Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 1033/2010Usnesení NS ze dne 25.10.2010

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.1033.2010.1
Důvod dovolání

265b/1g

265b/1g

265b/1g

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 385/11
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Mucha


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 1033/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. října 2010 o dovoláních obviněných Ing. N. M., Ing. D. M. a JUDr. J. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 5 To 33/2005, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 2/2002, takto: :

Dovolání obviněných Ing. N. M., Ing. D. M. a JUDr. J. B. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítají .

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2004, sp. zn. 34 T 2/2002 byl obviněný JUDr. J. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona ve znění zák. č. 265/2001 Sb. (dále jen tr. zákona) a trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákona, obviněné Ing. D. M. a Ing. N. M. byly uznány vinnými každá trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona a trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákona.

Za tyto trestné činy byla obviněná Ing. N. M. odsouzena podle § 250 odst. 4 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru peněžnictví, spořitelní a úvěrní, a to jako podnikateli - fyzické osobě, statutárnímu orgánu, právnické osobě a jako členu statutárního orgánu právnické osoby na dobu šesti let. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen i peněžitý trest ve výši 500.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona jí byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.

Obviněný JUDr. J. B. byl podle § 250 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru peněžnictví, spořitelní a úvěrní, a to jako podnikateli - fyzické osobě, statutárnímu orgánu, právnické osobě a jako členu statutárního orgánu právnické osoby na dobu pěti let. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.

Obviněná Ing. D. M. byla odsouzena podle § 250 odst. 4 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru peněžnictví, spořitelní a úvěrní, a to jako podnikateli - fyzické osobě, statutárnímu orgánu, právnické osobě a jako členu statutárního orgánu právnické osoby na dobu pěti let. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona jí byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.

Podkladem výroku o vině jmenovaných obviněných bylo zjištění soudu prvního stupně, že

I. obvinění Ing. N. M., JUDr. J. B., Ing. D. M.:

obviněný JUDr. J. B. v období od 31. 1. 2000 do 16. 5. 2000, obviněná Ing. D.M. v období od 17. 5. 2000 do 7. 8. 2000 a obviněná Ing. N. M. v období od 8. 8. 2000 do 22. 5. 2001, postupně v postavení jednatelů obchodní společnosti B.M.G. INVEST CZ, s.r.o., se sídlem v O., V., v sídle společnosti v O. a v sídlech zřízených poboček na území České republiky, prostřednictvím pověřených zaměstnanců společnosti, v úmyslu vylákat od vkladatelů finanční prostředky ve prospěch uvedené obchodní společnosti předstíráním nepravdivých informací, že vložené finanční prostředky, včetně vyplacení vysokých výnosů z vložených vkladů, je tato obchodní společnost schopna zajistit ze zisku společnosti, dosaženého podnikatelskou činností, ačkoliv ve skutečnosti měli v úmyslu dřívější vkladatele vyplácet z vkladů dalších klientů, veřejně inzerovali prostřednictvím tisku, televizní reklamy, internetu a nabídkových letáků, v rozporu s ustanovením § 2 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, přijímání a zhodnocování vkladů od občanů formou smluv o tichém společenství a smluv o půjčkách, které klientům zaručovaly vrácení původně vložených částek a vyplácení vysokých, smluvně dohodnutých úroků z vložených vkladů v rozmezí od 9,9 % do 29,9 % podle typu uzavřené smlouvy a ve shodě se svým záměrem, ačkoli ve skutečnosti za celé období obchodní společnost B.M.G.Invest CZ, s.r.o., nevyvíjela žádné podnikatelské aktivity, na základě kterých by došlo k reálnému zhodnocování vkladů a nebyla tak schopna ani vrácení vložených finančních prostředků jednotlivým vkladatelům, přijímali popsaným způsobem vklady od klientů a takto vylákali na základě celkem 2.332 uzavřených smluv od 1.259 poškozených celkovou finanční částku ve výši 164.567.803,- Kč a splatné závazky dřívějších vkladatelů vypláceli z novějších vkladů, kdy takto vyplatili celkovou finanční částku ve výši 85.585.924,- Kč a pouze v důsledku zahájeného trestního stíhání došlo na základě smluv o postoupení pohledávky prostřednictvím společnosti Horizont CZ, s.r.o., k náhradě způsobené škody jednotlivým poškozeným, přičemž takto:

obviněný JUDr. J. B. vylákal v sídle společnosti v O. a ve zřízených pobočkách společnosti v O., Č. T., F. p. R., F.-M., K., K., N. J., O., R. p. R., V. M. a V., na základě nejméně 70 uzavřených smluv celkovou finanční částku ve výši nejméně 3.015.400,- Kč od poškozených vyjmenovaných dále ve výroku o vině, přičemž z nově přijatých vkladů vyplatil v době svého jednatelství již splatné pohledávky dřívějších vkladatelů v celkové výši 2.026,- Kč;

obviněná Ing. D. M. vylákala v sídle společnosti v O. a ve zřízených pobočkách společnosti v O., Č. T., F. p. R., F.-M., K., K., N. J., O., O., R. p. R., Š., V. M. a V., na základě nejméně 178 uzavřených smluv celkovou finanční částku ve výši nejméně 11.524.909,- Kč od poškozených vyjmenovaných dále ve výroku o vině, přičemž z nově přijatých vkladů vyplatila v době svého jednatelství již splatné pohledávky dřívějších vkladatelů v celkové výši 2.110.995,- Kč;

obviněná Ing. N. M. vylákala v sídle společnosti v O. a ve zřízených pobočkách společnosti v O., B., Č. T., F. p. R., F.-M., H., H. K., J., K., K., N. J., O., O., R. p. R., Š., V. M., V. a Z. na základě nejméně 2.084 uzavřených smluv celkovou finanční částku ve výši nejméně 150.027.494,- Kč od poškozených vyjmenovaných dále ve výroku o vině, přičemž z nově přijatých vkladů vyplatila v době svého jednatelství již splatné pohledávky dřívějších vkladatelů v celkové výši 83.472.903,- Kč.

Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně se v zákonné osmidenní lhůtě odvolali všichni obvinění a poškozený JUDr. V. H.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 5 To 33/2005, z podnětu odvolání obviněných napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že

1) obviněného JUDr. J. B. uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona ve znění zák. č. 265/2001 Sb. (dále jen tr. zákona)

2) obviněnou Ing. D. M. uznal vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona a

3) Ing. N. M. uznal vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona.

Za tyto trestné činy byl obviněný JUDr. J. B. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.

Obviněná Ing. D. M. byla podle § 250 odst. 4 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona jí byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.

Obviněná Ing. N. M. byla odsouzena podle § 250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen peněžitý trest ve výši 500.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona jí byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.

Součástí rozsudku je i rozhodnutí podle § 229 odst. 1 tr. řádu, kterým byli někteří z poškozených odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozeného JUDr. V. H. bylo podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítnuto jako podané neoprávněnou osobou.

Podkladem výroku o vině jmenovaných obviněných bylo zjištění odvolacího soudu, že

obviněný JUDr. J. B. v období od 31. 1. 2000 do 16. 5. 2000, obviněná Ing. D. M. v období od 17. 5. 2000 do 7. 8. 2000 a obviněná Ing. N. M. v období od 8. 8. 2000 do 22. 5. 2001, postupně v postavení jednatelů obchodní společnosti B.M.G. INVEST CZ, s.r.o., se sídlem v O., V., v sídlem společnosti v O. a v sídlech zřízených poboček na území České republiky, prostřednictvím pověřených zaměstnanců společnosti, v úmyslu vylákat od vkladatelů finanční prostředky ve prospěch uvedené obchodní společnosti předstíráním nepravdivých informací, že vložené finanční prostředky, včetně vyplacení vysokých výnosů z vložených vkladů, je tato obchodní společnost schopna zajistit ze zisku společnosti, dosaženého podnikatelskou činností, ačkoliv ve skutečnosti měli v úmyslu dřívější vkladatele vyplácet z vkladů dalších klientů, veřejně inzerovali prostřednictvím tisku, televizní reklamy, internetu a nabídkových letáků, v rozporu s ustanovením § 2 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, přijímání a zhodnocování vkladů od občanů formou smluv o tichém společenství a smluv o půjčkách, které klientům zaručovaly vrácení původně vložených částek a vyplácení vysokých, smluvně dohodnutých úroků z vložených vkladů v rozmezí od 9,9 % do 29,9 % podle typu uzavřené smlouvy a ve shodě se svým záměrem, ačkoli ve skutečnosti za celé období obchodní společnost B.M.G. Invest CZ, s.r.o., nevyvíjela žádné podnikatelské aktivity, na základě kterých by došlo k reálnému zhodnocování vkladů a nebyla tak schopna ani vrácení vložených finančních prostředků jednotlivým vkladatelům, přijímali popsaným způsobem vklady od klientů a takto vylákali na základě celkem 2.332 uzavřených smluv od 1.259 poškozených celkovou finanční částku ve výši 164.567.803,- Kč a splatné závazky dřívějších vkladatelů vypláceli z novějších vkladů, kdy takto vyplatili celkovou finanční částku ve výši 85.585.924,- Kč a pouze v důsledku zahájeného trestního stíhání došlo na základě smluv o postoupení pohledávky prostřednictvím společnosti Horizont CZ, s.r.o., k náhradě způsobené škody jednotlivým poškozeným, přičemž takto:

obviněný JUDr. J. B. vylákal v sídle společnosti v O. a ve zřízených pobočkách společnosti v O., Č. T., F. p. R., F.-M., K., K., N. J., O., R. p. R., V. M. a V., na základě nejméně 70 uzavřených smluv celkovou finanční částku ve výši nejméně 3.015.400,- Kč od poškozených vyjmenovaných dále ve výroku o vině, přičemž z nově přijatých vkladů vyplatil v době svého jednatelství již splatné pohledávky dřívějších vkladatelů v celkové výši 2.026,- Kč;

obviněná Ing. D. M. vylákala v sídle společnosti v O. a ve zřízených pobočkách společnosti v O., Č. T., F. p. R., F.-M., K., K., N. J., O., O., R. p. R., Š., V. M. a V., na základě nejméně 178 uzavřených smluv celkovou finanční částku ve výši nejméně 11.524.909,- Kč od poškozených vyjmenovaných dále ve výroku o vině, přičemž z nově přijatých vkladů vyplatila v době svého jednatelství již splatné pohledávky dřívějších vkladatelů v celkové výši 2.110.995,- Kč;

obviněná Ing. N. M. vylákala v sídle společnosti v O. a ve zřízených pobočkách společnosti v O., B., Č. T., F. p. R., F.-M., H., H. K., J., K., K., N. J., O., O., R. p. R., Š., V. M., V. a Z. na základě nejméně 2.084 uzavřených smluv celkovou finanční částku ve výši nejméně 150.027.494,- Kč od poškozených vyjmenovaných dále ve výroku o vině, přičemž z nově přijatých vkladů vyplatila v době svého jednatelství již splatné pohledávky dřívějších vkladatelů v celkové výši 83.472.903,- Kč.

Obvinění JUDr. J. B., Ing. D. M. a Ing. N. M. podali prostřednictvím svých obhájců proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e tr. řádu dovolání.

Obviněný JUDr. J. B. svým dovoláním napadl výrok o vině i výrok o trestu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesprávné právní posouzení skutku spatřuje jednak v otázce naplnění subjektivní stránky – podvodného úmyslu, jednak v nesprávném posouzení výše způsobené škody. V souladu s předchozí uplatněnou obhajobou uvedl, že podvodný úmysl neměl, neboť mu nebylo známo, že by společnost nemohla být schopná dostát svým závazkům vzniklým z uzavřených smluv s jednotlivými klienty. Společnost byla zřízena a řízena na příkaz společnosti Horizont Slovakia, o.c.p., která byla schopna řádně plnit své závazky včetně vyplácení úroků z vkladů, takže dovolatel předpokládal, že tak tomu bude i u nově založené společnosti. Skutečnost, že by závazky jednotlivých zákazníků slovenské společnosti byly hrazeny prostřednictvím nově přijatých peněžních prostředků od dalších zákazníků, mu nebyla známa. Dle názoru dovolatele soud nesprávně posoudil výši vzniklé škody, když nevzal v úvahu stav aktiv společnosti. Peněžní prostředky přijaté společností od jednotlivých zákazníků se projevily na jedné straně jako závazky společnosti vůči těmto zákazníkům, ale současně s tím i jako aktiva společnosti. Dle názoru dovolatele tedy soud měl zkoumat stav aktiv a pasiv společnosti. Za nesprávný tedy dovolatel označil závěr soudu, že jeho jednáním byla způsobena značná škoda ve výši 3.015.400,- Kč a proto bylo toto jednání vadně kvalifikováno dle ustanovení § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona.

V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v části týkající se jeho osoby a aby sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.

Obviněná Ing. N. M. ve svém dovolání napadla - rovněž s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu – shora označený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku z hlediska vyhodnocení subjektivní stránky trestného činu podvodu, neboť obviněná jako jednatelka ovládané osoby jednala podle pokynů osoby ovládající bez toho, že by v té době byla srozuměna s tím, že tento postup je protizákonný. V bližší argumentaci k tomuto tvrzení uvedla, že dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku (zej. §§ 133 – 136) vyplývá především obecná povinnost obchodního vedení, při rozhodnutí však nebyla respektována další ustanovení (zejména § 66a) obchodního zákoníku, který rozhodovací pozici obviněné staví do jiné roviny. Z hlediska ustanovení § 66 odst. 3 obchodního zákoníku totiž v daném případě byla mateřská slovenská firma vždy ovládající osobou ve vztahu ke společnosti, ve které obviněná zastávala funkci jednatelky. Podle § 66a odst. 2 obchodního zákoníku pak tato ovládající osoba má rozhodující vliv na řízení a provozování podniku osoby ovládané. Dovolatelka uvedla, že sice není sporu o tom, že jednatel nemůže vykonávat svoji činnost, při níž se řídí pokyny ovládající osoby, v rozporu se zákonem, na druhé straně však jestliže byla uznána vinnou spácháním úmyslného trestného činu, mělo být prokázáno alespoň to, že při plnění pokynů vlastníka firmy byla alespoň srozuměna s tím, že osoby, které svěřily firmě své peníze, uvádí v omyl. Dovolatelka namítla nedostatek takového důkazu s připomenutím, že trestní stíhání statutárních zástupců u mateřské firmy na Slovensku bylo zahájeno později než u společnosti, kde ona působila jako jednatelka.

Dále namítla, že ani ona ani nikdo jiný netvrdil nikdy a nikomu, že vlastní podnikatelskou činnost vedoucí k zisku zahájí společnost B.M.G. Invest CZ s.r.o. okamžitě, neboť vše záviselo na rozhodnutí vlastníka. Vyslovila nesouhlas s konstrukcí, podle které by každá společnost, která zahájila podnikání a teprve začíná dle pokynů ovládající osoby připravovat rozvoj svých k zisku vedoucích aktivit a po roce činnosti je ve ztrátě třeba tím, že má úvěrové či podobné závazky, které průběžně plní, by měla nést (resp. její jednatel) trestní odpovědnost.

Dle názoru dovolatelky nebyl odvolacím soudem v napadeném rozsudku zejména při hodnocení subjektivní stránky náležitě zohledněn jí zpracovaný materiál ze dne 19. 3. 2001, ve kterém obviněná hodnotí vývoj této společnosti a prostředí, ve kterém působí, vyjmenovává dosavadní realizované aktivity a navrhuje vlastníkům společnosti vytvoření rezervního fondu na pokrytí období do rozběhu podnikatelských aktivit na českém trhu, kdy vedle toho navrhovala v tomto materiálu vytvoření nového produktu – směnky, dále snížení výšky výnosů, přehodnocení reklamních aktivit a především investování na českém trhu. Dle názoru dovolatelky to vše vyvrací závěry soudu, že předmětná společnost neměla v úmyslu v České republice aktivně vyvíjet podnikatelskou činnost a potvrzuje snahy a tedy úmysl obviněné, která kroky vedoucí k dosažení zisku ovládající mateřské firmě opakovaně navrhovala.

Dovolatelka dále namítla nesprávnost závěru soudu, že z hlediska objektivní stránky trestného činu není možné dosáhnout podnikatelskou činností výnosů, které by postačovaly ke krytí nároků vkladatelů. Tento závěr soud totiž učinil předtím, než společnost B.M.G. Invest CZ, s.r.o. začala vyvíjet přímou podnikatelskou činnost vedoucí k zisku a tak vlastně závěr o objektivní nemožnosti potřebných zisků dosáhnout předčasně presumoval. Dovolatelka považuje toto posouzení za hmotně právní, které má vliv na celkové nesprávné právní posouzení skutku, stejně tak jako závěr o tom, že s nemožností splácet v budoucnu z podnikatelské činnosti společnosti závazky vkladatelům byla obviněná srozuměna.

Dále namítla neexistenci zákonného znaku skutkové podstaty - uvedení někoho v omyl. K tomu dovolatelka upozornila, že ve vztahu ke klientům byl správně použit budoucí čas slovesa býti ve vztahu ke zhodnocování vkladů podnikatelskou činností společnosti B.M.G. Invest CZ, s.r.o., takže obviněná vlastně vkladatelům žádné nepravdivé informace neposkytovala. Termín zahájení podnikatelských aktivit, které přinášejí zisk, nebyl nikomu slibován a aktivity společnosti směřující k budoucím obchodům je možno nepochybně považovat za podnikatelskou činnost. Námitka směřovala i vůči nesprávnému právnímu posouzení otázky způsobené škody. Tu odůvodnila tím, že v době zahájení jejího trestního stíhání nikdo majetkovou újmu neutrpěl, neboť firma své závazky vůči vkladatelům své závazky plnila. Další námitku vznesla obviněná i ve vztahu k naplnění znaku skutkové podstaty „obohacení sebe nebo jiného“. Za absurdní označila stanovisko, dle kterého měla sebe obohacovat tím, že pobírala vysokou mzdu a další osoby tím, že za služby a další činnost společnosti B.M.G. Invest CZ, s.r.o. platila svým obchodním partnerům peníze podle uzavřených smluv. I v této souvislosti tedy dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení skutku. V závěru svého písemně vypracovaného mimořádného opravného prostředku obviněná konstatovala, že celá konstrukce obvinění, na kterou přistoupil i soud v napadeném rozsudku, není ničím jiným, než „preventivním trestním stíháním“.

V petitu dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a aby sám ve věci rozhodl tak, že ji zprostí obžaloby, popřípadě aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nejlépe v jiném složení senátu. Dovolatelka současně požádala, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon trestů, proti kterým bylo její dovolání podáno.

Obviněná Ing. D. M. svým dovoláním napadla výrok o uloženém trestu, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které spatřuje v tom, že odvolací soud vycházeje za závěrů soudu nalézacího, že se obviněná dopustila kvalifikovaného trestného činu podvodu dle ustanovení § 250 odst. 1, 4 tr. zákona, na shora uvedeném skutkovém podkladě nepoužil při rozhodování o druhu a výměře trestu zmírňovací ustanovení § 40 tr. zákona a mimořádně jí nesnížil trest odnětí svobody. Poukázala na to, že odvolací soud v odůvodnění výroku o trestu na jedné straně uvedl, že obviněná při objasňování své trestné činnosti napomáhala příslušným orgánům a trestného činu upřímně litovala, na druhé straně však užití ustanovení § 40 tr. zákona vyloučil, když vyhodnotil její doznání k činu, lítost nad ním, předchozí řádný život a náhradu škody nezávisle na její vůli jako nedostačující pro užití § 40 tr. zákona. Dle názoru dovolatelky měla být aplikace ustanovení § 40 tr. zákona navíc odůvodněna i tím, že v době rozhodování soudu vkladatelé žádnou škodu neutrpěli, neboť jim byly vráceny vklady včetně vysokých úroků, přičemž pokud skutečně byly předmětné smlouvy uzavřeny v podvodném úmyslu, měly být hodnoceny jako absolutně neplatné právní úkony a vkladatelé by v tom případě měli mít nárok pouze na vrácení vyložených finančních prostředků a vyplacený úrok měl být považován za bezdůvodné obohacení. Dle názoru dovolatelky tyto skutečnosti měly být odvolacím soudem zhodnoceny a zohledněny. Odvolací soud však dle jejího názoru pouze neobjektivně a jednostranně přihlížel k tvrzení, které nemá oporu v provedených důkazech a neodpovídá skutečnosti.

Dovolatelka dále uvedla, že odvolací soud měl přihlédnout i tomu, že to byla ona, kdo zadal vypracování právního rozboru advokátkou JUDr. Š. o přípustnosti přijímání vkladů a poté, co obviněná obdržela vyjádření, že postup společnosti by mohl být kriminalizován, na tuto skutečnost upozornila slovenské zakladatele společnosti. Tuto listinu také vydala policejním orgánům, včetně dalších listin, o jejichž obsah se opírají závěry soudu o vině obviněných.

Dovolatelka tedy považuje trest odnětí svobody v trvání 5 let s ohledem na výše uvedené skutečnosti za nepřiměřeně přísný, stejně tak i peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč. Dle jejího názoru pro uložení tohoto trestu není dána zákonná podmínka dle ustanovení § 53 tr. zákona, neboť vytýkanou trestnou činností nezískala žádný majetkový prospěch, za který nemůže být považována její odměna za činnost jednatele, byť se odvolacímu soud jeví jako nepřiměřená. O majetkovém prospěchu společnosti B.M.G. Invest CZ s.r.o. pak dle názoru dovolatelky nemůže být řeči s ohledem na to, že vkladatelům byly vložené finanční prostředky vráceny, a to včetně vysokých úroků.

V petitu svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Dovolatelka současně požádala, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon trestů, proti kterým bylo její dovolání podáno.

Ke všem shora označeným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.

K obsahu dovolání obviněné Ing. D. M. uvedl, že v souladu s použitým dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou ty její námitky, které směřují k aplikaci ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, tedy hmotně právního ustanovení, byť se toto ustanovení netýká posouzení samotného skutku, nýbrž vztahuje se k otázkám trestu. Tuto část podaného dovolání však státní zástupce označil za zjevně neopodstatněnou s odkazem na ustálenou judikaturu, dle které v případě, kdy jsou shledány podmínky pro použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, nelze současně aplikovat zmírňovací ustanovení podle § 40 odst. 1 tr. zákona s poukazem na výjimečné okolnosti případu, neboť tato ustanovení se vzájemně vylučují. Státní zástupce dále konstatoval, že použitému dovolacímu důvodu neodpovídá ta část dovolání obviněné, ve které jsou vzneseny námitky týkající se nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, neboť takové námitky nenaplňují žádný dovolací důvod, včetně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Argumentaci dovolatelky ohledně uložení trestu odnětí svobody vedle peněžitého trestu pokládá za nesprávnou, neboť v daném případě byly splněny podmínky pro uložení peněžitého trestu jak podle § 53 odst. 1 tr. zákona, tak podle § 53 odst. 2 písm. a) tr. zákona ve spojení s § 250 odst. 1 tr. zákona, přičemž trest byl uložen v rámci zákonné trestní sazby. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby dovolání Ing. D. M. bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

K dovolání JUDr. J. B. státní zástupce uvedl, že toto dovolání naplňuje uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu toliko částečně, a to pokud jde o námitky směřující proti konstrukci, resp. výpočtu výše škody způsobené trestným činem. Na druhou stranu námitky dovolatele proti závěru soudů obou stupňů o podvodném úmyslu dle jeho názoru použitému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť v obecné rovině je sice otázka formy zavinění otázkou právní, nicméně námitky dovolatele v daném případě směřují do oblasti vytváření skutkových zjištění soudu a do oblasti hodnocení důkazů, což není s zákonným dovolacím důvodem slučitelné.

Pokud jde o námitky dovolatele ve vztahu k výpočtu výše škody, označil je státní zástupce za zjevně neopodstatněné s tím, že jednak odkázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který se s touto otázkou náležitě vypořádal, jednak proto, že za situace, kdy soud dospěl k závěru, že odsouzení jednali v tzv. podvodném úmyslu, je nutné za škodu způsobenou trestným činem považovat jednoznačně výši přijatých vkladů. K dokonání trestného činu došlo právě v okamžiku uzavření smluv s poškozenými a v okamžiku přijetí jejich vkladů, okamžik dokonání trestného činu je přitom z hlediska posuzování výše škody rozhodující a proto bylo správné za škodu považovat veškeré finanční částky přijaté od vkladatelů a nikoli pouze rozdíl mezi vybranými a vrácenými vklady. Vrácené vklady lze dle názoru státního zástupce považovat pouze za dodatečnou náhradu způsobené škody.

S ohledem na výše uvedené stanovisko státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného JUDr. J. B. bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Ve stanovisku k dovolání Ing. N. M. státní zástupce uvedl, že toto dovolání naplňuje uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu toliko částečně, a to pokud jde o námitky směřující proti konstrukci, resp. výpočtu výše škody způsobené trestným činem a argumentace týkající se naplnění znaku „obohacení sebe nebo jiného“. Naopak tu část dovolání, která směřuje o otázce posouzení subjektivní stránky, státní zástupce označil za neslučitelnou se zákonným dovolacím důvodem, neboť argumentace dovolatelky současně směřuje mimo rámec tohoto dovolacího důvodu do oblasti vytváření skutkových zjištění soudu a do oblasti hodnocení důkazů.

Pokud jde o námitky dovolatelky ve vztahu k výpočtu výše škody, označil je státní zástupce za zjevně neopodstatněné s tím, že jednak odkázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který se s touto otázkou náležitě vypořádal, jednak za situace, kdy soud dospěl k závěru, že odsouzení jednali v tzv. podvodném úmyslu, je nutné za škodu způsobenou trestným činem považovat jednoznačně výši přijatých vkladů. K dokonání trestného činu došlo právě v okamžiku uzavření smluv s poškozenými a v okamžiku přijetí jejich vkladů, okamžik dokonání trestného činu je přitom z hlediska posuzování výše škody rozhodující a proto bylo správné za škodu považovat veškeré finanční částky přijaté od vkladatelů a nikoli pouze rozdíl mezi vybranými a vrácenými vklady. Vrácené vklady lze dle názoru státního zástupce považovat pouze za dodatečnou náhradu způsobené škody.

K námitkám dovolatelky ohledně naplnění znaku „obohacení sebe nebo jiného“ státní zástupce uvedl, že jednáním odsouzených došlo především k obohacení společnosti B.M.G. Invest CZ, s.r.o., neboť právě tato společnost inkasovala vybrané částky od poškozených, což se ostatně také náležitě promítlo do skutkové věty výroku o vině. Pokud soudy ve svých rozsudcích blíže rozebíraly finanční toky z této společnosti do jiných subjektů a jiné způsoby odčerpávání finančních prostředků (pobírání vysokých mezd obviněných, neúměrně vysoké náklady na provoz společnosti apod.), státní zástupce toto nepovažuje za podstatné z hlediska naplnění výše uvedeného znaku trestného činu podvodu, i když toto hodnocení má význam pro dokreslení faktického záměru obviněných a tedy i posouzení subjektivní stránky a z hlediska vypořádání se s obhajobou.

S ohledem na obsah svého stanoviska navrhl státní zástupce, aby dovolání obviněné Ing. N. M. bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že podaná dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění svá dovolání opřeli, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je ve všech třech dovoláních odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Nejvyšší soud také považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)

V projednávaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že všechna tři podaná dovolání naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu toliko částečně.

U dovolání obviněných JUDr. J. B. a Ing. N. M. shodně není v souladu s použitým dovolacím důvodem ta část obou dovolání, kde dovolatelé argumentují údajným nedostatkem tzv. podvodného úmyslu. Ačkoli otázku zavinění je z obecného hlediska nutno považovat za otázku právní, je z obou podaných dovolání zjevné, že dovolatelé své výhrady vznesli ve skutečnosti nikoli vůči právnímu posouzení, nýbrž primárně vůči hodnocení důkazů a skutkovým závěrům obou soudů a vlastní konstrukcí skutkového stavu. Znamená to, že dovolatelé nezaložili svůj mimořádný opravný prostředek v této části na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamovali, nýbrž výlučně na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhali přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a teprve v důsledku tohoto přehodnocení i odlišného právního posouzení. Námitky tohoto druhu však pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.

U obviněné Ing. N. M. není uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v souladu ani s její námitkou vztahující se k naplnění znaku skutkové podstaty „obohacení sebe nebo jiného“. I tato námitka je svou povahou námitkou proti skutkovému zjištění soudu. Za této situace pak již není nikterak významné, že argumentace dovolatelky je s obsahem učiněných skutkových zjištění v evidentním rozporu, když z napadeného rozsudku je zcela zřejmé (jak ostatně upozornil i státní zástupce ve svém výše uvedeném stanovisku), že jednáním odsouzených došlo především k obohacení společnosti B.M.G. Invest CZ, s.r.o., neboť právě tato společnost inkasovala vybrané částky od poškozených, což se ostatně také náležitě promítlo do skutkové věty výroku o vině.

Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu plně neodpovídá ani obsah dovolání obviněné Ing. D. M., a to v té části, kde, ve které jsou vzneseny námitky týkající se nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody. Námitky této povahy nenaplňují žádný zákonný dovolací důvod, včetně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na který se lze jinak odkazovat, je-li předmětem dovolání nepřípustný druh trest či trest mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Úvahu soudu o druhu a výši trestu (nejde-li o případy napadnutelné pod výše zmíněným dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu) totiž nelze relevantně dovoláním napadnout s tím, že jde o nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, neboť tomu tak evidentně není.

Nejvyšší soud dospěl rovněž k názoru, že i argumentace dovolatelky ohledně uložení peněžitého trestu vedle trestu odnětí svobody a nenaplnění podmínek dle § 53 tr. zákona je jednak nesprávná, když v tomto ohledu se Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na výše uvedené písemné stanovisko státního zástupce, s nímž se plně ztotožňuje, ale zejména tato argumentace nenaplňuje zákonný dovolací důvod, na který se obviněná odvolávala.

Dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody § 265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).

Pokud by se tedy dovolání obviněných omezila pouze na tyto výše uvedené části, ve kterých nejsou v souladu se zákonným dovolacím důvodem, musela by být odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podaná z jiného než ze zákonného dovolacího důvodu.

Z hlediska použitého dovolacího důvodu je relevantní ta část dovolání obviněného JUDr. J. B., ve které obviněný vznesl námitky proti výpočtu vzniklé škody. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky je nutno mít za zjevně neopodstatněné. Je totiž zcela zjevné, že ke vzniku škody způsobené jednotlivým poškozeným došlo v okamžiku dokonání trestného činu. Tímto okamžikem bylo vždy uzavření příslušné smlouvy (ať již o tichém společenství či o půjčce), když ze strany obviněného (resp. všech tří obviněných) dle zjištění soudu docházelo s podvodným úmyslem. Skutečnost, že řadě poškozených byly po určité době po spáchání tohoto trestného jejich vklady vráceny a dokonce jim byl vyplacen i úrok, tak není z hlediska výpočtu škody způsobené relevantní. Je totiž nutno akcentovat závěr, že vrácené vklady lze považovat pouze za dodatečnou náhradu způsobené škody a naopak nelze souhlasit s konstrukcí výpočtu škody uplatněné obviněným, že za škodu mělo být považováno pouze to, co v součtu nebylo vkladatelům vráceno.

Ke stejném závěru Nejvyšší soud dospěl i pokud jde o dovolání obviněné Ing. N. M., kde jedinou relevantní částí tohoto dovolání z hlediska naplnění použitého dovolacího důvodu jsou obdobné námitky vůči výpočtu způsobené škody, jako u dovolání obviněného JUDr. J. B. I v případě dovolání této obviněné tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané dovolání je v této relevantní části zjevně neopodstatněné.

Pokud jde o dovolání obviněné Ing. D. M., je se zákonným dovolacím důvodem pouze ta část námitek obviněné, ve které jsou vzneseny výhrady směřující k aplikaci, resp. neuplatnění ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, tedy hmotně právního ustanovení, byť se toto ustanovení netýká posouzení samotného skutku, nýbrž vztahuje se k otázkám trestu. Tuto část podaného dovolání však Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.

Nejvyšší soud považuje v této souvislosti za vhodné upozornit již na samotnou dikci ustanovení § 40 odst. 1 tr. zákona, dle kterého „má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tím zákonem stanovené“. Již z této dikce je zcela zjevné, že k takovému snížení výměry trestu odnětí svobody pod dolní hranici soud může a také nemusí přistoupit, že jde tedy o ustanovení, kterého se nelze účinně domáhat jako nároku, neboť zákon zde využití tohoto ustanovení zcela svěřuje úvaze soudu. Rovněž otázka, zda vůbec jsou či nejsou splněny podmínky k tomu, aby této zákonné moderace mohlo být použito, je svěřena ryze do úvahy soudu. I když tedy dovolatelka poukázala na část odůvodnění výroku o trestu, kde odvolací soud uvedl, že přihlédl k nápomoci obviněné při objasňování trestné činnosti a k dalším skutečnostem, nemohla se s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu úspěšně domáhat neexistujícího práva na použití zmírňovacího ustanovení § 40 tr. zákona. To by ostatně nemohla úspěšně učinit ani s případným odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť nepoužití ustanovení § 40 tr. zákona nelze vytýkat jako vadu výroku o trestu, sledovanou tímto zákonným dovolacím důvodem.

Kromě toho ohledně zmíněné námitky obviněné Ing. D. M. Nejvyšší soud shodně s výše uvedeným stanoviskem státního zástupce konstatuje, že dle ustálené judikatury v případě, kdy jsou shledány podmínky pro použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, nelze současně aplikovat zmírňovací ustanovení podle § 40 odst. 1 tr. zákona s poukazem na výjimečné okolnosti případu, neboť tato ustanovení se vzájemně vylučují.

Z uvedených důvodů i v případě dovolání Ing. D. M. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud ve všech třech projednávaných případech shledal, že podaná dovolání jsou v té části, v níž nejsou v rozporu se zákonným dovolacím důvodem, zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného JUDr. J. B., dovolání obviněné Ing. N. M. a dovolání obviněné Ing. D. M. odmítají, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 25. října 2010

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru