Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 527/2017Usnesení NS ze dne 25.05.2017Krádež podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku

HeslaKrádež
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.527.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 527/2017-22

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2017 dovolání obviněného R. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 9 To 534/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 17 T 93/2016, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 17 T 93/2016, byl obviněný R. M. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že

v přesně nezjištěné době od 16. 4. 2016 do 09:48 hodin dne 29. 4. 2016, v rodinném domě na adrese N. V. ..., M., okr. P.-z., kde se v tomto období zdržoval a užíval tento objekt k bydlení společně s majitelkou domu M. Č., vstoupil do volně přístupné kanceláře nacházející se v prvním nadzemním podlaží objektu, kde následně za užití shodného klíče odemkl dvířka trezoru, tento prohledal a z vnitřního prostou zde ležící černé krabičky odcizil finanční hotovost ve výši 2.000 EURO v bankovkách nezjištěných nominálních hodnot, čímž poškozené M. Č. způsobil škodu ve výši 54.080 Kč.

Za to byl odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.

Proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 17 T 93/2016, podal obviněný odvolání, které Krajský soudu v Praze usnesením ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 9 To 534/2016, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 9 To 534/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace vytkl odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu tu skutečnost, že se objektivně nemohl dne 16. 4. 2016 předmětného jednání dopustit, neboť k tomuto datu fakticky ještě trvala jeho společná domácnost s poškozenou. Rozhodující soudy se dle něj nezabývaly rozsahem podílového spoluvlastnictví jeho a poškozené, čímž zcela pominuly případný motiv a subjektivní stránku jeho jednání. Pokládá za sporné komu předmětné finanční prostředky patřily, když byly umístěny v trezoru ve vlastnictví jeho firmy, který byl umístěn v domě ve vlastnictví poškozené. Částka několika tisíc EUR je zcela zanedbatelná oproti rozsáhlé hodnotě podílového spoluvlastnictví a jeho investic do majetku poškozené. Poukazoval na skutečnost, že do trezoru měl přístup nejen on a poškozená, ale i syn poškozené, a že proto nelze vyloučit, že se v trezoru mohly nacházet dvě totožné částky a jednu z nich před dnem 16. 4. 2016 vybral někdo jiný.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání deklaroval důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.

Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., jsou námitkami procesními a nemají povahu právně relevantních námitek.

Námitky obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil, že je sporné, komu předmětné finanční prostředky patřily, a že z trezoru mohl danou částku vybrat i někdo jiný, je třeba označit za ryze skutkové, jimiž obviněný ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze zpochybňuje soudy učiněná skutková zjištění. Jde tudíž o výhrady, v rámci kterých zpochybňuje rozsah a úplnost provedeného dokazování a způsob, který soudy užily při hodnocení důkazů. V dovolání užitá argumentace jednak primárně nesměřuje k zpochybnění výsledné aplikace hmotného práva, jednak polemika vztahující se k provádění skutkových zjištění nemá charakter námitek podřaditelných pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný se v tomto směru svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán a současně zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání ve věci, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v § 265b tr. řádu.

Charakter relevantní námitky z pohledu deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má jen tvrzení obviněného, že se soudy obou stupňů dostatečně nezabývaly existencí a rozsahem podílového spoluvlastnictví jeho a poškozené, čímž zcela pominuly případný motiv a subjektivní stránku jeho jednání. Nejvyšší soud shledal tuto námitku neopodstatněnou.

Na základě učiněných skutkových zjištění bylo v průběhu řízení bez pochybností prokázáno, že předmětná finanční hotovost výlučně náležela poškozené. Zejména nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů považoval výpověď poškozené za věrohodnou a proč naopak obhajobu obviněného hodnotil jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti, která neměla v provedených důkazech oporu. Výpověď poškozené nestojí osamoceně, ale je podporována ostatními v řízení provedenými důkazy, se kterými tvoří ucelený řetězec svědčící o vině obviněného. Obviněný měl motiv ke spáchání jednání specifikovaného ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, neboť v kritické době měl dlouhodobé finanční nesnáze, byla proti němu vedena řada exekucí a vzhledem k odchodu ze společné domácnosti nemohl nadále využívat ani výhodu bydlení u poškozené. Obviněný po vzájemných neshodách sice definitivně opustil společnou domácnost až dne 29. 4. 2016, avšak v období, jež odchodu předcházelo a které již bylo výrazně poznamenáno neshodami mezi ním a poškozenou, disponoval klíči od domu i od trezoru a měl tak přístup do všech prostor domu. Tam si sjednával přístup pod různými záminkami a zejména si zjišťoval, zda v této době bude v domě sám, přičemž toto ověřování odůvodňoval např. starostí o zajištění opravy lednice. Až do odchodu ze společné domácnosti měl tedy možnost zmocnit se hotovosti uložené v trezoru, což také prokazatelně učinil. Jeho obhajoba, že částku mohl odcizit syn poškozené či kdokoli jiný, nebyla výsledky dokazování potvrzena. Závěr soudů obou stupňů, že obviněný svým protiprávním zaviněným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, není s citovanými důkazy v rozporu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

K první části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.

V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.

Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel ze zjištění, že prostřednictvím tohoto dovolací důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.

Na základě shora specifikovaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný svým jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Nejvyšší soud tak shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného R. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 25. 5. 2017

JUDr. Danuše Novotná

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru