Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 1219/2020Usnesení NS ze dne 25.11.2020Loupež

HeslaLoupež
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.1219.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 173 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 1219/2020-721

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněného V. D., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 5 To 27/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 6/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 32 T 6/2019, byl obviněný V. D. uznán vinným ze spáchání zločinů loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):

„1. V. D. sám

dne 23. 5. 2019 v době kolem 2:55 hodin v Ostravě-Porubě, na ulici XY, na chodníku poblíž domu č. p. XY, veden záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch i za cenu užití násilí, přistoupil zezadu k M. L., nar. XY, která v té chvíli šla po chodníku směrem k ulici XY a na svém pravém rameni měla zavěšenou dámskou kabelku, a rukou uchopil tuto kabelku za ucha a snažil se předmětnou kabelku z ramene jmenované strhnout s cílem zmocnit se jak dané kabelky, tak také jejího obsahu, kdy musel předpokládat, že v kabelce se nacházely také hotové peníze a osobní doklady majitelky, avšak M. L. se jeho zištnému záměru snažila zabránit, neboť kabelku pevně držela, načež se s dotyčnou o kabelku začal přetahovat, nicméně po chvíli svého jednání zanechal a z místa odešel, přičemž kabelky a jejího obsahu v celkové hodnotě 1 879 Kč se úspěšně nezmocnil, a to jen proto, že se mu nepodařilo překonat aktivní odpor M. L., a tímto svým jednáním tak nezpůsobil M. L. žádnou újmu na zdraví ani škodu na majetku,

2. V. D. a M. T. společně

dne 25. 5. 2019 v době kolem 3:30 hodin v Ostravě-Porubě, u parovodního potrubí nacházejícího se na louce nedaleko křižovatky XY a XY, ve vzájemné součinnosti a vedeni společným záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch i za cenu užití násilí, nejprve V. D. požadoval po poškozeném T. D., nar. XY, vydání finanční hotovosti ve výši 500 Kč a poté, co mu dotyčný sdělil, že u sebe žádné peníze nemá, přistoupil k T. D., jenž v té chvíli ležel na parovodním potrubí, a začal mu prohledávat kapsy oděvu, načež poté, co poškozený z parovodního potrubí vstal, přitiskl T. D. na parovodní potrubí, prohledával jej, opakoval svůj požadavek na vydání peněžité hotovosti ve výši 500 Kč a vyhrožoval jmenovanému, že pokud mu požadované peníze nedá, tak že jej zakope pod zem, následně k T. D. přistoupil M. T., jenž na podporu požadavku V. D. zkroutil T. D. ruce za záda, zatímco V. D. svlékl T. D. donaha a prohledal jeho svlečený oděv za účelem ověření, zda se v něm nenachází požadovaný finanční obnos, načež T. D. pustili, avšak v získaném oděvu žádnou peněžitou hotovost nenalezli, a tímto svým jednáním způsobili T. D. odcizením jeho oblečení majetkovou škodu ve výši 290 Kč. “

Za uvedené jednání byl obviněný V. D. odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, odkázána se svým nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného M. T.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 32 T 6/2019, podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě a obviněný V. D. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 5 To 27/2020, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil, a to ohledně obou obviněných ve výroku o trestech a způsobu jejich výkonu. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného V. D. odsoudil podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 256 tr. ř. dále odvolání obviněného D. zamítl. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného M. T.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 5 To 27/2020, podal následně obviněný V. D. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Je především toho názoru, že uložený trest byl ukládán v nepřiměřené výši a způsobem, který je v rozporu se základními zásadami vyjádřenými v trestním zákoně, jež stanoví druhy trestních sankcí a definují zásady pro jejich ukládání. Dovolatel v tom, že soudy obou stupňů nesprávně nepřihlížely k významným polehčujícím okolnostem, spatřuje natolik zásadní pochybení, které si dle jeho úsudku žádá revizi dovolacím soudem. Dle jeho přesvědčení mu měl být uložen trest ve spodní čtvrtině trestní sazby. Skutečnost, že mu byl nakonec uložen trest ve výměře 5 let, považuje za nepřípustný zásah, který je namístě dovolacím soudem korigovat. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 5 To 27/2020 a podle § 265k odst. 2 tr. ř. také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že dovolatel na podporu uplatněných důvodů dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Připomíná, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Státní zástupkyně uvádí, že trest uložený obviněnému V. D. je trestem v zákonné trestní sazbě ustanovení § 173 odst. 1 tr. zákoníku, když zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a to dvojnásobným, byl obviněný V. D. uznán vinným rozhodnutím prvoinstančního soudu. Současně bylo třeba trest přiměřeně zpřísnit podle hledisek uvedených v ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trest byl ukládán jako trest úhrnný. Dále dodává, že trest uložený obviněnému V. D. odpovídá všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestu a jeví se jako zcela přiměřený. Napadené rozhodnutí tak není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že v podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky spáchaných trestných činů. Obviněný v rámci svého dovolání pouze namítl, že v řízení před soudy došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení z hlediska ukládání trestu (k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení polehčujících okolností), čímž došlo k uložení nepřiměřeně přísného trestu, přičemž nebyly respektovány zásady pro ukládání trestů stanovené § 38 a § 39 tr. zákoníku. Dle názoru obviněného mu měl být uložen trest ve spodní čtvrtině trestní sazby a skutečnost, že mu byl uložen trest ve výměře 5 let, považuje za nepřípustný zásah.

Nejvyšší soud konstatuje, že jiné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu předvídaného ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnuje též otázky trestání, avšak pouze v tom rozsahu, je-li namítáno nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu ke zvláštním podmínkám při ukládání trestu (např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu). Námitka obviněného ohledně pochybení soudů při ukládání trestu (jeho nepřiměřenosti) není tedy dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ve vztahu k námitkám obviněného ohledně uloženého trestu je vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obviněný byl uznán vinným z dvojnásobného zločinu loupeže. Soud prvního stupně správně uzavřel, že v případě obviněného D. nebyly shledány žádné polehčující okolnosti. Jeho doznání jako polehčující okolnost nelze brát v potaz. Jednak vypovídal poněkud odlišně a jeho stanovisko navíc není ani doznávající, když celou událost popisuje jako konflikt a nikoliv loupež. Jako okolnost přitěžující nelze být brána skutečnost, že se trestné činnosti dopouštěl ze ziskuchtivosti, jelikož tento prvek je již obsažen v jednom ze znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 173 tr. zákoníku. Na druhou stranu k okolnosti přitěžující lze přičíst skutečnost, že trestný čin pod bodem 1) rozsudku Krajského soudu v Ostravě, spáchal vůči starší osobě a navíc ženě. Ačkoli obviněný nebyl dosud ve výkonu trestu a následky jeho činu nejsou nijak mimořádně intenzivní, nelze přehlédnout skutečnost, že se skutku pod bodem 2) napadeného rozsudku dopustil bezprostředně poté, co mu bylo sděleno obvinění ze skutku pod bodem 1), což svědčí o vyšším stupni narušení obviněného a o menších možnostech jeho resocializace. Za těchto okolností tedy odvolací soud vyměřil obviněnému trest odnětí svobody v jedné třetině zákonné trestní sazby. Lze uzavřít, že trest, který byl obviněnému D. uložen, je trestem přiměřeným a odpovídá všem zjištěným okolnostem. Výhrady uplatněné obviněným tak není možno mít za důvodné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného V. D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.Poučení:

V Brně dne 25. 11. 2020

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru