Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 1125/2020Usnesení NS ze dne 29.10.2020Těžké ublížení na zdraví Zbavení osobní svobody

HeslaTěžké ublížení na zdraví
Zbavení osobní svobody
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.1125.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 145 odst. 1 tr. zákoníku

§ 170 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 1125/2020-721

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2020 o dovolání obviněného J. O., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 7 To 131/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 112/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 1 T 112/2019, byl obviněný J. O. uznán vinným ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a dále zločinu zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

„dne 17. 6. 2019 kolem 15:30 hodin na silnici III. třídy č. 4332 ve směru od XY na XY, jakožto řidič vozidla Škoda Fabia, reg. zn. XY, v k.ú. XY před začátkem obce XY předjel vozidlo Toyota Land Cruiser, reg. zn. XY, které řídil F. V., nar. XY, světelnými a zvukovými signály ho přiměl k zastavení při pravém okraji vozovky, a poté co oba řidiči z vozidel vystoupili, přistoupil k F. V. zezadu a napadl ho tak, že mu na záda přitiskl elektrický paralyzér, kterým se ho snažil opakovaně znehybnit, skočil na něj a povalil na kolena, poté se mu zakousnul do spodního rtu a silným stiskem chrupu mu ho amputoval, a když se poškozenému podařilo ho přemoci a držet v sevření na zádech, snažil se použít druhý paralyzér, který mu však poškozený sebral a odhodil, načež poškozenému řekl, že už E. Z. stejně neuvidí,

a tohoto jednání se dopustil plánovaně s úmyslem poškozeného paralyzovat, spoutat a naložit do vozidla, odvézt do garáže na adrese XY, kterou měl za tím účelem v nájmu a tam ho držet proti jeho vůli po dobu blíže nezjištěnou, nejméně však do 20. 6. 2019, aby zabránil dalšímu styku poškozeného s E. Z., nar. XY, se kterou sám v minulosti udržoval milenecký vztah a který E. Z. ukončila, amputací rtu způsobil poškozenému zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření s operativním zákrokem, citelně jej omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu nejméně tří týdnů a zanechalo následky v podobě viditelné jizvy na spodním rtu a nervové necitlivosti zoperované části spodního rtu. “

Za uvedené jednání byl obviněný J. O. odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věcí, a to samonabíjecí pistole černé barvy zn. GRAND POWER, vz. K 100, výrobní číslo XY, ráže 9mm Luger se zásobníkem s obsahem 15 ks nábojů 9mm Luger, černostříbrný paralyzér zn. ZAP STUN GUNS, černý paralyzér zn. 1200K VOLT, 928 TYPE, stříbrná kovová pouta, GPS lokátor zn. SECUTEK SGT-209B o rozměru 120x65x50 mm. Podle § 70 odst. 6 tr. zákoníku propadlé věci připadají státu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným RBP, zdravotní pojišťovně, se sídlem Michálkovická 967/108, 710 00 Ostrava, IČ 47673036, částku 23.225 Kč a F. V., nar. XY, trvale bytem XY, částku 16.674 Kč.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost, aby zaplatil na náhradě nemajetkové újmy poškozenému F. V., nar. XY, trvale bytem XY, částku 42.726 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený F. V., nar. XY, trvale bytem XY, odkázán se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy ve formě ztížení společenského uplatnění na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 1 T 112/2019, podal obviněný J. O. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 7 To 131/2020, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 7 To 131/2020, podal následně obviněný J. O. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nalézacím soudům I. i II. stupně vytýká, že jejich postup nebyl v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., když provedené důkazy hodnotily v rozporu se zásadami formální logiky. Některé opatřené důkazy neměly být dle obviněného soudy prováděny vůbec, neboť navazovaly na nezákonně získaný důkaz – zápisník zajištěný ve vozidle tov. zn. Škoda Fabia, r. z. XY, který sám soud I. stupně označil za nepoužitelný důkaz získaný nezákonným způsobem, neboť byl zajištěn bez povolení k prohlídce jiných prostor ve smyslu § 83a odst. 1, 2 tr. ř. Policejní orgán provedl prohlídku jiných prostor, aniž by alespoň dodatečně vyžádal souhlasu soudu k takové prohlídce. Výsledek prohlídky tak nelze použít v dalším řízení jako důkaz. Pokud se jedná o trestný čin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, namítá, že tento skutek nebyl obviněnému prokázán. Domněnky o tom, že měl poškozeného v úmyslu spoutat, naložit do vozidla, odvézt do garáže a tam jej držet po neupřesněnou dobu nemají žádnou oporu v provedeném dokazování, když zápisník zajištěný ve vozidle, byl vyhodnocen jako nezákonně získaný důkaz. Žádné provedené důkazy o tomto úmyslu nesvědčí. Sám obviněný pak takový úmysl popírá. Soudy I. i II. stupně úmysl obviněného dovozují pouze z věcí, které se našly ve vozidle a následně v pronajaté garáži. Obviněný ovšem u hlavního líčení vysvětlil, za jakým účelem měl ve vozidle určité věci, a rovněž v garáži. Rozhodně se nejedná o věci, ze kterých by se dal dovozovat úmysl zbavit poškozeného osobní svobody. Pokud má někdo v automobilu provaz, motorkářskou helmu, jízdní kolo a v garáži stříkačky, slivovici a vodu, jedná se o naprosto běžné věci a vybavení a nelze z nich usuzovat na úmysl spáchat trestný čin. Navíc o existenci garáže se orgány činné v trestním řízení dozvěděly pouze díky zápisníku, který byl zajištěn nezákonným způsobem. Bez tohoto zápisníku by orgány činného v trestním řízení o pronajaté garáži na XY vůbec nevěděly. Co se potom věcí umístěných v kufru vozidla týče (provaz, přilba, umělohmotné stahovací pásky), zde obviněný tvrdí, že tyto byly uložené pod dekou a nebyly zvenku vidět. Soud I. stupně tak prováděl v řízení důkazy, které neměly být provedeny v důsledku nezákonnosti provedené prohlídky motorového vozidla.

Za této situace se obviněnému jeví rozhodnutí soudů I. a II. stupně o vině a trestu jako nesprávná a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a dle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Závěrem svého dovolání rovněž požádal Nejvyšší soud o odložení výkonu rozhodnutí, které vyplývá z výše uvedeného rozsudku soudu prvního stupně, tedy vykonat trest odnětí svobody ve výměře 7 let a 6 měsíců do doby, než bude Nejvyšším soudem ve věci rozhodnuto.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný J. O. podal dovolání formálně opřené o § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde soudům vytýká hodnocení důkazů v rozporu s pravidly § 2 odst. 6 tr. ř. a s pravidly formální logiky.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani jiná procesní pochybení. Z dovolacích námitek obviněného vyplývá, že podatel nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků trestných činů, kterými byl uznán vinným, nebo nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení. Pokud obviněný zmiňuje otázku úmyslného zavinění v případě trestného činu zbavení osobní svobody podle § 170 tr. zákoníku, je tato námitka formulována jako námitka primárně skutková, když uvádí, že úmysl mu nebyl prokázán, resp. že žádné provedené důkazy o něm nesvědčí. Jinak i veškeré další námitky směřují proti hodnocení důkazů soudy a především proti procesní nepoužitelnosti provedených důkazů s ohledem na jejich návaznost na zápisník získaný při nezákonné prohlídce motorového vozidla. Námitky obviněného J. O. tedy směřují výlučně do skutkové a procesní oblasti a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Dovolatel navíc ani neučinil součástí dovolání námitku týkající se tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, resp. námitku týkající se porušení jeho práva na spravedlivý proces, což jsou vady důkazního řízení, které by v obecné rovině mohly odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění. Pouhý odkaz na současnou judikaturu podle názoru státního zástupce za kvalifikovaně vznesenou námitku porušení práva na spravedlivý proces považovat nelze.

Pro úplnost státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvádí, že námitky obviněného se částečně míjejí se zjištěními vyplývajícími z odůvodnění soudních rozhodnutí. Ve svém dovolání obviněný tvrdí, že soud I. stupně prováděl v řízení důkazy, které neměly být provedeny v důsledku nezákonnosti provedené prohlídky motorového vozidla. Jedná se o věci v kufru vozidla, uložené pod dekou, které nebyly zvenku vidět. Z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu (body 32. – 34. odůvodnění) ovšem vyplývá, že věci nalézající se ve vozidle byly „seznatelné vnějším pohledem přes sklo vozidla“ a že jejich existence vyplývá z protokolu o ohledání místa činu. U těchto věcných důkazů tedy v žádném případě nelze hovořit o jejich souvislosti s prohlídkou motorového vozidla provedenou bez povolení podle § 83a tr. ř.

Další procesní námitky fakticky vycházejí z doktríny angloamerického práva tzv. plodů z otráveného stromu, byť dovolatel na tuto doktrínu výslovně neodkazuje. Tato doktrína však není převzata do českého trestního řízení. Z toho vyplývá, že se v našem právním řádu neuplatní závěr, že důsledkem vadného postupu orgánů činných v trestním řízení v procesu dokazování je vždy absolutní neúčinnost a nepoužitelnost důkazů. Naopak úplné vyloučení všech důkazů navazujících na jakýkoliv vadný postup orgánů činných v trestním řízení jako „plodů z otráveného stromu“ by bylo nepřiměřené s přihlédnutím k jasnému konfliktu zájmů, neboť vyloučení těchto důkazů se příčí zájmu společnosti, aby skutečný pachatel byl uznán vinným. V tomto směru lze odkázat na poměrně obsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 11 Tdo 122/2015 nebo sp. zn. 3 Tdo 1372/2017, 3 Tdo 1627/2018). Nelze tedy z vadného postupu Policie ČR při prohlídce vozidla obviněného nacházejícího se na místě činu dovozovat procesní nepoužitelnost výsledků řádně povolené prohlídky jiné nebytové prostory – obviněným pronajaté garáže na adrese XY, nebo dokonce nepoužitelnost svědeckého výslechu majitele této garáže M. Kromě toho poukaz na tuto doktrínu, i kdyby ho dovolatel výslovně učinil, není způsobilý naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm.g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný J. O. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně neprokázání úmyslu obviněného zbavit poškozeného osobní svobody podle § 170 tr. zákoníku), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se snaží svými námitkami zpochybnit správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů, přičemž nabízí jiný, vlastní způsob hodnocení provedených důkazů, a na základě toho se pak domáhá jiných skutkových závěrů, než jaké učinily soudy. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Prostějově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů. Svá skutková zjištění opřel zejména o zcela usvědčující a opakovaně neměnnou výpověď poškozeného F. V., jež je v zásadních bodech podporovaná výpověďmi svědků M. B., R. P., E. Z., M. M., o znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (stanovení rozsahu zranění poškozeného), o znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie (u obviněného), o protokol o ohledání místa činu včetně pořízení fotodokumentace exteriérů i interiérů obou vozidel řízených obviněným i poškozeným, o věcné důkazy zajištěné z obou vozidel, včetně GPS lokátoru, který obviněný nechal namontovat na skryté místo ve vozidle poškozeného, o doklady prokazující vypůjčení si vozidla Škoda Fabia, o smlouvy prokazující dlouhodobý pronájem garáže na ulici XY u domu č. XY v XY obviněným, o protokol o ohledání této garáže včetně zajištění věcí sloužících ke znehybnění osoby poškozeného, jakož i o další důkazy, o jejichž věrohodnosti neměly soudy důvodu pochybovat a jimiž je trestná činnost ve všech směrech bezpečně a spolehlivě prokázána. Polemika obviněného s důkazy, s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

Nejvyšší soud, stejně tak jako soudy prvního a druhého stupně, dospěl k závěru, že jak objektivní, tak i subjektivní stránka všech tří žalovaných trestných činů je dána. Z provedeného dokazování a ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že to byl skutečně obviněný, kdo se v popsaném skutku, blíže specifikované době a tam uvedených místech dopustil jednání, jímž jednak poškozenému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví spočívající v jeho zohyzdění (§ 145 odst. 1 tr. zákoníku), dále tím, že ho na veřejné komunikaci (místě veřejně přístupném) napadl, se dopustil výtržnosti (§ 358 odst. 1 tr. zákoníku) a nakonec se dopustil úmyslného jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jej bez oprávnění uvěznil v předmětné garáži. K dokonání trestného činu pro aktivní obranu poškozeného avšak nedošlo (§ 170 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku).

K námitce obviněného, že skutek posouzený jako pokus zločinu zbavení osobní svobody mu nebyl prokázán, když žádné provedené důkazy nesvědčí o jeho úmyslu zbavit poškozeného osobní svobody způsobem popsaným ve výroku o vině, Nejvyšší soud dodává, že i tyto námitky jsou vyvráceny legálně zajištěnými věcnými důkazy provedenými v hlavním líčení, když konkrétně jde zejména o motocyklovou přilbu se zalepeným hledím, po jejímž nasazení na hlavu poškozeného by výrazně ztížil jeho orientaci v prostoru a v předmětné garáži by ho prakticky nebylo slyšet, i kdyby křičel, o dva paralyzéry, pouta na ruce a o velmi pevné stahovací pásky. To vše s potřebnou mírou jistoty svědčí o úmyslu obviněného poškozeného v garáži zcela znehybnit a připoutat. Posledně k námitce obviněného, že opatřené důkazy neměly být vůbec provedeny, neboť navazovaly na nezákonně získaný důkaz – zápisník, Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že pokud má obviněný na mysli důkazy nalézající se ve vozidle, které měly sloužit k paralyzování a znehybnění poškozeného V. (např. stahovací pásky, černý teleskopický obušek, motocyklová helma s hledím zalepeným lepicí páskou), tak tyto byly, jak ve svém odůvodnění uvádí i nalézací soud, seznatelné i bez vniknutí do vozidla pouhým pohledem přes sklo vozidla. Lze tedy uzavřít, že dovolací námitky obviněného směřují výlučně do procesní a skutkové oblasti a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. O. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle § 265o tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 10. 2020

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru