Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 6/2010Usnesení NS ze dne 16.03.2010

HeslaPoškozování cizí věci
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.6.2010.1
Důvod dovolání

265b/1g

Dotčené předpisy

§ 265k odst. 1,2 tr. ř.

§ 265l odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 6/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. března 2010 o dovolání obviněného V. N., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 12 To 250/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 165/2008, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 12 To 250/2009, v jeho zrušovací části a v části, kdy při ponechání beze změny výroku o vině pod bodem I. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 6 T 165/2008, nově rozhodl o uložení souhrnného trestu a dále rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 6 T 165/2008, ve výroku o vině a trestu pod bodem I.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. sezrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Obviněný V. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 6 T 165/2008, pod bodem I. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., jichž se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od počátku ledna 2008 do 28. l. 2008 odcizil na železniční trati H. K. - T. n. O. mezi 39,02 km trati až po 43,46 km trati po odstřižení kleštěmi 16 ks měděných propojovacích lan ke stykovým transformátorům kolejových obvodů zabezpečovacího zařízení o délce 4,2 m a 16 ks týchž měděných propojovacích lan o délce 2,4 m, celkem tedy 105,6 m měděných propojovacích lan, kdy nedošlo k narušení funkce zabezpečovacího zařízení, čímž způsobil společnosti České dráhy, a. s., Správa dopravní cesty Hradec Králové, se sídlem U F., H. K., škodu ve výši 103 896,- Kč, a následkem jeho jednání došlo k narušení vlastností železniční dopravní cesty, což se projevilo opakovanými výpadky a poruchami jištění napájení i zabezpečovacího zařízení, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2005, sp.zn. 6 T 9/2005, který nabyl právní moci dne 2l. 7. 2005, byl odsouzen mimo jiné pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, který vykonal dne 24. 10. 2006.

Za to byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 14 To 55/2009, jakož i všech dalších rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Pod bodem II. shora citovaného rozsudku byl obviněný V. N. uznán vinným pod body II./ 1 – 4 trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., pod body II./ 5 – 8 trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod bodem II./ 9) trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Uvedených trestných činů se obviněný dopustil následujícím způsobem:

1)v době od 01. 30 hodin dne 26. 4. 2008 do 01.40 hodin dne 26. 4. 2008 na vlečkové železniční trati do průmyslové zóny v železniční stanici v Ch. n. C. po přestřižení pákovými kleštěmi odcizil 7 ks měděných propojek ke stykovým transformátorům kolejových obvodů o průřezu 95 mm2 v celkové délce 8,4 metrů (2 kusy dvoukolíkové propojky KG 1 + 1 CU 70/240 a 5 kusů kolejnicových propojek KB 1 x CU 70/120), čímž způsobil škodu ve výši 10 620,- Kč, kdy v daném případě odcizením a poškozením došlo k vyřazení funkce kolejového obvodu a zabezpečovací zařízení hlásilo osazenou vlečkovou trať - tedy poruchu,

2)v době od 11.57 hodin dne 25. 4. 2008 do 10.30 hodin dne 28. 4. 2008 na železniční trati mezi železničním přejezdem a železniční stanicí v obci P. po přestřižení pákovými kleštěmi odcizil 4 ks měděných obchozích propojek izolované koleje v celkové délce 22 metrů (3 kusy kolejnicových propojek KB 1 x CU 70/170, 1 kus kolejnicové propojky KB l x CU 70/3000), čímž způsobil škodu ve výši 12 800,- Kč,

3)v době od 3.40 hodin do 4.00 hodin dne 30. 4. 2008 na vlečkové železniční trati do průmyslové zóny v Ch. n. C. v železniční stanici po přestřižení pákovými kleštěmi odcizil 140 metrů měděného kabelu ke stykovým transformátorům kolejových obvodů, dále v železniční stanici Ch. n. C., výhybka č. 38 a č. 01 - odcizil 2 ks měděných propojek v celkové délce 3 mal ks měděné propojky v délce 0,65 m, a ve stejném období v železniční stanici K., výhybka č. 1,2 a č. 4 – odcizil 6 ks měděných propojek v celkové délce 9 m (2 kusy propojek tlumivek KH l x CU 70/15000, 2 ks kolejnicových propojek KB l x CU 70/6100 a CU 70/6200, 8 ks kolejnicových propojek KB l x CU 70/150 a 1 ks kolejnicových propojek KB l x CU 70/65), čímž způsobil škodu ve výši 170 850,- Kč,

4)v době od 00.00 hodin dne 13. 6. 2008 do 6.40 hodin dne 17. 6. 2008 na železniční trati ve směru vlakové nádraží - průmyslová zóna v Ch. n. C. od 3 tlumivek u vjezdových návěstidel po přestřižení pákovými kleštěmi odcizil celkem 6 ks měděných propojovacích izolovaných kabelů o průřezu 95 mm2 v celkové délce 19,8 m (3 kusy kolejnicových propojek KG 1 + 1 CU 70/240 a 3 kusy kolejnicových propojek KG 1 + 1 CU 70/240 ), čímž způsobil škodu ve výši 18 210,- Kč,

5)v době od 10.00 hodin dne 21. 7. 2008 do 9.50 hodin dne 31. 7. 2008 na železniční trati v železniční stanici v Ch. n. C. po přestřižení pákovými kleštěmi odcizil měděná propojovací lana o průřezu 95 mm2 v celkové délce 211,7 m (4 kusy kolejnicových propojek KG 1 + 1 CU 70/170, 190, 400, 420, 1 kus propojky tlumivek KH 4 x CU 70/1 000, 4 kusy propojek tlumivek KH l x CU 70/3000, 8500, 9000, 9000), čímž způsobil škodu ve výši 125 340,- Kč,

6)v době od 12.00 hodin dne 11. 8. 2008 do 10.10 hodin dne 15. 8. 2008 na železniční trati od výjezdu z železniční stanice v Ch. n. C., směrem P. - M. K. po přestřižení pákovými kleštěmi odcizil 2 kusy měděných gumou izolovaných lan o průřezu 95 mm2 v celkové délce 123 metrů a dále v blízkosti železničního přejezdu v ul. K. v Ch. n. C. 17,2 metrů měděného propojovacího lana (2 kusy propojek tlumivek KH l x CU 70/9000), čímž způsobil celkovou škodu ve výši 60 000,- Kč,

7)v době od 9.00 hodin dne 10. 9. 2008 do 8.15 hodin dne 17. 9. 2008 na železniční trati v prostoru vlakového nádraží u výhybky č. 1 ve směru P. v Ch. n. C. po přestřižení pákovými kleštěmi odcizil měděná propojovací o průřezu 95 mm2 v celkové délce 62,32 m (3 kusy kolejnicových propojek KG 1 + 1 CU 70/150, 2 kusy kolejnicových propojek KG 1 + 1 CU 70/170, 190, 4 kusy kolejnicových propojek KG 1 + 1 CU 70/320, 1 kus kolejnicové propojky KG 1+1 CU 70/370, 2 kusy propojek tlumivek KH 1 x CU 70/1200), čímž způsobil celkovou škodu ve výši 34 360,- Kč,

8)v době od 12.45 hodin dne 13. 9. 2008 do 11.10 hodin dne 13. 10. 2008 na železniční trati u železničního náspu u ulice V L. v Ch. n. C. po přestřižení pákovými kleštěmi odcizil 2 ks měděného propojovacího lana o průřezu 95 mm2 v celkové délce 6 m (2 kusy kolejnicové propojky KG 1 + 1 CU 70/190, 400), čímž způsobil škodu ve výši 5 680,- Kč, přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. 6 T 9/2005, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku se zařazením do věznice s dozorem, který vykonal dne 24. 10. 2006,

9)v období od 26. 4. 2008 do 23. 10. 2008 na pozemních komunikacích na okrese H. K. opakovaně řídil různá osobní motorová vozidla (s určitostí vozidla s rz .......) nejméně při páchání trestné činnosti, která je popsána ve výše uvedených skutcích, a dále tato motorová vozidla řídil při následném odvozu měděného materiálu pocházejícího z trestné činnosti do výkupny T. v ul. V. v H. K., kdy naposledy byl dne 23. 10. 2008 v 12. 20 hodin při řízení motorového vozidla zn. Suzuki Swift, zastaven hlídkou Policie ČR, ačkoliv není držitelem řidičského oprávnění skupiny B k řízení motorových vozidel podle § 81 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu.

Za tyto trestné činy byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou.

Proti uvedenému rozsudku podal obviněný V. N. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem z 19. 8. 2009, sp. zn. 12 To 250/2009, tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem I) nezměněn, a za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 3 T 160/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 14 To 55/2009, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků se zařazením do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 3 T 160/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 14 To 55/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 12 To 250/2009, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 6 T 165/2008, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V konkrétní rovině obviněný namítl, že jeho jednání nenaplňovalo znaky skutkových podstat trestných činů podle § 182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., ani podle § 182 odst. 1 tr. zák. Obviněný odkázal na zdůvodnění svého odvolání ze dne 19. 6. 2009 proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, když provedenému dokazování vytkl nesprávné provádění vyšetřovacích úkonů.

K bodu I. rozsudku okresního soudu obviněný uvedl, že tento výrok je nesmyslný, neboť v jedné větě je tvrzeno, že nedošlo k narušení funkce bezpečnostního zařízení a zároveň je tvrzeno, že se v důsledku jednání obviněného měly projevit opakované výpadky a poruchy jištění napájení i zabezpečovacího zařízení. V této souvislosti obviněný poukázal na závěry znaleckého posudku Ing. M. s tím, že v žádném případě nedošlo k vyvolání poruchy provozu obecně prospěšného zařízení, navíc nikde není soudem konkretizováno o jakou poruchu a v jakých místech mělo jít. Pokud na trati po dvou měsících vypadávaly jističe, v žádném případě nešlo o důsledek jednání obviněného. Navíc dne 28. 1. 2008 byla všechna místa, z nichž byly odcizeny kabely, opravena.

K bodu II./1 rozsudku obviněný namítl, že se tohoto jednání nedopustil. V tomto případě byl útok spáchán zcela jiným způsobem, než útoky ostatní, protože pachatel odřízl jinými kleštěmi obě lana, a tudíž neponechal ani lano jistící. Pokud byla hlášena obsazená vlečková trať, pak se tak stalo v podstatě okamžitě poté, co byly kabely odstřiženy, a nešlo tudíž o dlouhodobou ani závažnou poruchu, neboť posunovač použil jiného způsobu posunování, ohlásil závadu a ta byla odstraněna.

K bodu II/2 a II/4 rozsudku obviněný uvedl, že nikde v rozhodnutích soudů ani ve vyšetřovacím spise není konkretizováno, jaká porucha obecně prospěšného zařízení měla nastat, ve kterých místech a jak se projevovala, a navíc zde není uvedeno, jakým způsobem byla tato porucha obviněným zaviněna.

U bodu II/3 rozsudku obviněný poukázal na vzdálenost míst K. a Ch. n. C. s tím, že v K. trestnou činnost nikdy nespáchal a navíc by nebylo v lidských silách se dopouštět protiprávního jednání a odcizené věci z obou míst činu odvézt a uschovat. V rozhodnutích soudů ani ve vyšetřovacím spise není konkretizováno, jaká porucha obecně prospěšného zařízení měla nastat, kde a jak se projevovala a jakým způsobem byla tato porucha obviněným zaviněna.

V bodě II/5 - 8 rozsudku není podle obviněného nikde konkretizováno, jaké ohrožení provozu skutečně nastalo.

Podle obviněného soud porušil ustanovení § 182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., když jeho jednání kvalifikoval jako úmyslné ohrožení provozu zařízení pro hromadnou dopravu, přičemž měl rovněž způsobit i jeho poruchu. V důsledku jeho jednání však nikde nedošlo k vypínání trakčního napájení. V souvislosti s právní kvalifikací svého jednání obviněný poukázal na znění ustanovení § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák. a zdůraznil, že provoz zařízení je ohrožen, jestliže toto zařízení své určení sice plní, avšak pouze při překonání větších obtíží, nebo jestliže je tu bezprostřední nebezpečí, že své poslání nebude sto plnit po určitou dobu vůbec. Nemohl proto naplnit znaky uvedeného zákonného ustanovení, protože i přes odstřižení jednoho jistícího kabelu veškeré zařízení běžně dál své funkce plnilo, aniž muselo překonávat větší obtíže a nikdy neexistovalo bezprostřední nebezpečí, že své poslání nebude sto plnit po určitou dobu vůbec.

Zákon podle obviněného neuvádí způsob, jímž má být provoz obecně prospěšného zařízení ohrožen. Zpravidla půjde o poškození jeho důležité a pro veřejný provoz nezbytné součásti. Pokud tedy znalec dospěl k závěru, že provoz železniční trati z důvodu odstřižení jednoho ze dvou kabelů nebyl omezen, znamená to, že nedošlo k ohrožení provozu těchto zařízení. Případnou nahodilou poruchu zbylého spojovacího lana by zabezpečovací zařízení vyhodnotilo jako stav ohrožující provoz a provoz na železniční trati by byl omezen nebo zastaven a zajištěn administrativním způsobem. Navíc veškerá bezpečnostní zařízení na železniční trati dál plnila své funkce bez překonávání jakýchkoliv obtíží. Proto podle obviněného nešlo o bezprostřední nebezpečí, které by jako následek jednání hrozilo.

Pokud se tedy týká bodů I, II/1 - 4 rozsudku, kdy měla být jednáním obviněného způsobena porucha provozu obecně prospěšného zařízení, obviněný uvedl, že porucha je dána pouze tehdy, neplní-li obecně prospěšné zařízení alespoň po určitou dobu své poslání vůbec. Délka doby rozhodná pro určení, že již jde o poruchu v provozu, závisí na významu zařízení a na situaci, za které k poruše došlo. V žádném případě tedy nemohou být způsobenou poruchou jakési nepředvídatelné jevy, např. výpadek pojistky v kanceláři. Proto se v žádném případě nemohl dopustit trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák.

V argumentaci k bodům II/ 5 - 8 rozsudku obviněný zmínil, že pokud byl provoz podle závěrů soudů skutečně ohrožen, bylo třeba zjistit, jak konkrétně byl provoz zařízení ohrožen, ve kterých místech, jak se ohrožení projevovalo a jakým způsobem bylo obviněným skutečně zaviněno. V tomto směru však soudy žádné dokazování neprováděly a spokojily se pouze s tvrzením znalce, že došlo k napadení zabezpečovacího zařízení, k jeho poškození, přičemž následně byla vyvolána řada nesprávných činností zabezpečovacího zařízení i jiných součástí infrastruktury, jenž jsou odhadem znalce údajně v přímé souvislosti s jednáním obviněného, i když tento stav není znalcem ani jiným dokazováním konkretizován.

V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 12 To 250/2009, i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 6 T 165/2008, v celém rozsahu a aby přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Následně obviněný učinil alternativní návrh, aby ho Nejvyšší soud pod bodem I. uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a uložil mu souhrnný trest v rámci trestní sazby od 6 měsíců do 3 let se zařazením do věznice s ostrahou, pod bodem II/1 jej zprostil obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný, pod bodem II/2, 3, 4 jej uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. s pominutím dílčího jednání ze dne 30. 4. 2008 v železniční stanici K., pod bodem II/5-8 jej uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a pod bodem II/9 jej uznal vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. s tím, aby mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v polovině trestní sazby podle ustanovení § 247 odst. 2 tr. zák. se zařazením do věznice s ostrahou.

K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V tomto uvedl, že část argumentace obviněného, jenž směřuje do procesního postupu soudů, zpochybňuje úplnost dokazování a správnost hodnocení provedených důkazů i učiněných skutkových zjištění, se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V řízení o dovolání se podle státního zástupce nelze dovolávat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování.

Obviněný však v rámci svého dovolání uplatnil i námitky, které podle státního zástupce pod citovaný dovolací důvod podřadit lze. Konkrétně se jedná o námitky týkající se absence objektivních zákonných znaků trestného činu podle ustanovení § 182 tr. zák., spočívající v ohrožení provozu, popř. poruše provozu obecně prospěšného zařízení. V této souvislosti státní zástupce poukázal na zákonné znění ustanovení § 182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. s tím, že jednání, kterým může být ohrožen provoz obecně prospěšného zařízení, není v ustanovení § 182 tr. zák. specifikováno. Podle státního zástupce však musí jít o takové jednání, ze kterého hrozí bezprostřední nebezpečí poruchy v provozu obecně prospěšného zařízení. Zpravidla půjde o ohrožení jednáním pachatele, který poškodí některou důležitou součást obecně prospěšného zařízení, čímž ohrozí jeho provoz. K naplnění základní skutkové podstaty uvedeného trestného činu podle § 182 tr. zák. se nevyžaduje způsobení poruchy v provozu obecně prospěšného zařízení ani poškození obecně prospěšného zařízení. Není ani vyžadováno, aby hrozící porucha byla neodvratná.

Trestná činnost obviněného spočívala v tom, že obviněný odcizoval měděné součástky tzv. kolejových obvodů. Obviněný v zásadě namítá, že po jeho zásahu zůstaly uvedené obvody zcela funkční, protože vždy odcizil pouze jedno z paralelních propojovacích lan. Kolejový obvod je však podle státního zástupce jedním z rozhodujících prvků pro bezpečnost vlakové dopravy, a právě proto musí být lanová propojení zdvojena. Pokud pak obviněný odcizil jedno z paralelních lan, nepochybně tím podle státního zástupce podstatnou měrou snížil spolehlivost tohoto zařízení a jeho odolnost, protože v případě jakékoliv nahodilé poruchy druhého lana by již došlo k zasažení vlakové dopravy. Otázku ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení je podle státního zástupce nutno vždy posuzovat podle charakteru konkrétního zařízení. Funkce daného zařízení v tomto případě spočívá v odvádění zpětných trakčních proudů a v detekci železničního vozidla v daném úseku trati. To znamená, že toto zařízení má zabránit vjezdu vlaku do traťového oddílu, který je již obsazen jiným vlakem. Proto mají kolejové obvody pro zajištění bezpečnosti železničního provozu naprosto zásadní význam a poruchy jejich funkce mohou mít fatální následky spočívající ve střetu vlaků. Výrazné snížení spolehlivosti a odolnosti těchto zařízení odcizením jednoho z paralelních lan je proto nutno považovat za ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení, neboť to zvyšuje riziko havárie v železniční dopravě. Skutková podstata uvedeného trestného činu je pak deliktem ohrožovacím, a proto námitky dovolatele, podle nichž nedošlo k zastavení vlakové dopravy, je nutno považovat za bezpředmětné. Pokud pak jde o tvrzení dovolatele o neexistenci znaků základní skutkové podstaty podle ustanovení § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák., nelze ho považovat za důvodné, a to ve vztahu ke všem dílčím útokům.

Způsobením poruchy obecně prospěšného zařízení ve smyslu ustanovení § 182 odst. 2 písm. a) tr. zák. je podle státního zástupce nutno rozumět vyřazení obecně prospěšného zařízení z provozu. Takto bylo kvalifikováno jednání obviněného pod body I a II/1 - 4 rozsudku soudu prvního stupně.

V případě dílčího útoku pod bodem II/1 rozsudku nalézacího soudu došlo k vyřazení zařízení z provozu a nepochybně tak byl naplněn znak způsobení poruchy obecně prospěšného zařízení. Obviněný ale tvrdí, že se tohoto jednání nedopustil. Tato námitka je ovšem z hlediska dovolacích důvodů zcela irelevantní. Útoky pod body II/2 - 4 rozsudku nespecifikují konkrétní okolnosti představující způsobení poruchy a ani v odůvodnění soudních rozhodnutí nejsou tyto okolnosti uvedeny. Tato jednání obviněného však společně s jednáním obviněného pod bodem II/1 zakládají pokračující trestný čin, pro jehož právní kvalifikaci je rozhodné to, zdali alespoň jedním z dílčích útoků byla naplněna skutková podstata trestného činu kvalifikovaná. Proto nezbývá než konstatovat, že skutek pod bodem II/1 - 4 rozsudku byl správně právně hodnocen a námitky obviněného jsou ohledně těchto dílčích útoků nedůvodné.

Poněkud jiná je však situace u skutku pod bodem I. rozsudku. Zde je nutno dovolateli přisvědčit, že skutková věta obsahuje protichůdné údaje o dopadu jeho jednání na stav zabezpečovacího zařízení, protože se zde hovoří o tom, že k narušení funkce zabezpečovacího zařízení nedošlo a zároveň, že následkem jednání obviněného došlo k narušení vlastností železniční dopravní cesty, což se projevilo opakovanými výpadky a poruchami jištění napájení i zabezpečovacího zařízení. Proto nezbývá než konstatovat, že v této části je popis skutku zmatečný. Za této situace by bylo možno poruchu spatřovat toliko v poruše jištění napájení, ale tento následek je ve skutkové větě uveden zcela obecně bez konkretizace zejména časových údajů a bližší údaje nevyplývají ani z odůvodnění příslušných rozhodnutí.

I když není hodnocení důkazů předmětem dovolacího řízení, státní zástupce poukázal, že znalec své závěry neformuloval kategoricky, když uvedl, že se domnívá, že k výpadkům trakčního napájení mohlo docházet delší dobu, pokud propojení nebylo kvalitní. Navíc celá otázka trakčního napájení je podle státního zástupce nejasná, když ze soudních spisů nevyplývá, zda šlo přímo o výpadky trakční elektrické energie pro pohon drážních vozidel nebo pouze o výpadky elektrické energie pro napájení zabezpečovacího zařízení.

V daném případě proto podle státního zástupce lze skutek pod bodem I. rozsudku kvalifikovat podle základní skutkové podstaty trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle ustanovení § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák., protože ze skutkové věty nevyplývá jednoznačně existence poruchy, jako znaku kvalifikované skutkové podstaty podle ustanovení § 182 odst. 2 písm. a) tr. zák. Z tohoto pohledu jsou podle státního zástupce námitky dovolatele částečně důvodné.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 12 To 250/2009, v části, ve které tento soud ponechal beze změny výrok o vině a trestu pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a aby uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce rovněž vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud shora navrhované rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Dále i s tím, aby Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání i jiné rozhodnutí, než jím bylo navrhováno, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 12 To 250/2009, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecně dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiné okolnosti skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006 .

Podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák. se trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení dopustí ten, kdo úmyslně ohrozí provoz veřejného telekomunikačního zařízení, zařízení držitele poštovní licence nebo zařízení pro hromadnou veřejnou dopravu.

Podle ustanovení § 182 odst. 2 písm. a) tr. zák. se výše citovaného trestného činu dopustí ten, kdo způsobí činem uvedeným v odstavci 1 poruchu provozu obecně prospěšného zařízení.

Zařízení pro hromadnou dopravu jsou pak jen taková zařízení, která mají veřejný charakter a slouží k dopravě.

Ohrožením ve smyslu ustanovení § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák. je jednání, ze kterého hrozí bezprostřední nebezpečí poruchy v provozu obecně prospěšného zařízení. Zpravidla se jedná o poškození některé z důležitých součástí obecně prospěšného zařízení, v jehož důsledku je ohrožen jeho provoz. Může se však jednat i o jakékoli jiné jednání, které znamená bezprostřední nebezpečí poruchy v provozu obecně prospěšného zařízení, např. vypnutí napájecího zdroje nebo jiného přívodu energie, popř. i zabránění osobě obsluhující obecně prospěšné zařízení v jeho obsluze v době, kdy je zde uvedené bezprostřední nebezpečí poruchy. Jedná se o úmyslný trestný čin, přičemž postačí tzv. ohrožovací úmysl, který se vztahuje jen na ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení.(Srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon komentář, II. díl, 6. doplněné a přepracované vydání, Praha, C. H. Beck 2004, str. 1131).

Způsobením poruchy provozu obecně prospěšného zařízení se rozumí vyřazení obecně prospěšného zařízení z provozu. Doba trvání poruchy není zákonem stanovena, avšak z hlediska ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. nemůže jít jen o zcela krátkou dobu přerušení provozu, neboť takové přerušení by zpravidla nesplňovalo materiální podmínku. Hodnocení takové skutečnosti je však třeba provádět s přihlédnutím ke všem okolnostem případu z hledisek uvedených v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. Pokud se jedná o dopravní veřejně prospěšné zařízení, je podmínkou vyvolání poruchy obecně prospěšného zařízení, nikoliv též poruchy hromadné veřejné dopravy, kterou toto zařízení zabezpečuje. (Srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon komentář, II. díl, 6. doplněné a přepracované vydání, Praha, C. H. Beck 2004, str. 1131 a rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44 z roku 1993).

V této souvislosti je třeba konstatovat, že zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, v ustanovení § 47 odst. 1 stanoví, že technická zařízení tlaková, plynová, elektrická, zdvihací, dopravní, pro ochranu před účinky atmosférické a statické elektřiny a pro ochranu před negativními účinky zpětných trakčních proudů, která slouží k zabezpečení provozování dráhy nebo drážní dopravy nebo lyžařských vleků, jsou určenými technickými zařízeními, která podléhají dozoru podle tohoto zákona.

Ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 100/1995 Sb., kterou se stanoví podmínky pro provoz, konstrukci a výrobu určených technických zařízení a jejich konkretizace, jsou elektrickými zařízeními a) elektrické sítě drah a elektrické rozvody drah, b) elektrická rozvodná zařízení drah a elektrické stanice drah, c) trakční napájecí a spínací stanice, d) trakční vedení, e) elektrická zařízení napájená z trakčního vedení, f) elektrická zařízení drážních vozidel, g) silnoproudá zařízení drážní zabezpečovací, sdělovací, požární, signalizační a výpočetní techniky, h) elektrická zařízení lanových drah, i) náhradní zdroje elektrické energie pro provozování dráhy, j) zkušebny elektrických zařízení drah, k) zabezpečovací zařízení, jehož elektrické obvody plní funkci přímého zajišťování bezpečnosti drážní dopravy.

Vzhledem k tomu, že drážní součásti, které byly trestnou činností obviněného dotčeny, jsou součástí technického zařízení drážní cesty, je pro určení právní kvalifikace jednání obviněného po skutkové stránce naprosto stěžejní vyjádření znalce o tom, z čeho se skládá a jak funguje ta část kolejiště, která byla jednáním obviněného zasažena, a jaká je funkce této části kolejiště ve vztahu ke kolejišti jako celku. Tyto znalecké závěry jsou pak rozhodující pro právní kvalifikaci poškozené části kolejiště jako obecně prospěšného zařízení a právního posouzení jeho poškození buďto jenom jako ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení, nebo jako poruchy provozu obecně prospěšného zařízení.

Podle závěrů znalce Ing. M. se železniční dopravní cesta skládá ze železničního spodku, svršku a určitých technologických vybavení železniční dopravní cesty, kam jsou kromě kolejí řazeny kolejové obvody. Součástí kolejového obvodu jsou kolejnicové propojky, jenž tvoří mimo jiné propojovací lana, která jsou vždy dvě paralelně zapojená vedle sebe. Lana jsou dvojího typu, a to obcházecí a podélná. Podélná propojovací lana slouží ke spolehlivému propojení jednotlivých kolejnicových pásů a obcházecí propojovací lana slouží k bezpečnému propojení kolejí pro odvedení zpětných trakčních proudů. Stykové kolejnicové propojky a lanová propojení slouží k vytvoření patřičně dimenzovaného vodivého propojení mezi kolejnicemi, nebo mezi kolejnicí a stykovou tlumivkou k vytvoření kolejového obvodu a trakčního proudu. Kolejové obvody tvořené mimo jiné lany pak mají za úkol zjišťovat přítomnost železničního vozidla v daném úseku a také detekovat celistvost koleje. Samotná lana stykových transformátorů pak slouží ještě k odvodu zpětných trakčních proudů.

Lze tedy učinit závěr, že kolejové obvody jsou zařízením, jehož elektrické obvody plní funkci přímého zajišťování bezpečnosti drážní dopravy, a tudíž jde o technické elektrické zařízení ve smyslu ustanovení § 47 odst. 1 zákona o drahách č. 266/1994 Sb., ve spojení s ustanovením § 1 odst. 4 vyhlášky č. 100/1995 Sb., kterou se stanoví podmínky pro provoz, konstrukci a výrobu určených technických zařízení a jejich konkretizace. Z hlediska trestního zákona lze pak kolejové elektrické obvody vzhledem ke své bezpečnostní funkci považovat za zařízení pro hromadnou veřejnou dopravu, a tedy za obecně prospěšné zařízení.

Pokud se týká námitek obviněného k jeho jednání uvedenému pod bodem II/5 - 8 rozsudku okresního soudu spočívajících v tom, že nikde nebylo konkretizováno, jaké skutečné ohrožení provozu nastalo, lze uvést následující.

S dovolatelem lze souhlasit, že jednotlivé skutkové věty v bodech II/5 - 8 zákonné znaky pokračujícího trestného činu podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák. dostatečně nevyjadřují. Tento nedostatek skutkových vět je však podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu zhojen tím, že jsou rozhodné skutkové okolnosti podrobněji rozvedeny a konkretizovány v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na straně 9, kde se uvádí, že obviněný tím, že odstřihl jedno z paralelních lan, nedošlo k obsazování kolejových obvodů a zastavování vlakové dopravy. Obviněný ale svým zásahem uváděl zabezpečovací zařízení do pozice mimo jeho tolerantní technický stav, čímž bylo ohroženo, protože v případě nahodilé poruchy vodivosti zbylého lana, by již byla vlaková doprava zasažena. Obviněný svým jednáním podstatně snížil odolnost zařízení čelit nahodilé události a zvýšil nebezpečí nutnosti zastavení vlakové dopravy, čímž ohrozil provoz tohoto zařízení. (Srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád komentář, II. díl, 5. vydání, Praha, C. H. Beck 2005, str. 2021 a rozhodnutí publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 20/2003 – T 475).

Podle Nejvyššího soudu tak podstatou jednání obviněného po stránce skutkové bylo v zásadě to, že ve všech těchto případech obviněný pákovými kleštěmi odstřihl jedno ze dvou paralelních propojovacích lan zabezpečovacího zařízení drážní dopravy, čímž toto zařízení bezpochyby poškodil. Po zásahu obviněného tak zabezpečovacímu zařízení zůstalo vždy pouze jedno z původně paralelních lan, jehož funkci by v případě jeho poškození nemělo již co nahradit, protože druhé lano jistící provoz zabezpečovacího zařízení, pro případ nefunkčnosti prvního lana, bylo obviněným úmyslně odstraněno.

Z hlediska právního hodnocení jednání obviněného lze proto podle Nejvyššího soudu na základě výše uvedeného bezpochyby konstatovat, že funkčnost kolejových obvodů jako zabezpečovacího zařízení byla zásahem obviněného ohrožena, a proto soud prvního stupně postupoval v rámci zákona, když uvedený pokračující trestný čin obviněného kvalifikoval mimo jiné jako trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle ustanovení § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák.

K námitkám obviněného ke skutkům uvedeným pod body II/1 - 4 rozsudku okresního soudu, spočívajícím v tom, že jednání pod body II/1, 3 nespáchal a u ostatních jednání nebylo konkretizováno, jaká skutečná porucha provozu nastala, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v rámci dovolacího řízení není oprávněn, (až na výjimku tzv. extrémního nesouladu provedených důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění, o kterou se v tomto případě nejedná), přezkoumávat skutkový stav. Proto se Nejvyšší soud tou částí námitek obviněného, že se některých skutků nedopustil, nezabýval.

Ohledně právních námitek lze pak konstatovat, že jednání obviněného uvedená pod body II/1 - 4 tvoří pokračující trestný čin. Útokem pod bodem II/1 obviněný vyřadil kolejový obvod z provozu, v důsledku čehož byla ohlášena obsazená vlečková trať. Tím tedy obviněný způsobil poruchu kolejového obvodu jako obecně prospěšného zařízení ve smyslu ustanovení § 182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Jestliže pak obviněný ostatními útoky tohoto pokračujícího trestného činu naplnil pouze základní (ohrožovací) skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, je pro výslednou právní kvalifikaci jeho jednání určující shora uvedená kvalifikovaná skutková podstata trestného poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení. Je tomu tak proto, že z hmotně právního hlediska všechny jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu tvoří jeden skutek. Stejně jako u pokračujícího skutku pod body II/5 - 8, tak i popisy skutkových vět pod body II/2 - 4 plně nevyjadřují znaky trestného činu podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák., ale i v tomto případě lze tento nedostatek pokládat za zhojený obsahem odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na jeho str. 9. Proto je třeba označit námitky obviněného spočívající v tom, že poruchy nebyly nikde u jednání obviněného pod body II/2 - 4 konkretizovány, za nedůvodné.

Od výše uvedených jednání je podle Nejvyššího soudu odlišná situace u popisu skutku obviněného uvedeného pod bodem I. prvoinstančního rozsudku. Podle něho obviněný přestřihl pouze jedno z paralelních lan, kdy nenarušil funkci zabezpečovacího zařízení a přitom následkem jeho jednání došlo k narušení vlastností železniční dopravní cesty, což se projevilo opakovanými výpadky a poruchami jištění napájení i zabezpečovacího zařízení.

Při porovnání tohoto skutku s jiným jednáním obviněného, které je srovnatelné způsobem provedení činu, kdy obviněný přestřihl rovněž pouze jedno propojovací lano, liší se popis tohoto skutku obviněného následkem. Ten na jedné straně spočívá v nenarušení funkce zabezpečovacího zařízení, ale současně v narušení vlastnosti železniční dopravní cesty, což se projevilo opakovanými výpadky a poruchami jištění napájení i zabezpečovacího zařízení. Takový popis skutku je sám o sobě bez uvedení dalších konkretizujících skutkových okolností obsahově vnitřně rozporný a tento rozpor není vysvětlen ani napraven v odůvodnění příslušných rozhodnutí.

Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu totiž vyplývá, že obviněný se ke svému jednání v tomto bodě doznal s tím, že odstřihl někdy v lednu jedno ze dvou měděných propojovacích lan. Tímto způsobem odstřihával lana v několika dalších dnech vždy v nočních hodinách. Na základě zprávy provozovatele železniční cesty a výslechu znalce Ing. M. bylo zjištěno, že po zásahu obviněného docházelo k poruchám kolejového obvodu a k vypínání trakčního napájení. Pokud se týká bezpečnosti, nemohl znalec jasně konstatovat, že byla snížena. Vlaková doprava byla ale narušována a v některých případech musela být přijímána administrativní opatření v řízení vlakové dopravy. Nahlášené poruchy pak byly podle znalce v příčinné souvislosti s jednáním obviněného. Lze tudíž podle znalce uzavřít, že obviněný narušil vlastnosti kolejového obvodu. Odcizením lan nastala situace, kdy bylo zařízení provozováno mimo technickou toleranci, čímž došlo ke snížení spolehlivosti zařízení. Obviněný tedy ohrozil správnou funkci kolejového obvodu a tedy zařízení, na němž je železniční doprava provozována. Takové jednání vedlo k poruchám kolejového obvodu a k vypínání trakčního napájení (č. l. spisu 107 – 113), což bylo v přímé příčinné souvislosti s jednáním obviněného, jenž zasáhl vlastnosti kolejového obvodu, a pokud zbylé propojení nebylo kvalitní, mohlo po delší dobu docházet k výpadkům trakčního napájení. Podle závěru soudu pak obviněný vzhledem ke svým znalostem, které obšírně prezentoval, zjevně vědět měl a mohl, že odstřižením jednoho z paralelních lan změní vlastnosti kolejového obvodu a jeho správná funkce tak bude ohrožena. Obviněný proto odpovídá z nedbalosti za způsobení těžšího následku, tedy za způsobení poruchy. Proto je podle soudu na místě právní kvalifikace jednání obviněného mimo jiné i podle ustanovení § 182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Odvolací soud se pak s názorem nalézacího soudu zcela ztotožnil.

Pokud nalézací soud bez vztahu ke způsobenému následku ve skutkové větě konstatoval, že přestřižením měděných lan nedošlo k narušení funkce zabezpečovacího zařízení, (z čehož je podle Nejvyššího soudu zjevné, že jedno z paralelních lan v obvodu zůstalo s tím, že muselo být funkční, protože kdyby nebylo, byla by ihned hlášena obsazená trať), a následkem tohoto jednání obviněného podle nalézacího soudu došlo k narušení vlastností železniční dopravní cesty, což se projevilo opakovanými výpadky a poruchami jištění napájení i zabezpečovacího zařízení, měl podle Nejvyššího soudu uvést, a to minimálně alespoň v odůvodnění svého rozhodnutí, jaká konkrétní nahodilá událost přistoupila k jednání obviněného, že způsobila alespoň jeden konkrétním způsobem popsaný poruchový následek. Pokud takových poruchových následků bylo více, bylo pak třeba každý jednotlivý poruchový následek popsat včetně popisu konkrétní nahodilé události, která společně s jednáním obviněného příslušný následek způsobila. Nic takového však ze skutkové věty nevyplývá a neplyne ani z odůvodnění příslušných rozhodnutí. Nalézací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí omezil pouze na odkaz na nahlášené poruchy na č. l. 107-113 spisu s tím, že byly podle znalce v příčinné souvislosti s jednáním obviněného, protože pokud zbylé propojení nebylo kvalitní, mohlo po delší dobu docházet k výpadkům trakčního napájení. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu pak nevyplývá, že by se soud zabýval kvalitou zbylého propojení, které tam po zásahu obviněného zůstalo.

Proto při posuzování toho, co nalézací soud uvedl u tohoto jednání obviněného do skutkové věty, nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že předmětná skutková věta i to, jak je rozvedena v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, obsahuje vedle shora uvedených nedostatků v popisu poruchového následku jednání obviněného především vnitřní obsahový rozpor, kvůli kterému není možné jednání obviněného s jistotou právně kvalifikovat podle odpovídající skutkové podstaty trestného činu podle § 182 tr. zák., a to základní či kvalifikované. V tomto ohledu je pak třeba považovat dovolací námitku obviněného za důvodnou.

Do jisté míry nad rámec uplatněných dovolacích námitek, avšak s ohledem na vyjádření státního zástupce a prevenci vzniku tzv. extrémního nesouladu provedených důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění v dalším řízení, Nejvyšší soud vzhledem ke skutkové složitosti věci upozorňuje na následující.

Z protokolu o hlavním líčení ohledně výslechu znalce vyplývá, že ten k jednání obviněného pod bodem I. rozsudku znalecký posudek v písemné formě nepodával a u hlavního líčení se k předmětnému skutku vyjadřoval celkem dvakrát. Na č. l. 124 k dotazu obhájkyně, zda hlášené poruchy mají příčinu pouze v jednání obviněného, nebo mohou mít i jinou příčinu, znalec odpověděl, že to může být vyvoláno i jinými vlivy. Je tomu tak podle znalce proto, že železniční infrastruktura se na základě přístupových dohod k Evropské unii zavázala, že umožní jízdy všem dopravcům, kteří budou chtít používat dopravní cestu v ČR. To znamená, že se zde pohybují i jiná železniční vozidla, která zde dříve nebyla. Může se stát, že železniční vozidlo může mít jiný vliv na napájení, kdy může docházet k odpojení trakčního napájení z důvodu větší spotřeby při rozjezdech této jiné lokomotivy. Z tohoto důvodu pak může podle znalce dojít k poruchám napájení. K dotazu předsedy senátu znalec uvedl, že všechny výpadky uváděné poškozeným nemohly být zapříčiněny tzv. „jinou“ lokomotivou.

Při dalším výslechu znalce v hlavním líčení (č. l. 134 – 137 spisu) tento vypověděl, že nahlášené poruchy byly v příčinné souvislosti s jednáním obviněného, a to včetně poruch, které byly zaznamenány v dubnu, protože ne vždy se u tohoto jednání obviněného jednalo o kolejnicové propojení mezi kolejnicí a stykovým transformátorem, ale jednalo se také o taková lana, jenž jsou součásti infrastrukturního zařízení, které slouží k odvodu zpětných trakčních proudů mimo jiné pro napájení trakčních motorů lokomotiv. Pokud propojení nebylo kvalitní, mohlo podle znalce docházet k výpadkům trakčního napájení po delší dobu.

Z protokolu o ohledání místa činu na č. l. 29 spisu je však podle Nejvyššího soudu zcela zřejmé, že obviněný přestřihl vždy pouze paralelní lana vedoucí ke stykovým transformátorům. Obhájkyně obviněného na tuto skutečnost v hlavním líčení upozornila a vznesla na znalce dotaz, zda pouze takové jednání může způsobit poškozeným uváděné škodlivé následky. Znalec uvedl, že ano, neboť kolejové obvody slouží k detekci přítomnosti vlaku i k odvodu zpětných trakčních proudů. Nelze rovněž opomenout tu skutečnost, že podle sdělení poškozeného byla všechna paralelní propojení postupně do dne 4. 4. 2008 opravena, ale k poruchám docházelo podle zprávy poškozeného i nadále až do 21. 4. 2008. K tomu znalec uvedl, že pokud obviněný poškodil takové zařízení, mohlo na základě této skutečnosti docházet k provařování styků zcela jinde, a to i po dobu několika měsíců.

Z výše uvedeného je podle Nejvyššího soudu zřejmé, že závěry znalce nebyly v této věci jednoznačné a nalézací soud měl proto odstranit rozpory v jeho výpovědích a zkoumat, které všechny součásti železniční dopravní cesty zpětné trakční proudy odvádějí. Dále se měl zabývat tím, zda po železniční trati, jejíž kolejové obvody obviněný poškodil, lokomotivy způsobilé vyvolat poruchy trakčního napájení v kritickou dobu jezdily, jaký je technický mechanismus způsobení takovéto poruchy, i jaké ostatní následky může průjezd takové lokomotivy způsobit. Kromě toho měl soud zjišťovat, zda má na poruchu vyvolanou tzv. jinou lokomotivou vliv to, že u zdvojených propojovacích lan ke stykovým transformátorům zůstalo pouze jedno lano, nebo by taková porucha nastala i bez této okolnosti, a které všechny součásti železniční trati by takovou poruchou mohly být eventuelně poškozeny a jestli by takové poškození mohlo vyvolat následně hlášené poruchy samo o sobě.

Dále měl znalec posoudit kvalitu zbylého propojení v tom smyslu, zda bylo funkčně způsobilé pro odvádění zpětných trakčních proudů té síly, jaké se na předmětné trati obvykle objevovaly. Pokud by znalec dospěl k závěru, že lana zbylá po odstřižení paralelních lan obviněným toho schopná nebyla, protože na odvod zpětných trakčních proudů obvykle se na předmětné trati vyskytujících bylo potřeba kumulativně i paralelních lan, která obviněný odstřihl, nebyl by opodstatněný stávající závěr nalézacího soudu o tom, že samotným odstřihnutím paralelních lan ke stykovým transformátorům nedošlo k narušení funkce zabezpečovacího zařízení, což uvedl ve výroku svého rozhodnutí.

Teprve po objasnění shora uvedených skutkových okolností při výstižném popisu nejen jednání obviněného, ale i způsobených následků bude možno ve věci rozhodnout a jednání obviněného náležitě právně kvalifikovat. (V této souvislosti Nejvyšší soud upozorňuje na vhodnost vyžádání písemného znaleckého posudku k uvedeným otázkám.)

Na základě shora uvedených zjištění a závěrů Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal podané dovolání částečně důvodným a zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v části, ve které byl při ponechání beze změny výroku o vině pod bodem I. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 6 T 165/2008, zrušen původní výrok o souhrnném trestu, přičemž odvolací soud obviněnému sám nově uložil souhrnný trest. Současně dovolací soud zrušil též rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 6 T 165/2008, ve výroku o vině i trestu v jeho části pod bodem I., když příčina vytýkaných nedostatků má svůj původ již v řízení před soudem prvního stupně. Zbývající výroková část rozsudku odvolacího soudu, ve které konstatuje neměnnost ostatních výroků napadeného rozsudku nalézacího soudu, tedy jeho výrok o vině pod bodem II. včetně uloženého trestu, zůstala nedotčena a v právní moci. Zároveň Nejvyšší soud zrušil i všechna obsahově navazující rozhodnutí, která v důsledku tohoto usnesení pozbyla svého podkladu (§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.). Nejvyšší soud pak přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.), přičemž bude nezbytné, aby nalézací soud postupoval způsobem, který byl výše naznačen, t.j. doplnil dokazování a odstranil existující rozpory a nedostatky, které za stávajícího stavu neumožňují učinit objektivní skutkové a tím méně právní závěry ohledně jednání obviněného V. N., označené v původním rozsudku pod bodem I.

Ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. je orgán činný v trestním řízení, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud. Pokud po doplnění a opětovném zhodnocení všech důkazů nalézací soud dospěje opět k závěru, že obviněný je pachatelem trestné činnosti, za níž je třeba jej odsoudit, bude se muset navíc v novém řízení zabývat i otázkou, zda-li pro něho není právní úprava podle nově přijatého trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.) příznivější.

Za splnění podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. března 2010

Předseda senátu

JUDr. František Hrabec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru