Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 285/2016Usnesení NS ze dne 09.03.2016Podvod podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku

HeslaPodvod
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.285.2016.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 285/2016-25

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 9. 3. 2016 dovolání obviněného D. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 7 To 186/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 3/2015, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Bruntále uznal obviněného D. M. rozsudkem ze dne 24. 4. 2015, sp. zn. 66 T 3/2015, vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že

dne 29. 8. 2013 v době nejméně od 09.00 do 10.00 hod. v K., okres B. v ulici J., v bytě užívaném poškozenou B. B., v úmyslu obohatit se, tuto požádal o zapůjčení finanční hotovosti ve výši 100.000 Kč na údajné zakoupení bytu s tím, že částku vrátí nejpozději do dvou týdnů, ač ve skutečnosti jmenované nehodlal tuto částku vrátit, v době, kdy udržoval s B. B. druhovský poměr se záměrně snažil, aby je společně mohlo vidět co nejmenší množství osob, zároveň se jmenované ani nechtěl svěřovat ohledně bližších údajů ke své osobě, přičemž jmenovanou přesvědčil, aby téhož dne ze své vkladní knížky vedené u České spořitelny a. s. vybrala částku 100.000 Kč a dne 30. 8. 2013 v dopoledních hodinách ve svém bytě mu tuto částku předala, přičemž peníze použil pro svou potřebu, následně přerušil s poškozenou kontakt, začal se jí vyhýbat, začal popírat, že by poškozenou vůbec znal či si od ní cokoli půjčil a poškozené dosud nic nevrátil.

Za to byl podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému jako podmínka osvědčení uložena povinnost ve zkušební době dle svých sil nahradit škodu, jíž trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozené B. B. na náhradě škody částku 100.000 Kč.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání, které zaměřil do všech výroků tohoto rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání dne 23. 9. 2015 usnesením sp. zn. 7 To 186/2015, podané odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný především popírá, že by se protiprávního jednání, za něž byl odsouzen, vůbec dopustil. V kritické době měl dostatek vlastních finančních prostředků, byl majitelem několika nemovitostí, oproti tomu poškozená bydlela ve společné domácnosti s matkou, která v této době měla dluhy a byla fakticky předlužená. Je proto nelogické, aby v této situaci poškozená půjčovala peníze třetí osobě, aniž by je poskytla především své matce.

Obviněný rovněž napadá úplnost skutkových zjištění, provedených soudem prvního stupně, jakož i způsob hodnocení provedených důkazů. Zpochybňuje především věrohodnost výpovědí svědkyň B. a I. B., které měly ve svých tvrzeních řadu nepřesností. Soudu prvního stupně vytýká také neprovedení výslechu svědkyně M. R., od níž soud údaje, které posléze použil jako důkaz, zjistil z telefonického rozhovoru, provedeného v době, kdy z tohoto důvodu přerušil hlavní líčení. Byť odvolací soud takto získaný důkaz označil za nepřípustný, přesto k novému návrhu obviněného tuto svědkyni k veřejnému zasedání nepředvolal s odkazem na nadbytečnost takového důkazu. Za opomenutý důkaz pokládá i zamítnutí žádosti o opakovaný výslech svědka M. J., jehož se chtěl ptát na podrobnosti jízdy autem s poškozenou k výběru peněz v České spořitelně.

Shora uvedené argumenty vedly obviněného k návrhu, aby Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. řádu obě napadená rozhodnutí zrušil a věc podle § 256l odst. 1 tr. řádu přikázal k novému projednání a rozhodnutí (zřejmě soudu prvního stupně, byť označení soudu nespecifikoval).

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu k podanému dovolání zaslal písemné podání, v němž sdělil, že po seznámení se s obsahem dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. řádu ve neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod. Obviněný námitku existence tzv. extrémního nesouladu nevznesl, proto nebude Nejvyšší soud tyto úvahy dále rozvádět.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení jako svou obhajobu, a tvořily i obsah odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tudíž pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).

V případě projednávané věci obviněný sice v dovolání uplatnil důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale výlučně napadá skutková zjištění, jež soudy ve věci učinily. Tvrzení obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil a jeho výhrady týkající se údajných nedostatků provedeného dokazování, v rámci kterých podotýká, že v řízení vůbec nebyly provedeny jím navrhované důkazy, případně že již provedené důkazy nebyly k jeho žádosti opakovány, nadto důkazy byly nesprávně zhodnoceny, je třeba považovat za námitky čistě skutkové. Je tak zřejmé, že obviněný se v tomto směru svým dovoláním domáhá pouze toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán, nabízí svoji verzi skutkového děje, že se uvedeného jednání nedopustil a domáhá se změny skutkových zjištění.

Jako „opomenuté“ je třeba hodnotit takové důkazy, které jsou rozhodné pro správná skutková zjištění soudu a jejichž neprovedení poznamenává kvalitu učiněných skutkových zjištění, která jsou za takové situace neúplná, případně nelogická, v každém případě však nasvědčují závěru, že se soud ve všech ohledech nevypořádal s obhajobou obviněného či že plně nerespektoval pravidla spravedlivého procesu, jehož se musí obviněnému dostat. Na druhé straně je však plně v kompetenci rozhodujícího soudu, vzhledem k jím průběžně hodnoceným výsledkům dosud provedeného dokazování, stanovit, zda provádění dalších nových důkazů je či není nadbytečné, zda je či není přínosem pro další objasnění rozhodných skutečností. Rovněž je plně v jeho kompetenci i rozhodnutí o tom, zda již jednou v hlavním líčení provedený důkaz bude či nebude opakován. Námitka obviněného, že soudem nebyl připuštěn opakovaný výslech svědka J., není důvodná, neboť obviněný byl výslechu tohoto svědka v hlavním líčení přítomen a bylo mu umožněno svědkovi jednak klást dotazy, jednak se souhrnně k jeho výpovědi po skončení výslechu vyjádřit (§ 214 tr. řádu). Okolnost, že si obviněný až dodatečně vzpomněl na další otázky, které by chtěl svědkovi položit, nasvědčuje spíše pochybnosti o kvalitě pozornosti, kterou průběhu hlavního líčení věnoval, než tomu, že by soud výslech svědka „opomněl“. Negativní stanovisko soudu k opakování již jednou provedeného důkazu je tak logické a právo obviněného na spravedlivý proces nikterak nekrátí. Pokud jde o navrhovaný výslech svědkyně M. R., pak ani zde nebyl obviněný zkrácen na svém právu na obhajobu a v tomto směru je třeba odkázat pro správnost na závěry krajského soudu, které problematice tohoto důkazu věnoval.

Nesouhlas s výsledkem řízení a učiněnými skutkovými zjištěními nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v § 265b tr. řádu. Tento požadavek podané dovolání nesplňuje, přičemž je Nejvyšší soud v této souvislosti nucen konstatovat, že dovolání nelze zaměňovat za „druhé odvolání“ ve věci. Mimořádný opravný prostředek, jímž dovolání je, vyžaduje striktní podřízení se zákonným požadavkům, jež procesní norma stanoví, a to jak formou, tak kvalitou.

Byť tedy dovolatel formálně cituje ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o něž své dovolání opřel, byl obsah dovolání založen na skutečnostech a důvodech, které věcně dovolacími důvody nejsou, a nesplňuje tudíž základní předpoklady k tomu, aby mohlo být kvalifikovaným podkladem k zásahu do právní moci rozhodnutí. Nejvyšší soud proto za podmínek § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 9. 3. 2016

JUDr. Danuše Novotná

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru