Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 550/2017Usnesení NS ze dne 17.05.2017Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku

HeslaMaření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.550.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 2087/17 ze dne 19.12.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj prof. JUDr. Jan Musil, CSc.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 550/2017-20

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 5. 2017 dovolání, které podal obviněný P. G., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 9 To 30/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 71/2015, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 1 T 71/2015, byl obviněný P. G. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že

nejméně v období měsíce dubna 2014 při telefonických hovorech z Věznice O., soudní okres R., se svojí matkou L. G., požadoval zaslání drogy pervitin do Věznice O., kdy matku instruoval do čeho a jak má být droga ukryta a kdy má být posílána, aby nebyla odhalena při kontrole zásilky, dále matce prostřednictvím SMS sdělil, že má jako odesílatele zásilky uvést O. H., a za tímto účelem v uvedeném období i období následujícím do července 2014 užíval k hovorům, nejen s matkou, ale i dalšími osobami, ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O. mobilní telefon zn. Nokia IMEI: ...... a SIM kartu s telefonním číslem ........

Za to byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Praze. Odvolací soud odvolání obviněného usnesením ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 9 To 30/2017, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Namítá existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Dovolání brojí proti tomu, jaké důkazy braly soudy za podklad svých rozhodnutí, neboť odsuzující rozsudek se opírá o odposlechy telefonických rozhovorů, přičemž příslušný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jímž byly odposlechy povoleny, neobsahuje nezbytné náležitosti a nebyl adekvátně odůvodněn. V tomto ohledu odkazuje na požadavky, které klade Nejvyšší soud na odůvodnění takovéhoto rozhodnutí, v usnesení ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 4 Pzo 3/2013, které obsáhle cituje. Pokud je příkaz k odposlechu zatížen zásadní procesní vadou musí být hodnocen jako absolutně neúčinný. Je-li odhlédnuto od tohoto důkazu, neměly soudy obou stupňů k dispozici jiný důkaz, který by výrok o vině obviněného uvedeným přečinem odůvodňoval.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 9 To 30/2017, jakož i rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 1 T 71/2015, zrušil, včetně všech na ně obsahově navazujících rozhodnutí a věc přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku, aby ji znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a vyjádřil názor, že obviněným uplatněnou dovolací argumentaci nelze pod užité dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu podřadit. Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud přezkoumal a vyhodnotil správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, jakož i prověřil správnost a úplnost provedeného dokazování v intencích ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Tato činnost však spočívá výlučně na aplikaci procesních ustanovení, nikoli hmotněprávních, jak výslovně požaduje § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Státní zástupce považuje rozsah dokazování a způsob hodnocení důkazů v této trestní věci za zákonu odpovídající a pro z nich vyvozené právní závěry plně odůvodněné, přičemž soudy obou stupňů plně dostály svým zákonným povinnostem odvíjejícím se z § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Argumentaci dovolatele, že usvědčující důkaz – telefonní odposlechy, byl pořízen nezákonně, nepokládá státní zástupce za právně relevantní, a plně odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, jež se touto námitkou zabývaly a vypořádaly. S odkazem na tyto závěry neshledává důvodnou ani argumentaci obviněného vztahující se k uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Vzhledem k tomu, že uplatněné dovolací námitky v podobě, jež je zachycena v písemném dovolání obviněného, se míjejí s uplatněnými dovolacími důvody, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání konaném podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, případně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání deklaroval důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Je zřejmé, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.

Obviněný dovozuje nesprávnost hmotněprávního posouzení skutku z úvahy, že výrok o vině je založen na nezákonném důkazu. Tento závěr obviněného je založen výlučně na procesní výtce, postrádá jakoukoli argumentaci hmotněprávního charakteru, Nejvyšší soud ji nepokládá za právně relevantní, naopak ji hodnotí jako nepodřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod.

Pro úplnost a nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud připomíná, že Okresní soud v Rakovníku vydal podle § 88 odst. 1, 2 tr. řádu dne 2. 4. 2014 pod sp. zn. 0 Nt 22/2014, příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu telefonních stanic č. ....... a č. ....... na dobu od 2. 4. 2014 do 2. 8. 2014. Obě telefonní čísla protiprávně využívaly v té době dosud nezjištěné osoby v prostorách Věznice O. Existenci těchto nezákonně užívaných telefonních stanic zjistily orgány Policie ČR ve spolupráci s orgány Vězeňské služby ČR při rozkrývání trestné činnosti spojené s nedovolenou výrobou a jiným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku v řízení vedeném podle § 158 odst. 3 tr. řádu. Z šetření orgánů Vězeňské služby vyplynulo, že distribuce drog do věznice je prováděna na objednávky ze shora uvedených telefonních čísel, aniž byl znám majitel či uživatel těchto stanic. Tyto okolnosti vyplývají z podrobného odůvodnění předmětného příkazu k odposlechu, které plně splňuje nároky kladené na jeho rozsah ustanovením § 88 odst. 2 tr. řádu. Již ze samotného charakteru prošetřované trestné činnosti je zřejmé, že si lze stěží představit jiný způsob zjištění majitele telefonu a způsobu objednávek pervitinu, jakož i jeho transport do prostor věznice, tudíž dosažení sledovaného účelu, než odposlechem těchto zjištěných telefonních čísel. Je proto zcela nepřípadně poukazováno na rozpor s požadavky na rozsah odůvodnění a jeho konkrétnost stanovenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Pzo 3/2013, neboť nyní posuzovaný důkaz plně konvenuje premisám v citovaném rozhodnutí vytýčeným. Nejvyšší soud uzavírá, že jde o zákonný důkaz, který byl v souladu se zákonem v rámci dokazování proveden, který spolu s jinými usvědčujícími důkazy byl soudy obou stupňů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu řádně vyhodnocen. Důvodně pak vedl nalézací soud k výroku o vině vysloveném v jeho rozsudku.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

K první části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.

V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.

Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolací důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.

Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu je třeba citovat i závěry Ústavního soudu vyjádřené v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde mj. uvedl, že „označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu“.

Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného P. G. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu, proto aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu, toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 5. 2017

JUDr. Danuše Novotná

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru