Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 1228/2013Usnesení NS ze dne 27.11.2013

HeslaMaření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
Nebezpečné vyhrožování
Týrání osoby žijící ve společném obydlí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.1228.2013.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 3051/14 ze dne 20.01.2015 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Tomáš Lichovník


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 1228/2013-22

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2013 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. 10 To 158/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 7/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného M. B. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný M. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 22. 4. 2013 sp. zn. 2 T 7/2013 v bodě 1) uznán vinným jednak zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a jednak přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že nejméně od konce roku 2008 do 31. 8. 2012 v N. P., okr. J. v místě společného bydliště, nejprve N. T., poté od září 2009 L., od února 2012 L. a od června 2012 K. vědomě, často pod vlivem alkoholu a někdy za přítomnosti nezletilých dětí P. a T. B., psychicky a fyzicky napadal svoji manželku E. B., tak, že jí vulgárně urážel, ponižoval, své jednání stupňoval až do fyzického napadání, strkání do zad, údery pěstí do rukou, kdy jí způsobil drobná poranění, znemožňoval ji kontakt s okolím zejména s bratrem a jeho manželkou, kontroloval její veškeré odchody z bytu a stanovoval dobu návratu, kontroloval její mobilní telefon a vymazával záznamy o komunikaci, vyhrožoval jí zabitím, uříznutím hlavy, v jednom případě v roce 2010 s nožem v ruce, poškozená E. B. lékařské ošetření nevyhledala, ale v souvislosti s výraznou zátěží v domácím prostředí trpěla úzkostně depresivními stavy, pro které byla dlouhodobě léčena a od 1. 8. 2012 do 30. 8. 2012 hospitalizována na psychiatrickém oddělení v Oblastní nemocnici a.s. v J., kde jí opakovaně vyhrožoval, citově vydíral, při návštěvě byl vůči ní verbálně agresivní a při jedné z víkendových dovolenek ji dne 25. 8. 2012 v místě bydliště fyzicky napadl a způsobil hematom na pravém oku, což si vyžádalo ošetření u MUDr. P., na očním oddělení v J., přičemž pro tato jednání byl dne 1. 9. 2012 policejním orgánem PČR OO Nová Paka, pod č.j. KRPH-83531/ČJ-2012-050414, vykázán ze společného obydlí, tedy z bytu v prvním patře domu v ul. K. v N. P., jakož i z bezprostředního okolí domu a dalších míst, kdy toto vykázání bylo prodlouženo usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 9. 2012 pod č.j. 30 Nc 93/2012-20 a ze dne 8. 10. 2012 pod č.j. 30 Nc 95/2012-4 vždy o jeden měsíc, t.j. až do 8. 11. 2012.

Dále pak v bodě 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, protože dne 2. 9. 2012 v době od 11.30 hod. do 11.50 hod., dne 3. 9. 2012 okolo 07.00 hod. a dne 4. 9. 2012 okolo 04.30 hod. v N. P., okr. J., přesto, že byl příslušníkem OOP Nová Paka dne 1. 9. 2012, pod č.j. KRPH-83531-4/ČJ-2012-050414, za užití oprávnění policejního orgánu podle § 44 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky vykázán ze společného obydlí, a to z bytu v prvním patře domu v ul. K. v N. P., jakož i z bezprostředního okolí domu v ul. K., dále z ulice K. a K. v prostoru obchodu P. M. po objekt Základní školy K., včetně samotného objektu základní školy a jeho bezprostředního okolí, a povinen zdržet se navazování kontaktu se svojí manželkou E. B., na dobu 10-ti dnů, opakovaně ji kontaktoval a to dne 2. 9. 2012 ji v podnapilém stavu osobně navštívil v místě bydliště K., sledoval ji při cestě na nákup do obchodního domu P. M., pohyboval se neustále v její blízkosti, dále ji udeřil rukou do zátylku a přitom ji vyhrožoval, že po uplynutí vykázání si s ní celou záležitost vyřídí, obtěžoval ji i při zpáteční cestě, kdy po ní požadoval peníze, tašku s nákupem, dále vstoupil do bytu, dětem odpojil počítač a odnesl ho na chodbu domu, kde byl zajištěn hlídkou OOP Nová Paka a dále ve dnech 3. 9. 2012 a 4. 9. 2012 přišel k domu v ul. K. a házel kamínky do okna bytu, kde E. B. bydlí se svými nezletilými dětmi.

Za to byl obviněný podle § 199 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Současně byla poškozená E. B. podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na občanskoprávní řízení.

Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo Krajským soudem v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. 10 To 158/2013 podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované usnesení obviněný posléze napadl dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel spatřuje v tom, že soudy se nezabývaly jím navrhovanými důkazy. Konkrétně tím, že nebylo rozhodnuto o dopisu manželky obviněného kanceláři prezidenta republiky s žádostí o milost, dále o výslechu svědka Mgr. M., pracovníka Probační a mediační služby v J. a o zprávě od Vazební věznice Hradec Králové o výkonu vazby obviněným a vlivu na jeho osobu. Dovolatel má za to, že se jedná o opomenuté důkazy, o nichž nebylo rozhodnuto a soudy se jimi ani nezabývaly. V důsledku toho pokládá rozhodnutí soudů nižších stupňů za nezákonná.

V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se po seznámení s obsahem dovolání obviněného ( § 265h odst. 2 tr. ř.) rozhodla, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas podle § 265r odst. 1 tr. ř., aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti, a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. 10 To 158/2013 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ten lze uplatnit v situaci, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k). Dovolatel tento dovolací důvod patrně uplatnil v jeho druhé variantě, neboť zároveň i zkonstatoval, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dán v již předcházejícím řízení.

Důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Dovolatel pod předmětný dovolací důvod podřadil výlučně námitky vztahující se k jím navrhovaným a soudy neprovedeným důkazům (v podrobnostech viz shora). Nejvyšší soud konstatuje, že takovéto námitky jsou za určitých okolností v důsledku již dřívější judikatorní činnosti Ústavního soudu podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je tomu tak ale pouze v případě, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí mimo jiné případy tzv. opomenutých důkazů, nebo nezákonných důkazů a dále případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

Obviněný v dovolání prohlašuje, že soudy opomněly rozhodnout o některých jím navrhovaných důkazech, a v důsledku toho označil postup a konečné meritorní rozhodnutí soudů za nezákonné. Zde je třeba uvést, že o rozsahu dokazování rozhoduje soud, a nikoli strany řízení. Z toho vyplývá, že obviněný sice má nezadatelné právo navrhovat soudu důkazy, ale to neznamená, že soud je povinen každému takovému návrhu vyhovět a důkaz provést. Je tomu mj. proto, že v řadě případů obviněný, resp. jeho obhájce navrhují provedení důkazů, které nemohou na podstatě věci a na konečném rozhodnutí soudu o vině obviněného a o případném trestu nic zásadního ovlivnit. V takovém případě je soud oprávněn provedení navrhovaného důkazu zamítnout, přičemž je ale současně povinen ve svém rozhodnutí tento svůj postup řádně odůvodnit.

Je pravdou, že zmíněný návrh obviněného na doplnění dokazování přečtením dopisu jeho manželky kanceláři prezidenta republiky byl učiněn v hlavním líčení konaném dne 8. 4. 2013 (č. l. 241 verte spisu). Na straně druhé, ale z protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 4. 2013 (č. l. 268 spisu) vyplývá, že okresní soud před skončením dokazování učinil dotaz, zda strany navrhují doplnění dokazování, ale žádný návrh v tomto směru vysloven nebyl a dokazování tudíž bylo prohlášeno za skončené. Soud prvního stupně pak mohl oprávněně zaujmout názor, že obviněný, resp. obhajoba na podaném návrhu na přečtení dopisu manželky obviněného zaslaného kanceláři prezidenta republiky netrvá. Rovněž v řízení před odvolacím soudem takový návrh nezazněl a je proto s podivem, že je jím opětovně argumentováno až v podaném dovolání. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného pokládá tuto konkrétní námitku dovolatele za bezpředmětnou, mající pouze za účel jeho pravomocně rozhodnutou věc posunout do stádia dovolacího řízení, to celé v naději, že dovolací soud věc znovu otevře a vrátí ji soudům nižších stupňů k novému projednání a rozhodnutí.

Pokud jde o další dvě námitky spočívající v návrzích na doplnění dokazování, tak tyto byly obsaženy v doplňku podaného odvolání (č. l. 298 verte spisu – výslech pracovníka probační a mediační služby; č. l. 299 spisu – zpráva z věznice o výkonu vazby obviněného). V tomto případě na ně skutečně nebylo odvolacím soudem jakkoli reagováno v průběhu veřejného zasedání ani v odůvodnění vyhlášeného rozhodnutí. Z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 305 spisu) je pouze patrné, že senátem bylo rozhodnuto, že dokazování prováděno nebude, aniž ale bylo konkrétním způsobem toto rozhodnutí odůvodněno. Ze strany odvolacího soudu se tak jedná o procesní pochybení, k němuž by každopádně docházet nemělo (viz § 216, § 238, § 125 odst. 1, 138 tr. ř.).

Jak již ale bylo shora naznačeno, při úvaze, zda je důvodné s ohledem na označenou procesní chybu napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit, je rozhodující, jestli předmětné navrhované a neprovedené důkazy mají povahu důkazů stěžejních, způsobilých nějakým podstatným způsobem ovlivnit konečné rozhodnutí o vině a trestu obviněného. Dovolací soud zastává názor, že navrhovaný výslech svědka Mgr. M., pracovníka Probační a mediační služby se sídlem v J., ani navrhované přečtení zprávy o chování obviněného ve výkonu vazby, nejsou takovými důkazy, které by mohly jakkoli změnit učiněná skutková zjištění a tím i výrok o vině obviněného, jakož i výrok o trestu, který byl obviněnému za spáchané trestné činy uložen. Je tomu proto, že je nanejvýš nepravděpodobné, a dovolatel to nakonec ani netvrdí, že by Mgr. M. byl někdy přítomen trestnému jednání obviněného, jehož se vůči poškozené dopouštěl. Takový svědek by tudíž nebyl schopen vyvrátit, či alespoň podstatným způsobem zpochybnit závěry, k nimž soudy nižších stupňů dospěly na základě ostatních provedených důkazů. Chování obviněného ve výkonu vazby jistě není zanedbatelné z hlediska případného celkového hodnocení osoby obviněného, ale i v případě, že by takové hodnocení bylo nanejvýš kladné, v žádném případě by nemohlo převážit ostatní negativní složky v chování obviněného, zejména pak jeho předchozí trestní minulost (viz str. 6 rozsudku okresního soudu a str. 4 usnesení soudu odvolacího).

Pouze pro úplnost je třeba dodat, že z obsahu spisu a učiněných rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný zásadní rozpor. Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě dostatečného množství provedených důkazů. Z obsahu spisu je tak zřejmé, že oba soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro jejich rozhodnutí a Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k žádným dalším výtkám na jejich adresu. Je tedy třeba zdůraznit, že se nejedná o případ, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04).

Je tedy zřejmé, že dovolací námitky tak, jak byly koncipovány a uplatněny obviněným, nebyly na základě výše uvedených závěrů dovolacího soudu způsobilé ani podle rozšiřujícího výkladu Ústavního soudu naplnit zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jelikož bylo shledáno, že tento citovaný dovolací důvod nebyl námitkami obviněného naplněn, nemohl být současně naplněn ani další z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože zamítnutí odvolání obviněného jako nedůvodné, bylo v konečném výsledku souladné se zákonem.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz § 265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž rozhodnutí o odmítnutí dovolání učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. listopadu 2013

Předseda senátu

JUDr. František Hrabec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru