Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 204/2020Usnesení NS ze dne 03.03.2020

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Nepřítomnost u hlavního líčení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.204.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 204/2020-

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 3. 2020 o dovolání obviněného J. Ch., nar. XY ve XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, v trestní věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 80/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, byl obviněný J. Ch. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

dne 25. 11. 2018 přibližně v 18:00 hodin v Praze 9, na pozemní komunikaci v ulici XY, řídil osobní automobil tov. zn. Jaguar F-Pace 20 D, reg. zn. XY, přestože osobně proti podpisu převzal exekuční příkaz k provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění podle § 71a zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, vydaný soudním exekutorem Mgr. Janem Peroutkou, Exekutorský úřad Chomutov se sídlem Revoluční 48, ze dne 17. 8. 2017, sp. zn. 135 EX 3492/17-19, který nabyl právní moci dne 31. 8. 2017, s poučením, že po dobu pozastavení řidičského oprávnění nesmí řídit motorová vozidla, a který doposud nebyl zrušen, a následně dne 12. 12. 2017 osobně převzal výzvu Magistrátu hlavního města Prahy k odevzdání řidičského průkazu z důvodu pozastavení řidičského oprávnění.

2. Za shora uvedený přečin uložil Obvodní soud pro Prahu 9 obviněnému podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání 12 měsíců.

3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jelikož byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném jednání. Naplnění zvoleného dovolacího důvodu konkrétně spatřuje v konání veřejného zasedání odvolacího soudu v jeho nepřítomnosti, ačkoliv se tohoto nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit, čímž došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a § 12 odst. 6 tr. ř.

5. Obviněný následně uvádí, že nebyl schopen se k soudu dostavit a ani svou nepřítomnost omluvit. Hlavního líčení se nemohl účastnit z důvodu akutní a nepředvídatelné zdravotní indispozice, která mu znemožňovala jakoukoliv činnost, což prokazuje lékařská zpráva P., kterou zaslal soudu a zároveň požádal o nařízení nového hlavního líčení. Dovolatel rozporuje postup soudu druhého stupně, který mu vytkl, že zdravotní zprávu doručil až za tři dny po hlavním líčení a že z ní není patrné konkrétní ošetření a terapie. Obviněný nerozporuje skutečnost, že lékařská zpráva byla vyhotovena až 12. 9. 2019, avšak je v ní popsáno, jaký byl jeho stav v den konání hlavního líčení, což dokládá, že nebyl schopen se k hlavnímu líčení dostavit. Obviněný vyjadřuje přesvědčení, že není rozhodné, k jakému dni byla lékařská zpráva vyhotovena, ale k jakému datu osvědčuje stav pacienta. Tvrdí, že zdravotní indispozice nastala až v den konání hlavního líčení, a proto se nemohl předem omluvit. Podle názoru dovolatele nebránilo nic odvolacímu soudu v tom, aby ho vyzval k odstranění vad lékařské zprávy. Navíc není rozhodné, zda lékařská zpráva splňuje náležitosti lékařské zprávy, ale jaké skutečnosti z ní vyplývají. Obviněný současně tvrdí, že zákon nestanovuje pouze jednu listinu, která osvědčuje zdravotní stav. Postupem soudu druhého stupně bylo porušeno jeho právo účastnit se hlavního líčení.

6. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil.

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

10. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti.

12. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Ten naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje v porušení práva na obhajobu, neboť mu nebylo umožněno se zúčastnit hlavního líčení (v dovolání nesprávně uvedeno, v účasti u veřejného zasedání odvolacího soudu). Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný uplatnil námitku právně relevantním způsobem, avšak zjevně neodůvodněně.

13. Podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení, jsou upraveny v ustanovení § 202 tr. ř. Podle § 202 odst. 2 tr. ř. lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného (materiální podmínky), a přitom a) obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1). Podle § 202 odst. 4 tr. ř. platí, že hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného nelze konat, je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce. Podle § 202 odst. 5 tr. ř. se ustanovení první věty odstavce 4 neužije, pokud obviněný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti.

14. Článek 38 odst. 2 Listiny stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Jedná se o právo, nikoliv povinnost, když rozhodující a důležité je, aby obviněný měl reálnou možnost se veřejného zasedání či hlavního líčení zúčastnit a pokud se v důsledku svého zaviněného jednání veřejného zasedání nebo hlavního líčení nezúčastní, nelze z tohoto dovozovat porušení čl. 38 odst. 2 Listiny a naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Jinak vyjádřeno, citovaný dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, ale pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Proto je třeba z hlediska obsahu dovolání nutno především posoudit otázku, zda bylo možné a z hlediska trestního řízení právně bezchybné konat dne 9. 9. 2019 hlavní líčení bez fyzické účasti obviněného.

15. Obecně platí, že obviněný musí být k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán ve smyslu § 202 odst. 2 tr. ř., včetně poučení o následcích nedostavení se. Současně je třeba zdůraznit, že není povinností soudu vyhovět jakékoliv žádosti obviněného o odročení nařízeného hlavního líčení, pokud k tomu nejsou relevantní důvody, mezi které patří především včasnost a náležitá zdůvodněnost omluvy a žádosti (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003).

16. V dané věci není pochyb o tom, že obviněný byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán, přičemž v dané věci byly splněny i formální podmínky § 202 odst. 2 tr. ř. pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného [konkrétně písm. a), b) § 202 odst. 2 tr. ř.], když ani obviněný netvrdí opak. Současně je třeba zdůraznit, že ze spisového materiálu bylo zjištěno, že obviněnému bylo společně s obžalobou doručeno dne 20. 8. 2019 předvolání k hlavnímu líčení (č. l. 74). Obviněný byl v předvolání (vz. 10) explicitně upozorněn, že pro uplatnění obhajoby je důležité, aby se k hlavnímu líčení dostavil osobně, když součástí předvolání obviněného bylo poučení, že v případě nedostavení se k hlavnímu líčení bez řádné a důvodné omluvy, je soud oprávněn za splnění podmínek § 202 odst. 2 tr. ř. hlavní líčení konat v jeho nepřítomnosti. Z trestního spisu (č. l. 84) rovněž vyplývá, že obhájce obviněného byl dotázán ohledně nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení, přičemž soudu sdělil, že se obviněný měl dostavit a že se obviněnému nemůže dovolat. Za takové situace přistoupil soud prvního stupně ke konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného za účasti jeho obhájce. Zde je na místě zdůraznit, že obviněný se k trestnému činu v rámci svého výslechu v přípravném řízení zcela doznal, včetně toho, že si byl vědom, že má pozastaveno řidičské oprávnění na základě exekučního příkazu, takže v dané věci byla splněna i podmínka, že věc bylo možno spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného u hlavního líčení (materiální podmínky pro konání hlavního líčení).

17. Následně obviněný podáním založeným na č. l. 89, požádal o anulaci a zároveň obnovu soudního procesu na základě tvrzení, že byl nemocný a že nebyl z důvodu vysokých teplot schopen opustit lůžko a účastnit se hlavního líčení konaného dne 9. 9. 2019 v 10:30 u Obvodního soudu pro Prahu 9. Z přiložené lékařské zprávy ze dne 12. 9. 2019 vystavené J. P. se podává, že lékař po telefonní výzvě manželky obviněného ošetřil dne 9. 9. 2019 v ranních hodinách obviněného z důvodu závažné formy horečnatého průjmovitého onemocnění, pro které byl upoután na lůžko a při kontrole dne 12. 9. 2019 byl stav pacienta (obviněného) již stabilizován. Na tomto místě je nutné konstatovat, že žádost o anulaci jakož i lékařská zpráva o zdravotním stavu obviněného ze dne 12. 9. 2019 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 9 doručena osobně až 16. 9. 2019, tj. po 7 dnech od konání hlavního líčení.

18. Z pohledu práv zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny lze připustit, že zpravidla nebude na místě provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného tehdy, když mu objektivní důvody skutečně brání v osobní účasti u hlavního líčení, a obviněný existenci těchto důvodů soudu včas sdělí a řádně doloží a požádá, aby hlavní líčení bylo odročeno. Vzhledem ke shora zjištěným skutečnostem (viz bod 17) Nejvyšší soud zastává názor, že omluva obviněného nebyla soudu prvního stupně zaslána přinejmenším včas a že v druhé řadě se nejedná o lékařskou zprávu ze dne konání hlavního líčení a ani z ní není patrné, že by byla skutečně provedena návštěva obviněného lékařem.

19. Ve vztahu k včasnosti omluvy obviněného soudu prvního stupně stran žádosti o odročení hlavního líčení dne 9. 9. 2019 je třeba zdůraznit, že v současné době je zcela běžná elektronická komunikace ať již prostřednictvím telefonu či e-mailu. Lze mít za to, že obviněnému, popřípadě jeho manželce, nebránila žádná skutečnost v tom, aby dali Obvodnímu soudu pro Prahu 9, popř. alespoň obhájci obviněného na srozuměnou, že se obviněný z důvodu náhlé zdravotní indispozice nemůže dostavit k hlavnímu líčení s tím, že písemné odůvodnění společně s lékařskou zprávou bude soudu předloženo dodatečně, což prokazatelně neučinili a ani se nepokusili (obviněný toto v dovolání netvrdí). Současně nelze pominout, že z předložené lékařské zprávy je zřejmé, že lékaře měla přivolat manželka obviněného a že obviněnému byl doporučen klid na lůžku, tedy nebyl hospitalizován v nemocnici a jeho zdravotní stav to ani nevyžadoval, tedy nejednalo se o situaci, kdy by mu aktuální zdravotní stav neumožňoval jakoukoliv komunikaci. Již z tohoto je nepochybné, že obviněnému přinejmenším jeho zdravotní stav umožňoval určitou komunikaci, takže mohl svoji nepřítomnost u hlavního líčení včas soudu sdělit a požádat o odročení hlavního líčení. Nad rámec uvedeného je vhodné poznamenat, že hlavní líčení bylo nařízeno na 10:30 hod. u soudu prvního stupně. Již z času konání hlavního líčení není tedy pochyb o tom, že obviněnému byl dán dostatečný prostor, aby prostřednictvím mobilního telefonu informoval soud, že se nedostaví k hlavnímu líčení ze zdravotních důvodů. Navíc jestliže by skutečně zdravotní stav obviněného neumožňoval telefonní hovor Obvodnímu soudu pro Prahu 9 ještě téhož dne, popřípadě manželka obviněného neměla možnost předat informaci o onemocnění obviněného, tak podle lékařské zprávy je zřejmé, že dne 12. 9. 2019 byl zdravotní stav obviněného již stabilizován, a proto maximálně tento den měla být omluva obviněného soudu doručena jakoukoliv formou – telefonicky, e-mailem, osobně na podatelně, datovou schránkou atd. S ohledem na shora uvedené závěry nepovažuje Nejvyšší soud zaslanou lékařskou zprávu jako omluvu z účasti na hlavním líčení konaném dne 9. 9. 2019 za včasnou. Obviněný se tedy bez omluvy nedostavil k nařízenému hlavnímu líčení a o důvodu své nepřítomnosti včas neuvědomil ani soud prvního stupně ani svého obhájce. Soudu prvního stupně tedy nebyla známa žádná objektivní překážka, která by bránila jeho účasti u hlavního líčení (soud prvního stupně ověřil současně i případný výkon jiného trestu odnětí svobody nebo vazbu), a proto bylo zcela v souladu se zákonem konáno hlavní líčení bez účasti obviněného. Za takové situace doložení lékařské zprávy až o 7 dní později nelze považovat za řádné a zejména včasné omluvení nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení.

20. Další otázkou je poté samotná předložená lékařská zpráva ze dne 12. 9. 2019, která informuje o vyšetření obviněného v ranních hodinách dne 9. 9. 2019. Lékařská zpráva nejen že byla vyhotovena až o tři dny později, než mělo dojít k údajnému lékařskému vyšetření J. P., ale tato zpráva nesplňuje požadované náležitosti v rámci zdravotní dokumentace, tj. podle § 1 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotní dokumentaci, datum provedení zápisu do zdravotní dokumentace, datum a čas poskytnutí neodkladné zdravotní péče nebo vykonání návštěvní služby u pacienta. Jestliže došlo k návštěvě lékaře u obviněného doma, musí o této skutečnosti existovat samostatná lékařská zpráva, která by osvědčovala zdravotní stav obviněného v rozhodný den 9. 9. 2019, neboť praktický lékař J. P., jestliže si chtěl úkon vykázat zdravotní pojišťovně jako 01150 – návštěva lékaře u pacienta v souladu s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví, 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami nebo jiným způsobem, musel by úkon vykázat ambulantně a byl by agregován do ošetřujícího dne. Obecně platí, že lékař při každém vyšetření pacienta vyhotoví lékařskou zprávu, kterou ihned anebo nejpozději do 24 hodin předá pacientovi. Předložená lékařská zpráva ze dne 12. 9. 2019 může sloužit pouze jako informativní, neboť předně dokládá, že stav pacienta je stabilizovaný a až poté informuje, že obviněný byl dne 9. 9. 2019 v ranních hodinách shora citovaným praktickým lékařem vyšetřen, přičemž z předložené lékařské zprávy není vůbec zřejmé, v kolik hodin manželka obviněného lékaře přivolala, kdy pacienta lékař navštívil/vyšetřil doma, jaké medikamenty obviněnému předepsal ani zde není popsán stav pacienta, pouze závěr onemocnění. O přesném zdravotním stavu bezprostředně v den konání hlavního líčení dne 9. 9. 2019 výslovně nehovoří, když navíc neobsahuje ani další údaje, které by měla podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotní dokumentaci obsahovat.

21. Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud za důležité poznamenat, že trestní řízení se posuzuje jako celek. Smyslem práva na obhajobu je zajistit plnou ochranu zákonných zájmů a práv té osoby, proti níž se vede trestní řízení. Zde je třeba zdůraznit, že obviněný měl možnost své námitky vztahující se ke své vině předložit soudu druhého stupně v rámci odvolacího řízení, kterého se měl možnost účastnit a uvést veškeré své námitky vztahující se k předmětu projednávané trestní věci a současně využít svého práva na obhajobu v plném rozsahu, tj. rovněž i v jeho materiálním pojetí. Materiální obhajoba totiž zahrnuje právo obviněného osobně se účastnit jednání před soudem, právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, právo vyhledávat, předkládat a navrhovat provedení důkazů. Formální obhajoba pak znamená, že obviněnému bude ustanoven obhájce soudem, pokud si obhájce nezvolí, ačkoliv ho mít musí, tj. právo na obhájce.

22. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno sice právně relevantním způsobem podřaditelným pod zvolený dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné.

23. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. 3. 2020

JUDr. Marta Ondrušová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru