Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 2/2020Usnesení NS ze dne 22.01.2020Násilí proti úřední osobě

HeslaNásilí proti úřední osobě
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.2.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku

§ 325 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 2/2020-398

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2020 o dovolání obviněného J. H., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 10 To 97/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 17/2019, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 10 To 97/2019, v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného podané do výroku o vině trestným činem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a do výroku o trestu. Zároveň se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 3 T 17/2019, ve výroku o vině pod bodem 5), jímž byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a ve výroku o trestu.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Trutnově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

IV. Jinak zůstávají napadená rozhodnutí nedotčena.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 3 T 17/2019, byl obviněný J. H. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [body 1), 4) a 5) rozsudku], přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [bod 2) rozsudku], přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019 [bod 3) rozsudku] a zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [bod 5) rozsudku], kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

J. H.

1/ „v přesně nezjištěné době od 18:30 hod. do 21:00 hod. dne 24. srpna 2018 na pozemní komunikaci na trase z XY, okres Trutnov do obce XY, okres Trutnov, konkrétně do areálu společnosti P. – G., IČ XY, se sídlem XY, a odtud pak dále do XY - část obce XY, okres Trutnov, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Peugeot 307, rzv. XY, VIN: XY, a tohoto jednání se v obou případech dopustil i přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. 4. 2015, č.j. 11 T 79/2015-41, jenž nabyl právní moci dne 29. 9. 2015, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let, s jehož výkonem započal dne 5. 3. 2017,

J. H. a S. M. společně

2/ v přesně nezjištěné době od 20:05 hod. do 20:45 hod. dne 24. srpna 2018 v obci XY, okres Trutnov po předchozí společné domluvě v areálu společnosti P. – G. čp. XY, kde S. M. v té době jako zaměstnanec této společnosti pracoval, si jmenovaný zapůjčil na vrátnici klíče od provozovny lakovny, kde poté odcizil průmyslový vysavač zn. Festool CTL48E v hodnotě 12.000,- Kč, který přehodil přes plot, kde již čekal J. H., jenž tento vysavač naložil do svého vozidla zn. Peugeot 307, rzv. XY a odvezl ho pryč z daného areálu, čímž společnosti P. – G. IČ XY, se sídlem XY způsobili škodu ve výši 12.000,- Kč,

J. H. a S. M.

3/ v přesně nezjištěné době po 20:45 hod. dne 24. srpna 2018, bezprostředně po spáchání jednání popsaného v bodě ad 2/, v obci XY, okres Trutnov v areálu společnosti P. – G. čp. XY se S. M. vrátil do lakovny, kde rukou vypáčil dvě plechové skříňky, čímž způsobil škodu v celkové výši 1.500,- Kč, a následně z těchto skříněk odcizil pneumatickou leštičku zn. Dynabrade v hodnotě 20.000,- Kč a pneumatickou stříkací pistoli na barvu s nádobkou zn. STFINISH ST410 v hodnotě 4.200,- Kč, čímž společnosti P. – G., IČ XY, způsobil odcizením těchto věcí škodu v celkové výši 24.200,- Kč a poškozením dveří plechových skříněk škodu v celkové výši 1.500,- Kč, přičemž bezprostředně po skončení své pracovní směny odvezl v přesně nezjištěné době po 22:00 hod. téhož dne tyto odcizené věci spolu s hadicí a dvěma nástavci k odcizenému průmyslovému vysavači zn. Festool CTL48E uvedenému v bodě ad 1/ z areálu společnosti P. – G. do dílny J. H. v obci XY čp. XY, okres Trutnov, kde mu J. H. za tyto věci na místě předal částku 3.000,- Kč, ačkoli mu vzhledem k předchozímu odcizení průmyslového vysavače zn. Festool CTL48E jejich společným jednáním popsaným v bodě ad 2/, k jejich vzájemné dohodě o tom, že mu S. M. po skončení směny v zaměstnání u společnosti P. – G. přiveze k odcizenému průmyslovému vysavači rovněž hadice a nástavce, a k tomu, že mu shora uvedenou pneumatickou leštičku a pneumatickou stříkací pistoli na barvu s nádobkou S. M. nabídl k prodeji za několikanásobně nižší částku, než byla jejich skutečná hodnota, muselo být zřejmé, že se jedná o věci, které S. M. rovněž odcizil během své směny v areálu společnosti P. – G. ke škodě této společnosti,

J. H. sám

4/ v přesně nezjištěné době po 22.00 hod. dne 24. srpna 2018 na pozemní komunikaci na trase ze XY - části obce XY, okres Trutnov do obce XY, okres Trutnov řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Peugeot 307, rzv. XY, VIN: XY,

a tohoto jednání se dopustil i přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. 4. 2015, č.j. 11 T 79/2015-41, jenž nabyl právní moci dne 29. 9. 2015, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let, s jehož výkonem započal dne 5. 3. 2017,

J. H. sám

5/ dne 25. srpna 2018 v 13:27 hod. v obci XY – XY, okres Trutnov po silnici č. 29926 řídil osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 307, rzv. XY, VIN: XY, kdy toto vozidlo chtěla zastavit a provést u něj silniční kontrolu hlídka Obvodní oddělení Policie České republiky ve Dvoře Králové nad Labem ve složení J. S. a V. N., načež J. H. při spatření služebního vozidla Policie České republiky nejdříve se svým vozidlem zastavil ve vzdálenosti 70 metrů od služebního vozidla, poté se pomalou rychlostí s vozidlem přibližoval ke služebnímu vozidlu, které mělo v té době zapnutá výstražná světla modré barvy, doplněná zapnutým červeným nápisem STOP POLICIE, přičemž služební vozidlo vjelo do protisměru do jízdního pruhu, v němž jelo zmíněné vozidlo zn. Peugeot 307, načež ve chvíli, kdy J. S. již skoro zastavil služební vozidlo a V. N. otevíral dveře vozidla, aby z něj vystoupil, se zmíněné vozidlo zn. Peugeot 307 nacházelo od služebního vozidla Policie České republiky ve vzdálenosti přibližně 5 až 10 metrů, tak J. H. s vozidlem zn. Peugeot 307 prudce zrychlil, rozjel se proti služebnímu vozidlu a udělal prudký vyhýbací manévr vlevo, v důsledku čehož byl V. N. nucen rychle zavřít dveře služebního vozidla, načež vozidlo zn. Peugeot 307 velmi těsně minulo služební vozidlo Policie České republiky, a pokud by J. S. nestrhl služební vozidlo vlevo a vozidlo nezastavil, došlo by ke srážce obou vozidel, čímž tak J. H. úmyslně svou nebezpečnou jízdou vážně ohrozil zdraví J. S. a V. N., přičemž poté J. H. uvedené policejní hlídce ujížděl zběsile ve zmíněném vozidle zn. Peugeot 307 až do lesa v katastru Nová Ves zvaném Chaloupky, kdy byl teprve zadržen, když už nemohl kvůli špatnému terénu v jízdě pokračovat, a uvedené vozidlo řídil i přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. 4. 2015, č.j. 11 T 79/2015-41, jenž nabyl právní moci dnem 29. 9. 2015, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let, s jehož výkonem započal dne 5. 3. 2017, a dále přestože před jízdou požil drogu pervitin.“

Za uvedené jednání byl obviněný J. H. odsouzen podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu 4 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let.

Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl odsouzen k trestu propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla značky PEUGEOT 307, rz XY, barva stříbrná-metal, VIN: XY, uloženého v depozitní úschově ve skladu XY, a dále technického průkazu vozidla a osvědčení o registraci vozidla uložených v přílohové obálce spisu.

Proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 3 T 17/2019, podal obviněný J. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 10 To 97/2019, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 10 To 97/2019, podal následně obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný J. H. v dovolání namítl nesprávnost výroku o vině ve všech výrocích, když došlo k nesprávnému posouzení subjektivní stránky trestného činu zavinění. Soudy obou stupňů porušily právo obviněného na řádnou obhajobu a bez spravedlivého a přiměřeného důvodu odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se staly všechny skutky uvedené ve výrokové části rozsudku a že obviněný je spáchal v úmyslu přímém. Svoje závěry opřel nalézací soud o svědecké výpovědi, výpověď spoluobviněného S. M., o výpovědi policistů a kamerové záznamy. Navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru silniční dopravy nalézací soud pro nadbytečnost odmítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí nalézacího soudu je prosto zásadnějších vad procesního charakteru. Právo na obhajobu bylo dodrženo. Nalézací soud se dobral správných skutkových i právních závěrů. Odvolací soud naznal, že se nalézací soud správným způsobem vypořádal s nadbytečnými důkazy. Odvolací soud provedl důkaz kamerového záznamu jeho písemným přepisem, přehrání nalézacím soudem považoval za dostačující. Nepřipustil jako důkaz znalecký posudek z oboru silniční dopravy, který nechal zpracovat obviněný. Obviněný však má za to, že soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly hmotné právo. Dovolatel dále uvedl, že nelze z provedených důkazů učinit závěr, že měl v úmyslu spáchat trestný čin ani že by se chtěl dopustit násilí proti policistům, tedy úředním osobám. Z kamerových záznamů nevyplývá, že by řidič služebního vozidla musel strhnout řízení, že policejní vozidlo již zastavovalo a že se z něho snažil vystoupit policista. Nelze dovodit, že by došlo v důsledku manévru obviněného ke srážce jím řízeného a policejního vozidla. Podle dovolatele nebyl žádný z policistů ohrožen na zdraví a životě. Dále obviněný namítl, že objížděl policejní vozidlo s dostatečnou rezervou, nenajížděl na něj. V jednání dovolatele nelze shledat úmysl použít násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby. Skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s kamerovými záznamy. Uvedené rozpory měl odstranit znalecký posudek z oboru silniční dopravy, který však nebyl k důkazu pro nadbytečnost připuštěn. Ze strany dovolatele se jednalo o zkrat. Nechtěl ublížit policistům, chtěl služební vozidlo objet. Vozidla byla od sebe ve vzdálenosti 40-60 cm a nemohlo tedy dojít k boční srážce. Ke krádeži a podílnictví uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily subjektivní stránku jednání obviněného, tedy zavinění, přičemž nebylo mu nade vši pochybnost prokázáno, že odcizil cizí věc nebo na sebe převedl věci, pocházející z trestné činnosti. Dovolatel nevěděl, že věci, které mu ke koupi nabídl spoluobviněný S. M., jsou kradené. Pokud by věděl, že jede pro kradené věci, nejel by do střeženého služebního areálu svým vozidlem a neplnil pokyny spoluobviněného M. K maření výkonu úředního rozhodnutí spočívajícího v řízení motorového vozidla v zákazu řízení dne 24. 8. 2018 uvedl obviněný, že vozidlo neřídil po 22. hodině. K tomuto jednání nebylo vedeno dokazování, takže není možné skutek hmotněprávně posoudit. Mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou stupňů existuje extrémní rozpor.

Důkaz kamerovými záznamy z policejního auta a z kamery policisty N. nebyl proveden řádně procesním způsobem. V jednací síni byla velká televizní obrazovka, ale předsedkyně senátu uložila přehrání záznamu na monitoru stolního počítače, minimálně jeden z přísedících na monitor dobře neviděl. Odvolací soud však znovu přehrání kamerových záznamů u odvolacího řízení zamítl. Neprovedení důkazu navrhovaným dovolatelem pro nadbytečnost je zjevným porušením a odepřením jeho procesních práv, tedy práva na spravedlivý proces.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 3 T 17/2019, ve vztahu k obviněnému, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Trutnově k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že žádnému z uplatněných dovolacích důvodů neodpovídají, přičemž ve věci nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.).

K uvedeným námitkám lze uvést, že je obviněný uplatňoval již v řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se s těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Nalézací soud odmítl znalecký posudek z oboru silniční dopravy jako nadbytečný, neboť tento navrhovaný důkaz podle předpokladu soudu nebyl způsobilý přinést soudu nové poznatky k věci. Soud k tomuto závěru dospěl na základě provedeného dokazování výpověďmi svědků, kamerovými záznamy. Bylo nad jakékoli pochybnosti prokázáno, že obviněný J. H. řídil motorové vozidlo v době, kdy měl uložen zákaz řízení motorových vozidel. Z přečinu krádeže i podílnictví byl usvědčen především výpovědí spoluobviněného M. z přípravného řízení.

Násilí vůči úředním osobám bylo prokázáno kamerovými záznamy z policejního vozu přední i zadní a osobní kamery svědka N. Bylo zjištěno, že se svědek N. snažil vystoupit z policejního vozu těsně předtím, než obviněný minul policejní vůz, musel se do auta urychleně vrátit, aby nepřišel o nohu. Svědek S. musel udělat manévr a strhnout řízení, aby mohl zastavit, protože najížděl do vedlejšího pruhu a chtěl obviněnému zamezit v úniku. Pokud by řízení nestrhnul, došlo by ke srážce obou vozidel. Odvolací soud nepochyboval o objektivitě výpovědi zasahujících policistů. Obviněný velmi dobře věděl, že řídí v tzv. zákazu řízení, a proto zvolil riskantní způsob jízdy a byl si dobře vědom toho, že na policejní vozidlo, resp. na příslušníky policie, kteří vůči němu vykonávali svoji pravomoc, najíždí. Vozidlo se v tomto případě považuje bez jakýchkoli pochybností za zbraň. Prostřednictvím vozidla tedy vykonával násilí. Obviněný tímto jednáním skutek dokonal, k dokonání skutku praxe nevyžaduje vznik škody na služebním vozidle nebo na zdraví obou zasahujících policistů, viz přiměřeně R č. 39/2013 Sb. rozh. tr. Na tuto první fázi jednání obviněného navazovala reakce policisty N., který zavřel dveře služebního vozidla, které již byly pootevřené, když se vozidlo řízené obviněným prudce rozjelo proti nim. Zda se vozidla mohla bočně střetnout či nikoli není rozhodná skutečnost, neboť toto by nastalo až po dokonání skutku. Za rozhodující skutkovou okolnost je třeba považovat samotný rozjezd vozidla řízeného obviněným prudce proti policejnímu vozidlu. V důsledku jízdy obviněného hrozila srážka obou vozidel a nedošlo k ní jen díky rychlému manévru policisty S., který strhl řízení směrem doleva. Obdobnou situaci řeší i rozhodnutí č. 58/2012 Sb. rozh. tr. a další rozhodnutí Nejvyššího soudu, kdy pachatel v úmyslu vyhnout se policejní kontrole, najížděl vozidlem na policejní vozidlo proto, aby si vynutil volný průjezd místem a aby mohl pokračovat v jízdě, aniž by se policejní kontrole podrobil (4 Tdo 1420/2015).

Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání, a to dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího podle názoru státní zástupkyně zatíženo není, a proto nemůže být naplněn ani dovolatelem uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud obviněným podané dovolání v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.

V replice na toto vyjádření státní zástupkyně obviněný nesouhlasil s vyjádřením státní zástupkyně a má i nadále za to, že předmětné skutky byly nesprávně právně posouzeny.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný J. H. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v části dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi obviněného, výpovědi obviněného S. M., výpovědi svědka J. M.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (neprovedení důkazu znaleckým posudkem z oboru dopravy), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Trutnově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soudu v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný, natož pak extrémní rozpor (v bodech 1. – 4. rozsudku soudu prvního stupně). Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení především ve svědecké výpovědi obviněného S. M. (body 1. – 4. rozsudku) a doznání obviněného J. H. (bod 1. rozsudku), ve svědeckých výpovědích svědků J. M. a V. N., kamerových záznamech a listinných důkazech (body 2., 3. rozsudku), doznání obviněného J. H. a kamerovými záznamy (bod 4. rozsudku). Za tohoto stavu neměl Nejvyšší soud žádný důvod k tomu, aby do skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině jakkoli zasahoval. Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Dovolací soud k důkladnějšímu rozboru přistupuje jen za situace, kdy dovolatel výraznějším způsobem argumentačně podepře své tvrzení, že postupem soudů nižších stupňů a vydáním odsuzujících rozhodnutí došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Reakce dovolacího soudu by byla nezbytná zejména tehdy, pokud by byla napadená rozhodnutí zatížena vadami v podobě extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, v důsledku čehož by se výsledek dokazování jevil jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť by se skutková zjištění, o které by se opírala vydaná rozhodnutí, nacházela v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/2014 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS).

Pokud jde o dovolání obviněného J. H. týkající se bodu 5) rozsudku soudu prvního stupně, zde byla jako relevantní shledána námitka extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy. Jelikož v tomto případě Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Nejvyšší soud především shledal důvodnými námitky obviněného, pokud namítal rozpor mezi provedenými důkazy a učiněným skutkovým zjištěním v souvislosti s jeho aktivním jednáním v rámci skutkového děje. Soud prvního stupně ve výroku o vině svého rozsudku [pod bodem 5)], jímž byl uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, uvedl, že „řídil osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 307, kdy toto vozidlo chtěla zastavit a provést u něj silniční kontrolu hlídka Policie ČR, načež J. H. při spatření služebního vozidla Policie nejdříve se svým vozidlem zastavil ve vzdálenosti 70 metrů od služebního vozidla, poté se pomalou rychlostí s vozidlem přibližoval ke služebnímu vozidlu, které mělo v té době zapnutá výstražná světla modré barvy, doplněná zapnutým červeným nápisem STOP POLICIE, přičemž služební vozidlo vjelo do protisměru do jízdního pruhu, v němž jelo zmíněné vozidlo zn. Peugeot 307, načež ve chvíli, kdy J. S. již skoro zastavil služební vozidlo a V. N. otevíral dveře vozidla, aby z něj vystoupil, se zmíněné vozidlo zn. Peugeot 307 nacházelo od služebního vozidla ve vzdálenosti přibližně 5 až 10 metrů, tak J. H. s vozidlem zn. Peugeot 307 prudce zrychlil, rozjel se proti služebnímu vozidlu a udělal prudký vyhýbací manévr vlevo, v důsledku čehož byl V. N. nucen rychle zavřít dveře služebního vozidla, načež vozidlo zn. Peugeot 307 velmi těsně minulo služební vozidlo Policie, a pokud by J. S. nestrhl služební vozidlo vlevo a vozidlo nezastavil, došlo by ke srážce obou vozidel, čímž tak J. H. úmyslně svou nebezpečnou jízdou vážně ohrozil zdraví policistů, přičemž poté J. H. uvedené policejní hlídce ujížděl zběsile ve zmíněném vozidle zn. Peugeot 307 až do lesa v katastru Nová Ves.“

Obviněný spáchání trestného činu popřel, resp. nesouhlasil s tím, že by měl užít vůči policistům násilí, že je měl ohrozit. Je nepochybné, že obviněný má být ze spáchání trestné činnosti usvědčován svědeckými výpověďmi svědků V. N. a J. S., kamerovými záznamy a listinnými důkazy. Nejvyšší soud z pohledu důkazů, které mají usvědčovat obviněného ze spáchané trestné činnosti, považuje za nutné uvést následující.

Lze konstatovat, že ustanovení § 2 odst. 5 věta první tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. mají tyto orgány hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že volné hodnocení důkazů podle citovaného ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. neznamená libovůli, resp. svévoli orgánů činných v trestním řízení. Uplatnění této zásady je neoddělitelně spjato s požadavkem transparentnosti rozhodování, spočívajícím v povinnosti důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 464/99, IV. ÚS 219/03, I. ÚS 455/05, I. ÚS 910/07). Z odůvodnění rozhodnutí přitom musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 564/02). Uvedené požadavky vtělil zákonodárce do soustavy nároků kladených na odůvodnění rozsudku (§ 125 tr. ř.). Těmto zásadám soudy nižších stupňů v předmětné věci nedostály.

Svědek V. N. mimo jiné vypověděl, že zastavili na silnici s tím, že se vozidlo obviněného pokusí zastavit. Přijel vůz pana H., ten si jich všiml a zastavil několik desítek metrů od nich. Oni se rozjeli proti němu, dali mu znamení zastavení. Obviněný na to nereagoval, pomalu se rozjel proti nim. Policisté najeli do protisměru, aby zdůraznili výzvu k zastavení. Jiné vozidlo na silnici nejelo. H. stále nijak nereagoval, pořád jel pomalu proti nim. Kolega zastavil, svědek se chystal vystoupit z vozu, aby to zdůraznil gestem. Už měl pootevřené dveře, chtěl vystoupit, když se auto proti nim prudce rozjelo. Kdyby svědek vystoupil, tak by pravděpodobně přišel o nohu. Bylo to natěsno. Stihl dveře zabouchnout, minuli se o několik centimetrů. V osobě řidiče poznal obviněného H. Policisté se otočili a jeli za ním, z dohledu ho neztratili. Když svědek otevíral dveře, neví, jestli už policejní auto stálo. Svědek J. S. vypověděl, že se rozhodli zkontrolovat stříbrné vozidlo značky Peugeot 307. Zastavili na silnici, kam čekali, že vozidlo přijede. Auto přijelo, zastavilo asi 100 m od nich. Rozjeli se proti vozidlu, zapnuli majáky a nápis STOP. Vozidlo se pomalu rozjelo proti nim a nezastavovalo. Když byl vůz asi 10 m od nich, bylo zřejmé, že je asi objede a bude chtít ujíždět. Svědek proto najel vozidlu do směru jízdy, v tu chvíli auto zrychlilo, vyrazilo proti nim. Svědek strhl řízení a zastavil tak, aby nedošlo ke střetu. Vozidlo je objelo a začalo ujíždět. Když je objížděl, svědek už zastavoval, vozidlo už skoro stálo. Bylo možné z něj vystoupit.

Soud prvního stupně pak na str. 9 odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že obviněný sporuje to, že měl užít vůči policistům násilí, avšak jeho obhajoba je zcela vyvrácena provedenými důkazy. Usvědčujícím důkazem jsou kamerové záznamy pořízené přední a zadní kamerou policejního vozu a osobní kamerou svědka N. Těmito důkazy bylo prokázáno, že svědek N. se před tím, než obviněný minul jejich vůz, pokusil vystoupit z vozu. V důsledku jednání obviněného však byl nucen se urychleně do auta vrátit. Svědek S. byl nucen strhnout řízení, aby mohl zastavit. Kamerové záznamy korespondují s výpověďmi svědků N. i S. Oba shodně popsali, jakým způsobem se snažili obviněného zastavit, jak je obviněný objel. Soud má tak za zcela prokázané, že obviněný užil svého vozidla jako zbraně vůči policistům ve službě, kteří jej chtěli zkontrolovat.

Z obsahu kamerových záznamů přitom vyplývá, že policejní vozidlo jelo stále konstantním směrem, přičemž zpomalovalo, nebyl zaznamenán žádný úhybný manévr, při němž by policejní vozidlo muselo při zábraně střetu uhnout. Dále z těchto záznamů vyplývá, že obviněný si nevynucoval cestu, policejní vůz pouze objel, když tento couval až pouze při vlastním otáčení, přičemž policista nebyl nucen strhnout řízení a zastavit musel pouze z důvodu otočení vozidla při následném pronásledování obviněného. Naopak ze záznamu nelze dovodit, že by nejdříve svědek V. N. otevíral dveře vozidla a obviněný až následně v reakci na toto otevření dveří prudce zrychlil v úmyslu působit na výkon pravomoci policistů. Z uvedených záznamů rovněž nevyplývá, že by obviněný svůj vůz zcela zastavil několik desítek metrů od služebního vozidla, neboť předmětné vozidlo bylo neustále v pohybu.

Závěr soudů obou stupňů o tom, že v jednání dovolatele lze shledat úmysl použít násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, je proto v extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů, neboť soud z kamerových záznamů učinil skutková zjištění, která jsou opakem jejich skutečného obsahu, což umožňuje na základě ústavněprávní roviny průlom do skutkových zjištění soudu v rámci uplatněného dovolacího důvodu. Podle Nejvyššího soudu se soudy nevypořádaly se všemi pro takové rozhodnutí podstatnými skutečnostmi, když nehodnotily výpovědi shora zmiňovaných svědků v důsledné konfrontaci s kamerovými nahrávkami pořízenými kamerami umístěnými v policejním vozidle a na oděvu svědka V. N.

Nejvyšší soud konstatuje, že popsaná skutková zjištění v návaznosti na provedené dokazování nemohou obstát, neboť zde absentuje obsahová vazba mezi nimi, resp. soudy učiněná skutková zjištění z provedených důkazů při jejich logickém hodnocení nevyplývají.

Vzhledem ke shora naznačeným závěrům shledal Nejvyšší soud podané dovolání obviněného v této části důvodné, když extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy zakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (např. nález ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04; nález ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). V dané věci je existence extrémního rozporu založena na skutečnosti, že soudy učiněná skutková zjištění z provedených důkazů při jejich logickém hodnocení nevyplývají. Za takové situace je přípustný zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů v rámci řízení o dovolání (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1482/2014 ze dne 17. 3. 2015, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 422/201 ze dne 30. 8. 2010). Zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů v případě existence tzv. extrémního rozporu odůvodňuje ústavně garantované právo na spravedlivý proces. Proto v dané věci byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť soud druhého stupně zamítl podané odvolání, ačkoliv byl u něho dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Z výše uvedených důvodů proto nemohla napadená rozhodnutí ve vztahu k obviněnému J. H. obstát, když byl zjištěn extrémní nesoulad mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, a proto dovolací soud výjimečně přistoupil ke kasaci napadených rozhodnutí na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pro vadný postup soudů týkající se skutkových podkladů rozhodnutí.

Protože Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného J. H. částečně důvodným, zrušil částečně podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 10 To 97/2019 a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 3 T 17/2019, ve výroku o vině pod bodem 5), jímž byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a ve výroku o trestu uloženém obviněnému H., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Trutnově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání.

Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud v Trutnově bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Po případném provedení dalších důkazů a podle jeho výsledku znovu posoudí zjištěný skutkový stav z hlediska toho, zda skýtá dostatečný podklad pro závěr o existenci zavinění předmětného zločinu. Přitom bude nezbytné, aby veškeré své hodnotící úvahy, týkající se všech provedených důkazů, podrobně a přesvědčivě promítl do svého rozhodnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. 1. 2020

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru