Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 322/2020Usnesení NS ze dne 08.04.2020

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Kuplířství
Organizovaná skupina
Značný prospěch
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.322.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 189 odst. 1,2 písm. a,b) tr. zákoníku

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 322/2020-8773

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 4. 2020 o dovolání obviněného I. Ch., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 9 To 93/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 48/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

1.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 1 T 48/2015, byli obvinění P. J., I. Ch. (dále jen obviněný, popř. odvolatel), J. J., S. S., F. H. a D. S. uznáni vinnými ze spáchání zločinu kuplířství podle § 189 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že:

v době minimálně od 1. 8. 2007 do 26. 2. 2013, v XY, obžalovaní P. J., I. Ch., S. S., F. H. a D. S., a v době od 1. 3. 2011 společně s nimi i obžalovaný J. J. jako členové organizované skupiny, při provozování podniku XY, provozovaného spol. XY, IČ: XY, se sídlem XY, navenek deklarovali jeho činnost tanečními a striptýzovými službami a pronájmem pokojů, avšak ve skutečnosti v uvedené budově zejména sjednávali dívky k poskytování sexuálních služeb za úplatu, které zde sjednané dívky poskytovaly, a následně finančně profitovali z výtěžku z těchto služeb, kdy jednali tím způsobem, že zajistili, upravili a vybavili prostory v domě č.p. XY k poskytování sexuálních služeb za úplatu tak, že v podniku XY bylo umístěno celkem 15 samostatných pokojů vybavených lůžkem, sprchou a toaletou, které byly svojí výzdobou a vybavením jednoznačně uzpůsobeny k ukájení pohlavního pudu, přičemž cena za využití pokoje byla odvozena od času stráveného zde klientem se sjednanou dívkou, a pokoje byly takto pronajímány minimálně na dobu 20 minut za cenu ve výši 2.000,- Kč, kdy fakticky nešlo o ceny za pronájem pokoje, ale o taxy za sexuální služby za úplatu, které dívky v podniku XY jeho klientům jako tzv. společnice poskytovaly, a finanční podíl byl vyplácen jako deklarovaný podíl z krátkodobého pronájmu samostatného pokoje, z jehož výtěžku byly kryty náklady a zisk provozovatele podniku, výdělek tzv. společnice a dalších faktických zaměstnanců podniku, a takto jednali s plným vědomím, že v těchto pokojích byly poskytovány komerční sexuální služby za úplatu, kdy v podniku každou noc pracovalo cca 20 dívek na pozici společnic, přičemž z charakteru poskytovaných služeb a způsobu provozu celého podniku je zřejmé, že v klubu v podobě pronájmu jednotlivých pokojů poskytovali podmínky a prostory sjednaným dívkám k poskytování sexuálních služeb za úplatu, dále zadávali internetovou inzerci, prezentaci podniku a letákové nabídky těchto sexuálních služeb zde poskytovaných, sjednávali dívky k provozování sexuálních služeb za úplatu, přijímali a vyřizovali objednávky klientů za účelem poskytování sexuálních služeb za úplatu, které následně sjednané dívky zde poskytovaly, určovali ceny a podmínky poskytování těchto sexuálních služeb, komunikovali se sjednanými dívkami a udíleli jim pokyny k poskytování sexuálních služeb za úplatu, kdy z tržeb získaných poskytováním sexuálních služeb za úplatu vypláceli jednak sjednané dívky poskytující sexuální služby, jednak výtěžek z těchto služeb přerozdělovali mezi sebou podle důležitosti, významu a postavení jednotlivých členů ve skupině, kdy tím vědomě kořistili ze sexuálních služeb za úplatu prováděných sjednanými dívkami, a z doby, po kterou byla jejich činnost provozována, z počtu dívek, a z frekvence zákazníků je zřejmé, že takto jednali jako členové organizované skupiny v úmyslu získat finanční prospěch ve výši minimálně 500.000,-Kč, kdy konkrétně

1) P. J.

jménem spol. XY, IČ: XY, se sídlem XY, provozující v budově na této adrese podnik XY, jako její jednatel pronajal v této budově od jejího vlastníka, spol. G., IČ: XY, se sídlem XY, prostory k provozu podniku XY, uděloval pokyny obžalovanému I. Ch. a obžalovanému J. J., že se do podniku XY dostaví zájemkyně o pozici společnice, aby jí vysvětlili náplň činnosti, a to na osobním setkání v podniku, kdy zájemkyně současně odkazoval právě na I. Ch. a J. J., jako na manažery podniku XY, kteří jim osvětlí vše potřebné, povoloval sjednaným dívkám a zájemkyním na pracovní pozici tzv. společnice, že mohou v konkrétní dobu do podniku přijít a pracovat zde na těchto pozicích, kdy dívkám sděloval, že je majitelem tohoto podniku, vedl a řídil jménem podniku XY pod krycí legendou pronájmu pokojů poskytování sexuálních služeb za úplatu klientům tohoto podniku, vyřizoval telefonické objednávky klientů na dívky poskytující sexuální služby za úplatu, vedl organizaci činnosti dívek v podniku, ať už v pokojích v podniku nebo v jiných místech, kde byly sjednanými dívkami sexuální služby za úplatu klientům podniku XY poskytovány, kdy tuto činnost konal jako člen organizované skupiny, v níž byl osobou na vedoucí pozici, udílel instrukce, pokyny a úkoly obžalovaným I. Ch., J. J. a dalším zaměstnancům podniku XY, a dále členům této skupiny, konkrétně udílel pokyny provoznímu manažerovi I. Ch. a barmanovi J. J. k vyplácení finančních podílů sjednaných dívek za sexuální služby za úplatu, které tyto dívky v podniku XY jeho klientům jako tzv. společnice poskytovaly, vyplácel finanční podíly ze sexuálních služeb za úplatu zde poskytnutých sjednanými dívkami, dále kontrolními dotazy u obžalovaných I. Ch., J. J. a dalších zaměstnanců podniku XY zjišťoval situaci v podniku, výši tržeb, počet přítomných dívek a další skutečnosti ve vztahu k poskytovaným sexuálním službám za úplatu a provozu tohoto podniku, přijímal od obžalovaných I. Ch., J. J. a dalších zaměstnanců podniku zprávy o situaci v podniku XY, počtu přítomných dívek v podniku, stavu tržeb, počtu provedených služeb na pokojích, řešil s nimi personální otázky týkající se společnic a tanečnic, např. do jaké části podniku kterou dívku umístit a s jakou náplní činnosti, výdělečnost podniku, renovaci jeho prostor, systém vyplácení dívek a dalších zaměstnanců podniku, a jeho změny, dále dotazy kontroloval počet klientů v podniku, kolik je zde přítomno tanečnic a kolik dívek určených na pokoje, kolik bylo v konkrétní den obsazeno pokojů, jaké byly za den v podniku XY tržby, přijímal od zaměstnance podniku XY – obžalovaného F. H. zprávy o situaci v podniku XY, dále mu obžalovaný F. H. hlásil, kolik osob v podniku XY v daný den platilo, udílel F. H. pokyny, jak má dívky kasírovat a v jakých částkách,

2) I. Ch.

na pozici provozního manažera podniku XY, kdy byl současně vlastníkem domény XY, jakožto oficiálních internetových stránek podniku XY, sjednával při osobních jednáních v budově, v níž podnik XY sídlil, zájemkyně na pozici společnice, k poskytování sexuálních služeb za úplatu jménem a zčásti ve prospěch tohoto podniku, poskytoval v podniku XY pod krycí legendou pronájmu pokojů prostory k provozování sexuálních služeb za úplatu, organizoval činnost dívek v podniku, ať už v pokojích nebo na jiných místech, kde byly sjednanými dívkami sexuální služby za úplatu klientům podniku XY poskytovány, vyplácel různým osobám finanční podíly ze sexuálních služeb za úplatu, kdy vyplácel takto zejména sjednané dívky, které zde předmětné služby poskytovaly, a to dosud nezjištěný počet dívek, a dále z tržeb podniku, včetně tržeb ze sexuálních služeb za úplatu, vyplácel ostatní zaměstnance podniku XY, kdy tuto činnost konal jako člen organizované skupiny, v níž dostával jasné instrukce, pokyny a úkoly od osoby na vedoucí pozici v této skupině, obžalovaného P. J., a to pokyny ke své činnosti v podniku, kdy byl jím úkolován, jakým způsobem dívky na pozici společnic a tanečnic vyplácet, a dále P. J. hlásil počet přítomných dívek v podniku, stav tržeb, počet provedených služeb na pokojích, řešil s ním personální otázky týkající se společnic a tanečnic, např. do jaké části podniku kterou dívku umístit a s jakou náplní činnosti, podílel se na organizování sexuálních služeb za úplatu sjednanými dívkami, a na řízení jednotlivých zaměstnanců podniku XY, kteří zde byli zaměstnáni na hlavní pracovní poměr nebo zde pracovali bez jakéhokoliv pracovněprávního vztahu, kdy tyto osoby, včetně obžalovaného J. J., úkoloval a vedl ve věcech a činnostech spojených s poskytováním sexuálních služeb za úplatu, a v činnostech, které měly zvýšit finanční zisk plynoucí z těchto služeb, tedy ohledně tržeb a vyplácení dívek, systému jejich vyplácení, jež v podniku XY s jeho plným vědomím, shodně jako s vědomím P. J., sjednané dívky jako tzv. společnice vykonávaly,

3) J. J.

na pozici provozního manažera podniku XY sjednával při osobních jednáních v budově, v níž podnik XY sídlil, dívky, a to zájemkyně na pozici společnice, k poskytování sexuálních služeb za úplatu jménem a zčásti ve prospěch tohoto podniku, poskytoval pod krycí legendou pronájmu za finanční úplatu klientům tohoto podniku ve společnosti klientem vybrané dívky prostory k provozování komerčních sexuálních služeb, v době své směny vyřizoval objednávky klientů, jejich platby za objednané sexuální služby za úplatu, organizoval činnost dívek v podniku, vyplácel finanční podíly ze sexuálních služeb za úplatu zde sjednanými dívkami poskytnutých, a to dosud nezjištěnému počtu dívek, kdy tuto činnost konal jako člen organizované skupiny, v níž jako provozní manažer podniku XY dostával jasné instrukce a úkoly od osoby na vedoucí pozici v této skupině, svého otce obžalovaného P. J., ke své činnosti v podniku, kdy mu zejména obžalovaný P. J. udílel pokyny, jakým způsobem dívky na pozici společnice a tanečnice vyplácet, a dále P. J. hlásil počet přítomných dívek v podniku, stav tržeb a situaci v podniku, počet provedených služeb na pokojích, řešil s ním personální otázky týkající se společnic a tanečnic, např. do jaké části podniku kterou dívku umístit a s jakou náplní činnosti, podílel se na organizování sexuálních služeb za úplatu sjednanými dívkami, a na řízení jednotlivých zaměstnanců podniku XY, kteří zde byli zaměstnáni na hlavní pracovní poměr nebo zde pracovali bez oficiálního pracovněprávního vztahu, kdy tyto osoby řídil, úkoloval a vedl ve věcech a činnostech spojených s poskytováním sexuálních služeb za úplatu, a v činnostech, které měly zvýšit finanční zisk plynoucí z těchto služeb, tedy ohledně tržeb a výplaty dívek, systému vyplácení dívek, jež v podniku XY s jeho plným vědomím, shodně jako s vědomím obžalovaného P. J. vykonávaly sjednané dívky jako tzv. společnice,

4) S. S.

na pozici manažera podniku XY a zároveň i jako výhradní jednatel a majitel spol. XY, která je vlastníkem domu č.p. XY na uvedené adrese, dlouhodobě v této budově poskytoval a jménem spol. XY pronajímal společnosti XY, zastoupené jednatelem – obžalovaným P. J., prostory, v nichž byl provozován podnik XY, kdy uzpůsobil vybavením prostory v budově, v níž sídlil podnik XY, k tomu, aby zde byly poskytovány sjednanými dívkami klientům tohoto podniku sexuální služby za úplatu, a tím umožnil vytvářet vhodné podmínky k provozování tohoto podniku, ve kterém byly dlouhodobě poskytovány sexuální služby k uspokojování pohlavního pudu pod krycí legendou krátkodobého pronájmu pokoje za finanční úplatu, hrazenou klienty tohoto podniku ve společnosti hostem vybrané dívky, kdy za pronájem prostorů, ve kterém byl podnik XY provozován, jednatel spol. XY obžalovaný P. J. platil obžalovanému S. S. nájem ve výši minimálně 230.000,- Kč měsíčně, kdy S. S. jako zaměstnanec na pozici manažera podniku byl o činnostech výše uvedených osob plně informován a byl srozuměn s tím, že finanční částka, která mu je vyplácena za pronájem prostor podniku XY, pochází i z finančních prostředků, které byly získány z tržeb za komerční sexuální služby poskytnuté společnicemi na privátních pokojích v podniku XY, přičemž S. S. ze sexuálních služeb za úplatu profitoval, neboť mu byla z podílu z tržeb podniku XY, včetně tržeb za sexuální služby za úplatu, vyplácena částka za pronájem prostor, ve kterém podnik XY provozoval svoji činnost, a dále každý měsíc pobíral i plat jako zaměstnanec společnosti XY, kdy finanční prostředky na tento plat pocházely také ze sexuálních služeb poskytovaných v tomto podniku,

5) F. H.

minimálně ve dvou případech v podniku XY, provozovaném společností XY, kde jako zaměstnanec podniku vykonával funkci člena ochranky, pronajal za úplatu hostům podniku ve společnosti hostem vybrané dívky samostatný pokoj, vybavený lůžkem, sprchou a toaletou, který byl svou výzdobou a vybavením jednoznačně uzpůsoben k ukájení pohlavního pudu, a následně vyplácel finanční podíl doposud přesně nezjištěnému počtu dívek, které v tomto podniku poskytovaly jako tzv. společnice sexuální služby klientům, kdy z tohoto příjmu byla mimo jiné hrazena i mzda obžalovaného F. H., která mu byla vyplácena v podniku XY na základě uzavřeného pracovního poměru, dále jako člen ochranky podniku XY dostával od obžalovaného P. J., popř. od provozního managera – obžalovaného I. Ch., jasné instrukce ke své činnosti v podniku a dále instrukce k tomu, jakým způsobem má vyplácet finanční podíl za provedenou sexuální službu u tzv. společnic, které v klubu poskytovaly sexuální službu za úplatu a dále dostal minimálně v jednom případě souhlas od syna majitele klubu a zároveň manažera baru – obžalovaného J. J. ponechat si finanční podíl z peněz, které mu byly předány při platbě od hosta za pronájem pokoje, kde byla poskytnuta sexuální služba společnicí, která byla za tuto sexuální službu jím samotným vyplacena ve formě finančního podílu z celkové částky, kterou klient za pronájem pokoje zaplatil,

6) D. S.

jako zaměstnanec podniku XY, kde vykonával funkci barmana, pronajímal za úplatu klientům podniku ve společnosti klientem vybrané dívky samostatný pokoj, vybavený lůžkem, sprchou, toaletou anebo vířivkou, který byl svou výzdobou a vybavením jednoznačně uzpůsoben k ukájení pohlavního pudu, kdy přijímal platby za tyto pokoje jak v hotovosti, tak i prostřednictvím platební karty, následně jako zaměstnanec podniku vyplácel finanční podíl doposud přesně nezjištěnému počtu dívek, které v podniku XY poskytovaly jako tzv. společnice sexuální služby klientům podniku, kdy z tohoto příjmu byl hrazen mimo jiné i jeho výdělek, který mu byl vyplácen na základě uzavřeného pracovního poměru.

2. Za uvedený zločin kuplířství uložil Obvodní soud pro Prahu 1 obviněnému I. Ch. podle § 189 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl obviněnému podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Obvodní soud pro Prahu 1 obviněnému dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 200.000 Kč, vyměřený podle § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ve 160 denních sazbách po 1.250 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců.

Obviněnému P. J. podle § 189 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl obviněnému podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému dále peněžitý trest ve výměře 250.000 Kč, vyměřený podle § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ve 200 denních sazbách po 1.250 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Obviněnému byl současně uložen trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to:

- přílohový materiál č. 1: 38 x optický disk,

- přílohový materiál č. 2: originální průsvitné plastové desky s kroužkovou vazbou, označené číslicí 17,

- přílohový materiál č. 3: originální bílé desky s logem XY s kroužkovou vazbou označené číslicí 23 – pokyny k evidenci šatních skříněk + docházka společnic,

- přílohový materiál č. 4: smluvní dokumentace (smlouva o půjčce + pokladní doklady),

- přílohový materiál č. 5: věc č. 14 – volný list A5 se jmény dívek a částkami; věc č. 19 – modré desky A4 – seznam dívek, prázdná dohoda o provedení práce; věc 20 – sešit A4, pevné fialové desky s motivem květů orchideje.

Obviněnému S. S. uložil za uvedený zločin kuplířství podle § 189 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Dále obviněnému podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 1.000.000 Kč, vyměřený podle § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku v 500 denních sazbách po 2.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonal, stanovil také náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.

Obviněnému F. H. pak byl uložen Obvodním soudem pro Prahu 1 podle § 189 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců.

Obviněnému D. S. uložil podle § 189 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců, přičemž podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců.

3. Na tomto místě je vhodné zmínit, že Obvodní soud pro Prahu 1 v dané věci rozhodoval podruhé, neboť rozsudkem tohoto soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 1 T 48/2015-7814, byli obvinění P. J., I. Ch., J. J., S. S., D. T., F. H. a D. S. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 24. 4. 2015, sp. zn. 1 Zt 70/2013, v bodě I/1)-7) – tedy v té části, která je (s výjimkou T.) předmětem tohoto řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 9 To 65/2017, zprošťující výrok zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud se neztotožnil se zprošťujícím výrokem a s argumentací soudu prvního stupně, když důvodem zrušení byla i procesní pochybení soudu prvního stupně při provádění důkazů.

4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 1 T 48/2015, podal odvolání státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 v neprospěch obviněných P. J., I. Ch., J. J., F. H. a D. S., obviněný P. J. směřující do výroku o trestu. Obvinění P. J., I. Ch. a F. H. podali odvolání do výroků o vině a trestu.

5. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 9 To 93/2019 výrokem I. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve vztahu k obviněnému P. J. pouze ve výroku o trestu propadnutí věcí podle § 70 odst. 2 písm. ) tr. zákoníku [správně § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku], a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému P. J. při nezměněném výroku o vině zločinem kuplířství podle § 189 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, při nezměněném výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a při nezměněném výroku o peněžitém trestu a náhradním trestu odnětí svobody podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (účinného do 18. 8. 2013) uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to: přílohový materiál č. 1: 38 x optický disk; přílohový materiál č. 2: originální průsvitné plastové desky s kroužkovou vazbou, označené číslicí 17; přílohový materiál č. 3: originální bílé desky s logem XY s kroužkovou vazbou označené číslicí 23 – pokyny k evidenci šatních skříněk + docházka společnic; přílohový materiál č. 4: smluvní dokumentace (smlouva o půjčce + pokladní doklady); přílohový materiál č. 5: věc č. 14 – volný list A5 se jmény dívek a částkami, věc č. 19 – modré desky A4 – seznam dívek, prázdná dohoda o provedení práce; věc 20 – sešit A4, pevné fialové desky s motivem květů orchideje; a podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (účinného do 18. 8. 2013) uložil tomuto obviněnému trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to: finanční hotovosti ve výši 41 711 Kč; finančních prostředků na účtu č. XY ve výši 166 966,44 Kč; finančních prostředků na účtu č. XY ve výši 5 650,18 €; finančních prostředků na účtu č. XY ve výši 107 437,97 Kč.

6. Výrokem II. rozhodl Městský soud v Praze tak, že podle § 259 odst. 2 tr. ř. per analogiam napadený rozsudek ve vztahu k obviněným I. Ch. a J. J., při nezměněných výrocích o vině zločinem kuplířství podle § 189 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, při nezměněných výrocích o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu, při nezměněných výrocích o peněžitých trestech a o náhradních trestech odnětí svobody, doplnil tím způsobem, že podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (účinného do 18. 8. 2013) uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty obviněnému I. Ch. a to finanční hotovosti ve výši 193 000 Kč a finanční hotovosti ve výši 5 GBP, zajištěných při domovní prohlídce v bydlišti obviněného, v budově na adrese XY, a obviněnému J. J. finanční hotovosti ve výši 12 000 Kč zajištěné při domovní prohlídce v bydlišti obviněného, v budově na adrese XY. Současně Městský soud v Praze rozhodl tak, že se podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných P. J., I. Ch. a F. H. zamítají.

2.

Dovolání a vyjádření k němu

7. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 9 To 93/2019, podal obviněný I. Ch. prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Citovaný důvod dovolání dovozuje z toho, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle obviněného skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů není trestným činem. Následně obviněný uvádí, že protože soud druhého stupně odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně, považuje za vhodné shrnout argumentaci soudu prvního stupně, což poté velmi podrobně činí (bod III. dovolání).

8. Poté ve vztahu k nesprávnému právnímu posouzení skutku dovolatel argumentuje tím, že prvostupňový soud, ani druhostupňový, nezdůvodňují, z čeho mělo ve vztahu k jeho osobě vyplývat údajné kořistění z prostituce, v rozhodnutí tedy absentuje přesvědčivé zdůvodnění závěru o naplnění objektivní stránky daného trestného činu – jak se toto kořistění mělo odrazit na jeho majetkových poměrech, přičemž obviněný zdůrazňuje, že z údajného provozování prostituce nemohl mít žádný profit, neboť se mu rozpadlo manželství, je zadlužen a v současné době pracuje jako zaměstnanec za mzdu, stejně jako pracoval roky předtím, a proto nebylo podle jeho názoru prokázáno, že by z prostituce něco kořistil a to v úmyslu získat pro sebe nebo jiného značný prospěch. Obviněný vyhodnocuje skutkové závěry soudů a zdůrazňuje, že byl u společnosti XY zaměstnán na základě pracovní smlouvy za fixní mzdu, přičemž uvádí, že skutečnost, že s majitelem podniku řešil provozní záležitosti, odpovídá jeho pracovnímu zařazení, nikoliv trestné činnosti mu kladené za vinu. Namítá také, že nebylo objasněno, z jakých důvodů nebyli stíháni další zaměstnanci předmětné společnosti, a výslovně zmiňuje I. A. P., která v podniku pracovala jako šatnářka a musela si být vědoma toho, že v podniku se provozuje prostituce (viz její výpověď) a vzhledem k logice soudu prvního stupně musela z provozování prostituce kořistit. Zmiňuje, že majitelem webových stránek byl pouze formálně, a to z toho důvodu, že byl technicky nejzdatnější a podnik šetřil na službách IT odborníka. Tuto skutečnost opakovaně vysvětlil. Zdůrazňuje, že jediným důkazem, který má prokazovat jeho vinu jsou účty za vyprané prádlo, přičemž prádlo bylo v podniku na pokojích vyměňováno po soukromém představení vždy z hygienických důvodů, ne z důvodu poskytování sexuálních služeb. Dovolatel má za to, že dostatečným důkazem o tom, že na pokojích neprobíhaly sexuální služby je upozornění, které bylo v podniku vyvěšeno, a na kterém je uvedený výslovný zákaz sexuálního kontaktu. Rozporuje závěry soudů o tom, že v podniku byly poskytovány sexuální služby, a současně, že by obvinění vůbec věděli o takovém případném poskytování sexuálních služeb, neboť o poskytování sexuálních služeb v podniku vypověděla jen část svědků, avšak z výpovědí řady dalších svědků vyplývá opak. Podle dovolatele pak nevyplývá jeho vina ani z výpovědí jednotlivých svědků, jejichž obsah nejprve rozvádí, a následně vyhodnocuje. Obviněný také zpochybňuje tvrzení soudů, že měl danou trestnou činnost páchat jako člen organizované skupiny. Podle závěrů soudu prvního stupně tato organizovanost měla vyplývat z toho, že mu a dalším obviněným byly udíleny pokyny k jejich pracovní činnosti ze strany obviněného P. J. K tomuto dovolatel uvádí, že byl zaměstnancem společnosti XY a obviněný P. J. mu pouze udílel pokyny a přiděloval práci jakožto řádnému zaměstnanci. Obviněný zpochybňuje tvrzení soudů, že měl instruovat dívky, jak má jejich práce probíhat, kdy k tomuto následně uvádí, že organizování práce dívek bylo náplní jeho práce. Dovolatel je dále toho názoru, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 12. 2018 byl uznán vinným pro trestný čin kuplířství, přestože při totožné důkazní situaci bylo jiným senátem tohoto soudu dříve rozhodnuto tak, že byl zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl dovolatel stíhán. Navíc jeho úmysl získat značný prospěch nebyl nijak odůvodněn. Podle něho citovaný rozsudek soudu prvního stupně vzbuzuje pochybnosti o nestrannosti justice. Namítá, že z údajné trestné činnosti neměl žádný profit, navíc je rozhodnutí soudů nižších stupňů nepřezkoumatelné a soudy nijak nereagovaly na námitky uplatněné v závěrečné řeči. Zásah Nejvyššího soudu je odůvodněn extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.

9. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle § 265k odst. 1 tr. ř. ruší napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 9 To 93/2019, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 1 T 48/2015. Obviněný dále navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 1 NZO 1259/2019 sdělil, že nevyužívá svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tř. ř. a k podanému dovolání se nevyjadřuje. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

3.

Přípustnost dovolání

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

4.

Důvodnost dovolání

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

13. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

14. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

16. Z pohledu konkrétně uplatněné dovolací argumentace lze konstatovat, že obviněný zvolenou argumentací částečně naplnil uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť s jistou dávkou tolerance. Jedná se o námitky vztahující se k naplnění všech znaků zločinu kuplířství podle § 189 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, byť rozhodující část zvolené argumentace má procesní charakter, neboť obviněný zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů. Přesto jak již bylo naznačeno, lze za právně relevantním způsobem uplatněnou námitku považovat argumentaci obviněného stran naplnění znaku ke kořistění z prostituce a v otázku naplnění znaku organizované skupiny a úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, byť s jistou mírou tolerance, jak již bylo naznačeno.

17. Ohledně zbývající části uplatněných námitek obviněného, jež se vztahují k naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze uvést, že obviněný sice své námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Uplatněné argumenty totiž primárně směřují do oblasti skutkových zjištění. Obviněný vytýká soudům především nesprávné vyhodnocení provedených důkazů, když namítá zejména vadná skutková zjištění (námitky směřuje proti skutkovým okolnostem činnosti, kterou se měl podílet na dané organizované trestné činnosti – že měl vědět, že se v podniku poskytují sexuální služby za úplatu, že měl dívkám vysvětlovat, jak má jejich práce probíhat, a měl fakticky zajišťovat pronájem pokojů za účelem poskytování sexuálních služeb za úplatu) a přitom současně prosazuje vlastní (od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci a až následně – sekundárně – vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Tyto námitky obviněného tedy fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení, ale proti způsobu hodnocení důkazů. Takto formulované dovolací námitky, jak již bylo naznačeno, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.

18. Přesto považuje Nejvyšší soud ve vztahu k namítané existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem za potřebné zdůraznit, že vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), může existence extrémního rozporu naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1482/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 151/2017). Současně je ale třeba uvést, že nestačí pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musí být prokázána. Platí, že extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Nejvyšší soud zároveň považuje za vhodné v dané souvislosti konstatovat, že v § 2 odst. 5 tr. ř. ani § 2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 Tdo 55/2009). Zároveň je nezbytné zdůraznit, že existenci extrémního rozporu nelze dovozovat jen z toho, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014).

19. V dané věci lze konstatovat, že obviněný existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem fakticky dovozuje ze způsobu hodnocení důkazů, se kterým vyslovuje nesouhlas. Z pohledu uplatněné argumentace obviněného je především třeba uvést, že soudy nižších stupňů své skutkové závěry řádně a náležitým způsobem odůvodnily, a to zejména soud prvního stupně. V souvislosti s postupem soudu prvního stupně je třeba konstatovat, že tento podrobně vyslechnul všechny osoby, které mohly k posuzované trestné činnosti vypovídat, včetně svědků, jejichž výslech navrhovala obhajoba, takže důkazy v žádném případě neprováděl selektivním způsobem. Následně soud prvního stupně výpovědi všech svědků hodnotil, včetně jejich výpovědi z přípravného řízení, které pokud se svědci odchylovali od své výpovědi z přípravného řízení, realizoval u hlavního líčení postupem podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř., v kontextu dalších provedených důkazů, zejména telefonních odposlechů, obsahu SMS zpráv, kamerových záznamů z domovních prohlídek a včetně listinných důkazů (např. výpis vlastníků webové domény na č. l. 2 915-2 916, webové stránky XY na č. l. 2 910-2 911 a 2 917-2 921, webové stránky XY na č. l. 2 914, 2 927-2 928, inzerát na stránkách XY na č. l. 2 923-2 925, webové stránky XY na č. l. 4 127-4 137, obsah e-mailové schránky XY na č. l. 3 455-3 470, výpis z účtu společnosti na č. l. 2 903-2 904, přehled tržeb společnosti XY na č. l. 7 748), jakož i věcných důkazů (přílohový materiál č. 1-5, znalecké posudky z oboru kybernetika, výpočetní technika, elektronika na č. l. 2491-2493, 2444-2456, 2468-2478, 2482-2521 a 2531-2804, kdy obsahem jsou extrahované dokumenty, fotografie a další soubory, které byly na jednotlivých datových nosičích uloženy – např. fotografie dívek v sexuálně vybízivých polohách, ubytovací řád, pokyny pro práci na baru, ceník pronájmu pokojů, ceny služeb a výše provizí). Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně v dané věci provedl rozsáhlé dokazování, přičemž následně na rozdíl od obviněného, všechny provedené důkazy hodnotil v jejich vzájemném kontextu, jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Poté své úvahy ohledně hodnocení důkazů řádně rozvedl, když přesvědčivým způsobem objasnil, k jakým dospěl skutkovým závěrům a na podkladě jakých důkazů (viz str. 36-41, bod 151. – 174. rozsudku soudu prvního stupně, potažmo str. 20-22, bod 17. – 19. rozsudku soudu druhého stupně). Z pohledu argumentace obviněného je nezbytné poznamenat, že soudy nižších stupňů závěr o vině obviněného, ale i ostatních obviněných, nestaví pouze na účtech za vyprané prádlo, jak naznačuje obviněný, ale i na ostatních provedených důkazech, které hodnotí, na rozdíl od obviněného, v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu. Z pohledu námitek obviněného je třeba uvést, že soud prvního stupně si byl vědom povinnosti splnit pokyn odvolacího soudu obsažený v rozhodnutí soudu druhého stupně ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 9 To 65/2017, kterým byla věc vrácena soudu prvního stupně, a proto se otázkou výměny a praní prostěradel a ručníků velmi podrobně zabýval, a neopomenul se náležitě vypořádat s argumentací obviněných týkající se množství použitých prostěradel a ručníků (viz bod 117., str. 32 a bod 155., str. 37-38 rozsudku soudu prvního stupně). Současně je nezbytné zdůraznit, že soudy nižších stupňů při hodnocení důkazů ani nepominuly písemný zákaz ohledně provozování sexuálních služeb vyvěšený v podniku a tento hodnotily právě v kontextu dalších provedených důkazů (viz bod 159. rozsudku soudu prvního stupně, viz bod 17 rozsudku soudu prvního stupně), takže se nejednalo o žádný opomenutý důkaz.

20. Ve vztahu k další argumentaci obviněného, byť tato nenaplňuje zvolený dovolací důvod a směřuje fakticky do způsobu hodnocení důkazů, považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit určité skutečnosti. Obviněný především namítá, že v podniku neprobíhaly sexuální služby za úplatu, a pokud ano, pak o této skutečnosti nevěděl. Zde je na místě uvést, že o tom, že v podniku XY byly poskytovány sexuální služby za úplatu vypovídala v trestním řízení řada svědků, ať už při výpovědi v hlavním líčení či byla jejich výpověď v hlavním líčení přečtena v souladu s § 211 odst. 1 tr. ř., řada svědků (např. D., H., S., C. A. G. R., B., B., K., M., R., S., S., Š., P., roz. T.). Řada svědkyň přitom výslovně uvedla (např. D., B., V., S., K., R., S.), že na pokojích poskytovaly sexuální služby, kdy za tyto služby přijímaly peníze, kdy polovinu peněz odevzdaly podniku a polovina částky šla přímo jim. Z výpovědí svědkyň M., S., V., S., K. je pak zjevné, že o poskytování sexuálních služeb bylo mezi obviněnými povědomí, neboť svědkyně uvedly, že o tom, jak to v klubu chodí (že v prvním patře jsou pokoje a že jsou na čas, kdy ceny jsou stanoveny na baru, přičemž host oficiálně platí za striptýz, ale neoficiálně za masáž, pohlavní styk a za vše, na čem se host s dívkou dohodnou, resp. že s klienty si dívky můžou dělat co chtějí), jim bylo vše sděleno ze strany J. J. či T. (jehož věc byla řešena samostatně). Z výpovědi svědkyň je tedy nepochybné, že obsluze baru, ale i osobám, které vybíraly na speciální pokladně peníze za pronájem pokojů (na pokladně seděl i obviněný Ch.), muselo být jasné, že svědkyně si muže na pokoj vodí za účelem poskytování sexuálních služeb, přičemž když od svědkyně vybírali polovinu peněz, které klient za sex zaplatil, byl jim tak vyplácen podíl z poskytnutých sexuálních služeb. Navíc svědkyně potvrdily i skutečnost, že klub poskytoval eskort služby (viz např. svědkyně K.), když poplatek za možnost opustit klub za účelem eskortu byl předáván právě obviněnému Ch. či obviněným P. J., J. J. nebo D. S. Současně skutečnost, že na pokojích byly poskytovány sexuální služby, potvrdili i další svědci (např. svědkyně I. A. P., R.), když z jejich výpovědí je zřejmé, že dovolatel o této skutečnosti věděl. Navíc samotnou realizaci sexuálních služeb pak potvrdili i zákazníci podniku – H., S., C. A. G. R., M., Š. Zároveň je třeba zdůraznit, že poskytování sexuálních služeb v podniku, jakožto i povědomí dovolatele o těchto službách, potvrzují také realizované odposlechy (např. SMS zprávy mezi P. J. a dovolatelem ohledně počtu přítomných hostů, počtu poskytnutých služeb, počtu přítomných dívek, jak dostat do podniku nové dívky, jak dívky vyplácet, kolik jim platit a kdy, kolik se za večer utržilo, kolik utratilo, hovory ve dnech 30. 12. 2012, 6. 1. 2013, 4. 2. 2013). O poskytování těchto služeb pak svědčí i odposlechy provedené po zadržení některých obviněných (např. hovory mezi manželkou P. J. a obviněným S.) či inzerce na webových stránkách XY,. XY, XY, XY nebo obsah e-mailové schránky XY na č. l. 3 455-3 470, věcné důkazy v podobě nahrávky reklamy pro LEO Tv, fotografie polonahých či nahých dívek v sexuálně vybízivých polohách, desky s ceníkem služeb, pokojů, reklamními letáky s fotografiemi polonahých či nahých dívek v sexuálně vybízivých polohách a řada dalšího důkazního materiálu, který uzavírají faktury za mimořádně vysoké množství praných prostěradel a ručníků. Z uvedeného jasně vyplývá, že v podniku XY jednoznačně docházelo k prostituci a že podnik také zajišťoval služby eskortu. Současně nelze mít pochyb o tom, že obvinění, včetně dovolatele o poskytování těchto služeb věděli a měli z těchto služeb profit, když toto vyplývá z provedených důkazů.

21. Skutečnost, že některé svědkyně pracující v tomto podniku, popřely provozování prostituce a vědomost obviněného a ostatních obviněných o tom, je zcela logická a odpovídá oblasti provozování prostituce, když řada dívek záměrně o této skutečnosti vypovídá nepravdu ať již z důvodu studu či skutečnosti, že se v této oblasti nadále pohybuje a mají obavy vypovídat o celé záležitosti. Navíc je třeba opětovně zdůraznit, že o provozování prostituce v podniku vypovídají i někteří zákazníci, když toto nakonec vyplývá z dalších provedených důkazů (viz bod 20.).

22. Obviněný dále namítá, že jen řešil s majitelem podniku provozní záležitosti v souladu se svým pracovním zařazením, nikoliv páchání trestné činnosti. Argumentace obviněného, že neinstruoval dívky, jak má jejich práce probíhat, avšak pouze jakožto provozní manažer podniku řídil práci svých podřízených, nemůže obviněného vyvinit. Z odposlechů totiž vyplývá, že zájemkyním o pracovní místo společnic či tanečnic spoluobviněný P. J. sděloval, ať po příchodu do podniku shánějí manažera podniku, obviněného I. Ch., který jim sdělí, jak bude jejich práce probíhat. Jak již dovolací soud uvedl výše, náplní práce dívek bylo i poskytování sexuálních služeb na privátních pokojích za úplatu, přičemž obvinění P. J. a I. Ch. usilovali o to, aby služby na pokojích poskytovalo více dívek, neboť z tohoto měli peníze. Současně je z výpovědi obviněného P. J. zjevné, že v případě vysoké vytíženosti podniku se za pokoje platilo na samostatné pokladně, kde byl i manažer podniku obviněný I. Ch. Dovolatel se tedy zjevně podílel na zajišťování pronájmu pokojů za účelem poskytování sexuálních služeb za úplatu, kdy finanční částku od klientů přebíral, a následně dívkám za poskytnuté služby vyplácel jejich podíl. Nelze mít tedy pochyb o tom, že dívkám předával informace o možnosti poskytovat na pokojích privátní služby a způsobu, jakým si dívky a podnik budou dělit podíl z těchto služeb, když následně od samotných dívek podíl podniku za prostituci vybíral, případně dívkám jejich podíl za sex vyplácel (pokud tedy klient platil za sexuální služby přímo na pokladně obviněnému Ch.). Obviněný se nemůže zbavit trestní odpovědnosti tím, že tvrdí, že jen vykonával své pracovní povinnosti, když si byl vědom, že kořistění z prostituce je trestné, neboť o vědomosti všech obviněných, že jejich jednání je trestné, nakonec kromě jiného svědčí i formálně uveden zákaz provozování sexuálních služeb na pokojích, ačkoliv fakticky toto jednání podporovali všichni obvinění a kořistili z něho.

23. Lze tedy uzavřít, že ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil soud druhého stupně, je nepochybné, že na páchání předmětné trestné činnosti se obviněný jako provozní manažer podniku aktivně podílel tím, že koordinoval spolu s obviněným P. J. samotnou činnost této organizované skupiny, dohlížel na chod podniku, úkoloval další spoluobviněné, kteří se podíleli na bezproblémovém chodu podniku provozující prostituci, včetně dalších osob (např. úklid pokojů, výměna prádla, dodržování časového limitu, vybírání finančního obnosu za privátní služby poskytované na pokojích). Byl to také právě dovolatel, který se podílel na náboru nových společnic, a kterému bylo odevzdáváno nájemné za prostory, kde byl provozován sexuální styk za úplatu. Z provedeného dokazování tedy vyplývá, že obviněný představoval jednu z hlavních osob, která celý proces nabízení prostituce organizačně zajišťovala. Není tedy žádných pochyb, že popsané jednání obviněného naplňuje znak „zjednání jiného k provozování prostituce“, neboť je zřejmé, že způsobem popsaným ve skutkové větě zjednal zprostředkovaně ženy pro poskytování sexuálních služeb s jinými osobami za úplatu. Z dokazování rovněž vyplývá, že obviněný spolu s dalšími obviněnými z takto zjednané prostituce nepochybně kořistil, když mu byla vyplácena mzda z výdělku za sexuální služby poskytované v předmětném klubu. Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 24-41, bod 62. – 174.), konkrétně pak na bod 169., str. 40 tohoto rozsudku, ze kterého je zřejmé, na základě jakých skutečností a důkazů formuloval skutkový stav ve vztahu k tomuto obviněnému. Na rozdíl od obviněného má tedy Nejvyšší soud za to, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, jakým způsobem se obviněný v rámci organizované skupiny na páchání trestné činnosti podílel, z čeho byl úmysl dovolatele mít z páchané činnosti značný prospěch dovozen, a jakým způsobem obviněný z páchané trestné činnosti kořistil. Lze si sice představit i podrobnější rozvedení úlohy obviněného, než je uvedeno v bodě 169. tohoto rozsudku, avšak popis zvolený soudem prvního stupně ve spojení s body 165. a 166., osvětlujícími naplnění znaku organizované skupiny a finančního prospěchu minimálně ve značné výši, lze považovat za dostatečný, aby odůvodňoval zvolenou kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu kuplířství podle § 189 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku. Na tomto místě lze závěrem konstatovat, že odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně je sice poměrně stručné, avšak postačující, když pokud se soud druhého stupně ztotožnil s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, není jeho povinností otrocky opisovat odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

24. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že se soudy nižších stupňů náležitě věnovaly zjišťování všech rozhodných skutkových okolností, pečlivým způsobem rozebíraly obhajobu obviněného a že během řízení bylo prokázáno, že se skutek stal tak, jak je uvedeno ve skutkové větě. Nejvyšší soud v dané věci považuje za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na jeho obhajobu reagovaly, tedy zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání, je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.

25. Jak již bylo naznačeno, právně relevantním způsobem obviněný uplatnil námitku stran naplnění skutkové podstaty zločinu kuplířství podle § 189 tr. zákoníku z toho pohledu, že namítá, že tato skutková podstata nemohla být naplněna, neboť i pokud by byla v předmětných prostorách prostituce provozována, tak z toho neměl žádný profit, tedy z případné prostituce nekořistil, a proto nedošlo k naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu. Obviněný tedy namítá nesprávné právní posouzení skutku, když zpochybňuje naplnění znaku kořistění, čímž je jeho argumentace podřaditelná pod zvolený dovolací důvod, byť jak již bylo naznačeno s velkou dávkou tolerance.

26. Trestného činu kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí pachatel, který jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným. Z konstrukce základní skutkové podstaty § 189 odst. 1 tr. zákoníku je zjevné, že trestné jsou podle tohoto ustanovení dva druhy jednání; alinea 1 postihuje jednání spočívající v zjednání, přimění a svedení jiného k provozování prostituce, alinea 2 sankcionuje kořistění z prostituce provozované jiným, přičemž každá z alinea je samostatnou skutkovou podstatou. „Zjednáním“ se rozumí už samotné uzavření smlouvy či dohody (i konkludentní) mezi kuplířem a osobou provozující prostituci, jejímž obsahem je uskutečňování pohlavního styku s jinými osobami (stejného nebo opačného pohlaví), a to jakoukoli formou ukájení jejich pohlavního pudu (např. souloží) za úplatu (srov. TR NS 62/2010-T 1254.). Zjednodušeně řečeno podstatou „zjednání jiného k provozování prostituce“ je především dohoda o tom, za jakých podmínek bude prostituce vykonávána, tedy kde a za jakých konkrétních podmínek, když součástí zjednání bude i zpravidla ujednání o tom, jak bude naloženo s výdělkem z prostituce (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 8 Tdo 546/2012). Kořistěním z prostituce provozované jiným se rozumějí jakékoli způsoby získávání majetkového prospěchu z prostituce provozované jiným za podmínky, že lze dovodit, že pachatel využívá vědomě svého vztahu k osobě provozující prostituci (může jít např. o jejího tzv. pasáka, ochránce, řidiče, který ji za úplatu vozí za zákazníky, či o osobu, která jí poskytuje ubytování za účelem prostituce, nebo jí takové ubytování zprostředkovává apod.). Kořistěním se rozumí jakýkoli vědomý způsob získávání majetkového prospěchu z takového jednání (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 1694-1695). Lze tedy uzavřít, že k naplnění zákonného znaku spočívajícího v tom, že pachatel kořistí z prostituce provozované jiným, se nevyžaduje, aby pachatel výslovně požadoval nebo vynucoval hmotný prospěch z prostituce jiného, postačí opakované přijímání úplaty za to, že umožňuje provozování prostituce (srov. R 11/1978), a rovněž se tak nevyžaduje, aby pachatel dosáhl určité hranice majetkového prospěchu (zisku), viz TR NS 62/2010-T 1254. Z hlediska subjektivní stránky se u kvalifikované skutkové podstaty trestného činu kuplířství podle § 189 odst. 2 tr. zákoníku vyžaduje úmysl ve smyslu § 17 písm. a) tr. zákoníku. V předmětné věci soudy zvolily variantu, že obviněný I. Ch., ale i ostatní obvinění jednak zjednali jiného k provozování prostituce (inzerce na webových stránkách XY, XY, XY, reklama v LEO Tv, poskytnutí prostor), jednak kořistili z prostituce (přijímání úplaty za to, že prostituci umožňovali, systém zajištění zákazníků, zajištění nových dívek, platby za pronájem pokojů, platby za překročení časového limitu).

27. V dané věci obviněný nepochybně zjednal jiného k provozování prostituce, když přijímal nové dívky do zaměstnání, komunikoval s nimi ohledně toho, jak to v podniku chodí, nabídl jim možnost pronájmu privátních pokojů a na různých webových stránkách inzeroval poskytování sexuálních služeb společnicemi v podniku XY. Je také nepochybné, že z provozování prostituce kořistil, když vybíral od dívek nebo od klientů peníze za pronájem pokojů, ačkoliv si byl vědom, že v těchto prostorách je provozována prostituce. Ve vztahu ke kořistění z prostituce dovolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz bod 152., str. 37), ve kterém soud uvádí, že obvinění byli s výjimkou J. J. zaměstnáni u společnosti XY, přičemž sami obvinění své působení u společnosti ani nepopírali a za svou práci dostávali odměnu. Z výdělečné činnosti společnosti XY, a tedy z provozování prostituce, všichni obvinění profitovali. Výdělek klubu v rozhodující míře pocházel z prostituce, přičemž obvinění o této skutečnosti věděli, a proto obvinění z poskytovaných sexuálních služeb profitovali. Nad rámec tohoto závěru pak Nejvyšší soud odkazuje pro stručnost na bod 23. tohoto rozhodnutí.

28. Pokud dovolatel dále namítá, že nebylo prokázáno, že jednal v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, tak fakticky namítá nesprávnou právní kvalifikaci svého jednání jako zločinu kuplířství podle § 189 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a ve své podstatě jde o námitku nesprávného hmotněprávního posouzení skutku. Ve vztahu k této námitce je třeba především uvést, že soudy této otázce věnovaly náležitou pozornost a vypořádaly se s ní, především pak soud prvního stupně (viz str. 39, bod 166.).

29. Obecně je třeba uvést, že argumentace obviněného je v tomto směru velmi kusá a za takové situace se s ní může Nejvyšší soud vypořádat pouze obecně (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 4 Tdo 330/2015). Přesto je nutno konstatovat, že značný prospěch vyplývá z § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku a činí nejméně 500 000 Kč, poněvadž se na jeho určení vztahuje obdobně výkladové pravidlo pro určení výše škody. Úmysl získat finanční prospěch ve výši minimálně 500 000 Kč určil soud prvního stupně zejména podle velikosti klubu, kdy pro klub pracovalo denně minimálně 20 společnic, bylo možné si v klubu pronajmout celkem 15 pokojů, přičemž minimální délka pronájmu činila 20 minut a minimální cena pronájmu za těchto 20 minut byla 1 000 Kč. Soud vzal v úvahu rovněž délku páchání trestné činnosti (6 let), údaje, které vyšly najevo z odposlechů, konkrétně z SMS zpráv (za období 104 dní bylo poskytnuto celkem 1 366 služeb, tedy průměrně 13,13 služeb denně), cenu nejkratšího možného pronájmu pokoje a dospěl k částce, že za sexuální služby obvinění vydělali průměrně 13 130 Kč denně, tj. za 104 dní se jednalo o částku 1 365 520 Kč. Na tomto místě je třeba vzít v úvahu, že obvinění páchali trestnou činnost po dobu téměř šesti let, a finální částka jejich prospěchu musela být ještě vyšší než vypočítaná částka za 104 dní. Současně soud zdůrazňuje, že soud prvního stupně vzal v úvahu pouze zisk z poskytovaných sexuálních služeb. Z uvedeného je zjevné, že obvinění jednali nepochybně v úmyslu získat alespoň značný prospěch a jednání obviněných bylo ve smyslu § 189 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku kvalifikováno správně. Nad rámec tohoto závěru je třeba uvést z pohledu námitek obviněného, že pachatel nemusí jednat v úmyslu získat tento značný prospěch pro sebe, ale i v úmyslu pro jiné osoby, v dané věci spoluobviněné a je tedy nerozhodné, jakou konkrétní částku získal z páchané trestné činnosti on sám a jakou další spolupachatelé z hlediska naplnění skutkové podstaty podle § 189 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

30. Pokud dovolatel namítá, že nebylo prokázáno, že jednal v rámci organizované skupiny, tak opětovně fakticky namítá nesprávnou právní kvalifikaci svého jednání jako zločinu kuplířství podle § 189 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a ve své podstatě jde o námitku nesprávného hmotněprávního posouzení skutku. Obecně ve vztahu k této námitce je třeba uvést, že soudy této otázce věnovaly náležitou pozornost a vypořádaly se s ní (viz str. 39-41, bod 164. – 165., bod 167. – 174. rozsudku soudu prvního stupně, bod 17., str. 20 rozsudku soudu druhého stupně).

31. Přesto je třeba uvést, organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení více osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. přiměřeně R 53/1976-II. a R 45/1986). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině. Postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Soudní praxe dále vyžaduje, aby šlo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob (srov. R 45/1986), (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I, § 1 až § 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 485 s.). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. TR NS 69/2010-T 1325. -1).

32. Nejvyšší soud, stejně jako soudy nižších stupňů, dospěl k závěru, že obviněný společně s ostatními obviněnými (P. J., J. J., S. S., F. H., D. S.) jednal jako člen organizované skupiny. Na základě provedeného dokazování totiž lze uzavřít, že po předchozí vzájemné dohodě, jež proběhla ústně i konkludentně, každý z obviněných svým jednáním na základě rozdělených dílčích úkolů se podílel na společném provozu podniku XY, který nabízel svým klientům sexuální služby za úplatu, přičemž na samém vrcholu organizované skupiny stáli obvinění P. J. a I. Ch., kteří činnost skupiny organizovali jakožto provozní manažeři podniku. Obviněný I. Ch. jako manažer pak osobně dívkám vysvětloval, jak má jejich práce probíhat (dle pokynů, které dostával od obviněného P. J.), fungoval také na samostatné pokladně, na které se platilo za poskytování sexuálních služeb, fakticky se tedy podílel na zajišťování pronájmu pokojů za účelem poskytování sexuálních služeb, když vybíral finanční částku za „pronájem pokojů“ a dívkám vyplácel jejich podíl. Obviněný I. Ch. dále denně komunikoval s obviněným P. J. o počtu přítomných hostů, počtu poskytnutých služeb, tržbě, případně i výdajích za každý večer, a současně s ním řešil další činnosti podniku – vyplácení mezd, změny systému odměn, trvání pracovního poměru některých zaměstnanců. K činnosti dalších obviněných na organizované činnosti dovolací soud ve stručnosti uvádí, že P. J. si pronajal prostory k provozování podniku a uděloval pokyny spoluobviněným Ch. a J. J., že přijdou nové zájemkyně o práci společnice, kterým mají obvinění vše vysvětlit (viz obsah odposlechů), dále organizoval činnost podniku a jednotlivé zaměstnance, přičemž zaměstnanci mu podávali podrobné zprávy o chodu podniku. Obviněný J. J. pak zajišťoval nové dívky na pozice společnic, a když pracoval v podniku na místě barmana, přijímal od dívek nebo od klientů finanční obnos za „pronájem pokojů“, kdy následně dívkám vyplácel jejich podíl (viz dokument pokyny pro barmany, výpověď P. J.), a současně komunikoval o provozních záležitostech s P. J. Obviněný S. se na trestné činnosti podílel pronájmem prostor, v nichž podnik fungoval, přičemž i poté, co provoz podniku prakticky předal P. J., pak jako zaměstnanec podniku na pozici manažer provozu profitoval z příjmu podniku a o chodu podniku byl obeznámen. Obviněný H. pracoval v podniku na pozici portýra a ochranky, ze které jednak zajišťoval poskytování privátních sexuálních služeb, za které inkasoval úplatu, přičemž následně dívkám vyplatil jejich podíl a sám si nechal svůj podíl (a tedy profitoval z prostituce), a jednak se mu hlásily dívky, které opouštěly podnik za účelem poskytování eskortních služeb, a současně měl upozorňovat klienty na pokojích, že již uplynul čas, za který si zaplatili, a to klepáním na dveře. Obviněný S. byl v podniku barmanem, zajišťoval také kontrolu pokojů a koupelen a jejich uklizenost, a samotnou organizaci eskortu. S ohledem na uvedené dílčí úkoly každého z nich je nepochybné, že obvinění spolupracovali na základě vzájemné propojenosti, návaznosti svých činností, vzájemně se zastupovali a finančně profitovali ze sexuálních služeb poskytovaných domluvenými ženami. Celé sdružení těchto osob působilo velmi koordinovaně, teprve společným jednáním všech obviněných docházelo k naplnění znaků skutkové podstaty kuplířství, čehož si byli všichni obvinění vědomi, přičemž není rozhodné, že jednotliví účastníci byli v pracovním poměru se společností XY, a plnili povinnosti vyplývající pro ně z pracovní smlouvy. Za takové situace bylo jednání obviněného I. Ch. v souladu se zákonem právně kvalifikováno jako zločin kuplířství podle § 189 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku.

33. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného I. Ch. bylo podáno jednak částečně z jiných důvodů, než jsou uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jednak z důvodů, které lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné.

34. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. 4. 2020

JUDr. Marta Ondrušová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru