Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 504/2017Usnesení NS ze dne 14.06.2017

HeslaOhrožování mravní výchovy mládeže úmyslné
Pohlavní zneužití (zneužívání)
Znásilnění
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.504.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 504/2017-40

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2017 o dovolání obviněného J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 1 To 55/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 12/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 17. 6. 2016 č. j. 28 T 12/2015-613 byl obviněný J. P. uznán vinným jednak trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále také jen „tr. zák.“/) na skutkovém základě popsaném v bodě ad 1/ výroku o vině, dále trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zák. na skutkovém základě popsaném v bodě ad 2/ výroku o vině, trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. na skutkovém základě popsaném v bodech ad 1/ a 2/ výroku o vině, a přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) za jednání popsané v bodě ad 3/ a) – c) výroku o vině. Za to byl podle § 241 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu soud uložil rovněž trest propadnutí věci, a to jednoho kusu HDD disku značky Western Digital, černé barvy, sériové č. ......., včetně kabeláže. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ: 41197518, Regionální pobočka Ostrava, pobočka pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, Masarykovo náměstí 24/13, Ostrava – Moravská Ostrava, částku 4.795 Kč, a poškozené XY *), částku 7.200 Kč. Poškozená XY *) pak byla výrokem podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti předmětnému rozsudku podali odvolání obviněný, státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci, a poškozená XY *). Obviněný je zaměřil do výroků o vině a trestu, státní zástupce v neprospěch obviněného do výroku o trestu a poškozená do výroku o náhradě škody. Vrchní soud v Olomouci o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 30. 11. 2016 č. j. 1 To 55/2016-666 tak, že z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích o vině pod body ad 1/ a 2/, ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu i ve výrocích o náhradě škody. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově uznal vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (bod 1/ výroku o vině), trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 3 tr. zák. (bod 2/ výroku o vině), trestným činem pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák. (bod 3/ výroku o vině) a trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. (body 1/ – 3/ výroku o vině), na upřesněném skutkovém základě, že obviněný

1) v přesně nezjištěnou dobu v roce 2003 násilím přinutil k pohlavnímu styku poškozenou XY *), kterou od jejích tří let vychovával jako druh její matky, tím, že ji v jednom případě přinutil k felaci tak, že ji násilím natlačil hlavu na svůj penis a v dalším případě přes její slovní odpor, odstrkávání a snahu dostat se z jeho blízkosti, ji uchopil a stáhnul pod sebe a vykonal na ní pohlavní styk, v důsledku čehož se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, kterou trpí i v současné době a je pro ni ambulantně léčena, přičemž si musel být vědom, že provozování sexuálních aktivit, ke kterým nezletilou nutil jako druh její matky a výchovná autorita v rodině, může ohrozit rozumový, citový i mravní vývoj nezletilé a zejména její schopnost navazovat a udržovat přátelské a partnerské vztahy přiměřené jejímu věku, nezletilou tak sváděl k životu v rozporu se společensky žádoucími etickými normami, takže u poškozené se vyvinula porucha přizpůsobení, prohloubily se rysy uzavřenosti, inhibovanosti, sebenejistoty, závislosti a v době plnoletosti se u ní projevují známky anxiózní poruchy a opožděnosti v navazování partnerských vztahů,

2) kromě jednání uvedeného v bodě 1) tohoto rozsudku, v přesně nezjištěnou dobu nejméně od roku 2003 do 18. 6. 2006 ve V., v bytě č. .... na ulici S., nejprve osahával XY *) na intimních partiích těla a sám při tom masturboval, kdy nezletilou od jejích 3 let vychovával jako druh její matky, následně opakovaně nutil nezletilou s frekvencí 3-4x týdně k pohlavním stykům, a to v době, když ostatní rodinní příslušníci nebyli doma nebo spali, přičemž v průběhu dalšího období obžalovaný na nezletilou vyvíjel soustavný psychický nátlak, nařizoval jí, že za ním musí přijít, neboť nemá čas čekat, přikazoval jí, aby se sama svlékla, což nezletilá ze strachu činila a donutil ji k pohlavním stykům formou soulože, orálního i análního styku, kdy nezletilá rezignovala na odpor a sexuálním atakům obžalovaného se podvolovala, v důsledku čehož se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha, kterou trpí i v současné době a je pro ni ambulantně léčena, přičemž si musel být vědom, že provozování sexuálních aktivit, ke kterým nezletilou pravidelně nutil jako druh její matky a výchovná autorita v rodině, může ohrozit rozumový, citový i mravní vývoj nezletilé a zejména její schopnost navazovat a udržovat přátelské a partnerské vztahy přiměřené jejímu věku, nezletilou tak sváděl k životu v rozporu se společensky žádoucími etickými normami, takže u poškozené se vyvinula porucha přizpůsobení, prohloubily se rysy uzavřenosti, inhibovanosti, sebenejistoty, závislosti a v době plnoletosti se u ní projevují známky anxiózní poruchy a opožděnosti v navazování partnerských vztahů,

3) v době od 19. 6. 2006 do 18. 6. 2009 ve V., v bytě č. ... na ulici S. obžalovaný poškozenou XY*), kterou od jejích tří let vychovával jako druh její matky, nutil k pohlavním stykům formou soulože, orálního i análního styku v době, kdy ostatní rodinní příslušníci nebyli doma nebo spali, čemuž se poškozená podvolovala z důvodu psychického nátlaku, ze strachu z možného fyzického násilí, rozpadu rodiny a rovněž i masivních manipulací ze strany obžalovaného, přičemž si musel být vědom, že provozování sexuálních aktivit, ke kterým poškozenou pravidelně nutil jako druh její matky a výchovná autorita v rodině, může ohrozit rozumový, citový i mravní vývoj nezletilé a zejména její schopnost navazovat a udržovat přátelské a partnerské vztahy přiměřené jejímu věku, nezletilou tak sváděl k životu v rozporu se společensky žádoucími etickými normami, takže u poškozené se vyvinula porucha přizpůsobení, prohloubily se rysy uzavřenosti, inhibovanosti, sebenejistoty, závislosti a v době plnoletosti se u ní projevují známky anxiózní poruchy a opožděnosti v navazování partnerských vztahů“.

Za tuto trestnou činnost a dále za přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nějž zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, odvolací soud obviněného odsoudil podle § 241 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a deseti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu zároveň uložil povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ: 41197518, Regionální pobočka Ostrava, pobočka pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, Masarykovo náměstí 24/13, Ostrava – Moravská Ostrava, na náhradě škody částku 4.795 Kč. Poškozená XY*), byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Její odvolání vrchní soud samostatným výrokem podle § 256 tr. ř. zamítl.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. P. následně dovoláním, v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily ve věci provedené důkazy, když své skutkové závěry opřely téměř výhradně o výpověď poškozené XY*) a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, vypracovaný za účelem posouzení její věrohodnosti. K důkazům svědčícím v jeho prospěch naopak vůbec nepřihlédly. Podle dovolatele nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by někdy poškozenou násilím či jiným způsobem donutil k pohlavnímu styku přes její vážně míněný odpor. Sama poškozená naopak připustila, že ve dvou nebo ve třech případech pohlavní styk s ním iniciovala právě ona. Také svědkyně J. Š. potvrdila, že mezi dovolatelem a poškozenou panoval vztah vzájemné náklonnosti a zalíbení. Poškozená byla i v době nezletilosti natolik psychicky a fyzicky vyspělá, že byla schopna chápat povahu jejich vztahu a s pohlavními styky případně projevit dostatečně zřetelný, vážně míněný nesouhlas. To však ve skutečnosti nikdy neučinila. Sexuální praktiky s dovolatelem provozovala zcela dobrovolně, a pokud se při nich bránila, šlo vždy pouze o odpor předstíraný. To potvrzují i fotografie a videozáznamy založené ve spise, na nichž je zachycena v situacích, kdy se před ním zjevně nijak nesnažila zakrýt svoji nahotu. I z nich lze tedy podle dovolatele dovodit zjevný souhlas poškozené se všemi intimnostmi, které spolu provozovali, včetně jejich natáčení na kameru. V rozporu se skutečností je po výtce obviněného i závěr soudů, že poškozená v důsledku posuzovaného jednání utrpěla těžkou újmu na zdraví v podobě přetrvávajících symptomů posttraumatické stresové poruchy. V uvedené souvislosti podotkl, že okamžitě po odchodu z domova navázala partnerský vztah, který nadále udržuje. To podle jeho názoru rovněž svědčí o tom, že milenecký vztah k němu byl z její strany zcela dobrovolný a na její osobnostní struktuře se nijak negativně nepodepsal. A konečně, dovolatel trvá na tom, že k prvnímu pohlavnímu styku s poškozenou přistoupil až o letních prázdninách, kdy již překročila věkovou hranici 15 let, a nikoli dříve, jak lživě uváděla ve svých výpovědích. V daném směru šlo o typickou důkazní situaci „tvrzení proti tvrzení“, kterou však soudy nedůvodně, v rozporu se zásadou in dubio pro reo, vyhodnotily v jeho neprospěch. Tím porušily jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozsudky soudů prvního a druhého stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc „vrátil“ Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil pověřený státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten poukázal na to, že obviněný své dovolání odůvodnil v rozporu s hmotněprávní povahou deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze procesními námitkami, směřujícími vůči skutkovým zjištěním. Takové výhrady sice podle ustálené judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu jsou způsobilé založit dovolací přezkum, ovšem pouze ve zcela výjimečných případech; například tehdy, když nesprávná realizace důkazního řízení vedla k porušení základních postulátů spravedlivé procesu. Má-li takový exces spočívat v extrémním nesouladu mezi provedeným dokazováním a z něj vyvozenými skutkovými zjištěními, muselo by se jednat o případ svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv racionálního základu. Takovou vadou však podle názoru státního zástupce soudy v posuzované trestní věci svůj postup nezatížily. S námitkami obviněného stran nevěrohodnosti usvědčujících výpovědí poškozené se vypořádaly pečlivě a přesvědčivě. Jejich závěr o tom, že se skutek stal právě tak, jak byl nakonec popsán ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, žádné pochybnosti nevzbuzuje.

Státní zástupce tedy navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pak vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Předmětné vyjádření zaslal Nejvyšší soud dne 18. 5. 2017 obhájci dovolatele s upozorněním, že obviněný k němu může jeho prostřednictvím zaujmout vlastní stanovisko (tzv. repliku). Do doby konání neveřejného zasedání však eventuální další reakci z jeho strany neobdržel.

Obviněný J. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud dále shledal, že podané dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V projednávaném případě sice obviněný odvolacímu soudu vytkl, že jeho jednání vůči poškozené XY*) nesprávně podřadil pod skutkové podstaty trestných činů znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák., pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a podle § 243 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel o výhrady zaměřené výlučně vůči způsobu, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek tak založil na zpochybnění soudy učiněných skutkových závěrů a teprve v návaznosti na tom, při současném prosazování vlastní verze skutkového děje, namítal nesprávné právní posouzení skutků ve smyslu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podaným mimořádným opravným prostředkem se tedy primárně domáhal zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci ve svůj prospěch, tzn. že dovolání de facto uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotněprávním základě. Jeho námitky tudíž obsahovému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

Nejvyšší soud tento závěr učinil se zřetelem k názoru opakovaně vyslovenému v judikatuře Ústavního soudu, podle nějž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Pokud jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci zároveň vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině za tohoto předpokladu lze připustit, že i skutkové námitky mohou být způsobilé založit dovolací přezkum.

V projednávaném případě však napadený rozsudek odvolacího soudu ani jemu předcházející řízení žádnou z výše uvedených vad netrpí.

Vrchní soud v Olomouci v rámci odvolacího přezkumu (§ 254 odst. 1 tr. ř.) ve veřejném zasedání doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně mimo jiné o opětovný výslech poškozené XY *) (viz protokol na č. l. 658 a násl. spisu), neboť některé dílčí okolnosti, významné pro právní posouzení stíhaných skutků, do té doby neměl za dostatečně objasněné. Postupem podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. si tak vytvořil prostor k upřesnění skutkového stavu, o němž neměl důvodných pochybností, a na něj posléze navázal vlastní právní kvalifikací jednání obviněného.

Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku, splňujícího kritéria požadovaná ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., pak nelze dovodit, že by vrchní soud dospěl k zpochybňovaným skutkovým zjištěním po selektivním, tendenčním a nekritickém hodnocení důkazů. S obhajobou dovolatele spočívající v podstatě na tezi o tom, že ho poškozená křivě obvinila z trestné činnosti a v řízení vypovídala záměrně lživě, neboť ho ve skutečnosti k prvnímu pohlavnímu styku svedla ona sama, ovšem až když jí bylo 15 let, a poté spolu udržovali oboustranně dobrovolný a svobodný intimní poměr, který se na její psychice rozhodně nijak negativně nepodepsal, se naopak vypořádal důsledně a způsobem plně respektujícím principy formální logiky (viz písemného vyhotovení rozsudku na str. 15 až 17 shora).

Nejvyšší soud tak nedospěl k závěru, že by byl v dovolatelem namítaném směru skutkový stav věci zjišťován nezákonným způsobem, nedostatečně či povrchně, v důsledku čehož by bylo pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně výsledkem řízení vykazujícího projevy nepřípustné libovůle.

Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.

Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) –l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.

Protože dovolání obviněného J. P. bylo opřeno o námitky, které nespadají pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu bylo třeba souhlasu stran.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. 6. 2017

JUDr. František Hrabec

předseda senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru