Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 1406/2016Usnesení NS ze dne 19.10.2016Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání

HeslaMaření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1406.2016.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 1406/2016-19

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2016 o dovolání obviněného Ing. Z. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 9 To 273/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 85/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 2 T 85/2015, byl obviněný Ing. Z. P. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že „ač si dne 29.1.2014 v P. převzal do vlastních rukou výzvu ze dne 24.1.2014 k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců do Vazební věznice v Brně v termínu do 16.00 hod. dne 11.2.2014 a dne 24.2.2014 převzal do vlastních rukou výzvu ze dne 18.2.2014 k nastoupení téhož trestu do téže věznice v termínu do 16.00 hod. dne 5.3.2014, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 6.6.2013, č. j. 3 T 43/2013-1781, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.12.2013, č. j. 9 To 384/2013-1821, výkon trestu nenastoupil, a to až do 14.30 hod. dne 10.11.2014, kdy byl zadržen policejním orgánem na základě příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 14.3.2014, č. j. 3 T 43/2013-1875 a do výkonu trestu odnětí svobody byl dodán orgány Policie ČR.“

Za uvedené jednání byl obviněný Ing. Z. P. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.

Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 2 T 85/2015, podal obviněný Ing. Z. P. odvolání (pouze do výroku o trestu), o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 9 To 273/2015, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 9 To 273/2015, podal následně obviněný Ing. Z. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že předseda senátu odvolacího soudu J. Dlouhý má v současné době odebraný vysokoškolský titul, a proto dle jeho názoru nesplňuje podmínky pro výkon funkce předsedy senátu odvolacího soudu ani jeho člena. Senát odvolacího Krajského soudu v Brně tedy nebyl náležitě obsazen, což je dle názoru dovolatele dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Dále uvedl, že uložený trest je zcela v rozporu se smyslem a účelem trestu, přičemž v této souvislosti namítl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný dále namítl, že mu nebylo doručeno zamítnutí odkladu nástupu trestu a že mu v nástupu trestu bránila potřeba pečovat o svou zdravotně postiženou matku. Dále odkázal na § 12 odst. 2 tr. zákoníku, když uvedl, že „společenská nebezpečnost“ nenaplnila „zásadu subsidiarity trestní represe“.

Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a aby věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že ohledně důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. v bodu I. dovolání absence „vysokoškolského titulu“ předsedy senátu odvolacího soudu Miroslava Dlouhého může mít jen stěží nějaký vztah k vyloučení soudce podle § 30 tr. ř. Ani dovolatel neuvádí, že by uvedený soudce snad měl nějaký vztah k předmětné věci, k dotčeným osobám nebo k jiným orgánům činným v trestním řízení. Absence titulu soudce není žádným z důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. ř. V této části bylo tedy dovolání podáno z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. ř. Pokud měl dovolatel na mysli, že namísto soudce odvolacího soudu rozhodoval laik, musel by předně uplatnit jiný dovolací důvod - nesprávné obsazení soudu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Ohledně bodu II. dovolání odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. Dovolatelem uplatněný důvod neodpovídá ani tvrzenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání v bodu III. považuje za nepřípustné, neboť odvolání ze dne 13. 7. 2015 zaměřil obviněný výlučně do výroku o trestu. Následné „odůvodnění odvolání“ ze dne 20. 7. 2015 na tomto vymezení v zásadě setrvalo. Takto si vyložil obsah odvolání i odvolací soud, který podle § 254 odst. 1 tr. ř. správně přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo. Přitom nebyl povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř. Z toho důvodu je podané dovolání nepřípustné, pokud je zaměřeno do viny za užití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Pokud dovolatel vysvětluje nenastoupení výkonu trestu z obav o zdraví své matky, která je od roku 1944 postižena následky dětské obrny, pak poukazuje na názory nauky i judikatury na povahu „závažných důvodů“ bránících odsouzenému v nástupu výkonu trestu. Nejvyšší soud se výkladem uvedeného pojmu zabýval ve svém usnesení ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1325/2013, ve věci, v níž pachatel odůvodnil nenastoupení do výkonu trestu rovněž péčí o svou invalidní matku. Nejvyšší soud uvedl, že závažným důvodem „může být jen reálně existující okolnost, v důsledku níž obviněný není schopen se k nástupu výkonu trestu odnětí svobody dostavit, a to především pro závažné zdravotní potíže u něj samotného nebo některého blízkého rodinného příslušníka. Za takové důvody je rovněž možné považovat i jiné než zdravotní problémy, jež se však svou povahou a velmi nepříznivým dopadem pro obviněného či jeho rodinu rovnají charakteru závažných zdravotních potíží. Takovými srovnatelnými okolnostmi mohou být např. bezprostřední situace po povodni, požáru, vytopení bytu apod.“ V judikované věci pak považoval za podstatné, že se na straně pachatele nejednalo o náhle vzniklou překážku a že tento neučinil žádné aktivní kroky pro zajištění náhradní péče a pouze se spoléhal, že z důvodu této péče nebude muset nastoupit výkon trestu. Tyto úvahy plně dopadají i na věc dovolatele.

Pokud se dovolatel dovolává užití principu ultima ratio, ve stručnosti odkazuje na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr., podle něhož se tento princip uplatní, jestliže spáchaný čin „…s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu“, přičemž „posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty“. K subsidiaritě trestní represe a k § 12 odst. 2 tr. zákoníku existuje další rozsáhlá judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, která je obecně známá a není třeba ji citovat. Lze z ní učinit závěr, že neuplatnění trestní odpovědnosti podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku může přicházet v úvahu pouze v případech zcela výjimečných. Okolnosti konkrétního případu by musely být zcela mimořádné a zákonodárcem při formulování konkrétní skutkové podstaty trestného činu v podstatě nepředpokládané. Čin dovolatele, tak jak je popsán v rozsudku nalézacího soudu, však žádné takové výjimečné znaky nemá.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného Ing. Z. P. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné (byť pouze částečně), bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud shledal, že pokud dovolání směřuje proti výroku o vině, je nepřípustné, a že pokud směřuje proti výroku o trestu a chybějícímu titulu soudce odvolacího soudu, bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 2 T 85/2015, podal obviněný odvolání pouze proti výroku o trestu a jeho výši, jakož i výroku o zařazení do typu věznice (bod II. odvolání). Zde je třeba poznamenat, že pokud obviněný v bodu II. odvolání popřel, že by si dne 24. 2. 2014 záměrně nevyzvedl druhou výzvu k nástupu trestu a pokud v závěru učinil alternativní návrh na zrušení celého napadeného rozsudku, nelze z toho usuzovat, že napadl i výrok o vině, neboť ohledně výroku o vině neuvedl žádnou konkrétní námitku. Námitky, které v odvolání uplatnil obviněný, se vztahovaly výlučně jen k otázce uloženého trestu, neměly žádný vztah k otázce viny a nezakládaly povinnost Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího přezkoumat podle § 254 odst. 1 tr. ř. také výrok o vině. To ostatně vyjádřil Krajský soud v Brně konstatováním, že „přezkoumal výrok napadeného rozsudku, tedy výrok o trestu, v intencích podaného odvolání“.

Za tohoto stavu nemohl obviněný podat dovolání směřující proti výroku o vině, resp. proti tomu (s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.), že mu nebylo doručeno zamítnutí odkladu nástupu trestu a že mu v nástupu trestu bránila potřeba pečovat o zdravotně postiženou matku. Jak již bylo uvedeno výše, Krajský soud v Brně jako soud odvolací o vině obviněného nijak nerozhodoval a jeho se týkající výrok o vině nepřezkoumával. V otázce viny tedy rozhodnutí Krajského soudu v Brně není rozhodnutím, jímž „soud rozhodl ve druhém stupni“, jak to vyžaduje ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. v rámci vymezení podmínek přípustnosti dovolání. Dovolání obviněného Ing. Z. P. je nepřípustné v části, v níž bylo zaměřeno proti výroku o vině (tj. bod III. daného dovolání).

Dovolání obviněného je přípustné jen co do výroku o trestu, protože v tomto rozsahu Krajský soud v Brně rozhodl ve druhém stupni (§ 265a odst. 1 tr. ř.).

Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že názoru dovolatele, že mohl doma vyčkávat na způsob vyřízení svého návrhu na odklad výkonu trestu a na novou výzvu k nastoupení výkonu trestu, nelze přisvědčit. Opakovat výzvu k nástupu trestu by bylo třeba pouze, pokud by bylo předchozí žádosti o odklad výkonu trestu vyhověno (viz rozhodnutí č. 30/2014 Sb. rozh. tr.). Pokud pak dovolatel vysvětluje nenastoupení výkonu trestu z obav o zdraví své matky, která je od roku 1944 postižena následky dětské obrny, pak lze v souladu s judikaturou týkající se „závažných důvodů“ bránících odsouzenému v nástupu výkonu trestu uvést, že na straně pachatele se nejednalo o náhle vzniklou překážku a že tento neučinil žádné aktivní kroky pro zajištění náhradní péče a pouze se spoléhal, že z důvodu této péče nebude muset nastoupit výkon trestu.

Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

Z námitek obviněného je patrno, že měl výhrady proti tomu, že „předseda senátu odvolacího soudu J. Dlouhý má v současné době odebraný vysokoškolský titul“, a proto nesplňuje podmínky pro výkon funkce předsedy senátu odvolacího soudu ani jeho člena.

Vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravují ustanovení § 30 až 31a tr. ř. Institut vyloučení je v citovaných ustanoveních konstruován tak, že se jedná o vyloučení soudce nebo přísedícího pro jejich poměr k věci, k stranám nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení (§ 30 odst. 1 tr. ř.) nebo z důvodu předcházejícího rozhodování ve věci (§ 30 odst. 2, 3, 4 tr. ř.). Ve vztahu k osobě Miroslava Dlouhého jako předsedy senátu Krajského soudu v Brně obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by svým obsahem odpovídala některému z důvodů vyloučení podle § 30 odst. 1, 2, 3, 4 tr. ř. Námitka, že Miroslav Dlouhý má v současné době odebraný vysokoškolský titul, nemá nic společného s otázkou vyloučení soudce ve smyslu § 30 odst. 1, 2, 3, 4 tr. ř., a tudíž není podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Uvedená námitka by mohla zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. (tj. že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen), avšak obviněný tento dovolací důvod neuplatnil. Obviněný sice uvedl, že senát odvolacího Krajského soudu v Brně tedy nebyl náležitě obsazen, avšak tuto námitku podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Pro úplnost je třeba dodat, že Miroslav Dlouhý je Ministerstvem spravedlnosti uváděn jako soudce Krajského soudu v Brně. Z napadeného rozhodnutí i seznamu soudců vyplývá, že výše uvedený soudce skutečně žádného titulu neužívá. Podle § 60 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) je předpokladem pro ustanovení soudce „vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice a složení odborné justiční zkoušky“. Z výše uvedených podmínek lze dovodit, že předpokladem pro ustanovení soudce není užívání jakéhokoliv „vysokoškolského titulu“.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Dovolacím důvodem však nejsou ani námitky proti výroku o trestu. Těmito námitkami obviněný označil uložený trest za nepřiměřeně přísný. Jde o námitky, které nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., a to ani v té variantě, která je v tomto ustanovení vymezena jako „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, pak lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotněprávních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak tomu bylo v posuzovaném případě, není namítaná nepřiměřenost trestu dovolacím důvodem, a to ani jako „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu § 265b odst. l písm. g) tr. ř. (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Lze jen dodat, že povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku se vymyká úvaha, podle které by nepřiměřenost trestu měla být dovolacím důvodem, neboť dovolání je určeno jen k nápravě nejzávažnějších právních vad pravomocných rozhodnutí a takovými vadami výroku o uložení trestu jsou právě vady uvedené v § 265b odst. l písm. h) tr. ř. Jestliže by měla být namítaná nepřiměřenost trestu dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., pak by ustanovení § 265b odst. l písm. h) tr. ř. bylo bezpředmětné, nefunkční a nedávalo by žádný smysl, neboť uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo „jiným nesprávným hmotněprávním posouzením“ ve smyslu § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Ve skutečnosti jde o to, že dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. je obecným hmotněprávním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotněprávním dovolacím důvodem týkajícím se jen samotného výroku o uložení trestu. Z tohoto vzájemného vztahu obou dovolacích důvodů logicky vyplývá, že hmotněprávní námitky proti výroku o uložení trestu musí mít podobu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože trest, který mu byl uložen, je přípustným druhem trestu uloženým ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato konstrukce je založena na tom, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů, v daném případě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Z uvedené vázanosti logicky vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. Z. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 10. 2016

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru