Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Tcu 8/2020Usnesení NS ze dne 25.02.2020

HeslaPrávní styk s cizinou
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.TCU.8.2020.1
Dotčené předpisy

§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.


přidejte vlastní popisek

4 Tcu 8/2020-

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 25. 2. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky J. H., nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 093 E Hv 80/16i, v němž byl uznán vinným přečinem krádeže za účelem obživy podle § 127, § 130 odst. 1, 15 rakouského trestního zákoníku ve stadiu dokonaném a ve stadiu pokusu (jednání pod bodem I), a přečinem odcizení bezhotovostního platebního prostředku podle § 241 e odst. 3 rakouského trestního zákoníku (jednání pod bodem III), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky J. H., nar. XY v XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 093 E Hv 80/16i, v němž byl uznán vinným, a to pro přečin omezení užívání listiny podle § 229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (jednání pod bodem II) a jemu odpovídající část trestu (3 měsíců).

Odůvodnění:

Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 093 E Hv 80/16i, který nabyl právní moci dne 3. 10. 2016, byl J. H. uznán vinným přečinem krádeže za účelem obživy podle § 127, § 130 odst. 1, 15 rakouského trestního zákoníku (jednání pod bodem I), přečinem omezení užívání listiny podle § 229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (jednání pod bodem II), a přečinem odcizení bezhotovostního platebního prostředku podle § 241 e odst. 3 rakouského trestního zákoníku (jednání pod bodem III), a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. H. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:

I. Za účelem obživy (§ 70 odst. 1 č. 1 a 3 a odst. 2 TrestZ) v úmyslu se neoprávněně obohatit odcizil či se pokusil odcizit cizí movité věci níže uvedeným osobám

A. Odcizení

1. Dne 28. 1. 2016 poškozenému M. G. peněženku s již nezjištěnou hodnotou, částku v hotovosti EUR 3

2. Dne 22. 6. 2016 poškozenému D. K. mobilní telefon značky LG v hodnotě EUR 350

3. Dne 4. 7. 2016 poškozené S. I. peněženku v neznámé hodnotě

4. Dne 4. 7. 2016 poškozené S. S. svazek klíčů v neznámé hodnotě

5. Dne 15. 7. 2016 poškozenému H. Ch. peněženku v neznámé hodnotě, jakož i hotovost ve výši EUR 30

6. Dne 18. 7. 2016 poškozené H. F. peněženku v neznámé hodnotě, jakož i hotovost ve výši EUR 460

7. Dne 29. 7. 2016 poškozené M. R. peněženku v hodnotě EUR 40 a hotovost ve výši EUR 35

8. Dne 4. 8. 2016 J. Y. Z. peněženku v neznámé hodnotě, jakož i hotovost ve výši EUR 400

9. Dne 16. 8. 2016 poškozené I. S. peněženku v zanedbatelné hodnotě

10. Dne 16. 8. 2016 poškozené A. M. W. peněženku v hodnotě EUR 150 a hotovost ve výši EUR 600

11. Dne 17. 8. 2016 poškozené I. G. peněženku v hodnotě EUR 80 a hotovost ve výši EUR 300

12. Dne 17. 8. 2016 poškozené M. S. peněženku v hodnotě EUR 35 a hotovost ve výši EUR 110

13. Dne 28. 1. 2016 poškozené N. M. peněženku s hotovostí EUR 500

B. Pokusil se odcizit dne 22. 8. 2016 poškozené l. D. peněženku včetně obsahu v neznámé hodnotě

II. Omezil užívání listin, které prokazují právo, právní vztah nebo skutečnost, i když s nimi nebyl oprávněn disponovat a věděl, že je poškození mohou potřebovat, a sice:

1. Dne 14. 8. 2016 dálniční známku a osvědčení o technickém průkazu poškozeného J. N.

2. Činem popsaným pod bodem 1./A/17, tři karty E-Card znějící na jméno M., T. a D. G.

3. Činem popsaným pod bodem 1./A/ 3., občanský průkaz, kartu E-card a roční průkazku Vídeňských drah poškozené S. I.

4. Činem popsaným pod bodem I./A/4., kartu E-card a roční průkazku Vídeňských drah poškozené S. S.

5. Činem popsaným pod bodem I./A/5., kartu E-card, řidičský průkaz, osvědčení o technickém průkazu, roční průkazku Vídeňských drah a občanský průkaz poškozeného H. CH.

6. Činem popsaným pod bodem I./A/6., řidičský průkaz poškozené H. F.

7. Činem popsaným pod bodem I./A/7., kartu E-card poškozené M. R.

8. Činem popsaným pod bodem I./A/8., roční průkaz Vídeňských drah poškozené J. Y. Z.

9. Činem popsaným pod bodem I. /A/9., kartu E-card a řidičský průkaz poškozené I. S.

10. Činem popsaným pod bodem I./A/10., DVĚ KARTY e-CARD ZNĚJÍCÍ NA JMÉNO A. M. a S. W.

11. Činem popsaným pod bodem I. /A/11., kartu E-Card a invalidní průkaz poškozené I. G.

12. činem popsaným pod bodem I. /A/12., kartu E-Card, řidičský průkaz a týdenní průkaz Vídeňských drah poškozené M. S.

13. Činem popsaným pod bodem I. /A/13., kartu E-Card poškozené N. M.

III. Zamezil používání platebních prostředků, kterými nebyl oprávněn disponovat, v úmyslu zabrání jejich užívání, a sice

1. Činem popsaným pod bodem 1. /A/1. bankovní karty Bank Austria a BAWAG PSK AG poškozeného M. G.

2. Činem popsaným pod bodem 1. /A/5. dvě kreditní karty a bankovní kartu Raiffeisenbank poškozeného H. CH.

3. Činem popsaným pod bodem 1. /A/6. dvě kreditní karty a jednu bankomatovou kartu GREIS Sparkasse poškozené H. F.

4. Činem popsaným pod bodem 1. /A/7. bankovní kartu Bank Austria AG poškozené M. R.

5. Činem popsaným pod bodem 1. /A/10. bankovní kartu A. M. W.

6. Činem popsaným pod bodem 1. /A/13. bankovní kartu poškozené N. M.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 30. 1. 2020 ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud následně návrh a předložený spisový materiál přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. H. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem.

Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, na který se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, tedy u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, na který se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, na který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona, zamítne.

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o skutky, v nichž je spatřován trestný čin krádeže za účelem obživy podle § 127, § 130 odst. 1, 15 rakouského trestního zákoníku a trestný čin odcizení bezhotovostního platebního prostředku podle § 241 e odst. 3 rakouského trestního zákoníku, tak v těchto případech se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (jde o trestné činy krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pokus trestného činu krádeže podle § 21 tr. zákoníku k § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, trestný čin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je u J. H. spatřován trestný čin omezení užívání listiny podle § 229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, který spočívá v tom, že omezil užívání listin, které prokazují právo, právní vztah nebo skutečnost, i když s nimi nebyl oprávněn disponovat a věděl, že je poškození mohou potřebovat (jednání pod bodem II).

Toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části, tj. ohledně tohoto skutku a za něj odpovídajícího trestu, zamítl.

Nejvyšší soud dále posuzoval, zda jsou dány i podmínky materiální povahy pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona, přičemž shledal, že tyto jsou splněny. Nelze totiž pominout, že odsouzený J. H. se dopustil jednání, kterým byla způsobena škoda nikoliv malá na cizím majetku. Odsouzený J. H. se dopouštěl majetkové trestné činnosti, mimo jiné tím, že odcizoval peněženky poškozených a z nich uložené hotovosti včetně bankovních karet. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je tedy zvyšována zejména způsobem jejího provedení, jakož i tím, že se dopustil více útoky více trestných činů. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl rovněž v České republice již pro majetkovou trestnou činnost v minulosti odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Délku trestu uloženého Zemským soudem pro trestní věci ve Vídni Nejvyšší soud s přihlédnutím k části odsouzení pro skutek, který z pohledu českého práva není trestným činem, pro účely rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona upravil na 15 měsíců, přičemž se stále jedná o nezanedbatelný trest odnětí svobody, stejně jako v případě rozsudku Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR vyhověl pouze částečně, tj. v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu J. H., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, činí trest odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků. Nejvyšší soud tak alikvotně snížil uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, a to z původních 18 měsíců na konečných 15 měsíců.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Poučení:

V Brně dne 25. 2. 2020

JUDr. Marta Ondrušová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru