Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 675/2017Usnesení NS ze dne 14.07.2017Zpětvzetí dovolání

HeslaZpětvzetí opravného prostředku
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.675.2017.2
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265 písm. g) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 675/2017-411

USNESENÍ

Předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl dne 14. 7. 2017 o dovolání obviněného L. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. 3 To 42/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 12/2011, takto:

Podle § 265g odst. 2 tr. ř. předseda senátu bere na vědomí zpětvzetí dovolání obviněného L. J.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2013, sp. zn. 2 T 12/2011, byl mimo jiné obviněný L. J. uznán vinným ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, z toho ad. I./b) č. 213–303, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstva na dobu 10 roků.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2013, sp. zn. 2 T 12/2011, podali státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, obvinění Ing. A. N., J. K., L. J. a A. B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. 3 To 42/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř., částečně i z důvodu § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v bodu I. výroku o vině u obviněných Ing. A. N., J. K. a L. J., jakož i ve výroku o uložených trestech těmto obviněným a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného L. J. uznal vinným ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému J. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti a družstva na dobu 6 let a podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí náhradní hodnoty částky 15.000 Kč, která byla zajištěna při prohlídce vozidla obviněného.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. 3 To 42/2015, podal následně obviněný L. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že dokazování v řízení před soudem první instance bylo nedostatečné ke zjištění stavu věci, a to zejména ke stanovení výše škody. Řada navržených důkazů nebyla dle obviněného soudem prvního stupně provedena. Znalecké zkoumání bylo zcela nedostatečné, když vůbec nebyla znalcem vypočtena výše tvrzené škody a soud prvního stupně si ji vypočítal sám stejně tak, jako soud odvolací. Soudy obou stupňů nedostatečně provedly dokazování, také věc nesprávně zhodnotily a dospěly k nesprávným závěrům skutkovým i právním. Dále odkázal na stanovisko Ústavního soudu ÚS 3315/13 ze dne 6. 11. 2013 a namítl porušení spravedlivého procesu, jakož i práva na rovnost účastníků. Dodal, že soudy nevzaly při rozhodování v úvahu všechny podstatné okolnosti a uložily trest nepřiměřeně přísný. S ohledem na okolnosti případu, zejména délku trestního řízení a dobu, která uplynula od spáchání trestného činu, by dle názoru obviněného bylo na místě užití ustanovení § 58 tr. zákoníku, čímž mělo dojít k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby.

Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. 3 To 42/2015 zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2013, sp. zn. 2 T 12/2011.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného L. J. se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněný L. J. v dovolání uplatnil pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dokazování označil za nedostatečné, a to zejména z toho důvodu, že nebyla znalcem vypočtena výše tvrzené škody. Upozornil rovněž na nepřehlednost, nepřesvědčivost a nesrozumitelnost rozsudku danou jeho rozsahem a uložený trest zhodnotil s ohledem na okolnosti případu jako nepřiměřeně přísný. Svým dovoláním obviněný ovšem zpochybňoval jiný než v odvolacím řízení přezkoumaný rozsudečný výrok, tedy napadl výrok, o kterém soud nerozhodl ve druhém stupni za podmínek § 265a odst. 1 tr. ř. Jestliže bylo odvolání podáno pouze proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost odůvodněnosti pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003 sp. zn. 5 Tdo 82/2003).

Ze shora naznačeného je zřejmé, že obviněný L. J. mohl dovoláním napadnout pouze výrok o trestu. Dovolatel tak učinil prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když vytkl odvolacímu soudu, že mu uložil nepřiměřeně přísný trest. Míní, že v jeho případě mohlo být užito ustanovení § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. K uvedené námitce státní zástupkyně uvedla, ze nepřiměřenost trestu samotná není dovolacím důvodem ani podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který by připadal v úvahu pouze v případě překročení sazby trestu stanovené v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku při překročení limitu vyplývajícího v konkrétní věci z jiných ustanovení nebo byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. O žádnou z těchto alternativ u obviněného nejde. Nepřiměřenost trestu ale nelze namítat ani v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je na rozdíl od dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obecným hmotněprávním důvodem. Ze vzájemného vztahu obou těchto důvodů dovolání logicky vyplývá, že samotný výrok o trestu lze napadat jen takovými hmotněprávními námitkami, které jsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010 sp. zn. 7 Tdo 720/2010). Kromě toho pouhá nepřiměřenost trestu jako dovolací důvod by byla v rozporu s koncepcí dovolání jako mimořádného opravného prostředku, neboť bez dalšího není důvodem ani podání stížnosti pro porušení zákona nebo k povolení obnovy řízení, které jsou dalšími mimořádnými opravnými prostředky. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá ani námitka obviněného, že nebylo použito ustanovení o mimořádném snížení trestu podle § 58 tr. zákoníku. Vytýkané nepoužití ustanovení § 58 tr. zákoníku není zjevně otázkou právního posouzení skutku, protože nemá žádný vztah k tomu, jak byl kvalifikován spáchaný skutek, ale nejde ani o jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, protože v zákoně jsou obsaženy zvláštní dovolací důvody týkající se trestu, jejichž existence by byla zbytečná, kdyby se jakékoli další případné pochybení při ukládání trestu považovalo za jiné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2002 sp. zn. 7 Tdo 356/2002, ze dne 26. 6. 2012 sp. zn. 11 Tdo 422/2012). Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v rámci výroku o trestu namítat pouze nesprávný postup při ukládání zvláštních druhů trestů, a to souhrnného trestu, úhrnného trestu a trestu za pokračující trestnou činnost.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud vzhledem ke shora uvedenému dovolání obviněného L. J. jako nepřípustné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podáním ze dne 15. 6. 2017, doručeným Nejvyššímu soudu dne 16. 6. 2017, vzal obviněný L. J. dovolání zpět.

Podle § 265g odst. 2 tr. ř. vzal předseda senátu Nejvyššího soudu zpětvzetí dovolání na vědomí, neboť pro takový postup nebylo žádných překážek.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 7. 2017

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru