Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 468/2020Usnesení NS ze dne 20.05.2020

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Lhůty
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.468.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 468/2020-794

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2020 o dovolání obviněného J. F., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 12 To 50/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 14/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 49 T 14/2018, byl obviněný J. F. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3, alinea 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za použití § 238 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství se spoluobviněnou D. Š. K. podle § 23 tr. zákoníku. Uvedeného zločinu se podle skutkových zjištění dopustili tím, že:

Obžalovaná D. Š. K. po dohodě s obžalovaným J. F. v úmyslu získat majetkový prospěch, o který by se rozdělili, nezjištěnou osobou v přesně nezjištěný den, nejpozději dne 31. 3. 2016 padělanou směnku vlastní s datem vystavení dne 22. 11. 2012, s uvedením místa vystavení v XY, s uvedením výstavce N. S., nar. XY, bytem XY, na směnečnou sumu 1 700 000 Kč, na řad J. F., nar. XY, se splatností dne 22. 11. 2015 v místě bydliště J. F. v XY, ač oba věděli, že jde o padělek, předala jako pravou advokátu T. V. z advokátní kanceláře XY, se kterým obžalovaná vyjednala, aby jménem obžalovaného, který tomuto advokátu k vymáhání uvedené směnky vystavil plnou moc, vyhotovil výzvu ze dne 31. 3. 2016 k proplacení směnečného závazku a ten zaslal na adresu bydliště N. R. (dříve S.) a následně uplatnil padělanou směnku jako pravou k proplacení cestou směnečné žaloby podané dne 19. 5. 2016 u Krajského soudu v Praze, Praha 5, Náměstí Kinských č. 5, přičemž návrh na vydání směnečného platebního rozkazu daný soud akceptoval a dne 28. 6. 2017 pod sp. zn. 47 Cm 126/2016 vydal rozsudek, který nabyl právní moci dne 9. 8. 2017, jímž uložil N. R. povinnost uhradit z dané směnky J. F. částku ve výši 1 700 000 Kč s příslušenstvím, čímž N. R., nar. XY, hrozí celková škoda ve výši nejméně 1 841 186 Kč.

2. Za tento zločin uložil Městský soud v Praze obviněnému podle § 234 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku Městský soud v Praze zrušil výroky o trestu, které byly obviněnému uloženy trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 2 T 85/2016, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 1 T 95/2016 a rozsudkem Obvodního pro Prahu 2 ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 2 T 168/2017, jakož i další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu. Současně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to padělané směnky vlastní s datem vystavení dne 22. 11. 2012, s uvedením místa vystavení v XY, uvedením výstavce N. S., nar. XY, bytem XY, na směnečnou sumu 1 700 000 Kč, na řad J. F., nar. XY, se splatností dne 22. 11. 2015 v místě bydliště J. F. v XY. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 věta čtvrtá tr. zákoníku mu dále byl uložen trest propadnutí věci, a to jednoho magnetu v hliníkovém pouzdře.

3. Dále byla tomuto obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně se spoluobviněnou D. Š. K. poškozené N. R., nar. XY, bytem XY, nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená N. R., nar. XY, bytem XY, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Spoluobviněná D. Š. K. byla podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu ve výměře 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestu z rozsudků Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 2. 2018, sp. zn. 5 T 65/2017 a z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 5 T 33/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 49 T 14/2018, podali obviněný, státní zástupkyně a poškozená N. R. odvolání. Obviněný směřoval podané odvolání do všech výroků. Státní zástupkyně podala odvolání v neprospěch obviněného do výroku o trestu a poškozená směřovala odvolání do výroku o náhradě škody a nemajetkové újmě. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 12 To 50/2019, tak, že z podnětu obviněného a státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného J. F. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněný J. F. byl uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku za použití § 238 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle zjištěného skutkového stavu dopustil tím, že

obžalovaná D. Š. K. po dohodě s obžalovaným J. F. v úmyslu získat majetkový prospěch, o který by se rozdělili, nezjištěnou osobou v přesně nezjištěný den, nejpozději dne 31. 3. 2016 padělanou směnku vlastní s datem vystavení dne 22. 11. 2012, s uvedením místa vystavení v XY, s uvedením výstavce N. S., nar. XY, bytem XY, na směnečnou sumu 1 700 000 Kč, na řad J. F., nar. XY, se splatností dne 22. 11. 2015 v místě bydliště J. F. v XY, ač oba věděli, že jde o padělek, předala jako pravou advokátovi T. V. z advokátní kanceláře XY, se kterým obžalovaná vyjednala, aby jménem obžalovaného, který tomuto advokátu k vymáhání uvedené směnky vystavil plnou moc, vyhotovil výzvu ze dne 31. 3. 2016 k proplacení směnečného závazku a ten zaslal na adresu bydliště N. R. (dříve S.) a následně uplatnil padělanou směnku jako pravou k proplacení cestou směnečné žaloby podané dne 19. 5. 2016 u Krajského soudu v Praze, Praha 5, Náměstí Kinských č. 5, přičemž návrh na vydání směnečného platebního rozkazu daný soud akceptoval a dne 28. 6. 2017 pod sp. zn. 47 Cm 126/2016 vydal rozsudek, který nabyl právní moci dne 9. 8. 2017, jímž uložil N. R. povinnost uhradit z dané směnky J. F. částku ve výši 1 700 000 Kč s příslušenstvím, čímž N. R., nar. XY, hrozí celková škoda ve výši nejméně 1 841 186 Kč.

6. Za shora uvedený zločin a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 2 T 85/2016, za pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 1 T 95/2016 a za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným pod body I., II., a IV. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 2 T 168/2017, uložil Vrchní soud v Praze obviněnému podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to padělané směnky vlastní s datem vystavení dne 22. 11. 2012, s uvedením místa vystavení v XY, uvedením výstavce N. S., nar. XY, bytem XY, na směnečnou sumu 1 700 000 Kč, na řad J. F., nar. XY, se splatností dne 22. 11. 2015 v místě bydliště J. F. v XY a jednoho magnetu v hliníkovém pouzdře a jednoho ks digitálních vah a jednoho ks plastového sáčku s obsahem nažloutlé krystalické látky o hmotnosti 4,530 g. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku rovněž obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 1 roku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku uvedený soud zrušil výroky o trestech, které byly obviněnému uloženy trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 2 T 85/2016, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 1 T 95/2016, jakož i výroky o trestu za skutky pod body I., II. a IV. uložený rozsudkem Obvodního pro Prahu 2 ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 2 T 168/2017, jakož i další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu.

7. Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně se spoluobviněnou D. Š. K. poškozené N. R., nar. XY, bytem XY, nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená N. R., nar. XY, bytem XY, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

8. Podané odvolání poškozené N. R. Vrchní soud v Praze podle § 256 tr. ř. zamítl.

9. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 12 To 50/2019, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť byl odsouzen za jednání, kterého se nedopustil a nebylo mu prokázáno, a zároveň mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je extrémní rozpor. Následně obviněný namítá, že rozsudek soudu prvního stupně je v rozporu s § 125 odst. 1 tr. ř. a jeho vina nebyla prokázána jednoznačně. Dovolatel nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně, který odmítl provést jím navrhované důkazy pro nadbytečnost (finanční a majetková situace, prověření věrohodnosti poškozené). Poukazuje rovněž na výpověď poškozené, která uvedla, že ho nezná a nikdy ho neviděla. Soudy nižší instance se nezabývaly ani pravostí jeho podpisu na předmětné směnce. Dále se vyjadřuje k vyjádření soudů nižších stupňů ohledně jeho postupu při vymáhání směnečné sumy v civilním řízení po poškozené, když zdůrazňuje, že o nepravosti podpisu poškozené na směnce se dozvěděl až po zahájení trestního stíhání. Namítá, že v civilním řízení ho zastupoval právní zástupce a občanskoprávní řízení ponechal na něm. Obviněný dále namítá způsob hodnocení důkazů, které nebyly všechny hodnoceny v celém kontextu, ale naopak v jeho neprospěch a některé pouze částečně. Domnívá se, že v jeho věci došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a práva na spravedlivý proces.

10. V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost celého napadeného rozsudku a řízení, které mu předcházelo, poté napadený rozsudek podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k k novému projednání a rozhodnutí.

11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 7. 4. 2020, sp. zn. 1 NZO 339/2020, nejprve zrekapitulovala uplatněný dovolací důvod a použitou argumentaci obviněného. Uvádí, že v případě obviněného se nejedná o tzv. opomenuté důkazy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 3 Tdo 91/2011). Reálný přínos požadovaných důkazních návrhů zhodnotil v předepsané procesní kvalitě soud druhého stupně, který jim nevyhověl, neboť si byl vědom skutečnosti, že účelem dokazování je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí soudu. Zdůrazňuje, že soud nutnost provedení určitého důkazního prostředku hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemném souhrnu. Rozsah dokazování nemůže být bezbřehý a soud nemůže vyhovět všem důkazním návrhům stran. Státní zástupkyně poukazuje na řadu důkazů listinné povahy, které prokazují nemajetnost obviněného i spoluobviněné D. Š. K. a odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně (viz body 112. a 114. rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž připomíná, že obviněnému byla známa skutečnost o dlouhodobé neschopnosti spoluobviněné půjčovat peníze a shodný závěr nelze ani vytýkat soudům o naplnění jeho úmyslného zavinění. Dovolatel věděl, že nárok na úhradu fiktivní pohledávky může být uspokojen pouze za pomoci platebního prostředku. Služeb advokátní kanceláře využil až po seznámení se se zamítavým stanoviskem poškozené, aniž by učinil nějaké kroky k ověření pravého stavu věci, což by bylo zcela na místě, pokud by se skutečně jednalo o zcela bezúhonnou osobu (viz úvahy soudu prvního stupně v bodě 109 rozsudku). Podle státní zástupkyně nelze rovněž přisvědčit námitkám obviněného ohledně porušení práva na spravedlivý proces, a že bylo postupováno v rozporu s § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.

12. V závěru podaného vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby podané dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto a Nejvyšší soud tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného stanoviska Nejvyššího soudu.

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti, a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

14. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 12 To 50/2019, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.

15. Nejvyšší soud dále musel posoudit, zda obviněným bylo podáno předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je namístě připomenout, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.

16. Podle § 265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníkovi, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.

17. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

18. K běhu dovolací lhůty je ještě vhodné uvést, že podle ustanovení § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

19. V předmětné věci je třeba konstatovat, že z obsahu trestního spisu vyplývá, že opis rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 12 To 50/2019, byl obviněnému doručen dne 11. 9. 2019, obálkou typu II. – doručení do vlastních rukou (viz doručenka na č. l. 623 tr. spisu). Obhájci JUDr. Jiřímu Marvanovi byl opis rozsudku druhostupňového soudu doručen dne 4. 9. 2019 prostřednictvím datové schránky (č. l. 623 tr. spisu). Rovněž je pak ze spisu patrno, že obviněný prostřednictvím svého obhájce podal dne 19. 11. 2019 dovolání (č. l. 704 – 708 tr. spisu). Lhůta pro podání dovolání začala běžet dne 11. 9. 2019 (viz § 265e odst. 2 tr. ř.) a uplynula dne 11. 11. 2019.

20. Popsaná zjištění podle Nejvyššího soudu odůvodňují závěr, že v posuzované trestní věci bylo s ohledem na shora naznačené závěry dovolání obviněného proti rozsudku soudu druhého stupně podané dne 19. 11. 2019 prostřednictvím datové schránky u Městského soudu v Praze (č. l. 704 tr. spisu), podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř.

21. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že zákon (§ 265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.

22. Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděné odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.Poučení:

V Brně dne 20. 5. 2020

JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru