Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 1233/2019Usnesení NS ze dne 30.04.2020

HeslaDélka trestního řízení
Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Podvod
Pokračování v trestném činu
Promlčení trestní odpovědnosti
Skutek
Škoda
Úmysl
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.1233.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 209 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoníku

§ 116 tr. zákoníku

§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku

§ 34 tr. zákoníku

§ 160 odst. 1,5 tr. ř.

§ 265b odst. 1 písm. g...

více
Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 2359/20


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 1233/2019-13002

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2020 o dovolání obviněného K. K., nar. XY v XY, OSVČ, bytem XY, fakticky bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 4 To 52/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 15/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

1.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. 41 T 15/2013, byl obviněný K. K. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

v době nejméně od 1. 1. 2002 do 14. 04. 2005 v Praze, v úmyslu neoprávněně obohatit spol. K. P. E., IČ:XY, se sídlem XY (dále jen „K.“), jako místopředseda představenstva společnosti K., společně se zemřelým předsedou představenstva J. K., nar. XY (a to do 1.3.2005) a členkou představenstva I. O., nar.XY za využití zaměstnanců společnosti K., externích pracovníků i prostřednictvím inzerce na webových stránkách společnosti nabízel klientům společnosti K., finanční služby spočívající ve zhodnocení finančních prostředků klientů při realizaci obchodů na zahraničních finančních trzích s měnovými deriváty, předstíraje před klienty, že společnost K., je i po datu 1.1.2002 držitelem devizové licence České národní banky, která ji opravňuje obchodovat s měnovými deriváty , ačkoli si byl vědom, že licence evidenční č. XY, udělená Českou národní bankou dne 12.12.2001 pod č.j. Sp:620/1/234-10, nahrazující licenci České národní banky evidenční č. XY, vydanou dne 23.05.2000 pod č.j. Sp.620/1/234-3 s omezenou platností do dne 31.12.2001, obchodování společnosti K., s měnovými deriváty výslovně vylučuje, neboť společnost K., není obchodníkem s cennými papíry, a uzavíral s klienty komisionářské „Smlouvy o obchodování s měnami“ (dále jen „Smlouva“) či dodatky dříve uzavřených komisionářských „Smluv“, v nichž jako statutární orgán společně s dalšími členy představenstva K., předstíral, že společnost K., i nadále po 1.1.2002 obchoduje vlastním jménem na účet klienta se složenými zálohami klientů (tzv. „margin“) na trhu s měnami, a to přesto, že společnost K., na zahraničních trzích s vloženými finančními prostředky klientů od 1.1.2002 již ani zčásti neobchodovala, čehož si byl obžalovaný K. plně vědom, neboť společnost na jeho pokyn od 1. čtvrtletí 2002 při pravidelných čtvrtletních hlášeních dokládala České národní bance, že neprovádí žádné bezhotovostní obchody s cizí měnou, a to na vlastní, ani cizí účet, výše popsaným jednáním a uzavřenými Smlouvami o obchodování s měnami a jejich Dodatky uváděl jednotlivé klienty společnosti v omyl, když předstíral, že s vloženými finančními prostředky je nakládáno v souladu s uzavřenou Smlouvou, což společnost K. prokazovala až do dne 12.4.2005 zasíláním měsíčních výpisů z klientských účtů, v nichž na základě údajů, poskytnutých zaměstnancům společnosti obž. K. byl vykazován fiktivní dlouhodobý zisk z prováděného obchodování se svěřenými finančními prostředky klientů, připisovaný na účty jednotlivých klientů, ačkoli společnost K., v rozporu se Smlouvou ve shora uvedeném období neobchodovala, klientům samostatné účty nevedla a finanční prostředky vkládané klienty dle smluvních podmínek uzavřených Smluv na účty K., č. XY (pro vklady v CZK) a č. XY (pro vklady v cizí měně), vedené u Deutsche Bank AG Praha byly jednak průběžně bezhotovostně převáděny na provozní účet společnosti K. č. XY, vedený u ČSOB, a.s, jednak byly vybírány za souhlasu J. K. a obž. K. v hotovosti z tohoto účtu do pokladny spol. K. a sloužily k úhradě nákladů společnosti i k úhradě dalších blíže nezjištěných závazků společnosti,

výše popsaným jednáním tak obž. K. vylákal nejméně od níže uvedených poškozených klientů společnosti K., na základě uzavřených komisionářských Smluv či jejich dodatků v období od 1. 1. 2002 do 14. 4. 2005 následující finanční částky, které poškození vložili na účty společnosti, a to nejméně v těchto případech:

1. A. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27.01.2003 vložil na účet společnosti dne 4.2.2003 částku 500.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 11.3. 2003 vložil dne 19.3.2003 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 28.4.2003 vložil dne 2.5.2003 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 7.10.2003 vložil dne 15.10.2003 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 28.4.2004 vložil dne 5.5.2004 částku ve výši 1.000.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 3.000.000,- Kč

2. A. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 15.04.2003 vložil na účet společnosti nejméně dne 2.5.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 100.000,- Kč

3. B. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 09.09.2003 vložil na účet společnosti dne 12.9.2003 částku ve výši nejméně 24.428 USD (dle kurzu ČNB 29,19 částka 713.053,32,- Kč)

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 713.053,32,- Kč

4. B. F., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 13.03.2002 vložil na účet společnosti dne 20.3.2002 částku 20.000 USD (dle kurzu ČNB 35,506 částka 710.120,- Kč),

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 710.120,- Kč

5. B. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne dne 31.05.2005 ve znění dodatku ze dne 8.2.2005 vložil na účet společnosti dne 18.2.2005 částku 119.401,90,-Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 119.401,90,- Kč,

6. B. T., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 28.01.2002 vložil na účet společnosti dne 11.2.2002 částku 100.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 4.6. 2002 vložil dne 18.6.2002 částku ve výši 200.000,- Kč

ze dne 15.1.2003 vložil dne 28.1.2003 částku ve výši 200.000,- Kč

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 500.000,- Kč,

7. B. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 14.12.2004 vložil na účet společnosti dne 17.12.2004 částku ve výši nejméně 150.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 150.000,- Kč

8. B. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 23.10.2002 vložil na účet společnosti dne 31.10.2002 částku ve výši 100.000,- Kč a dále na základě Smlouvy uzavřené dne 23.8.2004 vložil na účet společnosti dne 2.11.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 200.000,- Kč

9. B. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 24.9.2003 vložil na účet společnosti dne 2.10.2003 částku 200.000,- Kč a na základě uzavřeného dodatku ze dne 28.1. 2005 vložil dne 3.2.2005 částku ve výši 200.000,- Kč

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 400.000,- Kč,

10. C. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 05.02.2002 vložil na účet společnosti dne 21.3.2002 částku 100.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 14.5.2002 vložil dne 30.5.2002 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 1.2.2005 vložil dne 25.2..2005 částku ve výši 1.000.000,- Kč ,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 1.200.000,- Kč

11. C. S. F. R., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26.6.2003 vložil na účet společnosti dne 9.7.2003 částku ve výši 222.592,- Kč a dále na základě Smlouvy uzavření dne 4.7.2003 vložil dne 9.7.2003 částku ve výši 500.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 722.592,- Kč,

12. Č. D., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5.6.2002 vložila na účet společnosti dne 12.6.2002 částku ve výši 140.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 140.000,- Kč,

13. Č. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5.6.2002 vložil na účet společnosti dne 12.6.2002 částku ve výši 140.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 140.000,- Kč,

14. Č. D., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4.6.2004 vložila na účet společnosti dne 11.6.2004 částku ve výši 200.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 24.6.2004 vložila dne 25.6.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

a dále Smlouvy ze dne 4.7.2004 vložila dne 23.7.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 400.000,- Kč

15. D. I., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4.2.2003 vložil na účet společnosti dne 22.3.2004 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 20.9.2004 vložil dne 22.9.2004 částku ve výši 75.000,- Kč,

ze dne 5.1.2005 vložil dne 6.1.2005 a 10.1.2005 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 375.000,- Kč

16. D. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1.11.2004 vložil na účet společnosti dne 15.11.2004 částku ve výši 100.000,- Kč), a na základě dodatků,

ze dne 1.3.2005 vložil dne 4.3.2005 částku ve výši 50.0000,- Kč,

ze dne 7.3.2005 vložil dne 7.3.2005 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 250.000,- Kč

17. D. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26.11.2003 vložila na účet společnosti dne 4.12.2003 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 14.4.2004 vložila dne 19.4.2004 částku ve výši 400.000,- Kč,

ze dne 6.5.2004 vložila dne 7.5.2004 a 10.5.2004 částku ve výši celkem 150.000,- Kč,

ze dne14.6.2004 vložila dne 15.6.2004 částku ve výši 200.000,- Kč,

ze dne 25.8.2004 vložila dne 26.8.2004 a 30.8.2004 částku ve výši celkem 140.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 990.000,- Kč,

18. D. J., nar. XY na základě Smlouvy uzavřené dne 30.09.2003 vložil na účet společnosti dne 22.10.2003 částku ve výši 112.000,- Kč,

na základě dodatku ze dne 12.1.2004 vložil dne 27.1.2004 částku ve výši 300.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 412.000,- Kč

19. D. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27.2.2003 vložila na účet společnosti dne 3.3.2003 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 27.10.2003 vložila dne 3.11.2003 částku ve výši 200.000,- Kč,

ze dne 11.2.2005 vložila dne 11.2.2005 částku ve výši 50.000,- Kč

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 350.000,- Kč

20. D. O., IČ XY, zastoupená jednatelem P. M., r.č. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 3.2.2004 vložila na účet společnosti dne 1.3.2004 částku ve výši 300.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 28.4.2004 vložila dne 30.4.2004 částku ve výši 200.000,- Kč

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 500.000,- Kč

21. D. H., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 18.07.2001 ve znění dodatků:

ze dne 8.7.2002 vložila dne 29.7.2002 částku ve výši 80.000,- Kč,

ze dne 8.10.2002 vložila dne 30.10.2002 částku ve výši 70.000,- Kč,

ze dne 17.6.2003 vložila dne 24.6.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 1.9.2003 vložila dne 9.9.2003 částku ve výši 200.000,- Kč,

ze dne 1.10.2003 vložila dne 7.10.2003 částku ve výši 200.000,- Kč,

ze dne 13.4.2004 vložila dne 22.4.2004 částku ve výši 100.000,- Kč

ze dne 14.2.2005 vložila dne 14.3.2005 částku ve výši 500.000,- Kč

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 1.250.000,- Kč

22. D. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 16.12.2003 vložil na účet společnosti dne 30.12.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč

23. D. K., nar. XY, na základě smlouvy uzavřené dne 22.11.2004 vložil na účet společnosti dne 30.11.2004 částku ve výši 2.000.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 2.000.000,- Kč

24. F. H., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 20.1.2005 vložila na účet společnosti dne 4.2.2005 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč,

25. F. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30.3.2005 vložil na účet společnosti dne 31.3.2005 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč

26. F. I., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 28.3.2002 vložila na účet společnosti dne 8.4.2002 částku ve výši 500.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 13.5.2002 vložila dne 20.5.2002 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 24.7.2002 vložila dne 2.8.2002 částku ve výši 120.000,- Kč a 12.8.2002 částku ve výši 140.000,- Kč, celkem tedy částku ve výši 260.000,- Kč,

ze dne17.7.2003 vložila dne 24.7.2003 částku ve výši 60.000,- Kč,

ze dne 12.1.2004 vložila dne 19.1.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 1.420.000,- Kč,

27. F. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2.1.2005 vložil na účet společnosti dne 5.1.2005 částku ve výši 250.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 250.000,- Kč

28. F. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2.1.2005 vložila na účet společnosti dne 5.1.2005 částku ve výši 250.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 250.000,- Kč

29. F. F., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1.10.2002 vložil na účet společnosti dne 10.10.2002 částku ve výši 500.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši ve výši nejméně 500.000,- Kč,

30. G. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 20.10.2003 vložil na účet společnosti dne 23.10.2003 částku ve výši 99.000,- Kč a dne 31.10.2003 částku ve výši 1.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč,

31. H. E., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 20.2.2004 vložila na účet společnosti dne 24.2.2004 částku ve výši 50.000,- Kč a dne 25.2.2004 částku ve výši 50.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 21.2.2004 vložila dne 29.4.2004 částku ve výši 50.000,- Kč a dne 30.4.2004 částku ve výši 50.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 200.000,- Kč,

32. H. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 28.3.2002 vložil na účet společnosti dne 8.4.2002 částku ve výši 100.000,- Kč), na základě dodatků:

ze dne 8.8.2002 vložil dne 12.8.2002 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 17.3.2003 vložil dne 26.3.2003 částku ve výši 125.000,- Kč

ze dne 3.7.2003 vložil dne 25.7.2003 částku ve výši 80.000,- Kč,

ze dne 8.11.2004 vložil dne 26.11.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 505.000,- Kč,

33. H. K., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 14.3.2001 a jejího dodatku ze dne 6.3.2002 vložil na účet společnosti dne 14.3.2002 částku ve výši 20.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 20.000,- Kč,

34. H. J., nar. XY, na základě celkem dvou Smluv uzavřených dne 5.1.2004 vložil na účet společnosti dne 9.1.2004 částku ve výši celkem 300.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 15.12.2004 vložil dne 20.12.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 400.000,- Kč,

35. H. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 8.2.2002 vložila na účet společnosti dne 11.4.2002 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 20.5.2003 vložila dne 20.5.2003 částku ve výši nejméně 1.391.512,50,- Kč

ze dne 12.8.2003 vložila dne 12.8.2003 částku ve výši 260.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 1.751.512,50 Kč

36. H. H., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 12.11.2004 vložila na účet společnosti dne 16.11.2004 částku ve výši nejméně 102.834,20,- Kč a Smlouvy uzavřené dne 12.11.2004 vložila na účet společnosti dne 15.11.2004 částku ve výši celkem 7.829,36 USD (dle kurzu ČNB 24,275 částka 190.057,71,- Kč), na základě dodatku:

ze dne 22.2.2005 vložila dne 24.2.2005 částku ve výši 60.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 352.891,91,- Kč

37. H. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4.5.2001 a jejího dodatku ze dne 28.9.2004 vložil dne 30.9.2004 částku ve výši 150.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 150.000,- Kč,

38. H. J., nar. XY nejméně na základě Smlouvy uzavřené dne 17.1.2005 vložil na účet společnosti dne 24.1.2005 částku ve výši 600.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 600.000,- Kč

39. H. M., nar. XY, bytem XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 9.4.2002 vložil na účet společnosti dne 12.4.2002 částku ve výši 500.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 500.000,- Kč,

40. H. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 7.1.2002 (vložil na účet společnosti dne 23.1.2002 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč,

41. H. R., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 24.9.2003 vložila na účet společnosti dne 24.9.2003 částku ve výši nejméně 17.730 USD (dle kurzu ČNB 27,694 částka 491.014,62,- Kč)

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 491.014,62,- Kč

42. Ch. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27.5.2003 vložil na účet společnosti dne 2.6.2003 částku ve výši 100.000,- Kč a dále na základě Smlouvy uzavřené dne 3.4.2003 vložil na účet společnosti dne 7.4.2003 částku ve výši 120.000,- Kč celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výšine jméně 220.000,- Kč,

43. Ch. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27.1.2003 vložila na účet společnosti dne 4.2.2003 částku ve výši 102.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 102.000,- Kč,

44. J. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 17.6.2004 vložila na účet společnosti dne 17.6.2004 částku ve výši 99.700,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 14.7.2004 vložila dne 15.7.2004 částku ve výši 99.700,- Kč

ze dne 11.2.2005 vložila dne 17.2.2005 částku ve výši 300.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 499.400,- Kč,

45. J. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 14.4.2003 vložil na účet společnosti dne 15.5.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč,

46. J. S., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 14.10.2003 vložil na účet společnosti dne 4.11.2003 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 200.000,- Kč,

47. J. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26.8.2003 vložil na účet společnosti dne 5.9.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč,

48. J. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 23.1.2002 vložil na účet společnosti dne 1.2.2002 částku ve výši 500.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 500.000,- Kč

49. J. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 22.5.2003 vložil na účet společnosti dne 22.5.2003 částku ve výši 4.200 USD (dle kurzu ČNB 26,771 částka 112.438,2,- Kč),

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 112.438,2,- Kč

50. K. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 23.4.2001 ve znění dodatku:

ze dne 22.9.2003 vložil dne 30.9.2003 částku ve výši 900.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výšine jméně 900.000,- Kč,

51. K. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1.2.2003 vložil na účet společnosti dne 3.3.2003 částku ve výši 300.000,- Kč a na základě Smlouvy ze dne 5.9.2003 vložil na účet společnosti dne 5.9.2003 částku ve výši 3.311,15 USD (dle kurzu ČNB 29,868 částka 98.897,43,- Kč),

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 398.897,43,- Kč

52. K. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11.11.2002 vložil na účet společnosti dne 13.11.2002 částku ve výši 1.000.000,- Kč) a na základě Smlouvy uzavřené dne 1.3.2002 vložil na účet společnosti dne 2.4.2002 částku ve výši 29.925 USD (dle kurzu ČNB 34, 851 částka 1.042.916,18,- Kč ),

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 2.042.916,18,- Kč

53. K., IČ XY, zastoupená P. K., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 16.11.2000 ve znění dodatku:

ze dne 11.12.2002 vložila dne 18.12.2002 částku ve výši 299.852 USD (dle kurzu ČNB 30,487 částka 9.141.587,92,- Kč),

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 9.141.587,92,- Kč

54. K. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4.9.2003 vložil na účet společnosti dne 8.9.2003 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 30.8.2004 vložil dne 3.9.2004 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 300.000,- Kč,

55. K. H., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 3.1.2005 vložila na účet společnosti dne 12.1.2005 částku ve výši 50.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 50.000,- Kč,

56. K. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5.10.2000 ve znění dodatku:

ze dne 24.1.2002 vložil dne 6.2.2002 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč,

57. K. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26.5.2003 vložila na účet společnosti dne 3.6.2003 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 16.3.2004 vložil dne 19.3.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 200.000,- Kč

58. K. D., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 16.5.2000 ve znění dodatků:

ze dne 8.3.2004 vložil dne 11.3.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 2.8.2004 vložil dne 10.8.2004 částku ve výši 100.00,- Kč,

ze dne 25.11.2004 vložil dne 2.12.2004 částku ve výši 200.000,- Kč,

ze dne 22.3.2005 vložil dne 5.4.2005 částku ve výši 150.00,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 550.000,- Kč,

59. K. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 6.11.2002 vložila na účet společnosti dne 13.11.2002 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč,

60. K. I., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2.5.2003 vložil na účet společnosti dne 12.5.2003 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 24.7.2003 vložil dne 24.7.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 12.1.2004 vložila dne 16.1.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 300.000,- Kč

61. K. K., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 9.10.2001 ve znění dodatku:

ze dne 4.7.2002 vložil dne 18.7.2002 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 200.000,- Kč,

62. K. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4.6.2002 vložil na účet společnosti dne 21.6.2002 částku ve výši 150.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 21.3.2005 vložil dne 31.3.2005 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 250.000,- Kč,

63. K. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5.11.2003 vložila na účet společnosti dne 10.11.2003 částku ve výši 200.000,- Kč), na základě dodatku:

ze dne 28.6.2004 vložila dne 1.7.2004 částku ve výši 99.700,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 299.700,- Kč,

64. K. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 7.8.2002 vložil na účet společnosti dne 12.8.2002 částku ve výši 250.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 4.2.2003 vložil dne 19.2.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 10.11.2003 vložil dne 18.11.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 14.1.2004 vložil dne 22.1.2004 částku ve výši 150.000,- Kč,

ze dne 31.3.2004 vložil dne 13.4.2004 částku ve výši 120.000,- Kč,

ze dne 10.6.2004 vložil dne 11.6.2004 částku ve výši nejméně 119.640,- Kč,

ze dne 23.11.2004 vložil dne 7.12.2004 částku ve výši nejméně 99.700,- Kč,

a dále na základě Smlouvy uzavřené dne 4.1.2005 a jejího dodatku ze dne 5.1.2005 vložil na účet společnosti dne 4.1.2005 částku ve výši 10.687,25 USD a dále 1.094,28 USD, celkem tedy 11.781,53 USD (dle kurzu ČNB 22,736 částka 267.864,87,- Kč),

a na základě dodatku ze dne 8.3.2004 vložil dne 21.4.2005 částku ve výši 4.500 USD (dle kurzu ČNB 23,122 částka 104.049,- Kč),

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 1.311.253,87,- Kč

65. K. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1.4.2001 ve znění dodatku ze dne 13.3.2002 vložil na účet společnosti dne 21.3.2002 částku ve výši 290.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 290.000,- Kč,

66. K. S., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 19.5.2003 vložil na účet společnosti dne 22.5.2003 částku ve výši 300.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 300.000,- Kč,

67. K. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 24.7.2002 vložil na účet společnosti dne 31.7.2002 částku ve výši 50.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 50.000,- Kč

68. K. I., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30.6.2000 ve znění dodatků:

ze dne 12.8.2002 vložila dne 14.8.2002 částku ve výši 170.000,- Kč,

ze dne 18.10.2002 vložila dne 22.10.2002 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 270.000,- Kč

69. G., zastoupená L. J., nar. XY, na základě dvou Smluv (agresivní a měnové portfolio) uzavřených dne 4.12.2003 vložila na účet společnosti dne 11.12.2003 částku ve výši dvakrát 500.000,- Kč, tedy celkem 1.000.000,- Kč, na základě dodatků obou těchto smluv:

ze dne 13.1.2004 vložila dne 20.1.2004 částku ve výši dvakrát 1.000.000,- Kč, tedy celkem 2.000.000,- Kč,

ze dne 30.6.2004 vložila dne 2.7.2004 částku ve výši dvakrát 2.000.000,- Kč, tedy celkem 4.000.000,- Kč,

ze dne 17.7.2004 vložila dne 17.8.2004 částku ve výši dvakrát 1.000.000,- Kč, tedy celkem 2.000.000,- Kč,

ze dne 16.11.2004 vložila dne 24.11.2004 částku ve výši dvakrát 1.000.000,- Kč, tedy celkem 2.000.000,- Kč,

ze dne 15.3.2005 vložila dne 21.3.2005 částku ve výši dvakrát 1.000.000,- Kč, tedy celkem 2.000.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 13.000.000,- Kč

70. S. B. S. IČ XY, zastoupená J. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 15.5.2002 vložila na účet společnosti dne 22.7.2002 částku ve výši 1.000.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 28.4.2003 vložil dne 15.5.2003 částku ve výši 2.000.000,- Kč,

ze dne 29.3.2005 vložila dne 8.4.2005 částku ve výši 3.000.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 6.000.000,- Kč

71. L. S., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 28.4.2003 vložil na účet společnosti dne 5.5.2003 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 30.4.2004 vložil dne 10.5.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 200.000,- Kč,

72. L. H., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené 14.6.2004 a jejího dodatku uzavřeného dne 22.6.2004 vložila na účet společnosti dne 22.6.2004 částku ve výši 105.093,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 105.093,- Kč

73. L. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21.3.2001 ve znění dodatku ze dne 2.12.2002 vložila na účet společnosti dne 4.12.2002 částku ve výši 144.249,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 144.249,- Kč

74. L. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 22.10.2002 vložil na účet společnosti dne 29.10.2002 částku ve výši 300.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 300.000,- Kč

75. L. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27.1.2005 vložil na účet společnosti dne 8.2.2005 částku ve výši 4.269,85 USD (dle kurzu ČNB 23,467 částka 100.200,57,- Kč ), na základě dodatku:

ze dne 7.3.2005 vložil dne 15.3.2005 částku ve výši 1.000.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 1.100.200,57,- Kč

76. L. F., nar. XY, na základě celkem tří Smluv uzavřených ze dne 9.1.2002

vložil na účet společnosti :

dne 16.01.2002 částku ve výši 13.232,14 USD (dle kurzu ČNB 36,529 částka 483.356,84,- Kč)

dne 18.01.2002 částku ve výši 500.000,- Kč

dne 24.01.2002 částku ve výši 15.000 USD (dle kurzu ČNB 36,588 částka 548.820,- Kč)

a na základě dodatků těchto Smluv ze dne 29.5.2002 vložil dne 30.5.2002 na účet částku 20.000 USD (dle kurzu ČNB 32,468 částka 649.360,- Kč)

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 2.181.536,84,- Kč

77. L. F., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 10.7.2003 vložil na účet společnosti dne 10.7.2003 částku ve výši 100.000,- Kč) na základě dodatku:

ze dne 13.11.2003 vložil dne 13.11.2003 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 300.000,- Kč

78. M. H. H., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30.4.2003 vložil na účet společnosti dne 6.5.2003 částku ve výši 600.000,- Kč a na základě Smlouvy z 10.5.2004 vložil na účet společnosti dne 11.5.2004 částku ve výši nejméně 19.700 USD (dle kurzu ČNB 27,246 částka 536.746,2,- Kč)

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 1.136.746,2 - Kč

79. M. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2.2.2004 vložil na účet společnosti dne 5.2.2004 částku ve výši nejméně 598.500,- Kč), na základě dodatků:

ze dne 21.5.2004 vložil dne 24.5.2004 částku ve výši 299.100,- Kč,

ze dne 5.4.2005 vložil dne 5.4.2005 částku ve výši 500.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 1.397.600,- Kč

80. M. F., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21.1.2003 vložil na účet společnosti dne 26.2.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč

81. M. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 12.5.2003 vložila na účet společnosti dne 27.5.2003 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 11.11.2004 vložila dne 24.11.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 200.000,- Kč

82. M. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1.6.2001 ve znění dodatku ze dne 3.4.2002 vložil na účet společnosti dne 12.4.2002 částku ve výši 200.000,- Kč a na základě dodatků:

ze dne 4.11.2003 vložil dne 1.12.2003 částku ve výši 110.000,- Kč,

ze dne 28.2.2005 vložil dne 20.4.2005 částku ve výši 140.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 450.000,- Kč

83. M. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 9.10.2003 vložil na účet společnosti dne 21.10.2003 částku ve výši 300.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 300.000,- Kč

84. M. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 20.1.2001 ve znění dodatku ze dne 9.2.2002 vložil na účet společnosti dne 12.3.2002 částku ve výši 70.000,- Kč a dne 13.3.2002 částku ve výši 30.000,- Kč, celkem tedy 100.000,- Kč), na základě dodatků:

ze dne 7.6.2002 vložil dne 17.6.2002 částku ve výši 150.000,- Kč,

ze dne 10.2.2003 vložil dne 19.3.2003 částku ve výši 120.000,- Kč,

ze dne 12.5.2003 vložil dne 28.5.2003 částku ve výši 120.000,- Kč,

ze dne 17.2.2005 vložil dne 21.2.2005 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 590.000,- Kč

85. M. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 24.7.2003 vložila na účet společnosti dne 1.8.2003 částku ve výši 400.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 400.000,- Kč

86. M. D., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26.5.2003 vložila na účet společnosti dne 27.5.2003 částku ve výši 150.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 9.6.2003 vložila dne 11.6.2003 částku ve výši 155.732,30,- Kč,

ze dne 8.10.2003 vložila dne 14.10.2003 částku ve výši 43.000,- Kč,

ze dne 16.3.2004 vložila dne 23.3.2004 částku ve výši 50.000,- Kč,

ze dne 17.8.2004 vložila dne 17.8.2004 částku ve výši 50.000,- Kč,

ze dne 13.12.2004 vložila dne 15.12.2004 částku ve výši 30.000,- Kč,

ze dne 4.3.2005 vložila dne 7.3.2005 částku ve výši 20.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 498.732,30,- Kč

87. M. S., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26.04.2001 ve znění dodatku ze dne 16.5.2002 vložil na účet společnosti dne 3.6.2002 částku ve výši 200.000,- Kč a na základě dodatku ze dne 5.9.2003 vložil dne 16.9.2003 částku ve výši 250.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 450.000,- Kč

88. M. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11.8.2003 vložil na účet společnosti dne 19.8.2003 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 12.1.2004 vložil dne 29.1.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 200.000,- Kč

89. M. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30.4.2003 vložil na účet společnosti dne 9.5.2003 částku ve výši 550.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 3.11.2003 vložil dne 10.11.2003 částku ve výši 400.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 950.000,- Kč

90. M. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 6.1.2003 a na základě dodatku ze dne 7.1.2003 vložil na účet společnosti dne 9.1.2003 částku v celkové výši 500.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 13.1.2003 vložil dne 16.1.2003 částku ve výši 300.000,- Kč,

ze dne 12.11.2003 vložil dne 13.11.2003 částku ve výši 650.000,- Kč,

ze dne 8.4.2004 vložil dne 14.4.2004 částku ve výši 50.000,- Kč a dne 16.4.2004 částku ve výši 400.000,- Kč, celkem tedy 450.000,- Kč,

dále na základě Smlouvy uzavřené dne 30.1.2004 vložil na účet společnosti dne 2.2.2004 částku ve výši 4.432,5 USD (dle kurzu ČNB 29,145 částka 129.185,21,- Kč),

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 2.029.185,21 Kč

91. N. O., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30.9.2002 vložil na účet společnosti dne 9.10.2002 částku ve výši 170.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 11.6.2003 vložil dne 16.6.2003 částku ve výši 150.000,- Kč,

ze dne 12.5.2004 vložil dne 19.5.2004 částku ve výši 180.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 500.000,- Kč

92. N. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 9.10.2003 vložil na účet společnosti dne 16.10.2003 částku ve výši 200.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 6.5.2004 vložil dne 13.5.2004 částku ve výši 400.000,- Kč,

ze dne 7.3.2005 vložil dne 9.3.2005 částku ve výši 400.000,- Kč,

a dále na základě Smlouvy uzavřené dne 8.6.2004 vložil na účet společnosti dne 18.6.2004 částku ve výši nejméně 12.980,5 USD (dle kurzu ČNB 26,440 částka 343.204,42,- Kč),

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 1.343.204,42,- Kč

93. N. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 10.11.2003 vložil na účet společnosti dne 12.11.2003 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 27.4.2004 vložil dne 4.5.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 18.11.2004 vložil dne 26.11.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 21.3.2005 vložil dne 30.3.2005 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 400.000,- Kč

94. N. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 7.8.2002 vložil na účet společnosti dne 21.8.2002 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 7.1.2003 vložil dne 14.1.2003 částku ve výši 70.000,- Kč,

ze dne 9.7.2003 vložil dne 16.7.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 12.1.2004 vložil dne 30.1.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 8.10.2004 vložil dne 21.10.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 470.000,- Kč

95. N. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 6.4.2004 vložil na účet společnosti dne 13.4.2004 částku ve výši 250.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 11.3.2005 vložil dne 15.3.2005 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 350.000,- Kč

96. N. K., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1.2.2001 a dodatku této smlouvy ze dne 4.6.2003 vložil dne 9.6.2003 na účet společnosti částku ve výši 130.000,- Kč

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 130.000,- Kč

97. N. I., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 10.7.2003 vložil na účet společnosti dne 23.7.2003 částku ve výši 200.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 20.10.2003 vložil dne 22.10.2003 částku ve výši 200.000,- Kč,

ze dne 12.7.2004 vložil dne 20.7.2004 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 600.000,- Kč

98. P. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27.3.2003 vložila na účet společnosti dne 1.4.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč

99. P. E., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21.3.2003 vložila na účet společnosti dne 29.4.2003 částku ve výši 50.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 50.000,- Kč

100. P. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2.1.2001 ve znění dodatku ze dne 24.1.2005 vložil na účet společnosti dne 25.1.2005 částku ve výši 19.957,02 USD (dle kurzu ČNB 23,108 částka 461.166,82,- Kč),

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 461.166,82 Kč

101. P. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 25.6.2002 vložil na účet společnosti dne 25.6.2002 částku ve výši 8.000 USD (dle kurzu ČNB 30,720 částka 245.760,- Kč), na základě dodatků:

ze dne 27.1.2003 vložil dne 27.1.2003 částku ve výši 3.000 USD (dle kurzu ČNB 28,876 částka 86.628,- Kč)

ze dne 15.9.2004 vložil dne 22.9.2004 částku ve výši 3.940 USD (dle kurzu ČNB 25,714 částka 101.313,16,- Kč),

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 433.701,16 Kč

102. P. R., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 23.2.2005 vložila na účet společnosti dne 3.3.2005 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč

103. P. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 8.3.2004 vložil na účet společnosti dne 10.3.2004 částku ve výši 50.000 USD (dle kurzu ČNB 26,983 částka 1.349.150,- Kč), na základě dodatků:

ze dne 25.5.2004 vložil dne 31.5.2004 částku ve výši 50.000,- Kč,

ze dne 12.7.2004 vložil dne 20.7.2004 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 1.599.150,- Kč

104. R. K., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26.5.2001 ve znění dodatku ze dne 29.8.2002 vložil na účet společnosti dne 5.9.2002 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 100.000,- Kč

105. R. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11.11.2004 vložila na účet společnosti dne 23.11.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč

106. R. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11.9.2002 vložil na účet společnosti dne 16.9.2002 částku ve výši 200.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 1.10.2002 vložil dne 3.10.2002 částku ve výši 300.000,- Kč,

ze dne 22.1.2003 vložil dne 28.1.2003 částku ve výši 700.000,- Kč,

ze dne 24.4.2003 vložil dne 6.5.2003 částku ve výši 400.000,- Kč,

ze dne 9.12.2003 vložil dne 15.12.2003 částku ve výši 300.000,- Kč,

ze dne 7.5.2004 vložil dne 11.5.2004 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 13.7.2004 vložil dne 20.7.2004 částku ve výši 300.000,- Kč,

a na základě Smlouvy uzavřené dne 8.3.2005 vložil dne 15.3.2005 částku ve výši 350.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 3.050.000,- Kč

107. Ř. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5.11.2003 a dodatku této smlouvy ze dne 10.11.2003 vložil dne 10.11.2003 na účet společnosti částku ve výši 6.145,- USD (dle kurzu ČNB 27,902 částka 171.457,79,- Kč)

a dále na základě Smlouvy uzavřené dne 1.6.2004 vložil dne 2.6.2004 částku ve výši 400.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 3.1.2005 vložil dne 10.1.2005 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 771.457,79,- Kč

108. Ř. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 13.10.2004 vložil na účet společnosti dne 10.11.2004 částku ve výši 300.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 300.000,- Kč

109. Ř. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 15.6.2004 vložil na účet společnosti dne 23.6.2004 částku ve výši 250.000,- Kč

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 250.000,- Kč

110. Ř. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 6.8.2001 ve znění dodatku z 6.6.2002 vložil na účet společnosti dne 14.6.2002 částku ve výši 40.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 40.000,- Kč

111. S. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21.11.2001 ve znění dodatků:

ze dne 13.3.2002 vložil dne 3.5.2002 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 21.1.2003 vložil dne 11.2.2003 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 11.8.2003 vložil dne 22.8.2003 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 22.11.2004 vložil dne 30.11.2004 částku ve výši 300.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 1.800.000,- Kč

112. S. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 6.2.2003 vložil na účet společnosti dne 13.2.2003 částku ve výši 200.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 9.4.2003 vložil dne 18.4.2003 částku ve výši 300.000,- Kč,

ze dne 30.3.2004 vložil dne 6.4.2004 částku ve výši 500.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 1.000.000,- Kč

113. S. F., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 22.10.2002 vložil na účet společnosti dne 2.12.2002 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 29.5.2003 vložil dne 25.6.2003 částku ve výši 50.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 150.000,- Kč

114. S. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2.6.2004 vložil na účet společnosti dne 8.26.2004 částku ve výši 500.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 500.000,- Kč

115. S. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 24.6.2003 vložil na účet společnosti dne 26.6.2003 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 9.1.2004 vložil dne 23.1.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 30.8.2004 vložil dne 2.9.2004 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 400.000,- Kč

116. S. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 31.5.2002 vložila na účet společnosti dne 20.6.2002 částku ve výši 55.000,- Kč, na základě dodatku ze dne 26.8.2003 vložil dne 29.8.2003 částku ve výši 300.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 355.000,- Kč

117. S. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4.4.2003 vložil na účet společnosti dne 22.4.2003 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 30.3.2004 vložil dne 5.4.2004 částku ve výši 50.000,- Kč,

ze dne 3.11.2004 vložil dne 15.11.2004 částku ve výši 50.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 200.000,- Kč

118. S. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2.7.2002 vložil na účet společnosti dne 10.7.2002 částku ve výši 320.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 320.000,- Kč

119. S. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 18.11.2002 vložila na účet společnosti dne 28.11.2002 částku ve výši 129.732,- Kč

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 129.732,- Kč

120. S. T., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 7.4.2005 vložila na účet společnosti dne 14.4.2005 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 100.000,- Kč

121. Š. R., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 12.9.2002 vložil na účet společnosti dne 2.10.2002 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 200.000,- Kč

122. Š. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5.6.2002 vložila na účet společnosti dne 27.6.2002 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 200.000,- Kč

123. Š. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21.5.2004 vložil na účet společnosti dne 28.5.2004 částku ve výši 200.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 30.8.2004 vložil dne 31.8.2004 částku ve výši 200.000,- Kč,

ze dne 9.11.2004 vložil dne 9.11.2004 částku ve výši 200.000,- Kč,

ze dne 6.12.2004 vložil dne 7.12.2004 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 800.000,- Kč

124. Š. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1.6.2004 vložila na účet společnosti dne 2.6.2004 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 200.000,- Kč

125. Š. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 3.7.2002 vložil na účet společnosti dne 15.7.2002 částku ve výši 1.000.000,- Kč a na základě Smlouvy uzavřené dne 17.2.2004 vložil na účet společnosti dne 24.2.2004 částku ve výši 160.000 USD (dle kurzu ČNB 25,906 částka 4.144.960,- Kč),

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 5.144.960,-Kč

126. Š. I., nar. XY, na základě dodatků Smlouvy uzavřené dne 27.3.2001, tedy dodatků:

ze dne 9.9.2002 vložil dne 12.9.2002 částku ve výši 400.000,- Kč,

ze dne 28.11.2002 vložil dne 4.12.2002 částku ve výši 500.000,- Kč,

na základě dodatků Smlouvy uzavřené dne 2.1.2003, tedy dodatků:

ze dne 2.1.2003 vložil dne 9.1.2003 částku ve výši 300.000,- Kč,

ze dne 11.7.2003 vložil dne 22.7.2003 částku ve výši 300.000,- Kč,

ze dne 8.9.2003 vložil dne 18.9.2003 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 13.1.2004 vložil dne 16.1.2004 částku ve výši 1.000.000,- Kč,

ze dne 21.4.2004 vložil dne 29.4.2004 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 24.5.2004 vložil dne 1.6..2004 částku ve výši 1.200.000,- Kč,

ze dne 1.12.2004 vložil dne 6.12.2004 částku ve výši 500.000,- Kč,

a dále na základě Smlouvy ze dne 22.7.2004 vložil dne 5.8.2004 částku ve výši 69.875 USD (dle kurzu ČNB 25,612 částka 1.789.638,5,- Kč),

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 6.989.638,50 Kč

127. T. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5.6.2003 vložil na účet společnosti dne 17.6.2003 částku ve výši 250.000,- Kč, na základě dodatku:

ze dne 30.1.2004 vložil dne 10.2.2004 částku ve výši 50.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 300.000,- Kč

128. T. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 23.8.2002 vložil na účet společnosti dne 19.11.2002 částku ve výši 100.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 24.3.2003 vložil dne 23.4.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 16.6.2003 vložil dne 30.6.2003 částku ve výši 100.000,- Kč,

ze dne 28.1.2004 vložil dne 2.2.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 400.000,- Kč

129. T. O., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30.7.2001 ve znění dodatků:

ze dne 3.4.2002 vložil dne 8.4.2002 částku ve výši 170.000,- Kč,

ze dne 28.2.2003 vložil dne 11.3.2003 částku ve výši 400.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 570.000,- Kč

130. T. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11.1.2005 vložil na účet společnosti dne 19.1.2005 částku ve výši 150.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 150.000,- Kč

131. T. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 25.5.2004 vložila na účet společnosti dne 28.5.2004 částku ve výši 250.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 250.000,- Kč

132. T. R., nar. XY, nejméně na základě Smlouvy uzavřené dne 1.7.2001 ve znění dodatku ze dne 26.4.2002 vložil na účet společnosti dne 9.5.2002 částku ve výši 1.000.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 1.000.000,-

133. V. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 18.12.2000 (na Smlouvě též datum 5.12.2000) ve znění dodatku ze dne 28.1.2003 vložil na účet společnosti dne 10.2.2003 částku ve výši nejméně 50.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 50.000,- Kč

134. V. D., nar. XY, na základě dvou Smluv uzavřených dne 12.5.2003 vložil na účet společnosti dne 23.5.2003 částku ve výši 100.000,- Kč na každou Smlouvu, celkem tedy 200.000,-Kč, a na základě dodatku:

ze dne 19.7.2004 vložil dne 2.8.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 300.000,- Kč

135. V. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2.4.2001 ve znění dodatku ze dne 8.1.2003 vložil na účet společnosti dne 20.1.2003 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 200.000,- Kč

136. V. M., nar. XY, na základě dvou Smluv uzavřených dne 12.5.2003 vložil na účet společnosti dne 21.5.2003 částku ve výši 100.000,- Kč na každou Smlouvu, celkem tedy 200.000,-Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 200.000,- Kč

137. V. E., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11.6.2002 vložila na účet společnosti dne 21.6.2002 částku ve výši 596.790,- Kč a dne 26.6.2002 částku ve výši 92.276,60 Kč, celkem tedy 689,066,6 Kč, na základě dodatků:

ze dne 9.10.2003 vložila dne 13.10.2003 částku ve výši 600.000,- Kč,

celkem tak poškozené vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 1.289.066,6,- Kč

138. V. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1.12.2004 ve znění dodatku ze dne 17.1.2005 vložil na účet společnosti dne 20.1.2005 částku ve výši 500.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 500.000,- Kč

139. V. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27.9.2004 vložil na účet společnosti dne 1.10.2004 částku ve výši 130.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 130.000,- Kč

140. W. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 29.11.2002 vložil na účet společnosti dne 13.12.2002 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 100.000,- Kč

141. Y. A., nar. XY, nejméně na základě Smlouvy uzavřené dne 18.7.2001 ve znění dodatku ze dne 24.4.2002 poukázal platebním příkazem na účet společnosti dne 6.5.2002 částku ve výši 27.834,39 EUR (dle kurzu ČNB 30,53530 částka 849.923,1,- Kč), kdy na účet společnosti byl fakticky připsán dne 13.5.2002 vklad poškozeného ve výši 24.647,84 USD (dle kurzu ČNB 33,593 částka 827.994,89,- Kč),

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 827.994,89,- Kč

142. Z. J., nar. XY, na základě dvou Smluv uzavřených dne 30.9.2004 vložil na účet společnosti dne 1.10.2004 částku ve výši 300.000,- Kč na každou Smlouvu, tedy celkem 600.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 31.3.2005 vložil dne 4.4.2005 částku ve výši 300.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši 900.000,- Kč

143. Z. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 28.5.2004 vložil na účet společnosti dne 9.6.2004 částku ve výši 100.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 100.000,- Kč

144. Z. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11.12.2002 vložil na účet společnosti dne 30.12.2002 částku ve výši 370.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 16.9.2003 vložil dne 29.9.2003 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 7.6.2004 a 25.6.2004 vložil dne 22.6.2004 částku ve výši 830.734,51,- Kč,

ze dne 6.9.2004 vložil dne 25.10.2004 částku ve výši 200.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 1.900.734,51 Kč

145. Ž. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 22.5.2002 vložil na účet společnosti dne 11.6.2002 částku ve výši 905.520,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 6.11.2002 vložil dne 11.11.2002 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 8.1.2003 vložil dne 13.1.2003 částku ve výši 500.000,- Kč,

ze dne 9.12.2003 vložil dne 18.12.2003 částku ve výši 400.000,- Kč,

a na základě Smlouvy ze dne 11.3.2004 vložil na účet společnosti dne 16.3.2004 částku ve výši 650.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 1.3.2005 vložil dne 2.3.2005 částku ve výši 120.740,30,- Kč,

ze dne 7.4.2005 vložil dne 11.4.2005 částku ve výši 230.000,- Kč,

celkem tak poškozenému vznikla na vylákaných vkladech škoda ve výši nejméně 3.306.260,30 Kč

celkem tak všem shora uvedeným poškozeným na vylákaných vkladech způsobil škodu v celkové výši nejméně 110.535.279,12,- Kč.

2. Za shora uvedený zvlášť závažný zločin uložil Městský soud v Praze obviněnému podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností i družstev v trvání 5 let.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému Městským soudem v Praze uložena povinnost, zaplatit poškozeným na náhradě škody:

J. M., nar. XY, finanční částku ve výši 1.376.360,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,

J. Z., nar. XY, finanční částku ve výši 1.900.734,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,

právní nástupci zemřelé pošk. D. K., a to:

- L. K., nar. XY, finanční částku ve výši 116.845,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení

- A. P., nar. XY, finanční částku ve výši 116.845,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,

- H. D., nar. XY, finanční částku ve výši 537.164,77 Kč úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,

- Manželé L. F., nar. XY a L. L., nar. XY, finanční částku ve výši 2.147.767,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,

- E. V., nar. XY, finanční částku ve výši 1.264.814,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,

- P. L., nar. XY, finanční částku ve výši 1.100.000 Kč

právní nástupci zemřelé pošk. Z. F., a to

o J. F., nar. XY částku 83.333 Kč

o J. F., nar. XY, částku 83.333 Kč

o M. F., nar. XY, částku 83.333 Kč

- M. S., nar. XY, právní nástupkyně zemřelého pošk. P. S., finanční částku ve výši 832.083,39 Kč

- J. Ž., nar. XY, finanční částku ve výši 2.749.459,72 Kč

- J. M., nar. XY, finanční částku ve výši 200.000 Kč

- F. M., nar. XY, finanční částku ve výši 100.000 Kč

- J. M., nar. XY, finanční částku ve výši 200.000 Kč

- V. S., nar. XY, finanční částku ve výši 364.802,34 Kč

- A. K., nar. XY, finanční částku ve výši 299.700 Kč

- O. M., nar. XY, zastupující z titulu společného jmění manželů pošk. J. M., nar. XY, finanční částku ve výši 819.273,63 Kč

- J. Ř., nar. XY, finanční částku ve výši 757.027,87 Kč

- B. M., nar. XY, částka 400.000 Kč

- L. M., nar. XY, s částka 226.568,84 Kč

- D. M., nar. XY, s částka 419.770,80 Kč.

4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli další poškození se svým nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních, a to konkrétně:

P. A., nar. XY

M. H., nar. XY

A. P., nar. XY

D. M., nar. XY

J. H., nar. XY

P. Š., nar. XY

L. M., nar. XY

M. H., nar. XY

právní nástupci zemřelého pošk. J. V., a to:

- M. V., nar. XY,

- I. D., nar. XY

právní nástupci zemřelého pošk. M. Š., a to:

- N. K., nar. XY

- P. Š., nar. XY

5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli dále poškození odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a to konkrétně:

J. M., nar. XY

J. Z., nar. XY

právní nástupci zemřelé pošk. D. K., a to:

- L. K., nar. XY,

- A. P., nar. XY,

H. D., nar. XY

Manželé L. F., nar. XY a L. L., nar. XY

E. V., nar. XY

právní nástupce zemřelé pošk. Z. F., a to J. F., nar. XY,

M. S., nar. XY

J. Ž., nar. XY

V. S., nar. XY

A. K., XY

O. M., nar. XY, zastupující z titulu společného jmění manželů zemřelého pošk. J. M., nar. XY

J. Ř., nar. XY

B. M., nar. XY

L. M., nar. XY

D. M., nar. XY.

6. Naproti tomu byl obviněný rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. 41 T 15/2013, podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 9. 2016, sp. zn. 1 KZV 225/2007 pro skutky, jimiž měl spáchat pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měl podle skutkové věty zprošťujícího výroku daného rozsudku dopustit tím, že:

v době nejméně od 03.03.1999 do 01.04.2005 v Praze, v úmyslu neoprávněně obohatit spol. K. P. E., IČ:XY, se sídlem XY (dále jen K.,) a získat pro sebe finanční prostředky, jako místopředseda představenstva a akcionář společnosti, nejdříve sám, a ode dne 27.10.1999 do 01.03.2005, společně se zesnulým J. K., nar. XY, který byl zvolen předsedou představenstva a stal se akcionářem společnosti, prostřednictvím společnosti K., za využití jejích zaměstnanců a osob ze statutárních orgánů společnosti K., které neseznámil se svým pravým záměrem získat podvodně finanční prostředky od níže uvedených poškozených fyzických a právnických osob, nabízel sám nebo prostřednictvím inzerce, zaměstnanců K., či externích spolupracovníků finanční služby spočívající v deklarovaném zhodnocení vložených

finančních prostředků, kdy samotné zhodnocení mělo být prováděno na základě obchodní

činnosti K., spočívající v realizaci obchodů na zahraničních finančních trzích

s měnovými deriváty, a to vše na základě s klienty uzavřených komisionářských smluv o obchodování s měnami, kdy nepravdivě uváděl, že společnost K., je držitelem devizové licence České národní banky (dále jen ČNB), ač tomu tak nebylo, když od založení dne 3.3.1999 do dne 22.05.2000 prováděla společnost svoji činnost bez devizové licence ČNB

k provádění obchodů, tato byla společnosti udělena ČNB dne 23.05.2000 pod

č.j.:SP.620/1/234-3, evidenční číslo XY, s platností do dne 31.12.2001, a poté byla

prodloužena na základě rozhodnutí ČNB ze dne 12.12.2001 č. j: Sp:620/1/234-10, evidenční

číslo XY, avšak popisovaný způsob provádění obchodů v plném rozsahu neumožňovala, a společnost K., na zahraničních trzích fakticky obchodovala pouze v době od 03.03.1999 do 31.12.2001, a to pouze s částí svěřených finančních prostředků, a od 01.01.2002 k obchodování nedocházelo vůbec, přičemž klienti společnosti byli po celou dobu ujišťováni, že s jejich finančními prostředky obchodováno je, čímž obviněný vytvářel dojem o dovolenosti, správnosti a zákonnosti své činnosti, a takto přesvědčil nejméně níže uvedené

poškozené klienty společnosti K., o vložení finančních prostředků na účty k tomu

určené, přičemž tak učinil s vědomím, že takto získané finanční prostředky, mimo těch, které

využil na pokrytí nákladů činnosti společnosti, použije k jinému účelu, než jaký byl klientům

deklarován, klienty nepravdivě informoval o skutečném stavu financí na klientských účtech,

vedených v hlavní účetní knize spol. K., zasíláním měsíčních výpisů, ve kterých byl

vykazován neexistující zisk z obchodování, a ztráta, která byla způsobena jednak skutečným

obchodováním, jednak použitím finančních prostředků pro potřeby společnost K., a vlastní potřebu společníků, byla vykazována jako náklady na obchodování na vlastní účet

společnosti K., nebo jako kompenzace klientům, či jako převzatá ztráta, příp. jako ztráta z kursovních rozdílů, čímž v účetnictví K. nebyly zaneseny skutečné údaje, a finanční prostředky, které byly klienty vloženy na účty č. XY, č. XY vedené u Deutsche Bank AG Praha a účty č. XY, č. XY vedené u ING Bank – klientské účty, byly ve skutečnosti převáděny na účet společnosti K. č. XY, vedený u ČSOB, a.s. nebo do pokladny spol. K.,

a v rámci svého shora popsaného jednání nevedl od samého počátku řádným způsobem

účetnictví, neřídil řádně společnost K., nakládal s finančními prostředky v rozporu

s informacemi sdělovanými poškozeným klientům, kdy mu muselo být zřejmé, že takovéto

jednání a nakládání s finančními prostředky povede k neschopnosti společnosti K.,

dostát sjednaným závazkům a způsobit škodu klientům, přičemž obviněný tím porušil svou

povinnost uvedenou ve smlouvách o obchodování s měnami, a to čl. I., III. bod 4, 5, dle

kterého měla společnost K. povinnost informovat klienty o způsobu vedení klientského

účtu, pohybu dle výnosů a ztrát,

dále porušil svou zákonnou povinnost podle devizového zákona č. 219/1995 Sb., kdy podle

ustanovení § 3 odst. 1) devizového zákona 219/1995 Sb., k provádění obchodů s devizovými

hodnotami a peněžními službami, je-li tato činnost podnikána, je potřeba devizové licence,

podle ustanovení § 3 odst. 7) devizového zákona č. 219/1995 Sb., je povinna oprávněná osoba dodržovat oprávnění, rozsah a dobu platnosti licence, a rovněž porušil ustanovení § 9 odst. 1) devizového zákona č. 219/1995 Sb., kdy provádět obchodování s devizovými hodnotami a poskytovat peněžní služby ve vztahu k zahraničí jako podnikání mohou pouze devizová místa v rozsahu devizové licence,

dále porušil svou zákonnou povinnost uvedenou v ustanovení § 577 a následujících

obchodního zákona č. 513/1991 Sb., kdy komisionář je povinen jednat s řádnou péčí podle

pokynů komitenta a chránit jeho zájmy a podávat komitentovi zprávy o stavu klientského

účtu,

a svým jednáním způsobil nejméně níže uvedeným poškozeným klientům společnosti K., kteří se společností podepsali níže specifikované smlouvy níže uvedenou škodu

1. A. M., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřena v roce 1999, podle výpisu z účtu společnosti K., č. XY uzavřená dne 04.10.1999, vklad 175.000 Kč, způsobená škoda 175.000 Kč,

2. B. M., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 18.02.2000, vklad 200.000 Kč, způsobená škoda 200.000 Kč,

3. B. M., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností uzavřená v roce 2000, podle výpisu z účtů společnosti č. XY, č. XY, vklad 100.000 Kč dne 12.10.2000, vklad 100.000 Kč dne 16.05.2001, vklad Kč dne 23.01.2002, vklad 100.000 Kč dne 03.07.2002 , výběr 200.000 Kč dne způsobená škoda 200.000 Kč,

4. B. R., nar. XY, na základě smlouvy uzavřené dne 30.06.1999 + 2001 ve znění dodatků, podle výpisů z účtů

společnosti K. č. XY, č. XY, vklad 4.000.000 Kč dne 23.06.1999,

výběr 50.075 USD dne 04.06.2004 (kurz ČNB 25,664 Kč, celkem 1.285.124,80 Kč),

výběr 50.088,07 USD dne 13.01.2005 (kurz ČNB 22,961 Kč, celkem 1.150.072,10 Kč),

způsobená škoda 1.564.803,02 Kč

5. B. K., nar. XY, na základě smlouvy uzavřené v roce 2001, podle výpisu z účtů společnosti K., č. XY, č.XY a č. XY, dne 18.01.2001 vklad 5.480 USD (kurz ČNB 37,898 Kč,celkem 207.681,04 Kč), dne 15.06.2001 výběr 130,57 USD (kurz ČNB 39,785 Kč,celkem 5.194,72 Kč), dne 11.07.2002 výběr 228.001 Kč, dne 06.08.2002 výběr 58,9 USD

(kurz ČNB 38,49 Kč celkem 2.267,06 Kč), dne 19.04.2002 vklad 10.000 USD ( kurz

ČNB 33,93 Kč, celkem 339.300 Kč), dne 20.06.2002 vklad 318.790 Kč, dne 22.07.2003

výběr 20.126,58 USD (kurz ČNB 30,098 Kč celkem 605.769,80 Kč) způsobená škoda 24.538,46 Kč

6. B. J., nar. XY, bytem XY, okr. XY, smlouva se společností

K. uzavřená v, roce 2001 podle výpisu účtu společnosti K. č. XY,

dne 23.07.2001 vklad 100.000 Kč, dne 29.10.2001 vklad 100.000 Kč, dne 10.01.2002

vklad 400.000 Kč, dne 10.05.2002 vklad 100.000 Kč, dne 13.05.2002 vklad 100.000 Kč,

dne 08.08.2002 vklad 150.000 Kč, dne 14.11.2002 vklad 400.000 Kč, způsobená škoda 1.350.000

7. Č. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se

společností K. uzavřená dne 25.06.1999, vklad 10.000 USD dne 25.06.1999 (kurz

ČNB - 35,709 Kč), způsobená škoda 357.090 Kč,

8. D. S., nar. XY, bytem XY, smlouva se

společností K. uzavřená dne 08.08.2000 ve znění dodatků, podle výpisů z účtů

společnosti K. č. XY, č. XY dne 14.08.2000 vklad 750.000 Kč,

dne 23.02.2001 vklad 19.482,12 USD (kurz ČNB 38,333 Kč celkem 746.808,11Kč),

způsobená škoda 1.496.808,11 Kč,

9. F. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 19.06.2001 ve znění dodatků, dne 29.12.2004 vklad 12.000 USD (kurz dle ČNB 22,405 Kč, celkem 268.860 Kč), dne 02.01.2004 vklad 200.000 Kč, dne vklad 200.000 Kč, dne 22.07.2002 vklad 6.775,53 USD (kurz dle ČNB 30,098 Kč, celkem 203.929,90 Kč), dne 07.2001 vklad 5.014,42 USD (kurz dle ČNB 39,891 Kč, celkem 200.030,23 Kč), dne 31.01.2002 vklad 4.085,08 USD (kurz dle ČNB 36,972 Kč, celkem 151.033,58 Kč), způsobená škoda 1.223.853,71 Kč,

10. G. I., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 26.01.2000 ve znění dodatků - vklad 350.000 Kč, způsobená škoda 350.000 Kč,

11. H. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 28.06.2000 ve znění dodatků - vklad 250.000 Kč, dne 15.06.2001 vklad 200.000 Kč, dne 19.10.2001 vklad 300.000 Kč, dne 05.12.2001 výběr 150.000 Kč, způsobená škoda 600.000 Kč,

12. H., IČ:XY, zastoupená panem M. Š., generální ředitelem a prokuristou, smlouva se společností K. uzavřená dne 21.09.2001 ve znění dodatků - vklad 50.000 USD ( kurz ČNB 23,00 Kč celkem 1.953.000 Kč, způsobená škoda 1.953.000 Kč,

13. H. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 21.09.2001 ve znění dodatků, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY dne 08.10.2001 vklad 200.000 Kč, dne 12.11.2001 výběr 3.482,08 Kč, dne 15.11.2001 vklad 3.482,08 Kč, dne 22.11.2001 výběr 3.482,08 Kč, dne 27.11.2001 vklad 3.482,08 Kč, dne 19.11.2002 vklad 85.000 Kč, dne 12.11.2003 vklad 150.000 Kč, způsobená škoda 435.000 Kč,

14. H. M., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 28.02.2001 ve znění dodatků, vklad 1.000.000 Kč, dne 01.03.2001 vklad 1.000.000 Kč, dne 07.03.2001 výběr 1.000.000 Kč, způsobená škoda 1.000.000 Kč,

15. H. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 10.01.2000 ve znění dodatků, podle výpisů z účtů společnosti K., č. XY, č. XY, č. XY, dne 12.01.2000 vklad 350.000 Kč, dne 22.02.2001 výběr 2.696,87 USD (kurz ČNB 37,767 Kč, celkem 101.852.68 Kč), dne 15.10.2003 výběr 100.000 Kč, způsobená škoda 148.147,32 Kč,

16. H. V., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 27.03.2001 ve znění dodatků, podle výpisů z účtů společnosti K. č. XY, č. XY, č. XY a č. XY dne 04.04.2001 vklad 150.000 Kč, dne 06.08.2001 výběr 1.432,63 USD (kurz ČNB 38,496 Kč, celkem 55.150,52 Kč), dne 01.02.2002 vklad 90.000 Kč, dne 28.02.2002 vklad 85.000 Kč, dne 17.02.2003 vklad 500.000 Kč, dne 26.06.2003 výběr 180.000 Kč, dne 22.08.2003 vklad 500.000 Kč, dne 22.10.2003 vklad 120.000 Kč, dne 16.01.2004 vklad 180.000 Kč, dne 12.02.2004 vklad 160.000 Kč, dne 30.03.2004 vklad 100.000 Kč, dne 30.03.2004 vklad 100.000 Kč, dne 12.05.2004 vklad 120.000 Kč, dne 21.10.2004 vklad 100.000 Kč, dne 17.12.2004 vklad 80.000 Kč, dne 19.01.2005 vklad 3.700,- EUR (kurz ČNB 30,275 Kč, celkem 112.017,50 Kč), způsobená škoda 2.161.866,98 Kč,

17. H. P., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 15.03.2004 ve znění dodatků, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY dne 08.04.2004 vklad 100.000 Kč, dne 23.12.2004 vklad 100.000 Kč, způsobená škoda 200.000 Kč,

18. H. A., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2000, dle výpisu z účtu společnosti K. č. XY dne 26.04.2000 vklad 300.000 Kč, způsobená škoda 300.000 Kč,

19. H. L., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2001, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY, dne 26.11.2001 vklad 100.000 Kč, dne 14.03.2002 vklad 100.000 Kč, dne 15.03.2002 vklad 100.000 Kč, dne 18.03.2002 vklad 100.000 Kč, dne 21.03.2002 vklad 100.000 Kč, dne 22.03.2002 vklad 100.000 Kč, dne 26.03.2002 vklad 100.000 Kč, dne 17.06.2002 vklad 100.000 Kč, dne 21.08.2002 vklad 130.000 Kč, dne 17.02.2003 vklad 100.000 Kč, dne 18.02.2003 vklad 100.000 Kč, dne 30.07.2003 vklad 300.000 Kč, způsobená škoda 1.430.000 Kč,

20. J. P., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2000, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY, dne 14.11.2000 vklad 100.000 Kč, dne 15.11.2000 vklad 100.000 Kč, podle výpovědi poškozeného P. J. způsobená škoda 165.000 Kč, způsobená škoda 165.000 Kč,

21. J. V., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2003, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY, dne 25.07.2003 vklad 100.000 Kč, dne 26.08.2004 vklad 100.000 Kč, způsobená škoda 200.000 Kč,

22. J. M., nar. XY, bytem XY,smlouva se společností K. uzavřená v roce 2002, podle výpisu z účtů společnosti K. č. XY dne 23.04.2002 vklad 99.867,37 USD ( kurz ČNB 33,987 Kč, celkem 3.394.192,30 Kč), dne 06.05.2002 výběr 214,60 USD ( kurz ČNB 33,392 Kč, celkem 7.165,92 Kč), dne 10.06.2002 výběr 1.062,90 USD (kurz ČNB 32,341 Kč, celkem 34.375,25 Kč), dne 03.07.2002 výběr 1.192,58 USD (kurz ČNB 30,034 Kč, celkem 35.817,95 Kč), dne 08.08.2002 výběr 549,09 USD (kurz ČNB 31,703 Kč, celkem 17.407,80 Kč) dne 04.09.2002 výběr 613,51 USD ( kurz ČNB 30,562 Kč, celkem 18.750,09 Kč), dne 07.10.2002 výběr 1.039,74 USD ( kurz ČNB 30,927 Kč, celkem 32.156,04 Kč), dne 06.11.2002 výběr 1.117,18 USD ( kurz ČNB 30,949 Kč, celkem 34.575,60 Kč), dne 04.12.2002 výběr 1.042,45 USD (kurz ČNB 31,075 Kč, celkem 32.394,13 Kč), dne 09.01.2003 výběr 544,17 USD (kurz ČNB 30,040 Kč, celkem 16.346,86 Kč), dne 13.02.2003 výběr 1.071,41 USD (kurz ČNB 29,264 Kč, celkem 31.353,74 Kč), dne 10.03.2003 výběr 1.065,20 USD (kurz ČNB 28,773 Kč, celkem 30.648,99 Kč), dne 07.04.2003 výběr 1.133,95 USD ( kurz ČNB 29,843 Kč, celkem 33.840,46 Kč), dne 13.5.2003 výběr 843,19 USD ( kurz ČNB 27,330 Kč, celkem 23.044,38 Kč), dne 06.06.2003 výběr 1.027,57 USD ( kurz ČNB 26,524 Kč, celkem 27.255,26 Kč), dne 09.07.2003 výběr 994.10 USD ( kurz ČNB 27,824 Kč, celkem 27,659,83 Kč), dne 12.08.2003 výběr 822,21 USD ( kurz ČNB 28,462 Kč, celkem 23.401,74 Kč), dne 11.09. 2003 výběr 1.004,99 USD ( kurz ČNB 29,169 Kč, celkem 29.314,55 Kč), dne 08.10.2003 výběr 885,61USD (kurz ČNB 27,107 Kč, celkem 24.006,23 Kč), dne 10.11.2003 výběr 859,78 USD (kurz ČNB 27,933 Kč, celkem 24.016,23 Kč), dne 09.12.2003 výběr 679,16 USD (kurz ČNB 26,228 Kč, celkem 17.813,00 Kč), dne 12.01.2004 výběr 771,72 USD (kurz ČNB 25,403 Kč, celkem 19.604,40 Kč), dne 09.02.2004 výběr 799,16 USD (kurz ČNB 26,142 Kč, celkem 20.891,64 Kč), dne 04.03.2004 výběr 617,43 USD (kurz ČNB 27,171 Kč, celkem 16.776,19 Kč), dne 07.04.2004 výběr 999,87 USD (kurz ČNB 27,088 Kč, celkem 27.084,47 Kč), dne 06.05.2004 výběr 1.040,36 USD (kurz ČNB 26,585 Kč, celkem 27.657,97 Kč), dne 02.06.2004 výběr 956,96 USD (kurz ČNB 25,624 Kč, celkem 24.521,14 Kč), dne 09.07.2004 výběr 748,02 USD (kurz ČNB 25,458 Kč, celkem 19.043,09 Kč), dne 03.08.2004 výběr 1.021,4 USD (kurz ČNB 26,374 Kč, celkem 26.964,96 Kč), dne 08.09.2004 výběr 1.137,27 USD (kurz ČNB 26,370 Kč, celkem 29.989,80 Kč), dne 07.10.2004 výběr 605,03 USD (kurz ČNB 25,509 Kč, celkem 15.433,71 Kč), dne 03.11.2004 výběr 1.068,81 USD (kurz ČNB 24,665 Kč, celkem 26.362,19 Kč), dne 02.12.2004 výběr 891,62 USD (kurz ČNB 23,204 Kč, celkem 20.689,15 Kč), dne 05.01.2005 výběr 565,20 USD (kurz ČNB 23,009 Kč, celkem 13.004,68 Kč), způsobená škoda 2.584.824,86 Kč,

23. K. M., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 26.04.2000 ve znění dodatků - vklad 300.000 Kč, způsobená škoda 300.000 Kč,

24. K. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 01.04.2001 ve znění dodatků - vklad 4.104,37 USD (kurz ČNB 38,837 Kč, celkem 159.401,42 Kč), 30.04.2001 vklad 200.000 Kč, 15.11.2001 vklad 212.716,60 Kč, způsobená škoda 572.118,02 Kč,

25. K. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 13.12.2004 ve znění dodatků - vklad 385.000 Kč, způsobená škoda 385.000 Kč,

26. K. I., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 24.10.2001 ve znění dodatků, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY, dne 14.11.2001 vklad 250.000 Kč, dne 06.02.2002 výběr 6.890,97 Kč, dne 06.05.2002 výběr 12.032,61 Kč, dne 08.08.2002 výběr 12.440,76 Kč, dne 06.11.2002 výběr 10.173,89 Kč, dne 13.02.2003 výběr 8.799,07 Kč, dne 13.05.2003 výběr 9.776,49 Kč, dne 24.06.2003 vklad 150.000 Kč, dne 13.08.2003 výběr 9.608,30 Kč, dne 11.11.2003 výběr 15.897,23 Kč, dne 09.02.2004 výběr 10.795,-Kč, dne 06.05.2004 výběr 12.367,57 Kč, dne 03.08.2004 výběr 13.103,47 Kč, dne 03.11.2003 výběr 12.354 Kč, způsobená škoda 265.760,64 Kč,

27. L. L., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 14.09.2000 ve znění dodatků - vklad 100.000 Kč, způsobená škoda 100.000 Kč,

28. L. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 04.12.2003, ve znění dodatků - vklad 100.000 Kč, způsobená škoda 100.000 Kč,

29. M. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 23.08.1999 ve znění dodatků - vklad 400.000 Kč, způsobená škoda 400.000 Kč,

30. M. D., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 10.01.2000 o finančním poradenství pro obchodování na F. - vklad 350.000 Kč, dne 01.04.2001 byla ukončena smlouva o finančním poradenství a téhož dne uzavřena nová smlouva o obchodování s měnami, způsobená škoda 350.000 Kč,

31. M. S., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2002 ve znění dodatků, podle vpisu účtu K., č. XY, dne 14.02.2002 vklad 500.000 Kč, dne 04.06.2002 výběr 527.173 Kč, dne 03.10.2003 vklad 2.000.000 Kč, způsobená škoda 1.972.827 Kč,

32. M. P., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2004 ve znění dodatků, dle výpisu z účtu společnosti K. č. XY, dne 21.05.2003 vklad 272.340 Kč, dne 05.11.2003 výběr 80.000 Kč, dne 09.12.2003 výběr 100.000 Kč, dne 07.01.2004 výběr 55.000 Kč, dne 05.03.2004 vklad 500.000 Kč, dne 08.09.2004 výběr 100.000 Kč, způsobená škoda 437.340 Kč,

33. M. Š., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2004 ve znění dodatků, dle výpisu z účtu společnosti K. č. XY dne 10.09.2004 vklad 1.000.000 Kč, dne 22.09.2004 vklad 250.000 Kč, dne 26.01.2005 výběr 1.000.000 Kč, způsobená škoda 250.000 Kč,

34. M. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2000, podle výpisů z účtů společnosti K. č. XY a č. XY, dne 22.12.2000 vklad 100.000 Kč, dne 01.08.2001 vklad 30.000 Kč, dne 18.01.2002 vklad 210.000 Kč, dne 09.01.2003 výběr 60.000 Kč, dne 24.01.2003 výběr 50.000 Kč, dne 27.02.2003 výběr 25.000 Kč, dne 02.04.2003 výběr 20.000 Kč, dne 25.04.2003 výběr 15.000 Kč, dne 27.05.2003 výběr 11.000 Kč, dne 29.07.2003 výběr 27.000 Kč, dne 14.10.2003 vklad 30.000 Kč, dne 16.02.2004 výběr 20.000 Kč, dne 17.03.2004 výběr 16.000 Kč, dne 19.03.2004 výběr 15.000 Kč, dne 20.04.2004 výběr 7.000 Kč, dne 23.04.2004 výběr 9.000 Kč, dne 27.07.2004 výběr 10.000 Kč, dne 13.09.2004 výběr 4.000 Kč, způsobená škoda 81.000 Kč,

35. M. S., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2000, podle výpisů z účtů společnosti K. č. XY,č.XY a č. XY, dne 18.10.2000 vklad 200.000 Kč, dne 16.11.2000 výběr 4.814,93 USD (kurz ČNB 40,318 Kč, celkem 194.128,34 Kč), dne 20.02.2001 vklad 200.000 Kč, dne 20.02.2001 vklad 200.000 Kč, dne 21.11.2002 vklad 100.000 Kč, dne 13.04.2004 vklad 200.000 Kč, dne 23.11.2004 vklad 100.000 Kč, dne 24.11.2004 vklad 50.000 Kč, způsobená škoda 855.871,66 Kč,

36. N. K., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 01.12.2004 ve znění dodatků-vklad 65.417 USD (kurz ČNB 23,307

Kč), způsobená škoda 1.524.674 Kč,

37. N. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 30.09.1999 ve znění dodatků - vklad 5.000 USD (kurz ČNB 33,840 Kč, celkem 169.200 Kč), 15.12.1999 vklad 5.000 USD (kurz ČNB 35,095 Kč, celkem 175.475 Kč), 01.02.2001 vklad 5.611,27 USD (kurz ČNB 37,296 Kč, celkem 209.277,92 Kč), způsobená škoda 553.952,92 Kč,

38. N. A., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2003 ve znění dodatků, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY dne 21.07.2003 vklad 200.000 Kč, dne 18.05.2004 vklad 200.000 Kč, způsobená škoda 400.000 Kč,

39. P. D. R., IČ: XY, se sídlem XY, zastoupená jednatelem B. M., smlouva se společností K. uzavřená dne 22.06.1999, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY, č. XY a č. XY dne 01.07.1999 vklad 1.780.000 Kč, dne 17.05.2000 vklad 42.400 USD (kurz ČNB 40,531 Kč, celkem 1.718.514,40 Kč), dne 31.08.2000 vklad 16.800 USD (kurz ČNB 39,738 Kč, celkem 667.598,40 Kč), dne 11.01.2001 výběr 55.008,11 USD (kurz ČNB 37,241 Kč, celkem 2.048.557,02 Kč), dne 15.12.2004 vklad 12.000 USD (kurz ČNB 22,884 Kč, celkem 274.608 Kč), způsobená škoda 2.392.163,78 Kč,

40. P. T., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 1999, podle výpisu z účtů společnosti K. č. XY, č. XY a č. XY, dne 26.11.1999 vklad 10.546,16 USD ( kurz ČNB 35,408 Kč, celkem 373.418,43 Kč), dne 28.03.2000 vklad 9.640,31 USD (kurz ČNB 36,567 Kč, celkem 352.517,21 Kč), dne 16.03.2001 vklad 18.913,85 USD ( kurz ČNB 37,994 Kč, celkem 718.612,82 Kč), dne 12.12. 2001 vklad 26.332,33 USD (kurz ČNB 36,841 Kč, celkem 970.109,37 Kč), způsobená škoda 2.414.657,83 Kč,

41. P. O., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 04.11.2002 ve znění dodatků- dle výpisů z účtů č. XY, dne 13.11.2002 vklad 200.000 Kč, dne 25.02.2003 vklad 300.000 Kč, dne 16.05.2003 vklad 1.250.000 Kč, dne 28.07.2003 vklad 500.000 Kč, dne 26.08.2003 vklad 500.000 Kč, dne 01.10.2003 výběr 750.000 Kč, dne 02.10.2003 vklad 500.000 Kč, dne 25.11.2003 výběr 1.000.000 Kč, dne 03.02.2004 vklad 750.000 Kč, dne 04.02.2004 vklad 500.000Kč, dne 11.03.2004 vklad 500.000 Kč, dne 24.03.2004 vklad 500.000Kč, dne 11.05.2004 vklad 500.000 Kč, dne 30.09.2004 vklad 500.000 Kč, dne 26.01.2005 výběr 500.000 Kč, způsobená škoda 4.250.000 Kč,

42. P. A., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2002 ve znění dodatků, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY, dne 01.07.2003 vklad 400.000 Kč, dne 19.11.2003 výběr 150.000 Kč, dne 09.02.2004 výběr 80.000 Kč, dne 24.02.2004 výběr 120.000 Kč, dne 20.04.2004 výběr 29.000 Kč, způsobená škoda 21.000 Kč,

43. P. L., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2004 ve znění dodatků, podle výpisu účtu společnosti K. č. XY, dne 16.09.2004 vklad 100.000 Kč, způsobená škoda 100.000 Kč,

44. Ř. F., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 25.10.2000 ve znění dodatků - vklad 200.000 Kč, způsobená škoda 200.000 Kč,

45. S. M., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2000, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY dne 03.07.2000 vklad 400.000 Kč, dne 26.09.2000 vklad 9.000 USD (kurz ČNB 40,018 Kč, celkem 360.162 Kč), dne 08.11.2000 vklad 200.000 Kč, dne 05.12.2000 vklad 200.000 Kč, dne 01.03.2001 vklad 300.000 Kč, dne 10.07.2001 vklad 500.000 Kč, dne 12.03.2002 vklad 9.000 USD (kurz ČNB 36,127 Kč celkem 325.143 Kč), dne 16.10.2002 vklad 300.000 Kč, způsobená škoda 2.585.305 Kč,

46. S. P., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 28.06.2000 ve znění dodatků, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY a č. XY dne 03.07.2000 vklad 36.681 Kč, dne 03.07.2000 vklad 363.319,80 Kč, dne 05.10.2000 vklad 350.000 Kč, způsobená škoda 750.000,80 Kč,

47. S. V., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 02.02.2001 ve znění dodatků, dle výpisu z účtu společnosti K. č. XY, XY,dne 26.02.2001 vklad 120.000 Kč, dne 10.04.2001 výběr 1.207,31 Kč, dne 23.05.2001 výběr 1.545 Kč, dne 14.06.2001 výběr 514,60 Kč, dne 25.07.2001 výběr 690,49 Kč, dne 06.08.2001 výběr 1.570,95 Kč, dne 10.09.2001 výběr 1.414,84 Kč, dne 10.10.2001 výběr 1.214,72 Kč, dne 12.11.2001 výběr 1.278,04 Kč, dne 06.12.2001 výběr 1.321,62 Kč, dne 09.01.2002 výběr 692,14 Kč, dne 06.02.2002 výběr 1.310,15 Kč, dne 06.03.2002 výběr 1.094 Kč, dne 03.04.2002 výběr 1.123,87 Kč, dne 06.05.2002 výběr 1.352,27 Kč, dne 10.06.2002 výběr 1.245,93 Kč, dne 03.07.2002 výběr 1.337,27 Kč, dne 08.08.2002 výběr 643,27 Kč, dne 04.09.2002 výběr 712,02 Kč, dne 07.10.2002 výběr 1.231,43 Kč, dne 06.11.2002 výběr 1.325,84 Kč, dne 04.12.2002 výběr 1.230,35 Kč, dne 09.01.2003 výběr 618,43 Kč, dne 13.02.2003 výběr 1.271,01 Kč, dne 10.03.2003 výběr 1.261,24 Kč, dne 07.04.2003 výběr 1.336,71 Kč, dne 13.05.2003 výběr 951,23 Kč, dne 06.06.2003 výběr 1.164,82 Kč, dne 09.07.2003 výběr 982,76 Kč, dne 12.09.2003 výběr 1.222,74 Kč, dne 08.10.2003 výběr 994,84 Kč, dne 11.11.2003 výběr 1.016,13 Kč, dne 09.12. 2003 výběr 798,13 Kč, dne 12.01.2004 výběr 880,31 Kč, dne 09.02.2004 výběr 978,73 Kč, dne 04.03.2004 výběr 695,55 Kč, dne 07.04.2003 výběr 1.178,22 Kč, dne 06.05.2004 výběr 1.237,22 Kč, dne 02.06.2004 výběr 1.071,46 Kč, dne 09.07.2004 výběr 881,60 Kč, dne 03.08.2004 výběr 1.207,68 Kč, dne 08.09.2004 výběr 1.341,57 Kč, dne 07.10.2004 výběr 683,18 Kč, dne 03.11.2004 výběr 1.210,51 Kč, dne 02.12.2004 výběr 1.005,11 Kč, dne 05.01.2005 výběr 633,51 Kč, dne 08.02.2005 výběr 1.758,62 Kč, způsobená škoda 69.562,58 Kč,

48. S. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 03.04.2000 ve znění dodatků, podle výpisů z účtů společnosti K. č.XY a č. XY, dne 20.04.2000 vklad 9.535,60 USD ( kurz ČNB 38,381 Kč, celkem 365.985,86 Kč), dne 24.10.2000 vklad 12.778,72 USD (kurz ČNB 41,394 Kč celkem 528.962,33 Kč), dne 31.01.2003 výběr 150.000 Kč, dne 25.03.2003 výběr 90.000 Kč, dne 04.04.2003 výběr 90.000 Kč, dne 10.04.2003 výběr 90.000 Kč, dne 25.4.2003 výběr 90.000 Kč, dne 06.08.2004 výběr 95.000 Kč, dne 27.08.2004 výběr 95.000 Kč, vyplaceno 13.075,90 Kč, způsobená škoda 181.872,29 Kč,

49. S. T., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 02.07.2000 ve znění dodatků - vklad 300.000 Kč, 10.01.2001 vklad 300.000 Kč, způsobená škoda 600.000 Kč,

50. Š. P., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 08.12.2000 ve znění dodatků-měl vložit 250.000 Kč, ale peníze vložil až při podpisu druhé smlouvy ze dne 200.8.2001 vklad 400.000 Kč, způsobená škoda 400.000 Kč,

51. Š. L., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 01.06.2001 ve znění dodatků - vklad 12.221,91 USD (kurz ČNB 40,25 Kč, celkem 491.931,87 Kč), vrácen 7.693,50 Kč, způsobená škoda 484.238,37 Kč,

52. Š. P., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 28.06.1999 ve znění dodatků - vklad 400.000 Kč, způsobená škoda 400.000 Kč,

53. Š. K., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 01.06.2004 ve znění dodatků - vklad 29.642,12 USD (kurz ČNB 25,823 Kč), způsobená škoda 765.448,46 Kč,

54. Š. K., nar. XY, zemřelá osoba, smlouva se společností K. uzavřená dne 01.10.2003 ve znění dodatků - vklad 900.000 Kč, způsobená škoda 900.000 Kč,

55. Š. L., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2003 ve znění dodatků, podle výpisu z účtu společnosti K., č. XY, dne 17.10.2003 vklad 1.000.000 Kč, způsobená škoda 1.000.000 Kč,

56. Š. V., nar. XY, bytem XY, okr. XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2003 ve znění dodatků, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY, dne 01.09.2003 vklad 300.000 Kč, způsobená škoda 300.000 Kč,

57. T. P., XY, smlouva se společností K., uzavřená dne 11.09.2000 V. S. ve znění dodatků - vklad 200.000 Kč, způsobená škoda 200.000 Kč,

58. V. M., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 28.11.2001 ve znění dodatků, vklad 100.000 Kč, způsobená škoda 100.000 Kč,

59. V. I., nar. XY, bytem XY, smlouva o finančním poradenství pro obchodování na F. se společností K. uzavřená dne 10.06.1999 ve znění dodatků, podle výpisů z účtů společnosti K. č. XY a č. XY, dne 11.06.1999 vklad 4.999,50 USD a dne 11.06.1999 vklad 0,50 USD (kurz ČNB 35,667 Kč celkem 178.335 Kč) dne 24.05.2002 výběr 2.012,01 USD ( kurz ČNB 33,312 Kč celkem 67.024,07 Kč) způsobená škoda 111.310,93 Kč,

60. V. P., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená asi v roce 2002 ve znění dodatků, podle výpisu z účtu společnosti K. č. XY, XY,XY, XY, dne 29.03.2000 vklad 10.080 USD (kurz ČNB 36,946 Kč, celkem 372.415,68 Kč), dne 09.03.2001 vklad 750.000 Kč, dne 13.03.2001 vklad 259.414,20 Kč, dne 03.07.2001 výběr 220.000 Kč, dne 12.12.2001 výběr 219.025,81 Kč, dne 19.06.2002 výběr 50.000 Kč, dne 03.02. 2003 vklad 3.398,59 USD (kurz ČNB 29,432 Kč, celkem 100.027,30 Kč), dne 02.05.2003 výběr 110.652,50 Kč, dne 13.05.2004 výběr 250.000 Kč, dne 07.10.2004 výběr 86.591,20 Kč, způsobená škoda 545.587,67 Kč,

61. W. L., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K.,, uzavřená dne 12.01.2004 ve znění dodatků, dne 12.01.2004 vklad 100.000Kč, způsobená škoda 100.000 Kč,

62. Z. A., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená v roce 2002, podle výpisu z účtu společnosti K. č. 3097200001, dne 01.11.2002, 100.000 Kč, způsobená škoda 100.000 Kč,

neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

7. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. 41 T 15/2013, podal obviněný odvolání do výroku pod bodem I., tj. proti výroku o vině, trestu a o náhradě škody. Odvolání rovněž podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, přičemž toto směřovalo proti výroku o vině a bylo podáno v neprospěch i ve prospěch obviněného. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podaly odvolání i poškozené I. D. a M. V., a to prostřednictvím zmocněnkyně JUDr. Veroniky Dvořákové, když jejich odvolání směřovalo proti výroku o náhradě škody.

8. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 4 To 52/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu podaných odvolání zrušil v celé odsuzující části pod bodem I (tj. ve výroku o vině, o trestu a o náhradě škody). Podle § 259 odst. 3 tr. ř. Vrchní soud v Praze sám znovu rozhodl tak, že obviněného K. K. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

v době nejméně od 1. 1. 2002 do 14. 4. 2005 v Praze, v úmyslu neoprávněně obohatit spol. K. P. E., IČ:XY, se sídlem XY (dále jen „K.,“) a způsobit tak níže uvedeným klientům K., škodu, jako místopředseda představenstva společnosti K., společně s předsedou představenstva J. K., nar. XY, prohlášeným za mrtvého (a to do 1. 3. 2005) a členkou představenstva I. O., nar. XY, za využití zaměstnanců společnosti K., externích pracovníků i prostřednictvím inzerce na webových stránkách společnosti nabízel klientům společnosti K., finanční služby spočívající ve zhodnocení finančních prostředků klientů při realizaci obchodů na zahraničních finančních trzích s měnovými deriváty, předstíraje před klienty, že společnost K., je i po datu 1.1.2002 držitelem devizové licence České národní banky, která ji opravňuje obchodovat s měnovými deriváty , ačkoli si byl vědom, že licence evidenční č. XY, udělená Českou národní bankou dne 12.12.2001 pod č. j. Sp:620/1/234-10, nahrazující licenci České národní banky evidenční č. XY, vydanou dne 23.05.2000 pod č.j. Sp.620/1/234-3 s omezenou platností do dne 31.12.2001, obchodování společnosti K., s měnovými deriváty výslovně vylučuje, neboť společnost K., není obchodníkem s cennými papíry, a uzavíral s klienty komisionářské „Smlouvy o obchodování s měnami“ (dále jen „Smlouva“) či dodatky dříve uzavřených komisionářských „Smluv“, v nichž jako statutární orgán společně s dalšími členy představenstva K., předstíral, že společnost K., i nadále po 1.1.2002 obchoduje vlastním jménem na účet klienta se složenými zálohami níže uvedených klientů (tzv. „XY“) na trhu s měnami, a to přesto, že společnost K., na zahraničních trzích s vloženými finančními prostředky níže uvedených klientů na podkladě uvedených smluv od 1. 1. 2002 již ani zčásti neobchodovala, čehož si byl obžalovaný K. plně vědom, neboť společnost na jeho pokyn od 1. čtvrtletí 2002 při pravidelných čtvrtletních hlášeních dokládala České národní bance, že neprovádí žádné bezhotovostní obchody s cizí měnou, a to na vlastní, ani cizí účet, výše popsaným jednáním a uzavřenými Smlouvami o obchodování s měnami a jejich Dodatky uváděl jednotlivé níže uvedené klienty společnosti v omyl, když předstíral, že s vloženými finančními prostředky je nakládáno v souladu s uzavřenou Smlouvou, což společnost K. prokazovala až do dne 12.4.2005 zasíláním měsíčních výpisů z klientských účtů, v nichž na základě údajů, poskytnutých zaměstnancům společnosti obž. K. byl vykazován fiktivní dlouhodobý zisk z prováděného obchodování se svěřenými finančními prostředky klientů, připisovaný na účty jednotlivých klientů, ačkoli společnost K., v rozporu se Smlouvou ve shora uvedeném období neobchodovala, klientům samostatné účty nevedla a finanční prostředky vkládané níže uvedenými klienty dle smluvních podmínek uzavřených Smluv na účty K., č. XY (pro vklady v CZK) a č. XY (pro vklady v cizí měně), vedené u Deutsche Bank AG Praha byly jednak průběžně bezhotovostně převáděny na provozní účet společnosti K. č. XY, vedený u ČSOB, a.s, jednak byly vybírány za souhlasu J. K. a obž. K. v hotovosti z tohoto účtu do pokladny spol. K. a sloužily k úhradě nákladů společnosti i k dalším nezjištěným účelům,

výše popsaným jednáním tak obž. K. vylákal nejméně od níže uvedených poškozených klientů společnosti K., na základě uzavřených komisionářských Smluv či jejich dodatků v období od 1. 1. 2002 do 14. 4. 2005 následující finanční částky, které poškození vložili na účty společnosti, a to nejméně v těchto případech:

1. A. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27. 1. 2003 vložil na účet společnosti dne 4. 2. 2003 částku 500.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 11. 3. 2003 vložil dne 19. 3. 2003 částku ve výši 500.000 Kč,

ze dne 28. 4. 2003 vložil dne 2. 5. 2003 částku ve výši 500.000 Kč,

ze dne 7. 10. 2003 vložil dne 15. 10. 2003 částku ve výši 500.000 Kč,

ze dne 28. 4. 2004 vložil dne 5. 5. 2004 částku ve výši 1.000.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 3.000.000 Kč,

2. B. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 9. 9. 2003 vložil na účet společnosti dne 12. 9. 2003 částku ve výši nejméně 24.428 USD (dle kurzu ČNB 29,19 částka 713 053,32 Kč)

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 713.053,32 Kč,

3. B. F., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 13. 3. 2002 vložil na účet společnosti dne 20. 3. 2002 částku 20.000 USD (dle kurzu ČNB 35,506 částka 710.120 Kč),

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 710.120 Kč,

4. B. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 31. 5. 2005 ve znění dodatku ze dne 8. 2. 2005 vložil na účet společnosti dne 18. 2. 2005 částku 119.401,90 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 119.401,90 Kč,

5. B. T., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 28. 01. 2002 vložil na účet společnosti dne 11. 2. 2002 částku 100.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 4. 6. 2002 vložil dne 18. 6. 2002 částku ve výši 200.000 Kč

ze dne 15. 1. 2003 vložil dne 28. 1. 2003 částku ve výši 200.000 Kč

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 500.000 Kč,

6. B. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 14. 12. 2004 vložil na účet společnosti dne 17. 12. 2004 částku ve výši nejméně 150.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 150.000 Kč,

7. B. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 23. 10. 2002 vložil na účet společnosti dne 31. 10. 2002 částku ve výši 100.000 Kč a dále na základě Smlouvy uzavřené dne 23. 8. 2004 vložil na účet společnosti dne 2. 11. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 200.000 Kč,

8. B. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 24. 9. 2003 vložil na účet společnosti dne 2. 10. 2003 částku 200.000 Kč a na základě uzavřeného dodatku ze dne 28. 1. 2005 vložil dne 3. 2. 2005 částku ve výši 200.000 Kč

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 400.000 Kč,

9. C. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5. 2. 2002 vložil na účet společnosti dne 21. 3. 2002 částku 100.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 14. 5. 2002 vložil dne 30. 5. 2002 částku ve výši 100.000 Kč,

ze dne 1. 2. 2005 vložil dne 25. 2. 2005 částku ve výši 1.000.000 Kč,

a dne 24. 1. 2003 vybral částku ve výši 8.312 Kč, dne 7. 4. 2003 částku ve výši 8.755,45Kč, dne 9. 7. 2003 částku ve výši 6.098,74Kč, dne 8. 10. 2003 částku ve výši 7.735,97Kč, dne 7. 4. 2004 částku ve výši 5.158,09Kč, dne 9. 7. 2004 částku ve výši 7.072,53Kč, dne 7. 10. 2004 částku ve výši 6.322,73Kč, dne 5. 1. 2005 částku 5.323,93Kč a dne 15. 4. 2005 částku ve výši 16.409,25Kč

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 1.128.810,59Kč,

10. C. S. F. R., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26. 6. 2003 vložil na účet společnosti dne 9. 7. 2003 částku ve výši 222.592 Kč a dále na základě Smlouvy uzavřené dne 4. 7. 2003 vložil dne 9. 7. 2003 částku ve výši 500.000 Kč, a dne 9. 7. 2004 vybral z vložených prostředků částku ve výši 5 433,30 Kč, dne 3. 8. 2004 částku ve výši 11 185,64 Kč, dne 8. 9. 2004 částku ve výši 12 291,16 Kč, dne 7. 10. 2004 částku ve výši 6 198,62 Kč, dne 3. 11. 2004 částku ve výši 10 698,62 Kč, dne 2. 12. 2004 částku ve výši 8 905,10 Kč, dne 5. 1. 2005 částku ve výši 5 417,21 Kč, dne 8. 2. 2005 částku ve výši 27 192,16 Kč, dne 3. 3. 2005 částku ve výši 19 214,01 Kč a dne 15. 4. 2005 částku ve výši 11 093,78 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 604.962,40Kč,

11. Č. D., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5. 6. 2002 vložila na účet společnosti dne 12. 6. 2002 částku ve výši 140.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 140.000 Kč,

12. Č. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5. 6. 2002 vložil na účet společnosti dne 12. 6. 2002 částku ve výši 140.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 140.000 Kč,

13. Č. D., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4. 6. 2004 vložila na účet společnosti dne 11. 6. 2004 částku ve výši 200.000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 24. 6. 2004 vložila dne 25. 6. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

a dále Smlouvy ze dne 4. 7. 2004 vložila dne 23. 7. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

a dne 23. 9. 2004 vybrala z vložených prostředků částku ve výši 200.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 200.000 Kč,

14. D. I., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4. 2. 2003 vložil na účet společnosti dne 22. 3. 2004 částku ve výši 100.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 20. 9. 2004 vložil dne 22. 9. 2004 částku ve výši 75.000 Kč,

ze dne 5. 1. 2005 vložil dne 6. 1. 2005 a 10. 1. 2005 částku ve výši 200.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 375.000 Kč,

15. D. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 11. 2004 vložil na účet společnosti dne 15. 11. 2004 částku ve výši 100.000 Kč, a na základě dodatků,

ze dne 1. 3. 2005 vložil dne 4. 3. 2005 částku ve výši 50.000 Kč,

ze dne 7. 3. 2005 vložil dne 7. 3. 2005 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 250.000 Kč,

16. D. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26. 11. 2003 vložila na účet společnosti dne 4. 12. 2003 částku ve výši 100.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 14. 4. 2004 vložila dne 19. 4. 2004 částku ve výši 400.000 Kč,

ze dne 6. 5. 2004 vložila dne 7. 5. 2004 a 10. 5. 2004 částku ve výši celkem 150.000 Kč,

ze dne14. 6. 2004 vložila dne 15. 6. 2004 částku ve výši 200.000 Kč,

ze dne 25. 8. 2004 vložila dne 26. 8. 2004 a 30. 8. 2004 částku ve výši celkem 140.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 990.000 Kč,

17. D. J., nar. XY na základě Smlouvy uzavřené dne 30. 9. 2003 vložil na účet společnosti dne 22. 10. 2003 částku ve výši 112.000 Kč,

na základě dodatku ze dne 12. 1. 2004 vložil dne 27. 1. 2004 částku ve výši 300.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 412.000 Kč,

18. D. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27. 2. 2003 vložila na účet společnosti dne 3. 3. 2003 částku ve výši 100.000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 27. 10. 2003 vložila dne 3. 11. 2003 částku ve výši 200.000 Kč,

ze dne 11. 2. 2005 vložila dne 11. 2. 2005 částku ve výši 50.000 Kč

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 350.000 Kč,

19. D. O., IČ XY, zastoupená jednatelem P. M., r. č. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 3. 2. 2004 vložila na účet společnosti dne 1. 3. 2004 částku ve výši 300.000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 28. 4. 2004 vložila dne 30. 4. 2004 částku ve výši 200.000 Kč

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 500.000 Kč,

20. D. H., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 18. 7. 2001 ve znění dodatků:

ze dne 8. 7. 2002 vložila dne 29. 7. 2002 částku ve výši 80.000 Kč,

ze dne 8. 10. 2002 vložila dne 30. 10. 2002 částku ve výši 70.000 Kč,

ze dne 17. 6. 2003 vložila dne 24. 6. 2003 částku ve výši 100.000 Kč,

ze dne 1. 9. 2003 vložila dne 9. 9. 2003 částku ve výši 200.000 Kč,

ze dne 1. 10. 2003 vložila dne 7. 10. 2003 částku ve výši 200.000 Kč,

ze dne 13. 4. 2004 vložila dne 22. 4. 2004 částku ve výši 100.000 Kč

ze dne 14. 2. 2005 vložila dne 14. 3. 2005 částku ve výši 500.000 Kč,

a dále dne 16. 5. 2003 vybrala z vložených finančních prostředků částku 200.000 Kč, dne 30. 6. 2004 částku ve výši 500.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 550.000 Kč,

21. D. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 16. 12. 2003 vložil na účet společnosti dne 30. 12. 2003 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 100.000 Kč,

22. D. K., nar. XY, na základě smlouvy uzavřené dne 22. 11. 2004 vložil na účet společnosti dne 30. 11. 2004 částku ve výši 2.000.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 2.000.000 Kč,

23. F. H., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 20. 1. 2005 vložila na účet společnosti dne 4. 2. 2005 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 100.000 Kč,

24. F. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30. 3. 2005 vložil na účet společnosti dne 31. 3. 2005 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 100.000 Kč,

25. F. I., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 28. 3. 2002 vložila na účet společnosti dne 8. 4. 2002 částku ve výši 500.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 13. 5. 2002 vložila dne 20. 5. 2002 částku ve výši 500.000 Kč,

ze dne 24. 7. 2002 vložila dne 2. 8. 2002 částku ve výši 120.000 Kč a 12. 8. 2002 částku ve výši 140.000 Kč, celkem tedy částku ve výši 260.000 Kč,

ze dne17. 7. 2003 vložila dne 24. 7. 2003 částku ve výši 60.000 Kč,

ze dne 12. 1. 2004 vložila dne 19. 1. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 1.420.000 Kč,

26. F. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2. 1. 2005 vložil na účet společnosti dne 5. 1. 2005 částku ve výši 250.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 250.000 Kč,

27. F. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2. 1. 2005 vložila na účet společnosti dne 5. 1. 2005 částku ve výši 250.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 250.000 Kč,

28. G. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 20. 10. 2003 vložil na účet společnosti dne 23. 10. 2003 částku ve výši 99.000 Kč a dne 31. 10. 2003 částku ve výši 1.000 Kč, a dále dne 23. 9. 2004 vybral z vložených finančních prostředků částku ve výši 51.286 Kč a dne 5. 1. 2005 částku ve výši 2.030,42 USD (dle kurzu ČNB 23,009 částka 46.717,90 Kč)

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 1.996,10 Kč,

29. H. E., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 20. 2. 2004 vložila na účet společnosti dne 24. 2. 2004 částku ve výši 50 000 Kč a dne 25. 2. 2004 částku ve výši 50 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 21. 2. 2004 vložila dne 29. 4. 2004 částku ve výši 50.000 Kč a dne 30. 4. 2004 částku ve výši 50.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 200.000 Kč,

30. H. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 28. 3. 2002 vložil na účet společnosti dne 8. 4. 2002 částku ve výši 100.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 8. 8. 2002 vložil dne 12. 8. 2002 částku ve výši 100.000 Kč,

ze dne 17. 3. 2003 vložil dne 26. 3. 2003 částku ve výši 125.000 Kč

ze dne 3. 7. 2003 vložil dne 25. 7. 2003 částku ve výši 80.000 Kč,

ze dne 8. 11. 2004 vložil dne 26. 11. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

a dále dne 19. 11. 2003 vybral z vložených finančních prostředků částku ve výši 120.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 385.000 Kč,

31. H. K., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 14. 3. 2001 a jejího dodatku ze dne 6. 3. 2002 vložil na účet společnosti dne 14. 3. 2002 částku ve výši 20.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 20.000 Kč,

32. H. J., nar. XY, na základě celkem dvou Smluv uzavřených dne 5. 1. 2004 vložil na účet společnosti dne 9. 1. 2004 částku ve výši celkem 300.000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 15. 12. 2004 vložil dne 20. 12. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 400.000 Kč,

33. H. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 8. 2. 2002 vložila na účet společnosti dne 11. 4. 2002 částku ve výši 100.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 20. 5. 2003 vložila dne 20. 5. 2003 částku ve výši nejméně 1.391.512,50 Kč,

ze dne 12. 8. 2003 vložila dne 12. 8. 2003 částku ve výši 260 000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 1.751.512,50 Kč,

34. H. H., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 12. 11. 2004 vložila na účet společnosti dne 16. 11. 2004 částku ve výši nejméně 102.834,20 Kč a Smlouvy uzavřené dne 12. 11. 2004 vložila na účet společnosti dne 15. 11. 2004 částku ve výši celkem 7.829,36 USD (dle kurzu ČNB 24,275 částka 190.057,71 Kč), na základě dodatku:

ze dne 22. 2. 2005 vložila dne 24. 2. 2005 částku ve výši 60.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 352.891,91 Kč,

35. H. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4. 5. 2001 a jejího dodatku ze dne 28. 9. 2004 vložil dne 30. 9. 2004 částku ve výši 150.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 150.000 Kč,

36. H. J., nar. XY nejméně na základě Smlouvy uzavřené dne 17. 1. 2005 vložil na účet společnosti dne 24. 1. 2005 částku ve výši 600.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 600.000 Kč,

37. H. M., nar. XY, bytem XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 9. 4. 2002 vložil na účet společnosti dne 12. 4. 2002 částku ve výši 500.000 Kč, a dále dne 28. 1. 2004 vybral z vložených finančních prostředků částku ve výši 120.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 380.000 Kč,

38. H. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 7. 1. 2002 vložil na účet společnosti dne 23. 1. 2002 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 100.000 Kč,

39. H. R., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 24. 9. 2003 vložila na účet společnosti dne 24. 9. 2003 částku ve výši nejméně 17.730 USD (dle kurzu ČNB 27,694 částka 491.014,62 Kč)

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši nejméně 491.014,62 Kč,

40. Ch. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27. 5. 2003 vložil na účet společnosti dne 2. 6. 2003 částku ve výši 100.000 Kč a dále na základě Smlouvy uzavřené dne 3. 4. 2003 vložil na účet společnosti dne 7. 4. 2003 částku ve výši 120.000 Kč

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 220.000 Kč,

41. Ch. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27. 1. 2003 vložila na účet společnosti dne 4. 2. 2003 částku ve výši 102.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 102.000 Kč,

42. J. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 17. 6. 2004 vložila na účet společnosti dne 17. 6. 2004 částku ve výši 99.700 Kč, na základě dodatků:

ze dne 14. 7. 2004 vložila dne 15. 7. 2004 částku ve výši 99.700 Kč

ze dne 11. 2. 2005 vložila dne 17. 2. 2005 částku ve výši 300.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 499.400 Kč,

43. J. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 14. 4. 2003 vložil na účet společnosti dne 15. 5. 2003 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 100.000 Kč,

44. J. S., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 14. 10. 2003 vložil na účet společnosti dne 4. 11. 2003 částku ve výši 200.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 200.000 Kč,

45. J. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26. 8. 2003 vložil na účet společnosti dne 5. 9. 2003 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 100 000 Kč,

46. J. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 23. 1. 2002 vložil na účet společnosti dne 1. 2. 2002 částku ve výši 500.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 500.000 Kč,

47. J. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 22. 5. 2003 vložil na účet společnosti dne 22. 5. 2003 částku ve výši 4 200 USD (dle kurzu ČNB 26,771 částka 112.438,20 Kč),

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 112.438,20 Kč,

48. K. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 2. 2003 vložil na účet společnosti dne 3. 3. 2003 částku ve výši 300.000 Kč a na základě Smlouvy ze dne 5. 9. 2003 vložil na účet společnosti dne 5. 9. 2003 částku ve výši 3.311,15 USD (dle kurzu ČNB 29,868 částka 98.897,43 Kč),

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 398.897,43 Kč,

49. K. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11. 11. 2002 vložil na účet společnosti dne 13. 11. 2002 částku ve výši 1.000.000 Kč a na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 3. 2002 vložil na účet společnosti dne 2. 4. 2002 částku ve výši 29.925 USD (dle kurzu ČNB 34, 851 částka 1.042.916,18 Kč),

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 2.042.916,18 Kč,

50. K., IČ XY, zastoupená P. K., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 16. 11. 2000 ve znění dodatku:

ze dne 11. 12. 2002 vložila dne 18. 12. 2002 částku ve výši 299.852 USD (dle kurzu ČNB 30,487 částka 9.141.587,92 Kč),

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 9.141.587,92 Kč,

51. K. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4. 9. 2003 vložil na účet společnosti dne 8. 9. 2003 částku ve výši 100.000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 30. 8. 2004 vložil dne 3. 9. 2004 částku ve výši 200.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 300.000 Kč,

52. K. H., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 3. 1. 2005 vložila na účet společnosti dne 12. 1. 2005 částku ve výši 50.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 50.000 Kč,

53. K. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5. 10. 2000 ve znění dodatku:

ze dne 24. 1. 2002 vložil dne 6. 2. 2002 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 100.000 Kč,

54. K. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26. 5. 2003 vložila na účet společnosti dne 3. 6. 2003 částku ve výši 100.000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 16. 3. 2004 vložil dne 19. 3. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 200.000 Kč,

55. K. D., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 16. 5. 2000 ve znění dodatků:

ze dne 8. 3. 2004 vložil dne 11. 3. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

ze dne 2. 8. 2004 vložil dne 10. 8. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

ze dne 25. 11. 2004 vložil dne 2. 12. 2004 částku ve výši 200.000 Kč,

ze dne 22. 3. 2005 vložil dne 5. 4. 2005 částku ve výši 150.000 Kč,

a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 3. 3. 2005 částku ve výši 500.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 50.000 Kč,

56. K. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 6. 11. 2002 vložila na účet společnosti dne 13. 11. 2002 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 100.000 Kč,

57. K. I., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2. 5. 2003 vložil na účet společnosti dne 12. 5. 2003 částku ve výši 100.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 24. 7. 2003 vložil dne 24. 7. 2003 částku ve výši 100.000 Kč,

ze dne 12. 1. 2004 vložila dne 16. 1. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 300.000 Kč,

58. K. K., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 9. 10. 2001 ve znění dodatku:

ze dne 4. 7. 2002 vložil dne 18. 7. 2002 částku ve výši 200.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 200.000 Kč,

59. K. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4. 6. 2002 vložil na účet společnosti dne 21. 6. 2002 částku ve výši 150.000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 21. 3. 2005 vložil dne 31. 3. 2005 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 250.000 Kč,

60. K. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5. 11. 2003 vložila na účet společnosti dne 10. 11. 2003 částku ve výši 200.000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 28. 6. 2004 vložila dne 1. 7. 2004 částku ve výši 99.700 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 299.700 Kč,

61. K. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 7. 8. 2002 vložil na účet společnosti dne 12. 8. 2002 částku ve výši 250.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 4. 2. 2003 vložil dne 19. 2. 2003 částku ve výši 100.000 Kč,

ze dne 10. 11. 2003 vložil dne 18. 11. 2003 částku ve výši 100.000 Kč,

ze dne 14. 1. 2004 vložil dne 22. 1. 2004 částku ve výši 150.000 Kč,

ze dne 31. 3. 2004 vložil dne 13. 4. 2004 částku ve výši 120.000 Kč,

ze dne 10. 6. 2004 vložil dne 11. 6. 2004 částku ve výši nejméně 119.640 Kč,

ze dne 23. 11. 2004 vložil dne 7. 12. 2004 částku ve výši nejméně 99.700 Kč,

a dále na základě Smlouvy uzavřené dne 4. 1. 2005 a jejího dodatku ze dne 5. 1. 2005 vložil na účet společnosti dne 4. 1. 2005 částku ve výši 10.687,25 USD a dále 1.094,28 USD, celkem tedy 11.781,53 USD (dle kurzu ČNB 22,736 částka 267 864,87 Kč),

a na základě dodatku ze dne 8. 3. 2005 vložil dne 21. 4. 2005 částku ve výši 4.500 USD (dle kurzu ČNB 23,122 částka 104.049 Kč),

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 1 311 253,87 Kč,

62. K. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 4. 2001 ve znění dodatku ze dne 13. 3. 2002 vložil na účet společnosti dne 21. 3. 2002 částku ve výši 290.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 290.000 Kč,

63. K. S., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 19. 5. 2003 vložil na účet společnosti dne 22. 5. 2003 částku ve výši 300.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 300.000 Kč,

64. K. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 24. 7. 2002 vložil na účet společnosti dne 31. 7. 2002 částku ve výši 50.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 50.000 Kč,

65. K. I., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30. 6. 2000 ve znění dodatků:

ze dne 12. 8. 2002 vložila dne 14. 8. 2002 částku ve výši 170.000 Kč,

ze dne 18. 10. 2002 vložila dne 22. 10. 2002 částku ve výši 100.000 Kč,

a dále dne 17. 3. 2003 vybrala z vložených finančních prostředků částku ve výši 20.000 Kč, dne 15. 10. 2003 ve výši 13.000 Kč, dne 2. 4. 2004 ve výši 20 000Kč, dne 12. 8. 2004 ve výši 15.000Kč a dále dne 13. 12. 2004 ve výši 10.000Kč

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 192.000 Kč,

66. G., zastoupená L. J., nar. 13. 8. 1950, na základě dvou Smluv (agresivní a měnové portfolio) uzavřených dne 4. 12. 2003 vložila na účet společnosti dne 11. 12. 2003 částku ve výši dvakrát 500.000 Kč, tedy celkem 1.000.000 Kč, na základě dodatků obou těchto smluv:

ze dne 13. 1. 2004 vložila dne 20. 1. 2004 částku ve výši dvakrát 1.000.000 Kč, tedy celkem 2 000 000 Kč,

ze dne 30. 6. 2004 vložila dne 2. 7. 2004 částku ve výši dvakrát 2.000.000 Kč, tedy celkem 4 000 000 Kč,

ze dne 17. 7. 2004 vložila dne 17. 8. 2004 částku ve výši dvakrát 1.000.000 Kč, tedy celkem 2 000 000 Kč,

ze dne 16. 11. 2004 vložila dne 24. 11. 2004 částku ve výši dvakrát 1.000.000 Kč, tedy celkem 2.000.000 Kč,

ze dne 15. 3. 2005 vložila dne 21. 3. 2005 částku ve výši dvakrát 1.000.000 Kč, tedy celkem 2.000.000 Kč,

a dále z vložených finančních prostředků vybrala dne 3. 5. 2004 částky 1.433.921 Kč a 1.431.801 Kč

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 10.134.278 Kč,

67. S. B. S. IČ XY, zastoupená J. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 15. 5. 2002 vložila na účet společnosti dne 22. 7. 2002 částku ve výši 1.000.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 28. 4. 2003 vložil dne 15. 5. 2003 částku ve výši 2.000.000 Kč,

ze dne 29. 3. 2005 vložila dne 8. 4. 2005 částku ve výši 3.000.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 6.000.000 Kč,

68. L. S., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 28. 4. 2003 vložil na účet společnosti dne 5. 5. 2003 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 30. 4. 2004 vložil dne 10. 5. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 200 000 Kč,

69. L. H., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené 14. 6. 2004 a jejího dodatku uzavřeného dne 22. 6. 2004 vložila na účet společnosti dne 22. 6. 2004 částku ve výši 105 093 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 105 093 Kč,

70. L. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21. 3. 2001 ve znění dodatku ze dne 2. 12. 2002 vložila na účet společnosti dne 4. 12. 2002 částku ve výši 144 249 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 144 249 Kč,

71. L. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 22. 10. 2002 vložil na účet společnosti dne 29. 10. 2002 částku ve výši 300 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 300 000 Kč,

72. L. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27. 1. 2005 vložil na účet společnosti dne 8. 2. 2005 částku ve výši 4 269,85 USD (dle kurzu ČNB 23,467 částka 100.200,57 Kč), na základě dodatku:

ze dne 7. 3. 2005 vložil dne 15. 3. 2005 částku ve výši 1 000 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 1 100 200,57 Kč ,

73. L. F., nar. XY, na základě celkem tří Smluv uzavřených ze dne 9. 1. 2002 vložil na účet společnosti:

dne 16. 01. 2002 částku ve výši 13 232,14 USD (dle kurzu ČNB 36,529 částka 483 356,84 Kč)

dne 18. 01. 2002 částku ve výši 500 000 Kč

dne 24. 01. 2002 částku ve výši 15 000 USD (dle kurzu ČNB 36,588 částka 548 820 Kč)

a na základě dodatků těchto Smluv ze dne 29. 5. 2002 vložil dne 30. 5. 2002 na účet částku 20 000 USD (dle kurzu ČNB 32,468 částka 649 360 Kč)

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 2 181 536,84 Kč,

74. L. F., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 10. 7. 2003 vložil na účet společnosti dne 10. 7. 2003 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 13. 11. 2003 vložil dne 13. 11. 2003 částku ve výši 200 000 Kč,

a dále dne 13. 4. 2004 vybral z vložených finančních prostředků částku ve výši 150 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 150 000 Kč,

75. M. H. H., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30. 4. 2003 vložila na účet společnosti dne 6. 5. 2003 částku ve výši 600 000 Kč a na základě Smlouvy z 10. 5. 2004 vložila na účet společnosti dne 11. 5. 2004 částku ve výši nejméně 19 700 USD (dle kurzu ČNB 27,246 částka 536 746,20 Kč)

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 1 136 746,20 Kč,

76. M. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2. 2. 2004 vložil na účet společnosti dne 5. 2. 2004 částku ve výši nejméně 598 500Kč, na základě dodatků:

ze dne 21. 5. 2004 vložil dne 24. 5. 2004 částku ve výši 299 100 Kč,

ze dne 5. 4. 2005 vložil dne 8. 4. 2005 částku ve výši 498 500 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 1 396 100 Kč,

77. M. F., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21. 1. 2003 vložil na účet společnosti dne 26. 2. 2003 částku ve výši 100 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 100 000 Kč,

78. M. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 12. 5. 2003 vložila na účet společnosti dne 27. 5. 2003 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 11. 11. 2004 vložila dne 24. 11. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 200 000 Kč,

79. M. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 6. 2001 ve znění dodatku ze dne 3. 4. 2002 vložil na účet společnosti dne 12. 4. 2002 částku ve výši 200 000 Kč a na základě dodatků:

ze dne 4. 11. 2003 vložil dne 1. 12. 2003 částku ve výši 110 000 Kč,

ze dne 28. 2. 2005 vložil dne 20. 4. 2005 částku ve výši 140 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 450 000 Kč,

80. M. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 9. 10. 2003 vložil na účet společnosti dne 21. 10. 2003 částku ve výši 300 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 300 000 Kč,

81. M. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 24. 7. 2003 vložila na účet společnosti dne 1. 8. 2003 částku ve výši 400 000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši nejméně 400 000 Kč,

82. M. D., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26. 5. 2003 vložila na účet společnosti dne 27. 5. 2003 částku ve výši 150 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 9. 6. 2003 vložila dne 11. 6. 2003 částku ve výši 155 732,30 Kč,

ze dne 8. 10. 2003 vložila dne 14. 10. 2003 částku ve výši 43 000 Kč,

ze dne 16. 3. 2004 vložila dne 23. 3. 2004 částku ve výši 50 000 Kč,

ze dne 17. 8. 2004 vložila dne 17. 8. 2004 částku ve výši 50 000 Kč,

ze dne 13. 12. 2004 vložila dne 15. 12. 2004 částku ve výši 30 000 Kč,

ze dne 4. 3. 2005 vložila dne 7. 3. 2005 částku ve výši 20 000 Kč,

a dále vybrala z vložených finančních prostředků dne 13. 8. 2003 částku 3 344,45 Kč, dne 12. 9. 2003 částku 4 627,90 Kč, dne 8. 10. 2003 částku 3 375,18 Kč, dne 11. 11. 2003 částku 3 891,34 Kč dne 9. 12. 2003 částku 3 044,40 Kč, dne 12. 1. 2004 částku 3 056,30 Kč, dne 9. 2. 2004 částku 3273,49 Kč, dne 4. 3. 2004 částku 2 221,59 Kč, dne 7. 4. 2004 částku 3 538,93 Kč, dne 6. 5. 2004 částku 5 754,75 Kč, dne 2. 6. 2004 částku 4 726,54 Kč, dne 9. 7. 2004 částku 3524,37 Kč, dne 3. 8. 2004 částku 4728,27 Kč, dne 8. 9. 2004 částku 5 583,08 Kč, dne 7. 10. 2004 částku 2 946,52 Kč, dne 3. 11. 2004 částku 5 086,58 Kč, dne 2. 12. 2004 částku 4 234,68 Kč, dne 5. 1. 2005 částku 2 575,86 Kč, dne 8. 2. 2005 částku 9 027,27 Kč, dne 3. 3. 2005 částku 6 377,36Kč a dne 15. 4. 2005 částku 3 788,11 Kč

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 410 005,33 Kč,

83. M. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11. 8. 2003 vložil na účet společnosti dne 19. 8. 2003 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 12. 1. 2004 vložil dne 29. 1. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 200 000 Kč,

84. M. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30. 4. 2003 vložil na účet společnosti dne 9. 5. 2003 částku ve výši 550 000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 3. 11. 2003 vložil dne 10. 11. 2003 částku ve výši 400 000 Kč,

a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 7. 4. 2004 částku ve výši 25 908,25 Kč, dne 9. 7. 2004 částku ve výši 30 000 Kč, dne 7. 10. 2004 částku ve výši 30 000 Kč, dne 5. 1. 2005 částku ve výši 30 000 Kč a dne 15. 4. 2005 částku ve výši 30 000Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 804 091,75 Kč,

85. M. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 6. 1. 2003 a na základě dodatku ze dne 7. 1. 2003 vložil na účet společnosti dne 9. 1. 2003 částku v celkové výši 500 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 13. 1. 2003 vložil dne 16. 1. 2003 částku ve výši 300 000 Kč,

ze dne 12. 11. 2003 vložil dne 13. 11. 2003 částku ve výši 650 000 Kč,

ze dne 8. 4. 2004 vložil dne 14. 4. 2004 částku ve výši 50 000 Kč a dne 16. 4. 2004 částku ve výši 400 000 Kč, celkem tedy 450 000 Kč,

dále na základě Smlouvy uzavřené dne 30. 1. 2004 vložil na účet společnosti dne 2. 2. 2004 částku ve výši 4 432,5 USD (dle kurzu ČNB 26,666 částka 118 197,04 Kč),

a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 8. 9. 2003 částku ve výši 150 000 Kč, dne 24. 9. 2003 částku ve výši 430 000 Kč, dne 4. 12. 2003 částku ve výši 100 000 Kč, dne 4. 12. 2003 částku 1 000 000 Kč, dne 8. 9. 2004 částku ve výši 40 000 Kč, dne 26. 1. 2005 částku ve výši 60 000 Kč, dne 8. 9. 2004 částku ve výši 606,55 USD (dle kurzu ČNB 26,370 částka 15 994,70 Kč), dne 15. 4. 2005 částku ve výši 40 000 Kč

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 182 202,32 Kč,

86. N. O., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30. 9. 2002 vložil na účet společnosti dne 9. 10. 2002 částku ve výši 170 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 11. 6. 2003 vložil dne 16. 6. 2003 částku ve výši 150 000 Kč,

ze dne 12. 5. 2004 vložil dne 19. 5. 2004 částku ve výši 180 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 500 000 Kč,

87. N. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 9. 10. 2003 vložil na účet společnosti dne 16. 10. 2003 částku ve výši 200 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 6. 5. 2004 vložil dne 13. 5. 2004 částku ve výši 400 000 Kč,

ze dne 7. 3. 2005 vložil dne 9. 3. 2005 částku ve výši 400 000 Kč,

a dále na základě Smlouvy uzavřené dne 8. 6. 2004 vložil na účet společnosti dne 18. 6. 2004 částku ve výši nejméně 12 980,5 USD (dle kurzu ČNB 26,440 částka 343 204,42 Kč),

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 1 343 204,42 Kč,

88. N. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 10. 11. 2003 vložil na účet společnosti dne 12. 11. 2003 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 27. 4. 2004 vložil dne 4. 5. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,

ze dne 18. 11. 2004 vložil dne 26. 11. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,

ze dne 21. 3. 2005 vložil dne 30. 3. 2005 částku ve výši 100 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 400 000 Kč,

89. N. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 7. 8. 2002 vložil na účet společnosti dne 21. 8. 2002 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 7. 1. 2003 vložil dne 14. 1. 2003 částku ve výši 70 000 Kč,

ze dne 9. 7. 2003 vložil dne 16. 7. 2003 částku ve výši 100 000 Kč,

ze dne 12. 1. 2004 vložil dne 30. 1. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,

ze dne 8. 10. 2004 vložil dne 21. 10. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 470 000 Kč,

90. N. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 6. 4. 2004 vložil na účet společnosti dne 13. 4. 2004 částku ve výši 250 000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 11. 3. 2005 vložil dne 15. 3. 2005 částku ve výši 100 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 350 000 Kč,

91. N. K., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 2. 2001 a dodatku této smlouvy ze dne 4. 6. 2003 vložil dne 9. 6. 2003 na účet společnosti částku ve výši 130 000 Kč

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 130 000 Kč,

92. N. I., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 10. 7. 2003 vložil na účet společnosti dne 23. 7. 2003 částku ve výši 200 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 20. 10. 2003 vložil dne 22. 10. 2003 částku ve výši 200 000 Kč,

ze dne 12. 7. 2004 vložil dne 20. 7. 2004 částku ve výši 200 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 600 000 Kč,

93. P. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27. 3. 2003 vložila na účet společnosti dne 1. 4. 2003 částku ve výši 100 000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 100 000 Kč,

94. P. E., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21. 3. 2003 vložila na účet společnosti dne 29. 4. 2003 částku ve výši 50 000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 50 000 Kč,

95. P. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2. 1. 2001 ve znění dodatku ze dne 24. 1. 2005 vložil na účet společnosti dne 25. 1. 2005 částku ve výši 19 957,02 USD (dle kurzu ČNB 23,108 částka 461 166,82 Kč),

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 461 166,82 Kč,

96. P. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 25. 6. 2002 vložil na účet společnosti dne 25. 6. 2002 částku ve výši 8.000 USD (dle kurzu ČNB 30,720 částka 245 760 Kč), na základě dodatků:

ze dne 27. 1. 2003 vložil dne 27. 1. 2003 částku ve výši 3 000 USD (dle kurzu ČNB 28,876 částka 86 628 Kč)

ze dne 15. 9. 2004 vložil dne 22. 9. 2004 částku ve výši 3 940 USD (dle kurzu ČNB 25,714 částka 101 313,16 Kč),

a dále dne 24. 2. 2004 vybral z vložených finančních prostředků částku ve výši 8 015,44 USD (dle kurzu ČNB 25,906 částka 207 648Kč)

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 226 053,16 Kč,

97. P. R., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 23. 2. 2005 vložila na účet společnosti dne 3. 3. 2005 částku ve výši 100 000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 100 000 Kč,

98. P. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 8. 3. 2004 vložil na účet společnosti dne 10. 3. 2004 částku ve výši 50 000 USD (dle kurzu ČNB 26,983 částka 1 349 150 Kč), na základě dodatků:

ze dne 25. 5. 2004 vložil dne 31. 5. 2004 částku ve výši 50 000 Kč,

ze dne 12. 7. 2004 vložil dne 20. 7. 2004 částku ve výši 200 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 1 599 150 Kč,

99. R. K., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26. 5. 2001 ve znění dodatku ze dne 29. 8. 2002 vložil na účet společnosti dne 5. 9. 2002 částku ve výši 100 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 100 000 Kč,

100. R. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11. 11. 2004 vložila na účet společnosti dne 23. 11. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 100 000 Kč,

101. R. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11. 9. 2002 vložil na účet společnosti dne 16. 9. 2002 částku ve výši 200 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 1. 10. 2002 vložil dne 3. 10. 2002 částku ve výši 300 000 Kč,

ze dne 22. 1. 2003 vložil dne 28. 1. 2003 částku ve výši 700 000 Kč,

ze dne 24. 4. 2003 vložil dne 6. 5. 2003 částku ve výši 400 000 Kč,

ze dne 9. 12. 2003 vložil dne 15. 12. 2003 částku ve výši 300 000 Kč,

ze dne 7. 5. 2004 vložil dne 11. 5. 2004 částku ve výši 500 000 Kč,

ze dne 13. 7. 2004 vložil dne 20. 7. 2004 částku ve výši 300 000 Kč,

a na základě Smlouvy uzavřené dne 8. 3. 2005 vložil dne 15. 3. 2005 částku ve výši 350 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 3 050 000 Kč,

102. Ř. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5. 11. 2003 a dodatku této smlouvy ze dne 10. 11. 2003 vložil dne 10. 11. 2003 na účet společnosti částku ve výši 6 145 USD (dle kurzu ČNB 27,902 částka 171 457,79 Kč)

a dále na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 6. 2004 vložil dne 2. 6. 2004 částku ve výši 400 000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 3. 1. 2005 vložil dne 10. 1. 2005 částku ve výši 200 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 771 457,79 Kč,

103. Ř. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 13. 10. 2004 vložil na účet společnosti dne 10. 11. 2004 částku ve výši 300 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 300 000 Kč,

104. Ř. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 15. 6. 2004 vložil na účet společnosti dne 23. 6. 2004 částku ve výši 250 000 Kč

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 250 000 Kč,

105. S. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21. 11. 2001 ve znění dodatků:

ze dne 13. 3. 2002 vložil dne 3. 5. 2002 částku ve výši 500 000 Kč,

ze dne 21. 1. 2003 vložil dne 11. 2. 2003 částku ve výši 500 000 Kč,

ze dne 11. 8. 2003 vložil dne 22. 8. 2003 částku ve výši 500 000 Kč,

ze dne 22. 11. 2004 vložil dne 30. 11. 2004 částku ve výši 300 000 Kč,

a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 26. 8. 2002 částku ve výši 643 219,88 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 1 156 780,12 Kč,

106. S. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 6. 2. 2003 vložil na účet společnosti dne 13. 2. 2003 částku ve výši 200 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 9. 4. 2003 vložil dne 18. 4. 2003 částku ve výši 300 000 Kč,

ze dne 30. 3. 2004 vložil dne 6. 4. 2004 částku ve výši 500 000 Kč,

a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 13. 8. 2003 částku 5 506,61 Kč, dne 12. 9. 2003 částku 7 618,55 Kč, dne 8. 10. 2003 částku 6 214,27 Kč, dne 11. 11. 2003 částku 6 021,85 Kč, dne 9. 12. 2003 částku 4 396,28 Kč, dne 12. 1. 2004 částku 4 414,36 Kč, dne 9. 2. 2004 částku 4 728,27 Kč, dne 4. 3. 2004 částku 3 209,47 Kč, dne 7. 4. 2004 částku 5 015,99 Kč, dne 6. 5. 2004 částku 12 740,74 Kč, dne 2. 6. 2004 částku 11 879,74 Kč, dne 9. 7. 2004 částku 8 859,47 Kč, dne 3. 8. 2004 částku 11 880,20 Kč, dne 8. 9. 2004 částku 13 054,73 Kč, dne 7. 10. 2004 částku 6 583,82 Kč, dne 3. 11. 2004 částku 11 363,45 Kč, dne 2. 12. 2004 částku 9 458,89 Kč, dne 5. 1. 2005 částku 5 754,01 Kč, dne 8. 2. 2005 částku 18 903,25 Kč, dne 3. 3. 2005 částku 13 355,68 Kč, dne 15. 4. 2005 částku 7 710,79 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 821 329,28 Kč,

107. S. F., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 22. 10. 2002 vložil na účet společnosti dne 2. 12. 2002 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 29. 5. 2003 vložil dne 25. 6. 2003 částku ve výši 50 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 150 000 Kč,

108. S. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2. 6. 2004 vložil na účet společnosti dne 8. 6. 2004 částku ve výši 500 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 500 000 Kč,

109. S. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 24. 6. 2003 vložil na účet společnosti dne 26. 6. 2003 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 9. 1. 2004 vložil dne 23. 1. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,

ze dne 30. 8. 2004 vložil dne 2. 9. 2004 částku ve výši 200 000 Kč,

a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 9. 2. 2004 částku 1 208,76 Kč, dne 4. 3. 2004 částku 1 311,12 Kč, dne 7. 4. 2004 částku 2 049,96 Kč, dne 6. 5. 2004 částku 2 972,03 Kč, dne 2. 6. 2004 částku 2 440,70 Kč, dne 9. 7. 2004 částku 1 820,38 Kč, dne 3. 8. 2004 částku 2 441,41 Kč, dne 8. 9. 2004 částku 2 683,31 Kč, dne 7. 10. 2004 částku 2 560,93 Kč, dne 3. 11. 2004 částku 4 595,17 Kč, dne 2. 12. 2004 částku 3 824,85 Kč, dne 5. 1. 2005 částku 2 326,56 Kč, dne 8. 2. 2005 částku 7 645,79 Kč, dne 3. 3. 2005 částku 5 400,91 Kč, dne 15. 4. 2005 částku 3 116,86 Kč

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 353 601,26 Kč,

110. S. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 31. 5. 2002 vložila na účet společnosti dne 20. 6. 2002 částku ve výši 55 000 Kč, na základě dodatku ze dne 26. 8. 2003 vložil dne 29. 8. 2003 částku ve výši 300 000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši nejméně 355 000 Kč,

111. S. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4. 4. 2003 vložil na účet společnosti dne 22. 4. 2003 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 30. 3. 2004 vložil dne 5. 4. 2004 částku ve výši 50 000 Kč,

ze dne 3. 11. 2004 vložil dne 15. 11. 2004 částku ve výši 50 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 200 000 Kč,

112. S. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2. 7. 2002 vložil na účet společnosti dne 10. 7. 2002 částku ve výši 320 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 320 000 Kč,

113. S. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 18. 11. 2002 vložila na účet společnosti dne 28. 11. 2002 částku ve výši 129 732 Kč

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 129 732 Kč,

114. S. T., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 7. 4. 2005 vložila na účet společnosti dne 14. 4. 2005 částku ve výši 100 000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 100 000 Kč,

115. Š. R., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 12. 9. 2002 vložil na účet společnosti dne 2. 10. 2002 částku ve výši 200 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 200 000 Kč,

116. Š. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5. 6. 2002 vložila na účet společnosti dne 27. 6. 2002 částku ve výši 200 000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 200 000 Kč,

117. Š. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21. 5. 2004 vložil na účet společnosti dne 28. 5. 2004 částku ve výši 200 000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 30. 8. 2004 vložil dne 31. 8. 2004 částku ve výši 200.000 Kč,

ze dne 9. 11. 2004 vložil dne 9. 11. 2004 částku ve výši 200 000 Kč,

ze dne 6. 12. 2004 vložil dne 7. 12. 2004 částku ve výši 200 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 800 000 Kč,

118. Š. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 6. 2004 vložila na účet společnosti dne 2. 6. 2004 částku ve výši 200.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši nejméně 200.000 Kč,

119. Š. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 3. 7. 2002 vložil na účet společnosti dne 15. 7. 2002 částku ve výši 1 000 000 Kč a na základě Smlouvy uzavřené dne 17. 2. 2004 vložil na účet společnosti dne 24. 2. 2004 částku ve výši 160.000 USD (dle kurzu ČNB 25,906 částka 4.144.960 Kč),

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 5 144 960Kč,

120. Š. I., nar. XY, na základě dodatků Smlouvy uzavřené dne 27. 3. 2001, tedy dodatků:

ze dne 9. 9. 2002 vložil dne 12. 9. 2002 částku ve výši 400 000 Kč,

ze dne 28. 11. 2002 vložil dne 4. 12. 2002 částku ve výši 500 000 Kč,

na základě dodatků Smlouvy uzavřené dne 2. 1. 2003, tedy dodatků:

ze dne 2. 1.2003 vložil dne 9. 1. 2003 částku ve výši 300 000 Kč,

ze dne 11. 7. 2003 vložil dne 22. 7. 2003 částku ve výši 300 000 Kč,

ze dne 8. 9. 2003 vložil dne 18. 9. 2003 částku ve výši 500 000 Kč,

ze dne 13. 1. 2004 vložil dne 16. 1. 2004 částku ve výši 1 000 000 Kč,

ze dne 21. 4. 2004 vložil dne 29. 4. 2004 částku ve výši 500 000 Kč,

ze dne 24. 5. 2004 vložil dne 1. 6. 2004 částku ve výši 1 200 000 Kč,

ze dne 1. 12. 2004 vložil dne 6. 12. 2004 částku ve výši 500 000 Kč,

a dále na základě Smlouvy ze dne 22. 7. 2004 vložil dne 5. 8. 2004 částku ve výši 69 875 USD (dle kurzu ČNB 25,612 částka 1 789 638,50 Kč),

a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 15. 2. 2002 částku 26 354,69 Kč, dne 24. 5. 2002 částku 9 439,59 Kč a 38 530,48 Kč, dne 3. 7. 2002 částku 306 974,62 Kč, dne 22. 8. 2002 částku 39 829,58 Kč, dne 3. 2. 2003 částku 69 884,76 Kč, dne 13. 2. 2003 částku 27 253,98 Kč, dne 10. 3. 2003 částku 28 005,37 Kč, dne 7. 4. 2003 částku 29 589,59 Kč, dne 13. 5. 2003 částku 19 708,80 Kč, dne 6. 6. 2003 částku 20 507,68 Kč, dne 9. 7. 2003 částku 20 288,01 Kč, dne 13. 8. 2003 částku 22 966,65 Kč, dne 12. 9. 2003 částku 34 632,37 Kč, dne 8. 10. 2003 částku 30 522,70 Kč, dne 11. 11. 2003 částku 33 315,60 Kč, dne 9. 12. 2003 částku 24 322,23 Kč, dne 12. 1. 2004 částku 24 426,93 Kč, dne 9. 2. 2004 částku 30 434,62 Kč, dne 4. 3. 2004 částku 24 120,44 Kč, dne 2. 4. 2004 částku 3 500 000 Kč, 7. 4. 2004 částku 37 678,48 Kč, dne 6. 5. 2004 částku 4 309,51 Kč, 2. 6. 2004 částku 15 743,29 Kč, dne 9. 7. 2004 částku 21 604,43 Kč, dne 3. 8. 2004 částku 29 525,15 Kč, dne 8. 9. 2004 částku 32 444,68 Kč, dne 7. 10. 2004 dne 16 364,19 Kč, dne 3. 11. 2004 částku 28 241,52 Kč, dne 2. 12. 2004 částku 23 509,25 Kč, dne 5. 1. 2005 částku 16 105,04 Kč, dne 8. 2. 2005 částku 56 368,09 Kč, dne 3. 3. 2005 částku 39 830,35 Kč, dne 15. 4. 2005 částku 24 121,02Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 2 357 009,57 Kč,

121. T. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5. 6. 2003 vložil na účet společnosti dne 17. 6. 2003 částku ve výši 250.000 Kč, na základě dodatku:

ze dne 30. 1. 2004 vložil dne 10. 2. 2004 částku ve výši 50.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 300.000 Kč,

122. T. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 23. 8. 2002 vložil na účet společnosti dne 19. 11. 2002 částku ve výši 100.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 24. 3. 2003 vložil dne 23. 4. 2003 částku ve výši 100.000 Kč,

ze dne 16. 6. 2003 vložil dne 30. 6. 2003 částku ve výši 100.000 Kč,

ze dne 28. 1. 2004 vložil dne 2. 2. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 400.000 Kč,

123. T. O., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30. 7. 2001 ve znění dodatků:

ze dne 3. 4. 2002 vložil dne 8. 4. 2002 částku ve výši 170.000 Kč,

ze dne 28. 2. 2003 vložil dne 11. 3. 2003 částku ve výši 400.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 570.000 Kč,

124. T. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11. 1. 2005 vložil na účet společnosti dne 19. 1. 2005 částku ve výši 150 000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 150 000 Kč,

125. T. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 25. 5. 2004 vložila na účet společnosti dne 28. 5. 2004 částku ve výši 250.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 250.000 Kč,

126. T. R., nar. XY, nejméně na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 7. 2001 ve znění dodatku ze dne 26. 4. 2002 vložil na účet společnosti dne 9. 5. 2002 částku ve výši 1.000.000 Kč,

a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 4. 12. 2002 částku ve výši 400.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 600.000 Kč,

127. V. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 18. 12. 2000 (na Smlouvě též datum 5. 12. 2000) ve znění dodatku ze dne 28. 1. 2003 vložil na účet společnosti dne 10. 2. 2003 částku ve výši nejméně 50.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 50.000 Kč,

128. V. D., nar. XY, na základě dvou Smluv uzavřených dne 12. 5. 2003 vložil na účet společnosti dne 23. 5. 2003 částku ve výši 100.000 Kč na každou Smlouvu, celkem tedy 200.000 Kč, a na základě dodatku:

ze dne 19. 7. 2004 vložil dne 2. 8. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 300.000 Kč,

129. V. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2. 4. 2001 ve znění dodatku ze dne 8. 1. 2003 vložil na účet společnosti dne 20. 1. 2003 částku ve výši 200.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 200.000 Kč,

130. V. M., nar. XY, na základě dvou Smluv uzavřených dne 12. 5. 2003 vložil na účet společnosti dne 21. 5. 2003 částku ve výši 100.000 Kč na každou Smlouvu, celkem tedy 200.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 200.000 Kč,

131. V. E., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11. 6. 2002 vložila na účet společnosti dne 21. 6. 2002 částku ve výši 596 790 Kč a dne 26. 6. 2002 částku ve výši 91 876 Kč, celkem tedy 688 666 Kč, na základě dodatků:

ze dne 9. 10. 2003 vložila dne 13. 10. 2003 částku ve výši 600.000 Kč,

celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 1.288.666 Kč,

132. V. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 12. 2004 ve znění dodatku ze dne 17. 1. 2005 vložil na účet společnosti dne 20. 1. 2005 částku ve výši 500.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 500.000 Kč,

133. V. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27. 9. 2004 vložil na účet společnosti dne 1. 10. 2004 částku ve výši 130.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 130.000 Kč,

134. W. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 29. 11. 2002 vložil na účet společnosti dne 13. 12. 2002 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 100.000 Kč,

135. Y. A., nar. XY, nejméně na základě Smlouvy uzavřené dne 18. 7. 2001 ve znění dodatku ze dne 24. 4. 2002 poukázal platebním příkazem na účet společnosti dne 6. 5. 2002 částku ve výši 27 834,39 EUR (dle kurzu ČNB 30,53530 částka 849.923,10 Kč), kdy na účet společnosti byl fakticky připsán dne 13. 5. 2002 vklad poškozeného ve výši 24.647,84 USD (dle kurzu ČNB 33,593 částka 827.994,89 Kč),

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 827.994,89 Kč,

136. Z. J., nar. XY, na základě dvou Smluv uzavřených dne 30. 9. 2004 vložil na účet společnosti dne 1. 10. 2004 částku ve výši 300.000 Kč na každou Smlouvu, tedy celkem 600.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 31. 3. 2005 vložil dne 4. 4. 2005 částku ve výši 300.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 900.000 Kč,

137. Z. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 28. 5. 2004 vložil na účet společnosti dne 9. 6. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 100.000 Kč,

138. Z. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11. 12. 2002 vložil na účet společnosti dne 30. 12. 2002 částku ve výši 370.000 Kč, na základě dodatků:

ze dne 16. 9. 2003 vložil dne 29. 9. 2003 částku ve výši 500.000 Kč,

ze dne 7. 6. 2004 a 25. 6. 2004 vložil dne 22. 6. 2004 částku ve výši 830.734,51 Kč,

ze dne 6. 9. 2004 vložil dne 25. 10. 2004 částku ve výši 200.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 1.900.734,51 Kč,

139. Ž. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 22. 5. 2002 vložil na účet společnosti dne 11. 6. 2002 částku ve výši 905.520 Kč, na základě dodatků:

ze dne 6. 11. 2002 vložil dne 11. 11. 2002 částku ve výši 500.000 Kč,

ze dne 8. 1. 2003 vložil dne 13. 1. 2003 částku ve výši 500.000 Kč,

ze dne 9. 12. 2003 vložil dne 18. 12. 2003 částku ve výši 400.000 Kč,

a na základě Smlouvy ze dne 11. 3. 2004 vložil na účet společnosti dne 16. 3. 2004 částku ve výši 650.000,- Kč, na základě dodatků:

ze dne 1. 3. 2005 vložil dne 2. 3. 2005 částku ve výši 120.740,30 Kč,

ze dne 7. 4. 2005 vložil dne 11. 4. 2005 částku ve výši 230.000 Kč,

celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 3.306.260,30 Kč

celkem tak všem shora uvedeným poškozeným způsobil škodu v celkové výši nejméně 99.753.560,07 Kč.

9. Za uvedený zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku uložil Vrchní soud v Praze obviněnému podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností i družstev v trvání 5 let.

10. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, zaplatit níže uvedeným poškozeným na náhradě škody:

J. M., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 1.374.860,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,

J. Z., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 1.900.734,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,

právní nástupkyni zemřelého pošk. D. K. A. P., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 33 690,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,

H. D., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 537.164,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,

Manželům F. L., nar. XY a L. L., nar. XY, oba bytem XY, finanční částku ve výši 2.147.767,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,

E. V., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 1 264 414,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,

P. L., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 1.100.000 Kč,

právním nástupcům zemřelé pošk. Z. F., a to

J. F., nar. XY, bytem XY, částku 83.333 Kč

J. F., nar. XY, bytem XY, částku 83.333 Kč

M. F., nar. XY, bytem XY částku 83.333 Kč

M. S., nar. XY, bytem XY, právní nástupkyně zemřelého pošk. P. S., finanční částku ve výši 821.329,28 Kč,

J. Ž., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 2.749.459,72 Kč

J. M., nar. XY, bytem XY, okres XY, finanční částku ve výši 200.000 Kč

F. M., nar. XY, bytem XY, okres XY, finanční částku ve výši 100.000 Kč

J. M., nar. XY, bytem XY, okres XY, finanční částku ve výši 200 000 Kč

V. S., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 353.601,26 Kč

A. K., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 299.700 Kč

O. M., nar. XY, bytem XY, okres XY, finanční částku ve výši 789.273,63 Kč

J. Ř., nar. XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, finanční částku ve výši 757.027,87 Kč

B. M., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 400.000 Kč

L. M., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 226.568,84 Kč,

D. M., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 410.005,33 Kč,

právním nástupcům zemřelého pošk. J. V. a to:

M. V., nar. XY, bytem XY, částku 22 291,90 Kč

I. D., nar. XY, bytem XY, částku 22 291,90 Kč.

11. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a to konkrétně :

J. M., nar. XY, bytem XY,

J. Z., nar. XY, bytem XY,

právní nástupkyně zemřelého pošk. D. K. A. P., nar. XY, bytem XY,

H. D., nar. XY, bytem XY,

Manželé L. F., nar. XY a L. L., nar. XY, oba bytem XY

E. V., nar, XY, bytem XY,

právní nástupce zemřelé pošk. Z. F., a to J. F., nar. XY, bytem XY,

M. S., nar. XY, bytem XY,

J. Ž., nar. XY, bytem XY,

V. S., nar. XY, bytem XY,

A. K., XY, XY, bytem XY,

O. M., nar. XY, bytem XY, okres XY,

J. Ř., nar. XY, bytem XY, adresa pro doručování XY,

B. M., nar. XY, bytem XY,

L. M., nar. XY, bytem XY,

D. M., nar. XY, bytem XY,

právní nástupci zemřelého pošk. J. V., a to:

M. V., nar. XY, bytem XY

I. D., nar. XY, bytem XY.

12. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli se svým nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních poškození:

M. H., nar. XY, bytem XY,

právní nástupci zemřelého pošk. M. Š., a to:

N. K., nar. XY, bytem XY,

P. Š., nar. XY, bytem XY,

právní nástupkyně zemřelého pošk. D. K. L. K., nar. XY, bytem XY.

13. Dalším výrokem Vrchní soud v Praze obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutky právně kvalifikované jako pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že :

v době nejméně od 03. 03. 1999 do 01. 04. 2005 v Praze, v úmyslu neoprávněně obohatit spol. K. P. E., IČ:XY, se sídlem XY (dále jen K.,) a získat pro sebe finanční prostředky, jako místopředseda představenstva a akcionář společnosti, nejdříve sám, a ode dne 27.10.1999 do 01.03.2005, společně se zesnulým J. K., nar. XY, který byl zvolen předsedou představenstva a stal se akcionářem společnosti, prostřednictvím společnosti K., za využití jejích zaměstnanců a osob ze statutárních orgánů společnosti K.,, které neseznámil se svým pravým záměrem získat podvodně finanční prostředky od níže uvedených poškozených fyzických a právnických osob, nabízel sám nebo prostřednictvím inzerce, zaměstnanců K., či externích spolupracovníků finanční služby spočívající v deklarovaném zhodnocení vložených finančních prostředků, kdy samotné zhodnocení mělo být prováděno na základě obchodní činnosti K., spočívající v realizaci obchodů na zahraničních finančních trzích s měnovými deriváty, a to vše na základě s klienty uzavřených komisionářských smluv o obchodování s měnami, kdy nepravdivě uváděl, že společnost K., je držitelem devizové licence České národní banky (dále jen ČNB), ač tomu tak nebylo, když od založení dne 3. 3. 1999 do dne 22. 5. 2000 prováděla společnost svoji činnost bez devizové licence ČNB k provádění obchodů, tato byla společnosti udělena ČNB dne 23. 5. 2000 pod č.j.: SP.620/1/234-3, evidenční číslo XY, s platností do dne 31. 12. 2001, a poté byla prodloužena na základě rozhodnutí ČNB ze dne 12. 12. 2001 č. j: Sp:620/1/234-10, evidenční číslo XY, avšak popisovaný způsob provádění obchodů v plném rozsahu neumožňovala, a společnost K., na zahraničních trzích fakticky obchodovala pouze v době od 3. 3. 1999 do 31. 12. 2001, a to pouze s částí svěřených finančních prostředků, a od 1. 1. 2002 k obchodování nedocházelo vůbec, přičemž klienti společnosti byli po celou dobu ujišťováni, že s jejich finančními prostředky obchodováno je, čímž obviněný vytvářel dojem o dovolenosti, správnosti a zákonnosti své činnosti, a takto přesvědčil nejméně níže uvedené poškozené klienty společnosti K., o vložení finančních prostředků na účty k tomu určené, přičemž tak učinil s vědomím, že takto získané finanční prostředky, mimo těch, které využil na pokrytí nákladů činnosti společnosti, použije k jinému účelu, než jaký byl klientům deklarován, klienty nepravdivě informoval o skutečném stavu financí na klientských účtech, vedených v hlavní účetní knize spol. K., zasíláním měsíčních výpisů, ve kterých byl vykazován neexistující zisk z obchodování, a ztráta, která byla způsobena jednak skutečným obchodováním, jednak použitím finančních prostředků pro potřeby společnost K., a vlastní potřebu společníků, byla vykazována jako náklady na obchodování na vlastní účet společnosti K., nebo jako kompenzace klientům, či jako převzatá ztráta, příp. jako ztráta z kursovních rozdílů, čímž v účetnictví K. nebyly zaneseny skutečné údaje, a finanční prostředky, které byly klienty vloženy na účty č. XY, č. XY vedené u Deutsche Bank AG Praha a účty č. XY, č. XY vedené u ING Bank – klientské účty, byly ve skutečnosti převáděny na účet společnosti K. č. XY, vedený u ČSOB, a.s. nebo do pokladny spol. K.,

a v rámci svého shora popsaného jednání nevedl od samého počátku řádným způsobem účetnictví, neřídil řádně společnost K., nakládal s finančními prostředky v rozporu s informacemi sdělovanými poškozeným klientům, kdy mu muselo být zřejmé, že takovéto jednání a nakládání s finančními prostředky povede k neschopnosti společnosti K., dostát sjednaným závazkům a způsobit škodu klientům, přičemž obviněný tím porušil svou povinnost uvedenou ve smlouvách o obchodování s měnami, a to čl. I., III. bod 4, 5, dle kterého měla společnost K. povinnost informovat klienty o způsobu vedení klientského účtu, pohybu dle výnosů a ztrát,

dále porušil svou zákonnou povinnost podle devizového zákona č. 219/1995 Sb., kdy podle ustanovení § 3 odst. 1) devizového zákona 219/1995 Sb., k provádění obchodů s devizovými hodnotami a peněžními službami, je-li tato činnost podnikána, je potřeba devizové licence, podle ustanovení § 3 odst. 7) devizového zákona č. 219/1995 Sb., je povinna oprávněná osoba dodržovat oprávnění, rozsah a dobu platnosti licence, a rovněž porušil ustanovení § 9 odst. 1) devizového zákona č. 219/1995 Sb., kdy provádět obchodování s devizovými hodnotami a poskytovat peněžní služby ve vztahu k zahraničí jako podnikání mohou pouze devizová místa v rozsahu devizové licence,

dále porušil svou zákonnou povinnost uvedenou v ustanovení § 577 a následujících obchodního zákona č. 513/1991 Sb., kdy komisionář je povinen jednat s řádnou péčí podle pokynů komitenta a chránit jeho zájmy a podávat komitentovi zprávy o stavu klientského účtu,

a svým jednáním způsobil nejméně níže uvedeným poškozeným klientům společnosti K., kteří se společností podepsali níže specifikované smlouvy níže uvedenou škodu

1. A. P., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 15. 4. 2003, vklad 100.000 Kč dne 7. 5. 2003, vklad 70.000 Kč, vklad 100.000 Kč dne 16. 6. 2003, vklad 65.000 Kč dne 1. 12. 2003, vklad 40.000 Kč dne 31. 5. 2004, výběr 210.000 Kč, způsobená škoda 165.000 Kč,

2. F. F., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 1. 10. 2002 ve znění dodatku, podle výpisů z účtů společnosti K. č. 1000302601, č. 3097200001 a č. 3097200319, dne 18. 10. 2000 vklad 400 000 Kč, dne 27. 9. 2001 vklad 150.000 Kč, dne 16. 10. 2001 vklad 282.177,70 Kč, dne 12. 4. 2002 výběr 29.268,15 USD (kurz ČNB 34,140 Kč, celkem 999 214,62 Kč), dne 10. 10. 2002 vklad 500 000 Kč, dne 10. 12. 2002 vklad 500.000 Kč, dne 16. 05. 2003 vklad 250 000 Kč, dne 28. 7. 2003 vklad 500 000 Kč, dne 26. 8. 2003 vklad 500 000 Kč, dne 01. 10. 2003 výběr 750.000 Kč, dne 25. 11. 2003 výběr 1.000.000 Kč, dne 4. 2. 2004 vklad 750.000 Kč, dne 11. 3. 2004 vklad 500.000 Kč, dne 24. 3. 2004 vklad 500.000 Kč, dne 13. 5. 2003 vklad 500.000 Kč, dne 26. 1. 2005 výběr 600.000 Kč, způsobená škoda 1.982.963,08 Kč,

3. K. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 23. 4. 2001 ve znění dodatků podle výpisů z účtu společnosti K. č. 100302601, 3097200319 a 3097200001, dne 14. 11. 2000 vklad 300.000 Kč, dne 20. 2. 2001 vklad 300.000 Kč, dne 20. 6. 2001 vklad 4 999,13 USD (kurz ČNB 39,556 Kč, celkem 197.745,58 Kč), dne 10. 1. 2003 vklad 400.000 Kč, dne 30. 9. 2003 vklad 900.000 Kč, dne 3. 5. 2004 výběr 1.000.000 Kč, dne 29. 11. 2004 výběr 150.000 Kč, vyplaceno od likvidátora 35.000 Kč, způsobená škoda 912.745,58 Kč,

4. M. L., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 19. 5. 2000 ve znění dodatků - vklad 300.000 Kč, 20. 6. 2001 vklad 100.000 Kč, 17. 12. 2001 vklad 100.000 Kč, 19. 2. 2002 vklad 100.000 Kč, 19. 7. 2001 oznámení Customer Certificate o navýšení prostředků o 100.000 Kč, 15. 3. 2002 CC o 70.000 Kč a 18. 03. 2002 CC o 30.000 Kč, 07. 6. 2002 vklad 150.000 Kč, 10. 2. 2003 vklad 120 000 Kč, 12. 5. 2003 vklad 120 000 Kč, 02. 6. 2003 CC o 120.000 Kč, 9. 1. 2004 vklad poštovní poukázkou 250 000 Kč, 12. 1. 2004 vklad poštovní poukázkou 300.000 Kč, 16. 6. 2004 CC o 50 000 Kč, 18. 6. 2004 CC o 50 000 Kč, 21. 6. 2004 CC o 50 000 Kč, 16. 9. 2004 vklad poštovní poukázkou 480.000 Kč, 10. 11. 2004 výběr 1.500.000 Kč, 17. 2. 2005 vklad 100.000 Kč, způsobená škoda 1.090.000 Kč,

5. M. S., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 26. 4. 2001 ve znění dodatků, podle výpisu z účtu společnosti č. 1000302601, č. 309720000, dne 3. 5. 2001 vklad 100.000 Kč, dne 4. 12. 2001 vklad 109.242 Kč, dne 3. 6. 2002 vklad 200.000 Kč, dne 3. 7. 2002 výběr 8.566,49 Kč, dne 8. 8. 2002 výběr 3.616,28 Kč, dne 4. 9. 2002 výběr 3.773,92 Kč, dne 7. 10. 2002 výběr 6.637,33 Kč, dne 06. 11. 2002 výběr 7.393,03 Kč, dne 4. 12. 2002 výběr 6.233,18 Kč, dne 9. 1. 2003 výběr 2 818,96 Kč, dne 13. 2. 2003 výběr 6 372,25 Kč, dne 10. 3. 2003 výběr 6.204,07 Kč, dne 7. 4. 2003 výběr 6.551,10 Kč, dne 14. 04. 2003 výběr 200.000 Kč, dne 13. 5. 2003 výběr 3.510,09 Kč, dne 6. 6. 2003 výběr 2.486,66 Kč, dne 9. 7. 2003 výběr 2.461,25 Kč, dne 13. 8. 2003 výběr 2.643,65 Kč, dne 12. 9. 2003 výběr 3.657,19 Kč, dne 16. 9. 2003 vklad 250 000 Kč, dne 8. 10. 2003 výběr 4.565,35 Kč, dne 11. 11. 2003 výběr 5.866,31 Kč, dne 9. 12. 2003 výběr 4 282,53 Kč, dne 12. 01. 2004 výběr 4.299,97 Kč, dne 5. 2. 2004 výběr 4.606,20 Kč, dne 4. 3. 2004 výběr 3.127,10 Kč, dne 7. 4. 2004 výběr 4.886,84 Kč, dne 06. 05. 2004 výběr 7.083,87 Kč, dne 2. 6. 2004 výběr 5.820,96 Kč, dne 9. 7. 2004 výběr 4.339,47 Kč, dne 3. 8. 2004 výběr 5.821,29 Kč, dne 08. 9. 2004 výběr 6 396,31 Kč, dne 7. 10. 2004 výběr 3.225,08 Kč, dne 20. 10. 2004 výběr 250.000 Kč, dne 3. 11. 2004 výběr 3.560,39 Kč, dne 02. 12. 2004 výběr 2.283,25 Kč, dne 5. 1. 2005 výběr 1.389,18 Kč, způsobená škoda 64.762,45 Kč,

6. Ř. M., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 6. 8. 2001 ve znění dodatků - vklad 100.000 Kč, 6. 6. 2002 vklad 40.000 Kč, 3. 12. 2003 výběr 25.000 Kč, 5. 4. 2004 výběr 50.000 Kč, způsobená škoda 65.000 Kč,

jimiž měl spáchat pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.

14. Vrchní soud v Praze dále podle § 229 odst. 3 tr. ř. níže uvedené poškozené odkázal se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních:

P. A., nar. XY, bytem XY,

L. M., nar. XY, bytem XY.

15. Současně Vrchní soud v Praze podle § 259 odst. 2 tr. ř. doplnil chybějící výrok o náhradě škody ve vztahu ke zprošťujícímu výroku pod bodem II napadeného rozsudku, který jinak zůstal nedotčen. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli uvedení poškození odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních:

M. H., nar. XY, bytem XY,

J. H., nar. XY, bytem XY,

D. M., nar. XY, bytem XY,

A. P., nar. XY, bytem XY

P. Š., nar. XY, bytem XY.

Výrok II. napadeného rozsudku, kterým byl obviněný obžaloby pro část útoků pokračujícího trestného činu zproštěn, zůstal nedotčen.

2.

Obsah dovolání

16. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 4 To 52/2018 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. 41 T 15/2013, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání do všech výroků z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Zde se sluší poznamenat, že byť obviněný uvádí, že dovolání směřuje do všech výroků shora citovaných rozsudků, tak z faktického obsahu podaného dovolání je zřejmé, že toto napadá výroky o vině.

17. Obviněný spatřuje naplnění zvoleného dovolacího důvodu v tom, že podle jeho názoru byl uznán vinným, přestože jednání, kterého se měl podle rozhodnutí soudů nižších stupňů dopustit, nenaplňovalo znaky kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákona (správně zákoníku). Obviněný v úvodu dovolání vyslovuje názor, že dovolací soud je povinen se zabývat i tím, zda se skutek stal tak, jak byl popsán v odsuzujícím rozsudku, zda byl skutečně prokázán a zda nebylo postupem soudů omezeno právo obviněného na obhajobu, přičemž poukazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 193/04 a IV. ÚS 216/04. Obviněný je přesvědčen, že zásadní tvrzená skutková zjištění nebyla v řízení před soudy nižších stupňů prokázána a proto nebylo možné jeho jednání kvalifikovat jako úmyslný a zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. b) tr. zákona (správně zákoníku). Podle obviněného si soudy nižších stupňů neopatřily žádné přímé či nepřímé důkazy, které by prokazovaly zjištěná skutková zjištění.

18. Obviněný následně napadá skutková zjištění, která mají význam pro hmotněprávní kvalifikaci jeho jednání a uvádí, že z provedeného dokazování nevyplývá žádná přesná, důkazně podložená a přezkoumatelná hodnota, jasně určující výši způsobené škody. Zdůrazňuje, že hodnoty škody, vyjádřené obecnými soudy se výrazně liší a jsou v rozporu s údaji obsaženými ve spisovém materiálu, což považuje za zásadní pro závěry o naplnění skutkové podstaty úmyslného zvlášť závažného zločinu podvodu a zejména subjektivní stránky a závěrů o výši škody, neboť soudy se spokojily pouze s ničím nepodloženými tvrzeními poškozených. Proto namítá, že v dosavadním řízení nebylo spolehlivě prokázáno a právně kvalifikováno, že spáchal trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. b) tr. zákona (správně zákoníku), pro který byl odsouzen, neboť nebylo prokázáno jeho úmyslné zavinění.

19. Obviněný uplatňuje námitku extrémního rozporu mezi právními závěry obecných soudů a jejich skutkovými zjištěními (bod 1 dovolání). Podle jeho názoru důkazy nepochybně prokázaly, že finanční prostředky se na základě uzavřených smluv dostaly do dispoziční sféry obchodní společnosti, jejímž byl členem představenstva a za níž byl oprávněn jednat, ale neprokázaly, že si tyto finanční prostředky následně ponechal, resp. že by věděl o tom, že tyto prostředky si ponechal další člen statutárního orgánu nebo že by mohly být používány k provozu společnosti. Soudy podle jeho názoru nepřihlédly k dynamické povaze majetku obchodní společnosti, která zřídka dovoluje spojovat pohyb na účtech s konkrétními platbami, přičemž z důkazů nevyplývá ani jeho vědomost o účetních operacích v konkrétní době, když je zřejmé, že další člen představenstva (K.) za přímé spolupráce účetní P. vyváděl ze společnosti finanční prostředky na základě nepravdivých účetních dokladů vystavovaných právě účetní P. a prováděl bezhotovostní operace za neoprávněného použití jeho hesla (bez jeho souhlasu a v době jeho nepřítomnosti). Vzhledem k výše uvedenému tedy nelze dovodit, že se úmyslně dopustil jednání, která jsou mu kladena za vinu, přičemž nelze vyvozovat závěry o tom, že by měl trestně odpovídat i za škodu, která nevznikla jeho, byť i nedbalostním, jednáním. Ve vztahu ke škodě pak obviněný zpochybňuje, zda mohly obecné soudy vydat výrok o stanovení povinnosti k náhradě škody, když výše škody nebyla objektivně zjištěna.

20. Pod bodem 2. dovolání obviněný namítá s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, že došlo k porušení jeho základních práv, když přípravné řízení bylo vedeno nedbale, policejní orgány byly nečinné, což má za následek závažná pochybení a průtahy. Naznačené pochybení nenapravily ani obecné soudy, neboť Vrchní soud v Praze dokonce ani nerozhodl o jeho důkazních návrzích.

21. V bodech 3. až 18. dovolání se obviněný věnuje otázce, za jakých okolností může odvolací soud zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a sám rozhodnout rozsudkem, především ve vztahu ke skutkovým zjištěním a provedenému dokazování, přičemž zdůrazňuje, že odvolací soud je vázán hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch, které si soud druhého stupně sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Pokud odvolací soud považuje rozsah dokazování před soudem prvního stupně za úplný, ale provedené důkazy hodnotí jinak, nemůže rozhodnout po zrušení rozsudku soudu prvního stupně sám rozsudkem, pokud důkazy přímo neprovedl v rámci veřejného zasedání, což je projevem zásady přímosti a bezprostřednosti. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 7 Tz 276/2001 dovolatel namítá, že odvolací soud nemůže napadený rozsudek zrušit jen proto, že sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem, neboť za takové situace totiž nelze rozsudku soudu prvního stupně vytknout žádné vady.

22. Zdůrazňuje, že soudem prvního stupně byly provedeny pouze některé jím navržené důkazy, přičemž dovolatel má za to, že tyto byly nesprávně vyhodnoceny samostatně i v souhrnu, a skutkové závěry i právní posouzení z nich přijaté jsou v nesouladu s obsahem spisového materiálu. Odvolací soud následně podle obviněného zcela převzal závěry soudu prvního stupně, které byly „stranou jakéhokoliv rozumného, objektivního a logice odpovídajícího hodnocení věci“. Dovolatel se tedy domnívá, že soud prvního stupně porušil § 2 odst. 6 tr. ř., a proto měl odvolací soud zakročit, avšak soud druhého stupně se s názorem soudu prvního stupně zcela ztotožnil. Obviněný namítá, že soud prvního stupně opakovaně odmítal provést jím navrhované důkazy, když soud druhého stupně dokonce o jeho návrzích vůbec nerozhodl.

23. Obviněný v napadených rozhodnutích spatřuje porušení presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.) hned v několika rovinách. Předně uvádí, že z tohoto principu plynou další zásady, které je nezbytné dodržovat, kdy zmiňuje zásadu materiální pravdy, tzn. zjišťování skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je pro rozhodnutí nezbytný (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Odkazuje také na princip rozhodování in dubio pro reo, podle kterého vina obviněného musí být prokázána bez rozumných pochybností, v případě pochybností pak tyto musí být vyloženy ve prospěch obviněného (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 3094/08 ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 910/07 ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. I. ÚS 49/06 ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 429/03 ze dne 4. 12. 2003). Obviněný akcentuje, že důkazy, o něž se napadené rozhodnutí opírá, musí tvořit uzavřený logický celek, a současně odůvodnění rozhodnutí nesmí nést znaky libovůle. Připomíná také povinnost soudů postupovat vůči obviněnému nestranně, tedy že v jejich postupu nesmí nic naznačovat, že předjímají výsledek řízení na základě negativního hodnocení osoby obviněného. Následně pak uvádí, že mezi takové případy patří to, že obecný soud vyvozuje skutkové závěry o jeho vině ze zcela vyfabulovaných profesních rysů jeho osoby za situace, kdy je občansky i trestně bezúhonný. V tomto postupu spatřuje zaujatost vůči své osobě, porušení práva na nestranný a objektivní soud a současně porušení práva na spravedlivý proces. Poukazuje na to, že tvrzení a úvahy odvolacího soudu, který jednak převzal skutkové závěry nalézacího soudu, a jednak se snažil „zjemnit“ jeho pochybení, nesvědčí o respektu k principu presumpce neviny. V souvislosti s uvedenými okolnostmi pak obviněný odkazuje na nález Ústavního soudu č. I. ÚS 180/03, podle kterého by měl odvolací soud postavit najisto, zda vůbec – na základě provedených důkazů v daném řízení – může vydat výrok o náhradě škody.

24. V souvislosti s posouzením právní kvalifikace skutku jako zvlášť závažného zločinu podvodu má obviněný za to, že v posuzovaném případě má zvláštní význam vyřešení otázky, zda byla některá osoba uvedena v omyl, resp. zda navenek jednala v omylu či neznalostí podstatných skutečností a o kterou osobu jde a kdy lze učinit závěr, že tak činil obviněný jako fyzická osoba jednající za právnickou osobu. Jestliže měla být podvedena fyzická osoba, jde o zjištění, která fyzická osoba jednající v rámci činnosti právnické osoby a v jakém postavení by musela být uvedena v omyl nebo jednat v omylu. Za omyl je považován rozpor mezi představou člověka a skutečností. Právnická osoba – jak z její podstaty vyplývá – nemůže mít vlastní představu, protože představy jako produkty myšlenkové činnosti jsou vlastní jen fyzické osobě, tedy lidské bytosti. Rovněž majetkovou dispozici v omylu nemůže činit právnická osoba jako celek, ale jen prostřednictvím určitých fyzických osob. Proto k příslušným majetkovým dispozicím jsou oprávněny jen některé fyzické osoby, jejichž jednání navenek je považováno za jednání právnické osoby. Je pak především nutno zkoumat, kdo je oprávněn činit a skutečně v této věci činil, jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení právní úkony a v rámci nich též nakládal s majetkem právnické osoby a kdo tyto dispozice skutečně činil. Poukazuje na to, že to nebyl on, kdo vedl či řídil účetní oddělení a vystavoval a evidoval účetní doklady, podepisoval převodní příkazy a doklady k hotovostním výběrům z účtů korporace a tedy podklady dokumentující dispozici s finančními prostředky právnické osoby, v níž byl členem představenstva a mohl také jednat bez znalostí všech podstatných skutečností. V tomto směru obviněný odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu (IV. ÚS 137/05 ze dne 22. 3. 2006), který konstatoval, že ze zásad hodnocení důkazů a ze zásady presumpce neviny vyplývá, že jsou-li možné dva či více výkladů provedených důkazů, nelze učinit zjištění, které nejvíce zatěžuje obviněného, a to právě s ohledem na presumpci neviny.

25. Pod bodem č. 19. dovolání obviněný namítá, že jeho trestní stíhání bylo nezákonné a proto je skutek již promlčen. Podle obviněného byl postup orgánů činných v trestním řízení po vydání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 41 T 15/2013, kterým věc byla vrácena podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. státnímu zástupci k došetření, nezákonným. Zdůrazňuje, že citovaným usnesením byl původnímu usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2010, č. j. OKFK-64-43/TČ-2009-20 a původní obžalobě ze dne 21. 6. 2013 vytýkán mimo jiné nedostatečný popis jednotlivých útoků pokračujícího trestného činu podvodu. Následně poukazuje na to, že usnesením policie ze dne 12. 5. 2010, č. j. OKFK-64-43/TČ-2009-20 bylo zahájeno jeho trestní stíhání spolu se zemřelým J. K. pro podezření spáchání trestného činu zpronevěry a podvodu a to jednáním, které bylo popsáno v tomto usnesení. Dané trestní stíhání dospělo do stadia obžaloby k Městskému soudu v Praze, který dne 26. 2. 2014 vydal pod sp. zn. 41 T 15/2013 usnesení, kterým v rámci předběžného projednání obžaloby vrátil věc podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. státnímu zástupci k došetření, neboť podle tohoto soudu usnesení o zahájení trestního stíhání trpělo takovými procesními vadami, pro které nebylo možno věc před soudem projednat. Po vrácení věci k došetření policejní orgán usnesením ze dne 22. 12. 2014, č. j. OKFK-64-618/TČ-2009-251102, „rozšířil“ jeho trestní stíhání tak, že obsah dřívějšího usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo jako nezákonné usnesením Městského soudu v Praze zrušeno podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. naopak ještě rozšířil tak, že beze změny původních skutkových zjištění a důkazní situace, počal ho stíhat i pro trestný čin podvodu, aniž by byla nějak doplněna či změněna původní skutková zjištění. Usnesením policejního orgánu ze dne 6. 8. 2015, č. j. OKFK-64-844/TČ-2009-251300 bylo jeho trestní stíhání opět „rozšířeno“ pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákona (správně tr. zákoníku). K tomuto rozšíření dospěl policejní orgán pouze na základě odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze tím způsobem, že poškození, kteří byli zařazeni v usnesení ze dne 12. 5. 2010, č. j. OKFK-64-43/TČ-2009-20 ve skupině, na níž se měl dopustit trestného činu zpronevěry, byli v rámci usnesení ze dne 22. 12. 2014 nově pojati do skupiny, vůči níž se měl dopustit trestného činu podvodu. Nelze odhlédnout ani od postupu policejního orgánu, který v rámci výslechu těchto osob pokládal stále stejnou kapciózní otázku: „Cítíte se být ze strany K. podveden?“. Z výslechů pak vyplývá, že tyto osoby obdržely od vyslýchajících informaci o tom, že jedinou stíhanou osobou je právě obviněný K. Tímto postupem orgánu činného v trestním řízení se z podezření na spáchání trestného činu zpronevěry stalo podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu, a to za situace, kdy se on s většinou těchto osob nikdy osobně nesetkal a ony jej také nikdy neviděly.

26. Podle obviněného, po vrácení věci Vrchním soudem v Praze státnímu zástupci k došetření z důvodů vážných procesních vad, nestačí znovu provést některé úkony bez náhrady původního usnesení o zahájení trestního stíhání unesením novým, obsahujícím všechny předepsané náležitosti. Zdůrazňuje, že v rozhodnutí o zahájení trestního stíhání musí být vymezen skutek, neboť jen pro takto vymezený skutek lze podat obžalobu a jen o takto vymezeném skutku lze rozhodovat. Jinak řečeno, rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, které nesplňuje základní náležitosti, nemůže přinést ani legální výsledky použitelné bez dalšího vůči této osobě v dalším průběhu trestního řízení. Proto má obviněný za to, že pokud usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje základní náležitosti, zejména popis skutku v rozsahu nezbytném pro založení legitimního trestního stíhání, znamená to neúčinnost takového rozhodnutí. Účinky usnesení o zahájení trestního stíhání lze legitimně zpochybnit, je-li shledán nezákonným postup jeho vydání, tedy v případech, kdy je usnesení oprávněným orgánem zrušeno nebo v případě, kdy zákonem předepsaným postupem k tomu příslušný orgán deklaruje takovou vadu, pro kterou s ním nelze nadále spojovat účinky, jež jinak zakládá. Obviněný je toho názoru, že vydá-li soud rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření z důvodu zásadních procesních vad, pak to znamená, že k usnesení o zahájení trestního stíhání nelze přihlížet ex tunc. Pravomocné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání není sice zpětně zrušeno a do doby vydání takového „přezkumného“ rozhodnutí soudu jej nelze co do právních účinků ani relevantně zpochybňovat, nicméně dospěje-li řízení do stadia podání obžaloby a soud uvedenou nezákonnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání konstatuje, nelze k němu nadále přihlížet, a to již od okamžiku, kdy bylo vydáno. Je tedy deklarováno, že takovou vadou trpí rozhodnutí o zahájení trestního stíhání od samého počátku, jeho dodatečná konvalidace už z povahy věci není možná, neboť trpí-li takovou vadou a tato vada je zákonem předpokládaným postupem „vyjevena“, nepřichází v úvahu jiná možnost nápravy, než vydat rozhodnutí nové, zákonné a teprve od něho se může odvinout legální trestní proces v plném slova smyslu, se zachováním všech práv a povinností obou základních stran stojících proti sobě – státu a obviněného. To znamená, že bez ohledu na neexistující přímý mechanismus, jenž by soudu dovolil toto rozhodnutí zrušit, zakládá jeho pravomocné rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření tytéž účinky, jako by usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno, neboť soud způsobem předpokládaným zákonem v tomto případě deklaruje porušení základních principů práva na spravedlivý proces, pro něž nemůže být provedený proces považován za legálně provedený. Obviněný namítá, že v současnosti existuje požadavek, aby v případech, kdy je vydané rozhodnutí o zahájení trestního stíhání nezákonné pro uvedenou základní vadu a je neúčinné, ale i zpětně neopravitelné, bylo nahrazeno usnesením novým, zákonným. Nestačí proto odstranit vzniklé procesní vady provedením těchto úkonů, které byly seznány nezákonnými právě pro tuto vadu, mělo by vždy dojít k vydání nového usnesení o zahájení trestního stíhání a v jeho mezích i k následnému zopakování úkonů, jež jsou nezbytné pro nové podání obžaloby tak, jak je tento rozsah dokazování vymezen v § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., stanovující podmínky pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření. S ohledem na uvedené skutečnosti a konkrétně pak i postup policejního orgánu, který původní nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání proti obviněnému, poté co byla věc soudem vrácena státnímu zástupci k došetření, toliko „napravil“ vady původního trestního stíhání, při zachování původního usnesení, které bylo soudem shledáno nezákonným, je obviněný přesvědčen o tom, že tento postup orgánů činných v trestním řízení je vyloučen, neboť trpí-li původní rozhodnutí o zahájení trestního stíhání skutečně takovou vadou, že je shledáno soudem jako nezákonné a tato vada byla v předepsaném řízení zjištěna, není důvod cokoliv rozšiřovat – neboť žádné trestní stíhání jím účinně nebylo nikdy zahájeno. Tuto vadu lze podle názoru obviněného napravit jen vydáním usnesení nového, perfektního. K této námitce pak obviněný závěrem dodává, že jeho trestní stíhání z roku 2010 bylo jako nezákonné zrušeno soudem prvního stupně pro závažná pochybení takového rázu, že podanou obžalobu nebylo možné soudem projednat, a pak bylo namístě toto zrušené usnesení nahradit novým, bezvadným usnesením, na jehož základě by poté mohlo být vedeno nové trestní stíhání jeho osoby. Namísto toho však policie, zcela účelově, již zrušené, nezákonné usnesení v letech 2014 a 2015 „rozšiřovala“. Tímto postupem však policie podle obviněného pouze prolongovala nezákonný stav, který nastal okamžikem zrušení původního usnesení o zahájení trestního stíhání. Z tohoto důvodu má obviněný za to, že nebyl v této věci nikdy zákonně obviněn, a proto lze považovat obsah obžaloby a následná rozhodnutí soudů za právně irelevantní, neboť vychází z nezákonného a soudem zrušeného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání jeho osoby. Protože již uplynula zákonná promlčecí lhůta, je jeho trestní stíhání tudíž již promlčeno podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb.

27. Ve vztahu k uvedenému pak dodává, že období, v němž se měl vytýkaného jednání dopouštět, bylo postupně orgány činnými v trestním řízení rozšiřováno, kdy období uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání bylo v obžalobě rozšířeno až do 1. 4. 2005 a soudem prvního stupně v rámci vyhlášení rozsudku bylo opět rozšířeno až do 14. 4. 2005, a to pouze v souvislosti se zánikem jeho funkce místopředsedy představenstva K. Je tedy evidentní, že na změnu uvedenou v obžalobě mohl reagovat až v rámci hlavního líčení a na rozšíření soudem reagovat vůbec nemohl, neboť k němu došlo až v rámci vyhlášení rozsudku. Tento postup orgánů činných v trestním řízení považuje dovolatel za nesprávný, v rozporu se zásadou obžalovací a zkracující jeho obhajovací práva. Konec období, kdy se měl dopouštět trestné činnosti je tak neustále prodlužován.

28. V bodě 20. dovolání uplatňuje obviněný námitku opomenutých důkazů, neboť přestože zaslal návrhy na provedení důkazů v rámci odvolacího řízení a to předem, tak Vrchní soudu v Praze o těchto důkazních návrzích nijak nerozhodl.

29. V dalším bodě obviněný uvádí, že v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je chybně uveden jeho trvalý pobyt, přestože bylo místo trvalého bydliště soudu opakovaně sdělováno. Tato skutečnost svědčí o tom, že soudy nižších stupňů jeho písemným podáním nevěnovaly žádnou pozornost a jejich přístup má znaky libovůle (bod 21. dovolání).

30. Pod bodem 22. dovolání dovolatel namítá, že mezi poškozenými v rozsudku figurují osoby, které nebyly uvedeny ve sdělení obvinění ani v obžalobě, konkrétně se jedná o osobu uvedenou ve sdělení obvinění pod č. 48 jako J. J., r. č. XY, v obžalobě pod č. 67 J. J., nar. XY, v rozsudku Vrchního soudu pod č. 46 J. J., nar. XY, kdy Vrchní soud v Praze upravil datum narození této osoby na základě jeho námitky uplatněné v odvolání, avšak tato úprava neodstranila hlavní problém, a to, že byl odsouzen za útok proti osobě, jež nebyla uvedena ani ve sdělení obvinění, ani v obžalobě.

31. V bodě 21. dovolání (str. 13 dovolání) cituje obviněný text zprošťujících výroků obou rozhodnutí soudů nižších stupňů a uvádí, že z obsahu rozhodnutí soudů o zproštění vyplývá, že zproštění se týká celého období od 3. 3. 1999 do 1. 3. 2005, tedy zprošťující výrok pokrývá i část období, za které byl týmž rozhodnutím naopak uznán vinným, když jeho vina je ohraničena obdobím od 1. 1. 2002 do 14. 4. 2005. Současně podotýká, že uvedené skutky se týkají jen části osob, které byly klienty K., a jejich smluvní vztah se prolíná oběma uvedenými obdobími a striktní oddělení obou období tak, jak to učinily obecné soudy, na období za které byl obžaloby zproštěn a období, za něž byl odsouzen, není možné, aniž by bylo jeho jednání právně kvalifikováno jako pokračující resp. trvající trestný čin. Zde zdůrazňuje, že Městský soud v Praze dospěl k závěru, že jednání vůči každému z klientů je nutno posuzovat jako samostatný skutek, když jednotlivé skutky tvoří jeho pokračující trestnou činnost vůči jednotlivým poškozeným klientům K. Pokud tedy uzavíral s jednotlivými klienty větší množství smluv a dodatků k nim, dospěl Městský soud v Praze k závěru, že ve vztahu k takovému klientovi má jednání obviněného prvky trvajícího trestného činu. Na základě tohoto posouzení pak došlo k rozdělení poškozených do 3 skupin. Obviněný poukazuje na to, že oba soudy se vůbec nevypořádaly s otázkou, zda lze jeho jednání posoudit jako čin buď trvající nebo pokračující, ve smyslu § 116 tr. zákoníku nebo jejich kombinaci. Obviněný je toho názoru, že jednání vůči jednotlivým klientům se nedají věcně ani časově oddělit, neboť se vzájemně věcně i časově prolínají a nelze je věcně ani časově ohraničit tak, jak to učinily oba obecné soudy, když je možné i posouzení všech skutků jako jeden skutek. Za této situace se dovolatel domnívá, že pokud byl zproštěn obžaloby za období od 3. 3. 1999 do 1. 3. 2005, mělo by se rozhodnutí o zproštění vztahovat i na období od 1. 1. 2002. Jeho trestní stíhání by tedy mělo být zastaveno v celém rozsahu, neboť pravomocným rozhodnutím o zproštění obžaloby za období od 3. 3. 1999 do 1. 3. 2005 vznikla překážka věci rozhodnuté a nebylo ho možno uznat vinným ze zvlášť závažného zločinu podvodu za období od 1. 1. 2002 do 1. 3. 2005. V této souvislosti odkazuje obviněný na rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná pod sp. zn. 5 Tdo 801/2012, 11 Tdo 1440/2008, 6 Tdo 894/2013 a 7 Tdo 1480/2006, když z těchto rozhodnutí vyplývá názor, že pokud jednotlivé skutky nelze oddělit časově ani věcně ve vztahu k jednotlivým osobám, nelze je tedy skutkově ohraničit, pak jednání obviněného nelze dělit na samostatné skutky ani dílčí útoky. Proto je obviněný toho názoru, že by se v jeho případě mělo jednat o jeden skutek, pro který byl již obžaloby zproštěn z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř.

32. V dalším bodě dovolání (bod 23. dovolání) obviněný poukazuje na skutečnost, že znalecké posudky Ing. Strejce byly vypracovány na základě podkladů, které nejsou ve spise doloženy, nejsou ani přílohou znaleckých posudků a následným jednáním vyšetřovatele mu bylo zabráněno, aby se s nimi mohl seznámit. Obviněný poukazuje na podklady č. 8-22, které znalec uvádí na str. 5 posudku, kdy tyto podklady byly znalcem vráceny zadavateli, aniž by si udělal kopii a založil je do znaleckého posudku jako přílohu, a současně tyto podklady nejsou ani součástí spisu. Následně obviněný analyzuje obsah spisového materiálu a uvádí, že blíže nekonkretizované podklady, které sloužily k vypracování znaleckého posudku, vůbec nejsou součástí posudku ani spisu, a proto nelze vůbec zjistit, na základě jakých konkrétních podkladů byl vlastně znalecký posudek vypracován. Tento postup pak dovolatel hodnotí jako rozporný s ustanovením § 33 odst. 1 tr. ř., podle kterého má obviněný právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, neboť byl prakticky zbaven možnosti se k nim vyjádřit. Současně zdůrazňuje, že pokud tyto podklady nejsou ve spise obsaženy, nelze znalecký posudek považovat za objektivní a použitelný jako důkaz o jeho vině, když jeho závěry jsou zcela nepřezkoumatelné. Obviněný dále analyzuje znalecký posudek a uvádí nesrovnalosti týkající se podkladů pro vypracování znaleckého posudku. Podle obviněného vyšetřovatel zjevně předal znalci pro vypracování znaleckého posudku jiné verze dokumentů než ty, které založil do spisu, a to zjevně utajeně, když tyto nefigurují v seznamu podkladů pro vypracování znaleckého posudku. Ani svědek V., bývalý vyšetřovatel v této věci, nebyl schopen vysvětlit, jaké podklady vlastně znalci poskytl, ani jak s nimi poté naložil, když nejsou součástí znaleckých posudků, ani spisového materiálu. Obviněný cituje část odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze, konkrétně bod 42., přičemž hodnotí, že se soud snaží znaleckým posudkům dodat věrohodnost, avšak podle názoru dovolatele se jedná o účelovou deformaci důkazu, neboť v tomto konkrétním případě znalcovo porovnávání výstupu z rekonstruovaného účetnictví s údaji na bankovních výpisech vypadalo tak, že znalec z těch 52 plateb, uvedených v tabulce na 86-87 straně posudku, porovnal s bankovními výpisy pouze 2, jak sám uvádí na 87-88 straně posudku, a to pouze s bankovními výpisy ČSOB, na něž však klienti neposílali finanční prostředky. Takže znalec z 52 plateb porovnal s bankovními výpisy pouze 2, když následně nepravdivě uvádí, že tyto platby odpovídají účetnictví, což je ovšem nepravdivé, když účetní zápis druhé platby vůbec neodpovídá údaji v bankovním výpise, když platba neodpovídá platnému kurzu amerického dolaru.

33. V bodě 24. dovolání obviněný namítá, že se spisovým materiálem bylo manipulováno, kdy uvádí konkrétní příklady listin, které se ve spise nacházely v době, kdy se s jeho obsahem seznámil (před podáním první obžaloby), když poté byla usnesením soudu věc vrácena k došetření, avšak nyní se tyto listiny ve spise nenachází. Tuto skutečnost demonstruje na přeškrtnutí čísla listin. Uvádí, že chybějící listiny se týkají klientů K. - poškozeného č. 28 pana G., pana H., pana J. P. a pana A. Z., přičemž odkazuje na konkrétní čísla listů ve spise, ze kterých má být tato manipulace zjevná. Dovolatel proto pojal důvodné podezření, že s obsahem spisového materiálu bylo manipulováno (úmyslně či nedbalostně), a že nějaké listiny byly ze spisu vyňaty bez úředního odůvodnění a následně nebyly do spisu již zařazeny a to bez jakéhokoliv odůvodnění. Obviněný na postup policejního orgánu upozornil dozorující státní zástupkyni, která k tomuto v přípise ze dne 25. 8. 2016, který byl předložen jako důkaz č. 62, sdělila, že dle sdělení policejního orgánu nebyly ze spisu vyřazeny žádné listiny a státní zástupkyně nezjistila žádnou úmyslnou manipulaci se spisem v neprospěch obviněného. Když poté tyto skutečnosti namítal obviněný u soudu, ten se s tím vůbec žádným způsobem nevypořádal.

34. V bodě 25. dovolání pak obviněný uvádí, že nebyla zjištěna výše škody tak, aby nevzbuzovala pochybnosti a způsobem, který umožní přezkoumat její důvodnost, správnost a oprávněnost, přičemž pod tuto námitku podřazuje další dílčí námitky ve vztahu k určení výše škody. Poukazuje na absenci zcela konkrétní identifikace vkladů každého z poškozených. Vrchní soud v Praze v rozporu s vlastním tvrzením, že škodu ponížil o výběry poškozených, neuvádí u mnohých poškozených více než sto výběrů, doložených obsahem spisového materiálu mnohem spolehlivěji, nežli vklady. V jeho rozsudku jsou uvedeny vklady, jejichž osud nemohl obviněný žádným způsobem ovlivnit, přesto jsou mu kladeny za vinu a je o ně navýšena škoda. V rozsudku jsou také uvedeny vklady, které tam podle tvrzení soudu, jak postupoval, vůbec být uvedeny neměly, a neměly by tedy být zahrnuty ani do výše způsobené škody.

35. V podbodu č. 25a dovolání obviněný zmiňuje absenci zcela konkrétní identifikace vkladů každého z poškozených. Dovolatel namítá, že veškeré vklady poškozených jsou sporné, zejména zda byly vůbec vloženy a pokud ano, kdy a kým, v jaké částce, měně a v jakém datu. Tyto okolnosti jsou postaveny na pouhých dohadech, které nebyly bez pochyb doloženy. Tím zůstává nedoložená a zpochybněná celá škoda. Soud v rámci svého rozhodování bral v potaz pouze vklady, k nimž poškození předložili smluvní dokumentaci. Tu soud bere automaticky za platnou i v případech, kdy poškození doložili pouze fragmenty smlouvy, či byla předložena pouze kopie bez podpisů. Nebylo doloženo, zda a případně kdy nabyla platnosti a účinnosti ta která smlouva apod. Dovolatel poukazuje na to, že samotná smlouva automaticky neznamená, že by závazek klienta doručit K., slíbené finanční prostředky, vůbec byl naplněn.

36. Obviněný je toho názoru, že soudy zcela ignorují skutečnost, že v částečné elektronické verzi účetnictví K. nelze provést jakoukoliv identifikaci jednotlivých klientů – investorů, tedy ani poškozených. Navíc znalec Ing. Strejc v rámci svého výslechu před Městským soudu v Praze uvedl, že účetnictví není správné, pravdivé a není průkazné. Zdůrazňuje, že účetní evidence obsahuje číselnou identifikaci smluv, avšak poškozenými předložená smluvní dokumentace tato čísla postrádá, a nelze je tak spárovat. V účetní evidenci také nelze bez pochyb ztotožnit konkrétní osoby, neboť evidence obsahuje pouze zkratky příjmení. Současně účetní evidence nepokrývá celé období, za nějž byl obviněný uznán vinným.

37. Obviněný dále poukazuje na to, že soudy využívají pro ztotožnění a doložení vkladů a výběrů jednotlivých poškozených výpisy z bankovních účtů K. u Deutsche Bank, avšak v těchto výpisech jsou jednotlivé vklady zcela anonymní, nejsou vůbec identifikovány, ani jménem, ani variabilním symbolem, ani číslem účtu protistrany vkládající finanční prostředky, což zpochybňuje tvrzení soudu o tom, že se má jednat o vklad soudem uváděného poškozeného, když jako vkladatel je uváděna K. Obviněný zpochybňuje postup soudu při párování anonymních vkladů shodné výše se vkladem konkrétního poškozeného, protože se mohlo jednat o vklad zcela jiné osoby, případně o zcela jinou přijatou platbu z jiného důvodu. Částky uvedené ve smluvní dokumentaci se liší od výše anonymního vkladu uvedené na bankovních výpisech, jak uvádí i Vrchní soud v Praze, avšak soud už neuvádí, že se v účetní evidenci a na bankovních výpisech u některých vkladů nacházejí výrazné rozpory v dataci vkladu, což však obecné soudy nijak nevysvětlily. Jako příklad uvádí poškozenou č. 131 paní E. V. Z uvedených důvodů jsou podle obviněného veškeré, v rozsudku uvedené, vklady pochybné a nedoložené a dodává, že jeho důkazní návrhy, na zajištění příslušných bankovních dokumentů od poškozených, které by mohly jednotlivé vklady objektivizovat a věrohodně a bezpochyby prokazovat jejich uskutečnění, byly opakovaně všemi orgány činnými v trestním řízení zamítány.

38. Podbod 26b dovolání (zjevně asi míněno 25b) pak obviněný věnoval tomu, že Vrchní soud v Praze v rozporu s vlastním tvrzením, že škodu ponížil o výběry poškozených, neuvádí u mnohých poškozených více než sto výběrů, doložených obsahem spisového materiálu mnohem spolehlivěji, nežli vklady. Obviněný zdůrazňuje, že od počátku trestního řízení je patrné zkreslování výše vkladů a výběrů poškozených v jeho neprospěch. Rozsudek Městského soudu v Praze obsahoval velké množství navýšených či zcela nepravdivých vkladů, stejně jako rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, přestože se tento soudu snažil tyto vady eliminovat. V rozsudku odvolacího soudu nadále chybí značné množství spisovým materiálem doložených výběrů poškozených, a není o ně ponížena výše škody, naopak nadále v něm figuruje řada nedoložených vkladů, které neoprávněně škodu navyšují. Dokonce v rozsudku figurují jako poškozené osoby, které vybraly více, než vložily, a nebyly tudíž vůbec žádným způsobem poškození. Selektivní přístup soudu druhého stupně k jednotlivým poškozeným dovolatel prezentuje na skutečnosti, že u některých poškozených ve vyčíslení výše škody soud od součtu vkladů odečetl jejich výběry, a o tyto výběry tak ponížil výši škody, u mnohých však nadále jejich výběry ignoruje a škodu neponížil. Takový přístup soudu je zcela neodůvodněný a neobjektivní. Následně obviněný uvádí konkrétní poškozené, u kterých soud o výběr škodu neponížil, těmi jsou: poškozený č. 1 V. A., poškozený č. 14 I. D., poškozená č. 16 L. D., poškozený č. 17 J. D., poškozená č. 33 M. H., poškozená č. 39 R. H., poškozený č. 40 V. Ch., poškozená č. 50 K., poškozený č. 59 M. K., poškozený č. 61 M. K., poškozená č. 70 P. L., poškozená č. 75 M. H. H., poškozený č. 80 L. M., poškozený č. 119 M. Š., poškozený č. 121 J. T., poškozený č. 123 O. T., poškozený č. 128 D. V., poškozený č. 132 M. V. Podle dovolatel nemají v rozsudcích figurovat poškozený č. 46 J. J. a poškozená č. 97 R. P., neboť vybrali více, než vložili. Dovolatel také zpochybňuje výši škody u následujících poškozených, neboť Vrchní soud v Praze u nich některé výběry uvedl, a výši škody o ně ponížil, avšak některé výběry těchto osob pominul, přičemž se podle obviněného jedná o poškozeného č. 9 pana C., poškozenou č. 65 paní K., poškozeného č. 106 pana S., poškozeného č. 120 pana Š. K tomuto obviněný závěrem dodává, že na bankovních výpisech se vyskytují i výběry, které postrádají identifikaci, z čehož je zjevné, že soud nezohlednil veškeré výběry poškozených. Obviněný zmiňuje konkrétní odchozí platby z účtu Deutsche Bank, když uvádí, že tyto odchozí platby postrádají jakoukoliv identifikaci příjemce a účelu platby a nejsou obsaženy ani v účetnictví, a proto nelze vyloučit, že se jednalo o výběry některých poškozených. Navíc takových plateb je tam více.

39. V podbodu 26c dovolání (zjevně míněno 25c) uvádí obviněný, že v rozsudku jsou uvedeny vklady, jejichž osud nemohl žádným způsobem ovlivnit, přesto jsou mu kladeny za vinu a je o ně navýšena škoda, konkrétně se jedná o vklady týkající se poškozeného č. 61 pana K. ze dne 21. 4. 2005.

40. V podbodu 26d (zjevně míněno 25d) dovolání obviněný poukazuje na skutečnost, že v rozsudku jsou uvedeny i vklady, které tam podle tvrzení soudu, jak postupoval, vůbec neměly být uvedeny a neměly být tedy zahrnuty ani do škody. Dovolatel rozebírá konkrétní vklady u poškozených – J. T. (poškozený č. 121), M. H. (poškozený č. 35), M. J. (poškozený č. 47), M. K. (poškozený č. 59), V. Ch. (poškozený č. 40), D. K. (poškozený č. 55), J. D. (poškozený č. 15), když zdůrazňuje, že ve spise se nenachází dodatky, na základě nichž mělo ke vkladům dojít, popř. tyto nebyly řádně podepsány dvěma členy představenstva nebo smlouvy nejsou doloženy celé. Takových případů se podle obviněného v rozsudku vyskytuje značné množství. Obviněný má za to, že Vrchní soud v Praze se s těmito rozpornými vklady vůbec nevypořádal, přičemž pasáž odůvodnění rozsudku, která na tuto námitku obviněného reaguje (bod 69), považuje za neodpovídající, když neřeší případy, kdy poškození předložili pouze fragment smlouvy a obsah smlouvy tak zůstává nedoložený. Podle dovolatele Vrchní soud v Praze ignoroval i jeho námitku, že obsah spisového materiálu dokládá, že množství smluvní dokumentace mělo být uzavřeno distančním způsobem a datum na nich předtištěné tak neodpovídá datu případného uzavření smlouvy či dodatku. Přesto soud uvádí právě toto datum jako datum uzavření smluvní dokumentace, ač tomu tak být nemohlo a nebylo ani prokázáno, že by k uzavření smluvního vztahu vůbec došlo, případně k jakému datu. Ve vztahu k této námitce pak konkrétně uvádí poškozeného J. Š. (bod 123). Následně dovolatel namítá, že se soud ani nepokusil objasnit, k jakému okamžiku, ten který smluvní závazek měl, podle smluvních ujednání, nabýt platnosti a účinnosti a tento okamžik pak porovnat s termínem případného provedení vkladu. Tím pádem není u velkého množství vkladů, které měly být provedeny na základě smluvního vztahu uzavřeného distančním způsobem, doloženo, že výše uvedená premisa soudu byla splněna, a postup soudu je proto nepřesvědčivý a rozporný. Ve vztahu k této námitce pak uvádí případy poškozených – č. 138 J. Z., č. 102 J. Ř., č. 82 D. M. Vklady těchto poškozených, pokud by se soud řídil svým tvrzením, že smluvní vztah má předcházet vkladu, nemají být ve škodě ani její náhradě vůbec zahrnuty a jedná se o významnou deformaci, kdy soud uvádí, jakým způsobem postupoval, avšak ve skutečnosti jednal opačně. Obviněný následně uvádí, že se Vrchní soud v Praze odvolává na smluvní dokumentaci, která není ve spisovém materiálu vůbec zahrnuta, jedná se o smluvní dokumentaci u poškozeného č. 96 J. P. (bod 106), P. S. (bod 4), J. B. (bod 73), F. L. (bod 126), R. T. (bod 126). Z uvedeného podle dovolatele vyplývá, že soud nemá najisto postaven vznik, platnost a účinnost smluvních ujednání a za tohoto stavu ani nevyjádřil své úvahy k okamžiku, kdy měl pojmout podvodný úmysl vůči každému konkrétnímu klientovi, není vyřešeno ani kvalifikační kritérium obviněného vůči konkrétně vybraným klientům, když v téže době měla K. množství klientů, kteří mezi poškozenými nefigurují, a proto není možné najisto postavit naplnění skutkové podstaty zločinu podvodu, neboť by přicházelo v úvahu i naplnění jiné skutkové podstaty, např. zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku, porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku.

41. Bod č. 20 dovolání označuje obviněný jako námitky ve vztahu k vině. Z předchozího číslování dovolání je zjevné, že se jedná o písařskou chybu a námitka měla být označena jako číslo navazující na předchozí námitky (škoda byla pod bodem č. 25), tedy jako č. 26. Konkrétně dovolatel namítá, že nepřiléhavé, skutkové a důkazní situaci neodpovídá právní kvalifikace skutku (str. 28-35 dovolání). Obviněný nejprve cituje body 93. a 91. rozsudku Vrchního soudu v Praze a následně vyhodnocuje právní závěry tohoto soudu tak, že by to znamenalo, že potencionálně podvedenými byli všichni klienti K., když jen u některých se mu nepodařilo obecně pojatý předběžný podvodný úmysl realizovat. Tento závěr však podle obviněného kontrastuje s rozhodnutím soudu, kterým ho částečně zprostil obžaloby, když soud neuvedl žádné úvahy o okolnostech, kdy mělo dojít k přelomu jeho předběžného úmyslu mezi obdobími, za které byl zproštěn a za které byl odsouzen. Uvádí, že neměl povědomí o celé řadě smluv, ani o konkrétních vkladech konkrétních osob, neměl vliv na účetní operace či rozhodování o dispozici s vloženými finančními prostředky, přičemž opakuje, že zemřelý J. K. konal zcela bez jeho vědomí. Jeho trestní odpovědnost je soudy dovozována pouze z jeho postavení – místopředsedy představenstva K., kdy jsou mu za vinu kladeny všechny činnosti všech osob ve společnosti K., tedy odpovědnost za činnosti jiných osob a to bez ohledu na excesivní jednání těchto osob. Tato odpovědnost podle jeho názoru nutně nemusí nést znaky úmyslu, ale spíše znaky nedbalostního jednání a to nikoliv ve vztahu ke zločinu podvodu, ale případně ve vztahu ke skutkové podstatě jiného jednání, např. porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 221 tr. zákona.

42. Obviněný namítá, že v K., byli další klienti a tito v rozsudku vůbec nefigurují jako poškození. Trestním řízením nebylo žádným způsobem objasněno, na základě jakých kritérií se měl rozhodnout, že toho kterého klienta podvede, a proč se tak u dalších klientů nerozhodl. Zdůrazňuje, že přitom měl poškozené podvést nejpozději v okamžiku uzavření smlouvy či přijetí vkladu, tedy už v tomto okamžiku měl pojmout podvodný úmysl vůči konkrétním osobám, avšak vůči mnohým dalším klientům K., tento podvodný úmysl, aniž by to bylo nějak blíže soudy objasněno, nepojal. Podle soudů měl u stejné osoby v případě některých vkladů pojmout podvodný úmysl a v případě jiných nikoliv. Jako příklad uvádí poškozeného J. H. (bod 36). Není podle něho dále například jasné, čím má být prokazován jeho úmysl podvést klienta – např. u poškozeného č. 6 P. B., když smlouvu s ním podepsali J. K. a I. O. a on o tom nevěděl. Dále namítá, že ve stejném měsíci měl podepsat např. smlouvu u klienta XY, přičemž tento nefiguruje mezi poškozenými. Pokud je tedy podvodný úmysl vztahován k okamžiku podpisu smlouvy, pak smlouvu s B. vůbec nepodepsal, tuto smlouvu uzavřeli K. a O. Pokud je však okamžik podvodu vztahován k okamžiku připsání částky na účet, pak o tomto neměl obviněný žádnou povědomost, když tuto měla pouze účetní a O. Pokud je dovozován jeho podvodný úmysl ve vztahu ke konkrétním klientům, pak tento zjevně není odvozován od počátku smluvního vztahu, neboť v té době žádné okolnosti podvodného úmyslu obviněného k žádnému z uváděných poškozených neexistovaly. Podle obviněného tak orgány činné v trestním řízení účelově vytvořily konstrukci podvodu tak, že pokud nebyly vráceny klientům jejich finanční prostředky po květnu 2005, pak jsou bez dalšího považováni za poškozené podvodem, a to zpětně k okamžiku uzavření smluvního vztahu, tedy k podpisu smlouvy, resp. okamžiku připsání vložené částky na účet K.

43. Dále dovolatel poukazuje na to, že v hlavní účetní knize znalcem Ing. Strejcem rekonstruované dílčí verze účetnictví K. existuje spousta obdobných případů, které dokládají, že soudem tvrzený podvodný úmysl, který měl vůči klientům K., pojmout, není vůči jeho osobě po objektivní ani subjektivní stránce žádným způsobem prokázaný, je pouze obecně předpokládaný jako předběžný, a to navíc zvláštním, selektivním způsobem. Zdůrazňuje, že v průběhu smluvního vztahu byly poškozeným finanční prostředky vypláceny, tedy bylo jim plněno to, co jim bylo přislíbeno na základě smlouvy a okamžik, kdy případně došlo k neplnění smlouvy, nastal až na konci smluvního vztahu (po uplynutí výpovědní lhůty), kdy jim nebyl vyplacen zůstatek, avšak to už bylo v době, když již byl z představenstva odvolán avK. nepůsobil.

44. Obviněný pak uvádí konkrétní příklad poškozeného – č. 1 V. A., kdy odkazuje na konkrétní listiny, které potvrzují výběry poškozeného, přičemž podle obviněného tyto listiny prokazují, že tento poškozený nikdy nebyl podváděn, kdy uvádí konkrétní důvody, proč je toho názoru, že tomu tak nikdy nebylo. Současně namítá, že poškozený zamlčel, že mu byl zasílán zisk, což nebylo vzato v úvahu. Podle obviněného tak tento poškozený nebyl nikdy podváděn, když smluvní ujednání ze strany K. bylo řádně plněno. Dále namítá, že tento poškozený podal výpověď smlouvy až dne 5. 5. 2005, tedy v době, kdy již ve firmě K. nepůsobil, protože byl odvolán. Soudy svůj výrok o jeho vině vůči tomuto poškozenému založily pouze na tvrzení poškozeného.

45. V další části svého dovolání obviněný rozebírá závěry soudu druhého stupně ohledně způsobu jeho jednání, které má naplňovat znaky trestného činu podvodu, když tento posunul jeho jednání směrem k jednání v rozporu s devizovou licencí. Konstatuje, že tento soud uvádí, že společnost K., v rozhodném období neobchodovala, avšak následně připouští, že by k obchodování mohlo dojít (viz bod 39. rozhodnutí soudu druhého stupně). V návaznosti na to obviněný polemizuje nad tím, zda společnost obchodovala či nikoliv a uvádí, že z případné neexistence finančních prostředků na zahraničních brokerských účtech nelze vyvodit, že nebylo vůbec obchodováno. Navíc zdůrazňuje, že většina poškozených o devizové licenci nevěděla, když ze společnosti K., o ní nikdo nic neříkal. Má za to, že pokud by bylo s finančními prostředky klientů někdy v průběhu smluvního vztahu nakládáno v rozporu s devizovou licencí, pak by se mohlo případně jednat o správní delikt, avšak ne o podvod na klientech, jejichž očekávání byla po dobu jeho působení v K., naplňována. Z uvedeného je tedy zřejmé, že právní kvalifikace zločinu podvodu na klientech K., byla účelově vytvořena orgány činnými v trestním řízení. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky pak obviněný opakovaně namítá, že se orgány činné v trestním řízení nikdy nezabývaly tím, kdy měl pojmout podvodný úmysl vůči poškozeným, jaká měla být kvalifikační kritéria pro výběr konkrétní osoby klienta K., kterou měl v úmyslu podvést, a kterou nepodvede, případně od které chvíle měl tento úmysl pojmout, neboť s ohledem na částečné zproštění tento úmysl od samého počátku pojmout nemohl. I z těchto důvodů je zvolená právní kvalifikace podle obviněného zcela nepřiléhavá.

46. Následně se obviněný věnuje opětovně otázce obchodování, kdy zmiňuje znalecký posudek z oboru kybernetika, který soudy odmítly provést. Podle obviněného vrchní soud bagatelizoval obsah tohoto posudku, a současně si tento soud ve svém odůvodnění protiřečí, kdy obviněný uvádí konkrétní rozporné pasáže jeho rozhodnutí. Následně se obviněný věnuje i obchodování přes dceřinou společnost K. F., kdy uvádí řadu svědků (H., Ř., Z.), kteří potvrdili, že toto obchodování skutečně probíhalo, přičemž nebylo prokázáno, že by tyto obchody byly v rozporu s devizovou licencí. Obviněný dodává, že společnost K. F. podle výpisů z účtů měla vždy více finančních prostředků, než kolik byl aktuální stav klientských finančních prostředků, K. tedy měla za dobu jeho působení více než dostatečné finanční krytí pro vyplacení veškerých finančních prostředků, což však soudy ignorují a žádným způsobem tuto skutečnost do svých úvah nezahrnuly. Pokud by tedy společnost K. z důvodu úspory poplatků použila finanční prostředky z účtů v ČR na úhradu nákladů, pak by se stále, vzhledem k dostatečnému krytí, nemohlo jednat o podvod na klientech, ale toliko o případný správní delikt, který by spadal do kompetence řešení ČNB. Nebylo také zkoumáno, jaké odměny byla společnost K. oprávněna účtovat klientům, kdy podle smlouvy měla na odměnu nárok. Následně obviněný polemizuje s odůvodněním této skutečnosti vrchním soudem, se kterým vyslovuje nesouhlas.

47. V bodě 20b dovolání (str. 35-40) obviněný namítá deformaci a dezinterpretaci důkazů soudem. Mimo již dříve v dovolání uvedené tvrzené deformace důkazů, zmiňuje obviněný v této části svého dovolání další excesy, kterých se dopustily soudy nižších stupňů, když zároveň podrobně odkazuje na bod 62 rozsudku vrchního soudu, přičemž následně uvádí, že se tento soud svým tvrzením že: se jednalo o zjevně mylný, ovšem zcela nepodstatný závěr o tom, že je ekonomicky vzdělanou osobou, snaží záměrnou fabulaci Městského soudu v Praze bagatelizovat jako pouhý omyl, jenž neměl vliv na rozhodnutí o vině. Podle obviněného je ale zřejmé, že se nemohlo jednat o omyl, když tato okolnost byla brána jako výrazná přitěžující okolnost. Následně obviněný uvádí konkrétní příklady deformací důkazního řízení – že vyšetřovatel Vodný byl vyslechnut jako svědek na jeho žádost (přestože o jeho výslech nežádal a svědek byl vyslechnut z rozhodnutí městského soudu), že vypořádání jednotlivých obchodů s finančními prostředky klientů musí proběhnout i fakticky na bankovním účtu klienta (to však neodpovídá devizové licenci, která naopak uvádí, že obchody mají být vypořádány na účet devizového místa). Ve vztahu k vypořádání pak odkazuje na odůvodnění České národní banky na č. l. 010770, ve kterém je uvedeno, že v den sjednání obchodu je s klientem prokazatelným způsobem sjednán den vypořádání, tj. převedení peněžních prostředků ve prospěch klienta nebo dle jeho dispozic, přičemž toto ustanovení devizové licence se promítlo do ČNB schválené smlouvy o obchodování s měnami, uzavírané s klienty. Podle smlouvy pak byl klient oprávněn kdykoliv požádat o výplatu finančních prostředků a K., byla povinna mu je vyplatit, přičemž obviněný poukazuje na skutečnost, že všichni klienti, kteří za dobu jeho působení v K., požádali o výplatu finančních prostředků, je dostali. Přestože na tyto okolnosti obviněný upozorňoval již ve svém odvolání, vrchní soud je ignoroval.

48. Ve vztahu k hodnocení výpovědi svědkyně H. soudy obviněný uvádí, že tato svědkyně sice potvrdila, že již v období před rokem 2002 se s jeho vědomím hradil provoz K. z prostředků klientů, ovšem podle jeho názoru nebylo vzato v úvahu, že tato svědkyně působila v K. před rozhodným obdobím, pro nějž byl uznán vinným a vypovídala tak o období, za nějž byl zproštěn obžaloby. Tento postup soudů považuje za zmatečný. Dále zpochybňuje tvrzení soudů, že by ovládal všechny činnosti K. a všechny osoby, které se na její činnosti podílely, jakožto i názor, že by mu měly být přičítány důsledky činnosti zaměstnanců i K. Namítá, že rozhodně nebyl zodpovědný za činnost oddělení Sales, které získávalo nové klienty, toto oddělení měla na starosti O., což nakonec dokládá i obsah znaleckého posudku z oboru kybernetika, když právě ona rozesílala dopisy s nabídkou pro klienty a poukazuje na pracovní povinnosti svědkyně O. Poté obviněný uvádí důkazy, ze kterých podle jeho názoru jasně vyplývá, že o výběrech zemřelého J. K. z pokladny K. do ledna 2005 nevěděl, což dokládá e-mailová korespondence mezi ním a svědkyní P. Dovolatel také rozporuje závěry soudů, že by byl obecně informován o způsobu hospodaření K., a způsobu vedení účetnictví, přičemž především uvádí, že účetnictví nerozuměl a spoléhal se na zprávy auditora, ze kterých žádný problém nevyplýval. Dovolatel zdůrazňuje, že v době, kdy proběhly mnohé převody z klientského účtu a hotovostní výběry, nebyl přítomen ve společnosti, a proto se tak nemohlo dít s jeho souhlasem.

49. Obviněný rovněž napadá tvrzení vrchního soudu v bodě 40., který dospěl k závěru, že v posuzovaném období společnost s finančními prostředky klientů řádně neobchodovala, což podle soudu vyplývá z listinných podkladů ČNB, když podle tohoto soudu není pochybnost o tom, že tento stav trval po celé posuzované období. Obviněný s tímto nesouhlasí, když ve spisovém materiálu jsou založena hlášení K. jen za polovinu čtvrtletí z rozhodného období, když hlášení za 2. čtvrtletí 2002, 1., 2. a 4. čtvrtletí roku 2003 a 2. čtvrtletí 2004 a 2. čtvrtletí 2005 chybí. V souvislosti s těmito hlášeními pak obviněný rozporuje selektivní přístup soudu k hodnocení důkazů, když tvrdí, že pokud je soud toho názoru, že K. klamala klienty, zaměstnance i ČNB, pak by snad klamala i v těchto hlášeních a není tedy jasné, proč soud považuje tato hlášení za pravdivá.

50. Dovolatel se zabývá i otázkou věrohodnosti svědkyně P., když poukazuje na to, že svědkyně P. o nezákonném jednání moc dobře věděla, a dokonce se na tomto nezákonném jednání aktivně podílela, když zemřelému J. K. bez vědomosti a jeho účasti (obviněného) tajně vyplácela značné hotovostní finanční sumy z pokladny K. O nevěrohodnosti svědkyně podle obviněného svědčí i fakt, že policii předala neaktuální a zjevně nepravou verzi účetnictví, když jemu předala aktuálnější verzi účetnictví, kterou on následně předal policii, ale orgány činné v přípravném řízení se jí odmítly zabývat. Současně policii nepředala doklady o výběrech K. od roku 2004 (přestože tvrdí, že jí je předala, avšak ve spisovém materiálu nejsou uvedeny, a současně je svědkyně po urgencích předala obviněnému v lednu 2005), navíc lhala o svém odstoupení z dozorčí rady v roce 2004 (když z dokumentu na č. l. 011255 je zjevné, že odstoupila až 6. 4. 2005, po zmizení K.), prováděla převody finančních prostředků bez jeho vědomí a souhlasu, znala jeho heslo, ačkoliv jí ho nikdy nesdělil. Proto považuje tuto svědkyni za zcela nevěrohodnou.

51. Následně obviněný napadá tvrzení vrchního soudu, co měli svědci z řad spolupracovníků K. sdělit o prodeji K., neboť podle jeho názoru soud interpretuje jejich výpovědi tak, že se měli dozvědět o vstupu japonských investorů do K. až těsně před předáním K. D. a spol., avšak podle obviněného ze svědeckých výpovědí (svědka S., F., P.) vyplývá, že tomu tak nebylo. Obviněný ve svém dovolání výpovědi uvedených svědků k této otázce cituje a poté je také hodnotí.

52. Jako další důkazy, které měly být obecnými soudy deformovány, uvádí také výpovědi svědků V., P., Ř., N. (dříve H.), když tyto jsou interpretovány tak, že sami svědci měli žít v omylu, ačkoliv z jejich výpovědí je nepochybné, že jednali transparentně, takže nemohli být v omylu. Obdobná situace je podle obviněného i u znaleckého posudku z oboru kybernetiky, neboť soudy odmítly tento důkaz provést, neboť se podle jejich slov týká pouze aktivit zemřelého J. K., a to aniž by byl tento důkaz soudem proveden. Podle obviněného však tento důkaz ozřejmuje řadu okolností, které obviněný v průběhu trestního řízení tvrdí a tímto důkazem se pouze snažil svá tvrzení prokázat.

53. Jako poslední námitku související s vinou obviněného (bod 20c dovolání, str. 40) uvádí dovolatel, že nebyla zachována totožnost skutku (str. 40-41 dovolání). Dovolatel nejprve cituje bod 18 rozsudku vrchního soudu, a následně doplňuje, že období, ve kterém se měl dopouštět vytýkaného jednání, bylo neustále orgány činnými v trestním řízení prodlužováno, když nejprve toto období rozšířil státní zástupce v obžalobě, a následně jej pak rozšířil soud při vyhlášení rozsudku. Obviněný podotýká, že reagovat na změnu uvedenou v obžalobě mohl až v hlavním líčení a na změnu provedenou soudem reagovat ani nemohl, když k ní došlo až při vyhlášení rozsudku. Obecným soudům pak vytýká, že v řadě případů nebyla zachována totožnost skutku, když popis skutku v napadeném rozhodnutí je oproti popisu skutku v obžalobě rozšiřován o jednání, které nebylo ani v usnesení o zahájení trestního stíhání, ani v obžalobě, uvedeno. Soud totiž pojal do popisu skutku nové množství smluv, a tyto navyšují rozsah údajné škody (dle názoru dovolatele nedůvodně). Dovolatel uvádí i konkrétní příklady poškozených, u kterých byla uvedena nová smlouva (např. č. 13 Č. D., č. 40 Ch. J., č. 49 K. J., aj.). Problematicky pak dovolatel vidí také totožnost jednotlivých skutků, u nichž soud v mnoha případech oproti obžalobě změnil jak datum, tak výši částky, a není tak zjevné, zda se jedná o totožný skutek, či skutek jiný – nový, který nebyl v obžalobě zahrnut a soud tak jde nad rámec usnesení o zahájení trestního stíhání či obžaloby. Následně obviněný v dovolání zmiňuje jednotlivé problematické případy.

54. V neposlední řadě pak obviněný namítá neúměrnou délku trvání trestního řízení (str. 41-45 dovolání). Obviněný má za to, že trestní řízení v jeho věci je neúměrně dlouhé, přičemž zdůrazňuje, že on sám na délce řízení nenese žádnou vinu, neboť se na této neúměrné délce trvání trestního řízení svým jednáním vůbec nepodílel. Následně chronologicky uvádí časové milníky v řízení proti jeho osobě, od trestního oznámení dne 18. 5. 2005, které podal on sám, až do samotného nařízení projednání věci u odvolacího soudu dne 21. 3. 2019. Současně cituje pasáže odůvodnění rozsudku vrchního soudu, ve kterých se soud druhého stupně zabýval právě délkou trestního řízení. Namítá, že pokud vrchní soud ve svém odůvodnění uvádí, že v důsledku uvedených průtahů, na nichž obviněný nenesl žádnou vinu, uložil odvolací soud obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 5 let, který považoval za přiměřený, tak vzhledem k celkové době, která od spáchání činu uplynula, a s ohledem na skutečnost, že obviněný se nedopustil jiné trestné činnosti, byl a je řádným občanem, pak tento trest naopak považuje dovolatel za nepřiměřeně přísný. V souvislosti s délkou trvání jeho trestního stíhání má obviněný za to, že v jeho případě je nutno vzít v úvahu nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2005, týkající se délky trestního řízení a výše trestu, viz rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 554/04, ve kterém je uvedeno, že konstantní judikatura Evropského soudu pro lidská práva se shoduje na tom, že délku řízení do pravomocného skončení trestního řízení delší než 6 let nelze tolerovat. Obviněný je toho názoru, že právě tento nález odpovídá stejným zásahům do jeho práva na spravedlivý proces. Ústavní soud v uvedeném nálezu vyslovil názor, že účel trestu, jak jej definuje § 23 tr. zákona, nelze v daném případě po době delší než 14 let od spáchání trestné činnosti dosáhnout trestem, jaký byl v uvedené věci uložen, trest se jeví jako pouhá a čirá represe a pomsta, bez jakéhokoliv výchovného účinku na osobu pachatele. V této souvislosti dovolatel zmiňuje i nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 855/08, ze kterého je zjevné, že s prodlužující se délkou trestního řízení se vytrácí základní vztah mezi trestným činem a ukládaným trestem. Dovolatel je přesvědčen, že uložený nepodmíněný trest v délce 5 let je pomstou a represí, a to i za situace, kdy žádným svým jednáním či úkonem nezpůsoboval žádnou obstrukci ani nemařil nebo neprodlužoval délku trestního řízení a byl po celou dobu řádným a slušným občanem. Vyjadřuje i nesouhlas s odůvodněním rozsudku soudu druhého stupně ohledně důvodů nepoužití § 58 tr. zákoníku.

55. V závěru dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudu druhého i prvního stupně, a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný dále Nejvyššímu soudu navrhuje, aby ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadených rozhodnutí, a propustil ho z výkonu trestu odnětí svobody.

3.

Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání

56. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 1 NZO 903/2019, nejprve uvádí, jaký uplatnil obviněný dovolací důvod a v čem konkrétně spatřuje jeho naplnění, když podrobně rozvádí uplatněnou dovolací argumentaci. Následně rozebírá předpoklady naplnění zvoleného dovolacího důvodu, když uzavírá, že většina námitek obviněného neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu.

57. Ve vztahu ke konkrétnímu obsahu dovolání obviněného státní zástupce nejprve vyjadřuje názor, že obviněný uplatňuje v dovolání stejné námitky jako v dosavadním průběhu trestního řízení, přičemž poukazuje na to, že soudy nižších stupňů se těmito námitkami již dostatečně zabývaly, a to poté, co provedly v potřebném rozsahu dokazování a v odůvodnění svých rozsudků se s těmito námitkami řádně vypořádaly. Současně uvádí, že obviněný ve svém dovolání uplatňuje výhrady proti způsobu hodnocení důkazů, především svědkyň H., O. a P., výpovědi svědků z řad spolupracovníků K. (S., F., P.), k údajnému vstupu japonských investorů do společnosti, listinných důkazů či znaleckých posudků Ing. Strejce, když polemizuje se skutkovými zjištěními a zdůrazňuje vlastní verzi průběhu skutkových událostí. Státní zástupce konstatuje, že takovéto námitky pod zvolený dovolací důvod (ostatně ani pod žádný jiný) nespadají a poukazuje na skutečnost, že obviněný hodnotí důkazy izolovaně a vykládá je ve vlastní prospěch, aniž by zohledňoval vzájemné souvislosti tak, jak to činí soudy nižších stupňů při respektování zásady volného hodnocení důkazů. Podle státního zástupce by námitky do skutkových zjištění mohly být právně relevantní za předpokladů existence extrémního rozporu mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, když ovšem o takový případ se v dané věci zjevně nejedná.

58. K existenci obviněným namítaných opomenutým důkazům státní zástupce uvádí, co se především rozumí opomenutými důkazy. Následně poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá výlučně do kompetence především nalézacího soudu, přičemž tento má povinnost o nich rozhodnout, a to tak, že jim buď vyhoví či nikoli. Zdůrazňuje, že soudy musí zjistit takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Poukazuje na skutečnost, že problematikou zamítnutých důkazních návrhů obviněného na doplněné dokazování se podrobně zabýval již Městský soud v Praze v samostatné části svého rozhodnutí (str. 85-90), a s jeho závěry se následně ztotožnil i soud odvolací (bod 62 či 70), s tím, že návrhy na doplnění dokazování byly soudy zamítnuty z důvodu nadbytečnosti, přičemž jejich zamítnutí bylo náležitě odůvodněno.

59. K námitce porušení zásady presumpce neviny, respektive in dubio pro reo, státní zástupce v krátkosti uvádí, že toto pravidlo se týká jen otázek skutkových a není způsobilé naplnit obviněným zvolený dovolací důvod či jiný (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 812/2017).

60. K námitkám ohledně výše škody, se státní zástupce vyjadřuje následovně. Především má za to, že s touto otázkou se vypořádal soud druhého stupně zcela přiléhavě. Trestný čin podvodu je dokonán obohacením pachatele nebo jiného. Obohacení se přitom nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému, přičemž škodou rozumíme újmu majetkové povahy (zmenšení majetku, ale i ušlý zisk). Státní zástupce poukazuje na to, že k dokonání trestného činu pod bodem I. rozsudku Vrchního soudu v Praze došlo v okamžiku, kdy na společnost K. (v té době byl obviněný ve funkci statutárního orgánu) byly převedeny finanční prostředky poškozených, neboť obviněný již v té době věděl, že tyto prostředky budou použity na jiný účel a vylákané prostředky budou vráceny pouze z menší části. U bodu I rozsudku vrchního soudu byla škoda tvořena rozdílem mezi smluvně dohodnutými a především skutečně vyplacenými finančními prostředky ze strany poškozených a částkou vrácenou jednotlivým poškozeným. Státní zástupce dále zdůrazňuje, že při stanovení výše škody postupoval soud druhého stupně ve prospěch obviněného, když revidoval způsob určení výše škody (bod 90. – 92. rozsudku vrchního soudu) oproti soudu prvního stupně (viz str. 92-93 a 98 rozsudku Městského soudu v Praze). Co do námitek, týkajících se výše škody u jednotlivých dílčích útoků, státní zástupce uvádí, že vrchní soud se s nimi vypořádal v bodech 73 – 89. Pokud je zpochybňována správnost započtení vkladu poškozeného K. datovaného dne 21. 4. 2005, pak uvádí, že vklad poškozený učinil na podkladě dodatku smlouvy uzavřeného ještě v době působení obviněného ve společnosti a poškozený po ukončení své činnosti ve společnosti neučinil nic, čímž by byl eliminován vznik škody na straně poškozeného.

61. Za relevantní námitku, do jisté míry, považuje státní zástupce námitku obviněného týkající se posouzení skutků jako pokračujícího trestného činu. Obviněný namítá, že v časově vymezeném období, v němž se měl podle odsuzujícího výroku o vině z rozsudku odvolacího soudu dopouštět trestné činnosti, existovaly i případy útoků vůči poškozeným, pro něž byl naopak obžaloby zproštěn. Zde ovšem státní zástupce zdůrazňuje, že v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze bylo obviněnému poskytnuto dostačující vysvětlení tohoto postupu, s kterýmžto se ztotožnil i soud odvolací. V těchto jednotlivých případech bylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo, čili kde soudy neměly k dispozici dostatečný důkazní podklad pro vyslovení viny, ve prospěch obviněného pro tyto skutky obviněného obžaloby zprostily (společně se skutky časově situovanými před datum 1. 1. 2002, kdy soudy nepovažovaly za jednoznačně prokázané naplnění znaků uvedení klientů společnosti v omyl za účelem obohacení v úmyslné formě zavinění).

62. Státní zástupce dále konstatuje, že obviněný namítá, že nebyly splněny podmínky pro závěr o pokračování v trestném činu, neboť se jednotlivá jednání vůči jednotlivým klientům K. prolínají, věcně i časově, nelze je ohraničit a je namístě posouzení jeho jednání jako jednoho skutku. V návaznosti na to se obviněný dovolává existence zákonné překážky věci rozhodnuté, když byl obžaloby také zproštěn. K tomuto však státní zástupce odkazuje na ustanovení § 116 tr. zákoníku upravující pokračování v trestném činu. Uvádí, že všech 139 útoků spáchal obviněný se stejným záměrem, v zásadě stejným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí. Zásadně by časová prodleva mezi jednotlivými dílčími útoky měla činit maximálně dobu několika dnů či týdnů. Jedná-li se nicméně o majetkovou trestnou činnost, pak za splnění dalších podmínek lze ohledně tohoto znaku vycházet z toho, že čím delší je celková doba páchání pokračující trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků během ní spáchaných, čím vyšší je způsobená škoda na cizím majetku a obohacení, tím delší může být i doba mezi jednotlivými dílčími útoky. Navíc z definice pokračování uvedené v § 116 tr. zákoníku nelze dovodit žádné omezení, které by se týkalo minimální možné doby uplynuvší mezi jednotlivými útoky. V zásadě nelze vyloučit pokračování v trestné činnosti v těch případech, kdy se naplňování jednotlivých znaků určité skutkové podstaty trestného činu u jednotlivých dílčích útoků především z časového hlediska shoduje či dokonce prolíná. Státní zástupce současně poukazuje na skutečnost, že dovolatelem označená judikatura Nejvyššího soudu není pro posuzovaný případ směrodatná, jelikož se týká posouzení jednotlivého skutku zcela jiné trestné činnosti (§ 187 tr. zákoníku).

63. V případě namítaného nenaplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, se sice podle státního zástupce jedná o závěr právní, ale i v tomto směru však dovolatel vychází ze zpochybnění skutkových zjištění soudů, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze domáhat. Přesto státní zástupce zdůrazňuje, že oba soudy se ve svých rozsudcích otázkou naplnění subjektivní stránky adekvátně zabývaly (viz odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze na str. 35-38, 91-94 a 97-98 a body 27., 28., 31. a 50. – 54. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze). Zdůrazňuje, že o úmyslném zavinění pachatele trestného činu vypovídají především okolnosti objektivní povahy, které byly příčinou vyvolání omylu na straně poškozených a vzniku škody na jejich majetku. Podle státního zástupce se v dané věci jedná zejména o způsob vystupování obviněného, jeho postavení v hierarchii obchodní společnosti využité k vylákání finančních prostředků, jeho faktický postup v rámci výkonu této funkce, skutečnosti, které musely být obviněnému známy od počátku podvodného jednání vůči poškozeným, jež bylo obviněnému přisouzeno k tíži, tzn. v období od 1. 1. 2002, dosah licence udělené ČNB společnosti, způsob prezentace obchodní společnosti a z její strany nabízených produktů, ať již v reklamních podkladech, na webových stránkách či přímo ve smluvních dokumentech, na čemž obviněný nesl svůj díl odpovědnosti, okruh a počet poškozených osob, nepravdivost poskytovaných informací, nereálnost a protiprávnost závazku navrhovaného vkladatelům, způsob, s jakým bylo fakticky s finančními prostředky nakládáno, a to po poměrně dlouhou dobu, když tento se neshodoval ani s tím, co bylo prezentováno klientům, ani s tím, k čemu měla společnost udělenou licenci, a koneckonců i prezentace činnosti společnosti vůči dozorovému orgánu (ČNB). Pro závěry o úmyslném zavinění není tedy rozhodující, zda obviněný věděl podrobnosti obsahu všech smluv uzavřených s jednotlivými klienty, včetně označení druhé smluvní strany, data podpisu, či zda měl naplánováno, v jakém rozsahu dojde v budoucnu k částečnému vrácení finančních prostředků klientům apod.

64. Pokud jde o námitku promlčení trestního stíhání opřenou o názor, že Městský soud v Praze fakticky zrušil usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, tak se podle státního zástupce jedná o námitku, která je mimo meze deklarovaného dovolacího důvodu a zřejmě by podle něj odpovídala dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (pokud bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné), avšak ani tak by jí nebylo možno přisvědčit z důvodu její neopodstatněnosti. Nepřípustným trestním stíháním se nerozumí postup, kdy soud po předběžném projednání obžaloby podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrátí věc státnímu zástupci k došetření, ke kterémužto procesnímu rozhodnutí přistoupil Městský soud v Praze ve shora označeném usnesení. Tímto usnesením ovšem v žádném případě nedošlo ke zrušení usnesení policejního orgánu ze dne 12. 5. 2010, jímž bylo zahájeno trestní stíhání obviněného. Soudu takovou pravomoc trestní řád nesvěřuje. Rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí policejního orgánu v přípravném řízení, kam byla věc v důsledku rozhodnutí soudu vrácena, přísluší výhradně státnímu zástupci. Dozorový státní zástupce k tomuto kroku po vrácení věci nepřistoupil, tudíž účinky spojené s usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2010 [včetně přerušení běhu promlčecí doby ve smyslu § 34 odst. 4 písm. a) trestního zákoníku] zůstaly zachovány.

65. Takový postup dozorového státního zástupce nelze považovat za zjevně nesprávný. Městský soud v Praze vrátil věc státnímu zástupci k došetření, neboť obžaloba byla v případech jednotlivých dílčích útoků podána pro skutky, pro které nebylo zahájeno trestní stíhání obviněného. Odstranění této vady ovšem nevyžadovalo zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání. Městský soud konstatoval i vadu spočívající v neurčitosti vylíčení jednotlivých dílčích útoků, jež spočívala v tom, že poškození byli označeni toliko jménem, rodným číslem a částkou představující následek, když měl i výhrady k využití tabulky, když i vyslovil předpoklad, že zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř., avšak tento postup nestanovil jako nutný, když toliko uvedl, že tento postup bude zřejmě namístě. Podle státního zástupce v trestní věci obviněného byl však naplněn základní smysl a účel důvodu přerušení promlčení podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2010. Policejní orgán srozumitelně vyjádřil vůli státu vystavit obviněného trestnímu stíhání pro skutky, jež byly minimálně v případě některých dílčích útoků pokračujícího trestného činu (kvalifikovaného jako trestný čin podvodu) v usnesení dostatečným způsobem konkretizovány tak, aby nebyly zaměnitelné s jinými skutky. Šlo o procesní úkon směřující k trestnímu stíhání s právní relevancí rozhodnutí v podobě přerušení běhu promlčecí doby, přestože jej nebylo možno označit za zcela správný. Je v tomto směru třeba zohlednit, že v případě rozhodnutí o zahájení trestního stíhání jsou na popis skutku kladeny nepochybně menší nároky než na popis skutku v obžalobě či dokonce v rozsudku. Státní zástupce v této otázce odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009 sp. zn. 5 Tdo 1469/2008, podle kterého účinky spočívající v přerušení promlčecí doby podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku má i takové usnesení o zahájení trestního stíhání učiněné ve smyslu § 160 odst. 1 tr. ř., které bylo zatíženo určitými vadami, pro něž bylo později nahrazeno novým sdělením obvinění pro týž skutek. Nesmí však jít o vady, které by vedly k nicotnosti nebo zmatečnosti původního sdělení obvinění.

66. Státní zástupce zdůrazňuje, že rozhodnutím policejního orgánu ze dne 12. 5. 2010 bylo zahájeno trestní stíhání ještě před uplynutím promlčecí doby (u tohoto trestného činu se jedná o 15 let) a rozhodně se nejednalo o účelové zahájení trestního stíhání. Vada spočívající v nedostatečném vyjádření všech skutkových okolností, které naplňují zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, nemohla vyloučit uvedené účinky včetně přerušení promlčecí doby. Vytýkané vady byly napraveny v rozhodnutí policejního orgánu o rozšíření trestního stíhání podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. a z pohledu projednání věci před soudem především v podané obžalobě ze dne 10. 9. 2016. Zahájením trestního stíhání došlo k přerušení běhu promlčecí doby a ohledně stíhaného činu počala běžet nová promlčecí doba [§ 34 odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku]. Ostatně, i pokud by bylo možno označit usnesení policejního orgánu podle § 160 odst. 1 tr. ř. ze dne 12. 5. 2010 za nicotný akt, k uplynutí promlčecí doby běžící od dokončení posledního dílčího útoku pokračujícího trestného činu by nedošlo ani v okamžiku, kdy bylo vydáno usnesení policejního orgánu podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. ze dne 22. 12. 2014 č. j. OKFK-64-618/TČ-2009-251102.

67. Mimo rámec zvoleného dovolacího důvodu jsou námitky obviněného stran zachování totožnosti skutku spočívající v tom, že došlo ke změně vymezení časového období spáchání skutku soudem, změně v datu narození jednoho z poškozených, upřesnění dat a výše jednotlivých vkladů u vybraných poškozených. Nadto uvádí, že totožnost skutku nelze chápat jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v obžalobě a ve výroku v rozhodnutí soudu. Postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při soudním projednávání věci. Naopak se obecně předpokládá upřesnění průběhu skutkového děje v rámci trestního řízení, neboť na jeho počátku, tj. v okamžiku zahájení trestního řízení vůči konkrétnímu pachateli nemohou být ani známy přesné okolnosti charakterizující všechny znaky stíhaného trestného činu (jako např. upřesnění doby páchání trestné činnosti, včetně určení přesného časového rozmezí určujícího páchání trestné činnosti). Uvádí, že v usnesení o zahájení trestního stíhání i v obžalobě bylo skutečně v rámci obecného vymezení jednání obviněného společného pro všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu (jednotlivé skutky) uvedeno kratší období, v němž se měl obviněný dopouštět trestné činnosti, oproti konci tohoto období určeného v rozsudcích nalézacího i odvolacího soudu, jednalo se však o zjevnou nesprávnost. Již v usnesení policejního orgánu podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. ze dne 22. 12. 2014 a taktéž v obžalobě byly totiž součástí popisu skutku (tak jako v rozsudcích) vklady vylákané od poškozených i ve dnech po 1. 4. 2005, což také bylo v usnesení policejního orgánu i v obžalobě v popisu skutku časově přesně určeno. Za zjevnou nesprávnost je možno označit rovněž nesrovnalost v datu narození jednoho z poškozených. O upřesnění v návaznosti na výsledky dokazování se jednalo v případě určení datace a výše částek vylákaných vkladů, stejně jako v případě přesné specifikace smluvního podkladu k těmto vkladům. Těmito zásahy do popisu skutku tedy podle státního zástupce nedošlo k zásahu do totožnosti skutku.

68. Námitku obviněného ohledně nesprávně uvedeného místa trvalého bydliště dovolatele považuje státní zástupce za zcela formální a z hlediska účelu mimořádných opravných prostředků mimo dosah dovolacího řízení. Současně poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2013, sp. zn. 3 Tdo 309/2013, podle kterého pokud rozsudek neobsahuje všechny uvedené náležitosti, avšak osoba obviněného je jednoznačně ztotožnitelná, pak nejde o vadu, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku, jak je tomu v tomto případě.

69. Co se týká námitky uložení nepřiměřeně přísného trestu s ohledem na délku trestního řízení státní zástupce poukazuje na to, že tuto není možné právně relevantním způsobem uplatnit pod dovolatelem deklarovaný dovolací důvod ani pod jiný, když stejně tak nelze pod tento dovolací důvod podřadit námitka stran nepoužití moderačního oprávnění podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016 sp. zn. 3 Tdo 263/2016, ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 4 Tdo 890/2016, ze dne 26. 7. 2016 sp. zn. 6 Tdo 969/2016 aj.). Následně uvádí, že úspěšně by tento dovolací důvod bylo možné uplatňovat pouze v případě, že by uložený trest byl v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).

70. K námitce obviněného ohledně porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v návaznosti na to čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, státní zástupce uvádí, že se jedná o individuální otázku a při posuzování přiměřenosti délky trestního řízení se musí vždy vycházet z konkrétních okolností případu, přičemž odkazuje na řadu rozhodnutí, např. věc E. proti Německu, č. 8130/78, rozsudek ze dne 15. 7. 1982; věc C. proti Itálii, č. 9381/81, rozsudek ze dne 25. 6. 1987; věc I. S. r. l. proti Itálii, č. 12088/86, rozsudek ze dne 27. 2. 1992; věc K. proti Polsku, č. 30210/96, rozsudek velkého senátu ze dne 26. 10. 2000; věc W. proti Polsku. Konstatuje, že v případech porušení práva na přiměřenou délku řízení vyslovuje Evropský soud pro lidská práva (dále „ESLP“) porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, případně přizná spravedlivé zadostiučinění. ESLP za dostatečnou formou kompenzace považuje i zmírnění trestu na úrovni vnitrostátní úpravy smluvních států, jestliže je zmírnění trestu použito výslovně proto, že bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a soud uvede, v jaké míře byl trest z tohoto důvodu zmírněn (rozsudek E. proti Německu ze dne 15. 7. 1982, č. 8130/78, srov. též REPÍK, B.: K otázce právního prostředku nápravy při překročení přiměřené lhůty řízení. Bulletin advokacie, 6-7/2001, str. 13). Za těchto podmínek má ESLP za to, že smluvní stát poskytl dostatečnou ochranu právům vyplývajícím z Úmluvy s tím důsledkem, že stěžovatel ztrácí postavení poškozeného podle čl. 34 (dříve čl. 25) Úmluvy a tím i legitimaci k podání stížnosti. V rozsudku ze dne 26. 6. 2001 ve věci B. proti Norsku, č. 26390/95, formuloval ESLP vztah mezi porušením práva na vyřízení věci v přiměřené lhůtě a jeho kompenzací v podobě stanovení výše trestu ještě přesněji, když uvedl, že zmírnění trestu nezbavuje jednotlivce postavení poškozeného podle čl. 34 Úmluvy, avšak z tohoto obecného pravidla existuje výjimka, pokud národní orgány dostatečně průhledným způsobem konstatovaly porušení pravidla přiměřené délky řízení a toto pochybení již kompenzovaly zmírněním trestu, a to výslovným a měřitelným způsobem. Je-li splněna taková podmínka, dospívá ESLP k závěru, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy nebyl porušen.

71. V případě dovolatele se dobou, která uplynula od spáchání trestného činu, zabýval již soud prvního stupně. Při rozhodování o trestu vzal výslovně tuto skutečnost v úvahu, když uložil obviněnému trest odnětí svobody spíše při dolní hranici trestní sazby, přestože u obviněného existovaly závažné přitěžující okolnosti (délka a rozsah páchání trestné činnosti, počet poškozených, výše škody). V rámci úvah o trestu se neúměrnosti délky trestního řízení věnoval i odvolací soud a posuzoval, zda nedošlo k naplnění podmínek § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Vrchní soud neshledal podmínky pro použití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, vzhledem k délce a rozsahu páchání trestné činnosti, počtu poškozených, výši škody, sofistikovanosti trestné činnosti a bránění dohledu ČNB aktivním přičiněním obviněného. Avšak odvolací soud připustil i průtahy řízení, přičemž tyto v odůvodnění svého rozsudku náležitě pojmenoval (odst. 107 odůvodnění rozsudku vrchního soudu), a přistoupil k zásadní korekci výměry uloženého trestu odnětí svobody až na samou spodní hranici zákonné trestní sazby (navzdory všem závažným přitěžujícím okolnostem). Státní zástupce považuje za dostatečnou kompenzaci porušení práva na přiměřenou délku řízení zmírnění trestu na samou spodní hranici zákonné trestní sazby, k čemuž došlo výslovně právě z důvodu tohoto porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

72. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhuje dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovuje souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupce rovněž poskytuje souhlas s tím, aby bylo podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.

4.

Replika dovolatele k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství

73. Na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství reagoval obviněný podáním ze dne 23. 12. 2019 označeným jako „Replika k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání“. K zastupitelstvím namítané nedůvodnosti námitky obviněného ve směru nenaplnění dovolacího důvodu, poukazuje v této části na pouhou obecně uvedenou námitku, která souvisí s postavením Nejvyššího státního zastupitelství jako strany v trestním řízení a jeho zájmy sledovanými v tomto řízení, kterými je odsouzení obviněného.

74. Z obsahu vyjádření státního zastupitelství je podle něj zřejmé, že nepostihuje všechny dovolací důvody jím uváděné, konkrétně námitku týkající se toho, že v právním státě není možné trestně postihnout obviněného za situace, kdy zemřelý J. K. za pomoci K. P. průběžně, a bez jeho vědomí, tuneloval společnost K.P. E., což také spisový materiál dokládá. Navíc byl odsouzen na základě výpovědi svědkyně P., která se sama aktivně a dlouhodobě na této činnosti zemřelého J. K. podílela a dokonce ji i kryla vystavováním falešných účetních dokladů a zkreslováním účetnictví. Dále poukazuje na to, že byl odsouzen na základě svědectví účetní H., která v rozhodném období ve společnosti vůbec nepůsobila nebo na základě nepřezkoumatelných znaleckých posudků, sestavených z podkladů, o jejichž znepřístupnění a pravděpodobné skartaci se postaral sám vyšetřovatel, když znalec sám si před soudem rozporoval závěry těchto svých znaleckých posudků nebo na základě bankovních výpisů, z nichž není možné identifikovat převodce či vkladatele finančních prostředků.

75. Tvrzení Nejvyššího státního zastupitelství o tom, že soudy posuzovaly důkazy ve vzájemných souvislostech je neobjektivní a jednostranné, neboť z rozhodnutí soudů nižších stupňů je podle dovolatele evidentní selektivnost a neobjektivnost při hodnocení důkazů, jakožto i jejich deformace, když soudy zcela opominuly výpovědi svědků svědčících v rozporu s finálním rozhodnutím soudů. Vyjadřuje názor, že soudy nižších stupňů svá rozhodnutí odůvodnily smyšlenkami, jak k jeho osobě, tak ohledně některých svědků a toho, že se nacházeli tito svědci v údajném omylu, či důkazy, jejichž provedení soud opakovaně zamítal s nepravdivým odůvodněním o jejich obsahu (např. posudek IT).

76. Současně konstatuje, že trestní řízení bylo poznamenáno nekompetentností orgánů činných v trestním řízení – jako zrušení původní obžaloby a vrácení věci k došetření státnímu zástupci, „zpětvzetí“ poloviny obžaloby státní zástupkyní během závěrečné řeči před soudem prvního stupně, nedůvodné odstranění listin ze spisu v průběhu trestního řízení (zejména listiny, které měl mít k dispozici znalec a obviněný se s nimi nemohl seznámit), selektivnost podkladů předaných znalci k vypracování znaleckého posudku, samotné zpracování znaleckého posudku (trvalo 3 roky, závěry byly znalcem opakovaně upravovány, jakožto i závěry o výši škody).

77. Zdůrazňuje, že orgány činné v trestním řízení nedokázaly ani po 14 letech nade vši pochybnost, objektivně a přezkoumatelně spočítat výši údajné škody a v tomto směru jednaly v rozporu s ust. § 2 tr. ř. v jeho neprospěch. Soudy podle dovolatele ani neobjasnily, jaký měl mít ke svému jednání motiv, když znalec potvrdil, že obviněný neměl z K., žádný majetkový prospěch, na rozdíl od ostatních společníků (J. K.), a proč si po zmizení J. K. nepřivlastnil finanční částku více než 20 mil. Kč, ale obrátil se na policii. Nesouhlasí tedy s argumentací státního zastupitelství a uvádí, že i nadále trvá na svém podaném dovolání.

5.

Přípustnost dovolání

78. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).

6.

Důvodnost dovolání

79. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

80. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

81. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

82. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

83. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný uplatňuje částečně námitky skutkového charakteru (např. že nevěděl o tom, že další člen představenstva K. ve spolupráci s účetní P. vyváděl ze společnosti finanční prostředky falšováním dokladů, neoprávněné použití hesla, jednal bez znalostí všech skutečností) a částečně právně relevantní námitky, přestože určitá část zvolené dovolací argumentace má procesní charakter (opomenuté důkazy). Za právně relevantním způsobem uplatněnou argumentaci lze považovat částečně námitky týkající se otázky naplnění subjektivní stránky, námitku stran charakteru skutku, námitky týkající se výše škody a promlčení, když obviněný touto argumentací namítá nesprávné právní posouzení skutku.

84. Než se Nejvyšší soud začne blíže zabývat jednotlivými argumenty dovolatele, považuje za vhodné zdůraznit, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na jeho obhajobu reagovaly, tedy zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je vhodné uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná. Bez ohledu na uvedené pokládá Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit určité skutečnosti vztahující se k jednotlivým argumentům obviněného a to právě s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces zakotveného v čl. 6 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.

7.

K extrémnímu rozporu

85. Obviněný především uplatňuje námitku extrémního nesouladu mezi právními závěry obecných soudů a jejich skutkovými zjištěními, a to ve více bodech svého dovolání. Předně tuto námitku uplatňuje v bodě 1 dovolání, když uvádí, že soudy neprokázaly, že by si ponechal finanční prostředky, které do společnosti vložili poškození, resp. že by věděl, že si tyto prostředky ponechal další člen statutárního orgánu nebo že by mohly být použity k provozu společnosti. Opakovaně uplatňuje tuto námitku ve vztahu k rozhodování soudu druhého stupně (kterému věnuje část dovolání v bodech 3. – 18., zejména pod body 7, 9, 10), když uvádí, že soud prvního stupně provedl pouze některé jím navrhované důkazy, přičemž provedené důkazy nesprávně vyhodnotil samostatně i v souhrnu, a proto jsou skutkové závěry z nich vyvozené v nesouladu s obsahem spisového materiálu, přičemž soud druhého stupně tyto rozporné závěry pouze převzal. Z obsahu dovolání, které je velmi rozsáhlé a jistým způsobem i nepřehledné, je zjevné, že obviněný shledává extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními také v bodech 20a. a 20b., na stranách 28-40 svého dovolání, ve kterých ve vztahu k vině uvádí, že právní kvalifikace je nepřiléhavá a neodpovídá skutkové a důkazní situaci a namítá deformaci provedených důkazů a jejich dezinterpretaci. Extrémní rozpor následně spatřuje také v identifikaci poškozených (viz bod 25a., str. 18-19), neboť v částečné elektronické verzi účetnictví K. nelze provést identifikaci jednotlivých klientů, tedy ani poškozených, a současně soudy pro ztotožnění a doložení vkladů a výběrů používají výpisy z bankovních účtů KPE Deutsche Bank, ale na těchto výpisech jsou vklady anonymní.

86. Ve vztahu k namítané existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), je nutno tuto námitku vždy zvažovat, neboť jak již bylo naznačeno, existence extrémního rozporu může naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1482/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 151/2017). Současně je ale třeba zdůraznit, že nestačí pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musí být v řízení prokázána. Platí, že extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Nejvyšší soud zároveň považuje za vhodné v dané souvislosti konstatovat, že v § 2 odst. 5 tr. ř. ani § 2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 Tdo 55/2009). Zároveň platí, že existenci extrémního rozporu nelze dovozovat jen z toho, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014).

87. Lze konstatovat, že obviněný existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem fakticky dovozuje ze způsobu hodnocení důkazů, se kterým vyslovuje nesouhlas. Z pohledu uplatněné argumentace obviněného je především třeba uvést, že soudy nižších stupňů své skutkové a právní závěry řádně a náležitým způsobem odůvodnily, a to zejména soud prvního stupně. V souvislosti s postupem soudu prvního stupně je třeba konstatovat, že tento podrobně vyslechnul všechny osoby, které působily ve společnosti K., a mohly k projednávané trestné činnosti něco relevantního sdělit (např. svědek M., členové představenstva, účetní H., obchodní zástupci a další zaměstnanci společnosti, svědci), když řada svědeckých výpovědí včetně výpovědí poškozených byla přečtena podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. z důvodu úmrtí svědků (viz např. výpověď účetní P. a velkého počtu poškozených), popř. byly tyto svědecké výpovědi přečteny postupem podle § 211 odst. 1 tr. ř. za souhlasu stran (zejména výpovědi poškozených, kteří byli vyslechnuti v rámci přípravného řízení a jejichž výslechu se obhájkyně obviněného zúčastnila). Současně byli vyslechnuti i další svědci, kteří přišli s danou společností do kontaktu, když k věci byla osobně slyšena i nová akcionářka společnosti svědkyně D. Uvedený soud vyslechnul zpracovatele znaleckého posudku z oboru ekonomika Ing. Strejce a provedl listinné důkazy. Následně výpovědi všech svědků hodnotil v kontextu dalších provedených důkazů, zejména listinné povahy např. kopiemi uzavřených smluv o obchodování s měnami mezi K., a poškozenými, výpisy z klientských účtů, dodatky ke smlouvám o obchodování s měnami, zprávy jednotlivých bank – ING, ČSOB, Deutsche Bank, podpisových vzorů a výpisů z účtů v listinné podobě i na CD, zprávy ČNB včetně příloh, udělené devizové licence č. XY, rozhodnutí o odejmutí devizové licence č. j. 2005/2073/620 ze dne 9. 8. na č. l. 10 531, spisové materiály sp. zn. 620/25/2005 týkající se odnětí devizové licence, spis ČNB sp. zn. SP 620/1/234, spisový materiál sp. zn. 620/40/2004, spisový materiál č. j. 761 PR-1/303 týkající se první uložené pokuty K., spisový materiál sp. zn. SP 761 PR -32/303, spisový materiál č. j. SP: 2001/2370/620, připojený spis Městského soudu v Praze, pracoviště Slezská, sp. zn. 59K 26/2005, připojený spis Městského soudu v Praze, pracoviště Slezská, Veřejný obchodní rejstřík – sp. zn. B 5818, připojený spis Městského soudu v Praze sp. zn. 45 T 12/2012 – obviněný P. H., připojený spis Městského státního zastupitelství v Praze sp. zn. 1 KZV 42/2011 – obviněná M. D., roz. K., protokoly na č. l. 480-490, spisový materiál Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 21 C 151/2001, „itinerář“ sepsaný svědkyní O. na č. l. 246-248, „Dopis bývalého člena představenstva a zaměstnance K.P.E. klientům společnosti“ ze dne 17. 5. 2005 apod. Současně je nezbytné zdůraznit, že soud prvního stupně si byl vědom jisté nutnosti obezřetnosti při hodnocení výpovědi svědků, kteří byli v představenstvu společnosti K., z nichž někteří nepochybně měli jistou snahu o některých věcech nevypovídat zcela přesně právě z důvodu svého postavení v uvedené společnosti (viz např. výpověď svědkyně I. O., U., Z.), ale i jistého problému souvisejícího s tím, že účetnictví, které bylo zajištěno v průběhu trestního řízení, nebylo zcela kompletní. Následně soud prvního stupně hodnotil všechny provedené důkazy v jejich vzájemném kontextu, jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., nikoliv izolovaně, jak to činí obviněný. Poté své úvahy ohledně hodnocení důkazů řádně rozvedl, když přesvědčivým způsobem objasnil, k jakým dospěl skutkovým závěrům a na podkladě jakých důkazů (viz str. 38-86, 95-100), rozsudku soudu prvního stupně, potažmo str. 36-61, bod 14. – 107. rozsudku soudu druhého stupně). V dané souvislosti je třeba poznamenat, že soudy závěr o vině obviněného nestaví pouze na výpovědi účetní P. a H., znaleckém posudku vypracovaném Ing. Strejcem, částečné elektronické verzi účetnictví K., výpisech z bankovních účtů KPE u Deutsche Bank, či individuální smluvní dokumentaci předložené poškozenými, jak naznačuje obviněný, ale i na ostatních provedených důkazech, které hodnotí, na rozdíl od obviněného, v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu. Pokud obviněný zpochybňuje mimo jiné relevanci výpovědi svědkyně H. s odkazem na skutečnost, že tato vypovídala ohledně období, pro které byl obžaloby zproštěn, tak je třeba uvést, že ze strany obviněného se jedná pouze o jeho intepretaci této výpovědi. Obviněný totiž zcela pomíjí, že byť tato svědkyně skutečně vypovídala ohledně fungování společnosti v době před 1. 1. 2002, tak z pohledu jeho obhajoby nelze skutečně pominout, že z výpovědi této svědkyně vyplývá, že z peněz klientů se hradily provozní náklady společnosti již před 1. 1. 2002 a že obviněný si byl této skutečnosti vědom, stejně tak i skutečnosti, že společnost byla ve ztrátě a že docházelo k výběrům finančních prostředků v hotovosti z účtů společnosti, na kterém byly prostředky klientů, a to jak ze strany obviněného, tak i zemřelého J. K., o čemž rovněž obviněný věděl. Jinak řečeno výpověď této svědkyně vyvrací spolu s dalšími provedenými důkazy obhajobu obviněného a podporuje věrohodnost výpovědi svědkyně P., která po odchodu svědkyně H. působila jako účetní předmětné společnosti. Nejvyšší soud v dané věci považuje za vhodné uvést, jak již bylo naznačeno, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na jeho obhajobu reagovaly, tedy zabývaly se jí a neignorovaly ji. Samotná skutečnost, že obviněný nesouhlasí s tím, jak soudy nižších stupňů reagovaly na jeho obhajobu a jak hodnotily provedené důkazy, tedy jinak než on sám, nemůže vést k závěru o existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem.

88. Bez ohledu na shora uvedené závěry pokládá Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit určité skutečnosti vztahující se k jednotlivým argumentům obviněného. Dovolatel především poukazuje na to, že z provedeného dokazování nevyplývá jeho vědomost o účetních operacích prováděných dalším členem představenstva a to zemřelým J. K. (že nevěděl, že J. K. vyváděl finanční prostředky ze společnosti nebo že používal tyto finanční prostředky pro chod společnosti) za spolupráce s účetní P. Především je nezbytné zdůraznit, že se jedná o námitku do způsobu hodnocení důkazů, která není podřaditelná pod zvolený dovolací důvod. Přesto je možno uvést, že obhajoba obviněného je vyvrácena nejen výpovědí svědkyně H. (viz bod 87.) a svědkyně P., ale i dalšími výpověďmi, jako např. výpovědí svědkyně P., která u hlavního líčení (viz č. l. 11 910) vypověděla, že byla dvakrát poslána pro výběr peněz z účtu Deutsche Bank (tedy z klientského účtu) panem K., když v přípravném řízení popsala, že vybírat peníze byla na pokyn obou společníků (č. l. 285), přičemž uvedla, že převzetím účetnictví po svědkyni P. zjistila, že výběry byly ve společnosti prováděny již v minulosti, před rokem 2004. Vědomost obviněného o výběrech finančních prostředků z účtů společnosti vedených u ING, ČSOB a Deutsche Bank potvrzují také zprávy jednotlivých bank, neboť z těchto reportů je zjevné, že obviněný a zemřelý J. K. měli oprávnění disponovat s těmito účty, avšak pouze společně, takže si obviněný těchto výběrů musel být vědom (viz např. č. l. 10 278). Je tedy nepochybné, že si dovolatel byl plně vědom zneužívání finančních prostředků klientů zemřelým J. K., což má dovolací soud za prokázané nejen z výpovědí svědků (účetních, které obžalovaného na odčerpávání finanční hotovosti z tzv. „klientských účtů“ upozorňovaly), ale také z listinných důkazů, které předložil na svoji obhajobu sám obviněný - např. z e-mailové komunikace obviněného se svědkyní P. (č. l. 11 307), která jej usvědčuje o vědomosti finančních „výpůjček“ J. K. S ohledem na výše uvedené je tedy zjevné, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že obviněný se jednak podílel na výběrech peněz z klientských účtů, jednak že si byl vědom skutečnosti, že zemřelý J. K. ze společnosti vyváděl značné množství hotovosti, kterou však do společnosti nevracel, takže zemřelý J. K. vyváděl ze společnosti finanční prostředky minimálně se souhlasem obviněného.

89. Nelze přisvědčit ani tvrzení obviněného, že neměl přehled o finančních transakcích společnosti, když i v případě této námitky se jedná o námitku do způsobu hodnocení důkazů. Bez ohledu na skutkovou povahu této námitky je nezbytné poukázat na výpověď svědkyně - účetní H. (č. l. 11 918), ze které je zjevné, že jako účetní připravovala k finančním transakcím příkazy, ale že sama oprávnění k převodu finančních prostředků neměla, toto schvaloval obviněný nebo zemřelý J. K., přičemž z její výpovědi je patrno, že oba věděli, že společnost je ve ztrátě a že se její provoz platil z peněz klientů. Tato svědkyně se jmenovaných také tázala na skutečnost, proč každý z klientů nemá svůj účet, jak bylo uvedeno ve smlouvách, přičemž jí bylo sděleno, že to není její starost. Současně je nutno opětovně odkázat na výpověď svědkyně P., která vypověděla, že finanční prostředky na účtu u Deutsche Bank neodpovídaly výpisům, které byly zasílány klientům, přičemž k jejímu dotazu na tuto skutečnost jí obviněný sdělil, že existuje účet v Londýně, kam se finanční prostředky posílají (protokol z hlavního líčení č. l. 11 909). Z uvedeného jednoznačně vyplývá vědomost dovolatele o finančních převodech a řadě nesrovnalostí mezi klientskými výpisy a skutečným stavem peněz na účtech, když není důležité a rozhodné, že nevěděl o každé jednotlivé účetní transakci, což vzhledem k počtů klientů a fungování společnosti nebylo reálné. Důležité a podstatné je ovšem to, že věděl, jak společnost funguje, že s penězi klientů není nakládáno v souladu s uzavřenými smlouvami mezi firmou K. a jednotlivými klienty a s takovým fungováním společnosti souhlasil a aktivně se na něm podílel. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s tvrzením obviněného, že nevěděl o tom, že z finančních prostředků klientů je hrazen provoz společnosti. Takové tvrzení obviněného je zcela liché a v rozporu s provedenými důkazy. Zde je třeba opětovně odkázat na výpověď svědkyně H., ze které je zřejmé, že již před datem 1. 1. 2002 byl provoz společnosti hrazen z účtu ING Bank, kde byly finanční prostředky klientů a že to bylo obviněnému známo (protokol z hlavního líčení č. l. 11 918). Současně svědkyně uvedla, že průběžné uzávěrky o stavu peněz na účtech a manažerskou rozvahu zasílala oběma akcionářům do e-mailu, přičemž vypověděla, že generovaný zisk společnosti nepokrýval její náklady. Na účetní uzávěrku, ze které bylo zjevné, že společnost generovala ztráty, reagovali obviněný i zemřelý J. K. podle svědkyně tak, že si to budou řešit sami. Lze tedy uzavřít, že výpověď svědkyně H. plně koresponduje s výpovědí účetní P., která vypověděla, že aby společnost měla na zaplacení provozních nákladů, které v roce 2002 činily 1 milion korun měsíčně, musela si z klientských účtů vedených u Deutsche Bank převádět finanční prostředky na účty společnosti vedené u ČSOB (č. l. 253). Ostatně výpovědím těchto svědkyň odpovídají i závěry znalce Ing. Strejce, které usvědčují společnost z používání klientských finančních prostředků na provozní náklady společnosti, neboť společnost neměla kromě prvotního základního jmění žádný majetek a opakovaně podle účetních uzávěrek končila v záporných číslech. Je tedy logické, že pro zajištění každodenního fungování společnosti byly používány finanční prostředky klientů. Vzhledem k tomu, že k hrazení nákladů společnosti z peněz klientů docházelo podle výpovědí účetních na pokyn obviněného nebo zemřelého J. K., je třeba mít za vyvrácené tvrzení obviněného, že o hrazení provozu společnosti z prostředků klientů nevěděl. Zde je také třeba zdůraznit, že nelze pominout, že ze spisu ČNB ve věci správního řízení o porušování licence pod č. j. SP: 2001/2370/620, konkrétně z protokolu o ústním jednání ze dne 11. 7. 2001, kde byl obviněný jménem společnosti K. přítomen, vyplývá, že obviněnému bylo oznámeno podezření, že společnost používá finanční prostředky klientů k hrazení svých vlastních nákladů. Z dalšího protokolu o ústním jednání ze dne 26. 7. 2001, je zjevné, že obviněný si byl používáním klientských prostředků pro provozní účely vědom, když sám přiznal, že prostředky k obchodování mohly být v minulosti připsány na provozní účet společnosti, a to v důsledku pochybení zaměstnanců. Již z tohoto je nepochybné, že se jednalo o dlouhodobou praxi společnosti K., která byla již před rozhodným obdobím společnosti vytýkána, a obviněný o ní věděl. Proto nelze na základě provedeného dokazování vyvodit jiný skutkový závěr než tento, že obviněný byl opakovaně upozorňován na nezákonné převádění peněz z klientských účtů na provozní účet společnosti u ČSOB a musel si tedy být nepochybně vědom, že společnost takto neoprávněně používá klientské prostředky. Závěrem Nejvyšší soud k dovolatelově argumentaci dodává, že s odkazem na postavení obviněného ve společnosti, kde byl statutárním orgánem, je představa, že osoba na takovém postu nemá přístup ani přehled o účetnictví společnosti, zcela absurdní, neboť z titulu statutárního zástupce společnosti byl odpovědný za ekonomickou a účetní stránku vedení společnosti, ale nakonec jeho vůdčí postavení ve společnosti vyplývá i z výpovědí svědků z řad zaměstnanců společnosti.

90. Ve vztahu k namítanému extrémnímu rozporu mezi právními závěry soudů a jejich skutkovými zjištěními se dovolací soud nemohl ztotožnit ani s argumentací obviněného, že nejednal úmyslně, neboť si finanční prostředky vložené do společnosti neponechal, a tedy se nijak neobohatil. Z pohledu námitek obviněného je třeba uvést, že fakticky tato námitka nesměřuje do právního posouzení skutku, byť by se navenek mohlo jevit, že obviněný jednak zpochybňuje otázku zavinění, jednak otázku výkladu znaku obohacení, ovšem ve skutečnosti tato argumentace směřuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Bez ohledu na shora naznačený závěr lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které se otázkou úmyslu obviněného spáchat trestný čin řádně zabývaly (viz str. 35-40, 94-95 rozsudku soudu prvního stupně, body 27, 28, 31, 50-54 rozsudku soudu druhého stupně) a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy odkazuje. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud v obecné rovině předně připomíná, že objektem trestného činu podvodu je cizí majetek. Cizím majetkem se rozumí majetek, který nenáleží pachateli nebo nenáleží výlučně jemu. Objektivní stránka trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne na cizím majetku škoda velkého rozsahu a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2052). Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného. Uvedení v omyl je jednání pachatele, kterým předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Podstatné skutečnosti zamlčí ten pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro rozhodnutí poškozeného, popř. jiné podváděné osoby, tedy takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že k vydání věci, nebo jinému plnění (tzv. majetkové dispozici) ze strany poškozeného, popř. jiné podváděné osoby, by nedošlo, anebo by sice došlo, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto skutečnosti zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny. Škodou na cizím majetku je pak újma majetkové povahy. Škodou velkého rozsahu je škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč (§ 138 odst. 1 tr. zákoníku). Skutková podstata § 209 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 13 odst. 2, § 15 tr. zákoníku), ovšem ve vztahu ke způsobení škody velkého rozsahu je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti [§ 16, § 17 písm. a) tr. zákoníku]. Základem trestného činu podvodu je tedy podvodné jednání, v jehož rámci pachatel (mimo jiné) uvede jinou osobu v omyl, přičemž v důsledku takového jednání dojde ke škodě na cizím majetku a pachatel obohatí sebe nebo jiného. Podle tzv. právní věty rozsudku soudů nižších stupňů obviněný jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a takovým činem způsobil na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Podstata jednání obviněného spočívala podle zjištění soudů nižších stupňů v tom, že v důsledku jeho zevrubně charakterizovaného podvodného jednání, v němž bylo spatřováno uvedení klientů společnosti K. v omyl, došlo k vylákání finančních prostředků od klientů ve prospěch společnosti K., v souladu s uzavřenými komisionářskými smlouvami o obchodování s měnami či s dodatky takových dříve uzavřených smluv v období od 1. 1. 2002 do 14. 4. 2005, aniž by však společnost K. s finančními prostředky klientů dle smluvních podmínek obchodovala. Vylákané finanční prostředky klientů totiž byly v rozporu s uzavřenými komisionářskými smlouvami o obchodování s měnami a v rozporu s devizovou licencí ze dne 12. 12. 2001 č. 272 jednak průběžně převáděny na provozní účet společnosti K., a jednak byly vybírány za souhlasu J. K. a obviněného v hotovosti z tohoto účtu do pokladny K., a sloužily k úhradě nákladů společnosti i k úhradě dalších blíže nezjištěných závazků společnosti, čímž došlo k obohacení společnosti K. P. E.

91. Nejvyšší soud v dané souvislosti připomíná, že obohacením se rozumí zvýšení či neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může být menší, ale i větší než způsobená škoda. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku není podmínkou, aby došlo k obohacení přímo pachatele, postačuje, pokud se v důsledku jednání pachatele obohatí osoba odlišná od pachatele (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2057). Ze shora naznačených závěrů je zřejmě, že skutečnost, zda obviněný měl z trestné činnosti sám majetkový prospěch nebo ne, je ve vztahu k jeho trestní odpovědnosti nepodstatná, neboť k naplnění znaků trestného činu podvodu postačuje obohacení společnosti K., popř. jiné osoby (např. zemřelého J. K.). Z těchto důvodů lze považovat polemiku obviněného za nedůvodnou. Ze znění tzv. skutkové věty výroku o vině není pochyb o tom, že v příčinné souvislosti s podvodným jednáním obviněného mělo dojít k obohacení společnosti K., jejímž statutárním zástupcem byl právě obviněný. Zjevně se jednalo o obohacení neoprávněné, poněvadž pokud by obviněný neuvedl klienty při sjednávání komisionářských smluv o obchodování či dodatků k nim a při následné komunikaci s nimi prostřednictvím pracovníků K., v omyl, nedošlo by k uzavření takových smluv klienty se společností K., v důsledku čehož by ani nedošlo k vložení finančních prostředků těchto klientů na účet společnosti, tím pádem by nedošlo ani k obohacení společnosti K. Z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu podvodu není v daných souvislostech významné, zda měl či neměl dovolatel z předmětné trestné činnosti zisk, neboť trestní zákoník nečiní rozdíl mezi trestní odpovědností pachatele, který způsobí poškozenému škodu uvedením v omyl k vlastnímu obohacení či obohacení jiného. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud shodně se soudem prvního stupně (viz str. 95 rozsudku) připomíná, že provedenými důkazy bylo jasně prokázáno, že si obviněný je plně vědom toho, že společnost K., negeneruje zisk, v důsledku čehož musí pro hrazení nákladů každodenního provozu společnosti používat finanční prostředky klientů, neboť jiné zdroje finančních prostředků neměla, tedy že vylákáváním peněz od klientů dochází k obohacení společnost K. S ohledem na výše uvedené je tedy zjevné, že jednáním obviněného docházelo k obohacení společnosti K., přičemž je jednoznačné, že si obviněný důsledků svého jednání musel být také plně vědom a aktivně se na tomto neoprávněném obohacení této společnosti podílel.

92. Lze tedy uzavřít, že provedené dokazování s ohledem na objektivní skutečnosti zcela jasně vypovídá o úmyslném zavinění obviněného. Na danou formu zavinění obviněného poukazuje zejména způsob vystupování obviněného, jeho postavení ve společnosti, kterého využil k vylákání finančních prostředků, způsob, jakým reálně vykonával svou funkci ve společnosti, skutečnosti, které musely být dovolateli ve vztahu k poškozeným známy, dosah udělené devizové licence, prezentace obchodní společnosti a z její strany nabízených produktů, ať již v reklamních podkladech, na webových stránkách nebo ve smluvních dokumentech, počet poškozených, nepravdivost poskytovaných informací poškozeným, nereálnost a protiprávnost závazku navrhovaného vkladatelům, způsob, jakým bylo s finančními prostředky klientů nakládáno (kdy ten se neshodoval ani s tím, co bylo prezentováno klientům, ani s tím, k čemu měla společnost udělenou licenci).

93. Ve vztahu k zavinění obviněného je nad rámec předchozích úvah dále předně nutno opětovně zdůraznit výpovědi účetních společnosti (H. na č. l. 11916-11923 a K. P. na č. l. 253-256), ze kterých jednoznačně vyplývá vědomost obviněného o neoprávněném nakládání s finančními prostředky klientů společnosti K. (viz body 87, 88), a současně i nakládání s finančními prostředky v rozporu s devizovou licencí. Protože klienti dostávali pravidelně měsíční vyúčtování (ty zpracovávalo oddělení dealingu, obviněný je předkládal na oddělení tzv. Back office za účelem rozúčtování klientů), tak byli přesvědčování a utvrzování v tom, že s jejich finančními prostředky je skutečně firmou K. obchodováno, v souladu s uzavřenými smlouvami, ačkoliv tomu tak fakticky nebylo. Ke klamání klientů-poškozených nakonec nepochybně sloužila i obviněným zdůrazňována skutečnost, že klientům byly vypláceny úroky z jejich vkladů, když o to požádali, stejně tak si někteří z nich své vklady v průběhu páchání trestné činnosti do určitého období mohli vybrat, ačkoliv k obchodování fakticky nedocházelo. Právě tato skutečnost sloužila k zastření páchané trestné činnosti a k tomu, aby poškození dále investovali další finanční prostředky a stejně tak činili další noví klienti, když právě tento způsob jednání společnosti K. měl navenek vyvolat zdání o solidnosti jejich jednání. Zde je nezbytné podotknout, že právě výplata těchto úroků vedla k získání nových klientů či opakovaným investicím ze strany již investujících klientů, když ovšem prostředky k výplatě těchto úroků popř. výplaty vkladů pocházely z trestné činnosti, které se dopouštěl obviněný vůči novým klientům, popř. klientům, kteří investovali opakovaně. S výpověďmi těchto svědkyň-účetních koresponduje také znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady cenných papírů a obchodování s nimi, ceny a odhady podniku, účetní evidence Ing. Iva Strejce číslo 127/2009 (příloha č. 2, č. l. 357-1 101), který závěry tohoto posudku dále rozvinul při své výpovědi u hlavního líčení (č. l. 11966-11984). Podle vyjádření znalce, společnost K. obchodování na zahraničních trzích, kdy peníze byly společností posílány na účty obchodníků ve Velké Británii, ukončila k 31. 12. 2001 (sama společnost K. se vyjádřila, že k tomuto datu ukončila obchodování, a současně to vyplývá i z účetnictví). Znalec sestavil tabulku vkladů a výběrů za zkoumané období a zjistil, že klienti složili k obchodování na bankovní účty částku 209 117 963,18 Kč a vybrali celkem 119 368 025,50 Kč. Na bankovních účtech společnosti byl ale ke konci února 2005 zůstatek 16 602 268,51 Kč a v pokladně 199 108 Kč, v daném období tedy byla znalcem zjištěna ztráta 75 234 592,28 Kč. Podle znalce z účetnictví nevyplývá, že by společnost měla nějaké půjčky nebo, že by měla vlastní peníze, na provozní náklady společnosti musely být tedy použity finanční prostředky klientů, kdy vyšlo najevo pouze poskytnutí zálohy J. K. ve výši 16 346 230,28 Kč. Dále nelze opomenout závěr znalce, že od 1. 1. 2002 již společnost neobchodovala na zahraničních bankovních účtech, neboť podle předložených výpisů ze zahraničních brokerských účtů byla po celý zbytek roku 2002 vykazována suma 301,52 USD, minimální zůstatky byly i na dalších účtech, přičemž společnost měla v zahraničí celkem čtyři účty (což odpovídá také poskytnutým devizovým povolením), zůstatky těchto účtů byly řádově v desítkách či stovkách dolarů a žádné peníze do zahraničí z účtu K. neodcházely. Závěry znaleckého posudku jsou tedy v tomto směru v souladu s výpověďmi svědkyň P. a H.

94. Ve vztahu k obchodování společnosti s finančními prostředky klientů považuje dovolací soud za nezbytné zmínit výpovědi zaměstnanců Back office a obchodních zástupců společnosti K. Pracovnice oddělení Back office svědkyně P. popsala (na č. l. 11904-11915), jakým způsobem byly uzavírány smlouvy i jaká byla administrace jednotlivých obchodů. Z její výpovědi jednoznačně vyplývá, že veškeré podklady, které dostávala ke zpracování vyúčtování jednotlivým klientům, jí předával právě obviněný a jeho údaje o obchodech s finančními prostředky si nemohla nijak ověřit. Svědkyně vypověděla, že podle výpisů, které zasílala klientům, jí připadalo, že společnost je úspěšná, avšak zůstatek na účtu Deutsche Bank (kam měla přístup za účelem ověření připsání klientských vkladů) neodpovídal stavu těchto výpisů (měla tam být podstatně vyšší částka, v řádech milionů). V podstatě shodně se vyjádřila rovněž svědkyně Š. (na č. l. 11 598 – 11 961), když tato svědkyně na základě pokynů obviněného připravovala také podklady pro ČNB. Z výpovědi obchodních zástupců K. (J. P. na č. l. 11 923 - 11 937, M. F. na č. l. 12 176 – 12 183, D. S. na č. l. 11 947 – 11 951, H. K., dříve H., na č. l. 11 939 – 11 947, J. S. na č. l. 11 951 – 11 958) vyplývá, že obchodní zástupci společnosti informace o obchodování společnosti získávali pouze zprostředkovaně, od obviněného. Obviněný tedy dával oddělení Back office pokyny k tvorbě výpisů obchodování jednotlivých klientů, které byly jako výpisy z účtů v souladu se Smlouvou zasílány tímto oddělením také klientům, čímž současně byly poskytovány pracovníkům - obchodním zástupcům podklady pro poskytování dalšího poradenství klientům. Z výpovědí obchodních zástupců společnosti nelze tedy vyvodit jiný závěr než ten, že tito nebyli o faktickém stavu společnosti informováni pravdivě. Tito obchodníci pak s klienty společnosti pravidelně komunikovali, nabízeli jim produkty a informovali je o stavu obchodování, avšak o stavu obchodování je informovali pouze na základě výpisů, které dostávali z Back office, tedy prvotně od obviněného, neboť ten zas poskytoval veškeré podklady Back office oddělení. Z výpovědí těchto svědků také jednoznačně vyplývá, že neměli přesnou povědomost o rozsahu a oprávnění devizové licence, o konkrétním obchodování společnosti, a skutečném hospodářském stavu společnosti a informace klientům poskytovali jen ty, které jim sdělil obviněný a pokud klienti vyžadovali další upřesňující informace, tak je odkázali na obviněného. Lze uzavřít, že většina těchto obchodních zástupců společnosti nepochybně věřila, že obchodování s finančními prostředky klientů je ziskové, o čemž nakonec svědčí i skutečnost, že řada jejich rodinných příslušníků či známých na základě jejich doporučení uzavřela s firmou K. smlouvu o obchodování (např. svědek D. S., J. P.). Lze tedy učinit zcela jednoznačný závěr o tom, že dovolatel jakožto statutární orgán společnosti K., a vedoucí obchodního oddělení od 1. 1. 2002 (ve skutečnosti ale dříve) až do dubna roku 2005 předstíral před klienty společnosti, ale i obchodními zástupci, že společnost K. je na základě devizové licence oprávněna s vklady svých klientů obchodovat podle uzavřených smluv o obchodování, že tyto obchody provádí, přestože bylo prokázáno, že nejméně od 1. 1. 2002 žádné obchody neprováděla a finanční prostředky svých klientů využívala pouze pro své účely (úhrada nákladů společnosti a další obchodní aktivity). O tom, že obviněný úmyslně uváděl jednotlivým klientům nepravdivé údaje, ať již sám či prostřednictvím obchodních zástupců, popř. jiných zaměstnanců společnosti, nelze mít nejmenší pochyby, neboť obviněný byl po odchodu M. jediným specialistou v oblasti obchodování na měnových trzích, jedinou osobou, která řídila tyto obchody a dávala k nim pokyny obchodníkům, zaměstnaným ve společnosti, i jedinou osobou, která do Back Office dávala podklady pro vyúčtování údajných obchodů jednotlivých klientů, a to přes současné prohlášení ČNB (včetně obviněným podepisovaných předkládaných příloh o stavu zahraničních účtů), že žádné obchody od ledna 2002 společnost neprovádí.

95. Na tomto místě je v souvislosti s devizovou licencí a tvrzením obviněného o tom, že nikoho nepravdivým tvrzením o její existenci nemohl uvést v omyl, nezbytné podotknout, že pro předmětnou věc je stěžejní, že licence č. 272 sloužila k tomu, aby utvrzovala pracovníky společnosti K. externí pracovníky a klienty v tom, že společnost funguje v souladu se zákonem a pod dozorem ČNB a že s penězi klientů je také zacházeno v souladu se zákonem. Nakonec většina poškozených ke skutečnosti, že společnost K. prezentovala, že má devizovou licenci ČNB k obchodování s měnovými deriváty, přihlížela jako k podstatné skutečnosti při zvažování toho, zda smlouvu o obchodování s K. uzavře či nikoliv, když právě toto prezentované tvrzení mělo nepochybně vzbuzovat dojem, že obchodování s touto společností je kontrolováno právě ze strany ČNB, je tedy bezpečné a mělo snižovat obavy klientů ohledně možnosti, že by mohli být podvedeni. Nakonec o významu prezentované devizové licence vypovídají i zaměstnanci firmy K., když tuto ukazovali klientům (např. svědek J. P., D. S.) a některým klientům ji i obviněný vysvětloval (např. svědkyně H. K.). Ve vztahu k devizové licenci pak nelze opomenout ani navyšování základního kapitálu společnosti, neboť společnost K. v době svého založení měla základní kapitál ve výši 1 000 000 Kč, když podle devizového zákona a v návaznosti na ustanovení § 24 odst. 3 a § 15 odst. 1 prováděcí vyhlášky ČNB č. 434/200 Sb., bylo nezbytné základní kapitál společnosti navýšit na 10 miliónů korun ve lhůtě do 31. 12. 2003. K navýšení základního jmění společnosti však nikdy nedošlo, stejně jako nedošlo ke splacení emisního kurzu upsaných akcií. Je tedy zřejmé, že společnost K. pouze činila formální kroky k navýšení svého základního kapitálu, aby mohla klientům sdělit, že dochází nebo dojde k navýšení základního jmění společnosti, přičemž touto informací chtěla v očích klientů pouze působit důvěryhodněji, aby opětovně vkládali své finanční prostředky do této společnosti. S ohledem na shora uvedené a vzhledem na další provedené důkazy má Nejvyšší soud za prokázané, že společnost K. před klienty předstírala, že na základě licence č. XY i nadále obchoduje vlastním jménem s jejich finančními prostředky na trhu s měnami, a to přesto, že devizová licence ČNB ev. č. XY společnosti výslovně zakazovala v předchozích praktikách obchodování s měnovými deriváty pokračovat a umožňovala K. provádět pouze spotové obchody s okamžitým vypořádáním finančních prostředků. Zde je na místě zdůraznit, že skutečnost, zda měla společnost K. devizovou licenci pro realizaci jí nabízených obchodů, byla nepochybně z hlediska potenciálních klientů podstatná, když právě tvrzení o existenci takové licence mělo v potenciálních klientech vzbudit důvěru ve společnost K. za situace, kdy již v minulosti řada osob přišla o své finanční prostředky z důvodu různých podvodů ze stran společností, které nabízely zhodnocení jejich vkladů a právě proto poškození hledali tzv. solidní firmy. Tvrzení o udělené licenci ČNB měla nepochybně svědčit o solidnosti firmy K., neboť toto tvrzení v klientech vzbuzovalo a primárně mělo vzbudit dojem, že činnost této společnosti je solidní a kontrolována právě ze strany ČNB, která je nejvyšším orgánem bankovního dozoru a nepochybně by zasáhla, pokud by se ve firmě dělo něco nekalého. Navíc pokud by předstírání existence této licence nebylo důležité pro uzavírání jednotlivých smluv o obchodování, bylo by zcela nelogické, aby toto společnost K. před potenciálními klienty prezentovala, že má platnou devizovou licenci ČNB, když existenci licence vždy prezentovala na svých webových stránkách, propagačních materiálech a navíc o ní hovořili a měli ji k dispozici i zaměstnanci K., kteří jednali s potenciálními klienty.

96. Z pohledu naplnění subjektivní stránky, byť argumentace obviněného je procesní povahy, jejichž naplnění v rámci námitky extrémního rozporu také obviněný namítá, je pak třeba pro dokreslení celé věci také nezbytné zmínit okolnosti převodu společnosti K., která byla převedena na osobu s výrazně nižším intelektem, v oblasti obchodní terminologie zcela negramotnou, neschopnou se orientovat ve složitějších otázkách, což ostatně potvrzuje i spisový materiál na č. l. 12 130 – 12 131 (rozsudek Okresního soudu Plzeň sp. zn. 22 Nc 1215/2012), ze kterého vyplývá, že M. D. byla omezena ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je schopna nakládat s finančními prostředky do výše 500 Kč týdně. Jedná se o typický postup v případě společností, které byly využity zpravidla k podvodnému jednání svými statutárními orgány, a takové jednání je vedeno snahou zastřít trestní odpovědnost jednotlivých osob, které ji realizovaly a nacházely se ve vedení takové společnosti, když zpravidla také dochází ke ztrátě komplexního účetnictví, popř. k tomu, že účetnictví je nekomplexní a nemá přesnou vypovídající hodnotu, jak se tomu stalo v daném případě. Právě okolnosti převodu společnosti na svědkyni M. D., rozenou K., svědčí o tom, že si obviněný musel být vědom svého protiprávního jednání. Zde také nelze pominout, že obviněný na svědkyni převedl všechny akcie společnosti K. smlouvou o koupi cenných papírů ze dne 12. 10. 2004, přičemž řada svědků potvrdila, že o tom, že by mělo dojít k převodu společnosti, obviněný nikoho neinformoval, a nadále byly v následujícím období po převodu uzavírány smlouvy o obchodování s měnami a přijímány vklady klientů. Vzhledem k uvedeným okolnostem převodu společnosti a osobě svědkyně D. nelze mít pochyb o tom, že svědkyně D. byla tzv. bílým koněm a sloužila obviněnému ke zbavení se společnosti a že fakticky došlo k tomu, že smlouva o převodu akcií byla antidatována a byla fakticky podepsána v dubnu 2005.

97. Celkový obrázek fungování společnosti a vedoucí úlohy obviněného v ní pak dokresluje i skutečnost, že z provedeného dokazování vyplynulo, že zaměstnanci společnosti zastávali funkce v dozorčí radě či představenstvu, a to na základě pokynů obviněného nebo zmizelého J. K., když fakticky se tito členové dozorčí rady nebo představenstva na řízení společnosti K. nijak nepodíleli a dělati tzv. křoví (viz např. výpověď svědka U., svědkyně P., F. a O.). Jinak řečeno, členové představenstva, stejně jako dozorčí rady, pouze navenek vykonávali své funkce, avšak ve skutečnosti byly oba orgány společnosti zcela nefunkční a faktické řízení společnosti K., bylo v rukou obviněného a zmizelého J. K.

98. Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá závěr o úmyslném zavinění dovolatele v tom smyslu, že uváděl klienty společnosti K. v omyl tím, že deklaroval, že společnost K. v období od 1. 1. 2002 do 14. 4. 2005 obchoduje s měnovými deriváty na zahraničních trzích a takto zhodnocuje jejich vklady, ačkoliv věděl, že tato společnost s měnovými deriváty na zahraničních trzích neobchoduje a ani obchodovat nehodlá, ale ani vzhledem k licenci ČNB nemůže. Dovolatel takto současně uváděl v omyl i zaměstnance společnosti K., či externí pracovníky – obchodní zástupce, kteří tyto nepravdivé informace poskytované obviněným dále uváděli prostřednictvím médií, na internetových stránkách, při osobních setkáních s klienty a dalšími způsoby do oběhu, a to za účelem získání finančních prostředků od klientů. Obviněný dále předkládal zaměstnancům společnosti zfalšované podklady pro zpracování údajů o stavu finančních prostředků na klientských účtech, přičemž na základě těchto informací byly vytvářeny měsíční výpisy jednotlivých klientů, které byly těmto klientům následně zasílány a kterými byli klienti informování o stavu údajných prováděných obchodů, kdyby výpisy vykazovaly údajný zisk. Tímto byli klienti přesvědčování a utvrzování v tom, že společnost skutečně úspěšně podniká, když klientům bylo i umožněno si vybírat úroky, čímž nepochybně byli klienti utvrzováni v tom, že podnikání ze strany K. je zcela v pořádku, což nepochybně vedlo k tomu, že klienti opakovaně uzavírali smlouvy o obchodování a také k tomu, že smlouvy o obchodování uzavíraly další osoby a takto získávala společnost K. další finanční prostředky na své fungování. Peníze, které společnost K. vylákala od svých klientů, byly ovšem fakticky použity především na provoz společnosti a částečně nepochybně pro osobní potřebu obviněného a zmizelého J. K. a dále nezjištěným způsobem. Úmyslné zavinění obviněného je pak spatřováno především v tom jednání dovolatele, kterým jednotlivým zaměstnancům, externím pracovníkům a členům statutárních orgánů společnosti uděloval pokyny směřující k jednání s klienty a vylákání jejich finančních prostředků, přičemž následně zastíral trestnou činnost deklarováním řádného chodu společnosti K. – např. vedením obchodní dokumentace společnosti a nakládání s finančními prostředky klientů i v době, kdy již převedl společně s J. K. akcie společnosti na jinou osobu, když k převodu cenných papíru mělo dojít už k datu 12. 10. 2004, ale fakticky obviněný ovládal společnost K. do 14. 4. 2005, když i Nejvyšší soud ze ztotožnil se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, že smlouva ze dne 12. 10. 2004 byla antidatována a že ve skutečnosti smlouvy o koupi cenných papírů byly podepsány až dne 14. 4. 2005 (viz str. 62-63 rozsudku soudu prvního stupně). Nejvyšší soud se tedy plně ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a má za prokázané, že obviněný si byl plně vědom skutečných skutkových i právních okolností, a jednal jednoznačně s cílem vylákat od druhých osob pro společnost K. co největší objem finančních prostředků.

99. Nejvyšší soud považuje ještě za vhodné se vyjádřit k další námitce obviněného, že ve skutku nejsou uvedení všichni klienti společnosti K., tedy že nikoliv všichni klienti byli považování za poškozené (viz str. 29 dovolání), když tuto argumentaci v podstatě obviněný podřazuje pod námitku extrémního rozporu. I tato námitka ovšem fakticky směřuje do způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a jako taková obecně nemůže naplnit zvolený dovolací důvod. Přesto je třeba zdůraznit, že v případě řady klientů byl obviněný obžaloby zproštěn z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř. (jednalo se o jednotlivé dílčí útoky), když své úvahy, proč se tak stalo soudy nižších stupňů řádně zdůvodnily (viz str. 25-34 rozsudku soudu prvního stupně a dále viz úvahy soudu prvního stupně na str. 95-98, dále viz str. 22-25 rozsudku soudu druhého stupně a dále bod 101-102, str. 59 tohoto rozsudku). Zde je na místě uvést, že soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, v případě jednání obviněného od 3. 3. 1999 do 31. 12. 2001, jednak skutečně nelze dospět k závěru, že obviněný jednal od počátku v úmyslu poškozené podvést (viz odkaz na dobrozdání advokátní kanceláře Čalfa&Bartošík), jednak, že část jednání obviněného v tomto období (od 23. 5. 2001 do 31. 12. 2001) by nenaplňovala znaky trestného činu podvodu, nýbrž by se mohlo jednat za určitých okolností o trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 3 tr. zákona, který by ovšem již byl promlčen. Soud druhého stupně, který nepřezkoumával zprošťující výrok z toho pohledu, zda tyto zproštěné útoky byly či nebyly trestným činem a pokud ano, jakým, neboť odvolání státního zástupce toliko zpochybňovalo procesní postup soudu prvního stupně, tedy zda pro tuto část mělo být rozhodnuto o zproštění či vypuštění těchto útoků, pak rozhodl o zproštění dalších dílčích útoků ohledně kterých z pohledu svých úvah o započtení výběrů poškozených (viz bod 89. rozsudku soudu druhého stupně), dospěl k závěru, že v případě těchto poškozených jim nebyla způsobena žádná škoda. V souvislosti s argumentací obviněného je nezbytné zdůraznit, že samotný soud druhého stupně dospívá k závěru, že postup soudu prvního stupně, který některé vklady poškozených nezahrnul do jednotlivých útoků, je třeba považovat za značně benevolentní, když ovšem výslovně zdůraznil, že tento postup soudu prvního stupně nemůže napravit z důvodu nedostatku odvolání státního zástupce do skutkových zjištění soudu prvního stupně, podaného v neprospěch obviněného (viz bod 101 a 102 rozsudku soudu druhého stupně). Nejvyšší soud pro stručnost na úvahy soudů nižších stupňů odkazuje, když navíc je nezbytné uvést, že z provedeného dokazování je nepochybné, že v předmětné věci nebyli v rámci trestního řízení ztotožněni všichni poškození a to jednak vzhledem ke stavu účetnictví a jeho relevanci a také tomu, že k zahájení trestního stíhání došlo se značným časovým odstupem (za pět let), když také řada klientů firmy K. v průběhu prověřování celé věci zemřela, stala se nekontaktní či na celou situaci rezignovala. Je tedy nepochybné, že všichni poškození nebyli v daném řízení identifikováni a že zejména soud prvního stupně výrazně postupoval ve prospěch obviněného, byť při dodržení zásad logiky by bylo možno u řady útoků uvedených ve zprošťující části dospět na podkladě všech provedených důkazů k jiným skutkovým závěrům a poté k právním. Pokud obviněný v tomto směru výslovně odkazuje na poškozeného H. (útok č. 38 rozsudku soudu prvního stupně, č. 36 rozsudku soudu druhého stupně) lze jen stručně uvést, že ze strany obviněného se toliko jedná o jeho vlastní intepretaci postupu soudu prvního stupně. Obviněný totiž namítá, že soud prvního stupně nezahrnul do jeho podvodného úmyslu vklady poškozeného ze dne 5. 2. 2003 a 28. 7. 2003 v celkové výši 500.000 Kč, a že tedy nejsou jasné úvahy soudu prvního stupně z toho pohledu, proč nedospěl k existenci podvodného úmyslu i ve vztahu k těmto částkám na rozdíl od dalších vkladů. Zde je nezbytné zdůraznit, že soud prvního stupně dospěl k závěru a to výrazně ve prospěch obviněného, že nestačí, že v účetnictví jsou vklady poškozených uvedeny, jestliže nejsou poškození schopni dodat alespoň nějakou smluvní dokumentaci, byť ne úplně kompletní. Jinak řečeno, soud prvního stupně tyto namítané vklady nezahrnul do podvodného úmyslu obviněného, nikoliv proto, že by měl za to, že ve vztahu k těmto vkladům neměl obviněný podvodný úmysl, ale z toho důvodu, že za situace, kdy poškození již nebyli schopni doložit alespoň nějaké doklady ohledně těchto vkladů mezi nimi a společností K., nelze podle jeho názoru zcela jednoznačně dovodit právní titul těchto vkladů (viz str. 98 rozsudku soudu prvního stupně). Obecně je třeba uvést, že se jednalo nepochybně o postup soudu prvního stupně, který byl až příliš shovívavý ve vztahu k obviněnému, když lze mít za to, že údaje poškozených ohledně jednotlivých vkladů bylo možno ověřit dalšími důkazy a to právě např. výpisy z účtů. Postup soudu prvního stupně ovšem představoval postup ve prospěch obviněného a nelze z něho dovodit závěry, které prezentuje obviněný v rámci podaného dovolání. Takto postupoval soud prvního stupně i v případě poškozeného H., který nebyl ani ve věci vyslechnut, když průběhu přípravného řízení zemřel a k věci byla vyslechnuta jeho dcera, která hovoří o škodě ve výši 920.000 Kč. Zde je na místě uvést, že dcera zemřelého předložila doklady, které prokazovaly spolu s dalšími důkazy (např. výpis z účtu) vložení nejméně částky 600.000 Kč dne 24. 1. 2005 (smlouva o obchodování, výpis z účtu K. a certifikát), když ve vtahu ke zbývajícím vkladům tyto doklady již nebyly k dispozici. Obviněný ještě ve vztahu k tomuto poškozenému namítá, že soud prvního stupně tyto vklady neuvedl asi proto, že poškozený si měl tyto vklady, včetně zhodnocení vybrat dne 17. 12. 2004 a že tedy uvedený soud dospěl k závěru, že podvodný úmysl nabyl až poté, což považuje za rozporuplný postup. Zde je na místě opětovně uvést, že se jedná toliko o námitku do způsobu hodnocení důkazů a že zvoleným postupem soud prvního stupně postupoval ve prospěch obviněného. Bez ohledu na tento závěr je možno pro stručnost odkázat na předchozí úvahy a na skutečnost, že soud prvního stupně výslovně konstatoval, že dílčí výběry poškozených, byť byly prováděny v posuzovaném období, od způsobené škody nelze odečítat, když jednotlivé útoky byly dokončeny okamžikem každého vkladu (viz str. 99 rozsudku soudu prvního stupně), takže ze strany obviněného se jedná jen o jeho interpretaci postupu soudu prvního stupně, kterou chce prokázat nelogičnost postupu tohoto soudu. V případě namítaných výběrů by se ovšem nejednalo o výběry úroků, nýbrž o výběry celé vložené částky. Nejvyšší soud v dané souvislosti uvádí, že si je vědom změny přístupu soudu druhého stupně k otázce výběru vkladů poškozenými v průběhu období, kterým byl obviněný uznán vinným, když ovšem touto skutečností se bude Nejvyšší soud zaobírat v další části tohoto rozhodnutí, když je třeba zdůraznit, že v dané věci se nejednalo o výběry úroků, ale celého vkladu.

100. Ohledně další námitky extrémního rozporu spočívající v tom, že soudy nižších stupňů nijak nezkoumaly, jakou odměnu a v jaké výši měla společnost K. oprávněnou požadovat od klientů, z čehož obviněný dovozuje deformaci důkazního řízení (viz str. 34-35), je třeba uvést, obviněný jen opakuje obhajobu, kterou uplatnil v rámci odvolacího řízení a se kterou se soud druhého stupně vypořádal (viz bod 44 rozsudku soudu druhého stupně). Nejvyšší soud pro stručnost na jeho závěry odkazuje a zdůrazňuje, že nárok na odměnu by firma K. měla za předpokladu, že by splnila smluvní ujednání a se vklady podle uzavřených smluv obchodovala na zahraničních trzích, což se v dané věci nestalo.

101. Pokud obviněný dále zpochybňuje postup soudu druhého stupně, který ve věci rozhodl sám, aniž by provedl ve věci nějaké dokazování, tudíž se podle jeho tvrzení odchýlil od zjištěného skutkového stavu formulovaného soudem prvního stupně a za takové situace měl věc vrátit soudu prvního stupně, považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že se jedná o námitku procesní povahy. Přesto z pohledu porušení práva na spravedlivý proces, jehož se obviněný jistým způsobem dovolává, je třeba uvést, že podle ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. je soud druhého stupně vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, od kterých se může odchýlit tehdy, jestliže provede znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené v hlavním líčení [viz § 259 odst. 1 písm. a) tr. ř.] nebo provede důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení [§ 259 odst. 3 písm. b) tr. ř]. Z pohledu dovolací argumentace obviněného je třeba uvést, že soud druhého stupně sám ve věci provedl některé důkazy nové a některé zopakoval, když přečetl listinné důkazy podle § 213 odst. 1 tr. ř. (viz č. l. 12807), takže z tohoto pohledu se jedná o situaci předpokládanou ustanovením § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř., takže se nejedná o případ, kdy by se soud druhého stupně odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž by sám doplnil dokazování o důkazy nové či důkazy provedené před soudem prvního stupně. Proto lze uzavřít, že v dané věci nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Navíc je třeba zdůraznit, že v dané věci se ze strany soudu jednalo především o změnu právního posouzení věci (např. výše škody).

102. Ve vztahu k namítanému extrémnímu nesouladu pod body 20a (na str. 28-35 dovolání), 20b (na str. 35-40 dovolání) a 25a (na str. 18-19 dovolání) Nejvyšší soud uvádí, že se k této argumentaci obviněného vyjádří níže, v pasážích rozhodnutí týkajících se stanovení výše škody a právní kvalifikace.

8.

K posouzení skutku jako pokračujícího trestného činu

103. Stran námitky obviněného týkající se posouzení skutku jako pokračujícího trestného činu podle § 116 tr. zákoníku nebo trvajícího trestného činu (bod 21 dovolání, str. 13) je možno uvést, že ji lze považovat za právně relevantní a jako takovou podřaditelnou pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je tomu tak proto, že pokračování v trestném činu představuje hmotněprávní institut (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 6 Tdo 668/2016). Obviněný předně namítá, že v časově vymezeném období, v němž se měl podle odsuzujícího výroku o vině z rozsudku odvolacího soudu dopouštět trestné činnosti, existovaly i případy útoků vůči poškozeným, pro něž byl naopak obžaloby zproštěn. Za takové situace by se rozhodnutí o zproštění mělo podle obviněného vztahovat i na „druhé období“ od 1. 1. 2002, neboť pokud byl obžaloby zproštěn za období od 3. 3. 1999 do 1. 3. 2005 a tento výrok nabyl právní moci, pak zde existuje překážka věci rozhodnuté. Podle obviněného podmínky pro závěr o pokračování v trestném činu nebyly splněny, neboť se jednotlivá jednání vůči jednotlivým klientům K. prolínají, věcně i časově, nelze je ohraničit a je namístě posouzení jeho jednání jako jednoho skutku. Současně dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze kterých dovozuje oprávněnost svého vyjádřeného názoru.

104. Nejvyšší soud z pohledu uplatněných námitek považuje především za vhodné nejprve rozvést, že námitka obviněného spočívající v tom, že ve věci se jedná o překážku věci rozhodnuté, by se mohla jevit jako podřaditelná pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., když obviněný v podstatě, byť to výslovně neuvádí, namítá nepřípustnost trestního stíhání z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. Protože ovšem obviněný tuto námitku uplatňuje prostřednictvím argumentace zpochybňující povahu skutku, kterým byl obviněný uznán vinným z toho pohledu, zda se jedná o pokračování v trestném činu či nikoliv, a vyřešení této otázky je rozhodující pro posouzení důvodnosti námitky ohledně věci rozhodnuté, je možno uzavřít, že tuto námitku lze ve spojení s primární argumentací obviněného podřadit pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť vyřešení otázky, zda se jedná o překážku věci rozhodnuté je primárně odvislé od posouzení hmotněprávní otázky.

105. Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku (§ 116 tr. zákoníku), když hmotněprávně se pokračující trestný čin posuzuje jako jediný trestný čin. Ačkoliv časovou souvislost nelze přesně ohraničit nějakou maximální lhůtou, vzhledem k tomu, že je vyžadována blízká časová souvislost, půjde zpravidla o několik dnů či týdnů. Existují však výjimky. Půjde-li o majetkovou trestnou činnost, pak, za splnění dalších podmínek uvedených v ustanovení § 116 tr. zákoníku, lze ohledně tohoto znaku obecně vycházet z toho, že čím delší je celková doba páchání pokračující trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků během ní spáchaných, čím vyšší je způsobená škoda na cizím majetku a čím vyšší je obohacení pachatele, tím delší může být i doba mezi jednotlivými dílčími útoky. Na překážku závěru, že se jedná o pokračování, za těchto okolností nemusí být zjištění, že mezi jednotlivými útoky uplynula doba několika měsíců (srov. č. 32/2004 Sb. rozh. tr., rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1134/2010).

106. V dané věci je třeba uvést, že soudy nižších stupňů na základě zjištěných skutkových závěrů uzavřely, že jednání obviněného mělo charakter pokračujícího zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Soudy jako jednotlivé dílčí útoky posoudily klamavé jednání obviněného jako místopředsedy představenstva K., který jednal prostřednictvím obchodních zástupců a dalších osob, vůči každému klientovi společnosti zvlášť. Dílčí útok tedy představovalo celé jednání vůči jednotlivému poškozenému, bez ohledu na to, zda poškozený uzavřel jednu smlouvu o obchodování či více smluv, popř. dodatku k těmto smlouvám a bez ohledu na časový interval mezi jednotlivými uzavřenými smlouvami či dodatky k těmto smlouvám. Z pohledu závěrů těchto soudů nelze podle Nejvyššího soudu skutečně přehlédnout subjektivní a objektivní souvislosti týkající se dílčích útoků ve vztahu k jednotlivým poškozeným, když způsob páchání trestné činnosti obviněného byl sofistikovaný a byl zaměřen na to, aby poškození byli klamanými výpisy z účtů přesvědčování o tom, že podnikání společnosti je ziskové a že jejich prostředky jsou tzv. v bezpečí, když toto jednání dovolatele primárně směřovalo k tomu, aby tito poškození investovali opakovaně, k čemuž nakonec sloužily nejen nepravdivé výpisy o obchodování, ale i skutečnost, že jednotliví poškození si mohli do určité doby vybírat úroky z investované částky, popř. do určité doby celé investované prostředky, když aby toto mohli poškození činit, využil k tomu obviněný finanční prostředky dalších poškozených. Za takové situace je třeba jednání obviněného vůči jednotlivým poškozeným považovat za dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Obecně ve vztahu k požadavku blízké časové souvislosti je nezbytné uvést, že § 116 tr. zákoníku, jak již bylo naznačeno, nestanovuje žádnou maximální časovou prodlevu mezi jednotlivými dílčími útoky, aby mohlo být na trestný čin nahlíženo jako na pokračující. Z pohledu požadavku na časovou souvislost mezi jednotlivými dílčími útoky pokračujícího trestného činu je třeba zdůraznit, že nelze fakticky přehlédnout, že obviněný v průběhu daného časového období, kterým byl uznán vinným a ve kterém měl páchat trestnou činnost, spáchal celkově 139 dílčích útoků, kdy v tomto období se právě jednotlivé dílčí útoky vůči jednotlivým poškozeným prolínaly. Jinak řečeno, obviněný v době, kdy páchal dílčí útok vůči určitému poškozenému, současně páchal dílčí útoky vůči jiným poškozeným. Lze proto uzavřít, že vzhledem k celkové době páchané trestné činnosti, počtu dílčích útoků, výši způsobené škody na cizím majetku a výši bezdůvodného obohacení, je delší časová prodleva mezi dílčími útoky předmětného pokračujícího trestného činu zcela logická. Za takové situace je skutečnost, že v případě jednotlivých dílčích útoků je mezi uzavřením jednotlivých smluv, popř. dodatku z hlediska časového určitá delší časová prodleva, nepodstatná, když všechny dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, vyznačovaly se stejným způsobem provedení a nepochybnou souvislostí mezi jednotlivými dílčími útoky. Lze tedy dovodit závěr, že v případě jednání dovolatele se nepochybně jednalo o pokračující zvlášť závažný zločin podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, když jednotlivý dílčí útok představovalo celé jednání vůči jednotlivým poškozeným. Zde se ještě sluší poznamenat, že judikatura, na kterou obviněný ve svém dovolání odkazuje je nepřiléhavá, neboť se vztahuje na posouzení zcela jiné trestné činnosti, konkrétně trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zákoníku, který se na rozdíl od trestného činu podvodu typicky považuje za trestný čin trvající (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 11 Tdo 125/2017).

107. Protože soudy nižších stupňů dospěly v souladu se zákonem k závěru, že v případě trestné činnosti obviněného se jedná o pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a Nejvyšší soud se s jejich závěry zcela ztotožnil, tak skutečnost, že ohledně části dílčích útoků byl obviněný obžaloby pravomocně podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn, nemůže představovat překážku věci rozhodnuté. Je tomu tak proto, že rozhodnutí o dílčím útoku pokračujícího trestného činu nepředstavuje rozhodnutí o celém pokračujícím trestném činu a tato skutečnost nebrání rozhodnutí o zbývající části dílčích útoků v řízení před soudem (viz § 11 odst. 3 tr. ř.). Lze tedy uzavřít, že námitky obviněného sice byly uplatněny právně relevantním způsobem, avšak jsou zjevně neopodstatněné.

9.

K námitce promlčení

108. Dovolatel uplatňuje v bodě 19. (str. 9-12 dovolání) námitku promlčení trestního stíhání, kterou opírá o názor, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 41 T 15/2013, fakticky zrušil usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. ze dne 12. 5. 2010, č. j. OKFK-64-43/TČ-2009-20, takže následně měl policejní orgán znovu zahájit trestní stíhání postupem podle § 160 odst. 1 tr. ř., nikoliv podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. rozšířit jeho trestní stíhání usnesením ze dne 22. 12. 2014, č. j. OKFK-64-618/TČ-2009-251102 a ze dne 6. 8. 2015, č. j. OKFK-64-844/TČ-2009-251300. Protože takto ovšem policejní orgán nepostupoval, nebylo podle obviněného proti němu nikdy řádně zahájeno trestní stíhání, takže jeho trestní stíhání je podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. zákona promlčeno, když použití tohoto zákona je podle obviněného pro něho příznivější. Zde je na místě uvést, že obviněný tuto námitku uplatňuje prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. když ovšem lze připustit, že v úvahu by připadal i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustnost trestního stíhání je pak upravena v § 11 odst. 1, odst. 2 a odst. 5 a § 11a tr. ř., přičemž podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. je trestní stíhání nepřípustné, je-li trestní stíhání promlčeno. Komentář trestního řádu (viz Šamal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3166), námitku týkající se promlčení trestního stíhání podřazuje pod jiné nesprávné hmotněprávní posouzení a pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že institut promlčení je institutem hmotného práva, nikoliv jen procesní formou nestihatelnosti, je možno dovodit, že přiléhavější je skutečně podřazení této námitky pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V předmětné věci je ovšem situace komplikovanější ještě z toho pohledu, že obviněný námitku promlčení fakticky dovozuje v nezákonnosti svého trestního stíhání, když podle jeho názoru nedošlo v dané věci k zahájení jeho trestního stíhání. Obecně je třeba uvést, že nedostatky náležitostí usnesení o zahájení trestního stíhání v tom směru, že neobsahují všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením § 160 odst. 1 tr. ř. nezakládají dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. R 38/2005) a taktéž potažmo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) r. ř. Přes tento naznačený názor lze připustit, že by bylo nutno o relevanci těchto námitek uvažovat v rámci dovolacího řízení tehdy, pokud by např. usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo vůbec vyhotoveno či nebylo doručeno obviněnému a tedy obviněný by se o jeho existenci nedozvěděl (výjimku představuje řízení proti uprchlému) či by usnesení o zahájení trestního stíhání bylo natolik bezobsažné, že by z něho nebylo možno dovodit pro jaký skutek je obviněný stíhán a jaký trestný čin byl ve skutku v době zahájení trestního stíhání spatřován, když v takovém případě by bylo nutno uvažovat o porušení čl. 8 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy, tedy jednalo by se o vady, které by vedly k nicotnosti nebo zmatečnosti původního sdělení obvinění (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 5 Tdo 1469/2008). O takovou situaci se v dané věci nejedná, takže nelze mít za to, že obviněný uplatnil námitku právně relevantním způsobem.

109. Bez ohledu na shora naznačený závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné se přesto k argumentaci obviněného vyjádřit. Obviněnému bylo prvotní usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. doručeno dne 12. 5. 2010, když byl stíhán pro skutky, ve kterých bylo spatřováno spáchání jednak zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (jednání od 3. 3. 1999 do 31. 12. 2001), a jednak zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (jednání od 1. 1. 2002 do března 2005). Po podání obžaloby bylo Městským soudem v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 41 T 15/2013 rozhodnuto o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1, písm. e) tr. ř. Důvodem vrácení věci byla jednak skutečnost, že orgány činné v trestním řízení si náležitě neobjasnily, zda se jednalo o trestný čin podvodu či zpronevěry, když v případě trestného činu podvodu podle Městského soudu v Praze usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahovalo všechny požadované náležitosti a dále v obžalobě byly uvedeny dílčí útoky, pro které nebylo v rámci přípravného řízení zahájeno trestní stíhání. Následně bylo po vrácení věci do stadia přípravného řízení policejním orgánem rozšířeno trestní stíhání obviněného, a to jednak usnesením o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. ze dne 22. 12. 2014, doručeným obviněnému dne 2. 1. 2015 a dále usnesením podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. ze dne 6. 8. 2015, doručeným obviněnému dne 8. 9. 2015. Zde se sluší ještě poznamenat, že policejní orgán těmito usneseními o rozšíření trestního stíhání fakticky upravil návětí skutku, tak aby vyjadřovaly jednání obviněného v rámci firmy K., včetně skutečností, ze kterých vyplýval jeho podvodný úmysl, kdy v rámci těchto dvou usnesení o rozšíření trestního stíhání obviněnému sdělil obvinění pro každý dílčí útok, pro který byla následně podána obžaloba a pro které byl obviněný soudy nižších stupňů uznán vinným nebo zproštěn obžaloby. Jinak vyjádřeno, fakticky postupem policejního orgánu po vrácení věci k došetření došlo k tomu, že proti obviněnému bylo zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, když usnesení obsahovalo všechny obligatorní skutečnosti požadované v § 160 odst. 1 tr. ř., včetně uvedení všech dílčích útoků, pro které byla podána obžaloba.

110. Z pohledu námitek obviněného je třeba zdůraznit, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 41 T 15/2033 nemělo takové procesní důsledky, že by jím došlo k zrušení usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2010, č. j. OKFK-64-43/TČ-2009-20. Zde je nutno uvést, že soudům takovou pravomoc trestní řád ani nesvěřuje. Platí, že nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí policejního orgánu může v přípravném řízení (kam byla věc rozhodnutím Městského soudu v Praze vrácena) rušit podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř. pouze státní zástupce. Lze připustit, že státní zástupce by měl usnesení o zahájení trestního řízení zrušit, pokud by soud v rámci usnesení o vrácení věci podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. výslovně uvedl, že usnesení o zahájení trestního stíhání je nicotné či zcela zmatečné a že je namístě jeho zrušení. O takovou situaci se v dané věci nejednalo. Ze spisového materiálu je pak zjevné, že státní zástupce dozorového státního zastupitelství k tomuto kroku nepřistoupil čili účinky spojené s prvotním usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2010 zůstaly zachovány. Zde je ještě vhodné uvést, že navíc podle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu platí, že „nelze hodnotit jako porušení práva na spravedlivý proces, jestliže usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo nadřízeným orgánem zrušeno z důvodu, že tento shledá potřebným nejprve jeho formulace zpřesnit, či ověřit v něm uvedená tvrzení dalším šetřením, avšak které lze jinak hodnotit jako skutečný projev vůle demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky na potrestání konkrétními okolnostmi vymezeného trestného činu, způsobuje přerušení běhu promlčecí doby.“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 1553/11, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 5 Tdo 1469/2008). O takovou naznačenou situaci se v dané věci jedná, když usnesením policejního orgánu ze dne 12. 5. 2010, č. j. OKFK-64-43/TČ-2009-20 dal nepochybně stát prostřednictvím k tomu oprávněného orgánu najevo svoji vůli stíhat obviněného pro skutek, kterého se dopustil jako místopředseda představenstva K., a který spočíval v uzavírání smluv o obchodování s cizími měnami s poškozenými a neprováděním těchto obchodů v souladu s obsahem předmětných smluv či dodatků k těmto smlouvám.

111. K otázce promlčení trestní odpovědnosti je na místě obecně uvést, že při promlčení zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu uplynutím doby stanovené zákonem. Důvody promlčení jsou především hmotněprávní, protože uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin, a to jak z hlediska generální prevence (např. na trestný čin se zapomíná, negativní ovlivnění společenského vědomí mizí a škodlivost činu se snižuje), tak i z hlediska prevence individuální (u pachatele, jenž nespáchal další trestný čin, který je stejně nebo přísněji trestný, se předpokládá pozitivní změna jeho osoby, která rovněž přestala být nebezpečnou). Zanikla-li uplynutím doby škodlivost činu, resp. nebyla-li včas uplatněna trestní odpovědnost vůči pachateli trestného činu, je důvodný i zánik trestní odpovědnosti za takový čin. K těmto důvodům pak podpůrně přistupují i důvody procesní, které spočívají v obtížích při dokazování spojených s tím, že uplynutím času se oslabuje síla důkazních prostředků (např. svědci zapomínají, stopy zmizí), protože ty pozbývají spolehlivosti, nebo je nelze vůbec opatřit. Další důvod lze spatřovat v tom, aby byly orgány činné v trestním řízení stimulovány k potřebné aktivitě při plnění svého poslání a k urychlení trestního řízení (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 454).

112. Otázku, zda je určitý trestný čin promlčen či nikoli, je nezbytné zkoumat i z hlediska časové působnosti. Promlčení má totiž bezprostřední vliv na posuzování trestnosti činu, protože způsobuje zánik trestní odpovědnosti. Proto při řešení otázky, které právní normy nutno brát v úvahu při posuzování trestnosti činu z hlediska časové působnosti trestního zákona se zásadně vychází z právního stavu, který zde je v době spáchání posuzovaného činu. Došlo-li v mezidobí od spáchání činu do rozhodování o něm ke změně právních norem, jejichž užití má vliv na trestnost činu nebo na možnost uložení trestu, je třeba nový právní stav porovnat s tím, který platil v době spáchání činu, a pozdějšího zákona užít jen, je-li to pro pachatele objektivně příznivější. Přitom se vychází ze souhrnu všech právních norem, jejichž užití může mít vliv na rozhodnutí o vině a trestu, včetně těch, podle nichž se posuzuje zánik trestnosti, tedy i promlčení trestního stíhání.

113. Soudy nižších stupňů posoudily jednání obviněného podle zákona účinného v době projednávaní věci, tedy podle zákona č. 40/2009 Sb., v platném znění, když dospěly k závěru, že z hlediska ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku je nová právní úprava pro obviněného příznivější. Zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010 (zákon č. 40/2009 Sb.) spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým činem škodu velkého rozsahu. Pachatel tohoto zvlášť závažného zločinu je ohrožen sankcí odnětí svobody v rozsahu pěti až deseti let. Podle trestního zákona účinného v době spáchání trestné činnosti by bylo nutno jednání obviněného posoudit jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona ve znění účinném zákona č. 413/2005 Sb., za který hrozil pachateli trest odnětí svobody v rozsahu pět až dvanáct let, tedy trest přísnější než podle zákona č. 40/2009 Sb.

114. Podle § 34 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku trestní odpovědnost za zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí patnáct let. V případě posouzení jednání obviněného podle trestního zákona pak s ohledem na ustanovení § 250 odst. 1, odst. 4 a § 67 odst. 1 písm. b) tr. zákona činí promlčecí doba dvanáct let. Z výše uvedeného je tedy nepochybné, že v případě posouzení skutku podle zákona č. 140/1961 Sb., ve znění zákona č. 413/2005 Sb., by uplynula promlčecí doba dne 14. 4. 2017 a v případě použití zákona č. 40/2009 Sb., pak dne 14. 4. 2020. Z těchto naznačených závěrů je tedy nepochybné, že k promlčení trestního stíhání ke dni vydání usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného nedošlo, a to ani v případě, že by bylo vycházeno toliko z usnesení podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř., ale ani za použití zákona č. 140/1961 Sb., ve znění zákona č. 413/2005 Sb., a že použití zákona č. 40/2009 Sb., jako celku bylo pro obviněného příznivější z pohledu ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku.

115. Těchto východisek si byl ostatně Městský soud v Praze vědom, když se výslovně zabýval otázkou promlčení trestní odpovědnosti za trestný čin obviněného při posuzování komplexu otázek relevantních z hlediska časové působnosti trestního zákona, když dospěl k závěru, že celkově v dané konkrétní věci je pro obviněného příznivější trestní zákoník (viz str. 87 rozsudku soudu prvního stupně).

116. Podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se promlčecí doba přerušuje zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, podáním žádosti o zajištění vyžádání osoby z cizího státu, vydáním evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému. Podle odst. 5 § 34 tr. zákoníku přerušením promlčecí doby počíná běžet nová promlčecí doba. Zde je ještě nezbytné zmínit, že u pokračujících trestných činů nastávají účinky přerušení běhu promlčecí doby rozhodnutím o zahájení trestního stíhání), byť jen pro některý z jednotlivých dílčích útoků, jimiž je takový trestný čin spáchán. Tento závěr přijala i soudní praxe a Nejvyšší soud jej vyjádřil ve svém rozhodnutí publikovaném pod č. 10/2008 Sb. rozh. tr.

117. Současně je nezbytné zdůraznit, že usnesením o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. ze dne 12. 5. 2010, č. j. OKFK-64-43/TČ-2009-20, dal policejní orgán nepochybně najevo vůli státu trestně stíhat obviněného pro skutky, které byly v případě některých dílčích útoků pokračujícího trestného činu v tomto usnesení dostatečně konkretizovány tak, aby je nebylo možné zaměnit se skutky jinými (jakého jednání a v jakém období se obviněný dopouštěl, vůči kterým poškozeným a jak velká byla vylákaná finanční částka). Obecně je třeba uvést, že smyslem usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř. je sdělení obviněnému, pro jaký skutek je proti němu zahájeno trestní stíhání, aby tomu mohl přizpůsobit svoji obhajobu, a současně má takové rozhodnutí vliv na běh promlčení doby. Obsahovou náležitostí usnesení o zahájení trestního stíhání je tedy výrok s popisem skutku, z čehož vyplývá, že v případě, že by v usnesení nebyl uveden skutek, pro který je obviněný stíhán, došlo by k porušení práva obviněného na řádný zákonný proces podle čl. 8 odst. 2 Listiny. Zde je však nutné zdůraznit, že na popis skutku jsou v této fázi kladeny nižší nároky než na popis skutku v obžalobě či dokonce rozsudku, neboť na samém počátku vyšetřování nelze požadovat zcela vyčerpávající popis skutku a velmi často to není ani objektivně možné (srov. ÚS 24/2005-n). Výrok s popisem skutku musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání vymezen tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem, zejména je třeba uvést místo a čas jeho spáchání, způsob provedení charakterizující jednání pachatele a zavinění, popř. i pohnutku, jakož i následek a event. další okolnosti jej charakterizující. Rozhodující je popis skutku, nikoliv právní kvalifikace skutku, a proto pokud byly hned od počátku trestního řízení známy a v usnesení podle § 160 tr. ř. také popsány všechny potřebné znaky určitého trestného činu – subjekt, subjektivní stránka, objekt a objektivní stránka, jedná se od počátku trestního stíhání o řízení o tomto skutku, a to bez ohledu na pochybení policejního orgánu, který takto popsaný skutek chybně kvalifikoval jako trestný čin jiný (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 9 To 110/98). Ve vztahu k projednávané věci tedy není na překážku, že usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2010 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry a podvodu, přičemž následně bylo jednání obviněného překvalifikováno pouze jako trestný čin podvodu, neboť popis skutku odpovídal trestnému činu podvodu. Jak již bylo naznačeno shora (bod 110), účinky spočívající v přerušení promlčecí doby podle § 34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku má i takové usnesení, které trpí určitými vadami, pro které bylo později nahrazeno novým sdělením obvinění pro týž skutek. Proto vada spočívající v nedostatečném vyjádření všech skutkových okolností, které naplňují zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, nemohla vyloučit uvedené účinky včetně přerušení běhu promlčecí doby.

118. Nad rámec shora prezentovaných závěrů je nezbytné zdůraznit, že vady usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2010, č. j. OKFK-64-43/TČ-2009-20, spočívající v nedostatečném popisu skutků, byly dostatečně zhojeny rozhodnutím policejního orgánu o rozšíření trestního stíhání podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. ze dne 22. 12. 2014 a dále usnesením o rozšíření trestního stíhání ze dne 6. 8. 2015. Z pohledu argumentace obviněného je nezbytné zdůraznit, že rozhodnutí vydané podle § 160 odst. 5 tr. ř. je rozhodnutím procesního charakteru a pro obviněného má stejné důsledky, jako rozhodnutí vydané podle § 160 odst. 1 tr. ř., tedy jako zahájení trestního stíhání, když musí obsahovat stejné náležitosti (viz odkaz na odst. 1 a 2 § 160 tr. ř. v odstavci 5). V případě postupu podle odst. 5 § 160 tr. ř. se totiž jedná o zahájení trestního stíhání pro další jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu, neboť po zahájení trestního stíhání vyšel najevo další nový útok, který v původním usnesení o zahájení trestního stíhání nebyl zahrnut nebo po zahájení trestního stíhání vyšel najevo zcela nový skutek (nejedná se o pokračující skutek), pro který dosud nebylo proti obviněnému zahájeno trestní stíhání. Smyslem a účelem odst. 5 § 160 tr. ř. je dosáhnout toho, aby pro každý dílčí útok či nový skutek bylo zahájeno trestní stíhání vůči konkrétnímu obviněnému, tedy aby tento obviněný věděl, že je stíhán pro další dílčí útok popř. nový skutek a mohl tak na tuto situaci reagovat z pohledu své obhajoby, když i v případě rozšíření trestního stíhání musí usnesení o zahájení trestního stíhání obsahovat stejné náležitosti jako v případě postupu podle § 160 odst. 1 tr. ř. Proto lze námitku obviněného, že policejní orgán měl vydat usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř. a tedy zcela nově zahájit trestní stíhání a nikoliv rozšiřovat usnesení o zahájení trestního stíhání postupem podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. považovat za zcela lichou a pro stručnost je možno odkázat na úvahy Nejvyššího soudu pod bodem 109 a násl. tohoto rozhodnutí. Zde je na místě nutno konstatovat, že ani v případě, že by bylo možné označit usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. ze dne 12. 5. 2010 za nicotný akt, když ovšem o takový případ se nejedná, k uplynutí promlčecí doby od dokončení posledního dílčího útoku pokračujícího trestného činu by nedošlo ani v okamžiku, kdy bylo vydáno usnesení policejního orgánu podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. ze dne 22. 12. 2014, č. j. OKFK-64-618/TČ-2009-251102, jehož smyslem a účelem je fakticky zahájit trestní stíhání konkrétního obviněného pro určitý skutek, pro který dosud nebylo zahájeno trestní stíhání.

119. Pro úplnost je vhodné dodat (a vyplývá to ostatně již z textu shora), že dovolací argumentace obviněného spočívající v tvrzení, že skutek byl již promlčen, je opakováním shodné námitky uplatněné v rámci odvolání (a již v průběhu celého trestního řízení od jeho počátku), s níž se orgány činné v trestním řízení opakovaně zabývaly a správně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí (viz str. 87 rozsudku Městského soudu v Praze, bod 17., str. 37, rozsudku Vrchního soudu v Praze).

10.

K naplnění objektivní stránky trestného činu

120. K otázce naplnění objektivní stránky zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jejíž nenaplnění obviněný v dovolání vytýká soudům nižších stupňů (bod 16, bod 20a, str. 31 dovolání a další), je vhodné zdůraznit, že soudy nižších stupňů na obdobné námitky obviněného již reagovaly, posuzovaly, zda v předmětné věci došlo k naplnění podvodného jednání obviněným. Nejvyšší soud nejprve především ve vztahu k naplnění skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku považuje za nutné odkázat na bod 90 tohoto rozhodnutí, ve kterém je rozvedena objektivní stránka tohoto trestného činu.

121. Z pohledu postupu soudů nižších stupňů je možno odkázat na náležité odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 36-37, 47-52, 63-64, 66-68, 95, 99 rozsudku Městského soudu v Praze), ve kterém rozvedl své úvahy ohledně naplnění objektivní stránky zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Rovněž soud druhého stupně se otázkou naplnění všech objektivních znaků daného trestného činu zabýval a to právě z pohledu obhajoby obviněného (viz body 50-57). Nejvyšší soud v dané souvislosti považuje za vhodné pro stručnost odkázat na své úvahy obsažené v bodě 90, 94, 95 tohoto rozhodnutí, které se týkají naplnění objektivní stránky zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, když obviněný část své dovolací argumentace ohledně nenaplnění všech znaků zvolené skutkové podstaty podřazuje pod námitku extrémního rozporu.

122. Obecně je třeba konstatovat, že obviněný ve svém dovolání brojí především proti tomu, že by byla některá osoba uváděna v omyl a současně namítá, že to nebyl on, kdo klienty uváděl v omyl, neboť nepodepisoval převodní příkazy, neuzavíral smlouvy s klienty a nečinil hotovostní výběry z účtů korporace, neevidoval účetní doklady, tedy nedisponoval finančními prostředky společnosti K., a že mohl a také jednal bez znalostí všech podstatných skutečností. K námitce nenaplnění objektivní stránky trestného činu podvodu lze říci, že by se mohlo jednat o otázku hmotněprávního posouzení věci, avšak dovolatel v rámci této námitky fakticky zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů. Jinými slovy se jedná zdánlivě o právně relevantní námitku, avšak obviněný se pouze domáhá přezkoumání skutkových zjištění soudů nižších stupňů, což však v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné (výjimku představuje existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy). Bez ohledu na tento závěr považuje Nejvyšší soud se k některým námitkám obviněného za vhodné vyjádřit.

123. Ve vztahu k tomu, co se rozumí uvedením v omyl, lze odkázat opětovně na bod 90 tohoto rozhodnutí. Současně je třeba zdůraznit, že o omyl půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Omyl se může týkat i skutečností, které teprve mají nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení. Uvedení v omyl pak chápeme jako jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž uvedení v omyl lze dosáhnout lstí, ale i pouhou nepravdivou informací (srov. přiměřeně ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. Vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2 049).

124. Naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku předpokládá existenci příčinné souvislosti mezi omylem určité osoby (resp. její neznalostí všech podstatných skutečností) a jí učiněnou majetkovou dispozicí a dále příčinnou souvislost mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem čtyři osoby: pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 8 Tdo 541/2016). Kromě pachatele může jít u ostatních osob také o právnické osoby. Má-li být trestný čin podvodu spáchán s využitím omylu (nebo neznalosti všech podstatných skutečností) právnické osoby, musí jednat v omylu (resp. s uvedenou neznalostí) fyzická osoba, která je nebo by byla v dané věci oprávněna učinit příslušný právní úkon spojený s majetkovou dispozicí jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení (srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 8 Tz 136/2000, uveřejněné pod č. 5/2002-I. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

125. V posuzované věci obviněný spáchal trestný čin jako místopředseda představenstva společnosti K. Dovolatel byl jednak statutárním orgánem společnosti K., jednak vedoucím obchodního oddělení. Zde je třeba uvést, že z provedeného dokazování je nepochybné, že to byl právě obviněný a zemřelý J. K., kteří fakticky společnost K. řídili a o všem podstatném rozhodovali, když to byl právě obviněný, který rozhodující měrou realizoval podvodné jednání vůči poškozeným, ale i pracovníkům společnosti K., kteří měli rovněž za to, že předmětná společnost postupuje podle uzavřených smluv s klienty, tedy obchoduje na zahraničních trzích s měnami a je zisková, o čemž svědčily i výpisy z účtů, které pracovníci společnosti K. vyhotovovali právě na základě informací obviněného (blíže viz body 89, 93, 98 tohoto rozhodnutí). Nelze tedy akceptovat argumentaci obviněného, že ze svého postavení v hierarchii obchodní společnosti nevěděl, jakým způsobem bylo nakládáno s finančními prostředky klientů společnosti, ať už ve smyslu využívání jejich peněz na úhradu provozních nákladů společnosti či ve smyslu hotovostních výběrů nebo předstíraného obchodování s těmito finančními prostředky, neboť tuto argumentací vyvrací dokazování provedené soudy nižších stupňů.

126. Na základě všech shora uvedených skutečností je nutné výhradu obviněného, že není osobou, která by se dopustila po objektivní stránce trestného činu podvodu, považovat za nedůvodnou, protože soudy v potřebné míře objasnily a vysvětlily postavení obviněného ve společnosti K., včetně skutečností významných pro závěr, že K. prostřednictvím pokynů obviněného nejpozději od 1. 1. 2002 předstírala před ČNB, že neprovádí žádnou obchodní činnost, která by byla předmětem původní, ani nově udělené licence, že neobchoduje ani na vlastní, ani na cizí účet, zatímco před svými klienty, a to jak původními, s jejichž penězi stále disponovala, tak novými klienty, od nichž další finanční částky přijímala (jakož i přijímala částky od původních klientů na základě uzavřených dodatků smluv) předstírala, že na základě licence č. XY i nadále obchoduje vlastním jménem s jejich finančními prostředky na trhu s měnami, a to přesto, že devizová licence ČNB ev. č. XY společnosti výslovně zakazovala v předchozích praktikách v obchodování s měnovými deriváty pokračovat a umožňovala K. provádět pouze spotové obchody s okamžitým vypořádáním finančních prostředků, když finanční prostředky klientů v rozporu s uzavřenými smlouvami použila pro úhradu svých nákladů a k dalším nezjištěným účelům. Obviněný byl tedy zjevně tím, kdo klienty společnosti při sjednávání smluv (byť zprostředkovaně přes obchodní zástupce) uvedl v omyl.

127. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že není stěžejní, že obviněný nevěděl o každé jednotlivé uzavřené smlouvě s klienty či uzavřeném dodatku a zda je podepsal či nikoliv, že neřídil účetní oddělení a neměl tedy přehled o každé jedné účetní transakci, která ve společnosti proběhla. Důležité a rozhodující je, že z provedeného dokazování vyplývá, že dovolatel činnost společnosti K. v postavení místopředsedy představenstva řídil, bylo mu známo a věděl o tom, že její pracovníci či externí pracovníci uzavírají smlouvy o obchodování či dodatky k těmto smlouvám, což bylo i předmětem inzerované činnosti společnosti K., a že tito klienti zasílají na účet společnosti své finanční prostředky (viz např. výpověď svědkyně H.) a s tímto souhlasil. Současně je nepochybné, že to byl právě obviněný, kdo nejen ve vztahu ke klientům, ale i pracovníkům či extérním pracovníkům K. předstíral, že firma má licenci ČNB k obchodování na zahraničních trzích, ale že především postupuje podle uzavřených smluv či dodatků k nim a tedy s těmito finančními prostředky klientů řádně obchoduje na zahraničních trzích, což neodpovídalo skutečnosti, když i zajišťoval podklady pro vyhotovování výpisů z účtů pro jednotlivé klienty, které měly dokladovat, že je postupováno podle uzavřených smluv či dodatků k nim a že obchodování s finančními prostředky klientů je ziskové, což nebyla pravda a zároveň věděl o hotovostních výběrech z účtu společnosti K. Jinak vyjádřeno, z provedeného dokazování je zjevné, že obviněný byl jedinou osobou, která řídila obchody a dávala k nim pokyny obchodníkům, zaměstnaným ve společnosti, i jedinou osobou, která do Back Office dávala podklady pro vyúčtování údajných obchodů jednotlivých klientů, a to přes současné prohlášení České národní bance (včetně obviněným podepisovaných předkládaných příloh o stavu zahraničních účtů), že žádné obchody od ledna 2002 společnost neprovádí. Dovolatel si byl vědom i zneužívání finančních prostředků klientů zemřelým J. K., což má dovolací soud za prokázané nejen z výpovědí svědků (účetních, které obviněného na odčerpávání finanční hotovosti z tzv. „klientských účtů“ upozorňovaly), ale také z listinných důkazů, které předložil na svoji obhajobu sám obviněný - např. z e-mailové komunikace obviněného se svědkyní P. (č. l. 11 307), která jej usvědčuje o vědomosti finančních „výpůjček“ J. K. Z pohledu těchto závěrů jsou také bezpředmětné námitky obviněného stran toho, zda podepsal všechny smlouvy s klienty a zároveň poškozenými či nikoliv (viz např. poškozený B.).

128. Obecně je třeba uvést, že i logicky vzhledem k rozsahu páchané trestné činnosti nelze samozřejmě očekávat, že by statutární orgán, kterým nepochybně obviněný jako místopředseda představenstva byl, měl a mohl vědět o každé transakci, která se uskutečnila v rámci činnosti uvedené společnosti úplně všechno do detailu, když rozhodující a podstatné je, že měl rámcovou představu o činnosti firmy K., tedy co je předmětem její činnosti, když na realizaci její činnosti se aktivně podílel (viz úvahy shora), když si byl i vědom toho, jaké výsledky firma vykazuje. Zde je třeba zdůraznit, že za situace, kdy svědkyně P. upozorňovala obviněného na to, že výše finančních prostředků na účtu u Deutsche Bank neodpovídá výpisům z účtů tak, jak byly generovány a jak byly zasílány klientům (viz protokol z hlavního líčení č. l. 11 909), tak pokud by obviněný o podvodném jednání skutečně nic nevěděl a aktivně by se na něm nepodílel, pak by jistě situaci týkající se nesrovnalostí mezi klientskými výpisy a skutečným stavem peněz na účtech začal nějak řešit, což však neudělal a svědkyni pouze utvrdil v tom, že je vše v pořádku. O tom, že používání finančních prostředků klientů k chodu společnosti je v rozporu se zákonem, byl dovolatel upozorňován ze strany ČNB v rámci správního řízení o porušování licence pod č. j. SP: 2001/2370/620 (protokol ze dne 11. 7. 2001, protokol o ústním jednání ze dne 26. 7. 2001). Je tedy nepochybné, že argumentaci obviněného, že on sám byl uváděn v omyl, nelze přisvědčit, když je zcela zjevné, že z titulu svého postavení měl přístup k účetnictví, měl evidentně o účetnictví společnosti přehled, a byl si zcela vědom nezákonnosti postupu společnosti při nakládání s finančními prostředky klientů.

129. Na základě všech těchto skutečností je nutné výhradu obviněného, že není osobou, která by se dopustila po objektivní stránce trestného činu podvodu, považovat za nedůvodnou, protože soudy v potřebné míře objasnily a vysvětlily skutečnosti významné pro závěr o naplnění všech znaků zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.

11.

K naplnění subjektivní stránky trestného činu

130. Obviněný rovněž namítá nenaplnění subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (viz str. 4 a násl. dovolání), když tuto námitku částečně podřazuje i pod námitku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Stejně jako u předešlé námitky však obviněný svou argumentaci směřuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, jak již bylo naznačeno v bodě 90 tohoto rozhodnutí a za takové situace není tato způsobilá naplnit zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný. Bez ohledu na uvedené, dovolací soud uzavírá, že soudy nižších stupňů učiněné závěry ve vztahu k subjektivní stránce jsou správné a mající i dostatečný skutkový podklad ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně, který vyjádřil, že obviněný …„v úmyslu neoprávněně obohatit společnost K. E. a způsobit tak níže uvedeným klientům K. škodu….za využití zaměstnanců společnosti K., externích pracovníků i prostřednictvím inzerce na webových stránkách společnosti nabízel klientům společnosti K. finanční služby spočívající ve zhodnocení finančních prostředků klientů při realizaci obchodů na zahraničních finančních trzích s měnovými deriváty, předstíraje před klienty, že společnost… je i po datu 1.1. 2002 držitelem devizové licence ČNB, která ji opravňuje obchodovat s měnovými deriváty, ačkoliv si byl vědom, že licence evidenční č. XY … obchodování společnosti K. s měnovými deriváty výslovně vylučuje … a uzavíral s klienty smlouvy o obchodování či dodatky…předstíral, že společnost … obchoduje…, a to i přesto, že společnost… s vloženými finančními prostředky… klientů… neobchodovala“.

131. Přestože se Nejvyšší soud touto námitkou již částečně zabýval v bodě 90 a násl. tohoto rozhodnutí považuje za vhodné určité skutečnosti blíže rozvést. Obecně je třeba uvést, že zavinění se chápe jako vnitřní psychický stav pachatele k podstatným složkám trestného činu a musí být dáno v době činu (P. Šámal a kol., Trestní zákoník: Komentář I., 1. vydání, Praha: C. H. Beck, s. 165). Závěr o zavinění, tedy zda na straně pachatele je dáno zavinění a v jaké formě, je závěrem právním. Zavinění má dvě formy, úmysl (§ 15) a nedbalost (§ 16), přičemž závěr o zavinění musí být vždy prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplývat (srov. R 19/1971). Jinak vyjádřeno, závěr o zavinění musí být podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout, když okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem [srov. například zprávy Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72, a ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf 30/76 (uveřejněné pod č. 62/1973 a 41/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12]. U trestného činu podvodu pokud jde o zavinění, tak se v případě základní skutkové podstaty, jak již bylo naznačeno, vyžaduje úmysl a v případě kvalifikované skutkové podstaty podle § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, postačuje nedbalost ve smyslu § 17 písm. a) tr. zákoníku. V předmětné věci soudy nižších stupňů uzavřely, že obviněný jednal v úmyslu přímém (viz str. 99 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž soud druhého stupně se s jeho závěry zcela ztotožnil.

132. V posuzované věci učiněná skutková zjištění podle Nejvyššího soudu v potřebné míře svědčí o tom, že obviněný jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Při formulování tohoto závěru vycházely soudy zejména z objektivních okolností, které byly příčinou vyvolání omylu na straně poškozených (k omylu viz výše body 95, 122, 123 a 125 tohoto rozhodnutí) a vzniku škody na jejich majetku, dále role obviněného v hierarchii společnosti, způsobu jeho vystupování, nástrojů použitých k vylákání finančních prostředků klientů, postup dovolatele v rámci výkonu své funkce vedoucího obchodního oddělení a statutárního orgánu, skutečnosti, které musely být obviněnému známy (dosah licence, způsob prezentace společnosti a nabízené produkty, okruh a počet poškozených osob, nepravdivost poskytování informací, nereálnost závazku navrhovaného vkladatelům, způsob, jakým bylo s finančními prostředky klientů nakládáno, který se neshodoval ani s tím, co bylo prezentováno poškozeným, ani s tím, co bylo prezentováno ČNB). Nad rámec tohoto závěru odkazuje Nejvyšší soud na úvahy ohledně naplnění subjektivní stránky jednání obviněného pod body 96-98 tohoto rozhodnutí.

133. Soudy správně dospěly k závěru, že obviněný musel vzhledem ke svému postavení, náplni práce a vystupování mít vědomost o tom, že společnost K. s finančními prostředky klientů nebude a zejména nemůže obchodovat, neboť nebyla oprávněna na základě devizové licence č. XY obchodovat s měnovými deriváty. Byl si jasně vědom skutečnosti, že pokud společnost nebude vykazovat fiktivní obchodování s finančními prostředky klientů, nebudou klienti do společnosti dál investovat, proto společnost zasílala svým klientům měsíčně výpisy, které byly zpracovány na základě podkladů, které dodával pouze obviněný a které byly fiktivní. Je tedy zřejmé, že obviněný věděl o tom, že se jedná o podvod a s penězi klientů nebude obchodováno, a současně si byl vědom toho, že proto, aby mohl v trestné činnosti pokračovat, je nezbytné utvrzovat nejenom klienty společnosti v tom, že společnost s jejich finančními prostředky obchoduje a z těchto obchodů klienti profitují. Nelze tedy mít pochyb o tom, že už v okamžiku, kdy byly s klienty společnosti K. uzavírány smlouvy o obchodování nebo dodatky k již dříve uzavřeným smlouvám, si obviněný byl vědom toho, že společnost nebude moci dostát ani základním podmínkám vyplývajícím ze smlouvy. Obviněný jako statutární orgán společnosti a jakožto vedoucí oddělení obchodování věděl, že společnost s finančními prostředky klientů neobchoduje a ani obchodovat nemůže, a současně si byl vědom toho, že společnost peníze klientů používá k úhradě provozních nákladů společnosti, jakožto i k dalším blíže nespecifikovaným účelům, což bylo v rozporu s uzavřenými smlouvami. Obhajoba obviněného, že si myslel, že předmětná společnost s finančními prostředky klientů obchoduje, byla vyvrácena provedenými důkazy, na které je poukazováno v odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (viz např. bod 48 rozsudku soudu druhého stupně). Obviněný si byl plně vědom toho, že smlouvy společnost K., uzavírá s klienty jen jako prostředek k vylákání jejich finančních prostředků. Z uvedeného je současně evidentní, že se na podvodném jednání společnosti přímo úmyslně podílel.

134. Vzhledem ke skutkovým závěrům, ke kterým soudy nižších stupňů dospěly na základě provedeného dokazování nelze přisvědčit ani tvrzení dovolatele, které navíc směřuje do způsobu hodnocení důkazů, že by jeho podvodný úmysl byl dovozován zpětně, nikoliv na podkladě skutečností daných v době jeho jednání, ale až podle konečného následku a pouze na základě formálního postavení jeho ve společnosti. Pokud obviněný namítá, že neměl tušení, že společnost s finančními prostředky klientů neobchoduje způsobem, jaký deklarovala v uzavřených smlouvách o obchodování a způsobem, který by byl v souladu s udělenou licencí, pak dovolací soud předně uzavírá, že tyto námitky jsou skutkového charakteru, a současně se Nejvyšší soud s těmito námitkami obviněného již vypořádal níže. K tomuto dovolací soud považuje za vhodné zmínit pouze to, že skutečnost, že společnost s penězi klientů neobchodovala, byla v tomto rozhodnutí postavena již opakovaně najisto a není tedy nutné k této námitce obviněného ničeho další rozvádět, když s touto se již v dostatečném rozsahu vypořádaly soudy nižších stupňů.

135. Dovolací soud musí dále přisvědčit tvrzení státního zástupce, že pro závěry o zavinění obviněného není rozhodné to, zda obviněný věděl do podrobnosti obsah všech smluv uzavíraných s jednotlivými klienty, včetně označení druhé smluvní strany a např. i data podpisů smluvních stran, či zda měl dopředu naplánováno, v jakém poměru v budoucnu dojde k částečnému vrácení prostředků některých klientů, s čímž bylo v obecné rovině v určitém rozsahu ze strany osob jednajících za společnost K., včetně obviněného počítáno. Zde je třeba odkázat na předchozí úvahy Nejvyššího soudu, když je třeba opětovně zdůraznit, že pokud chtěl obviněný zvýšit důvěryhodnost společnosti K., a tím přesvědčit klienty, aby do společnosti investovali opětovně, musel jim finanční prostředky částečně vyplácet, jinak by nebylo objektivně možné, aby páchal trestnou činnost tak dlouhou dobu, neboť v případě, že by peníze klientům společnost nevyplácela, klienti by do společnosti následovně neinvestovali a na celé podvodné jednání by se přišlo v poměrně krátké časové době. Jinak řečeno, výplata úroků či některých vložených vkladů jednotlivým poškozeným fakticky představovala způsob uvádění poškozených v omyl a byla součástí podvodného úmyslu v době jednání obviněného. Společnost tak konala pouze za účelem zvýšení své věrohodnosti, a aby do společnosti investovali tito klienti opětovně, případně aby společnost získala klienty nové. Vyplácení finančních prostředků tedy sloužilo pouze k umožnění podvodného jednání po co nejdelší dobu.

136. Na tomto místě Nejvyšší soud již pouze považuje za vhodné uvést, že závěry obou soudů o zavinění obviněného ve formě přímého úmyslu považuje za správné a zcela odpovídající skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů.

12.

Námitky týkající se hodnocení důkazů

137. Obviněný dále namítá deformaci a dezinterpretaci důkazů soudy nižších stupňů (str. 35-40 dovolání). Z obsahu konkrétně uplatněné dovolací argumentace je ovšem zřejmé, že obviněný primárně brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, se kterými vyslovuje nesouhlas, konktrétně zejména se způsobem hodnocení výpovědí svědkyň H. a P., svědků z řad spolupracovníků společnosti K. (svědka S., F., P.), jakož i dalších svědků (např. svědka V., P., Ř., N.), když dovolatel rovněž nesouhlasí se závěry, které soudy učinily z listinných důkazů. Takto formulované dovolací námitky však nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, neboť ve své podstatě směřují do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Je tedy zjevné, že nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod. Obecně je však nezbytné uvést, že zejména soud prvního stupně se otázkou hodnocení důkazů řádně zabýval, své úvahy náležitě zdůvodnil, v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., když provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, ale zejména v jejich souhrnu, takže na rozdíl od obviněného nehodnotil provedené důkazy izolovaně, ale i v jejich vzájemných souvislostech (viz 39-95 rozsudku soudu prvního stupně). Uvedený soud se i velmi podrobně zabýval věrohodností výpovědí jednotlivých svědků, když i řádně zdůvodnil, proč některé svědky považuje za věrohodné a některé za sníženě věrohodné (např. svědkyně O., U.), přičemž vzal v úvahu i obsah listinných důkazů a závěry znaleckého posudku z oboru ekonomika. Jeho úvahy a závěry lze proto považovat za logické a netrpící žádnou deformací provedených důkazů.

138. Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné se vyjádřit k námitce obviněného týkající se posouzení věrohodnosti svědkyně P., byť tato deklarovaný dovolací důvod, ale ani žádný jiný, nemůže naplňovat, neboť posouzení otázky věrohodnosti svědků spadá do otázky hodnocení důkazů. Předně je zde na místě vhodné zopakovat, že posuzování věrohodnosti svědka nepřísluší obviněnému, nýbrž soudu. Navíc je nutno zdůraznit, že soud prvního stupně se věrohodností svědkyně zabýval, když výslovně uvedl, že její výpověď považuje za zcela věrohodnou, přičemž i řádně rozvedl z jakých důvodů (viz str. 46 rozsudku). Nelze skutečně pominout, že soud výslovně poukázal na skutečnost, že výpověď této svědkyně nestojí osamoceně, ale podporují ji i další provedené důkazy, zejména výpověď svědkyně H., která fungování společnosti popsala obdobně jako tato svědkyně, byť se vyjadřovala k období předcházejícímu 1. 1. 2002. Nakonec věrohodnost výpovědi této svědkyně podporují i další svědci, kteří se rovněž vyjadřovali k činnosti společnosti K., a kteří nejsou žádným způsobem na věci zainteresováni vzhledem ke svému pracovnímu zařazení a pozici ve firmě K. (např. svědkyně M. P.). Věrohodností této svědkyně se zabýval také soud druhého stupně, když obviněný námitku nevěrohodnosti uvedené svědkyně uplatnil i v odvolacím řízení, přičemž dospěl k závěru, že její výpověď je věrohodná (viz bod 42., str. 43 rozsudku soudu druhého stupně), přičemž jeho úvahám nelze vytknout nějakou nelogičnost či deformaci. Z uvedeného je tedy zjevné, že v tomto směru nelze odůvodnění soudů nižších stupňů nic vytknout.

139. Rovněž skutečnost týkající se důvodu výslechu svědka V. nelze pod zvolený dovolací důvod podřadit. Jedná se o námitku do rozsahu dokazování. Zde je nutno zdůraznit, že není rozhodující, zda výslech tohoto svědka navrhla obhajoba či soud prvního stupně výslech tohoto svědka provedl na základě vlastního rozhodnutí. Pokud je tedy v bodu 16 rozhodnutí soudu druhého stupně uvedeno, že tak učinil soud prvního stupně na návrh obviněného, nelze z této jisté nepřesnosti dovozovat nějakou dezinterpretaci důkazů soudy. Navíc je možno uvést, že z protokolu o hlavním líčení, v jehož rámci byl vyslechnut znalec Ing. Strejc, je nepochybné, že obviněný namítal nezákonnost opatření podkladů ze strany policejního orgánu pro vypracování znaleckého posudku, takže z tohoto pohledu lze říci, že svědek byl skutečně nepřímo vyslechnut na základě návrhu obviněného, když svědek byl jedním ze zpracovatelů trestního spisu a obviněný zpochybňoval zákonnost postup policejního orgánu.

13.

Výše škody

140. Z obsahu dovolání je dále zjevné (viz bod 25a,b str. 18-28 dovolání), že obviněný napadá především způsob, jakým byla soudem druhého stupně určena škoda, jako znak dané skutkové podstaty. Nejvyšší soud považuje především za nezbytné uvést, tato námitka je částečně podřaditelná pod zvolený dovolací důvod, neboť obviněný namítá otázku, co se rozumí škodou jako znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu, když současně jeho námitky ovšem částečně směřují i do hodnocení důkazů ohledně výše způsobené škody, neboť obviněný namítá, že soud druhého stupně ve vztahu ke stanovení výše způsobené škody pominul některé výběry finančních prostředků poškozených z účtu firmy K.

141. Vzhledem k naznačené problematice je proto vhodné uvést, z jakých podkladů vycházely soudy obou stupňů ve svých závěrech o stanovení výše škody, jako znaku dané skutkové podstaty a současně, jakým způsobem pak výši škody určily. Soud prvního stupně určil výši škody na podkladě výše jednotlivých vkladů vložených klienty na základě uzavřených smluv o obchodování či dodatků na účty společnosti K. po 1. 1. 2002, u kterých byl soud schopen ověřit z účetnictví společnosti a korespondujících výpisů z účtů poskytnutých bankami podle § 8 odst. 2 tr. ř. reálně uskutečněné vklady klientů. Jako další podklady pak sloužily certifikáty o vložených finančních prostředcích, když soud vycházel z toho, že tyto certifikáty nemusí vždy zobrazovat přesný vklad ani přepočet měn, v nichž byly finanční prostředky na účty vloženy a podle jeho názoru tak nemohly sloužit jako přímý důkaz o přijaté platbě. Takovým důkazem byl dle závěrů tohoto soudu pouze výpis z účtů v kombinaci s dalšími podklady. Ve sporných případech vkladů, soud prvního stupně podle zásady in dubio pro reo uznal obviněného vinným jen konkrétní nižší částkou, připsanou na účet, byť ponížení v daném případě (s ohledem na vydaný certifikát na plnou částku, na níž zní uzavřená smlouva, tedy například 100 000 Kč při vkladu 99 700 Kč) mělo být pravděpodobně účtováno k tíži společnosti K. v rámci např. účtování poplatku za vklad. Při určování výše škody tedy soud prvního stupně všechny jednoznačně neprokázané transakce vypustil. I při takovém postupu pak dospěl k závěru, že celkový souhrn vložených částek neoprávněně podvodně vylákaných od klientů činil nejméně částku přesahující 110 milionů Kč. Soud prvního stupně při samotném stanovení výše škody jako znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu (viz str. 99 rozsudku tohoto soudu) vycházel z ustálené judikatury k určení výše škody při podvodném vylákání finančních prostředků, hlavně z rozhodnutí Nejvyššího soudu, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 32/2004, z nichž vyplývá, že „došlo-li podvodným vylákáním k dokonání trestného činu, pak je škodou celá částka bez ohledu na to, zda pachatel část vylákaných peněz později vrátí.“ Vrácené finanční prostředky jsou podle tohoto citovaného rozhodnutí považovány pouze za náhradu škody po dokonání trestného činu, popř. za polehčující okolnost. Proto soud v odsuzující části výroku rozsudku uvedl u jednotlivých útoků vůči poškozeným neoprávněně vylákané vklady připsané na účet společnosti K. po uvedení klientů v omyl uzavřenou smlouvou nebo jejím dodatkem, bez ohledu na to, zda klientům byly vyplaceny nějaké úroky z vkladů.

142. Odvolací soud, jež uvedený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumával na podkladě odvolání obviněného, státní zástupkyně a poškozených, dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když v podstatě přijmul konstrukci obžaloby, která za základ způsobené škody považovala souhrn peněžních vkladů, které byly pod nepravdivou záminkou řádného obchodování na forexových trzích vylákány od poškozených, když ovšem podle soudu druhého stupně měla být škoda ve vztahu k naplnění znaku způsobení škody ponížena o výběry finančních prostředků jednotlivými klienty z těchto účtů. Z pohledu odvolacích námitek obviněného se pak vypořádal i s otázkou určitých namítaných přehlédnutí, nepřesností, či drobných nejasností, když se jednalo o nepříliš podstatné nesrovnalosti týkající se jednotlivých poškozených, které v odůvodnění vysvětlil či k nim zaujal určitý názor, případně na podkladě doplnění dokazování vlastním rozhodnutím odvolacího soudu odstranil (viz bod 73. – 92., str. 53-57 rozsudku tohoto soudu). V bodě 93. na str. 57 svého rozsudku pak soud druhého stupně, jak již bylo naznačeno, vyslovil názor, že považuje za nesprávnou konstatovanou konstrukci způsobené škody soudem prvního stupně na podkladě vkladů poškozených nesnížených o výběry finančních prostředků, která koliduje s pojetím pokračujícího trestného činu podvodu spáchaného pokračujícími útoky vůči jednotlivým klientům, které naopak považuje odvolací soud za správné. Jelikož soud druhého stupně shledal odvolání obviněného proto jako částečně důvodné, zrušil v celém rozsahu část napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně pod bodem I., tj. výrok o vině, výrok o trestu i výrok o náhradě škody, a na podkladě toho, že sám znovu provedl v potřebném rozsahu některé důkazy, rozhodl o vině, trestu a náhradě škody znovu. Soud druhého stupně provedl určité úpravy ve vztahu k výši způsobené škody (viz bod 96. – 104., str. 58-59 rozhodnutí tohoto soudu) a dospěl k závěru, že celková výše způsobené škody činí 99 753 560,07 Kč oproti původní částce 110.535.279,12 Kč.

143. Předně považuje Nejvyšší soud k tomuto postupu soudů nižších stupňů za vhodné zmínit některá teoretická východiska. Při stanovení výše škody je třeba vycházet ze znění ustanovení § 137 tr. zákoníku. Podle něj platí, že při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době v místě činu prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav. Přiměřeně se postupuje při stanovení výše škody na jiné majetkové hodnotě. Uvedená hlediska jsou ve vzájemném poměru subsidiarity. Primárně je tedy třeba vycházet z ceny obvyklé v místě a čase, a teprve tehdy, nelze-li toto hledisko použít, stanovuje se škoda podle dalších v úvahu přicházejících hledisek.

144. Trestný čin podvodu je dokonán obohacením pachatele nebo jiného, přičemž mezi omylem a následnou majetkovou transakcí u poškozeného na jedné straně a škodou u poškozeného a obohacení jiné osoby musí být příčinná souvislost. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může být menší, ale i větší než způsobená škoda. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy (viz ŠÁMAL, P. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2 056-2 057).

145. V projednávaném případě se jednalo o škodu způsobenou trestným činem podvodu podle § 209 tr. zákoníku, kdy záměrem obviněného bylo od samého počátku vůbec neplnit podmínky smlouvy, takže za takové situace bylo za škodu nutno považovat celou částku, kterou obviněný od poškozených vylákal na základě předmětných smluv či dodatků k nim a kterou poškození (resp. oklamaní) předali společnosti K. (obohacenému). Škodu v tomto případě vlastně představovala celá částka, která byla uvedena ve smlouvě o obchodování s měnami za předpokladu, že tato částka, byla také poškozenými obohacené společnosti K. převedena. Na takto určené výši škody jako znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu nemění nic ani fakt, že společnost K. následně některým klientům vyplatila určité finanční prostředky, a to v průběhu jejich obchodního vztahu (jako smluvené úroky) a to právě s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, především rozhodnutí publikované ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 32/2004, ze kterého vyplývá, že: došlo-li k podvodným vylákáním peněz od poškozeného již k dokonání trestného činu podvodu podle § 250 tr. zákona, pak je způsobenou škodou celá peněžitá částka bez ohledu na to, zda pachatel později poškozenému vylákané peníze nebo jejich část vrátí. Případné vrácení peněz se považuje za náhradu způsobené škody nebo její části, což může být soudem zohledněno při rozhodování o trestu a o náhradě škody. V konkrétním případě pak škodu představovaly všechny finanční prostředky, počínaje dnem 1. 1. 2002 vložené klienty na účet společnosti K., na základě uzavřených smluv či dodatků k těmto smlouvám, které byly podvodně vylákány, neboť společnost K. nejpozději od tohoto data žádné obchody ve prospěch svých klientů vlastním jménem neprováděla, veškeré finanční prostředky, které klienti do společnosti za účelem obchodování po tomto datu vložili, užívala společnost nejpozději od 1. 1. 2002 výhradně k vlastním účelům, a to zcela v rozporu s uzavřenou smlouvou o obchodování, takže se vůči těmto klientům dopouštěl obviněný prostřednictvím firmy K. podvodného jednání ve vztahu ke všem těmto vloženým finančním prostředkům.

146. Nejvyšší soud je proto toho názoru, že způsob, kterým určil výši škody soud prvního stupně je ve vztahu k danému trestnému činu a s ohledem na uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu (R 32/2004) správný a postihuje celé jednání obviněného, zejména jeho úmysl v době uzavírání předmětných smluv o obchodování či dodatků k nim. Z přednesené konstrukce pro určení výše škody je tedy zjevné, že výběry poškozených pro stanovení výše škody nejsou relevantním údajem, neboť škodou ve smyslu § 209 tr. zákoníku při podvodném vylákání finančních prostředků je celá částka předávaná poškozenými obohacenému za předpokladu, že tatáž částka byla také poškozenými obohacené společnosti převedena. Přesto je třeba zdůraznit, že pokud se týká skutečnosti, že poškození si mohli vybírat úroky, tak je třeba uvést, že právě tato možnost byla součástí podvodného úmyslu obviněného a měla vytvořit zdání, že společnost K. dodržuje podmínky uzavřených smluv a jejich dodatků. Zde je na místě uvést, že obviněný především nemohl v době uzavírání předmětných smluv vědět, zda poškození možnosti vybrat si úroky v průběhu smluvního vztahu vždy využijí či nikoliv, takže ani nemohl stoprocentně očekávat, že tak poškození učiní, tedy zda se tak stane, bylo zcela na jeho vůli nezávislé. Takže se jednalo o nejistou budoucí událost a podvodný úmysl obviněného tedy zahrnoval celou částku, kterou poškození zaslali firmě K. Navíc tyto úroky byly vypláceny, pokud o ně poškození požádali, právě z finančních prostředků získaných trestnou činností, takže ani z tohoto pohledu nebyl důvod tyto částky nezahrnout do výše způsobené škody jako znaku zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Lze tedy uzavřít, že ze strany firmy K., ale především obviněného se jednalo nepochybně o jisté náklady, které musela společnost K. na spáchání trestné činnosti vynaložit, přičemž tyto jako takové nelze odečítat od celkové částky představující způsobenou škodu (viz př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 8 Tdo 518/2015). V dané souvislosti lze připustit, že argumentace, že poškození si vybírali úroky z obchodování s měnami by měla význam v případě trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku.

147. Obidum dicter je vhodné uvést, že i pokud by Nejvyšší soud akceptoval způsob stanovení výše způsobené škody soudem druhého stupně a zároveň souhlasil se všemi námitkami obviněného, které uplatnil v rámci podaného dovolání a které se týkají údajného neodečtení od výše způsobené škody u jím výslovně uvedených poškozených všech vyplacených úroků, tak by výše způsobené škody byla ponížena o částku kolem 8.927.983,67 Kč a 3 518 USD, což by nemohlo mít vliv na právní kvalifikaci jednání obviněného, když výše způsobené škody by dosahovala částky 90.000.000 Kč. Případné snížení výše způsobené škody jako znaku skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku by pak nemohlo mít vliv ani na uložený trest, když obviněnému byl uložen trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby stanovené § 209 odst. 5 tr. zákoníku, přičemž by tato případná vada neměla vliv ani na výrok o náhradě škody. Nejvyšší soud za těchto okolností neshledal, že i kdyby bylo možno (teoreticky) zcela akceptovat uplatněné námitky obviněného stran výše způsobené škody, že by napadené rozhodnutí nemohlo obstát a že by nebylo spravedlivé na jeho právní moci trvat. Navíc je třeba zdůraznit, že se jedná toliko o určitou teoretickou úvahu, když především je třeba uvést, že nelze mít za to, že účetnictví firmy K. a výpisy z účtů předložené v rámci trestního řízení jsou zcela správné a úplné (viz závěry znaleckého posudku Ing. Strejce). Zde je nezbytné zdůraznit, že ani soudy nižších stupňů toto nepovažovaly za průkazné, když při stanovení poškozených a výše způsobené škody, bez ohledu na rozdíly týkající se určení výše způsobené škody, primárně vycházely z kombinace jednak dokladů předložených poškozenými (smlouvy, dodatky, certifikáty), jednak z účetnictví společnosti a korespondujících výpisů z účtů, popř. dalších provedených důkazů. Jinak řečeno, aby bylo možno rozhodnout, že určitá osoba má postavení poškozeného, nestačila jen výpověď tohoto poškozeného a předložení smluv o obchodování či jejích dodatků, nýbrž se vyžadovalo, aby výpověď takové osoby a jí předložené doklady byly doplněny dalšími doklady z účetnictví firmy K. Již tento postup soudů nižších stupňů nepochybně jistým způsobem zvýhodňoval obviněného, když by bylo možno si představit i postup jiný, pro obviněného méně příznivý, který by neodporoval zásadám formální logiky a byl by akceptovatelný. Za takové situace není důvod tvrzení obviněného přisvědčit, když (jak již bylo naznačeno) samotné účetní doklady firmy K. nejsou průkazné, stejně tak výpisy z účtů této společnosti. Nad rámec tohoto závěru je také nezbytné podotknout, že samotní poškození, kteří byli vyslechnuti v rámci přípravného řízení, a jejich všech výslechů se obhájkyně obviněného zúčastnila, ve většině případů popřeli, že by jim úroky byly vyplaceny. Následně byly výslechy těchto svědků u hlavního líčení přečteny postupem podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. (velká část svědků zemřela v průběhu trestního řízení) anebo za souhlasu stran postupem podle § 211 odst. 1 tr. ř., tedy obhajoba s přečtením jejich výpovědí souhlasila, čímž dala nepochybně najevo, že s jejich výpověďmi souhlasí. Současně je třeba zdůraznit, že i výpisy z účtů, které předložili poškození a které jim byly zaslány společností K. dokládají vyšší vklady, než jaké jsou uvedeny v popisu skutku, což dokládá to, že soudy při určení škody vycházely z částek pro obviněného nejpříznivější, když vynechaly část vkladů poškozených, které se nepodařilo identifikovat shora naznačeným způsobem, byť měly být vloženy po 1. 1. 2002 a také vklady před tímto obdobím. Za takové situace, i kdyby bylo skutečně prokázáno, že poškozeným byly vyplaceny nějaké úroky či si popř. vybrali nějaké své vložené prostředky, tak by bylo u celé řady poškozených nutno přednostně započítávat na nejstarší vklady.

148. Obecně z pohledu námitek obviněného ohledně závěrů znaleckého posudku z oboru ekonomika Ing. I. Strejce Nejvyšší soud předně uvádí, že sám znalec v rámci svého výslechu při hlavním líčení uvedl, že účetnictví firmy K. není průkazné (viz č. l. 11 978). Již tento závěr znamená, že při určování výše škody tedy nelze vycházet izolovaně pouze z účetnictví, což nakonec vyplývá i z postupu soudu prvního stupně. Účetnictví bylo soudem prvního stupně při určování výše škody použito v podstatě jen v kombinaci s ostatními provedenými důkazy. V předmětné věci se jednalo o kombinaci výpisů z účtů, uzavřených smluv a dodatků k těmto smlouvám, jakožto i vystavených certifikátů a výpovědí poškozených. Při určování výše škody bylo nezbytné hodnotit všechny tyto důkazy společně, nikoliv izolovaně, jak činí dovolatel, neboť jen zohledněním těchto podkladů jako celku je možné dospět k výši škody u jednotlivých poškozených a tedy i k celkové výši způsobené škody. Smlouvy o obchodování, jejich dodatky i certifikáty (kterými společnost v podstatě potvrzovala přijetí finančních vkladů od poškozených) získaly orgány činné v trestním řízení od poškozených, kdy není důvod poškozeným osobám nevěřit, že by tyto listiny nebyly pravé. Zde je třeba především podotknout z pohledu námitky obviněného, že poškození nedoložili všechny doklady o smlouvách (celé, že není povinností poškozených si veškeré dokumenty uchovávat, zejména za situace, kdy mohli zcela logicky předpokládat, že tyto jsou v účetnictví firmy K. a za situace, kdy od spáchání trestné činnosti uplynula doba několika let, řada poškozených zemřela a řada poškozených na celou situaci jistým způsobem rezignovala, neboť ačkoliv trestní oznámení podávali v roce 2005 tak k prvnímu sdělení obvinění došlo až v roce 2010. Z pohledu posouzení věrohodnosti poškozených a dokladů předložených poškozenými skutečně nelze pominout, že se jednalo ve většině případů o výrazně starší osoby, přičemž šance těchto osob získat náhradu škody je zcela minimální, takže tito nejsou na výsledku řízení zainteresováni ani z pohledu případného nároku na náhradu škody.

149. Obviněný dále ve své argumentaci zmiňuje i skutečnost, že některé konkrétní odchozí platby z účtu Deutsche Bank postrádají jakoukoliv identifikaci příjemce a účelu platby a nejsou obsaženy ani v účetnictví, a proto podle jeho názoru nelze vyloučit, že se jednalo o výběry některých poškozených, a proto měla být celková výše škody stanovená vrchním soudem (tedy již ponížená výše škody) nižší. Současně má dovolatel za to, že rovněž není možná identifikace vkladů každého z poškozených a poukazuje na to, že ani v elektronické verzi účetnictví nelze jednoznačně ztotožnit konkrétní osoby a evidenci jejich vkladů a výběrů. Tato námitka je především určitým způsobem obecná a v podstatě směřuje do hodnocení důkazů. Zde je na místě především uvést, že s touto námitkou se již vypořádal soudu druhého stupně (viz bod 70 rozsudku soudu druhého stupně). Nad rámec tohoto závěru je nezbytné zdůraznit, že z provedeného dokazování je nepochybné, že v průběhu řízení jednak nebyli identifikováni všichni poškození, trestnou činností bylo nepochybně poškozeno více osob, než je uvedeno v rozhodnutí soudu druhého stupně, když vzhledem ke stavu účetnictví nebyli identifikováni ani všichni klienti, navíc v případě řady poškozených byl obviněný obžaloby zproštěn. Za takové situace, když si Nejvyšší soud odmyslí obecnost této námitky, nelze především určit účel této neidentifikovatelné platby, tedy zda se nejednalo o platbu související s činností společnosti K. (např. za nějakou službu) nebo o platby určené nějakému jinému klientovi společnosti K. a, pokud ano, zda se jednalo vůbec o klienta, který měl postavení poškozeného v daném řízení a zda se vůbec platba vztahovala ke smlouvě tohoto poškozeného, kterou uzavřel po 1. 1. 2002. Zde se sluší poznamenat, že je nepochybné, že to, že účetnictví není průkazné nelze přičítat k tíží poškozených, když z provedeného dokazování je nepochybné, že stav účetnictví souvisí s trestnou činností obviněného, kdy právě neprůkaznost účetnictví nepochybně ztěžovalo objasnění trestné činnosti.

150. Ve vztahu k tvrzení obviněného, že v případě poškozeného M. K. mu neměl být přičítán vklad ze dne 21. 4. 2005 (bod 61 rozsudku soudu druhého stupně) je třeba uvést, že tuto námitku již obviněný uplatnil v rámci odvolacího řízení a s touto se již soud druhého stupně vypořádal. Obviněný tedy fakticky jen vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů. Přesto Nejvyšší soud považuje za stěžejní poznamenat, že obviněný sice v době, kdy poškozený do společnosti vložil poslední peníze, již nebyl členem představenstva, avšak dodatek ke smlouvě o obchodování, na základě kterého poškozený společnosti zaslal poslední investované peníze, byl uzavřen dne 8. 3. 2005 (viz č. l. 4 605), tedy ještě v době, kdy obviněný byl členem představenstva. Následný samotný vklad poškozeného ze dne 21. 4. 2005 je pouze plněním závazku, který pro poškozeného vyplýval z uzavřeného dodatku ke smlouvě. Soudy tedy správně při stanovení výše škody zohlednily i tento poslední vklad poškozeného a celkem tak tomuto poškozenému vznikla škoda ve výši 1 311 253,87 Kč. Navíc závěrem dovolací soud ve spojení s tímto poškozeným pouze dodává, že podle výpisu z účtu složil poškozený ve skutečnosti částku vyšší, konkrétně částku 5 205,72 USD, což také bylo potvrzeno společností K., vystaveným certifikátem (viz č. l. 4602). V tomto směru byla obviněnému výše způsobené škody u tohoto poškozeného nesprávně ponížena o částku 705,72 USD (rozdíl mezi vloženou částkou 5 205,72 USD a přiznanou částkou 4500 USD), ovšem tento postup představoval postup ve prospěch obviněného a soud druhého stupně tuto nepřesnost soudu prvního stupně nemohl s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius nic změnit, jak ostatně bylo obviněnému již sděleno v odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze v bodě 77. na str. 54.

151. Ohledně tvrzení obviněného, že určité vklady neměly být do škody vůbec zahrnuty, neboť poškození jsou špatně označení nebo, že předložili pouze fragmenty smlouvy, takže obsah smluv je podle jeho názoru nedoložený, je nezbytné říci, že této námitce obviněného nelze přisvědčit. Předně je nutno zdůraznit, že se opětovně jedná o námitku do způsobu hodnocení důkazů. Navíc je třeba uvést, jak již bylo uvedeno v bodě 148 tohoto rozhodnutí, že nebylo povinností poškozených shromažďovat veškeré písemné materiály týkající se smluv a dodatkům k těmto smlouvám uzavřených se společností K., včetně certifikátů a výpisů z jejich účtů o zaplacení těchto vkladů včetně výpisů z účtu, které jím zaslala firma K. o stavu jejich účtů u této firmy. Zde je nezbytné konstatovat, že ani není důvod poškozeným osobám nevěřit, že mezi nimi a společností K. dané závazky existovaly a že ve smlouvách bylo uvedeno, že klienti se zavazují do společnosti investovat určitou částku. Poškození jsou v tomto konkrétním případě zcela věrohodné osoby, neboť již v okamžiku, kdy poškození v přípravném řízení vypovídali, bylo zjevné, že své finanční prostředky v převážné míře nezískají zpět. Navíc jimi předložené doklady samy o sobě nemohly vést k formulaci jednotlivých dílčích útoků, vždy se jednalo o kombinaci dokladů předložených poškozenými s dalšími doklady (viz bod 141 tohoto rozhodnutí). Současně dovolací soud zdůrazňuje, že obviněný, resp. obhájce obviněného byl o výslechu jednotlivých poškozených v přípravném řízení řádně vyrozuměn, přičemž v hlavním líčení souhlasil se čtením výpovědí poškozených podle § 211 odst. 1 tr. ř. z přípravného řízení, pokud tedy měl k jejich výpovědím nebo jejich osobám připomínky, neměl se čtením výpovědí souhlasit, načež v průběhu hlavního líčení by pak mohl využít své možnosti pokládat svědkům otázky.

152. Z pohledu zbývajících námitek obviněného, které nenaplňují, jak již bylo naznačeno, zvolený dovolací důvod, považuje Nejvyšší soud za vhodné pro stručnost odkázat na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, když jak již bylo naznačeno, obviněný v podstatě opakuje v rámci dovolání argumenty, které uplatnil v předchozím řízení. Zde je třeba uvést, že na rozdíl od obviněného, který důkazy hodnotí izolovaně, soudy hodnotily provedené důkazy v jejich vzájemném kontextu, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Hodnocení důkazů pak nevykazuje žádné známky libovůle či svévole. Navíc je třeba zdůraznit, že dovolací řízení nelze ztotožňovat s řízeními před soudy prvního a druhého stupně, neboť dovolání je mimořádný opravný prostředek a zákonodárce stanovil přesný katalog dovolacích důvodů. Nejvyšší soud musí v rámci dovolacího řízení toliko posuzovat, zda obviněným uplatněné námitky naplňují zvolený dovolací důvod a teprve jestli shledá, že námitky jsou uplatněny právně relevantním způsobem, se s těmito musí vypořádat. Není povinností Nejvyššího soudu reagovat na každou námitku uplatněnou v podaném dovolání, která stojí mimo zvolený dovolací důvod a to zejména, pokud na tyto námitky již reagovaly soudy nižších stupňů.

14.

Porušení práva obviněného na obhajobu, opomenuté důkazy

153. Dovolatel dále namítá neprovedení všech navrhovaných důkazů soudem druhého stupně, přičemž podle dovolatele uvedený soud o návrzích obhajoby nijak nerozhodl, takže se dovolává existence tzv. opomenutých důkazů. Zde je vhodné připomenout, že k problematice tzv. opomenutých důkazů, se v minulosti opakovaně vyjádřil Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02), ve kterých podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu ohledně nevyhovění důkaznímu návrhu plyne, že neakceptování důkazního návrhu obviněného ze strany obecného soudu lze založit co do věcného obsahu odůvodnění toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03). Z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu zároveň ovšem vyplývá, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1352/2014). Jinak řečeno, o případ tzv. opomenutých důkazů se nejedná tehdy, když se soudy zabývaly důkazním návrhem, přičemž rozhodly tak, že další dokazování v tomto směru nebudou provádět, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu žádný vliv (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1347/2013).

154. Zde je však na místě konstatovat, že soudy nižších stupňů se problematikou neprovedení všech požadovaných důkazů obhajobou zabývaly. Soud prvního stupně odůvodnil neprovedení všech požadovaných důkazů jejich nadbytečností (na str. 87-91), když některé z požadovaných důkazů obhajoby neprovedl. Stejně tak postupoval soud druhého stupně (viz např. bod 49., 62., 70.) a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy odkazuje. Je tedy možno uzavřít, že soud prvního stupně, stejně jako soud druhého stupně, řádně zdůvodnily neprovedení všech důkazů navrhovaných obhajobou a z tohoto pohledu nelze v dané věci hovořit o existenci tzv. opomenutých důkazů. Navíc je nezbytné zdůraznit, že soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení některé z důkazů navrhovaných obhajobou provedl (viz č. l. 12807), byť ne všechny. V dané souvislosti je třeba poukázat na to, že účelem dokazování v trestním řízení není provést každý požadovaný důkaz, nýbrž zjistit takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.), v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12). Vzhledem k rozsahu dokazování lze mít za to, že soudy nižších stupňů dostály svým povinnostem podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když zjistily takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, tak jak to vyžaduje § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

155. Z pohledu námitek obviněného ohledně respektování zásad spravedlivého procesu, jehož porušení dovozuje z toho, že soudy neprovedly všechny jím navrhované důkazy, je třeba uvést, že zásady spravedlivého procesu jsou dány tím, že účastníku řízení je dána nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny), ale též možnost označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k prokázání svých tvrzení. Naproti tomu však soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, a pakliže tak učiní, je ve svém rozhodnutí povinen vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Právu obviněného navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své případné zamítavé stanovisko na doplnění dokazování, což soudy nižších stupňů v dané věci také řádně učinily (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000 a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09). Naznačené povinnosti soudy nižších stupňů dostály. Nejvyšší soud proto ve shodě se soudem druhého stupně považuje rozsah dokazování v trestní věci obviněného z hlediska meritorního rozhodnutí za dostatečný a plně vyhovující též stanovisku Ústavního soudu v otázce tzv. opomenutých důkazů.

15.

Porušení zásady in dubio pro reo a presumpce neviny

156. K argumentaci obviněného spočívající v porušení zásady in dubio pro reo je nutno uvést, že uvedená zásada vyplývá z principu neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.). Tato námitka nemůže zvolený dovolací důvod založit, když směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že předmětné pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019 sp. zn. 5 Tdo 595/2018.).

157. Obecně je třeba uvést, že pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí též, že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98). Jinak vyjádřeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aj.). Současně je ovšem nezbytné zdůraznit, že existence rozporů mezi důkazy ale sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným předmětným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo, tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O naznačenou situaci se v dané věci nejednalo, když v tomto směru je třeba odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které odpovídá § 125 odst. 1 tr. ř.

158. K námitce porušení zásady presumpce neviny Nejvyšší soud ještě stručně dodává, že ani tato námitka nemohla naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jak již bylo naznačeno, tato zásada má procesní charakter a týká se jen způsobu hodnocení důkazů. Jako taková není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod (viz obdobné závěry o procesní povaze námitek neužití zásady presumpce neviny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 418/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018).

16.

Námitka totožnosti skutku

159. Obviněný je dále toho názoru, že ve věci nebyla zachována totožnost skutku, a to v důsledku změny vymezení časového období spáchání skutku soudem, který dobu páchání vymezil od 1. 1. 2002 do 14. 4. 2005 (namísto do března 2005 jak bylo uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., resp. do 1. 4. 2005 jak bylo uvedeno v obžalobě státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 9. 2016, sp. zn. 1 KZV 76/2010), ve změně data narození jednoho z poškozených, a změně v upřesnění data uzavřených smluv a výše jednotlivých vkladů u vybraných poškozených. Nejvyšší soud považuje za vhodné osvětlit, že taková námitka dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje. Zmíněný pojem „skutku“ je totiž institutem trestního práva procesního (je upraven v ustanovení § 220 tr. ř.), nikoliv trestního práva hmotného. Pokud tedy obviněný výslovně namítá, že v dané věci není dána totožnost skutku, směřuje jeho námitka do oblasti trestního práva procesního, nikoliv trestního práva hmotného. Takto formulovanou dovolací námitku nelze v rámci podaného dovolání úspěšně zařadit nejen pod deklarovaný dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Přesto pro jisté upřesnění považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že výjimečně by námitka stran nerespektování obžalovací zásady mohla naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 177/2017), pokud by takové porušení mělo nebo mohlo mít přímý a bezprostřední dopad na konečné právní posouzení jednání obviněného. O takový případ se však v dané věci nejedná.

160. Bez ohledu na shora naznačené závěry považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že podle ustálené judikatury je třeba rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Popis skutku (zejména způsob jeho spáchání) musí být formulován tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Neobsahuje-li skutková věta ve výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty, je porušeno právo obžalovaného na spravedlivý proces (srov. ÚS 195/2005-n, srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1669). Obecně platí, že totožnost skutku bude zachována především při naprostém souladu mezi popisem skutku v žalobním návrhu a popisem skutku ve výrokové části rozhodnutí soudu. Teorie a soudní praxe přitom ale nechápe totožnost skutku jen jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v žalobním návrhu a výrokem rozhodnutí soudu. Postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení, bez ohledu na to, zda zlepšují nebo zhoršují postavení obžalovaného. Některé skutečnosti v rozhodnutí soudu tedy mohou oproti obžalobě přibýt, některé mohou odpadnout, soud může upřesnit nepřesný popis z obžaloby, nesmí se ovšem změnit podstata skutku (srov. R 6/1962, R 19/1964, R 9/1972 v odůvodnění, R 64/1973, R 24/1981-II. a ÚS 21/2002-u.). Závěr o tom, do jaké míry je soud oprávněn odchýlit se od obžaloby, aby byla ještě zachována totožnost skutku, bude záležet na zhodnocení charakteru, významu a rozsahu odchylek. Soud nesmí zahrnout do rozhodnutí takové okolnosti, které už tvoří jiný skutek, na druhé straně je však povinen vyčerpat žalovaný skutek v celé šíři, zabývat se všemi jeho stránkami, které jsou právně relevantní, a promítnout do něj výsledky hlavního líčení (srov. R 41/1972 a R 45/1973-I.). Za skutek uvedený v žalobním návrhu je pak nutno považovat i další skutek popsaný v tomto návrhu, i když není uvedeno, jaký trestný čin obžaloba spatřuje v tomto dalším skutku, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a všech zákonných znaků. Soud musí rozhodnout i o takovémto skutku (srov. B 6/1975-52 a B 2/1982-3-I., srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2722). Totožnost skutku v trestním řízení je současně zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 1979, sp. zn. 5 Tz 2/79, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94). Totožnost skutku je také zachována jak v případě, kdy některé ze skutečností pojatých původně do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, tak i tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další, tvořící s původními jedno jednání, popř. následek (srov. na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 143/02, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 3 Tdo 384/2014).

161. Jak vyplývá ze shora uvedeného, totožnost skutku tedy nelze chápat jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v obžalobě a výrokem v rozhodnutí soudu. Postačuje shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, neboť, jako již bylo naznačeno, soud může, ale zároveň musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, ke kterým došlo při projednávání věci. V praxi se i obecně předpokládá upřesnění průběhu skutkového děje v rámci trestního řízení, neboť na jeho počátku, tj. v okamžiku zahájení trestního řízení vůči konkrétnímu pachateli nemohou být ani známy přesné okolnosti charakterizující všechny znaky stíhaného trestného činu (jako např. upřesnění doby páchání trestné činnosti, včetně určení přesného časového rozmezí určujícího páchání trestné činnosti) a skutek se následně zpřesňuje na základě provedeného dokazování.

162. Obviněný ve vztahu k této námitce v podstatě namítá, že soudy obou stupňů pochybily v tom smyslu, že totožnost skutku, pro který byla podána obžaloba a o němž bylo rozhodnuto, nebyla zachována, neboť skutek, tak jak byl formulován ve skutkové větě rozsudků soudů nižších stupňů, je odlišný, od skutku formulovaného v usnesení o zahájení trestního stíhání či v obžalobě. Z pohledu této argumentace je třeba uvést, že s touto námitkou obviněného se přesvědčivě vypořádal již odvolací soud (viz bod 18., 19. rozhodnutí soudu druhého stupně), když zdůraznil, že je podstatné, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno pro všechny útoky (tj. pro jednání směřující proti všem poškozeným), ve vztahu k nimž byla následně podána obžaloba, a že obviněnému jsou rozsudkem prvního stupně kladeny za vinu pouze útoky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání a pro které byla podána obžaloba. Úpravy skutkového děje v tom smyslu, že v souladu se shromážděnými a provedenými důkazy bylo upřesněno obecné vymezení období, které je obviněnému kladeno za vinu, že byly upřesněny částky představující výši způsobené škody či byly upřesněny smlouvy, na jejichž podkladě došlo k vylákání jednotlivých vkladů, nejsou takové povahy, aby je bylo možno považovat za porušení totožnosti skutku, či aby bylo možno dovodit, že v jejich důsledku bylo porušeno právo obviněného na obhajobu. Ze strany soudů se jednalo toliko o upřesnění skutku z pohledu skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování.

163. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že totožnost skutku byla nepochybně zachována, přestože rozsudkem soudu prvního stupně i rozsudkem soudu druhého stupně byl upraven skutek v tom směru, že byla provedena změna vymezení časového období spáchání skutku. V usnesení o zahájení trestního stíhání (č. l. 38-52) i v obžalobě (č. l. 11 393-11 439), konkrétně v návětí bylo skutečně uvedeno kratší období, v němž se měl obviněný dopouštět trestné činnosti, než které bylo následně uvedeno v rozsudku soudu prvního i druhého stupně, avšak ze spisového materiálu je zjevné, že se jednalo o zjevnou nesprávnost. V usnesení policejního orgánu podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. ze dne 22. 12. 2014 i v obžalobě byly totiž součástí popisu skutku (tak jako v rozsudcích) i vklady vylákané od poškozených i po 1. 4. 2005 (viz např. poškozený J. Ž. - bod 139 rozsudku soudu druhého stupně), což také bylo v usnesení policejního orgánu i v obžalobě v popisu skutku časově přesně určeno. Z tohoto pohledu se jednalo o jistou stylistickou nepřesnost ve sdělení obvinění a podané obžalobě, když bylo uvedeno, že obviněný páchal trestnou činnost do března 2005, ačkoliv z jednotlivých dílčích útoků uvedených v usnesení o zahájení trestního stíhání a v obžalobě vyplývalo, že se tak dělo do 14. 4. 2005. Pokud obviněný v dané souvislosti zdůrazňuje, že nemohl na změnu časového vymezení skutku nijak reagovat, považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že jednak skutečnost, že obviněný páchal trestnou činnost v období po měsíci březnu 2005, vyplývala z jednotlivých dílčích útoků, takže obviněnému byla tato skutečnost známa, jednak bylo výslovně časové období páchání skutku ukončeno dne 14. 4. 2005 v rozsudku soudu prvního stupně, takže obviněný na tuto tvrzenou novou skutečnost mohl reagovat z pohledu své obhajoby v rámci odvolacího řízení. Jako zjevnou nesprávnost lze označit také odlišné datum narození jednoho z poškozených. Pokud jde o upřesnění dat a výše jednotlivých vkladů u vybraných poškozených, došlo k němu v důsledku okolností, které vyšly najevo z provedeného dokazování. Tímto postupem nedošlo k tomu, že by byla porušena totožnost skutku, neboť byla zachována totožnost jednání blíže rozvedena v návětí v usnesení o zahájení trestního stíhání a obžalobě spočívající v tom, že obviněný v pozici místopředsedy představenstva společnosti K. a dále specialisty na obchodování s měnami a vedoucího uváděl klienty této společnosti v omyl jednak tvrzením, že K. je držitelem licence, která ji i po 1. 1. 2002 opravňuje k obchodování s finančními prostředky klientů v oblasti nevypořádaných obchodů (měnových derivátů), když dále předstíral, že s jejich finančními prostředky je obchodováno v souladu se smlouvou o obchodování a vklady klientů při prováděných obchodech nesou zisk, čímž podporoval klienty v uzavírání dalších dodatků těchto smluv a navyšování vkladů, ačkoliv si byl vědom, že společnost s finančními prostředky klientů nejméně od 1. 1. 2002 neobchoduje a obchodovat nehodlá. Byla zachována i totožnost následku, neboť jednáním obviněného došlo na základě uzavřených smluv o obchodování a jejich dodatků k vylákání finančních částek od poškozených klientů společnosti K., které tito klienti vložili na účty společnosti.

17.

Chybný trvalý pobyt

164. Námitka dovolatele týkající se chybného označení místa jeho trvalého pobytu stojí zcela mimo dosah dovolacího řízení. Obžalovaná fyzická osoba musí být v rozsudku podle § 120 odst. 2 tr. ř. označena údajem svého jména a příjmení, dnem a místem narození, svým zaměstnáním a bydlištěm, popřípadě jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohla být zaměněna s jinou osobou. Veškeré osobní údaje, které se do rozhodnutí ve vztahu k obviněné osobě uvádí, slouží především k tomu, aby bylo možné osobu obviněného bezpečně identifikovat a zamezilo se tak opětovnému stíhání téže osoby pro stejný skutek, tedy dodržení zásady ne bis in idem. V rozsudku Vrchního soudu v Praze byl obviněný dostatečně určitě identifikován pomocí jména, příjmení, data a místa narození, tak, aby nemohlo dojít k jeho záměně ve vztahu ke skutku, který je mu kladen za vinu. V této souvislosti dovolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2013, sp. zn. 3 Tdo 309/2013, podle kterého pokud rozsudek neobsahuje všechny uvedené náležitosti, avšak osoba obviněného je jednoznačně ztotožnitelná, pak nejde o vadu, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku. K tomuto soud závěrem dodává, že vadu chybného označení místa pobytu lze kdykoliv napravit zvláštním (opravným) usnesením ve smyslu § 131 odst. 1 tr. ř. Skutečnost, že soud druhého stupně nesprávně uvedl místo trvalého bydliště, rovněž nelze interpretovat jako projev libovůle ze strany soudu. Jedná se o jistou nepřesnost, ke které může v průběhu řízení dojít, byť by se to nemělo stávat, ovšem s takovou situací počítá i trestní řád (§ 131 odst. 1 tr. ř.).

18.

Nepřiměřeně přísný trest

165. K argumentaci obviněného, že mu byl uložen nepřiměřený trest, je třeba připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Zde je také třeba zdůraznit, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje ani námitka nepoužití § 58 odst. 1 tr. zákoníku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 890/2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016).

166. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně uvést stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“ Z uvedeného vyplývá, že ani za situace, kdy by obviněný v dovolání uplatnil v dané věci dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nebyla by námitka nepřiměřeně přísného trestu s ohledem na délku trestního řízení uplatněna právně relevantním způsobem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 263/2016, ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 890/2016, ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016 aj.). Lze připustit, jak již bylo uvedeno ve vyjádření státního zástupce, že úspěšně by tento dovolací důvod bylo možné uplatňovat pouze v případě, že by uložený trest byl v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). O takový případ se ovšem v dané věci nejedná.

167. Vzhledem ke shora rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř.). Nad tento prezentovaný závěr lze stručně dodat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným, když obviněný byl za spáchání trestného činu podvodu v dané kvalifikované skutkové podstatě ohrožen trestem odnětí svobody od pěti až na deset let, přičemž soudy mu uložily trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Konkrétně Městský soud v Praze uložil obviněnému trest odnětí svobody v délce 6 let, Vrchní soud v Praze mu pak tento trest snížil na 5 let, tedy až na samou minimální hranici trestní sazby. V rámci úvah o trestu se oba soudy nižších stupňů zabývaly dobou, která od spáchání trestné činnosti uplynula (viz str. 101-102 rozsudku soudu prvního stupně, str. 60-61, bod 106. – 110. rozsudku soudu druhého stupně) a při rozhodování tuto skutečnost v dostatečné míře vzaly oba soudy v úvahu. Odvolací soud se také zabýval otázkou možnosti aplikace ustanovení § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, přičemž řádně zdůvodnil, proč v dané věci nepřichází aplikace tohoto ustanovení v úvahu. Soudy nižších stupňů při ukládání trestu tedy zjevně respektovaly příslušná zákonná ustanovení, zejména ustanovení § 38 a § 39 tr. zákoníku. Nelze tedy činit závěr o tom, že by v případě dovolatele šlo o trest nepřiměřený či dokonce extrémně nepřiměřený.

19.

Neúměrná délka trvání trestního řízení

168. Námitku týkající se nepřiměřené délky trestního řízení je třeba považovat z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za námitku právně relevantní, neboť právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu České republiky (dále jen „Ústavní soud“), je „integrální součástí práva na spravedlivý proces, tedy základních práv garantovaných čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) (viz kupříkladu rozhodnutí ve věcech sp. zn. I. ÚS 5/96, IV. ÚS 358/98, I. ÚS 600/03, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 640/2013).

169. V předmětné věci lze skutečně do jisté míry přisvědčit námitce dovolatele, že trestní řízení trvalo delší dobu, než je obvyklé. Zde je ovšem nezbytné zdůraznit, že při posuzování přiměřenosti délky trestního řízení je podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) třeba vždy vzít v úvahu okolnosti případu, kdy je nezbytné přihlížet ke složitosti věci, k chování stěžovatele, k postupu státních orgánů ve věci a také k tomu, o co se ve stěžovatelově sporu jedná (např. věc E. proti Německu, č. 8130/78, rozsudek ze dne 15. 7. 1982; věc C. proti Itálii, č. 9381/81, rozsudek ze dne 25. 6. 1987; věc I. S. r. l. proti Itálii, č. 12088/86, rozsudek ze dne 27. 2. 1992; věc K. proti Polsku, č. 30210/96, rozsudek velkého senátu ze dne 26. 10. 2000; věc W. proti Polsku, Philis proti Řecku, 1997; Portington proti Řecku, 1998). Soud však v žádném ze svých rozhodnutí nekonkretizoval obecně závaznou dobu, kterou by bylo možno za přiměřenou délku řízení považovat.

170. Právo, aby věc byla projednána v přiměřené lhůtě, je, jak již bylo naznačeno, nedílnou součástí požadavků na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy, podle něhož každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Úmluva byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb., čímž se stala součástí právního řádu tehdejší ČSFR. Od 1. 1. 1993 se na základě ústavního zákona č. 4/1993 Sb. stala součástí právního řádu České republiky a podle článku 10 Ústavy České republiky (ve znění před účinností ústavního zákona č. 395/2001 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 6. 2002) byly ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách, jimiž je Česká republika vázána, bezprostředně závazné a měly přednost před zákonem. Podle nyní účinného znění článku 10 Ústavy (od 1. 6. 2002) jsou všechny vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, součástí jejího právního řádu, přičemž stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Právní řád České republiky obsahuje ještě několik dalších ustanovení, ve kterých je zakotveno právo na projednání věci bez zbytečných průtahů. Tímto ustanovením je především článek 38 odst. 1 Listiny, ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla soudem projednána a rozhodnuta bez zbytečných průtahů a rovněž § 2 odst. 4 tr. ř. (zásada oficiality) odráží požadavek projednávat trestní věci co nejrychleji.

171. Článek 6 odst. 1 Úmluvy nestanoví žádnou výslovnou sankci, kterou by stíhal porušení tohoto práva, a to ani v podobě konkrétního pozitivně stanoveného důvodu pro zastavení trestního stíhání. K nápravě porušení práv stanovených Úmluvou jsou určeny prostředky předpokládané v čl. 13 Úmluvy, přičemž smluvní státy mají určitý prostor pro posouzení, jaký prostředek zvolí. Prostředek nápravy musí být nejméně stejně účinný jako výsledek, jehož lze dosáhnout u ESLP, tedy konstatování porušení práva a přiznání spravedlivého zadostiučinění. Porušení pravidla plynoucího z čl. 6 odst. 1 Úmluvy je sankcionováno vyvozením odpovědnosti státu vůči obviněnému. Ve svých rozhodnutích, která se týkají průtahů v řízení a nedodržení přiměřené doby řízení, postupuje ESLP v zásadě tak, že konstatuje porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy a přizná stěžovateli spravedlivé zadostiučinění ve formě peněžní náhrady (viz např. rozsudky Santos proti Portugalsku, 1999; Iwanczuk proti Polsku, 2001). Nápravu porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve formě zastavení řízení zmíněný soud z čl. 6 Úmluvy v žádném ze svých rozhodnutí nevyvodil a ani vzhledem ke svým pravomocem vyvodit nemohl, což je na druhé straně i logické, neboť rozhoduje v trestních věcech i ve vztahu k poškozeným, kteří jsou také někdy stěžovateli dovolávajícími se nápravy ve vztahu k průtahům v řízení (viz např. rozsudek ve věci Santos proti Portugalsku, 1999).

172. Rozhodovací praxe Ústavního soudu je s touto judikaturou ESLP v souladu. Ústavní soud v řadě rozhodnutí řešících otázku porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě dokonce zdůraznil, že samotná skutečnost, že bylo porušeno právo na projednání věci soudem bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, nemůže být důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí a že zákon mu v této souvislosti nedává možnost přiznání jiné satisfakce, než je vyslovení názoru, že toto právo bylo porušeno (viz nálezy sp. zn. IV. ÚS 215/96 a sp. zn. III. ÚS 70/97). V některých svých rozhodnutích pak Ústavní soud přikázal příslušnému orgánu veřejné moci, aby nepokračoval v průtazích a aby ve věci neprodleně jednal (viz nálezy sp. zn. I. ÚS 5/96 a sp. zn. II. ÚS 445/98).

173. Obecně platí, že při posuzování dodržení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě neexistuje obecné východisko pro řešení této otázky. Na každý případ je nezbytné nahlížet individuálně v závislosti na okolnostech daného případu. Nejvyšší soud nezpochybňuje, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je významným zásahem do principů zaručujících právo na spravedlivý proces. Nedůvodné průtahy a nepřiměřená délka trestního řízení jsou nepochybně nežádoucím jevem, který nejen odporuje smyslu práva obviněného, ale i poškozeného (srov. slovo „každý“ v článku 6 odst. 1 Úmluvy) na spravedlivý proces, ale je i v rozporu se základními zásadami trestního práva a odporuje účelu trestního řízení. Nejvyšší soud současně zdůrazňuje, že hlavním účelem trestního řízení je podle ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř. primárně to, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni, řízení má současně působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití. Trestní řízení je pak ovládáno základními zásadami zaručujícími naplnění tohoto účelu trestního řízení. Zásady působí na trestní řízení nejenom ve vztahu k obviněnému, ale i ve vztahu k právům a povinnostem ostatních subjektů a stran trestního řízení. Proto právě v souvislosti s právy stran trestního řízení a dalších subjektů trestního řízení, nelze např. bez dalšího přijmout závěr o možnosti orgánu činného v trestním řízení konstatovat průtahy v trestním řízení a trestní stíhání zastavit. Takto by totiž docházelo k nežádoucímu vlivu na zásadu oficiality, a současně by byla oslabována funkce trestního práva, především ta ochranná.

174. Jak již bylo naznačeno, v případech porušení práva na přiměřenou délku řízení vyslovuje ESLP porušení Úmluvy, případně přizná stěžovateli spravedlivé zadostiučinění. ESLP za dostatečnou formu kompenzace považuje i zmírnění trestu na úrovni vnitrostátní úpravy smluvních států, jestliže je zmírnění trestu použito výslovně proto, že bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a uvede, v jaké míře byl trest z tohoto důvodu zmírněn (rozsudek E. proti Německu ze dne 15. 7. 1982, č. 8130/78, srov. Též REP9K, B.: K otázce právního prostředku nápravy při překročení přiměřené lhůty k řízení. Bulletin advokacie, 6-7/2001, str. 13). Za těchto podmínek má také ESLP za to, že smluvní stát poskytl dostatečnou ochranu právům vyplývajícím z Úmluvy s tím důsledkem, že stěžovatel ztrácí postavení poškozeného podle čl. 34 (dříve čl. 25) Úmluvy a tím i legitimaci k podání stížnosti. V rozsudku ze dne 26. 6. 2001 ve věci B. proti Norsku, č. 26390/95, pak tento soud formuloval vztah mezi porušením práva na vyřízení věci v přiměřené lhůtě a jeho kompenzací v podobě stanovení výše trestu ještě přesněji, když uvedl, že zmírnění trestu nezbavuje jednotlivce postavení poškozeného podle čl. 34 Úmluvy, avšak z tohoto obecného pravidla existuje výjimka, pokud národní orgány dostatečně průhledným způsobem konstatovaly porušení pravidla přiměřené délky řízení a toto pochybení již kompenzovaly zmírněním trestu, a to výslovným a měřitelným způsobem. Je-li splněna taková podmínka, dospívá ESLP k závěru, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy nebyl porušen.

175. V posuzované věci je třeba uvést, že dobou, která uplynula od spáchání trestné činnosti, se výslovně zabýval jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, při ukládání trestu. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku výslovně uvedl, že s ohledem na delší časový odstup od spáchané trestné činnosti (viz str. 101 tohoto rozhodnutí), ukládá trest odnětí svobody při dolní hranici zákonné trestní sazby (a to za současné aplikace pro obviněného příznivějšího tr. zákoníku, nikoliv tr. zákona, který ohrožoval dovolatele trestní sazbou v rozsahu 5 až 12 let). Nejvyšší soud na tomto místě zdůrazňuje, že když soud prvního stupně uložil obviněnému trest odnětí svobody v délce 6 let, došlo k uložení takto nízkého trestu především s ohledem na délku samotného trestního řízení, neboť je nepochybné, že by obviněnému byl uložen mnohem delší trest, kdyby soud nevzal v potaz dobu, která od spáchání uvedeného trestného činu uplynula, neboť v daném případě, existovala řada výrazně přitěžujících okolností, na které tento soud výslovně odkazuje. Obviněnému přitěžoval především samotný rozsah páchané trestné činnosti, kdy obviněný svým jednáním způsobil škodu převyšující dvaadvacetkrát hranici škody velkého rozsahu podle § 138 tr. zákoníku. Mezi další přitěžující okolnosti na straně obviněného pak patří skutečnost, že obviněný páchal trestnou činnost řadu let (a to i přesto, že byl ze strany ČNB upozorňován na porušování správních předpisů a obcházení zákona), počet poškozených osob (obviněný zneužil důvěryhodnosti velkého počtu lehce zneužitelných starých lidí, kteří kvůli němu přišli o celoživotní úspory) a absenci jakékoliv sebereflexe ze strany obviněného. Je proto nepochybné, že již soud prvního stupně po zvážení všech přitěžujících okolností a polehčujících okolností (doba, která uplynula od spáchání trestné činnosti a trestní bezúhonnost obviněného), při rozhodování o trestu vzal výslovně v potaz dobu, která uplynula od spáchání trestného činu.

176. Následně se této námitce obviněného věnoval i soud druhého stupně v odvolacím řízení, když podrobně zhodnotil délku doby, která uplynula od spáchání trestného činu ve vztahu k úvahám o trestu (viz bod 106. – 110., str. 60-61 rozsudku tohoto soudu), přičemž také posuzoval, zda nedošlo k naplnění podmínek pro uplatnění ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku pro mimořádné snížení trestu. Soud druhého stupně podrobně rozvedl okolnosti, které vedly k tomu, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno až 12. 5. 2010 a dospěl k závěru, že sám obviněný měl na délce přípravného řízení nepochybně svůj podíl, když se snažil zastřít své jednání, když poté co trestná činnost vyšla najevo podal trestní oznámení na svého faktického spolupachatele J. K. (dne 18. 5. 2005), v důsledku čehož orgány činné v trestním řízení nejprve vedly řízení proti této osobě, a současně i proti osobám, na které byla společnost K. převedena (tzv. bílých koní). Vzhledem k rozsahu páchané trestné činnosti, kdy počet poškozených činil více než 200 osob, jakožto i k délce páchání této trestné činnosti a sofistikovanosti této činnosti bylo řízení značně časově náročné, a to i s ohledem na povahu a složitost posuzované věci [trestní řízení bylo vedeno pro trestný čin podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku]. Řízení pak rozhodně neurychlilo ani to, že obviněný předal v roce 2005 účetní podklady osobám v pozicích bílých koní a tyto podklady se staly pro policejní orgány nedostupnými, když také určité podklady musely být zajišťovány cestou právní pomoci ze zahraničí. Z uvedeného je zjevné, že nejprve došlo k prodloužení fáze prověřování tím, že se policie zaměřila na prověřování pachatelů odlišných od obviněného a následně bylo nezbytné „ztracené“ účetnictví alespoň částečně zrekonstruovat. Přípravné řízení se současně protáhlo v důsledku potřeby mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních. S ohledem na uvedené je tedy zjevné, že když trestní stíhání obviněného bylo zahájeno dne 12. 5. 2010 a první obžaloba byla podána dne 21. 6. 2013, nenesou na době, která již od páchání trestné činnosti uplynula vinu jen orgány činné v trestním řízení, ale i značný podíl na této době má i sám obviněný. Současně tento soud výslovně konstatuje, že jde k tíži orgánů činných v trestním řízení skutečnost, že v důsledku procesních pochybení orgánů činných v přípravném řízení byla věc pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze dne 29. 4. 2014 vrácena státnímu zástupci k došetření, protože podaná obžaloba, stejně jako usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného, vykazovaly takové nedostatky, že neumožňovaly projednání věci před soudem, a orgánům činným v trestní řízení bylo uloženo, aby si na základě shromážděných důkazů, případně doplněných o další potřebné důkazy, ujasnily koncepci skutků, pro které má být trestní stíhání vedeno, a aby na základě toho upravily popis skutku již v usnesení o zahájení trestního stíhání a následně, po náležitém doplnění dokazování, aby podaly novou obžalobu, na jejímž podkladě bude soud moci věc projednat. Je tedy skutečností, že období do podání nové obžaloby, tedy do dne 10. 9. 2016, je průtahem řízení, který byl zapříčiněn výhradně postupem orgánů činných v trestním řízení. Naproti tomu další průběh řízení od 10. 9. 2016 do rozhodnutí soudu prvního stupně dne 16. 3. 2018, již nevykazuje žádné průtahy ze strany soudu. Délka řízení byla pak již ovlivněna okolnostmi od soudu neodvislými (např. rozsahem a povahou dané trestné činnosti a především množstvím poškozených), když skutečnost, že první hlavní líčení proběhlo až 11. 9. 2017 bylo způsobeno také tím, že soud nejprve musel vyřešit zastupování velké řady poškozených společnými zmocněnci. Co se týče dalšího průběhu, sám soud druhého stupně si byl plně vědom toho, že nařízení projednání předmětné věci v rámci odvolacího řízení až po téměř 9 měsících od nápadu věci je průtahem řízení, který však odůvodnil vytížeností soudu v důsledku velkého množství starších nevyřízených věcí, přičemž zdůraznil, že za tyto průtahy nenese obviněný žádnou vinu. Soud druhého stupně při ukládání trestu odnětí svobody tedy výslovně zohlednil průtahy řízení, které obviněný svým jednání nemohl nijak ovlivnit a především s ohledem na dobu, která od spáchání trestné činnosti uplynula, obviněnému snížil délku tohoto trestu až na samou spodní hranici trestní sazby z původně uložených 6 let na 5 let, neboť původní délka trestu byla podle odvolacího soudu nepřiměřeně přísná.

177. Jak již bylo uvedeno, soud druhého stupně se zabýval také samostatně otázkou aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, avšak pro mimořádné snížení trestu neshledal podmínky. Skutečnost, že nepoužil toto mimořádné ustanovení, odůvodnil tím, že od doby spáchání trestného činu sice již uplynula delší doba, avšak s ohledem na spáchanou trestnou činnost, nelze považovat trest odnětí svobody na minimální hranici trestní sazby jako nepřiměřeně přísný. Odvolací soud akcentoval závažné přitěžující okolnosti, které nelze v předmětném případě ignorovat, neboť obviněný páchal trestnou činnost řadu let a zcela ignoroval upozornění ČNB, že společnost K. při nakládání s finančními prostředky svých klientů porušuje zákon. Zde ještě považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že obviněnému rovněž nepochybně výrazně přitěžovala skutečnost, že mezi poškozenými klienty společnosti byly především starší osoby, jejichž důvěru zneužil a manipuloval s nimi, a současně skutečnost, že tito poškození do společnosti investovali nemalé částky, kdy se ve většině případů jednalo o celoživotní úspory těchto poškozených, o které v důsledku jednání obviněného přišli. Nelze ignorovat ani fakt, že svým jednáním dovolatel od klientů společnosti vylákal finanční prostředky minimálně v částce 100 miliónů Kč, přičemž většině poškozených se nic z jejich celoživotních úspor nikdy nic nevrátí, popř. zcela minimální částka.

178. Je tedy nepochybné, že se druhoinstanční soud náležitě zabýval otázkou průtahů, ke kterým v daném řízení došlo, a dospěl k závěru, že způsobenými průtahy řízení došlo k porušení práva obviněného na projednání věci v přiměřené lhůtě, načež v důsledku toho obviněnému zkrátil trest odnětí svobody na nejkratší možnou dobu s ohledem na trestní sazbu za spáchaný trestný čin. Dovolací soud je toho názoru, že tato korekce délky trestu odnětí svobody je dostatečnou kompenzací za porušení práva obviněného na projednání věci v přiměřené lhůtě, když soud druhého stupně neopomenul zmínit, že ke snížení délky trestu přistoupil především s ohledem na průtahy řízení, které obviněný nezavinil a s ohledem na dobu, která od spáchání trestného činu uplynula. Takový postup odpovídá soudní praxi ESLP.

20.

Další námitky obviněného

179. Pokud obviněný zpochybňuje znalecké posudky Ing. Strejce a podklady, na základě kterých byly posudky zpracovány, zde je nezbytné zdůraznit, že se jedná o námitky skutkového charakteru, které nejsou způsobilé založit přezkumnou pravomoc Nejvyššího soudu. Nehledě na to, že sám znalec během svého výslechu u hlavního líčení řekl, že účetnictví nebylo vedeno řádně, a je tedy neprůkazné. Nelze opomenout, že tuto skutečnost ale zapříčinil obviněný, který v okamžiku, kdy zmizel J. K., uložil pracovníkům společnosti K., aby veškeré účetnictví společnosti předali do rukou nedůvěryhodných osob, které měly zastupovat novou majitelku společnosti. Ve vztahu ke znaleckému posudku dovolací soud závěrem dodává, že soudy si neprůkazností účetnictví, které sloužilo jako podklad pro vyhotovení tohoto důkazu, byly zjevně vědomy, když tento důkaz používaly pouze jako každý jiný důkaz a hodnotily ho především v kontextu dalších provedených důkazů, na rozdíl od dovolatele, který jej hodnotí izolovaně. Jinak řečeno, soudy tomuto znaleckému posudku přičítaly relevanci jako každému jinému důkazu a z jeho závěru vycházely právě jen tehdy, jestliže je podporovaly další provedené důkazy.

180. Ve vztahu k namítané manipulaci se spisovým materiálem je pak nutno podotknout, že se opět jedná o skutkové námitky. Spis zjevně nelze považovat za úplně bezproblémový z hlediska způsobu jeho vedení, ale dovolací soud má za to, že případné rozpory v číselném označení listů či jiné nejasnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale jsou dány složitostí celé věci, změnou osob provádějící vyšetřování, délkou samotného trestního řízení, vrácením spisu k došetření státnímu zástupci, jakožto i nezbytností mezinárodněprávní spolupráce a zapojením většího počtu osob, který se spisem pracoval. Nehledě na to, že obviněný na postup policejního orgánu upozorňoval dozorující státní zástupkyni, která vše prověřila a přípisem ze dne 25. 8. 2016 mu sdělila, že nezjistila žádnou úmyslnou manipulaci se spisem v neprospěch obviněného.

181. Ve zbytku pak dovolací soud odkazuje na náležité odůvodnění soudů nižších stupňů, když, jak bylo naznačeno, Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení nenahrazuje a ani nemůže nahrazovat činnost soudů nižších stupňů, kterým je dáno těžiště dokazování a je vázán skutkovými zjištěními těchto soudů s výjimkou extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem.

182. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl obviněným sice částečně uplatněn právně relevantním způsobem, ovšem zjevně neopodstatněným.

183. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.

184. Nejvyšší soud závěrem uvádí, že neshledal důvod pro přerušení výkonu trestu u obviněného podle § 265o odst. 1 tr. ř., a proto nerozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který obviněný nyní vykonává na základě pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 4 To 52/2018.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 4. 2020

JUDr. Marta Ondrušová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru