Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 1267/2019Usnesení NS ze dne 24.10.2019

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
Mimořádné opravné prostředky
Zastavení trestního stíhání
Zproštění obžaloby
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1267.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g,l) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 433/20


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 1267/2019-

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2019 o dovolání obviněné M. K., rozené F., nar. XY v XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2019, sp. zn. 5 To 145/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 187/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 70 T 187/2012, bylo podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného § 11 odst. 1 písm. g) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněné M. K., rozené F. (dále jen obviněná, popř. dovolatelka) vedené na podkladě obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. 1 Zt 6/2012, pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 tr. zákoníku, jehož se měla podle podané obžaloby dopustit tím, že

dne 17. 6. 2010, v blíže neupřesněné době, v Ostravě-Dubině, na ul. XY č. XY, v úmyslu obohatit se, od D. Š., nar. XY převzala do úschovy a správy finanční hotovost ve výši 485 284 Kč deponovanou z jejího pokynu na účet č. XY majitele V. K., kteroužto, přes opakované výzvy jmenované, odmítla vydat a tuto využila neznámým způsobem, kterýmžto jednáním D. Š. způsobila škodu ve výši 485 284 Kč.

Proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 70 T 187/2012, podala obviněná stížnost.

O stížnosti obviněné rozhodl Krajský soud v Ostravě unesením ze dne 5. 4. 2019, sp. zn. 5 To 145/2019, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnul.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2019, sp. zn. 5 To 145/2019, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 70 T 187/2012, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle dovolatelky napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. [§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.].

Následně obviněná uvádí, že podle jejího názoru trpí rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávným právním posouzením skutku, neboť trestní řízení vůči její osobě nemělo být zastaveno, nýbrž měla být zproštěna obžaloby. Zdůrazňuje, že právo podání stížnosti přísluší nejenom státnímu zástupci, ale i jí jako obviněné, když touto nerovností bylo porušeno právo na spravedlivý proces, ve vztahu k její osobě. Současně velmi rozsáhle rozebírá skutkové okolnosti týkající se skutku, pro který byla podána obžaloba, vše ve vyústění v závěr, že se žalovaného skutku nedopustila.

V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí stížnostního soudu i soudu prvního stupně, a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 14. 6. 2019, sp. zn. 1 NZO 616/2019, nejprve uvádí, jaké uplatnila obviněná dovolací důvody a v jakých skutečnostech spatřuje jejich naplnění. K uplatněné dovolací argumentaci zdůrazňuje, že obviněná nejprve obsáhle rozebírá skutkové okolnosti trestné činnosti kladené jí za vinu a setrvává na svojí obhajobě, podle které jí poškozená finanční prostředky nesvěřila, ale pouze jí vracela půjčku poskytnutou v roce 2002. Následně ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. cituje úplné znění tohoto dovolacího důvodu, tj. i jeho navzájem si vylučující se části a uvádí, že měla mít právo stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně, když opačný přístup vnímá jako nerovnost mezi účastníky řízení.

Státní zástupce konstatuje, že soud druhého stupně zamítl stížnost obviněné z procesního důvodu podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že stížnost podala neoprávněná osoba, tedy osoba, které právo stížnosti vůbec nepřísluší. Tímto postupem došlo k tomu, že k meritornímu přezkumu usnesení soudu prvého stupně z hledisek uvedených v § 147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. vůbec nedošlo. Za takové situace je dovolání možné opřít pouze o ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to o tu jeho část, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, přičemž současně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 1410/2003.

Podle státního zástupce obviněná uplatňuje právně relevantně způsobem jen tu část námitek, ve kterých s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. namítá, že proti usnesení soudu prvního stupně měla mít právo podat stížnost s ohledem na právo na spravedlivý proces. Tato část námitek je však podle státního zástupce zjevně nedůvodná, když zákonodárce dal v ustanovení § 223 odst. 4 tr. ř. možnost podat stížnost proti rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pouze státnímu zástupci a správnost právní úpravy nelze v rámci dovolacího řízení přezkoumávat. Zbývající část námitek spočívající v tom, že měla být obžaloby zproštěna, nemohou být ve vztahu k rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. uplatněny.

V závěru vyjádření státní zástupce navrhl dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska rovněž vyslovil souhlas s tím, aby bylo podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.

Zde se ještě sluší poznamenat, že proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 70 T 187/2012 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2019, sp. zn. 5 To 145/2019, podala obviněná prostřednictvím obhájce dne 2. 5. 2019 také ústavní stížnost, neboť podle stěžovatelky byla napadenými rozhodnutími porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. O ústavní stížnosti obviněné rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 1459/19 tak, že ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnul jako zjevně neopodstatněnou.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. c), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněné dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci přichází v úvahu první alternativa uvedeného dovolacího důvodu, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.

Obviněná naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že trestní řízení vůči její osobě nemělo být zastaveno, nýbrž měla být zproštěna obžaloby. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání z daného důvodu hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Nejvyšší soud musel řešit nejprve obecně otázku, zda je možno zabývat se naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za situace, kdy je předmětem dovolacího řízení pravomocné rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Zde je na místě uvést, že podstatnou náležitostí usnesení o zastavení trestního stíhání je vymezení skutku a uvedení trestného činu, jenž je v tomto skutku spatřován, přičemž tyto náležitosti se převezmou z obžaloby či návrhu na potrestání. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že trestní stíhání se vede pro skutek, který je sice orgány činnými v trestním řízení právně kvalifikován jako určitý trestný čin, ovšem toliko soud může v případě řízení před soudem rozhodnout o tom, zda se skutek, pro který byla podána obžaloba či podán návrh na potrestání, skutečně stal, zda ho spáchala obviněná a zda skutek naplňuje znaky určitého trestného činu, když zvolená právní kvalifikace může být odlišná od podané obžaloby či návrhu na potrestání. Samotné usnesení o zastavení trestního stíhání sice operuje se skutkem a s právní kvalifikací vyjádřenou v obžalobě či návrhu na potrestání, ovšem tímto rozhodnutím nedochází k vyslovení viny či neviny, jedná se toliko o procesní rozhodnutí, kterým je trestní stíhání proti určité osobě pro určitý skutek zastaveno z důvodu, které předpokládá zákonodárce a pro které nelze již trestní stíhání proti určité osobě dále vést. Za takové situace se nemůže Nejvyšší soud zabývat přezkumem, zda byl skutek správně hmotněprávně kvalifikován či nikoliv, protože tato otázka nebyla předmětným rozhodnutím meritorně řešena. Z uvedeného tedy vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže zabývat naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je třeba uvést, že tento byl uplatněn právně relevantním způsobem, když pokud byla stížnost obviněné usnesením soudu druhého stupně zamítnuta jako stížnost podanou osobou, které právo stížnosti nepřísluší, došlo k zamítnutí opravného prostředku toliko z procesních důvodů, aniž by došlo k meritornímu přezkumu usnesení soudu prvého stupně z hledisek uvedených v § 147 odst. 1 tr. ř. Za takové situace je možné opřít dovolání jedině o ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to o konkrétně o tu jeho část, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyjadřuje dovolatelka názor, že by proti usnesení soudu prvního stupně měla mít právo stížnosti, když opačný postup vnímá jako nerovnost mezi účastníky řízení a poškození jejího práva na spravedlivý proces. Zde je třeba uvést, že ustanovení § 223 tr. ř. upravující zastavení trestního stíhání se však vyjadřuje jasně, když podle odstavce 4 tohoto ustanovení může proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 podat stížnost jen státní zástupce. V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožňuje s argumentací státního zástupce, že správnost právní úpravy, proti které dovolání obviněné směřuje, nelze v rámci dovolacího řízení přezkoumávat a spatřovat v něm porušení práva na spravedlivý proces, což nakonec nezpochybnil ani Ústavní soud ve svém rozhodnutí o ústavní stížnosti obviněné (viz bod 12-13, str. 3, usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 1459/19).

Závěrem Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že poučení o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo sice nesprávné, když dovolatelka nebyla poučena o tom, že právo stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání náleží podle § 223 odst. 4 tr. ř. jen státnímu zástupci, nicméně nikdo nemůže mít více práv, než mu zákon přiznává (viz R 8/1994).

Lze tedy uzavřít, že ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. bylo sice dovolání uplatněno právně relevantním způsobem, avšak dovolaní je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněné, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.

Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. 10. 2019

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu

Vypracovala

JUDr. Marta Ondrušová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru