Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 480/2012Usnesení NS ze dne 10.05.2012

HeslaNeodkladné a neopakovatelné úkony
Organizovaná skupina
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.480.2012.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 160 odst. 3 tr. ř.

§ 34 písm. h) tr. zák.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 3195/12
soudce zpravodaj prof. JUDr. Pavel Holländer, DrSc.

I. ÚS 3220/12
soudce zpravodaj prof. JUDr. Pavel Holländer, DrSc.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 480/2012-80

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. května 2012 o dovoláních obviněných F. H. a D. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 1 To 40/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 2/2009, takto:

Dovolání obviněného F. H. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .

Dovolání obviněného D. B. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2011, sp. zn. 48 T 2/2009, byli obvinění F. H. a D. B. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona jako spolupachatelé dle § 9 odst. 2 tr. zákona, kterého se dopustili tím, že

již od přesně nezjištěné doby roku 2004 do 13. 2. 2008 obviněný F. H. s dalšími osobami stíhanými samostatně v P. r. a Č. r., a od měsíce února 2007 rovněž společně s obviněným D. B., který absolvoval cesty pro kokain v termínech 6. 2. - 9. 2. 2007, 4. 3. - 7. 3. 2007, 9. 6. - 13. 6. 2007, 28. 6. - 1. 7. 2007, 25. 9. - 29. 9. 2007, 7. 11. - 11. 11. 2007 a 3. 12. - 4. 12. 2007 buď společně s obviněným F. H. nebo společně se Z. G. a kurýrem polské národnosti, organizoval dovoz kokainu z N. k. přes S. r. N. a P. r. do Č. r. tak, že prostřednictvím mobilních telefonů, veřejných telefonních automatů nebo internetu obviněný F. H. dohodl od přesně neustanoveného dodavatele, užívajícího jméno či přezdívku "D.", "D.", zdržujícího se na přesně nezjištěné adrese v N. k. místo, čas a množství kokainu, které bude prodáno za nákupní cenu cca 27 - 28,5 tisíce EURO za 1 kg kokainu, načež buď sám nebo společně se S. A., Z. G., M. G. a kurýry nebo s obviněným D. B., obviněný D. B. společně se Z. G. a kurýrem, vycestovali do N. k., kde dle instrukcí udělovaných obviněným F. H. docházelo k předání sjednaného množství kokainu, kterému zpravidla nebyli přímo přítomni kurýři, osoby přebírající kokain tento předali kurýrům, kteří je převáželi přes hraniční přechody a takto převezený kokain v celkovém množství nejméně 10 kg v O. předávali buď přímo obviněnému F. H. či obviněným F. H. pověřeným osobám - například Z. G. či obviněnému D. B. - které jej předávaly obviněnému F. H. a ten takto dovezený kokain přechovával v době od 27. 7. 2005 v pronajatém bytě číslo v domě číslo na ulici K. v O.-Z., později jednak ve svém bytě na ulici J. M. v O.-D., jednak v bytě obviněného D. B. na ulici R. v O.-P., od 1. 8. 2006 také v baru V. N. C. na ulici Š. v O., jehož je obviněný F. H. nájemcem, zejména v přilehlé garáži, případně v nočním klubu R. H. na ulici H. v O.-P., jehož byl oficiálním nájemcem obviněný D. B., a dále rovněž ve schránkách ukrytých pod zemí v zalesněné části městského obvodu O.-B., poblíž potoka vytékajícího z K. rybníka, případně na jiných místech,

poté dovezený kokain sám, od 27. 7. 2005 společně s H. S., stíhaným samostatně, a nejméně od února 2007 s obviněným D. B., ředil k tomu opatřenými látkami, fenacetin, lidokain, dithiazem a mannitol v poměru 50 % kokainu k 50 % příměsi, respektive 70 % kokainu k 30 % příměsi, za účelem docílení vyššího zisku, a takto naředěný kokain prodával na území Č. r., konkrétně v P., O., O., K., na území P. r. v U., C., B.-B. a jinde odběratelům, například

R. P. prodal

- dne 19. 4. 2006 v O. v prostorách nákupního střediska O. 6 g kokainu za celkovou částku 5.400,- Kč,

- dne 26. 5. 2006 v O.-D. poblíž nákupního střediska I. 10 g kokainu za částku 7.000,- Kč,

- dne 5. 2. 2007 v O. v ulici Š. v baru V. N. C. 15 g kokainu za nezjištěnou částku,

- dne 16. 2. 2007 v O. v ulici Š. v baru V. N. C. 10 g kokainu za nezjištěnou částku,

- dne 23. 4. 2007 v místě bydliště obviněného F. H. v O.-D. na ulici J. M. - 7,54 g kokainu za částku 10.000,- Kč, přičemž následně byl R. P. téhož dne v 19:00 hodin na silnici I/47 na kruhovém objezdu u obce D. ve směru H.-L. n. B. kontrolován hlídkou Celního ředitelství Olomouc a v průběhu této kontroly bylo u něho nalezeno uvedené množství kokainu,

S. A., občanu P. r., prodal

- dne 4. 4. 2006 v K. u obchodního domu T. po předchozí dohodě nezjištěné množství kokainu za dosud nezjištěnou cenu,

- v době od 31. 5. 2006 do 1. 6. 2006 na území P. r. v U. po předchozí dohodě nejméně 300 g kokainu za dosud nezjištěnou cenu,

- dne 14. 6. 2006 na území P. r. v U. po předchozí dohodě nezjištěné množství kokainu za dosud nezjištěnou cenu,

- dne 3. 8. 2006 na území P. r. v U. po předchozí dohodě nejméně 100 g kokainu za dosud nezjištěnou cenu,

- dne 25. 8. 2006 v P. r. v U. 300 g kokainu za přesně nezjištěnou cenu,

- dne 11. 10. 2006 na území P. r., v U., po předchozí dohodě 300 g kokainu, a to tak, že kokain v O. předal obviněnému D. B., který pak na základě jeho pokynů společně s Z. G. kokain převezl do P. r., kde jej S. A. předal,

- dne 23. 12. 2006 na území P. r., v pizzerii na náměstí v C. po předchozí dohodě 10 g kokainu, a to tak, že kokain v O. předal obviněnému D. B., který pak na základě jeho pokynů kokain pěšky přenesl přes hraniční přechod Č. T. do P. r., kde jej S. A. předal a od tohoto převzal 20 000 Zlotých jako vyrovnání za předchozí dluh,

celkem však za období od počátku roku 2005 do konce roku 2006 nejméně 2 000 g kokainu,

M. G., občance P. r., a Z. G., občanu P. r.,

v přesně nezjištěné době v O. ve svém bydlišti na ulici J. M. v O.-D. postupně bezplatně předal nejméně 20 g kokainu,

P. S., dne 23. 1. 2008 v nočním klubu R. H. na ulici H. bezplatně poskytl k užití dávku kokainu,

a v přesně neustanovené době od roku 2005 do 12. 2. 2008 přesně nezjištěným osobám předal či prodal další dovezené a naředěné množství kokainu, např. v P., a takto prodal či předal veškeré dovezené množství kokainu vyjma 538 g kokainu, který byl zajištěn pracovníky PČR SKPV NPC Expozitura Ostrava při ohledání místa činu v zalesněné části městského obvodu O.-B., poblíž potoka vytékajícího z K. rybníka ve vzdálenosti 181 m od ulice Š., ve schránce v jámě velikosti 30x30 cm,

kdy uvedeným jednáním každý z obviněných získal blíže nezjištěný majetkový prospěch, přičemž kokain je omamná látka uvedená v příloze 1 zákona č. 167/1998 Sb. jako látka zařazená do seznamu I podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách.

Obviněný F. H. byl podle § 187 odst. 4 tr. zákona odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle § 55 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:

- 9065 EURO zajištěných při domovní prohlídce na ul. J. M. jako stopa č.1,

- 5200 EURO zajištěných při domovní prohlídce na ul. J. M. jako stopa č. 4,

- 7050 EURO vydaných obviněným F. H. dne 14. 2. 2008.

Podle § 55 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 3 tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:

- 537,8 g, 79,6% kokainu báze, uložené ve skladu "A" H. F.-M. pod číslem 429/08,

- 0,5 g, 26,6% kokainu báze,

- 1 g, 13,8 % kokainu báze, uložené ve skladu "A" H. F.-M. pod číslem 478/08.

Podle § 55 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:

- 14868 g mannitolu,

- 95 g lidokainu,

- 158 g fenacetinu,

- 309 g směsi mannitolu a fenacetinu,

- 566 směsi mannitolu a lidokainu.

Podle § 55 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:

- mobilní telefon NOKIA 6310i,

- mobilní telefon NOKIA 3100 bez zadního krytu,

- mobilní telefon NOKIA 6310,

- mobilní telefon SIEMENS SL 55,

- mobilní telefon SIEMENS SX 1,

- mobilní telefon PANASONIC EB A 102,

- mobilní telefon MAXON,

- mobilní telefon LG U 8330,

- SIM karta VODAFONE,

- SIM karta VODAFONE,

- SIM karta VODAFONE,

vše uloženo v depozitu PČR SKPV NPC,

- mobilní telefon NOKIA 3310 - se zvláštní úpravou v horní části telefonu, uložený ve skladu "B" H. F.-M. pod číslem 46/09,

- mobilní telefon VODAFONE,

- mobilní telefon NOKIA 6020,

- SIM karta,

uložených v depozitu PČR SKPV NPC,

- digitální váha značky Soehne uložená ve skladu "B" H. F.-M. pod č. 46/09,

- mobilní telefon NOKIA 6500,

- mobilní telefon NOKIA 1112,

- SIM karta VODAFONE,

- SIM karta T-Mobile,

uložených v depozitu PČR SKPV NPC,

- mobilní telefon NOKIA 1600 bez baterie, uložený v depozitu PČR SKPV NPC,

- mobilní telefon NOKIA 1600 bez SIM a předního krytu včetně číselníku,

- mobilní telefon NOKIA 6100 bez SIM a číselníku, poškozený, kryt nedrží na mobilu,

- mobilní telefon SAGEM bez SIM karty,

- SIM karta HEYAH,

uložené v depozitu PČR SKPV NPC,

- SIM karta CZ VODAFONE, vydaná obviněným F. H., uložená v depozitu PČR SKPV NPC.

Obviněný D. B. byl podle § 187 odst. 4 tr. zákona odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle § 55 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkového hodnoty, a to:

- SIM karta,

- SIM karta,

- SIM karta,

uložené v depozitu PČR SKPV NPC,

- mobilní telefon značky SAGEM, VODAFONE,

- SIM karta T-Mobil, telefonního čísla,

vydaných A. B., uložených v depozitu PČR SKPV NPC.

V zákonné osmidenní lhůtě podali proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 48 T 2/2009, odvolání oba obvinění.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 1 To 40/2011, odvolání obou obviněných podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Prostřednictvím svých obhájců podali obvinění F. H. a D. B. ve lhůtě stanovené podle § 265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 1 To 40/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2011, sp. zn. 48 T 2/2009, dovolání.

Obviněný F. H. napadl usnesení soudu druhého stupně s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. řádu. Kromě toho namítl, že v jeho trestní věci existuje extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů.

S odkazem na výše uvedené dovolací důvody dovolatel nejprve namítl, že prvotní úkony (prohlídky nebytových prostor v baru V., klubu R. H. a dalších) dle jeho názoru nebyly neodkladnými a neopakovatelnými úkony a tedy měla být umožněna účast jeho obhájce u těchto úkonů. Důkazy opatřené zejména při těchto prvotních úkonech jsou tedy do značné míry znevěrohodněny postupem policie při jejich získávání.

Dle mínění dovolatele nebyla naplněna kvalifikovaná skutková podstata trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona, neboť tato skutková podstata předpokládá organizovanou skupinu nejméně tří osob, přičemž v daném případě bylo trestní stíhání vedeno pouze proti němu a spoluobviněnému B.

Dovolatel rovněž vznesl námitku proti způsobu, jakým byly prováděny jednotlivé důkazy, konkrétně provádění výslechu svědků. Poukázal v této souvislosti na to, že již i Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 1 To 37/2010 dovodil, že bylo zjištěno v činnosti soudu prvního stupně závažné procesní pochybení při provádění svědeckých výpovědí S. A., K. C. a J. P. S. v hlavním líčení a že procesní pochybení bylo zjištěno i v případě provedení výpovědí svědků M. G. a H. S. Za této situace dovolatel nastolil otázku, zda řízení jako celek není zatíženo nezhojitelnou procesní vadou se všemi právními důsledky. V této souvislosti dovolatel ještě namítl údajně nesprávný procesní postup při výslechu svědka G. čtením jeho předchozí výpovědi.

V petitu svého dovolání obviněný F. H. navrhl, aby – „po případném postupu podle § 265o odst. 1, odst. 2 tr. řádu“ – zrušil Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný D. B. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. řádu.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu dovolatel odůvodňuje obdobně jako obviněný F. H., tedy že v případě prvotních úkonů se nejednalo o úkony neodkladné a neopakovatelné ve smyslu § 160 odst. 4 tr. řádu a měla být tedy umožněna u těchto úkonů účast jeho obhájce. Důkazy opatřené při prvotních úkonech jsou tedy do značné míry znevěrohodněny postupem policie při jejich získávání, když bylo přistoupeno k domovním prohlídkám, aniž by se dovolatel mohl kontaktovat s obhájcem, kdy mu nebylo sděleno obvinění a do značné míry tak bylo porušeno jeho právo na obhajobu.

Rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje obviněný D. B. v nenaplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona, neboť tato skutková podstata předpokládá organizovanou skupinu nejméně tří osob, přičemž v daném případě bylo trestní řízení vedeno pouze proti němu a obviněnému H. Brojil rovněž proti způsobu, jakým byly získávány či prováděny jednotlivé důkazy. Jeho jednání nebylo tak společensky nebezpečné, aby mohlo být posuzováno dle nejvyšší kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu, nehledě k tomu, že ani po formální stránce nebyly naplněny znaky mezinárodní organizované skupiny.

V petitu svého dovolání obviněný D. B. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Přípisem ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 1 NZO 236/2012, se k obsahu podaných dovolání vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství.

Státní zástupkyně ohledně obou dovolání konstatovala, že do rámce uplatněného dovolacího důvodu zapadají ty námitky obviněných, které se týkají právní kvalifikace skutku a námitka obviněného H. o existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry obou soudů. Obě dovolání však státní zástupkyně označila jako zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o naplnění znaku „většího rozsahu“, státní zástupkyně poukázala na ustálenou soudní praxi vycházející z toho, že u kokainu jde o větší rozsah za předpokladu, že je přítomno alespoň 5 gramů látky kokain HCI (tj. asi 100 dávek po 50 mg). Z hlediska pašovaného množství kokainu šlo u obviněného H. o nejméně 10 kg kokainu a u obviněného B. o nejméně 3,5 kg. Takové množství drogy je tedy okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Dále státní zástupkyně s odkazem na provedené dokazování konstatovala, že oba obvinění zajišťovali kokain u nezjištěné osoby působící v H., jeho převoz zajišťovali prostřednictvím kurýrů, kokain sami upravovali (ředěním) a prodávali zejména svědkovi A., ale i jiným blíže nezjištěným osobám v P. a jinde a přechovávali drogu na různých místech. V daném případě byl proto naplněn znak „organizované skupiny“, neboť do páchání trestné činnosti byly zapojeny nejméně tři trestně odpovědné osoby, mezi jednotlivými členy byla určitá dělba úkolů a jejich činnost se v důsledku toho vyznačovala plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšnosti činu. Dle státní zástupkyně nejsou skutková zjištění v extrémním rozporu s právním hodnocením jednání dovolatelů.

Protože státní zástupkyně označila obě dovolání za zjevně neopodstatněná, navrhla jejich odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyslovila souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění svá dovolání opřeli, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. řádu, na které je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.

Dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody § 265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).

Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, uplatněný oběma dovolateli, je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.

Oba dovolatelé s odkazem na tento dovolací důvod namítli, že bez účasti jejich obhájců byly provedeny prvotní úkony (domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor), které však dle jejich názoru nebyly neodkladné a neopakovatelné. Tato námitka je však pouhým opakováním téhož, co uváděli ve své předchozí obhajobě, se kterou se řádně vypořádal již soud prvního stupně. V odůvodnění svého rozsudku mimo jiné správně poukázal na skutečnost, že o páchání jejich trestné činnosti věděla celá řada dalších osob, zejména prokazatelně manželky obou obviněných, navíc obvinění odhalili a odnesli z místa instalace operativní techniku - kameru včetně napájení, a proto bylo nutno takové prohlídky provést bezodkladně, aby došlo k zajištění důkazů a aby nemohly být důkazy dalšími osobami odstraněny. Na správnosti tohoto závěru ničeho nezměnil ani soud druhého stupně, když mimo jiné konstatoval, že v procesním postupu orgánů Policie České republiky při trestním stíhání dovolatelů nedošlo k porušení procesních ustanovení majících zabezpečit řádné objasnění věci.

Nejvyšší soud stanovisko soudů obou stupňů zcela sdílí a námitku obviněných ohledně absence neodkladnosti a neopakovatelnosti uvedených úkonů považuje za zjevně neopodstatněnou a zcela vyvrácenou již v předchozím řízení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, rovněž uplatněný oběma dovolateli, je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V projednávaném případě oba dovolatelé obsahem svých mimořádných opravných prostředků naplnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze částečně, neboť mimo tento dovolací důvod namítali i některé výhrady vztahující se ke způsobu obstarávání a provádění důkazů a jejich hodnocení a uplatnili tedy námitky, ke kterým - jak vyplývá z výše uvedeného - již v řízení o dovolání jako specifickém druhu mimořádného opravného prostředku přihlížet nelze.

Z hlediska dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatnili oba obvinění relevantně pouze námitku vůči právnímu posouzení jejich jednání jako členů organizované skupiny a v případě dovolání obviněného F. H. rovněž námitku existence extrémního nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů.

Nejvyšší soud shledal tyto námitky zjevně neopodstatněnými.

V posuzovaném případě nejde ani o extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, jak namítl obviněný F. H. Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že v předmětné trestní věci bylo rozhodnuto již rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2010, sp. zn. 48 T 2/2009, který však byl k odvolání obviněných F. H. a D. B. i krajského státního zástupce zrušen podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c) a písm. d) tr. řádu usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 1 To 37/2010 a podle § 259 odst. 1 tr. řádu bylo přikázáno Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vady shledané soudem druhého stupně ve zmíněnému původním rozsudku Krajského soudu v Ostravě pochopitelně nemohou být předmětem nynějšího dovolání. Je-li dovolání podáno proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2011 sp. zn. 1 To 40/2011, pak je toto usnesení napadeno ve spojení s novým rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, a to rozsudkem ze dne 15. 4. 2011, sp. zn. 48 T 2/2009.

Krajský soud v Ostravě ve věci obou dovolatelů založil svá skutková zjištění uvedená v novém rozsudku ze dne 15. 4. 2011 a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obou obviněných a způsobem konformním se zákonem vysvětlil, proč námitkám obviněných nepřiznal právní relevanci. Nejvyšší soud v tomto ohledu neshledal v postupu obou soudů vytýkané pochybení a námitku existence extrémního nesouladu skutkových zjištění s právními závěry soudů shledal zjevně neopodstatněnou.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, na který ve svém dovolání odkázal obviněný F. H., je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu přecházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k).

V posuzovaném případě dovolatel sám uvedl, že tento dovolací důvod uplatňuje v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byly dány dovolací důvody dle § 265b odst. 1 písm. c) a g).

Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele uplatněné s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu byly shledány zjevně neopodstatněnými, je nutno stejným způsobem hodnotit i tu část dovolání, ve které dovolatel odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obě podaná dovolání v té části, ve které odpovídají zvoleným dovolacím důvodům, jsou zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného F. H. i dovolání obviněného D. B. odmítají, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí obou dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. května 2012

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru