Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 363/2020Usnesení NS ze dne 03.06.2020

HeslaPodvod
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.363.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 363/2020-273

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 6. 2020 o dovolání obviněného A. K., nar. XY, Slovenská republika, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2019, č. j. 11 To 414/2019-242 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 T 49/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 10. 2019, č. j. 16 T 49/2019-209 byl ohledně obviněného A. K. podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině pokračujícím trestným činem pod bodem I. a celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 3. 2019, č. j. 2 T 63/2018-407, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2019, č. j. 11 To 250/2019-463, jakož i další výroky, které měly ve zrušeném výroku o vině svůj podklad, a obviněný byl uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku na skutkovém základě, že

I. v okrese Rychnov nad Kněžnou, nejméně v období od října 2016 do května 2017, vystupujíc vždy pod smyšleným jménem A. K., případně i se smyšlenou rodinnou legendou, nabízel obstarání různých služeb v souvislosti se servisem vozidel či přímo jejich obstarání a za tím účelem inkasoval požadované finanční prostředky s vědomím, že svým závazkům nedostojí, neboť to jeho situace ani objektivně neumožňovala, vylákané finanční prostředky užíval výlučně pro vlastní potřebu a dále těžil z důvěry zvlášť žen do doby, než jeho status a charakter vyšly najevo,

1. v obci XY nabídl společné podnikání v oboru oprav a prodeje ojetých automobilů a náhradních dílů s vědomím, že s ohledem na rozsudek trestního soudu (Okresní soud v Uherském Hradišti, sp. zn. 18 T 68/2008 z 9. 2. 2009 - uložen kromě jiného trest vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou) je vyloučeno nabídku podnikání realizovat, postupně přesto vylákal 31.000 Kč od poškozené S. T., narozené XY, v částce 9.000 Kč na obstarání vozidla pro jejího manžela a dále i motorovou pilu značky Husqvarna v hodnotě 6.560 Kč údajně za účelem úpravy okolí svého domu v obci XY, finanční hotovost ani motorovou pilu do současné doby nevrátil, na opakované upomínky poškozené reagoval výmluvami, popsaným jednáním způsobil S. T., narozené XY, škodu ve výši nejméně 37.560 Kč,

2. v obci XY, nabídl poškozenému T. H., narozenému XY, obstarání osobního motorového vozidla tovární značky Toyota Avensis dovozem ze zahraničí prostřednictvím své sestry žijící ve Švýcarsku, seznámil ho se způsobem a podmínkami obstarání vozidla a poté mu předložil k podpisu rezervační smlouvu s deklarovaným termínem přistavení vozidla dne 14. 5. 2017 v XY, při podpisu smlouvy dne 9. 5. 2017 od něj v místě jeho bydliště vyinkasoval finanční zálohu 26.000 Kč, ve sjednaném termínu vozidlo nedodal, neučinil tak ani v dalších náhradních termínech pod záminkou různých výmluv, poškozenému nevrátil ani vyplacenou zálohu a tím způsobil poškozenému T. H., narozenému XY, škodu ve výši nejméně 26.000 Kč,

3. v obci XY, nabízel na benzínové stanici v XY poškozenému S. O., narozenému XY, a dalším přítomným osobám služby v oboru oprav a dovozu motorových vozidel, poté co poškozený projevil zájem o jedno z nabízených vozidel tovární značky Škoda Octavia za částku do 30.000 Kč, přislíbil mu vozidlo přistavit k prohlídce, to však v dohodnuté době neučinil, opět se vymlouval, když S. O. o slibované vozidlo ztratil zájem, po vzájemné dohodě zprostředkoval manželce poškozeného opravu vozidla, aby si získal důvěru poškozeného a posléze ho mohl požádat o půjčku na nákup motorového vozidla ve výši 17.000 Kč, po nesouhlasu poškozeného s uvedenou částkou snížil hotovost na 14.000 Kč s ujištěním, že peníze vrátí do tří dnů, poškozený mu tuto částku předal koncem března 2017 a od té doby s ním obžalovaný komunikoval pouze zprávami SMS z telefonního čísla XY, na upomínky k vrácení nereagoval a tím způsobil poškozenému S. O., narozenému XY, škodu ve výši nejméně 14.000 Kč, z níž mu vrátil v červnu 2017 pouze 1.000 Kč,

4. v obci XY, pod záminkou, že musí zaplatit jistému obchodnímu partnerovi, jinak bude zmařen jeho lukrativní obchod, vylákal na poškozené S. H., narozené XY, finanční hotovost ve výši 20.000 Kč s tím, že jí vypůjčenou částku vrátí do 5. 5. 2017, do současné doby tak neučinil, na opakované upomínky poškozené reagoval výmluvami, poškozené S. H., narozené XY, tak způsobil škodu ve výši nejméně 20.000 Kč,

5. v obci XY v Orlických horách nabízel poškozenému A. Š. obstarání osobního motorového vozidla tovární značky Land Rover Freelander dovozem ze zahraničí prostřednictvím známé osoby ve Švýcarsku, seznámil ho se způsobem a podmínkami obstarání vozidla a poté mu předložil k podpisu rezervační smlouvu s deklarovaným termínem přistavení vozidla dne 9. 11. 2016 a emailem mu zaslal fotografie s konkrétními údaji o vozidle, na základě těchto informací mu poškozený dne 10. 11. 2016 předal v místě jeho bydliště XY zálohu částkou 19.000 Kč, před uplynutím lhůty tří týdnů si od poškozeného vyžádal dalších 6.000 Kč údajně na nákup pohonných hmot na dovoz vozidla ze zahraničí, následně opakovaně oddaloval termín dodání vozidla, vymlouval se a vylákal na poškozeném další 4.000 Kč, obžalovaný poškozenému vozidlo do současné doby nedodal, po četných urgencích v březnu 2017 uznal dlužnou částku 29.000 Kč, popsaným jednáním způsobil poškozenému A. Š., narozenému XY, škodu ve výši nejméně 29.000 Kč, z níž mu posléze vrátil 10.000 Kč,

jednání pod body 1. až 5. rozsudku se obžalovaný A. K. dopustil přesto, že byl odsouzen na základě rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 9 T 127/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 6 To 476/2012, v právní moci 17. 1. 2013, za přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 16 měsíců, který vykonal 20. 7. 2014,

II. dne 3. 9. 2016 v obci XY, v úmyslu obstarat pro sebe majetkový prospěch, pod smyšleným jménem A. K. přislíbil poškozenému P. M., narozenému XY, obstarání osobního motorového vozidla Ford S-Max, rok výroby 2009, za tím účelem s poškozeným uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí k zakoupení předmětného vozidla, na základě které mu poškozený uhradil dne 3. 9. 2016 finanční částku 18.000 Kč a dne 7. 9. 2016 částku 7.000 Kč jako zálohu, avšak do současné doby vozidlo poškozenému neobstaral, finanční částku 25.000 Kč poškozenému nevrátil, a takto jednal, ačkoliv věděl, že vzhledem ke svým osobním a majetkovým poměrům závazku k obstarání vozidla nemůže dostát, neboť takové vozidlo nevlastnil, předpokládal, že ke zprostředkování prodeje nemusí dojít, a finanční hotovost užil pro svou potřebu,

a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. 9. 2012, č. j. 9 T 127/2012-160, ve spojení s rozsudkem odvolacího Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 17. 1. 2013, č. j. 6 To 476/2012-2010, který nabyl právní moci 17. 1. 2013, odsouzen za přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 16 měsíců, přičemž trest vykonal dne 20. 7. 2014“.

Za tuto trestnou činnost a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. 10. 2018, č. j. 18 T 18/2018-250, jenž nabyl právní moci dne 31. 1. 2019, byl obviněný podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku, za použití 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 45 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud zároveň zrušil výrok o trestu ze zmíněného pravomocného rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. 10. 2018, č. j. 18 T 18/2018-250, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným: S. T. částku 37.560 Kč, T. H. částku 26.000 Kč, S. O. částku 13.000 Kč, S. H. částku 20.000 Kč a P. a M. M. částku 25.000 Kč. Poškozená S. T. byla se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

Následné odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 11 To 414/2019-242 podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný A. K. následně dovoláním s odkazem na důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění předně namítl nesprávné právní posouzení skutku popsaného pod bodem II. výroku rozsudku nalézacího soudu. Trvá na tom, že manžele M. nepodvedl. Soudy po jeho výtce chybně vyhodnotily provedené důkazy, a to zejména ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu. Dovolatel má za to, že v průběhu řízení dostatečně vysvětlil, proč veřejně vystupoval pod cizím jménem. Nadále také popírá, že by poškozeným sděloval, že měl při cestě do zahraničí pro přislíbené vozidlo autonehodu spojenou s hospitalizací v nemocnici, a zároveň nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že tuto zahraniční cestu záměrně zmařil tím, že zalomil klíček v zapalování v zapůjčeném automobilu, aby si tak vytvořil alibi pro své podvodné jednání. Osobu, která tuto závadu skutečně způsobila, mohl označit. Stejně tak mohl navrhnout výslech své přítelkyně J. B., která žije v XY a která pro něho v minulosti průběžně zprostředkovávala právě nákup ojetých vozidel.

Za nesprávný a důkazně nepodložený pokládá dovolatel i výrok o vině skutkem popsaným pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, který byl v rámci ukládání společného trestu za pokračování v trestné činnosti ve smyslu § 45 odst. 1 tr. zákoníku bez dalšího převzat z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 3. 2019, č. j. 2 T 63/2018-407. Konkrétně brojí proti skutkovým a právním závěrům ohledně dílčího útoku, jímž se měl dopustit podvodného jednání vůči poškozené S. T. (bod I. 1/). V uvedené souvislosti poukázal na výpověď manžela poškozené M. T., který u soudu potvrdil, že k faktickému prodeji vozidla Peugeot 306 došlo. Pokud automobil zůstal evidován na paní M. L., pak pouze proto, že před převodem na nového majitele byl dovolatel zbaven osobní svobody nástupem do výkonu trestu. Soud však navzdory návrhu obhajoby jmenovanou svědkyni nevyslechl a stejně tak odmítl vyslechnout svědka Š. jako předchozího vlastníka vozidla. Ten měl přitom svědkovi T. potvrdit, že vůz od něho dovolatel skutečně odkoupil. Právě on je tedy stávajícím vlastníkem automobilu, což odůvodňuje i korekci adhezního výroku rozsudku. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2019, č. j. 11 To 414/2019-242 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 10. 2019, č. j. 16 T 49/2019-209 zrušil a věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání zaslal soud prvního stupně v rámci řízení podle § 265h tr. ř. k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Přípisem doručeným Nejvyššímu soudu dne 23. 3. 2020 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k němu věcně vyjadřovat nebude. Omezila se pouze na výslovný souhlas s tím, aby o něm Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i v případě předpokládaném v ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného, či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce, není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku.

Obviněný J. K. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Předložená trestní věc je specifická tím, že soud prvního stupně obviněného odsuzoval za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 116 tr. zákoníku), a proto v rámci obligatorního postupu podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku bez dalšího vtělil do výroku o vině i ty dílčí útoky, pro něž byl obviněný původně pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 3. 2019, č. j. 2 T 63/2018-407. Vzhledem k tomu, že obviněný formálně vznesl výhrady i proti právnímu posouzení jednoho z takto „převzatých“ dílčích útoků (skutků), které jsou nyní součástí popisu skutku dovoláním napadeného rozsudku (konkrétně se jedná o skutek popsaný v bodě I. 1/), dovolací senát v potřebném rozsahu prostudoval i spis Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou vedený ve výše označené trestní věci a poté dospěl k následujícím závěrům.

Předně nebylo možno přehlédnout, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek odůvodnil prakticky výhradně výtkami směřujícími do rozsahu provedeného dokazování a způsobu jeho hodnocení ze strany soudů. Touto cestou se domáhal významné revize skutkových zjištění ve svůj prospěch, což de facto znamená, že svůj mimořádný opravný prostředek uplatnil primárně na procesním (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), a nikoli hmotněprávním základě. Takové námitky ovšem obecně pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. podřadit nelze. Právní relevanci by jim bylo možno přiznat pouze při zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení měla za následek porušení základních práv a svobod obviněného ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Ani rozhodování o mimořádném opravném prostředku se totiž nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce, a proto je v jeho rámci nutno přihlížet i k závažným procesním vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Mezi taková flagrantní pochybení se podle ustálené judikatury Ústavního soudu řadí případy opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy jejich svévolného hodnocení bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu viz přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 554/04, nebo stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 aj.). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.

Žádnou z výše uvedených závažných procesních vad, která by současně představovala extrémní a neakceptovatelný zásah do ústavně zaručeného práva obviněného na obhajobu, však řízení před soudy v posuzované trestní věci zatíženo nebylo.

K výtce obviněného, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou v hlavním líčení odmítl jeho návrhy na výslechy svědků L. a S., je v obecné rovině zapotřebí zdůraznit, že trestní řád neurčuje žádná pravidla pro míru dokazování potřebného k objasnění té či oné významné skutkové okolnosti. Je tedy zásadně na soudu, aby v každé fázi procesu zvažoval, jaké důkazy je třeba provést, resp. zda a nakolik je nezbytné dosavadní důkazní stav rozšiřovat či doplňovat. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů pak posuzuje, nakolik se jeví další důkazní návrhy procesních stran důvodnými a které naopak mají z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen marginální, nepodstatný význam. Z hlediska ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces je soud toliko povinen umožnit účastníkovi řízení navrhovat důkazy, o těchto důkazních návrzích musí rozhodnout a - pokud jim nevyhoví - důvody svého odmítavého postoje vyložit alespoň v písemném vyhotovení rozhodnutí ve věci samé. Tyto postuláty „fair procesu“ samosoudkyně Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ve věci sp. zn. 2 T 63/2018 bezezbytku respektovala. O zamítnutí návrhů obviněného na doplnění dokazování rozhodla přímo v hlavním líčení dne 25. 3. 2019, a to procesním usnesením, jež není třeba písemně odůvodňovat. Proč jim nevyhověla, pak ústavně konformním způsobem vysvětlila v bodě 22. a 23. odůvodnění rozsudku. Navrhované důkazy tedy neopomněla a dovolatele v právu na obhajobu svým procesním postupem nikterak nezkrátila. Obdobně si následně počínal i Krajský soud v Hradci Králové v řízení o odvolání obviněného v označené trestní věci, jak je patrno jednak z protokolu o veřejném zasedání ze dne 10. 9. 2019 a jednak z odůvodnění meritorního rozhodnutí z téhož dne, vydaného pod č. j. 11 To 250/2019-463. Možné opomenutí důkazů v řízení vedeném u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 T 49/2019 obviněný kvalifikovaně nenamítal.

Nejvyšší soud zároveň nemá za to, že obhajobou zpochybňovaná skutková zjištění, nyní vtělená do výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 10. 2019, č. j. 16 T 49/2019-209, byla produktem selektivního, neobjektivního a nekritického hodnocení provedených důkazů. Rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně v obou zkoumaných trestních věcech co do odůvodnění splnila kritéria obsažená v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř. Skutkovým úvahám i způsobu, jakým se soudy vypořádaly s opakovaně předestřenou skutkovou verzí obviněného, podle názoru dovolacího senátu nelze z hlediska principů formální logiky ničeho podstatného vytknout. Zjištěný skutkový stav přitom našel odpovídající výraz i v použité právní kvalifikaci. Dovolatel sice naznačil, že jeho jednání vůči poškozeným manželům T., pokud šlo o prodej vozidla Peugeot 306, nebylo neseno podvodným záměrem, ovšem námitku absence subjektivní stránky trestného činu opřel o argumentační konstrukci, která jednoduše neměla oporu v realitě. Prodávaný vůz zjevně v jeho vlastnictví, jak tvrdí, nebyl. Patřil M. L., která mu přitom žádné svolení k realizaci obchodu nedala. Při jednání s kupujícím M. T. ovšem předstíral pravý opak s tím, že ani s pozdějším přepisem vozidla na poškozeného nebude žádný problém. Není pochyb o tom, že pokud by poškozený znal pravý stav věcí, ke koupi nabízeného automobilu by nepřistoupil a požadovanou sumu by za něj nezaplatil. Mezi podvodným jednáním obviněného a vznikem zákonem předvídaného škodlivého následku tak byl dán i potřebný příčinný vztah.

Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.

Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.

Ve věci obviněného A. K. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jeho námitky ve skutečnosti věcnému zaměření žádného z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. neodpovídají. Proto rozhodl tak, že se podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. 6. 2020

JUDr. František Hrabec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru