Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 614/2020Usnesení NS ze dne 17.06.2020

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Subjektivní stránka
Úmysl nepřímý
Zpronevěra
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.614.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 206 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 614/2020-926

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 o dovolání obviněného O. K., nar. XY v XY na Ukrajině, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 7 To 329/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 59/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 37 T 59/2018, byl obviněný O. K. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

jako jednatel společnosti K. P., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen K.), kterým byl od 5.3.2008 do 16.9.2015, v úmyslu přisvojit si cizí věc, z účtu K. P., vedeného u Komerční banky a. s. pod č. XY, v rámci svého dispozičního oprávnění platného od 6.4.2010 do 16.9.2015 z titulu funkce jednatele K. P., odčerpal hotovostními výběry na pobočkách Komerční banky a. s. v Praze částku 3.488.000,- Kč, hotovostními výběry z bankomatů v Praze a okolí, prostřednictvím platebních karet č. XY, č. XY a č. XY, vydaných Komerční bankou a. s. k účtu K. P., na jméno O. K., odčerpal částku 755.206,10 Kč, a dále těmito platebními kartami hradil platby u obchodníků na území České republiky, Německa, Polska, Maďarska, Rakouska, Francie, Itálie, Chorvatska a Slovinska ve výši 360.005,86 Kč a z účtu K. P., vedeného u UniCredit Bank a. s. pod č. XY, v rámci svého dispozičního oprávnění platného od 25.5.2015 do 9.12.2015 odčerpal dne 25.6.2015 příkazem k úhradě částku 29.000,- Kč, prostřednictvím internetového bankovnictví, když autorizační SMS této platby byla zaslána O. K. na jeho tel. č. XY, čímž odčerpal z účtů K. P. celkovou částku 4.632.211,96 Kč, k níž do účetnictví K. P. nedoložil doklady, že byly tyto prostředky použity v rámci provozování obchodní činnosti K. P., nebo na úhradu jejich závazků věřitelům, ani tyto prostředky do současné doby nevrátil a takto získané finanční prostředky, v rozporu s obchodními zájmy společnosti K. P., použil pro svou vlastní potřebu, když:

1/ provedl na pokladně Komerční banky a. s.,:

· dne 6.4.2010 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 11.000,- Kč,

· dne 12.4.2010 v pobočce v Praze 9, Freyova 945/35 výběr hotovosti ve výši 60.000,- Kč,

· dne 19.4.2010 v pobočce v Praze 1, Na Příkopě 33 výběr hotovosti ve výši 60.000,- Kč,

· dne 10.5.2010 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 250.000,- Kč,

· dne 30.7.2010 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 200.000,- Kč,

· dne 26.8.2010 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 35.000,- Kč,

· dne 30.8.2010 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 20.000,- Kč,

· dne 22.9.2010 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 35.000,- Kč,

· dne 1.11.2010 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 40.000,- Kč,

· dne 16.11.2010 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 40.000,- Kč,

· dne 23.11.2010 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 95.000,- Kč,

· dne 8.12.2010 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 30.000,- Kč,

· dne 14.12.2010 v pobočce v Praze 1, Na Příkopě 33 výběr hotovosti ve výši 60.000,- Kč,

· dne 17.12.2010 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 50.000,- Kč,

· dne 22.12.2010 v pobočce v Praze 1, Na Příkopě 33 výběr hotovosti ve výši 32.000,- Kč,

· dne 3.1.2011 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 50.000,- Kč,

· dne 19.1.2011 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 100.000,- Kč,

· dne 25.1.2011 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 50.000,- Kč,

· dne 11.11.2011 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 25.000,- Kč,

· dne 21.11.2011 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 100.000,- Kč,

· dne 25.11.2011 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 40.000,- Kč,

· dne 1.12.2011 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 30.000,- Kč,

· dne 6.12.2011 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 30.000,- Kč,

· dne 19.12.2011 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 30.000,- Kč,

· dne 30.12.2011 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 40.000,- Kč,

· dne 9.1.2012 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 100.000,- Kč,

· dne 11.1.2012 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 200.000,- Kč,

· dne 23.1.2012 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 100.000,- Kč,

· dne 30.1.2012 v pobočce v Praze 4, K Libuši 1 výběr hotovosti ve výši 100.000,- Kč,

· dne 31.1.2012 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 40.000,- Kč,

· dne 2.2.2012 v pobočce v Praze 3, Řipská 28 výběr hotovosti ve výši 100.000,- Kč,

· dne 8.2.2012 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 100.000,- Kč,

· dne 21.2.2012 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 7.000,- Kč,

· dne 24.2.2012 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 35.000,- Kč,

· dne 29.6.2012 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 7.000,- Kč,

· dne 14.8.2012 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 15.000,- Kč,

· dne 22.8.2012 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 35.000,- Kč,

· dne 29.10.2012 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 55.000,- Kč,

· dne 12.12.2012 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 150.000,- Kč,

· dne 9.1.2013 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 100.000,- Kč,

· dne 15.1.2013 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 15.000,- Kč,

· dne 4.2.2013 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 300.000,- Kč,

· dne 6.2.2013 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 100.000,- Kč,

· dne 11.2.2013 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 100.000,- Kč,

· dne 26.2.2013 v pobočce v Praze 9, Českomoravská 2408/1a výběr hotovosti ve výši 100.000,- Kč,

· dne 18.6.2013 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 6.000,- Kč,

· dne 20.6.2013 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 5.000,- Kč,

· dne 26.9.2013 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 40.000,- Kč,

· dne 6.1.2014 v pobočce v Praze 4, Roztylská 2321/19 výběr hotovosti ve výši 85.000,- Kč,

· dne 15.1.2014 v pobočce v Praze 4, K Libuši 1 výběr hotovosti ve výši 80.000,- Kč,

a

2/ prostřednictvím platebních karet č. XY, č. XY a č. XY vydaných Komerční bankou a. s. k účtu K. P. č. XY, na jméno O. K., provedl:

kartou č. XY

· dne 6.8.2012 výběr hotovosti z bankomatu GEMB v Praze 4, Roztylská, v OC Chodov ve výši 10.000,- Kč,

· dne 20.8.2012 výběr hotovosti z bankomatu ČSOB v Praze 9, Veselská, v TESCO L ve výši 2.000,-Kč,

· dne 20.8.2012 výběr hotovosti z bankomatu České spořitelny v Praze 9, Veselská, v TESCO ve výši 2.000,- Kč,

· dne 22.8.2012 výběr hotovosti z bankomatu České spořitelny v Praze 9, v MAKRO ve výši 10.000,- Kč,

· dne 10.9.2012 výběr hotovosti z bankomatu GEMB v Praze 4, Roztylská, v OC Chodov ve výši 30.000,-Kč,

· dne 13.9.2012 výběr hotovosti z bankomatu ČSOB v Praze 4, Roztylská, v OC Chodov ve výši 8.000,- Kč,

· dne 19.9.2012 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, Roztylská, v OC Chodov ve výši 40.000,- Kč,

· dne 2.11.2012 výběr hotovosti z bankomatu České spořitelny v Praze 4, Roztylská, v OC Chodov ve výši 10.000,- Kč,

· dne 4.11.2012 výběr hotovosti z bankomatu nezjištěné banky v Praze 4, Roztylská, v OC Chodov ve výši 10.000,- Kč,

· dne 11.11.2012 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, Roztylská, v OC Chodov ve výši 15.000,- Kč,

· dne 27.11.2012 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, Roztylská, v OC Chodov ve výši 20.000,- Kč,

· dne 21.12.2012 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, Roztylská, v OC Chodov ve výši 20.000,- Kč,

· dne 28.12.2012 výběr hotovosti z bankomatu České spořitelny v Čestlicích, v MAKRO ve výši 20.000,- Kč,

· dne 8.1.2013 výběr hotovosti z bankomatu ČSOB v Čestlicích, U Makra 130 ve výši 10.000,- Kč,

· dne 10.1.2013 výběr hotovosti z bankomatu nezjištěné banky v Praze 4, Roztylská 2321/19 ve výši 10.000,- Kč,

· dne 25.1.2013 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, Roztylská, OC Chodov ve výši 5.000,- Kč,

· dne 26.1.2013 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 5, Plzeňská 233/8 ve výši 5.000,- Kč,

· dne 5.2.2013 výběr hotovosti z bankomatu GEMB v Praze 4, Roztylská, OC Chodov ve výši 20.000,-Kč,

· dne 11.2.2013 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, Roztylská, OC Chodov ve výši 10.000,- Kč,

· dne 14.2.2013 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, Roztylská, OC Chodov ve výši 25.000,- Kč,

· dne 1.5.2013 výběr hotovosti z bankomatu České spořitelny v Praze 5, OC Nový Smíchov ve výši 20.000,- Kč,

· dne 30.5.2013 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, Roztylská, OC Chodov ve výši 20.000,- Kč,

· dne 7.6.2013 výběr hotovosti z bankomatu České spořitelny v Čestlicích, v MAKRO ve výši 10.000,- Kč,

· dne 8.6.2013 výběr hotovosti z bankomatu ČSOB v Čestlicích, U Makra 130 ve výši 10.000,- Kč,

· dne 28.6.2013 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, K Libuši 1 ve výši 20.000,- Kč,

· dne 7.11.2013 výběr hotovosti z bankomatu Raiffeisenbank v Praze 4, Roztylská, OC Chodov ve výši 5.000,- Kč,

· dne 21.1.2014 výběr hotovosti z bankomatu ČSOB v Čestlicích, U Makra 130 ve výši 10.000,- Kč,

· dne 26.1.2014 výběr hotovosti z bankomatu Raiffeisenbank v Praze 9, Centrum Černý most ve výši 5.000,- Kč,

· dne 3.2.2014 výběr hotovosti z bankomatu GEMB v Praze 4, Roztylská, OC Chodov ve výši 5.000,-Kč,

· dne 16.2.2014 výběr hotovosti z bankomatu ČSOB v Praze 4, Roztylská, v OC Chodov ve výši 5.000,- Kč,

kartou č. XY

· dne 28.5.2014 výběr hotovosti z bankomatu ČSOB v Čestlicích, U Makra 130 ve výši 5.000,- Kč,

· dne 20.6.2014 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, K Libuši 1 ve výši 3.000,- Kč,

kartou č. XY

· dne 23.2.2015 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, K Libuši 1 ve výši 5.000,- Kč,

· dne 24.2.2015 výběr hotovosti z bankomatu Raiffeisenbank v OD Spektrum Čestlice ve výši 30.000,- Kč,

· dne 28.2.2015 výběr hotovosti z bankomatu 140 00 Roztylská ve výši 3.000,- Kč,

· dne 28.2.2015 výběr hotovosti z bankomatu INGDIBA, KADEWE BER ve výši 14.019,05 Kč,

· dne 13.3.2015 výběr hotovosti z bankomatu CS Dolní Břežany ve výši 12.000,- Kč,

· dne 16.3.2015 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, K Libuši 1 ve výši 10.000,- Kč,

· dne 10.4.2015 výběr hotovosti z bankomatu CS Pražská 709, Dolní Břežany ve výši 40.000,- Kč,

· dne 13.4.2015 výběr hotovosti z bankomatu CS Dlouhá 743/9, Praha 1 ve výši 2.000,- Kč,

· dne 13.4.2015 výběr hotovosti z bankomatu CS Dlouhá 743/9, Praha 1 ve výši 25.000,- Kč,

· dne 14.4.2015 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, K Libuši 1 ve výši 10.000,- Kč,

· dne 14.4.2015 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, K Libuši 1 ve výši 10.000,- Kč,

· dne 17.4.2015 výběr hotovosti z bankomatu Raiffeisenbank v OD Spektrum Čestlice ve výši 10.000,- Kč,

· dne 23.4.2015 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, K Libuši 1 ve výši 3.000,- Kč,

· dne 24.4.2015 výběr hotovosti z bankomatu ČSOB 1437 Čestlice ve výši 10.000,- Kč,

· dne 27.4.2015 výběr hotovosti z bankomatu Sokolovská 4, Praha ve výši 10.000,- Kč,

· dne 28.4.2015 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, K Libuši 1 ve výši 28.000,- Kč,

· dne 29.4.2015 výběr hotovosti z bankomatu ČSOB Průhonice Uhrin. ve výši 9.000,- Kč,

· dne 26.5.2015 výběr hotovosti z bankomatu Raiffeisenbank v OD Spektrum Čestlice ve výši 7.400,- Kč,

· dne 28.5.2015 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, K Libuši 1 ve výši 9.500,- Kč,

· dne 28.5.2015 výběr hotovosti z bankomatu CS Pražská 709, Dolní Břežany ve výši 38.000,- Kč,

· dne 29.5.2015 výběr hotovosti z bankomatu Komerční banky v Praze 4, K Libuši 1 ve výši 4.000,- Kč,

· dne 29.5.2015 výběr hotovosti z bankomatu CS Pražská 709, Dolní Břežany ve výši 10.000,- Kč,

· dne 2.6.2015 výběr hotovosti z bankomatu BBBANK EG DRESDEN/2 DE 90 ve výši 1.398,15 Kč,

· dne 2.6.2015 výběr hotovosti z bankomatu BBBANK EG DRESDEN/2 DE 90 ve výši 2.796,30 Kč,

· dne 2.6.2015 výběr hotovosti z bankomatu BBBANK EG DRESDEN/2 DE 90 ve výši 5.592,60 Kč,

· dne 4.6.2015 výběr hotovosti z bankomatu CS Pražská 709, Dolní Břežany ve výši 14.000,- Kč,

· dne 5.6.2015 výběr hotovosti z bankomatu CS Pražská 709, Dolní Břežany ve výši 9.000,- Kč,

· dne 8.6.2015 výběr hotovosti z bankomatu Raiffeisenbank v OD Spektrum Čestlice ve výši 8.000,- Kč,

· dne 8.6.2015 výběr hotovosti z bankomatu CS Pražská 709, Dolní Břežany ve výši 8.000,- Kč,

· dne 10.6.2015 výběr hotovosti z bankomatu CS Pražská 709, Dolní Břežany ve výši 3.500,- Kč,

· dne 11.6.2015 výběr hotovosti z bankomatu ČSOB Průhonice Uhrin. ve výši 3.000,- Kč,

dále

· uhradil těmito platebními kartami platby u obchodníků na území České republiky, Německa, Polska, Maďarska, Rakouska, Francie, Itálie, Chorvatska a Slovinska, když:

kartou č. XY

· dne 15.7.2012 zaplatil 12.941,60 Kč u obchodníka CASH FORLI, 2577-RICCI v RICCIONE, Itálie,

· dne 18.8.2012 zaplatil 1.867,30 Kč u obchodníka AGIP 1122 v Praze,

· dne 25.8.2012 zaplatil 1.020,09 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Praze 13,

· dne 7.9.2012 zaplatil 3.354,28 Kč u obchodníka MOL HUNGAR M1, 162 KM v MOSONMAGYARO', Maďarsko,

· dne 29.9.2012 zaplatil 25.551,00 Kč u obchodníka COMMERZBANK -OST- ATM,B-FRIED 67, Německo,

· dne 13.10.2012 zaplatil 12.703,80 Kč u obchodníka COMMERZBANK ATM, F-HAUPT 57, Německo,

· dne 21.10.2012 zaplatil 10.152,04 Kč u obchodníka PayLife Bank GmbH WIEN, Rakousko,

· dne 21.10.2012 zaplatil 2.059,60 Kč u obchodníka LA D2 Ladná u Břeclavi,

· dne 2.11.2012 zaplatil 3.314,00 Kč u obchodníka CV PETROL Dolní Břežany,

· dne 11.11.2012 zaplatil 4.906,15 Kč u obchodníka KIKA NABYTEK, S. R. O. v Praze 9,

· dne 12.11.2012 zaplatil 5.319,71 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 17.11.2012 zaplatil 1.566,40 Kč u obchodníka AGIP 9398 v Telnici,

· dne 17.11.2012 zaplatil 3.030,15 Kč u obchodníka CROWNE PLAZA CITYCENT. v Berlíně, Německo,

· dne 23.11.2012 zaplatil 2.967,60 Kč u obchodníka LUKOIL CZECH REPUBLIC s.r.o. v Praze 10,

· dne 27.11.2012 zaplatil 2.218,00 Kč u obchodníka KRATOCHVILOVCI SPIRIT v Praze 1,

· dne 3.12.2012 zaplatil 1.786,61 Kč u obchodníka MOL HUNGAR M3, 106 KM v KAL, Maďarsko,

· dne 6.12.2012 zaplatil 1.357,40 Kč u obchodníka BILLA S.R.O. Čestlice Spektrum,

· dne 6.12.2012 zaplatil 9.780,30 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 10.12.2012 zaplatil 1.756,00 Kč u obchodníka LUKOIL CZECH REPUBLIC s.r.o. v Praze 10,

· dne 12.12.2012 zaplatil 4.965,00 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 17.12.2012 zaplatil 4.893,87 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 19.12.2012 zaplatil 4.920,00 Kč u obchodníka KASA.CZ v Čestlicích,

· dne 21.12.2012 zaplatil 1.797,00 Kč u obchodníka LUKOIL CZECH REPUBLIC s.r.o. Zdiby,

· dne 28.12.2012 zaplatil 1.310,00 Kč u obchodníka LUKOIL CZECH REPUBLIC s.r.o. v Praze 5,

· dne 29.12.2012 zaplatil 1.964,10 Kč u obchodníka OMV 2150 v Herálci,

· dne 6.1.2013 zaplatil 1.860,80 Kč u obchodníka AGIP 1116 v Praze,

· dne 8.1.2013 zaplatil 1.760,20 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 11.1.2013 zaplatil 1.554,70 Kč u obchodníka AGIP 1227 v Rozvadově,

· dne 11.1.2013 zaplatil 112,10 Kč u obchodníka SANEF AUTOROUTE v Senlis, Francie,

· dne 16.1.2013 zaplatil 2.601,50 Kč u obchodníka LUKOIL CZECH REPUBLIC s.r.o. v Praze 9,

· dne 29.1.2013 zaplatil 1.581,00 Kč u obchodníka HORNBACH Černý Most v Praze 9,

· dne 30.1.2013 zaplatil 3.486,00 Kč u obchodníka VITALAND v Praze,

· dne 4.2.2013 zaplatil 1.740,80 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 12.2.2013 zaplatil 1.258,70 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 12.2.2013 zaplatil 7.167,38 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 16.2.2013 zaplatil 1.838,20 Kč u obchodníka LUKOIL CZECH REPUBLIC s.r.o. Velké Meziříčí,

· dne 20.2.2013 zaplatil 1.837,20 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 2.3.2013 zaplatil 10.460,96 Kč u obchodníka POSTBANK ATM v Berlíně, Německo,

· dne 3.3.2013 zaplatil 2.758,10 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 13.3.2013 zaplatil 2.696,80 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 15.3.2013 zaplatil 2.416,90 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 15.3.2013 zaplatil 3.600,61 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 28.3.2013 zaplatil 3.450,60 Kč u obchodníka OMV 2059 v Praze 8,

· dne 31.3.2013 zaplatil 6.342,99 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 8.4.2013 zaplatil 2.948,70 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 13.4.2013 zaplatil 1.646,40 Kč u obchodníka Čerpací stanice TANK&GO P Průhonice,

· dne 17.4.2013 zaplatil 3.267,30 Kč u obchodníka SHELL PH Roztylská v Praze,

· dne 18.4.2013 zaplatil 2.692,00 Kč u obchodníka BAUHAUS k.s. 884 Čestlice-Průhonice,

· dne 22.4.2013 zaplatil 4.795,39 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 22.4.2013 zaplatil 3.464,00 Kč u obchodníka HORNBACH Černý Most v Praze 9,

· dne 27.4.2013 zaplatil 1.910,60 Kč u obchodníka C.S. - ROBIN OIL C.53 v Brandýse nad Labem,

· dne 3.5.2013 zaplatil 23.960,00 Kč u obchodníka BAUMAX CR S.R.O. v Praze 4,

· dne 21.5.2013 zaplatil 4.193,19 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 28.5.2013 zaplatil 3.095,00 Kč u obchodníka BAUHAUS k.s. 884 Čestlice-Průhonice,

· dne 2.6.2013 zaplatil 2.446,00 Kč u obchodníka BAUMAX CR S.R.O. v Praze 4,

· dne 2.6.2013 zaplatil 2.000,00 Kč u obchodníka Čerpací stanice TANK&GO P Průhonice,

· dne 11.6.2013 zaplatil 2.987,60 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 14.6.2013 zaplatil 7.883,90 Kč u obchodníka BAUHAUS k.s. 884 Čestlice-Průhonice,

· dne 14.6.2013 zaplatil 4.531,00 Kč u obchodníka BARVY ADEX v Praze,

· dne 15.6.2013 zaplatil 1.810,00 Kč u obchodníka SHELL MALKOVICE P Bor u Tachova,

· dne 15.6.2013 zaplatil 1.923,10 Kč u obchodníka GLOBUS Zličín v Praze 5,

· dne 21.6.2013 zaplatil 1.424,70 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 22.6.2013 zaplatil 7.192,00 Kč u obchodníka KIKA NABYTEK, S. R. O. v Říčanech u Prahy,

· dne 22.6.2013 zaplatil 5.265,00 Kč u obchodníka BAUHAUS k.s. 884 Čestlice-Průhonice,

· dne 22.6.2013 zaplatil 1.000,00 Kč u obchodníka Čerpací stanice TANK&GO P Průhonice,

· dne 3.7.2013 zaplatil 2.753,00 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 6.7.2013 zaplatil 2.140,80 Kč u obchodníka SHELL ROKYCANY P v Rokycanech,

· dne 8.7.2013 zaplatil 3.537,25 Kč u obchodníka CISCUTTIJEVA 10 v Pule, Chorvatsko,

· dne 20.7.2013 zaplatil 7.935,36 Kč u obchodníka Portoroz, Obala 33, AG -PORTOROZ, Slovinsko,

· dne 20.9.2013 zaplatil 629,85 Kč u obchodníka KRAKOWSKIE PRZEDMIESCIE 3, LUBLIN, Polsko,

· dne 20.9.2013 zaplatil 2.237,88 Kč u obchodníka ORLEN Aleksandrowic, Polsko,

· dne 17.11.2013 zaplatil 3.579,00 Kč u obchodníka SHELL V.MEZIRICI, Velké Meziříčí,

· dne 31.12.2013 zaplatil 5.820,50 Kč u obchodníka CERPACI ST. 2209 Říčany u Prahy,

· dne 28.1.2014 zaplatil 7.760,51 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 30.1.2014 zaplatil 2.963,80 Kč u obchodníka GLOBUS Čakovice PHM v Praze 9,

· dne 13.2.2014 zaplatil 1.380,20 Kč u obchodníka CS LUKOIL 056 Velké Meziříčí,

· dne 13.2.2014 zaplatil 2.966,70 Kč u obchodníka GLOBUS Čakovice PHM v Praze 9,

· dne 14.2.2014 zaplatil 1.771,50 Kč u obchodníka AGIP 1238 v Humpolci,

· dne 18.2.2014 zaplatil 1.500,00 Kč u obchodníka Čerpací stanice TANK&GO P Průhonice,

kartou č. XY

dne 6.5.2014 zaplatil 1.000,70 Kč u obchodníka BENZINA PRUHONICE,PS Újezd u Průhonic,

· dne 10.5.2014 zaplatil 1.000,00 Kč u obchodníka OMV 2013 v Brně,

· dne 15.5.2014 zaplatil 2.000,00 Kč u obchodníka Čerpací stanice TANK&GO P Průhonice,

· dne 15.5.2014 zaplatil 1.000,00 Kč u obchodníka Čerpací stanice TANK&GO P Průhonice,

· dne 16.5.2014 zaplatil 2.418,90 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 18.5.2014 zaplatil 3.498,50 Kč u obchodníka SHELL PH ROZTYLSKA v Praze,

· dne 19.5.2014 zaplatil 3.005,81 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 25.5.2014 zaplatil 2.801,60 Kč u obchodníka CS MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 25.5.2014 zaplatil 1.536,23 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 1.6.2014 zaplatil 4.436,40 Kč u obchodníka BAB TS OBERLAUSITZ NOR v BAUTZEN, Německo,

· dne 7.6.2014 zaplatil 3.513,70 Kč u obchodníka CS VILANEC U JIHLAVY, Vilanec,

· dne 19.6.2014 zaplatil 2.636,10 Kč u obchodníka CS LUKOIL 251 v Praze 3,

· dne 19.6.2014 zaplatil 1.194,04 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

· dne 22.6.2014 zaplatil 3.549,01 Kč u obchodníka MAKRO CASH & CARRY CR s.r.o. v Říčanech u Prahy,

kartou č. XY

· dne 2.3.2015 zaplatil 2.975,10 Kč u obchodníka CS LUKOIL 016 ve Zdibech,

a následně

3/ dne 25.6.2015 zadal z účtu K. P. č. XY příkaz k úhradě ve výši 29.000,- Kč ve prospěch svého soukromého účtu č. XY vedeného u ČSOB a. s.,

kdy tak shora popsaným jednáním způsobil společnosti K. P., IČ: XY, se sídlem XY, celkovou škodu ve výši 4.632.211,96 Kč.

2. Za shora uvedený zločin zpronevěry uložil Obvodní soud pro Prahu 4 obviněnému podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost nahradit podle svých sil škodu způsobenou trestnou činností.

3. Poškozená společnost K. P., se sídlem XY byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 37 T 59/2018, podal obviněný odvolání, které směřovalo do výroku o vině a trestu. Řádný opravný prostředek podala rovněž poškozená společnost K. P., do výroku o náhradě škody a státní zástupkyně v neprospěch obviněného do výroků o trestu a náhradě škody. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 7 To 329/2019, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnému uložil podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněné odložil na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost podle svých sil ve zkušební době uhradit způsobenou škodu. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích a družstvech po dobu 5 let. Dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit způsobenou škodu poškozené společnosti K. P., se sídlem XY, ve výši 4 632 211,96 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 7 To 329/2019, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání do všech výroků z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadané rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku.

6. Obviněný nejprve shrnuje skutkové závěry soudů nižších stupňů ohledně výběrů z bankovních účtů poškozené společnosti, když soudy dospěly k závěru, že nedoložil, že by tyto finanční prostředky použil k provozování obchodní společnosti K. P. nebo na úhradu závazků věřitelů této společnosti. Obviněný vyjadřuje nesouhlas se závěry soudů nižších stupňů a připomíná obsah obligatorních znaků dané skutkové podstaty – základní teze objektu, předmětu trestného činu zpronevěry, jakož i význam pojmu cizí věci a osoby pachatele, způsobené škody či subjektivní stránky.

7. Na podkladě těchto obecných východisek vyslovuje názor, že došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, neboť popis skutku odpovídá spíše podezření z trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, nikoliv kvalifikaci zločinu zpronevěry. Namítá, že výběry z účtů nelze hodnotit jako jednání, které maří základní účel svěření, když nelze dovodit, že byla oprávněná osoba vyloučena z dispozice s těmito hodnotami. Podle obviněného nelze ze skutečnosti, že nepředložil orgánům činným v trestním řízení doklady osvědčující jejich použití, dovozovat přisvojení si peněžních prostředků, když byl jednatelem i obchodním společníkem předmětné společnosti. Poukazuje na skutečnost, že to jsou orgány činné v trestním řízení, které jsou povinny uvedené skutečnosti prokazovat. Tvrdí, že ze skutkových zjištění zjevně vyplývá možnost, že nepoužil finanční prostředky v rozporu s účelem, ke kterému byly určeny, že je naopak použil v souladu se zájmy obchodní společnosti, když jde spíše o to, že jejich použití nebylo zachyceno odpovídajícím způsobem v účetní evidenci. I v případě nákupů zboží a pohonných hmot z financí společnosti K. P. nelze automaticky predikovat přisvojení si prostředků jeho osobou, když tak jako jednatel mohl činit – jednalo se o pracovní cesty či nákupy potravin. Důkazy tak neodůvodňují závěr o úmyslném přisvojení si finančních prostředků, takže z toho dovozuje nesprávné právní posouzení skutku.

8. Stran způsobené škody namítá, že hodnocení její výše je v rozporu s hmotněprávními ustanoveními tr. zákoníku. Podle jeho názoru nelze do škody včítat prostředky, u kterých nebylo bezpečně prokázáno, že by si je skutečně přisvojil. Soudy ani nepřihlédly k jeho tvrzeným investicím, které doložil příjmovými účetními doklady.

9. Současně se neztotožňuje s tím, že byla naplněna subjektivní stránka daného zločinu, která nebyla vyřešena dostatečným způsobem. Následně vymezuje subjektivní stránku v obecné rovině a závěrem konstatuje, že nelze dovodit jeho úmyslné jednání, jestliže nelze dovodit ani připojení si cizí věci a nebyla stanovena předvídatelným způsobem výše škody.

10. Dovolatel neopomíjí ani námitku extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry a právo na spravedlivý proces – v návaznosti na odkaz judikatury Ústavního soudu (I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04, II. ÚS 84/94, IV. ÚS 570/03). Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v opominutí znaleckého zkoumání otázky konkurence příjmových dokladů a dalších podstatných otázek, kterým neodpovídají skutková zjištění soudů k učiněným právním závěrům. Tuto otázku si nemohl soud prvního stupně vyřešit sám, neboť se jedná o otázky odborné, takže soud nemohl sám jím předložené doklady označit za falsa.

11. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 tr. ř. podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 37 T 59/2018, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 7 To 329/2019, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. Obviněný následně podáním ze dne 15. 1. 2020 doplnil prostřednictvím obhájce dovolání o návrh na odklad/přerušení výkonu rozhodnutí – rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 37 T 59/2018, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 7 To 329/2019. V rámci návrhu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007 a ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 243/2002 a navrhuje, aby tak učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r tr. ř. a podle § 265o odst. 1 tr. ř.

13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 9. 3. 2020, sp. zn. 1 NZO 153/2020, nejprve shrnul průběh trestního řízení, uplatněný dovolací důvod a argumentaci obviněného. Následně uvedl, že podle jeho názoru námitky dovolatele z velké části neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť není možné se domáhat přezkumu skutkových zjištění. Uvádí, že zvolený dovolací důvod není tedy naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 684/2017, 7 Tdo 682/2015, 7 Tdo 1051/2011). Podle názoru státního zástupce ve věci nelze ani shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Vyjadřuje přesvědčení, že soudy v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.), přičemž provedené důkazy řádně hodnotily, samostatně i ve vzájemných souvislostech podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Státní zástupce zdůrazňuje, že si je vědom skutečnosti, že zásah do skutkových zjištění je možný v případě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. II. ÚS 359/05. Následně objasňuje podstatu extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci z pohledu příslušné judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 11/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). V dané věci jej však nelze podle názoru státního zástupce dovodit.

14. Ve vztahu ke znění skutkové věty, která neodpovídá podle dovolatele trestnému činu zpronevěry, státní zástupce uvádí, že dovolatel opomíjí, že výrok rozsudku z části i nadbytečně, hovoří o tom, že dovolatel nedoložil doklady o použití inkriminovaných peněz do účetnictví poškozeného subjektu, ale především o tom, že získané finanční prostředky použil v rozporu s obchodními zájmy poškozené společnosti a použil je přesně nezjištěným způsobem pro svou vlastní potřebu. Uvedená skutková zjištění tedy plně odpovídají znakům skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Tvrzení obviněného o možném použití finančních prostředků ve prospěch poškozené společnosti má nahradit skutková zjištění soudů jinou verzí skutkového děje výhodnou pro obviněného, což je v řízení o tomto opravném prostředku nepřípustné. Pro skutkové závěry soudů přitom hovoří provedené důkazy (výpovědi svědků, listinné důkazy). Dále státní zástupce konstatuje, že účel svěření, tedy přisvojení si finančních prostředků obviněným na úkor poškozené společnosti s přihlédnutím k rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1331/2014, 3 Tdo 376/2018, a další judikatuře byl zmařen a soudy k tomuto závěru dospěly nikoliv na základě nepředložení dokladů o jím tvrzeným využití peněz ve prospěch poškozené společnosti, ale na základě svědeckých výpovědí a dalších důkazů popírajících i jeho sdělení o investování vlastních peněžních prostředků do ztráty vykazující poškozené obchodní korporace, přičemž takový skutek musel spáchat úmyslně.

15. Stran námitek ohledně výše způsobené škody konstatuje, že tato byla stanovena sečtením všech neoprávněných výběrů a plateb, přičemž na trestnosti počínání obviněného záležejícího v neoprávněném nakládání s financemi společnosti ani na výši škody by nic nemohlo změnit, i kdyby skutečně ze strany obviněného došlo k výběru jeho vlastních vkladů z účtu poškozené společnosti. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 415/2016, z něhož se podává, že u trestného činu zpronevěry subjektivní tvrzení obviněného, že má vůči poškozené obchodní společnosti pohledávky a mohlo tedy dojít k užití zadržovacího práva, resp. institutu započtení, nemá žádné právní opodstatnění, když obviněný proti poškozené společnosti písemně neuplatnil započtení ani pohledávky nespecifikoval (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1557/2011 nebo 5 Tdo 361/2013). K započtení v dané věci evidentně nedošlo, což nakonec ani netvrdil obviněný. Výrok o náhradě škody soudem druhého stupně je tak zcela správný.

16. Ve vztahu k opomenutému znaleckému zkoumání státní zástupce uvádí, že dovolání obviněného je strohé a není v něm specifikováno, co mělo být znalci zkoumáno a ani z jakého oboru měl být požadovaný znalecký posudek. Nekonkretizované námitky přitom Nejvyšší soud není povinen za obviněného domýšlet (sp. zn. 6 Tdo 435/2013). Připomíná závěry soudů, které vysvětlily, proč jím navrhované důkazy neprovedly (pravost dokumentů). Posléze se vyjadřuje k opomenutým důkazům obecně, včetně odkazu na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 4 Tdo 1531/2019) a Ústavního soudu (III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03). Zdůrazňuje, že vadu a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, když nicméně je povinen svůj krok odůvodnit. Státní zástupce tvrdí, že je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude prokazovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. V. ÚS 134/12). V projednávané věci je naopak nutno konstatovat, že z odůvodnění rozsudků soudů prvního a druhého stupně je zřejmé, že se důkazními návrhy obviněného zabývaly a zamítly je z důvodu nadbytečnosti, takže nemohlo tudíž dojít k porušení práva na spravedlivý proces, podle něhož je mu zajištěno právo na řízení, v němž se uplatní všechny zásady správného rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 732/2000, III. ÚS 551/19).

17. Současně poznamenává, že většina námitek obsažených v dovolání byla obviněným již uplatněna v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž tyto se námitkami zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. Odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002, 6 Tdo 450/2017, 5 Tdo 692/2018.

18. V závěru vyjádření státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Současně uvádí, že souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyslovil souhlas podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

III.

Přípustnost dovolání

19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

IV.

Důvodnost dovolání

20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

21. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

22. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

23. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

24. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný uplatnil námitky částečně právně relevantním způsobem, když za právně relevantním způsobem uplatněné námitky lze považovat argumentaci týkající se jeho úmyslu spáchat uvedený trestný čin, byť s velkou dávkou tolerance, když argumentace obviněného vychází převážně z jiného skutkového stavu.

25. Ohledně zbývající argumentace je třeba uvést, že obviněný fakticky brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, se kterým vyslovuje nesouhlas. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, neboť ve své podstatě směřují do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a jako takové nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný.

26. Bez ohledu na tento závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné se vyjádřit k určitým argumentům obviněného, byť tyto nenaplňují zvolený dovolací důvod. Obviněný především namítá existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Obecně ve vztahu k namítané existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovým stavem týkajícím se výroku o vině, považuje Nejvyšší soud za nutno zdůraznit následující. Vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), neboť existence extrémního rozporu může naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006 sp. zn. ÚS II. 669/05, obdobě např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. 8 Tdo 1482/2014). Nestačí ovšem pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musí být prokázána. Z pohledu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je třeba uvést, že extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Zároveň je nutné zdůraznit, že v § 2 odst. 5 tr. ř. ani § 2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009 sp. zn. 3 Tdo 55/2009).

27. Vzhledem k obsahu dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněný ve vztahu k namítané existenci extrémního rozporu toliko vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů soudy prvního a druhého stupně, když navíc nějakou bližší argumentaci neuvádí. V tomto směru je nezbytné zdůraznit, že soud prvního stupně k náležitému objasnění věci provedl všechny potřebné důkazy, jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., přičemž následně tyto hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., nikoliv izolovaně, jak to činí obviněný. Rovněž odůvodnění jeho rozhodnutí odpovídá § 125 odst. 1 tr. ř. Obdobně postupoval soud druhého stupně. Zde se sluší poznamenat, že existenci extrémního rozporu nelze dovozovat jen z toho, že soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obviněný se trestné činnosti dopustil. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišně než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Navíc obviněný nijak existenci extrémního rozporu nedokládá, jak již bylo naznačeno, toliko obecně vyjadřuje nesouhlas s tím, jak soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy a že neakceptovaly jeho obhajobu.

28. Přesto považuje Nejvyšší soud z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, které směřují do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněného skutečně nejde o případ tzv. extrémního nesouladu, v jeho výkladu Ústavním soudem, za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně rozsahu a hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil, tak jak to vyžaduje ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. V souvislosti s postupem soudu prvního stupně je třeba zdůraznit, že tento důkazy neprováděl selektivním způsobem, když provedl jak důkazy navržené obžalobou, tak i důkazy navržené obhajobou. Zde je na místě poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz body 12. – 13. rozsudku). Z pohledu odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je třeba uvést, že tento velmi obezřetně přistupoval k hodnocení dvou existencí předložených a získaných účetních dokladů, když si byl vědom i jistých napjatých vztahů mezi obviněným a svědkem Y., takže skutkové závěry formuloval především na základě dalších provedených důkazů. Jednalo se zejména o výpovědi svědků, kteří nejsou na celé věci nijak zainteresování (např. svědkyně H., M.), když hodnotil i věrohodnost jejich výpovědi, ale i listinné důkazy (účetnictví zapůjčené insolvenčním správcem), když i logicky odůvodnil, proč nepovažoval doklady předložené obviněným o jeho vkladech do poškozené společnosti za pravé a z jakých důvodů nepovažoval za nutné zkoumat pravost těchto dokladů (nadbytečnost). Soud druhého stupně se pak ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně s odkazem na ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., když zároveň rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání a jež jsou totožné s námitkami uplatněnými v podaném dovolání (viz body 8. – 20. rozsudku), jak to vyžaduje ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů zároveň nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že na případ, kdy dovolatel v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky, jako v podaném odvolání, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné“. O takovou situaci se v dané věci jedná.

29. V dané věci, uváží-li se způsob, jakým se soudy s jednotlivými ve věci provedenými důkazními prostředky vypořádaly, nelze v postupu soudů nižších stupňů shledat nějaké vady a lze tedy mít za to, že jejich rozhodnutí jsou logická a postrádají prvky svévole, podané závěry jsou předvídatelné a rozumné, korespondují s fixovanými závěry soudní praxe a nejsou výrazem svévole (libovůle). Výkladu, jejž soudy k jednotlivým výhradám obviněného podaly, nechybí smysluplné odůvodnění ani nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, neboť vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/10). Nejvyšší soud proto uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)]. Rovněž soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Soudy se nezpronevěřily ani zásadě in dubio pro reo, neboť verze, kterou obviněný preferoval, byla provedeným dokazováním vyvrácena ve smyslu pravidel stanovených v § 125 odst. 1 tr. ř.

30. Nadto je vhodné doplnit, že verze obviněného stojí zcela osamoceně a není s výjimkou výpovědi jeho manželky podporována žádným jiným důkazem. Naopak vyslovená vina je podložena řadou provedených důkazů, které na sebe logicky navazují a vzájemně se podporují (výpověď svědků H., M., P., Y., účetnictví poskytnuté insolvenčním správcem). Lze tedy uzavřít, že skutkový závěr soudů nižších stupňů, že obviněný neoprávněně odčerpal ze společnosti K. finanční prostředky v celkové výši 4 632 211,96 Kč je správný a odpovídá provedeným důkazům. Nutno zdůraznit, že sám obviněný výběry z bankomatů, jakož i platby platebními kartami vydanými k účtu K. P. a příkaz k úhradě ve výši 29 000 Kč ve prospěch svého soukromého účtu vedeného u ČSOB, a. s., nezpochybňuje, avšak odmítá takový postup jako neoprávněný, nýbrž že tak činil z důvodu zajištění provozu poškozené společnosti a že si vybíral peníze, které vložil sám do provozu poškozené společnosti z vlastních zdrojů. V tomto směru je nezbytné zdůraznit, že soudy řádně a dostatečným způsobem zdůvodnily, proč se přiklonily k verzi svědka Y. ohledně toho, kdo do společnosti, která byla prodělečná, vkládal finanční prostředky a zda vybrané částky z účtů poškozené společnosti, jež vybral obviněný, byly použity na její provoz.

31. Obviněný dále namítá, že soudy neprovedly jím navrhovaný důkaz a to znalecké zkoumání jím předložených účetních dokladů. V souvislosti s touto námitkou Nejvyšší soud považuje za vhodné předestřít některá obecná východiska tykající se tzv. opomenutých důkazů. Z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu ohledně nevyhovění důkaznímu návrhu plyne, že neakceptování důkazního návrhu obviněného ze strany obecného soudu lze založit co do věcného obsahu odůvodnění toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03).

32. Obecně lze tzv. opomenuté důkazy charakterizovat jako důkazy, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§ 125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Za opomenuté důkazy v rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další). Z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu zároveň ovšem vyplývá, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1352/2014). Jinak řečeno, o případ tzv. opomenutých důkazů se nejedná tehdy, když se soudy nižších stupňů zabývaly odůvodněním nadbytečnosti požadovaného znaleckého zkoumání předložených listin – účetních dokladů obviněným (viz bod 12. rozsudku soudu prvního stupně, bod 10. rozsudku soudu druhého stupně) a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich vyčerpávající odůvodnění zcela odkazuje, když je třeba uvést, že i pokud by došlo hypoteticky ke vkládání finančních prostředků obviněného do poškozené společnosti, což ovšem bylo provedeným dokazováním vyvráceno, nebyl by obviněný oprávněn odčerpávat finanční prostředky z majetku poškozené společnosti způsobem, kterým měl tak podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů činit, což bude rozvedeno dále. Vzhledem k tomuto závěru lze konstatovat, že v dané věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů.

33. Obecně je třeba s požadavky obviněného na další doplnění dokazování za nezbytné zdůraznit, že dokazování nemůže být procesem bezbřehým, v němž by bylo nutné provést všechny navrhované důkazy, které mají s projednávanou věcí jakoukoli souvislost, meze dokazování jsou zákonem nastaveny v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. tak, že orgány činné v trestním řízení, tedy i soud, mají povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodování, o což se v tomto případě jedná. Předmětné povinnosti soudy nižších stupňů dostály.

34. Stran tvrzení obviněného spočívající ve vhodnější přiléhavosti právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 tr. zákoníku, a nikoliv jako trestného činu podle § 206 tr. zákoníku je možno připustit, že ta by navenek mohla vzbuzovat dojem, že ji lze podřadit pod zvolený dovolací důvod, když by se mohlo zdát, že obviněný namítá nesprávnou právní kvalifikaci skutku. Protože ovšem obviněný fakticky ani neuvádí, zda má na mysli odstavec 1 či 2 tohoto ustanovení a jaké alinea těchto ustanovení, tak za takové situace nemůže tato dovolací námitka zakládat přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, když Nejvyšší soud není povinen si dovolací argumentaci domýšlet a sám formulovat, neboť dovolání je mimořádný opravný prostředek a právně relevantní argumentaci zajišťuje povinné zastoupení obhájcem v rámci dovolacího řízení (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

35. Z pohledu dalších dovolacích námitek spočívajících v tom, že obviněný namítá, že nelze vyloučit, že nepoužil svěřené prostředky v rozporu s účelem svěření, je třeba uvést, že tato argumentace je fakticky založena na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, které dospěly k závěru, že předmětné finanční prostředky obviněný nepoužil pro potřeby poškozené společnosti, ale pro svoji vlastní potřebu, což také vyjádřil výslovně ve skutkových zjištěních a jako taková nemůže zakládat přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Bez ohledu na tento závěr je možno obecně třeba uvést, že zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Za cizí věc se tradičně považují zejména cizí hotové peníze, když se ovšem může jednat i o jinou movitou věc, která nenáleží pachateli.

36. Cizí věc nebo jiná majetková hodnota je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení nebo do dispozice) zpravidla s tím, aby s věcí nebo s jinou majetkovou hodnotou nakládal určitým způsobem. Skutková podstata trestného činu zpronevěry nevyžaduje, aby osoba, která věc nebo jinou majetkovou hodnotu pachateli svěřila, byla jejím vlastníkem. Platí, že pachatel si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, jestliže s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc nebo jiná majetková hodnota dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou (v tom se zpronevěra odlišuje od neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 alinea 2). Přisvojením takové věci se nerozumí získání věci do vlastnictví, neboť trestným činem nelze nabýt vlastnického práva, nýbrž získání možnosti neomezené dispozice s věcí, není však rozhodné, jak poté pachatel s přisvojenou věcí, která mu byla svěřena, skutečně nakládá (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 8 Tdo 665/2016). Nevyžaduje se tedy, aby pachatel po dokonání činu využil svěřenou věc pro svoji potřebu, když cizí věc může po dokonání činu někomu darovat, předat do zastavárny, odhodit nebo zničit, když ani není vyloučeno, že nebude zjištěno, jak se svěřenou věcí pachatel fakticky naložil, apod.

37. Přestože uvedené námitky nenaplňují zvolený dovolací důvod, je třeba uvést, že z provedeného dokazování je nepochybné, že finanční prostředky poškozené společnosti byly ve vztahu k obviněnému cizí věcí, když tyto byly majetkem poškozené společnosti, a tyto mu byly svěřeny za tím účelem, aby s nimi nakládal ve prospěch poškozené společnosti. Pokud tak neučinil a peněžní prostředky použil v rozporu s účelem svěření ve svůj prospěch, tak nepochybně jednal v rozporu s účelem svěření. Skutečnost, že obviněný v předmětném období vystupoval jako jednatel uvedené společnosti, je rovněž nerozhodná, když jednatel společnosti musí ve vztahu k dané právnické osobě, v tomto případě společnosti K. P. jednat s péčí řádného hospodáře. Podle § 159 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, platí, že „kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.“ Podle § 52 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, jedná s péčí řádného hospodáře ten, kdo jedná pečlivě a s potřebnými znalostmi a zároveň při podnikatelském rozhodování, v němž mohl v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace. S péčí řádného hospodáře tak bude jednat osoba, která naplňuje kumulativně atribut pečlivosti, potřebných znalostí, podnikatelského rozhodování, dobré víry, rozumného předpokladu, informovaného jednání, jednání v obhajitelném zájmu obchodní korporace a nezbytné loajality. Takto obviněný v dané věci nepostupoval, když obviněný postupoval v rozporu s účelem, pro jaký mu byly svěřeny předmětné finanční prostředky, a svým jednáním zmařil účel tohoto svěření, když je použil pro svoji potřebu, popř. pro potřebu jiné osoby.

38. Nad rámec tohoto závěru považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že přisvojení si předmětných finančních prostředků není dovozováno, jak obviněný namítá, pouze z toho, že nepředložil orgánům činným v trestním řízení doklady osvědčující jejich použití ve prospěch poškozené společnosti, nýbrž ze všech zjištěných skutečností. Především je třeba uvést, že jen stěží lze uvěřit tomu, že by obviněný jako osoba, který podniká, nevěděl, že musí doklady o výběru hotovosti z účtu společnosti zakládat do účetnictví této společnosti, stejně tak doklady o platbách zboží ve prospěch poškozené společnosti. Z pohledu obhajoby obviněného je třeba poukázat na četnost výběrů hotovosti, výši celkové vybrané částky a platby za zboží. Taková obhajoba by mohla působit reálně jen za situace, že by se jednalo o nějaký ojedinělý výběr či platbu za zboží, kdy by skutečně nebylo možno vyloučit, že by doklad o nějaké ojedinělé platbě obviněný omylem zapomněl zahrnout do účetnictví. V tomto směru je ovšem třeba uvést, že se jednalo o pravidelné výběry hotovosti několikrát za měsíc, když vybrané částky nebyly zanedbatelné. Již z tohoto vyplývá nevěrohodnost obhajoby obviněného, když nelze ani pominout, že slyšení svědci popřeli, že by obviněný nějaké hotovostní finanční prostředky do firmy vkládal či dovážel zboží do společnosti, čemuž nakonec neodpovídá ani účetnictví firmy, stejně tito svědci rovněž vyloučili, že by provoz společnosti dotoval obviněný a že by vystavili účetní doklady, které měly vklady obviněného do společnosti dokládat (viz např. svědkyně H.). Navíc z výpovědi svědkyně H. vyplývá, že obviněný ohledně výběrů hotovosti z účtu společnosti uváděl, že si vybírá svoje peníze. Proto lze uzavřít, že vzhledem k provedeným důkazům je nepochybné, že obviněný předmětné finanční prostředky poškozené společnosti záměrně vybíral, a to nikoliv proto, aby je použil pro potřeby poškozené společnosti, ale ve svůj prospěch, popř. k jiným aktivitám, které nesouvisely s poškozenou společností. Stejné závěry lze vztáhnout k platbám za zboží.

39. Ve vztahu k námitce obviněného, že poškozené společnosti nemohla vzniknout žádná škoda, když investoval do společnosti své finanční prostředky, je možno odkázat na odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně (viz bod 10. rozsudku), který toto tvrzení, stejně jako soud prvního stupně, považoval za vyvracené provedenými důkazy. Bez ohledu na tento závěr je rozhodné, že i v případě, že by měl obviněný vůči poškozené společnosti skutečně nesplacenou pohledávku, byť tato skutečnost je podle soudů nižších stupňů vyloučena a Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožnil, nebylo by možné způsobem popsaným ve skutkové větě neoprávněně odčerpat částku ve výši přesahující 4 miliony Kč z účtu poškozené společnosti pro vlastní potřebu obviněného nebo pro jeho jiné podnikatelské účely, přestože obviněný jednal z pozice jednatele společnosti.

40. V dané souvislosti je možno dále konstatovat, že postup obviněného týkající se tvrzeného započtení údajných jednotlivých vzájemných pohledávek, by ani nebyl v souladu s ustanovením § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, resp. § 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (převážná část výběrů byla uskutečněna za účinnosti tohoto zákona) anebo § 358 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Obviněný nepředložil žádné důkazy, které by svědčily o existenci jeho pohledávky vůči poškozené společnosti, a již vůbec nebylo prokázáno, že by obviněný učinil vůči poškozené společnosti projev směřující k započtení údajných pohledávek, tj. nedošlo k prohlášení ze strany obviněného vůči poškozené společnosti o započtení jeho údajných pohledávek stejného druhu. Jedná se tak z hlediska uplatněné obhajoby obviněného, který existenci takové pohledávky vyvozuje, o námitku, kterou staví na odlišném skutkovém základě než z jakého soudy prvního, resp. druhého stupně vyšly, přičemž jako taková se s obsahovým zaměřením zvoleného důvodu dovolání, ve světle shora vyložených závěrů, míjí.

41. Přes skutkovou povahu vznesené námitky však Nejvyšší soud považuje za vhodné doplnit následující. Obecně je možno připustit, že zápočet pohledávky dlužníka a věřitele, kteří mezi sebou mají vzájemně nevypořádané pohledávky, není vyloučen, a proto je možno v obecném smyslu započítat pohledávku na peněžité plnění proti pohledávce stejného druhu. Započtení pohledávek je obecně upraveno v ustanoveních § 580 a § 581 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), pro obchodněprávní závazkové vztahy obsahuje speciální právní úpravu § 358 a násl. obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.). Započíst lze pohledávky dlužníka a věřitele, které se vzájemně kryjí, přičemž typicky půjde o pohledávky peněžité. Základní podmínkou je skutečnost, že pohledávky po právu existují. K zániku započítaných pohledávek, resp. části pohledávky v rozsahu, v němž se kryje se vzájemnou započtenou pohledávkou, dojde v okamžiku, kdy se takové pohledávky setkaly. Tehdy se bude jednat o pohledávky způsobilé k započtení (srov. obecně Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 1021-1022). K zápočtu pohledávek může dojít buď jednostranným úkonem, jde-li o pohledávky existující, splatné, vymahatelné a nepromlčené nebo dohodou stran, kterou lze započítat jakékoli pohledávky, pokud zákon ve speciálním ustanovení takový zápočet nevylučuje (srov. § 580 a § 581 zákona č. 41/1964 Sb., občanský zákoník). Zápočet pohledávky je přitom jedním ze způsobů zániku závazků. Z uvedeného plyne, že kompenzační projev lze učinit teprve tehdy, pokud se vzájemné pohledávky subjektů setkaly a tehdy jej lze učinit buď jednostranným úkonem, nebo dohodou. Kompenzační projev však může směřovat pouze vůči druhému z účastníků závazkového právního vztahu (§ 580 věta prvá zákona č. 41/1964 Sb., občanský zákoník). Obdobné závěry vyplývají z ustanovení § 1983 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

42. V této souvislosti nelze pominout skutečnost, že obviněný nikdy proti poškozené společnosti písemně neuplatnil započtení. Obviněný tak pouze neustále tvrdí, a to i v rámci dovolacího řízení, že má vůči poškozené společnosti nesplacené pohledávky, přičemž to není ničím relevantním podloženo. Nad rámec těchto úvah je třeba rovněž zmínit, že i pokud by obviněný měl pohledávky vůči poškozené společnosti, mohl by se trestného činu zpronevěry v daném případě dopustit, neboť „trestného činu zpronevěry se lze dopustit i v případě, že pachatel má vůči poškozenému pohledávky, avšak v rozporu se smluvními i zákonnými podmínkami na ně započte peněžní prostředky, jež mu předtím svěřil poškozený. Přitom je rozhodný okamžik, ve kterém si pachatel uvedené prostředky přisvojil, neboť časově musí takové jednání předcházet okamžiku, kdy vůči poškozenému provedl započtení svých vlastních pohledávek“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1577/2011). Vznesenou námitku obviněného tak nebylo možné akceptovat, i kdyby měla reálný podklad.

43. Důvodnou neshledal Nejvyšší soud ani námitku stran výše způsobené škody, když i za připuštění tvrzení (ovšem provedenými důkazy vyloučeného) obviněného, že do poškozené společnosti vkládal finanční prostředky, následnými výběry a platbami či převody z účtu poškozené společnosti pro vlastní potřebu a vlastní investice z podnikání zneužil svého přístupu k finančním prostředkům poškozené společnosti z pozice jejího jednatele. V projednávané věci byla škoda stanovena součtem všech neoprávněných výběrů z bankomatu, platebními transakcemi a převodem částky 29 000 Kč na soukromý účet obviněného, když se jednalo o škodu ve výši 4 632 211,96 Kč, což představuje částku několikanásobně převyšující hranici značné škody. Navíc se jedná o skutkovou námitku, která je založena na jiném skutkovém závěru, než jaký formuloval soud prvního stupně.

44. Jak již bylo naznačeno, právně relevantním způsobem obviněný uplatnil námitku stran naplnění subjektivní stránky, byť s poměrně velkou dávkou tolerance, když obviněný zpochybňuje především skutková zjištění soudů nižších stupňů, které dospěly k závěru, že výběry nebyly provedeny ve prospěch poškozené společnosti, včetně plateb za zboží a že do poškozené společnosti nevkládal žádné své finanční prostředky. Přesto je vhodné uvést, že obecně platí, že subjektivní stránka se vztahuje k předpokladům trestní odpovědnosti fyzické osoby a jako taková k aplikaci hmotněprávního předpisu, konkrétně trestního zákoníku. U trestného činu zpronevěry se v základní skutkové podstatě vyžaduje úmysl (§ 15 tr. zákoníku), který zpravidla vznikne až později, nikoli hned při svěření věci. Nevyžaduje se ovšem úmysl přímý, postačí i nepřímý [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].

45. Protože argumentace obviněného týkající se jeho úmyslu dopustit se trestného činu zpronevěry je v podstatě kusá, může se Nejvyšší soud s touto dovolací argumentací, která byla uplatněna v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vypořádat pouze v obecné rovině a tato nemůže být předmětem podrobného přezkumu ze strany Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 4 Tdo 330/2015). Zde je třeba pro stručnost odkázat na rozsudek soudu prvního stupně, který zcela správně a řádně uvedl, že obviněný jednal nejméně v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť musel být srozuměn s tím, že nakládá s prostředky, které do společnosti nevložil a ani je nevyužil ve prospěch společnosti (viz bod 13. rozsudku). S tímto závěrem se ztotožnil rovněž soud druhého stupně a Nejvyšší soud nemá k závěrům těchto soudů žádné výtky.

46. Pokud obviněný dále namítá, že skutková věta neodpovídá znění trestného činu zpronevěry, tak je třeba odkázat na skutkovou větu, ze které se podává, že obviněný jako jednatel společnosti K. P. v úmyslu přisvojit si cizí věc, využil svých dispozičních oprávnění k finančním prostředkům složeným na bankovních účtech poškozené společnosti vedených Komerční bankou, a. s., a UniCredit Bank, a. s., a odčerpal z těchto účtů neoprávněnými hotovostními výběry, platbami prostřednictvím platebních karet vystavených k nim a příkazy k úhradám celkem částku 4 632 211,96 Kč, které použil odlišným způsobem, než ke kterému byly určeny (provoz, obchodní záměr, investice poškozené společnosti atd.) a naopak si je ponechal pro vlastní potřebu a jiné své podnikatelské aktivity, když zároveň nedoložil do účetnictví společnosti K. P. žádné doklady o použití těchto finančních prostředků ve prospěch poškozené společnosti. Jednání obviněného tak, jak bylo vyjádřeno ve skutkové větě, naplňuje všechny znaky zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, když ze skutkových zjištění je zřejmé, že se jednalo o finanční prostředky poškozené společnosti, tedy ve vztahu k obviněnému o cizí věc, a že tyto nepoužil ve prospěch poškozené společnosti, nýbrž si je ponechal pro vlastní potřebu.

47. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno sice právně relevantním způsobem podřaditelným pod zvolený dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné.

48. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

49. Na závěr považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že pokud obviněný v rámci podaného doplnění dovolání navrhl, aby byl odložen výkon trestu odnětí svobody, tak se jedná o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který tak v posuzovaném případě neučinil). Na místě je pak dodat, že předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala. Za této situace nebylo o uvedeném podnětu obviněného nutno rozhodnout samostatným (negativním) výrokem.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. 6. 2020

JUDr. Marta Ondrušová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru