Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 351/2012Usnesení NS ze dne 27.03.2012

HeslaHodnocení důkazů
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.351.2012.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5 tr. ř.

§ 2 odst. 6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 351/2012-22

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2012 dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 3 To 711/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 40/2011, a rozhodl takto:

Dovolání obviněného P. S. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 1 T 40/2011, byl obviněný P. S. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 ( dále jen tr. zákon), kterého se dopustil tím, že

v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2008 do 25. 12. 2009, vždy během jednoho týdne, kdy se cca po šesti týdnech vždy vracel domů ze zahraničí, ve společně obývaném domě ve V. B., ulici Z., okres Č. K., pod vlivem alkoholických nápojů opakovaně vulgárně urážel svou manželku B. S., opakovaně ji fyzicky napadal pěstí do těla, rukou a nohou, až měla na těle modřiny, tuto před jinými osobami ponižoval tvrzeními typu, že nic neumí, sexuálními narážkami, jakož i nevhodným osaháváním na intimních místech, přičemž poškozená v manželství setrvávala jen kvůli obavám, že ji připraví o děti, byť jednání obžalovaného pociťovala jako těžké příkoří.

Okresní soud v Českém Krumlově upustil podle § 44 tr. zákoníku od uložení souhrnného trestu za tento trestný čin a sbíhající se dvojnásobný přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl obviněnému pravomocně uložen rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 10 T 100/2010, nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou, ježto trest uložený tímto dřívějším rozsudkem pokládá za dostačující.

Okresní soud v Českém Krumlově současně podle § 226 písm. a) tr. řádu zprostil obviněného P. S. obžaloby Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově ze dne 28. 2. 2011, č.j. ZT 109/2010-56, v části týkající se v obžalobě popsaného skutku, kterým se měl obviněný dopustit trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán.

V zákonné lhůtě podané odvolání obviněného P. S. proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 1 T 40/2011, Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 3 To 711/2011, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Ve lhůtě podle § 265e tr. řádu podal prostřednictvím svého obhájce obviněný P. S. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 3 To 711/2011, dovolání, ve kterém napadl toto rozhodnutí v celém rozsahu, a to s odkazem na zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný především konstatoval, že v řízení před soudem prvního stupně sice bylo provedeno mnoho svědeckých výslechů, avšak v podstatě žádný z nich neobjasnil a neprokázal, že došlo ke spáchání trestného činu, který je mu kladen za vinu. V celém trestním řízení je podle jeho názoru mnoho nejasností a rozporů.

Dovolatel především zpochybnil způsob vyhodnocení svědeckých výpovědí soudem a vyslovil nesouhlas s tvrzením nalézacího soudu (potvrzeným i soudem odvolacím), že je nade vší pochybnost prokázáno, že obviněný s poškozenou zle nakládal. Dovolatel rovněž namítl, že ani jeden ze soudů neprokázal a neoznačil, jakými skutky se měl dopustit údajného týrání. Dovolatel je toho názoru, že pokud byl uznán vinným z tak závažné trestné činnosti, pak by neměly vznikat ani pochybnosti skutkové, ani pochybnosti o hodnocení provedených důkazů, jakož ani v právním hodnocení. Dovolatel připustil, že se v posuzovaném případě jednalo o tzv. „italskou domácnost“, avšak uvedl, že její hranice nebyly překročeny tak, aby mohlo být jeho soužití s poškozenou kvalifikováno jako týrání a takovéto týrání nebylo v řízení před soudem prokázáno. Konstatoval, že soudy obou stupňů pochybily v závěrech o naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě, při nedostatku naplnění jak její objektivní, tak subjektivní stránky.

V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Přípisem ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 1 NZO 207/2012 sdělila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, že Nejvyšší státní zastupitelství se k obsahu podaného dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci rozhodl Nejvyšší soud České republiky za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice formálně namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení, avšak v celém obsahu svého mimořádného opravného prostředku nevznesl žádné námitky hmotně právní povahy a zpochybnění rozhodnutí soudů obou stupňů učinil výhradně na základě zpochybnění skutkových zjištění soudu, nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů, s primárním vytvořením vlastní konstrukce skutkového stavu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.

V posuzovaném případě nemohl Nejvyšší soud konstatovat ani tzv. extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v písemném odůvodnění rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Skutečnost, že dovolatel sám hodnotí provedené důkazy jinak než soud, nezakládá objektivní pochybnost o správnosti skutkových – o od nich se odvíjejících právních - závěrů soudu, a to ve vztahu jak k objektivní, tak i subjektivní stránce trestného činu. Obdobně odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky vztaženými na hodnocení důkazů také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal se všemi odvolacími námitkami obviněného a v tomto směru způsobem konformním se zákonem vysvětlil, proč uplatněným námitkám obviněného nepřiznal právní relevanci.

Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)

Dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody § 265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. S. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 27. března 2012

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru