Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 435/2020Usnesení NS ze dne 30.04.2020Křivé obvinění

HeslaKřivé obvinění
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.435.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 345 odst. 2 tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2336/20


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 435/2020-1107

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2020 o dovolání obviněného J. K., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 9 To 30/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 103/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 11. 2018, sp. zn. 4 T 103/2017 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. K. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku v bodě I) a II) skutkové věty výroku o vině a v bodě III) skutkové věty výroku o vině přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku spáchaném v jednočinném souběhu s přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný se těchto trestných činů dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

„I) dne 12.12.2010 podal, z blíže nezjištěného místa, písemný insolvenční návrh věřitele, opatřený jeho zaručeným elektronickým podpisem adresovaný Městskému soudu v Praze, se sídlem Slezská 9, Praha 2, směřující vůči J. Š., nar. XY, vedený pod sp. zn. MSPH 91 INS 15210/2010, ve kterém konstatoval, že jmenovaná způsobila na majetku věřitele v rámci konkurzního řízení vedeného pod sp. zn. 52 K 92/97 škodu, přičemž se zároveň na jeho úkor bezdůvodně obohatila, resp. bezdůvodně předala třetím osobám majetkový prospěch, který jim nepřísluší, dále konstatoval, že jmenovaná je zcela zjevně v úpadku, neboť kromě závazků vůči němu neplní dlouhodobě ani závazky vůči dalším věřitelům a současně uvedl, že jmenovaná není schopna dlouhodobě uspokojovat své splatné závazky, přičemž uvedený návrh podal, ač si musel být vědom nepravdivostí tohoto tvrzení, dne 12.12.2010 bylo vyhláškou MS v Praze sp. zn. MSPH 91 INS 15210/2010 zahájeno insolvenční řízení a dne 13.12.2010 v 9:11 hod. byla tato vyhláška zveřejněna v insolvenčním rejstříku, dne 14.12.2010 bylo usnesením MS v Praze rozhodnuto, že insolvenční návrh se odmítá, proti tomuto rozhodnutí si podal obviněný odvolání, o kterém bylo MS v Praze rozhodnuto dne 26.5.2014 tak, že odvolání navrhovatele se odmítá pro opožděnost,

II) dne 29.1.2013 podal, z blíže nezjištěného místa, opakovaný písemný insolvenční návrh věřitele, opatřený jeho zaručeným elektronickým podpisem adresovaný Městskému soudu v Praze, se sídlem Slezská 9, Praha 2, směřující vůči J. Š., nar. XY, vedený pod sp. zn. 2013 MSPH 94 INS 2419/2013, ve kterém konstatoval, že jmenovaná způsobila na majetku věřitele v rámci konkurzního řízení vedeného pod sp. zn. 2 K 92/97 škodu, přičemž se zároveň na jeho úkor bezdůvodně obohatila, resp. bezdůvodně předala třetím osobám majetkový prospěch, který jim nepřísluší, dále konstatoval, že jmenovaná je zcela zjevně v úpadku, neboť kromě závazků vůči němu neplní dlouhodobě ani závazky vůči dalším věřitelům a současně uvedl, že jmenovaná není schopna dlouhodobě uspokojovat své splatné závazky, přičemž uvedený návrh podal, ač si musel být vědom nepravdivostí tohoto tvrzení, dne 29.1.2013 bylo vyhláškou MS v Praze sp.zn. MSPH 94 INS 2419/2013 zahájeno insolvenční řízení a téhož dne v 15:25 hod. byla tato vyhláška zveřejněna v insolvenčním rejstříku, dne 5.2.2013 bylo usnesením MS v Praze rozhodnuto, že insolvenční návrh se pro zjevnou bezdůvodnost odmítá, proti tomuto rozhodnutí si podal obviněný odvolání, o kterém bylo MS v Praze rozhodnuto dne 11.4.2013 tak, že usnesení MS v Praze ze dne 5.2.2013, č.j. MSPH 94 INS 2419/2013-A-9, se potvrzuje,

III) v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 2013 zasílal v rámci soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52K62/97, z blíže nezjištěného místa, hanlivé písemnosti adresované Městskému soudu v Praze se sídlem v Praze 2, Spálená 9, pracoviště Slezská 9, Praha 2, a Vrchnímu soudu v Praze se sídlem v Praze 4, Nám. Hrdinů 1300, Praha 4, ve kterých se hanlivě vyjadřuje o osobách zúčastněných na výše uvedeném soudním řízení, zejména pak o J. Š., nar. XY, o které se vyjadřuje v rámci svých podání jako o zlodějce konkurzní podstaty, prohlašuje o ní, že krade a že si nepočíná v souladu se zákonem a používá jeho zajištěné finanční prostředky pro svoji potřebu a pro potřebu dalších osob, dále uvádí, že jmenovaná může prát špinavé peníze, které se poté mohou použít na úplatky a prohlašuje, že funkci správce konkurzní podstaty vykonává neoprávněně, a to zejména v těchto podáních:

20. 3. 2013 ve Vyjádření k přípisu Š. na návrh zproštění Š. z funkce, adresovanému MS v Praze (č.l. 167-169)

…kde je směnka s nominální hodnotou 5.000.000,- Kč ??? …Odpověď je opět více než jasná, protože Š. v průběhu tohoto konkursního řízení tuto směnku prodala, vytěžené peníze si ponechala pro sebe a následně směnku označila jako věc, která nepředstavuje žádný majetek.

10. 9. 2013 v Návrhu na zproštění Š. z funkce, adresovanému MS v Praze (č.l. 201-206)

…Domnívám se, že by bylo lze opravdu skutečně konstatovat, že Š. za vydatné pomoci soudních osob rozkrádá můj majetek…

26. 9. 2013 v Odvolání proti rozhodnutí MS v Praze ze dne 19. 6. 2013, adresovanému MS v Praze (č.l. 207-214)

…protože s pravděpodobností hraničící téměř s jistotou H. byl (a nebo stále ještě je) „zloděj konkurzní podstaty“ a Š. v této činnosti podporoval (a nebo je to obráceně ?)…..

9. 12. 2013 v Návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, adresovanému MS v Praze (č.l. 245-248)

…Dalším „zúčastněným“ je právě Š. a její družina, neboť na jakémkoli způsobu vyvedení této pohledávky z konkurzní podstaty má svůj vlastní zájem, a to aby bylo možno můj majetek co nejdříve a s konečnou platností vytunelovat…

9. 12. 2013 v Námitce podjatosti VS v Praze, adresované VS v Praze (č.l. 76-77)

…vznáším námitku podjatosti VS v Praze pro zjevně nepřátelský poměr vůči mé osobě, stejně jako je tomu v případě soudkyně W.……tato soudkyně bez jakýchkoli skrupulí kryje podvodné jednání jakési Š., kdy jejími rozhodnutími mají být právě tato (podvodná) jednání legalizována…...jakási Š. dnes již prokazatelně krade a shora jmenovaná soudkyně to nijak neřeší (stejně jako H.)…

31. 12. 2013 v Návrhu na uložení povinnosti, předběžné opatření, adresovanému MS v Praze (č.l. 253)

… Z dosavadního průběhu předmětného konkurzního řízení …pak dále vyplývá, že s největší pravděpodobností hraničící s jistotou jakási Š., rozkrádá můj majetek, což má za následek, že jsou v tomto řízení porušována práva všech účastníků předmětného konkurzního řízení na spravedlivý proces…

5. 3. 2014 v Návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, adresovanému VS v Praze (č.l. 78-81)

…Jak vyplývá z výše citované předkládací zprávy ze dne 4.3.2014, č.j. 52K 92/97-9669, byl nadepsanému soudu spolu s ní předložen návrh ze dne 27.2.2014, kterým se domáhám „prostého“ rozhodnutí ve věci návrhu na zproštění tzv. správkyně konkurzní podstaty (spíše by se hodilo uvést zlodějky konkurzní podstaty), který byl v této věci podán dne 17.2.2014 (byť osobami různými ode mě), aby soud Š. z funkce zprostil, neboť bylo v průběhu předmětného konkursního řízení zjištěno, že se Š. dopustila závažného trestného činu, kdy pak z obsahu spisu vyplývá, že ČAK v důsledku těchto skutečností zahájila řízení o pozastavení výkonu advokacie…

…Nicméně je třeba si uvědomit, že i když by zde mohlo být po vznesené námitce podjatosti tzv. „bezvládí“, přesto ani tato skutečnost nemůže Š. a jejím drobným či větším přisluhovačům umožnit pokračovat v její dosavadní trestné činnosti, která se „vznešeně“ nazývá „výkon funkce správce konkurzní podstaty“….

…přestože byl výrok rozhodnutí MS v Praze ze dne 20.2.2014, č.j. 52K 92/97-9654 právě závislý na tom, že Š. krade a nikdo tomu nechce zabránit- proč taky ?, nemůže se nikdo ohánět tím, že předmětné rozhodnutí vydal vyloučený soudce, neboť je-li zde podezření, že tzv. správce konkurzní podstaty – který není a ani nikdy nemůže být účastníkem konkurzního řízení, krade, je třeba vždy vyvinout maximální úsilí pro to, aby byla tato záležitost objasněna….

14. 3. 2014 v Návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, adresovanému MS v Praze (č.l. 82-85)

…Jak se z obsahu tohoto Návrhu na uložení povinnosti Š. podává, je zde důvodné podezření, že Š. „krade“, když při tom ani poledne nedrží, neboť dosud vynaložila z mého majetku na provoz své kanceláře za účelem tzv. „vymožení pohledávky za bývalým správcem Š.“ částku přesahující 800.000,- Kč – právní náklady sporů….

…Dlužno dodat, že moje obavy v tom směru, že Z. & spol. a nebo K. & spol., rozkrádají společně se Š. můj majetek, nikdy nemohou rozptýlit ani jakási „rozhodnutí“, kterým tito soudci dosavadní trestnou činnost vlastními rozhodnutími zakrývají….

19. 3. 2014 ve Vyjádření dlužníka k podání jakési údajné státní zástupkyně, adresovanému MS v Praze (č.l. 86-87)

…Nicméně přestože se dosud definitivně nerozhodlo o tom, že je Š. zlodějka, už nyní je více než nepochybné, že tomu tak je….

…že krade i Š. spolu se svými drobnými (např. Č.) a nebo většími (H., W., S., J., Z., K. & spol.) přisluhovači již není dnes vůbec žádných pochyb….

21. 3. 2014 v Návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, adresovanému VS v Praze (č.l. 88-91)

…Jak vyplývá z výše citované předkládací zprávy ze dne 20.3.2014, č.j. 52K 92/97-9669, byl nadepsanému soudu spolu s ní předložen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 14.3.2014, spočívající ve „věcném“ rozhodnutí o návrhu dlužníka (nikoli úpadce, jak se v předkládací zprávě mylně uvádí) ze dne 27.2.2014, na uložení povinnosti tzv. správkyně konkurzní podstaty (spíše by se hodilo uvést zlodějky konkurzní podstaty)…….

…(přestože byl výrok rozhodnutí MS v Praze ze dne 20.2.2014, č.j. 52K 92/97-9654 právě závislý na tom, že Š. krade a nikdo tomu nechce zabránit- proč taky ?, nemůže se nikdo ohánět tím, že předmětné rozhodnutí vydal vyloučený soudce, neboť je-li zde podezření, že tzv. správce konkurzní podstaty – který není a ani nikdy nemůže být účastníkem konkurzního řízení, krade, je třeba vždy vyvinout maximální úsilí pro to, aby byla tato záležitost objasněna….

5. 5. 2014 ve Vyjádření dlužníka (nikoli úpadce) k usnesení VS v Praze, adresovanému MS v Praze (č.l. 287-288)

…na vznesené námitce podjatosti soudkyně W. v plném rozsahu trvám, a to nejen z toho důvodu, že tato soudkyně s pravděpodobností hraničící s jistotou ve spolupráci s jakousi Š., která je paušálně neprávem označována za tzv. správkyni konkurzní podstaty, systematicky tuneluje z titulu soudní moci můj majetek…

…Protože pokud by kdokoli uložil Š. předložit účty, pak bychom zjistili, kdo všechno je na její „výplatní listině“. A jistě není žádných pochyb, že jednou z těchto osob je nejen H., ale s největší pravděpodobností i W., protože jinak by tito „pseudosoudci“ uložili této pseudosprávkyni“, aby se s tím svým dosavadním tajným účetnictvím takříkajíc „vytasila“ a prokázala tím, že skutečně neukradla ani korunu (jak tvrdí)…

6. 5. 2014 v Návrhu na zproštění Š. z funkce, adresovanému MS v Praze (č.l. 289-292)

…jsem nucen podat Návrh na zproštění jakési Š. z funkce správce konkurzní podstaty, za kterého je od října 2000 nesprávně považována a je jí tak umožněno neustále tunelovat můj majetek….

…tedy že Š. ve spolupráci s jakousi firmou RAK a.s., tuneluje můj majetek…

4. 6. 2014 ve Vyjádření dlužníka (nikoli úpadce) k dosavadnímu průběhu řízení, adresovanému MS v Praze (č.l. 96-100)

…pokud by mě Š. stejně jako S. po celou dobu konkurzního řízení „zásobovala“ finančními prostředky, na které nemám nárok, a které se bez dalších skrupulí dají označit jako úplatek, zcela nepochybně bych se ani já necítil podjatý…..

…a proto je třeba vycházet z toho, že S. spolu se Š. a Č. kradou….

…a to pravděpodobně jen proto, abych už konečně „chcípnul“ a neztěžoval soudu, resp. Š. rozkrádání mého majetku…

17. 6. 2014 v Návrhu na uložení povinnosti Š., adresovanému MS v Praze

(č.l. 298-299)

…kdy je pak třeba shora jmenované Š. uložit povinnost, aby sdělila veškeré důvody, pro které si na takovou „banalitu“ jako je exekuce (výkon rozhodnutí) vůči tzv. bývalému správci, najímala advokáta…. se ve skutečnosti jednalo toliko jen o nezákonné vyvedení finančních prostředků z konkurzní podstaty (tzv. tunel) ve prospěch „její“ advokátní kanceláře, resp. ve prospěch společnosti RAK CZ a.s…

1.7. 2014 ve Vyjádření dlužníka (nikoli úpadce) k dosavadnímu průběhu řízení a Návrhu na zamítnutí návrhu jisté Š. a jistého Č., adresovanému MS v Praze (č.l. 267-269)

…kdy pak kýženým cílem není uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku, ale pouze a jen vytunelování mého majetku, na nějž byl nezákonným způsobem uvalen konkurz, kdy pak shora označený návrh je jen logickým vyústěním hrabivosti a chamtivosti nejen Š. s spol…..

14. 10. 2014 v Odvolání proti usnesení MS v Praze, adresovanému MS v Praze (č.l. 92-95)

A proto se znovu ptám, je opravdu jenom náhoda, že se v konečném důsledku stal majitelem tohoto majetku, tedy kolekce šperků s drahými kameny, za cenu 2,6 mil Kč (kdy skutečná cena byla snížena bezmála o 70% !!!) „soused“ Š., lékař, společník firmy M., ….který úzce spolupracuje s jednodenní klinikou O. S., tedy s manželem Š.

…Nicméně tímto odvoláním napadené rozhodnutí mě opět jen utvrzuje v tom, že správce konkurzní podstaty je „zloděj“ (ani nikdo jiný) a soud na jeho zlodějinu z titulu své funkce dohlíží, aby si pak mohli čistý výtěžek z těchto transakcí přerozdělit…

…Ve shora uvedených souvislostech tak vyplývá, že Š., stejně jako Š. krade, neboť si shora uvedeným způsobem pro sebe „ulili“ částku bezmála 2 mil. Kč …

…V daných souvislostech je tak několik nesporných skutečností – Š. ukradla min. 300.000,- Kč, které údajně vynaložila na vymáhání pohledávky ….a Š. & spol. (RAK a.s.) ukradla dalších 50.000,- Kč za dražbu, která se nikdy nekonala….

…je třeba dodat, že toho jak Š., tak i V. a Š. ukradli mnohem víc, což pro mě vůbec nebude těžké dokázat…

7. 11. 2014 v Návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, adresovanému MS v Praze (č.l. 283-286)

…nejen tzv. „bývalý správce“ Š. krade, ale rovněž tak i krade „současná“ Š., a to vše za vydatné pomoci jak státní zástupkyně, tak i za vydatné pomoci soudu I. stupně, kterému zdatně sekunduje Z. & kol….

9. 12. 2014 v Dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 24.11.2014 a odvolání proti usnesení VS v Praze ze dne 24.11.2014, adresovanému MS v Praze (č.l. 320-322)

…jakákoli změna „poměrů“ v této věci by vedla jen k tomu, že by jak soudci I. stupně, tak soudci odvolacího soudu, měli zkažené Vánoce, protože by si nemohli z mé majetkové podstaty „přilepšit“. Patrně je tomu zejména z toho důvodu, že nejen MS v Praze, ale rovněž tak VS v Praze vědomě dosavadní a zřejmou trestnou činnost Š. (pletichy v konkurzním řízení, úplatkářství apod.) a jejích drobných či větších přisluhovačů, vědomě zakrývá….

2. 1. 2015 v v Odvolání proti usnesení MS v Praze, adresovanému MS v Praze (č.l. 326-327)

…(naproti tomu však všichni známe „zlodějku konkurzní podstaty“, kterou je bez jakýchkoli pochyb jistá Š.)…

13. 2. 2015 v Návrhu MS v Praze na zproštění Š. z funkce, adresovanému MS v Praze (č.l. 70-73)

…že se Š., jakožto správkyně konkurzní podstaty, nechává ve sporech vyvolaných konkurzem zastupovat jistým V., jejím společníkem (a patrně asi i milencem)…

…je totiž nesporné, že je Š. (rafinovaná) zlodějka a to nejen vůči mému majetku, ale rovněž ve spolupráci s MS v Praze rozkrádá majetek třetích osob (účastníků konkurzu)…

…Shrnuto podtrženo: Š. krade, to je více než jisté. A pokud se v daném případě nejedná jen o „praní“ špinavých peněz přes V. & spol., aniž by tomu kdokoli zabránil, pak kradou i ostatní. A určitě nebude těžké to dokázat….

…Kde je těch zbývajících 30.103.922,69 Kč, o které byli údajní věřitelé ochuzeni ? Odpověď je opět více než jasná… Jsou vyprané . A jsou přerozděleny. Lze se po právu domnívat, že část má H., část má J., nelze opomenout ani Z. a nebo K., nepočítaje v to i jistého Č., pak S. a W.. Něco samozřejmě uvízlo u Š. a nebo u V.…Kdyby si jen jeden každý uzmul po milionu, pořád ještě zbývá dost pro ostatní potřebné ….

3. 4. 2015 v Návrhu na nařízení předběžného opatření a Návrhu na uložení povinnosti Š., adresovanému MS v Praze (č.l. 346-349)

…že finanční prostředky, které jsou shromažďovány na bankovním účtu …vedeného u Raiffeisen Bank…používá pro vlastní potřebu údajná správkyně konkurzní podstaty Š., což má za následek, že byla tímto jednáním s pravděpodobností hraničící téměř s jistotou, naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry, resp. nakládá s tímto majetkem v rozporu se zákonem a v rozporu se společným zájmem věřitelů…

9. 4. 2015 v námitkách proti protokolu (protokolaci) z jednání ze dne 2.4.2015 adresovanému MS v Praze (č.l. 105-106)

…si se soudními osobami nemám o čem povídat, zvláště za situace, kdy jisté osoby v jejich spolupráci tunelují můj majetek…

…Patrně se soudní osoby za účelem vytunelování i toho zbytku mého majetku, který ještě zbyl (Š. ukradla – prokazatelně – už více než 10 milionů, a tato částka ještě bohužel není konečná !!!)...

… Š. je ochotná za „úspěch ve věci“ učinit skutečně úplně všechno, tedy i zkorumpovat soudní osoby…

13. 4. 2015 v Návrhu na uložení povinnosti Š. a Návrhu na určení lhůty podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, adresovanému MS v Praze (č.l. 350-353)

…z dosavadních zjištění vyplývá, že shora jmenovaná (Š.) nakládá s finančními prostředky v rozporu se zákonem, resp. v rozporu s účelem a cílem předmětného konkurzního řízení, když s největší pravděpodobností hraničící téměř s jistotou používá tyto finanční prostředky pro vlastní potřebu…

…Š. zahájí spor, V. převezme zastoupení, na jednání pošle koncipienta Š., V. pak za to zinkasuje náklady právního zastoupení, Š. to pošle na jeho účet (viz shora) a peníze jsou vyprané a mohou se použít na úplatky, kterých je v této věci skutečně více než třeba…neboť lze její jednání s největší pravděpodobností označit, když ne za přímé tunelování majetku podstaty, tak jistojistě jako zpronevěru, ať již ve stadiu pokusu, anebo ve stadiu dokonaného trestného činu…“

Podle § 44 tr. zákoníku Obvodní soud pro Prahu 2 upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 8 T 52/2017, v právní moci dne 25. 3. 2017, neboť uložený trest dřívějším rozhodnutím považoval za dostačující.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 11. 2018, sp. zn. 4 T 103/2017, podali státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 v neprospěch obviněného i obviněný odvolání. O nich rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 9 To 30/2019, tak, že odvoláním napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. toliko ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl při nezměněném výroku o vině tak, že mu za přečiny pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku a křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 8 T 52/2017, který mu byl doručen dne 16. 3. 2017, a právní moci nabyl dne 25. 3. 2017, uložil podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 28 měsíců.

Zároveň zrušil výroky o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 8 T 52/2017, který mu byl doručen dne 16. 3. 2017 a právní moci nabyl dne 25. 3. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

Městský soud v Praze současně podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 9 To 30/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1137/2019, tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 9 To 30/2019. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.).

Nejvyšší soud shledal, že rozsudek soudu prvního stupně byl v případě skutku popsaném pod bodem III) vadný a odvolací soud jej v tomto směru nenapravil, když pouze nově rozhodl o trestu (z podnětu odvolání podaného státním zástupcem), zatímco odvolání obviněného zamítl. Soudem prvního stupně bylo nesprávně právně posouzeno jednání obviněného [popsané pod bodem III) skutkové věty výroku o vině], a to jako trestný čin pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, přestože jednočinný souběh těchto dvou trestných činů je vyloučen.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 9 To 30/2019, proti kterému nyní směřuje dovolání obviněného, je proto v pořadí již druhým rozsudkem v této věci. Městský soud v Praze po zrušení jeho prvního rozsudku ze dne 20. 2. 2019 Nejvyšším soudem znovu ve věci rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo podle § 44 tr. zákoníku od uložení souhrnného trestu upuštěno a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině za přečiny pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod body I) a II) skutkové věty výroku o vině] ho uznal vinným přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem III) skutkové věty výroku o vině].

Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 8 T 52/2017, který mu byl doručen dne 16. 3. 2017 a právní moci nabyl dne 25. 3. 2017, uložil podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 27 měsíců.

Zároveň zrušil výroky o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 8 T 52/2017, který mu byl doručen dne 16. 3. 2017 a právní moci nabyl dne 25. 3. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný prostřednictvím svého obhájce napadl v pořadí druhý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 9 To 30/2019 (dále také jen „napadený rozsudek“), dovoláním opírající se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřující jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Napadenému rozsudku vytýkal, že skutky, jež byly posouzeny jako trestné činy, trestnými činy nejsou, neboť nebyly řádně prokázány všechny znaky skutkové podstaty trestného činu pomluvy a křivého obvinění. Odvolací soud se podle jeho názoru nezabýval dostatečně jeho námitkami, zejména se jen velmi okrajově zabýval posouzením pravdivosti či nepravdivosti výroků, kterými se měl dopustit trestného jednání. Ani jeden ze soudů nepřijal jeho námitky v tom smyslu, že nebylo prováděno komplexní dokazování ohledně charakteru výroků. Odvolacímu soudu vytkl, že ani po opakovaném projednání věci nedošlo k doplnění dokazování o důkazy, které navrhoval, když je tento soud vyhodnotil jako nadbytečné. Nesprávným a v rozporu se zásadou zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř. pak shledal hodnocení důkazu, a to „internetové sjetiny detail konkursu J. K. – P.“. Soudům nižších stupňů celkově vytýkal, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

Nezákonným spatřoval také postup odvolacího soudu, když se tento nevyjádřil k důkazům prokazujícím vinu a odůvodnění bylo zjednodušeno toliko na odkaz na rozhodnutí dovolacího soudu. Takové odůvodnění je podle jeho názoru v rozporu s § 125 odst. 1 tr. ř.

Obviněný rovněž namítal, že v odůvodnění napadených rozhodnutí chybí bližší zdůvodnění subjektivní stránky. K tomu, zda se v daném případě jedná o přímý úmysl či nikoli, mělo být provedeno dokazování komplexní kontrolou účetnictví, které je v rámci jeho konkursu poškozenou vedeno.

Závěrem s ohledem na vše v dovolání uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a dovolání obviněného a v návaznosti na to, s ohledem na rozhodnutí uveřejněné pod č. 29/2004 Sb. rozh. tr., uvedla, že v dané věci je třeba řešit především otázku přípustnosti dovolání. Podle zmiňovaného rozhodnutí je dovolací soud oprávněn na podkladě dalšího dovolání proti novému rozhodnutí v téže věci přezkoumávat jen ty výroky napadeného rozhodnutí a jim předcházející části řízení, které následovaly po předchozím rozhodnutí o dovolání, protože opětovné přezkoumání výroků a řízení, které dřívějšímu rozhodnutí dovolacího soudu předcházely a jež jím zůstaly nedotčeny, by znamenalo jejich nepřípustnou revizi, což zákon na podkladě nového dovolání nepřipouští. Pouze v případě, pokud v dovolání proti novému rozhodnutí v téže věci uplatní dovolatel důvody dovolání a námitky relevantně neuplatněné v původním dovolání, které se vztahují k výrokům nového rozhodnutí a řízení jim předcházejícího jako celku, je povinností dovolacího soudu zabývat se takovými námitkami. Tehdy totiž nejde o revizi předchozího rozhodnutí o dovolání, takže se nemožnost opětovného přezkumu neuplatní. Taková situace může nastat v případech dovolacích důvodů týkajících se procesních otázek jako je vyloučení soudce z rozhodování, věcná nepříslušnost soudu, který učinil napadené rozhodnutí, nepřípustnost trestního stíhání nebo že obviněný v rozporu se zákonem neměl v řízení obhájce apod. V takovém případě není podstatné, že dovolací námitky se vztahují také k té části řízení, která předcházela původnímu rozhodnutí v dané věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 7 Tdo 1136/2018).

Jelikož v nyní posuzované věci podle státní zástupkyně vznesl obviněný požadavek na opětovné přezkoumání i těch výroků, které byly učiněny před dřívějším rozhodnutím dovolacího soudu a zůstaly jím nedotčeny, v této části shledala dovolání obviněného nepřípustným. Část námitek obviněného byla vázána ke skutkům označeným pod bod I) a II) skutkové věty výroku o vině, které v důsledku rozhodnutí dovolacího soudu zůstaly nedotčeny. Z dovolacích námitek obviněného je možné vzhledem k napadenému rozhodnutí akceptovat pouze tu část směřující proti skutku popsanému pod bodem III) skutkové věty výroku o vině. V tomto ohledu obviněný namítal, že poškozenou Š. neobvinil křivě, neboť i v tomto případě jde o tvrzení pravdivá.

Státní zástupkyně však uvedla, že se jednalo o námitky neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jednalo o námitky ryze skutkové. Navíc Nejvyšší soud již ve svém předchozím rozhodnutí uvedl, že nemá pochyb o vědomí obviněného, že údaje, které o poškozené sděloval, nejsou pravdivé, resp., že poškozenou lživě obviňuje, přičemž toto bylo v řízení, zejména před soudem prvního stupně, dokazováním dostatečně prokázáno. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že předmětné výroky nebyly pravdivé, přičemž nepřisvědčil ani těm námitkám stran (ne)dostatečně ve skutkové větě vyjádřeného úmyslu přivodit jinému trestní stíhání.

Stran trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku odkázala státní zástupkyně na předchozí vyjádření k dovolání obviněného, neboť tam byla shrnuta argumentace k posouzení skutku popsaného pod bodem III) skutkové věty výroku o vině.

S ohledem na vše ve vyjádření uvedení závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.

V obecnosti Nejvyšší soud uvádí, že na podkladě dalšího dovolání proti novému rozhodnutí vydanému v téže věci je dovolací soud oprávněn přezkoumávat jen ty výroky napadeného rozhodnutí a jim předcházející část řízení, které následovaly po předchozím rozhodnutí o dovolání, protože opětovné přezkoumání výroků a řízení, které dřívějšímu rozhodnutí dovolacího soudu předcházely a jež jím zůstaly nedotčeny, by znamenalo jejich nepřípustnou revizi, což zákon na podkladě nového dovolání nepřipouští (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1407/ 2003, publikováno pod č. 29/2004 Sb. rozh. tr.).

V nyní posuzované věci obviněný svými dovolacími námitkami brojil mimo jiné proti posouzení skutků popsaných pod body I) a II) skutkové věty výroku o vině, za něž byl uznán vinným trestnými činy pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud konstatuje, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 9 To 30/2019, byl zrušen v celém rozsahu. Pravomocně bylo tedy o všech skutcích rozhodnuto až nyní napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 9 To 30/2019.

Dovolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 9 To 30/2019, je tedy třeba označit za přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], a to i v části týkající se skutků popsaných pod body I) a II) skutkové věty výroku o vině. Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř.

Ústavní soud přesto připustil, že výjimečně lze do skutkových zjištění nižších soudů zasáhnout. To je však možné jen v případech extrémního nesouladu, o který se jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, a jestliže se tak výsledek dokazovaní jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). V opačném případě by jinak došlo k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a na to navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, byť z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřovaly právě do oblasti skutkové a procesní, čehož si byl sám obviněný vědom, když v této souvislosti vznesl rovněž námitku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Byť Nejvyšší soud konstatoval, že se jedná o dovolání přípustné, je třeba uvést, že námitky obviněného směřující proti způsobu hodnocení důkazů a učiněným skutkovým zjištěním byly již Nejvyšším soudem řešeny v předchozím zrušujícím rozhodnutí. V něm přitom dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný věděl, že údaje, které o poškozené sděloval, nejsou pravdivé, resp. že poškozenou lživě obviňuje, přičemž toto bylo v řízení zejména před soudem prvního stupně dokazováním dostatečně prokázáno, stejně jako to, že předmětné výroky nebyly pravdivé, což potvrdil i soud odvolací již v jeho prvním rozhodnutí ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 9 To 30/2019. Pro stručnost si Nejvyšší soud dovoluje odkázat na své předchozí rozhodnutí v této věci. Na tomto místě je vhodné také doplnit, že ačkoliv mělo dovolání obviněného směřovat také proti skutkům popsaným pod body I) a II) skutkové věty výroku o vině, své námitky v této části nikterak blíže nekonkretizoval. Ostatně tak tomu bylo i v případě jeho dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 9 To 30/2019. Nejvyšší soud proto pouze okrajově uvádí, že z popisu skutků vyplývají všechny rozhodné skutečnosti, kterými došlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud považuje současně za vhodné uvést, že není ani jeho úkolem, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, samo o sobě neznamená porušení zásad spravedlivého procesu. Je zřejmé, že rozhodnutí obviněnému nevyhovují, a proto se snaží závěry soudů zpochybnit. Lze však konstatovat, že hodnocení důkazů odpovídá ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť soudy při provádění důkazů dodržely ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tedy k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, přičemž následně provedené důkazy hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, takže zjistily takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu potřebném pro náležité objasnění věci. Odůvodnění rozhodnutí soudů přitom odpovídají požadavkům uvedeným v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř.

Pokud se jedná konkrétně o námitku stran subjektivní stránky trestného činu a jeho bližšího odůvodnění v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 9 To 30/2019, k tomu Nejvyšší soud uvádí, že dovolání jen proti odůvodnění není přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.). Nehledě na to, že obviněný i nedostatečné zdůvodnění subjektivní stránky dovozoval spíše skrze nedostatečně zjištěný skutkový stav a neúplné dokazování. I přes to lze však poznamenat, že v odůvodnění Městský soud v Praze odpovídajícím způsobem zdůvodnil naplnění subjektivní stránky trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku ve formě úmyslu. Úmyslné zavinění obviněného je náležitě vyjádřeno i ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku.

Závěrem Nejvyšší soud pro úplnost podotýká, že ve svém předchozím rozhodnutí dospěl k závěru, že učiněná skutková zjištění svědčí o naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Chybným shledal pouze posouzení skutku jako trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku spáchaném v jednočinném souběhu s trestným činem pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku, což bylo jediným důvodem pro kasační výrok.

Nejvyšší soud proto s ohledem na vše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 4. 2020

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru