Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 444/2020Usnesení NS ze dne 30.04.2020

HeslaKrádež
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.444.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 1850/20


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 444/2020-468

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2020 o dovolání obviněného P. O., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2019 č. j. 4 To 292/2019-423, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 48/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. O. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 10. 2019 č. j. 1 T 48/2017-395 byl obviněný P. O. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že „od 23. 5. 2014 do 23. 5. 2016 v XY, okres Bruntál, u rodinného domu č. p. XY, který se svou manželkou užívá, bez svolení a vědomí společnosti ČEZ Distribuce, a. s., neoprávněně odebíral elektrickou energii, primárně určenou pro provoz elektrokotle o příkonu 12 kW, a to přes dva neměřené kabely napojené na hlavní domovní vedení u elektroměrového rozvaděče a vedoucí do objektu domu, a takto neoprávněně odebral elektřinu celkového množství 45 860 kWh a společnosti ČEZ Distribuce, a. s., Děčín způsobil škodu ve výši nejméně 225.528 Kč“. Za to byl obviněný podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla současně uložena povinnost, aby ve zkušební době uhradil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín 4, na náhradě škody částku 225.528 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená společnost výrokem podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Z podnětu následných odvolání obviněného a státního zástupce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 12. 2019 č. j. 4 To 292/2019-423 shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a obviněného znovu uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ovšem na částečně revidovaném skutkovém základě, že obviněný „od 23. 5. 2014 do 23. 5. 2016 v XY, okres Bruntál, u rodinného domu č. p. XY, který se svou manželkou užívá, bez svolení a vědomí společnosti ČEZ Distribuce, a. s., neoprávněně odebíral elektrickou energii, primárně určenou pro provoz elektrokotle o příkonu 12 kW, a to přes dva neměřené kabely napojené na hlavní domovní vedení u elektroměrového rozvaděče a vedoucí do objektu domu, a takto neoprávněně odebral elektřinu celkového množství 40 939 kWh a společnosti ČEZ Distribuce, a. s., Děčín způsobil škodu ve výši 225.528 Kč“. Za to krajský soud obviněného podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku nově odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na kratší zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému znovu uložil přiměřenou povinnost, aby ve zkušební době uhradil poškozené ČEZ Distribuce, a. s., způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín 4, na náhradě škody částku 219.528 Kč a se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody soud poškozenou společnost odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozené ČEZ Distribuce, a. s., bylo samostatným výrokem podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti předmětnému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. O. dovolání s odkazem na důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že soudy zaměřily celý proces dokazování výhradně na prokázání jeho viny stíhaným skutkem, provedené důkazy hodnotily jednostranně a přitom zcela ignorovaly argumenty obhajoby a skutečnosti svědčící v jeho prospěch. Tímto postupem hrubě porušily jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, což plně odůvodňuje dovolací přezkum. Dovolatel i nadále soudům vytýká, že bez dalšího vycházely z nepodloženého tvrzení svědka K. o hodnotách naměřených v jednotlivých fázích elektrického vedení při prováděné kontrole dne 23. 5. 2016. Ačkoli svědek uvedl, že ke kontrolním měřením používá přístroje, k nimž „jsou kalibrační listy“, soud prvního stupně si je bez jakéhokoli zdůvodnění nevyžádal. Dosud tak nebylo objektivně prokázáno, že k inkriminovanému měření bylo skutečně použito přístroje, který splňoval parametry a vlastnosti stanovené zákonem o metrologii a jeho prováděcí vyhláškou. Krajský soud pak tentýž návrh na doplnění dokazování zamítl pro údajnou nadbytečnost s tím, že provedení požadovaného důkazu by na posouzení jednání obviněného nemělo žádný vliv. S tímto názorem však dovolatel zásadně nesouhlasí. Navrhovaný důkaz měl podle jeho mínění naopak naprosto zásadní význam už proto, že z údajů poskytnutých svědkem K. následně vycházel i soudem ustanovený znalec při určení výše škody způsobené údajným trestným činem. Posudek znalce Máchy byl navíc procesně nepoužitelný, protože jeho zpracovatel se nedostavil na místo činu, takže například ani nevěděl, kde a zda vůbec byl připojen kabel sloužící k černému odběru elektrické energie. Za klíčovou však dovolatel i nadále považuje otázku, zda lze v trestním řízení vycházet z hodnot odebrané elektrické energie naměřených přístrojem, který neprošel státní zkušebnou. Sám se domnívá, že nikoli. S ohledem na výše rekapitulované důvody proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2019 č. j. 4 To 292/2019-423 zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání v rámci řízení podle § 265h odst. 2 tr. ř. podotkl, že se jedná o téměř doslovné opakování textu předchozího dovolání obviněného ve věci, o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 28. 8. 2019 sp. zn. 4 Tdo 931/2019. Obviněný podle jeho poukazu přidal pouze výhradu, že se dovolací soud dosud nezabýval otázkou, zda při dokazování bylo možno vycházet z údajů opatřených nekalibrovaným měřidlem. To však není pravdou, jak je patrno z odůvodnění zmíněného rozhodnutí, kde Nejvyšší soud pochybnosti obviněného o kalibraci použitého měřidla označil za ryzí spekulaci vyvrácenou výpovědí svědka K. a následně uvedl, že pokud by v předchozím řízení nedošlo k porušení zákazu reformace in peius, bylo by předložené dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Vytýkané pochybení, pro něž došlo ke kasaci tehdy napadených rozhodnutí, pak soudy obou stupňů v následném řízení napravily. Setrvaly přitom jen na těch sutkových zjištěních, která Nejvyšší soud již dříve potvrdil jako správná. Pokud proti nim obviněný brojí i nadále, opírá své nynější dovolání již pouze o námitky, které žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají. Proto státní zástupce navrhl, aby je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pak vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný P. O. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Nejvyšší soud dále zkoumal, zda námitky, o něž obviněný opírá své dovolání, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není.

Vyjadřujícímu se státnímu zástupci je především nutno přisvědčit potud, že nyní předložené dovolání je z obsahového hlediska téměř identickým podáním jako předcházející mimořádný opravný prostředek obviněného ve věci. Jedná se o soubor procesních námitek, jimiž se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 28. 8. 2019 sp. zn. 4 Tdo 931/2019 a přitom jim z pohledu deklarovaného hmotněprávního dovolacího důvodu, blíže vysvětleného v tomto rozhodnutí, nepřiznal žádnou relevanci. Již tehdy konstatoval, že pokud okresní i krajský soud nevyhověly požadavku obhajoby na doplnění dokazování k ověření přesnosti měření provedeného svědkem K., neznamená to ještě, že svým postupem porušily ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. Z hlediska postulátů tzv. „fair procesu“ pokládal za podstatné, že o návrzích obviněného na doplnění dokazování bylo vždy rozhodnuto přímo v hlavním líčení, resp. ve veřejném zasedání, a že oba soudy svůj negativní postoj k nutnosti dalšího rozšiřování důkazního stavu ústavně konformním způsobem vysvětlily i ve svých meritorních rozhodnutích. Dlužno dodat, že stejně důsledně si soudy ve vztahu k opakovaným i novým důkazním návrhům obviněného počínaly také v řízení následujícím po zrušení jejich předchozích rozsudků Nejvyšším soudem, jak je patrno nejen z protokolu o hlavním líčení ze dne 16. 10. 2019 a z protokolu o odvolacím veřejném zasedání ze dne 20. 12. 2019 (viz č. l. 391 verte a 420 verte procesního spisu), ale i z písemných vyhotovení nyní napadených rozsudků (viz bod 10 odůvodnění rozsudku okresního soudu a bod 23 odůvodnění rozsudku krajského soudu). Vadou spočívající v opomenutí některého důkazu tedy řízení v žádné fázi zatíženo nebylo.

Ve svém prvním rozhodnutí ve věci Nejvyšší soud zároveň jednoznačně uvedl, že pokud soudy vzaly za základ pro svá skutková zjištění věrohodnou výpověď svědka K., a to včetně jeho tvrzení, že kontrolní měření prováděl řádně kalibrovaným měřidlem, nemá jim v tomto směru co vytknout. Není tedy pravdou, že by se touto stěžejní námitkou dovolatele dosud nezabýval. Naopak konstatoval, že nebýt jiné závažné nezákonnosti v postupu soudů, která šla k tíži obviněného a spočívala v porušení zákazu reformationis in peius, rozhodl by podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o odmítnutí dovolání, aniž by jím napadená rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Prosté opakování téže výhrady obviněným změnu tohoto závěru neodůvodňuje. Nejvyšší soud vytýkaný postup nepovažuje za projev svévolného hodnocení důkazů, který by měl za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy, jak naznačuje obhajoba. Z hlediska nynějšího dovolacího přezkumu je podstatné, že soudy obou stupňů respektovaly jeho pokyny obsažené v usnesení ze dne 28. 8. 2019 sp. zn. 4 Tdo 931/2019, postupovaly v souladu s nimi a odstranily vadu řízení, pro kterou byla jejich původní rozhodnutí ve věci zrušena. V tomto ohledu jim ostatně nic nevytýká ani sám dovolatel.

Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.

Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.

Protože obviněný P. O. odůvodnil své dovolání námitkami, které nerespektovaly věcné zaměření žádného z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v zákoně. Za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 4. 2020

JUDr. František Hrabec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru