Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tdo 1032/2020Usnesení NS ze dne 14.10.2020Nebezpečné pronásledování

HeslaNebezpečné pronásledování
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.1032.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. j) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 354 odst. 1 písm. b,c) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

4 Tdo 1032/2020-

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2020 o dovolání obviněného J. H., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 11 To 382/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 T 52/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 16 T 52/2019, byl obviněný J. H. uznán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):

„nejméně od druhé poloviny měsíce března 2017 a nejméně do počátku měsíce července 2018

(vyjma období od 2. 9. 2017 do 26. 2. 2018, kdy se poškozená T. P., dříve P., narozená XY, trvale bytem XY, nacházela ve Spojených státech amerických a vzhledem k tomu obžalovaný J. H., narozený XY, v této době nevyhledával její osobní blízkost), obžalovaný dlouhodobě a opakovaně pronásledoval poškozenou jak osobně, tak ji kontaktoval, nebo se ji snažil kontaktovat prostřednictvím sociálních sítí Instagram (za užití řady zřízených profilů, nejméně: XY, XY, XY, XY, XY, XY) a Facebook (za užití řady zřízených profilů, nejméně: XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY), kdy nejméně v období od měsíce dubna 2017 do měsíce května 2017 nejdříve takto kontaktoval poškozenou čtyřikrát do týdne, ale četnost se zvyšovala, takže ji takto kontaktoval téměř každý den přibližně dvaceti zprávami, dále prostřednictvím zasílaných SMS zpráv a telefonním voláním (za užití telefonních čísel, minimálně: XY, XY, XY, XY), kdy nejméně v období od měsíce května 2017 do počátku měsíce září 2017 takto kontaktoval poškozenou několikrát denně asi dvakrát až třikrát do týdne, a intenzita kontaktování se stupňovala, dále prostřednictvím e-mailové komunikace z e-mailu: XY, a to i přesto, že mu poškozená nejméně od měsíce dubna 2017 opakovaně, a to jak osobně, tak prostřednictvím sociálních sítí a telefonických volání sdělila, že s ním nadále nechce komunikovat, nechce se s ním bavit, opakovaně ho upozornila na možné oznámení jeho jednání na policii, jestliže svého jednání vůči ní nezanechá, a dále jeho účty a adresy na sociálních sítích blokovala a jeho pokusy o komunikaci ignorovala, tato forma jednání J. H. vzbudila v poškozené důvodnou obavu o její život a zdraví, a to především vzhledem k četnosti kontaktů a neodbytnosti obžalovaného, v jejichž důsledku poškozená pociťovala intenzivní a přetrvávající úzkost, stres a obavu, že by ji vzhledem k jeho nestandardnímu chování a tomu, že s ním odmítala komunikovat, mohl napadnout, avšak přes veškerou její snahu ji obžalovaný nadále soustavně pronásledoval, a to takto:

dne 4. 4. 2017 obdržela na svém facebookovém profilu zprávu od osoby, která byla označena jménem R. N., projektový manažer, telefon XY, e-mail: XY, kdy tato osoba jí nabídla pracovní pozici s tím, že je nutné uskutečnit pracovní pohovor, který provede J. H., také později k tomuto pracovnímu pohovoru došlo a na jeho konci předal J. H. poškozené obálku, v níž se nacházel dopis s vysvětlením od něho, že se nejednalo o pracovní pohovor, ale pouze o vtip,

od 30. 4. 2017 do 5. 5. 2017 zejména v rámci zajištěné vzájemné facebookové komunikace z facebookového profilu ji obviněný opakovaně kontaktoval, a to především s nabídkami schůzek a společných výletů, k nimž se mimo jiné poškozená vyjádřila následovně: dne 5. 5. 2017 „Vidisstalkujes me“, „najdi si jinyho obetniho beranka koho budes furt otravovat a me uz nech prosimte na pokoji“, dne 9. 5. 2017 opakovaně odmítá jeho pozvání a upozorňuje ho, že z nich nikdy nebudou víc než kamarádi, dne 9. 5. 2017 „tak si na to radeji najdi nekoho jiného“, dne 10. 5. 2017 „Uz mi radsi nepis bude to lepsi“, dne 25. 5. 2017 „Pochopis uz konecne, ze s tebou nemam zajem nikam chodit?“, „A tohle je posledni upominka, jinak te blokuju“, „Jen uz nevim jak te poslat doprdele protoze to proste nechapes“, „Navic to tvy sledovani atd zavani stalkovanim takze si jeste neco zkus a uz to asi nekomu reknu..“,

od 31. 5. 2017 do 13. 7. 2017 zejména v rámci zajištěné vzájemné SMS komunikace z telefonních čísel XY a XY opakovaně obžalovaný poškozenou kontaktoval, a to především ve snaze řešit jejich vzájemný vztah a sdělováním výčitek, týkající se nekomunikace ze strany poškozené, k nimž se, mimo jiné, poškozená vyjádřila dne 31. 5. 2017 „Ty me neprestanes otravovat? Delas si ze me uz prdel?“, dne 19. 6. 2017 „Vyzva jeste jednou a dam te na policajty, uz to prehanis! Nevolej mi a nepis!“, „Jo docela prijde, protoze se chovas jako idiot a sledujes me! Kazdymu komu bych ukazala tvoje zpravy tak by rikal jakej jses trouba a ze jsi nebezpecnej.“, „Az se zacnes chovat normalne ty, zacnu i ja. Tak uz mi nepis, nevolej, proste neotravuj. Nevim proc to porad delas. Cuuuus.“,

dne 2. 9. 2017 obžalovaný neočekávaně osobně zkontaktoval poškozenou v Praze na letišti Václava Havla již za odbavovací zónou při jejím odletu do Spojených států amerických, kdy jí přinesl krabici s dárkem a květinou, které poškozená odmítla a odmítla dále s ním hovořit,

rovněž i v průběhu pobytu poškozené ve Spojených státech amerických v době od 2. 9. 2017 do 26. 2. 2018 obžalovaný pomocí sociálních sítí opakovaně psal komentáře ve zprávách k událostem, které poškozená ve Spojených státech amerických zažila a opakovaně se ji snažil kontaktovat prostřednictvím sociálních sítí Facebook a Instagram, avšak jeho pokusy poškozená ignorovala,

i poté, co byl dne 22. 11. 2017 prokazatelně vyrozuměn policejním orgánem Obvodního oddělení policie České republiky Jaroměř, aby zanechal pokusů o kontaktování poškozené, nejméně dne 18. 12. 2017 se snažil poškozenou kontaktovat prostřednictvím sociálních sítí z profilu XY, a dne 21. 1. 2018 z profilu XY,

ve svém pronásledování poškozené dále pokračoval níže popsaným způsobem:

dne 26. 2. 2018, se při příletu poškozené ze Spojených států amerických opětovně nacházel na letišti Václava Havla v Praze, v hale u výdeje zavazadel, proto se poškozená po tomto zjištění vyhnula vzájemnému osobnímu kontaktu a utekla do jiné části letiště,

dne 26. 2. 2018 okolo 14:00 hodin ve čtyřech případech telefonoval poškozené, která pouze hovory přijala a tyto hovory nahrála, kdy hovořil pouze obžalovaný,

dne 29. 3. 2018 telefonoval poškozené z telefonního čísla XY, poté co ji pozdravil a ona jej podle hlasu poznala, hovor ukončila,

dne 9. 4. 2018 zaslal z telefonního čísla XY poškozené SMS zprávu s nabídkou zaměstnání,

dne 22. 4. 2018 zanechal u personálu Restaurace u XY v Praze, nad kterou poškozená bydlela, pro ni dopis s kopií vstupenky na koncert Leoše Mareše,

dne 22. 4. 2018 z telefonního čísla XY zaslal poškozené SMS zprávu,

dne 25. 4. 2018 se obžalovaný nacházel ve vozidle tovární značky Renault, registrační značky XY, které vlastní jeho otec, u bydliště poškozené, XY,

dne 15. 5. 2018 u bydliště poškozené, XY, v době, kdy poškozená parkovala se svým vozidlem, v těsné boční vzdálenosti od jejího vozidla zastavilo druhé vozidlo, ve kterém se nacházel obžalovaný, který zde takto setrval po dobu zhruba jedné minuty a pouze se na poškozenou smál, aniž by činil cokoliv jiného, protože poškozená dostala z tohoto jeho jednání strach, uzamkla se ve svém vozidle, poté obžalovaný z místa odjel,

dne 18. 5. 2018, když byla poškozená na koncertě v obci Výrava, ji na tomto koncertě neočekávaně osobně zkontaktoval a přisedl si k ní, proto poškozená raději odešla,

dne 25. 5. 2018 při jízdě po mezinárodní silnici E 67, na přesně nezjištěném místě za Prahou směrem na Hradec Králové, zjistila poškozená, že za jejím vozidlem tovární značky Mini Cooper jede obžalovaný ve svém vozidle tovární značky Mini Cooper, poté ji předjel, zamával na ni, a takto ji sledoval po celou cestu až k Jaroměři,

dne 1. 6. 2018 na silnici k obci Výrava, v době, kdy poškozená jela ve svém vozidle, jel obžalovaný v protisměru ve svém vozidle, na poškozenou mával a blikal světly,

dne 9. 6. 2018, když v obci Holohlavy odjížděla poškozená od čerpací stanice směrem na Jaroměř, ji obžalovaný ve svém vozidle sledoval,

dne 14. 6. 2018, když poškozená při jízdě po mezinárodní silnici E 67 zastavila na přesně nezjištěné čerpací stanici, obžalovaný se ji v prostoru čerpací stanice snažil osobně zkontaktovat,

dne 15. 6. 2018 se svým vozidlem zastavil před bránou pozemku na adrese XY, v místě trvalého bydliště poškozené, kde se v této době poškozená na zahradě opalovala v plavkách, vystoupil z vozidla, přešel k oplocení a beze slova po dobu zhruba pěti minut poškozenou pozoroval, protože poškozená z tohoto jeho chování dostala strach, telefonicky zkontaktovala policii, poté obžalovaný místo opustil,

dne 29. 6. 2018 ve stejné době, kdy byla poškozená na pobočce ČSOB v Jaroměři, přišel tam i obžalovaný, ale nijak poškozenou nekontaktoval,

dne 1. 7. 2018, poté co poškozená přiletěla na dovolenou do Dubaje ve Spojených arabských emirátech, tak na ni obžalovaný čekal na parkovišti u letiště, ptal se jí na let a zval na oběd, poškozená mu na to nic neřekla a místo ve strachu opustila,

dne 2. 7. 2018 v době, kdy se poškozená nacházela ve Spojených arabských emirátech, jí obžalovaný volal z telefonního čísla XY a zval ji na drink na pláž, poškozená však s ním nehovořila, následně jí ze stejného telefonního čísla napsal SMS zprávu s nabídkou arabské SIM karty,

dne 3. 7. 2018 v době, kdy se poškozená nacházela ve Spojených arabských emirátech, se ji pokoušel opětovně z telefonního čísla XY zkontaktovat, poškozená však hovor nepřijala,

výše uvedené jednání J. H. vzbudilo v poškozené obavu o její život a zdraví, neboť jí velmi znepříjemňovalo běžný život, nemohla se beze strachu z kontaktu s obžalovaným J. H. účastnit společenských akcí i běžných denních činností, žila v permanentní obavě z toho, že ji sleduje, a výše popsaného jednání vzhledem k jeho četnosti a intenzitě se obžalovaný dopustil s vědomím, že je způsobilé v poškozené vyvolat obavu minimálně o její zdraví a s tímto následkem byl srozuměn, neboť v tomto svém jednání pokračoval i přes opakované žádosti poškozené, aby ji nadále nekontaktoval, a po jejím opakovaném upozornění, že jde o jednání nezákonné.“

Za uvedené jednání byl obviněný J. H. odsouzen podle § 354 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 84 tr. zákoníku ve spojení s § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen, nad obviněným byl vysloven dohled v rozsahu ustanovení § 49 – § 51 tr. zákoníku a podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba na 3 roky.

Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. f) tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby se zdržel neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů poškozené T. P., dříve P., narozené XY, spočívajících v jejím jakémkoliv kontaktování nebo vyhledávání, a to i prostřednictvím sítí elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků, jakožto přiměřenou povinnost směřující k tomu, aby vedl řádný život.

Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené T. P., dříve P., narozené XY, trvale bytem XY, okres XY, škodu způsobenou trestným činem ve výši 21 287 Kč a nemajetkovou újmu v penězích ve výši 28 713 Kč.

Proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 16 T 52/2019, podal obviněný J. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 11 To 382/2019, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 11 To 382/2019, podal následně obviněný J. H. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h), j) a l) tr. ř. V dovolání obviněný vznesl námitky vůči postupu policejního orgánu v průběhu přípravného řízení a dále konstatoval, že mu u hlavního líčení u soudu prvního stupně nebyl poskytnut dostatečný prostor k doložení důkazů a že ty důkazy, které doložil, nebyly přijaty. Uvedl, že u odvolacího soudu předložil stovky zpráv svědčících o tom, že v době údajného pronásledování ho poškozená T. P. kontaktovala častěji než on ji, přičemž soud si tyto zprávy ani nepřečetl, neumožnil dovolateli dotázat se přítomného svědka a omezil dovolatele v závěrečné řeči, čímž porušil jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Obviněný dále vyjádřil názor, že z přiložených zpráv je jasné, že poškozená opakovaně lhala. Dále dovolatel uvedl různé komentáře k osobě a chování poškozené, mj. zmiňuje její homosexualitu. Rovněž zpochybnil kvalitu znaleckých posudků z oborů psychiatrie a psychologie. Podle dovolatele nebyly naplněny všechny znaky trestného činu a z většiny důkazů není zřejmé, že trestný čin spáchal obviněný. Skutkový stav, který soud zjistil, není podle dovolatele trestným činem, neboť nevykazuje znaky jednání jako složky objektivní stránky trestného činu a rozsudek konstruuje trestní odpovědnost jako odpovědnost za následek, a nikoli též jako odpovědnost za jednání a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. V doplnění dovolání ze dne 22. 4. 2020 obviněný zopakoval své výhrady proti průběhu důkazního řízení, rozsahu dokazování a procesním postupům soudů obou stupňů. Namítl, že většina svědků vypovídala křivě, např. svědek P. a dále uvedl, že v době údajného pronásledování byl sám poškozenou víc jak 600x kontaktován. Rovněž namítl, že do skutku je zahrnuto půlleté období, kdy se poškozená nacházela v USA a dovolatel nemohl vyhledávat její osobní blízkost. V této souvislosti odkázal na svoje odvolání, kde se vyjádřil k dalším setkáním či smyšlenému kontaktování, a vytkl, že soud přesto chybně tvrdí, že byla naplněna skutková podstata uvedeného trestného činu. Za značně zkreslený označil znalecký posudek znalce PhDr. Pavláta a uvedl, že tímto posudkem byla ovlivněna i nezávislost dalších posudků.

Dále vytkl, že mu byla uložena povinnost k náhradě škody, ačkoli žádnou škodu nezpůsobil. Polemizoval s uplatněným nárokem na náhradu nákladů na kontrolu vozidla a na opakované stěhování; již na tomto místě lze uvést, že k náhradě takovýchto nákladů nebyl vůbec zavázán. Podle názoru dovolatele nebyla prokázána účelnost nárokovaných nákladů za léčbu tradiční čínskou medicínou, tj. zda je tato léčba odpovídající a účinná. Soud spoléhal pouze na výpověď poškozené, její trávící problémy mohly mít řadu jiných příčin. Mohlo k tomu podle dovolatele přispět i testování mobilní aplikace pro sledování automobilu či GPS na autě a také spekulace T. B., která podávala lživé informace o tom, že se dovolatel lidem nabourává do mobilních telefonů.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že podatel dovolání formálně opřel o ustanovení § 265b odst. 1 písm. h), g), j), l) tr. ř. [zde měl být uveden dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. místo § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Neuvádí však naprosto žádné konkrétní námitky, které by se týkaly nepřípustnosti uloženého trestu, popř. překročení jeho zákonné výměry [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] nebo nesplnění zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení psychiatrického [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř.]. K dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. h), j) tr. ř. proto nelze v dovolacím řízení přihlížet. Další uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani žádná jiná procesní pochybení. Obecné a nekonkrétní námitky, podle kterých skutkový stav nevykazuje znaky trestného činu, tedy nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Jinak uplatněné námitky směřují výlučně do skutkové a procesní oblasti. Dovolatel vede poněkud neuspořádanou polemiku s hodnověrností a kvalitou některých důkazů (znalecké posudky, výpovědi poškozené a svědka P.), ve značně obecné a nekonkrétní rovině zpochybňuje úplnost provedeného dokazování (jeho důkazy nebyly přijaty nebo mu nebyl poskytnut prostor k jejich doložení), popř. paušálně tvrdí, že z důkazů není zřejmé, že trestný čin spáchal obviněný. Námitky směřující do oblasti skutkových zjištění ovšem deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Pokud dovolatel zmiňuje nemožnost vyhledávání blízkosti poškozené v době jejího pobytu v USA, pak zřejmě přehlédl úvodní část tzv. skutkových vět, kde je výslovně uvedeno, že se vytýkaného jednání dopouštěl od března 2017 do července 2018 „vyjma období od 2. 9. 2017 do 26. 2. 2018, kdy se poškozená T. P. ... nacházela ve Spojených státech amerických ...“ a kdy její osobní blízkost nevyhledával. Taktéž další procesní námitky (omezování dovolatele při kladení dotazů svědkovi a při přednesu závěrečné řeči, výhrady k průběhu přípravného řízení) jsou irelevantní.

Lze připustit, že určité pochybnosti vzbuzuje část výroku o náhradě škody týkající se částky 21.287 Kč. Podle odůvodnění soudních rozhodnutí se jedná o náhradu nákladů a služeb poskytnutých poškozené klinikou tradiční čínské medicíny (bod 25 výroku o vině). V tzv. skutkové větě přitom není zmíněno žádné poškození zdraví poškozené, které by si takovouto léčbu vyžadovalo. Dovolatel však ani v tomto směru nevznáší žádné kvalifikované námitky týkající se nesprávné aplikace příslušných hmotněprávních ustanovení občanského zákoníku upravujících náhradu škody, ale opět vede skutkovou polemiku, která se navíc týká i takových nároků, které soudy poškozené vůbec nepřiznaly; existenci určitých zdravotních problémů poškozené přitom dovolatel fakticky nevylučuje. Uzavírá proto, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje dovolatel pouze takové námitky, které tomuto dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.

Protože dovolatel neuvedl žádné relevantní námitky v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), j) tr. ř., není relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v části spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Uplatnění dalších částí uvedeného dovolacího důvodu nepřicházelo v předmětné trestní věci vůbec v úvahu.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání, jež bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný J. H. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Pokud dále Nejvyšší soud konfrontoval tyto jeho námitky se skutkovými a právními závěry napadených rozhodnutí, pak mohl konstatovat, že uvedené námitky obviněného nebylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (výpovědi obviněného, výpovědi poškozené T. P., výpovědi svědka M. P. a výpovědí dalších (blíže nekonkretizovaných) svědků, znaleckého posudku znalce PhDr. Josefa Pavláta, Ph.D.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (když pouze obecně namítl, že jeho důkazy nebyly přijaty, případně mu nebyl poskytnut prostor k jejich doložení), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Obviněný tedy orgánům činným v trestním řízení vytýká pouze nesprávně vedené a neúplné důkazní řízení a nesprávné hodnocení důkazů. V podaném dovolání obviněný nenamítal nic v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nevykazoval znaky přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Taktéž další procesní námitky (omezování dovolatele při kladení dotazů svědkovi a při přednesu závěrečné řeči, výhrady k průběhu přípravného řízení) jsou irelevantní.

Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách vyloženě jen skutkové povahy. Tyto námitky se odvíjely od jeho tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější a od skutkových zjištění soudů odlišnou) verzi skutkového děje s tím, že polemizuje s obsahem provedeného dokazování a především se způsobem, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy. Až sekundárně - z uvedených skutkových výhrad - vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Přitom jak soud nalézací, tak i soud odvolací v odůvodnění svých rozhodnutí jasně objasnily, z jakých důkazů vycházely a jak jednotlivé důkazy hodnotily a proč uznaly dovolatele vinným právě výše uvedeným trestným činem. Tyto námitky ovšem nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., neboť s ním obsahově nijak nekorespondují. Nenamítají rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.

Pokud tedy obviněný deklarovaný dovolací důvod odůvodňuje v zásadě toliko námitkami skutkové povahy, pak tyto jeho námitky nebylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K těmto námitkám se dovolací soud vyjadřuje jen stručně a ve své podstatě nad rámec nezbytného zdůvodnění, neboť nevyhovuje-li dovolací argumentace uplatněnému dovolacímu důvodu, nemůže ani vyvolat přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Ten proto k důkladnějšímu rozboru přistupuje jen za situace, kdy dovolatel výraznějším způsobem argumentačně podepře své tvrzení, že postupem soudů nižších stupňů a vydáním odsuzujících rozhodnutí došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Reakce dovolacího soudu by byla nezbytná zejména tehdy, pokud by byla napadená rozhodnutí zatížena vadami v podobě extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, v důsledku čehož by se výsledek dokazování jevil jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť by se skutková zjištění, o které by se opírala vydaná rozhodnutí, nacházela v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/2014 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS).

Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích důsledně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely (srov. zejména str. 12-14 rozsudku soudu prvního stupně, resp. str. 16 a 17 usnesení soudu druhého stupně). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je přitom v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Nelze přisvědčit obviněnému, že by soudy vycházely pouze z výpovědi poškozené, neboť daná výpověď byla podporována dalšími nepřímými důkazy. Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. (nebo § 134 odst. 2 tr. ř.), přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Dále pak samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Pokud jde o obecné námitky obviněného, že jeho jednání nelze kvalifikovat podle § 354 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku, tyto již nebyly blíže rozvedeny.

Co se týká námitky obviněného, že neměl možnost vyhledávat blízkost poškozené v době jejího pobytu v USA, lze souhlasit se státním zástupcem, že v tzv. skutkové větě je výslovně uvedeno, že se vytýkaného jednání dopouštěl od března 2017 do července 2018 „vyjma období od 2. 9. 2017 do 26. 2. 2018, kdy se poškozená T. P. ... nacházela ve Spojených státech amerických ...“ a kdy její osobní blízkost nevyhledával.

Nakonec Nejvyšší soud považuje za nedůvodné i výhrady obviněného týkající se škody, kterou měl způsobit spáchaným trestným činem. Obviněný nevznesl žádné kvalifikované námitky týkající se nesprávné aplikace příslušných hmotněprávních ustanovení občanského zákoníku upravujících náhradu škody, neboť námitky obviněného v podstatě směřují proti rozhodným skutkovým zjištěním a výsledkům dokazování, takže neodpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.

V této souvislosti Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný ve svém dovolání sice poukazem na příslušná zákonná ustanovení formálně deklaroval naplnění zmíněných dovolacích důvodů, avšak nevznesl žádné konkrétní námitky, ze kterých by mělo vyplývat, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, příp. že nebyly splněny podmínky pro uložení ochranného léčení. K tomu je nutno poznamenat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo a konkrétně uvedl, jaké vady podřaditelné pod některý z taxativně vymezených dovolacích důvodů rozhodnutí vytýká. Lze tedy uzavřít, že důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) a j) tr. ř. obviněný neodůvodnil způsobem, který by se mohl stát podnětem dovolacího přezkumu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný ve variantě, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V této variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. konstruován tak, že je vázán na některý další dovolací důvod, v posuzovaném případě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), h), j) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud námitky obviněného nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g), h), j) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud vzhledem ke všemu shora uvedenému proto rozhodl o dovolání obviněného tak, že ho podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 10. 2020

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru