Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 383/2012Usnesení NS ze dne 24.04.2012

HeslaLegalizace výnosů z trestné činnosti
KategorieA
Publikováno11/2013 Sb. rozh. tr.
EcliECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.383.2012.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 216 odst. 1 tr. zákoníku

§ 216 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 383/2012-50

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2012 dovolání obviněného I. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 9 To 374/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 72/2010, a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu a § 261 tr. řádu se zrušují rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 89 T 72/2010, ve výroku o vině v bodě 1 – 6) ve vztahu k obviněnému I. B. a v bodech 1 – 7) ve vztahu k obviněnému M. V., jímž byli uznáni vinnými zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku formou spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku a celý výrok o trestu u těchto dvou obviněných, dále usnesení Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 9 To 374/2011, ve vztahu k obviněnému I. B., jímž bylo jeho odvolání bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí obsahově na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Zrušuje se také rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 9 To 473/2011, jímž bylo podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 a § 259 odst. 3 tr. řádu samostatně rozhodnuto o odvolání obviněného M. V. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 89 T 72/2010.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 89 T 72/2010, byl obviněný I. B. uznán vinným v bodě 8) výroku rozsudku trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákona formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona a v bodech 1 – 6) výroku rozsudku zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterých se společně s obviněnými M. V., M. S., M. V., V. A., M. S. a K. M. dopustil tím, že

1. M. V., I. B. a M. S. v době od 10. října 2008 nejpozději do 18. listopadu 2008 převzali na přesně nezjištěném místě od doposud neustanovené osoby osobní motorové vozidlo tovární značky BMW X3, stříbrné barvy, v hodnotě 958.500,- Kč, které bylo odcizeno v době od 21.00 hod. dne 10. 10. 2008 do 08.30 hod. dne 11. 10. 2008 v obci H., okr. P., ke škodě společnosti ČSOB POJIŠŤOVNA a.s., se sídlem M. n., P. – Z. p., ačkoli věděli, že toto pochází z trestného činu, kdy vozidlo legalizovali za použití identity vozidla BMW X3, stříbrné barvy, a to vevařením materiálu s VIN do dílu karoserie a odcizeného čistého tiskopisu italského technického průkazu, přičemž dne 18. 11. 2008 vozidlo převážel M. S., kdy byl telefonicky navigován I. B. a poté vozidlo I. B. a M. V. přihlásili dne 12. 1. 2009 v městě B. do evidence vozidel ČR na R. V., který si byl vědom skutečnosti, že nahlášení je pouze fiktivní a že není a nebude faktickým uživatelem vozidla, přičemž vozidlu byla přidělena registrační značka a následně M. V. vozidlo prodal J. K., u kterého bylo dne 11. 2. 2009 orgány policie zajištěno s novou registrační značkou,

2. M. V., I. B., M. S. a M. V. v době od 10. února 2007 nejpozději do 25. dubna 2008 převzali na přesně nezjištěném místě od neustanovené osoby osobní motorové vozidlo tovární značky BMW 330, stříbrné barvy, v hodnotě nejméně 608.100,- Kč, které bylo odcizeno dne 10. 2. 2007 v I., ke škodě osoby C. B., ačkoli věděli, že toto pochází z trestného činu, kdy vozidlo legalizovali za použití identity vozidla zn. BMW 330 D, stříbrné barvy, přihlášeného do evidence vozidel ČR dne 15. 2. 2008 dovozcem ojetých vozidel, a to vevařením materiálu s VIN do dílu karoserie, přičemž s uvedeným vozidlem byl dne 19. 3. 2008 při spáchání dopravního přestupku kontrolován I. B., vozidlo přihlásili dne 25. 4. 2008 v městě B. do evidence vozidel ČR na osobu M. V., přičemž vozidlo nadále užívali I. B. a M. V., kteří toto vozidlo poté, co M. V. dne 20. 2. 2009 nahlásil v B. fingované odcizení tohoto vozidla, převezli do obce B. u R., kde jej M. S. ukryl a kde bylo dne 15. 3. 2009 zajištěno Policií ČR,

3. M. V., I. B. a V. A. v době od 27. prosince 2007 nejpozději do 4. března 2009 převzali na přesně nezjištěném místě od neustanovené osoby osobní motorové vozidlo tovární značky VW Touareg, černé barvy, v hodnotě nejméně 1.037.500,- Kč, které bylo odcizeno dne 27. 12. 2007 ve 23.30 hod. na P., S. G., P., ke škodě pojišťovny G. se sídlem O., N., ačkoli věděli, že toto pochází z trestného činu, kdy vozidlo legalizovali za použití identity vozidla zn. VW Touareg, černé barvy, a to paděláním štítku s číslem VIN a za použití odcizeného čistého tiskopisu italského technického průkazu, přičemž vozidlo dodal V. A., technické údaje k vozidlu získal I. B. lstí od pracovníka stanice technické kontroly, přičemž při domovní prohlídce konané dne 19. 5. 2009 v místě bydliště M. V. byly zajištěny dva kusy registračních značek ve tvaru, které byly užity na vozidle zn. VW Touareg při převozu a poté vozidlo I. B. prodal M. K., na kterého bylo dne 4. 3. 2009 v městě B. přihlášeno do evidence vozidel ČR, kde mu byla přidělena registrační značka a u kterého bylo vozidlo dne 19. 5. 2009 zajištěno,

4. M. V., I. B. a V. A. v době od 31. října 2008 nejpozději do 23. prosince převzali na přesně nezjištěném místě od doposud neustanovené osoby osobní motorové vozidlo tovární značky Porsche Cayenne, černé barvy, v hodnotě 1.832.100,- Kč, které bylo odcizeno dne 30. až 31. 10. 2008 v D. v S., ke škodě společnosti H. G. se sídlem K., B., ačkoli věděli, že toto pochází z trestného činu, kdy vozidlo legalizovali za použití identity vozidla zn. Porsche Cayenne, černé metalické barvy, a to paděláním štítku s číslem VIN, vevařením materiálu s VIN do dílu karoserie a za použití odcizeného čistého tiskopisu italského technického průkazu, přičemž na převozu vozidla se podílel V. A., technické údaje k vozidlu získal I. B. lstí od pracovníka stanice technické kontroly a na jeho žádost bylo za úplatu vozidlo dne 23. 12. 2008 v městě B. přihlášeno do evidence vozidel ČR na A. V., kde mu byla přidělena registrační značka a následně M. V. zorganizoval prodej vozidla K. V., u kterého bylo vozidlo dne 21. 5. 2009 zajištěno s novou registrační značkou,

5. M. V., I. B. a V. A. v době od 19. listopadu 2008 nejpozději do 23. prosince 2008 převzali na přesně nezjištěném místě od doposud neustanovené osoby osobní motorové vozidlo tovární značky Porsche Cayenne, šedé barvy, v hodnotě 1.709.750,- Kč, které bylo odcizeno dne 18. až 19. 11. 2008 v D. v S., ke škodě společnosti V. V. H., K., H., S., ačkoli věděli, že toto pochází z trestného činu, kdy vozidlo legalizovali za použití identity vozidla zn. Porsche Cayenne Turbo, šedé metal. barvy, a to paděláním štítku s číslem VIN, vevařením materiálu s VIN do dílu karoserie a za použití odcizeného čistého tiskopisu italského technického průkazu, přičemž se na převozu vozidla podílel V. A., technické údaje k vozidlu získal I. B. lstí od pracovníka stanice technické kontroly a na jeho žádost bylo za úplatu vozidlo dne 23. 12. 2008 v městě B. přihlášeno do evidence vozidel ČR na A. V., kde mu byla přidělena registrační značka a následně I. B. a M. V. vozidlo prodali prostřednictvím A. V. B. K., u kterého bylo vozidlo dne 19. 5. 2009 zajištěno s novou registrační značkou,

6. M. V. a I. B. v době od 12. října 2006 nejpozději do 22. prosince 2008 převzali na přesně nezjištěném místě od doposud neustanovené osoby osobní motorové vozidlo tovární značky Mercedes Benz, šedé barvy, v hodnotě nejméně 844.200,- Kč, které bylo odcizeno v době od 7:40 hod. dne 12. 10. 2006 do 12.25 hod. dne 12. 10. 2006 na pozemku rodinného domu v obci S.-H., okr. P. V., poškozený B. E. a.s., se sídlem P., H. H., ačkoli věděli, že toto pochází z trestného činu, kdy toto vozidlo legalizovali za použití identity vozidla zn. Mercedes Benz, šedé metalické barvy, a to zjevně padělaným štítkem s číslem VIN, zatřením VIN umístěného pod oknem stříbrnou barvou a za použití dokladů od vraku vozidla, přičemž technické údaje k vozidlu získal I. B. lstí od pracovníka stanice technické kontroly a na jeho žádost bylo za úplatu vozidlo dne 22. 12. 2008 v městě B. přihlášeno do evidence vozidel ČR na A. V., a následně vozidlo užívali, přičemž vozidlo bylo dne 19. 5. 2009 zajištěno u M. V.,

8. M. V., I. B., M. S. a K. M. v době od 6. ledna 2009 nejpozději do 12. ledna 2009 převzali na přesně nezjištěném místě od doposud neustanovené osoby osobní motorové vozidlo tovární značky VW Voir Type, černé barvy, v hodnotě 153.400,- Kč, ačkoliv věděli, že vozidlo pochází z trestného činu, kdy toto bylo v době od 17.00 hodin 6. 1. 2009 do 9.00 hod. dne 10. 1. 2009 odcizeno na A.-S. G. ve V. v R., ke škodě G. V., se sídlem Dr.K. R. P., S. P., B., V., přičemž vozidlo dne 12. 1. 2010 převezl K. M. na základě pokynů I. B. a M. V. do obce B. u R., kde jej M. S. ukryl na svém pozemku, kde bylo dne 15. 3. 2009 zajištěno orgány Policie ČR.

Za tyto trestné činy byl obviněný I. B. odsouzen podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal v zákonné osmidenní lhůtě obviněný I. B. odvolání. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 9 To 374/2011, jeho odvolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný I. B. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 9 To 374/2011, dovolání, ve kterém napadl rozhodnutí soudů obou stupňů s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu s tím, že tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním hodnocení, jakož že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod k dovolání uvedený v písmenech a) až k).

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný především namítl, že při specifikaci výše výnosu z trestné činnosti soud sečetl hodnotu jednotlivých automobilů, přičemž však hodnota žádného z automobilů ani zdaleka nedosáhla výše 5.000.000,- Kč, a na základě tohoto součtu pak stanovil právní kvalifikaci skutku. Dovolatel s odkazem na odbornou literaturu namítl, že tento postup soudu byl chybný, když při právním posouzení legalizace výnosů z trestné činnosti není možné hodnotu jednotlivých věcí či majetkových hodnot sčítat, pokud se nejedná o tzv. věc hromadnou, což nepochybně automobily nejsou. Tuto námitku ještě doplnil o úvahu, že takto chybně stanovenou právní kvalifikaci nelze zhojit ani případnou dodatečnou snahou skutky kvalifikovat jako jednotlivé útoky pokračujícího trestného činu, neboť ani v takovém případě není možno sčítat hodnoty jednotlivých věcí.

Dovolatel namítl i existenci extrémního nesouladu výroku soudu o vině s provedenými důkazy. Podle jeho názoru si soud vytvořil již od počátku subjektivní pohled na předmět řízení a jednotlivé důkazy hodnotil pouze takovým způsobem, aby vytvořily mozaiku celku, o kterém se domníval, že odpovídá realitě. Z žádného důkazu totiž nevyplývá, že by dovolatel věděl o skutečnosti, že by předmětná vozidla měla pocházet z trestné činnosti. I když dle důkazů je sice zřejmé, že vozidla byla předmětem trestné činnosti, soudu se nepodařilo prokázat, že by dovolatel o této skutečnosti opravdu věděl. O „rozpačitosti“ soudu v této věci dle dovolatele svědčí i nejasné formulace „... na přesně nezjištěném místě;… od neustanovené osoby“. Obdobným způsobem nahlíží i na hodnocení důkazů ve vztahu k zastírání původu vozidel, když nebyla žádným způsobem zodpovězena otázka, zda vůbec, kým a jakým způsobem mohl být případně měněn originální štítek VIN a zda tomu bylo předtím, než s vozidlem disponovali dovolatel a ostatní obvinění, nebo až poté.

Ve vztahu k bodu č. 8) výroku o vině dovolatel opětně namítl nesprávnost hodnocení důkazů soudem s tím, že výsledky řízení nebylo prokázáno, že by dovolatel o převozu auta do obce B. u R. věděl. Za „pseudodůkazy“ dovolatel označil zachycení mobilních telefonních čísel buňkami operátorů a další, soudem účelově interpretované skutečnosti, které byly obhájcem dovolatele podrobně popsány zejména v jeho závěrečné řeči.

V petitu svého dovolání obviněný I. B. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Přípisem ze dne 3. 2. 2012, sp. zn. 1 NZO 66/2012, se k obsahu podaného dovolání vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.

Pokud jde o naplnění uplatněných dovolacích důvodů, státní zástupce konstatoval, že ta část námitek obviněného, směřující proti „excesivnímu posouzení prokázaného skutkového stavu“ a v nichž dovolatel tvrdí, že určité okolnosti vylíčené v tzv. skutkových větách nebyly prokázány, provádí dovolatel vlastní interpretaci některých důkazů a dokonce se uchyluje k emocionálním výlevům o „pseudodůkazech“, deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá a nevyplývá z nich ani existence namítaného tzv. extrémního rozporu mezi vykonanými důkazy a právním posouzením věci.

Pokud však jde o námitky směřující proti absenci znaků kvalifikované skutkové podstaty zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, státní zástupce má za to, že tyto námitky deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídají a jsou důvodné.

S ohledem na dikci ustanovení § 216 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku státní zástupce přisvědčil dovolateli v názoru, že při stanovení hodnoty výnosu plynoucího z legalizace trestné činnosti nelze hodnotu jednotlivých věcí sčítat a v tomto ohledu byla právní kvalifikace skutku nesprávná. Státní zástupce konstatoval, že souzený skutek vykazoval pouze znaky trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti v kvalifikované skutkové podstatě dle § 216 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, když „značné hodnoty“ dosahovalo každé z vozidel, se kterými obviněný disponoval.

Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil v části týkající se obviněného I. B. napadené usnesení Krajského soudu v Brně, podle § 265l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, a to i pro případ jakéhokoli jiného než výše navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.]

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

Obviněný I. B. naplnění tohoto dovolacího důvodu nijak nespecifikoval, nicméně z obsahu jeho dovolání je nutno dovodit, že na tento dovolací důvod odkázal s tím, že v řízení předcházejícím napadenému usnesení Krajského soudu v Brně byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V projednávaném případě dovolatel obsahem svého mimořádného opravného prostředku tento dovolací důvod naplnil pouze v té části, v níž namítl nesprávnou právní kvalifikaci skutku podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.

Ve zbývajících částech dovolání zmíněný dovolací důvod naplněn není, neboť dovolatel zde sice namítal rozpor mezi soudem zjištěným skutkovým stavem věci a užitou právní kvalifikací činů, avšak s primárním vlastním hodnocením důkazů a vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil tuto část svého mimořádného opravného prostředku na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.

V posuzovaném případě nekonstatoval Nejvyšší soud ani extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, ani „excesivní posouzení prokázaného skutkového stavu“, jak dovolatel namítl, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a ve svém rozhodnutí svůj postup a úvahy v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud se v řízení o opravném prostředku nadto zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného.

Pokud jde o tu část dovolání, ve které obviněný I. B. namítl nesprávnou kvalifikaci skutku jako zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v této části je dovolání důvodné.

Tato právní kvalifikace skutku by přicházela v úvahu pouze tehdy, jestliže by zločin legalizace výnosů z trestné činnosti byl spáchán ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě velkého rozsahu. Narozdíl od právní kvalifikace podle § 216 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (získá-li pachatel takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu) neumožňuje právní kvalifikace podle § 216 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku sčítání hodnoty jednotlivých věcí či jednotlivých majetkových hodnot. Ačkoli v obou případech je za hodnotu (prospěch) velkého rozsahu nutno považovat hodnotu nejméně ve výši 5.000.000,- Kč, týká se u kvalifikace dle § 216 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tato hodnota jednotlivé věci nebo jednotlivé majetkové hodnoty, přičemž sčítání hodnot jednotlivých věcí či majetkových hodnot v případě více útoků možné není, pokud se nejedná o tzv. věc hromadnou.

Protože žádné z předmětných vozidel svou hodnotou nedosahovalo 5.000.000,- Kč (hodnoty velkého rozsahu) a protože sčítat hodnoty jednotlivých vozidel nebylo možné, nezbývá než konstatovat, že právní posouzení protiprávního jednání dovolatele jako zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo nesprávné a vysloveným právním premisám neodpovídá. Nejvyšší soud uzavírá, že na základě skutkových zjištění soudu mělo být zjištěné protiprávní jednání obviněného právně kvalifikováno podle § 216 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, když „značné hodnoty“ dosahovalo každé z vozidel, se kterými obviněný disponoval.

S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 9 To 374/2011, a to ve vztahu k obviněnému I. B., jehož řádný opravný prostředek proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 89 T 72/2010, byl tímto usnesením podle § 256 tr. řádu zamítnut jako nedůvodný.

Protože důvod, pro který bylo rozhodnutí ve vztahu k obviněnému I. B. zrušeno, prospívá též obviněnému M. V., nar. 4. 2. 1970, byl s použitím ustanovení § 261 a 265k odst. 2 tr. řádu zrušen výrok o vině obou obviněných zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku formou spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku a celý výrok o trestu u obou obviněných z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 89 T 72/2010, když ve vztahu k dalším obviněným zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V rámci navazujících rozhodnutí zrušil Nejvyšší soud ve vztahu k obviněnému M. V. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 9 To 473/2011. Tímto rozhodnutím bylo samostatně rozhodnuto o opravném prostředku obviněného V., byť původní trestní řízení bylo vedeno proti všem obviněným společně v intencích ustanovení § 20 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu ve vztahu k obviněným M. V. a I. B. znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Brně opětovně projedná trestní věc obviněných I. B. a M. V., odstraní vadu v právním posouzení skutku, jak rozvedeno výše a ve věci znovu rozhodne.

Podle § 265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí.

Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě důvodně podaného dovolání obviněného I. B. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 24. dubna 2012

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru