Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 1095/2017Usnesení NS ze dne 19.10.2017

HeslaUsmrcení z nedbalosti
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1095.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 1095/2017-27

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2017 o dovolání obviněného R. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. 5 To 47/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 128/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný R. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 8. 2016 sp. zn. 13 T 128/2014 uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 17. 5. 2013 ve 12:10 hodin v obci U. H., místní části J., Z. kraj, na ulici U C., na silnici II. třídy č. 497 v rámci výkonu pracovní činnosti u zaměstnavatele PETRA spol. s r. o., IČ 469 79 697, se účastnil silničního provozu jako řidič nákladní soupravy tahače zn. MAN TGS, s návěsem na přepravu dřeva zn. Doll Logo, takovým způsobem, že při jízdě ve směru od místní části J. na centrum U. H. s přetíženou nákladní soupravou jel nepřiměřenou a nedovolenou rychlostí 59 km/h, nedbal zvýšené opatrnosti vůči nezletilému chodci XXXXX *) který šel vpravo vedle pozemní komunikace po chodníku s cyklostezkou stejným směrem a kterého mohl rozpoznat nejméně na 150 m, přičemž poté, co mu XXXXX *) vstoupil zprava z chodníku do jeho jízdní dráhy mimo přechod pro chodce, tohoto pravou přední částí tahače srazil, čímž porušil § 5 odst. 1 písm. d) a § 18 odst. 1, odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v důsledku čehož nezletilý chodec XXXXX *) utrpěl polytrauma, tedy poranění více pro život důležitých orgánů, zejména nitrolební poranění, zhmoždění plic a devastaci pravé dolní končetiny, kterým dne 28. 5. 2013 na Klinice dětské anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Brno podlehl.

Za to byl obviněnému podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, který mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl zároveň uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 33 měsíců.

Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. 5 To 47/2017 zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

K tomu je třeba uvést, že obviněný byl v předchozím řízení rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 5. 2015 sp. zn. 13 T 128/2014 za stejný skutek uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na 3 roky. Krajský soud v Brně jeho odvolání usnesením ze dne 21. 10. 2015 sp. zn. 5 To 389/2015 zamítl podle § 256 tr. ř. V důsledku dovolání obviněného Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 243/2016 zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, včetně obsahově navazujících rozhodnutí a Okresnímu soudu v Uherském Hradišti přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Soud prvního stupně po provedení nového hlavního líčení ve věci následně rozhodl rozsudkem ze dne 18. 8. 2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, které, jak již bylo zmíněno, bylo opětovně napadeno dovoláním obviněného.

Toto rozhodnutí soudu druhého stupně ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. 5 To 47/2017 obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce dovoláním a to v celém rozsahu, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), g), l) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozsudek spočívají na nesprávném právním posouzení, konkrétně na nesprávném posouzení ukládaného trestu a zavinění obviněného.

Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvádí, že soudy nově uložený trest mu byl uložen mimo meze, v nichž se mohl pohybovat v důsledku aplikace zákazu reformace in peius. Jelikož odvolací soud tuto vadu neodstranil, je tím dán i důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Konkrétně dovolatel namítá, že mu sice byl uložen mírnější trest odnětí svobody s podmíněným odkladem, avšak byl mu zároveň uložen přísnější trest zákazu činnosti (původně 24 měsíců). V celkové konstelaci označuje nově uložený trest za přísnější. Tuto námitku pak dává i do souvislosti s (podle něj) s nepřiměřenou délkou řízení. V této souvislosti zároveň poukázal na některou judikaturu Ústavního soudu.

V další části dovolatel vyjádřil i názor, že byl naplněn též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku resp. v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Taktéž v návaznosti na tento důvod dovolání deklaruje naplnění i dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož odvolací soud neodstranil pochybení soudu prvního stupně.

Dovolatel tvrdí, že jeho jednání žádné znaky přečinu nenaplňuje. Podle něj soudy posoudily nesprávně otázku příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a nastalým následkem, zejména vliv jednání poškozeného na nehodovém ději. V této souvislosti poukazuje na otázku pohybu poškozeného těsně před střetem s jím řízeným vozidlem, konkrétně na rychlost pohybu chodce. Nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů o rychlé chůzi poškozeného a domáhá se závěru o vběhnutí poškozeného do jeho jízdní dráhy, když současně poukazuje na nedostatečnost závěrů znaleckého posudku z oboru dopravy.

V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a věc přikázal okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že obviněnému byl prvním rozsudkem okresního soudu uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na 3 roky a nikoli 24 měsíců, jak mylně uvádí dovolatel, takže ve skutečnosti mu byl v novém řízení tento trest zmírněn, pokud byl vyměřen v délce 33 měsíců. Jelikož mu byl v tomto novém řízení zároveň zmírněn i podmíněný trest odnětí svobody, nic nenasvědčuje tomu, že by nový trest byl v kterémkoli směru přísnější než trest původní.

Taktéž nelze uvažovat o porušení práva obviněného na spravedlivý proces, jelikož k porušení zákazu reformace in peius nedošlo, přičemž se navíc jedná o procesní pravidlo, které na ustanovení o dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v konkrétním případě vůbec nedopadá. Uplatněné námitky proto uplatněnému ale ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak dovolatel neargumentuje extrémním rozporem mezi znaleckým posudkem z oboru dopravy a závěrem soudů o rychlé chůzi poškozeného. Navíc původní závěr nalézacího soudu o pomalé chůzi poškozeného byl následně korigován v důsledku zásahu a pokynu dovolacího soudu, což nakonec vedlo i ke korekci právního posouzení skutku, neužití kvalifikované skutkové podstaty přečinu podle § 143 tr. zákoníku, i uloženého trestu.

Podstatou dovolání obviněného tak je vyjádření nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů soudy a jimi učiněným skutkovým zjištěním o pohybu poškozeného těsně před střetem s vozidlem obviněného. To ale nenaplňuje ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný z ostatních dovolacích důvodů.

Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ uvedený v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) po zjištění, že dovolání obviněného splňuje všechna kritéria stanovená pro tento mimořádný opravný prostředek v § 265a až 265f tr. ř., se nejprve zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný jej uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoli byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena ve zprávě trestního kolegia Nejvyššího soudu o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení ze dne 29. 9. 2004 sp. zn. Ts 42/2003, uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006, uveřejněné pod č. 21/2007 Sb. rozh. tr. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07 a v usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že Ústavní soud se „ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci“.

V projednávané trestní věci bylo od počátku hlavním sporným bodem, zda obviněný mohl zabránit střetu s poškozeným, i pokud by zachoval všechny své povinnosti vyplývající ze zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v tehdejším znění (dále také jen „zákon o silničním provozu“), tedy jestli by došlo k dopravní nehodě i pokud by jel dovolenou a přiměřenou rychlostí a nebyl přetížen, resp. zda by dopravní nehoda byla stejně intenzivní – tedy měla smrtelný následek. Jinými slovy, zda obviněný zavinil střet s poškozeným, přičemž navazující spornou otázkou zde původně bylo i to, zda obviněný zároveň porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem a dopustil se tak kvalifikované skutkové podstaty přečinu.

V novém hlavním líčení okresní soud a po něm i soud odvolací dospěly ke konstatování, že původní závěry týkající se pohybu poškozeného těsně před střetem s nákladním vozidlem, řízeném obviněným, nebyly v souladu s principy stanovícími zásady pro hodnocení důkazů, v důsledku čehož nedošlo ke správnému skutkovému zjištění a tím i zákonu odpovídajícímu posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a nastalým následkem. Tento extrémní nesoulad pak vedl i k nedostatečnému vyhodnocení spoluzavinění poškozeného, jenž se svou neopatrností na vzniklém následku (usmrcení jeho osoby) významně spolupodílel. Tyto soudy pak v opakovaném řízení dospěly k pozměněným skutkovým závěrům, které je vedly i ke změně právní kvalifikace jednání obviněného v tom směru, že jej uznaly vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, tedy aniž by užily i kvalifikovanou skutkovou podstatu spočívající v porušení důležité povinnosti stanovené zákonem. V daném ohledu se tak v podstatě ve svém výsledku ztotožnily s výhradami, názory i teoretickými východisky Nejvyššího soudu, které byly vyjádřeny v jeho předchozím zrušujícím usnesení ze dne 6. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 243/2016, a které není třeba opakovat.

V nově podaném dovolání obviněný opět nesouhlasí se závěry nižších soudů. Prohlašuje, že poškozený mu do jízdní dráhy vozidla vběhl, nikoli pouze rychle vešel, jak soudy nakonec chybně uzavřely. Poukazuje v dané souvislosti na závěry znaleckého posudku z oboru dopravy, kdy znalec s takto rychlým pohybem poškozeného neuvažoval. Ve své podstatě vznesenými námitkami naznačuje, že on nehodu – střet s poškozeným jako řidič nákladní soupravy nezavinil.

Jestliže v rámci předchozího dovolacího řízení Nejvyšší soud akceptoval výhrady obviněného, směřující proti ve věci vydaným rozhodnutím soudů nižších stupňů a označil jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za důvodně uplatněný, tak v tomto nově vyvolaném dovolacím řízení tomu tak být již nemůže. O extrémním rozporu spočívajícím mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a zjištěným skutkovým stavem včetně jeho právního posouzení již v žádném případě hovořit nelze. Výhrady obviněného obsažené v tomto dovolání mají opět skutkovou, resp. procesní povahu, ale nyní jim nelze dát průchod, jako tomu bylo v předchozím případě. Soudy tentokrát správně a v souladu se zákonem ve svých rozhodnutích vysvětlily, proč dospěly k těmto a nikoli jiným skutkovým závěrům a na základě jakých důkazů včetně jejich hodnocení jednotlivě i v celém komplexu tomu tak bylo. Obviněný si musí uvědomit, že rychlost pohybu poškozeného těsně před střetem není jedinou okolností, kterou bylo při posuzování zavinění jednotlivých účastníků nehody třeba hodnotit. Byla to nesporně i vyšší než povolená rychlost, kterou se obviněný s nákladní soupravou v kritické době pohyboval, a také okolnost, že poškozeného kráčejícího podél vozovky ve stejném směru pohybu vozidla po delší dobu před střetem viděl, resp. mohl a měl vidět. Pokud se v blízkosti silnice pohybují děti, je řidič povinen zvýšit svoji ostražitost a přizpůsobit rychlost ale i způsob jízdy uvedené skutečnosti. Obviněný nic takového neudělal. Jeho podíl viny na střetu nákladní soupravy s poškozeným a tudíž i na vzniklém následku – usmrcení osmiletého chlapce, je nesporný. Proto také výsledné rozhodnutí soudů ohledně právního posouzení jednání obviněného jako přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku je opodstatněné a souladné se zákonem.

Současně je ale třeba opakovaně zdůraznit, že obviněný své dovolací námitky podřazené pod tento dovolací důvod koncipoval výlučně jako nesouhlas s hodnotícími a následně i skutkovými závěry soudů, přičemž v dovolání předložil vlastní skutkovou verzi, na jejímž základě pak i dovodil nesprávnost posouzení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a nastalým následkem a v důsledku toho pak i jeho podílu viny na vzniklé dopravní nehodě. Totožnou námitku již obviněný uplatnil i ve svém odvolání, přičemž odvolací soud na ni dostatečně reagoval ve svém rozhodnutí. Její opakování v takovéto podobě nemůže vést k jinému závěru dovolacího soudu, než že se dovolatel s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí, neboť ve skutečnosti se o hmotněprávní posouzení skutku nejedná, nýbrž o polemizování s důkazy a o zpochybňování zjištěného skutkového stavu a to jenom proto, že s konečným meritorním rozhodnutím nižších soudů není dovolatel spokojen. Podobné námitky tudíž nejsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu relevantní a v dovolacím řízení se jimi nelze zabývat vzhledem k postavení Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího. Též kvůli taxativně vymezeným dovolacím důvodům zakotveným v trestním řádu, není možné využít institutu dovolání pro pouhé opakované namítání totožných skutečností jako v odvolání, jelikož institut dovolání nelze pokládat za jakési druhé odvolání, neboť jde o přísně formalizovaný mimořádný opravný prostředek.

Dalším z uplatněných dovolacích důvodů je důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten je založen pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Obviněný R. V. byl pravomocně odsouzen za přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž lze uložit trest odnětí svobody až na 3 roky nebo trest zákazu činnosti. Trest zákazu činnosti lze uložit na dobu 1 roku až 10 let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností (§ 73 odst. 1 tr. zákoníku). Obviněnému byl za výše zmíněný přečin uložen trest odnětí svobody na 15 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 18 měsíců. Zároveň mu byl stanoven i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 33 měsíců, jelikož se trestného činu dopustil v souvislosti s řízením motorového vozidla.

Prostým porovnáním dob trestů odnětí svobody a zákazu činnosti uložených obviněnému s dobami uvedenými v trestním zákoníku je nejenom evidentní, že mu soudy nebyl uložen trest, který by zákon nepřipouštěl, ale i že jejich výměra se nachází v rámci jednotlivých zákonných sazeb u těchto trestů a podmínek, za nichž je možné takový druh trestu uložit. V tomto ohledu tudíž zákon nebyl porušen a dovolatel tento důvod dovolání uplatnil neopodstatněně.

Taktéž neopodstatněně je v dovolání argumentováno porušením zásady zákazu reformationis in peius v souvislosti s uloženým trestem zákazu činnosti. Není totiž pravdou, že by obviněný byl v původním řízení odsouzen mj. k trestu zákazu řízení motorových vozidle na 24 měsíců, jak je mylně v dovolání uváděno, ale ve skutečnosti mu tento trest byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 5. 2015 sp. zn. 13 T 128/2014 uložen v délce 3 roků. Čili ani tato výhrada nemá jakékoli racionální jádro, neboť v novém řízení byl obviněnému oproti předchozímu řízení uložen celkově mírnější podmíněný trest odnětí svobody, jakož i mírnější trest zákazu činnosti.

V závěru je proto třeba prohlásit, že obviněný v dovolání neuplatnil jedinou námitku, kterou by bylo možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., čili jeho argumentace stojí mimo rámec tohoto dovolacího důvodu. Pokud pak obviněný argumentoval též naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak ten byl podle shora uvedeného zjištění z jeho strany uplatněn zjevně neopodstatněně. Taktéž tvrzení o porušení spravedlivého procesu je ve všech namítaných směrech a souvislostech třeba odmítnout. To současně znamená, že ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemohl být a nebyl důvodně uplatněn.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz § 265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného R. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. 10. 2017

JUDr. František Hrabec

předseda senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru