Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Pzo 8/2020Usnesení NS ze dne 15.12.2020

HeslaOdposlech a záznam telekomunikačního provozu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.PZO.8.2020.1
Dotčené předpisy

§ 88a tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Pzo 8/2020-

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2020 návrh V. Š., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu vydaného Okresním soudem v Berouně ze dne 30. 4. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 525/2012, a rozhodl takto:

Podle § 314n odst. 1 tr. ř. příkazem k zjištění údajů o telekomunikačním provozu soudce Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 0 Nt 525/2012, ohledně navrhovatele V. Š., nebyl porušen zákon.

Odůvodnění:

1. Dne 23. 10. 2020 byl Nejvyššímu soudu doručen podle § 88a odst. 2 tr. ř. návrh V. Š. (dále jen navrhovatele) ze dne 23. 10. 2020 na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, který vydal soudce Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 0 Nt 525/2012.

2. Navrhovatel odůvodňuje podání návrhu skončením pravomocného řízení ve věci vedené pod sp. zn. 5 T 22/2013 (pozn. Nejvyššího soudu – věc vedená u Krajského soudu v Praze) a dále pouze uvádí, že podává návrh na přezkoumání příkazu k zjištění údajů telekomunikačního provozu účastnické stanice č. XY uživatele V. Š. v období od 1. 3. 2012 do 18. 4. 2012, který vydal Okresní soud v Berouně dne 30. 4. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 525/2012.

3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 1 NZP 502/2020, označil podaný návrh navrhovatele za velmi strohý, když právě s přihlédnutím k této skutečnosti se rozhodl pro stručné vyjádření k podanému návrhu s alternativním návrhem. Obecně se nejprve vyjádřil ke splnění formálních předpokladů pro zahájení řízení podle § 314l tr. ř., tj. oprávněnosti osoby podat návrh podle § 88a odst. 2 tr. ř., podání informace příslušným orgánem činným v trestním řízení s poučením o možnosti podat do 6 měsíců od doručení návrh k Nejvyššímu soudu na přezkoumání zákonnosti příkazu ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Ve vztahu k dodržení zákonné lhůty uvedl, že nemá dostatek relevantních informací, aby mohl zhodnotit její dodržení. V případě marného uplynutí lhůty by bylo na místě podaný návrh odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. V druhé části vyjádření státní zástupce vycházel z předpokladu, že navrhovatel uvedenou lhůtu respektoval. Připomněl, že trestní stíhání bylo zahájeno policejním orgánem pro spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, na němž se měl jako pachatel podílet rovněž navrhovatel, když existovalo důvodné podezření, že se podílel na rozsáhlejší trestné činnosti, což se následně potvrdilo a trestní stíhání bylo rozšířeno o další skutky a navrhovatel byl pro ně pravomocně odsouzen. Vydaný příkaz státní zástupce považuje za nezbytný pro objasnění věci. Zdůrazňuje, že již samotná povaha trestného činu odůvodňovala vydání předmětného příkazu, když v něm bylo srozumitelně uvedeno, co konkrétně je požadováno, v jaké věci a za jaké období, přičemž zásah do práv navrhovatele byl minimalizován krátkým obdobím 1,5 měsíce vyžádání informací. I přes strohost odůvodnění předmětného příkazu státní zástupce zastává názor, že není důvod vyslovit jeho nezákonnost, byť připouští, že odůvodnění mohlo být preciznější. Ovšem v poznámce pod čarou dodává, že v době vyhotovení příkazu soudce byla tehdejší právní úprava v porovnání s aktuální právní úpravou velmi kusá. Konstatuje, že podmínky pro vydání příkazu splněny byly, čemuž odpovídá i doktrína kontinentálního trestního řízení (splnění materiálních podmínek ve vztahu k nezákonnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu).

4. V závěru vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 314n odst. 1 tr. ř. vyslovil, že předmětným příkazem zákon porušen nebyl, jestliže nedojde k odmítnutí návrhu podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.

5. Nejvyšší soud nejprve považoval za nutné se zabývat otázkou, zda jsou v dané věci naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu a to vzhledem ke změnám právní úpravy, k nimž došlo od doby vydání předmětného příkazu a současné právní úpravy. Je tomu tak proto, že příkaz soudce Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 0 Nt 525/2012, k zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, byl vydán ještě před novelizací trestního řádu zákonem č. 273/2012 Sb., jímž se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinný od 1. 10. 2012. Je možno konstatovat, že do 30. 9. 2012 ustanovení § 88a tr. zákoníku obsahovalo pouze dva odstavce oproti dnešní úpravě. Pro projednávanou věc je rozhodující znění odstavce prvního, jež ke dni 30. 4. 2012 zněl: „je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení třeba zjistit údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat, nařídí předseda senátu a v přípravném řízení soudce, aby je právnické nebo fyzické osoby, které vykonávají telekomunikační činnost, sdělily jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být vydán písemně a odůvodněn“. Z uvedeného vyplývá, že dřívější právní úprava platná a účinná v době vydání předmětného příkazu neobsahovala žádné vymezení trestných činů (stanovením horní hranicí trestu odnětí svobody, taxativně vyjmenované trestné činy, nutnost mezinárodní smlouvy zavazující ke stíhání úmyslného trestného činu), pro něž bylo možné příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovatelských dat, vydat. Rovněž nebyl zakotven požadavek aplikace zásady zdrženlivosti a přiměřenosti vyplývající z § 2 odst. 4 tr. ř. (sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak nebo bylo by podstatně ztížené). Trestní řád dále explicitně nepožadoval ani uvedení totožnosti konkrétního uživatele, byla-li známa. Z dikce tohoto ustanovení je tak patrné, že požadavky na vydání příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu byly z pohledu trestního práva procesního v dané době poměrně kusé až nedostatečné (až do doby vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. Pl. 24/10, v jehož důsledku došlo k novelizaci § 88a tr. ř.). Lze tedy uzavřít, že ke dni vydání předmětného příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu byla trestním řádem pro vydání příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním vyžadována jen potřebnost objasnit skutečnosti důležité pro trestní řízení z uskutečněného telekomunikačního provozu, písemná forma a odůvodnění a že příkaz musí vydat soudce. Vzhledem ke shora uvedenému je nezbytné uvést, že Nejvyšší soud musí hodnotit zákonnost příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu podle úpravy platné a účinné k 30. 4. 2012 (viz nález Pléna Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013), ovšem zaslání informace o nařízeném telekomunikačním provozu, jako i oprávněnost podat žádost o přezkum bude přezkoumávána podle současné platné právní úpravy, když v době vydání příkazu přezkum příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu podle § 314l tr. ř. nebyl možný, ovšem byl již možný v době pravomocného ukončení trestního řízení.

6. Stran explicitně vyjádřených požadavků kladených pro vydání příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu k 30. 4. 2012 je nezbytné uvést následující teoretické skutečnosti. Skutečnostmi důležitými pro trestní řízení jsou zpravidla především skutečnosti naznačené v § 89 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř., ve znění účinném k 30. 4. 2012, za podmínky, že jsou pro trestní řízení významné. Podstatné okolnosti umožňující stanovení následku a výše škody způsobené trestným činem [§ 89 odst. 1 písm. e) tr. ř., účinném k 30. 4. 2012] budou důležitými skutečnostmi ve smyslu tohoto ustanovení u těch trestných činů, kde následek, resp. účinek, nebo výše způsobené škody jsou znakem konkrétní skutkové podstaty trestného činu nebo okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby (např. škoda nikoli malá, značná škoda, škoda velkého rozsahu apod.). K obsahu příkazu k zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podle § 88a odst. 1 tr. ř., ve znění účinném k 30. 4. 2012, je třeba uvést, že z tohoto ustanovení vyplývá, a dále z jeho povahy, že v něm musí být mimo obecných náležitostí (§ 134 per analogiam) uloženo sdělení konkrétních údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, dále v něm musí být uvedeno, za jakou dobu mají být tyto údaje sděleny, údaje o osobě, ohledně níž mají být příslušné skutečnosti sděleny (účastník či uživatel telefonní či jiné stanice uvedením zejména jména a příjmení, adresy bydliště a čísla stanice, jsou-li tyto údaje známé), účel zjišťování údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu ve formě zejména údajů o trestném činu, pro který se řízení vede nebo pro který bylo zahájeno trestní stíhání, a konkrétní orgán činný v trestním řízení, kterému mají být uvedené údaje sděleny, což má význam v přípravném řízení, kde takovým orgánem podle dikce § 88a odst. 1 tr. ř. může být státní zástupce nebo policejní orgán. V příkazu je třeba uvést i to, jakým způsobem mají být požadované údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu sděleny soudu nebo v přípravném řízení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu (např. v písemné zprávě, tedy v listinné podobě, anebo způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup k vyžadování informací z databáze účastníků veřejně dostupné služby elektronických komunikací i předávání dat souvisejících s poskytováním služby elektronických komunikací atd.) (srov. ŠÁMAL, P. Trestní řád. Komentář, 6. vyd., 2008, Praha: C. H. Beck, s. 745-749).

7. Z pohledu těchto naznačených východisek bylo přistoupeno k rozhodování o návrhu navrhovatele na přezkoumání příkazu k zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu.

8. Podle § 314l odst. 2 tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88a odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu.

9. Obecně z pohledu konkrétní argumentace navrhovatele je však třeba zdůraznit, že jeho návrh je velmi obecný a strohý, navrhovatel ani neupřesňuje, v čem spatřuje nezákonnost nařízeného příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Zde se sluší poznamenat, že za takové situace se Nejvyšší soud s návrhem navrhovatele může vypořádat pouze obecně, neboť takový návrh nemůže být předmětem podrobného přezkumu (viz přiměřeně per analogiam rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 4 Tdo 330/2015).

10. Nejvyšší soud se nejprve musel zabývat tím, zda návrh byl podán oprávněnou osobou, neboť návrh podle § 88a odst. 2 tr. ř., ve znění zákona účinného v době pravomocného skončení trestního řízení, ale i v nyní platném znění, nemůže podat kdokoliv, ale pouze osoba, která byla uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pojmem telekomunikační provoz se rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu se musí vždy uvést konkrétní zařízení, kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního provozu zjištěny.

11. Současně platí, že podle § 88a odst. 2 tr. ř., státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvního stupně po pravomocném skončení věci informuje o nařízeném zjišťování údajů o telekomunikačním provozu osobu uživatele uvedenou v odstavci 1 shora uváděného ustanovení, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, a údaj o období, jehož se tento příkaz týkal. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Informaci podá předseda senátu soudu prvního stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř.

12. Z pohledu řešení otázky, zda je navrhovatel osobou oprávněnou podat návrh na přezkum, je třeba vycházet z dikce ustanovení § 88a odst. 1 tr. ř., v účinném znění ke dni 12. 5. 2020 (den doručení informace o vydání příkazu soudce Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 0 Nt 525/2012), které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty, e-mailová schránka) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit. S identifikací konkrétního uživatele telekomunikačního zařízení pak souvisí možnost podat návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu. Z dikce ustanovení § 88a odst. 2 tr. ř., v účinném znění, lze totiž dovodit, že k podání takového návrhu není oprávněn obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, nýbrž návrh může podat jen uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze. Jinak vyjádřeno návrh nemůže podat každá osoba, jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci realizace tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal, když taková osoba může být osobou totožnou s obviněným, ale i osobou odlišnou.

13. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou, ohledně které byly zjišťovány údaje o telekomunikačním provozu (telefonní číslo XY). Současně bylo ověřeno, že návrh byl podán v zákonné lhůtě 6 měsíců ode dne 12. 5. 2020 (č. l. 5447 spisu Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 22/2013), když tímto dnem mu byla doručena informace o nařízeném zjišťování údajů o telekomunikačním provozu, přičemž návrh byl podán dne 23. 10. 2020, tedy v zákonné lhůtě.

14. Následně bylo přistoupeno k vlastnímu přezkoumání předloženého spisového materiálu a na jeho podkladě dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům. Především je třeba uvést, jak již bylo naznačeno, že v době vydání předmětného příkazu nebyl trestním řádem stanoven požadavek na závažnost ani formu trestného činu, u nichž bylo možné vydat příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Nejvyšší soud proto není oprávněn hodnotit splnění podmínky stanovené v § 88a odst. 1 tr. ř. ve znění zákona č. 204/2017 Sb. Nad rámec tohoto závěru lze však konstatovat, že předmětný příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu by obstál a splňoval i podmínky § 88a tr. ř., v účinném znění. [„…pro účely trestního řízení vedeného pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky, pro trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 trestního zákoníku), pro trestný čin podvodu (§ 209 trestního zákoníku), pro trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací (§ 230 trestního zákoníku), pro trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 trestního zákoníku), pro trestný čin nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku), pro trestný čin nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku), pro trestný čin šíření poplašné zprávy (§ 357 trestního zákoníku), pro trestný čin podněcování k trestnému činu (§ 364 trestního zákoníku), pro trestný čin schvalování trestného činu (§ 365 trestního zákoníku), nebo pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána“]. Jinak vyjádřeno, ke dni vydání příkazu soudce Okresního soudu v Berouně by byly ve věci splněny i současné podmínky pro vydání příkazu, byť toto není posouzení zákonnosti příkazu podstatné, neboť jak již bylo naznačeno, je nutno vycházet z právní úpravy platné v době vydání příkazu, konkrétně by byla splněna podmínka, že bylo vedeno řízení o trestném činu, ohledně kterého je možno zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu v současné době povolit. Z předloženého spisového materiálu, konkrétně spisu Krajského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. 5 T 22/2013, totiž vyplývá, že předmětný příkaz soudce Okresního soudu v Berouně byl vydán v řízení vedeném pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, pro něhož bylo vedeno trestní stíhání a zároveň i šetření (pro další skutky) i ve vztahu k navrhovateli. Jednalo se o úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby 8 let, který by ve vztahu k horní hranici trestní sazby splňoval podmínky pro vydání příkazu i za současné právní úpravy.

15. Současně bylo nezbytné zkoumat, zda byly splněny i další podmínky § 88a odst. 1 tr. ř., ve znění k 30. 4. 2012, pro vydání předmětného příkazu. Ze spisu Krajského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. 5 T 22/2013 se podává, že podnět k podání návrhu na vydání příkazu k záznamu o uskutečněném telekomunikačním provozu podle § 88a tr. ř. podalo Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Beroun, Služba kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, dne 26. 4. 2012, č. j. KRPS-133709-53/TČ-2012-010281 (č. l. 2802-2803), neboť byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ze kterého byl podezřelý mimo jiné i navrhovatel. Policejní orgán vylíčil v rámci odůvodnění podnětu dosud zjištěný stav, na jehož základě učinil závěr, že se již od počátku jedná o velmi rozsáhlé trestní jednání všech podezřelých, kteří ke svému podvodnému jednání používali několik telefonních čísel, proto bylo potřebné zajistit záznam o telekomunikačním provozu všech těchto telefonních čísel a zjistit tak další potřebné skutečnosti, zejména pak přesnější údaje o telefonních hovorech poškozeným subjektům. Policejní orgán požadoval záznam o telekomunikačním provozu pro 9 telefonních čísel, mezi nimiž se nacházelo i číslo navrhovatele (XY), na dobu od 1. 3. 2012 do 18. 4. 2012.

16. Ze spisu Okresního soudu v Berouně, sp. zn. 0 Nt 525/2012 (potažmo Krajského soudu v Praze, sp. zn. 5 T 22/2013, č. l. 2806-2807), se podává, že předmětný příkaz byl vydán na základě návrhu na zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. ZT 92/2012, který podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Berouně. Státní zástupce navrhoval vyžádání informací o uskutečněném telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství, a to e-mailové schránky uživatele R. H., dále informace o uskutečněném telekomunikačním provozu, týkající se navrhovatele V. Š. (telefonní číslo XY), R. H. (telefonní číslo XY, XY, XY, XY, XY), V. B. (telefonní číslo XY), M. Ch. (telefonní číslo XY) a Johnny Servis, s. r. o. (telefonní číslo XY). V návrhu státní zástupce uvedl, že Služba kriminální policie a vyšetřování Beroun vede pod sp. zn. KRPS-133709/TČ-2012-010281 šetření pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ze kterého jsou důvodně podezřelí navrhovatel, R. H. a V. B. Trestné činnosti se měli dopustit tím, že po předchozí domluvě v červenci 2011 R. H. zařídili tomuto živnostenský list za účelem následného páchání trestné činnosti, kdy výslovně uvedl, že navrhovatel měl v telefonních jednáních vystupovat jménem R. H. a v různých společnostech sjednávat pronájem strojů a zařízení, kdy následně společně s R. H. navštěvoval sídla společností a R. H. podepisoval dohodnuté smlouvy o pronájmu, zapůjčoval si různá zařízení, která navrhovatel poté odvážel a prodával třetím osobám. Podezřelá V. B. měla provádět e-mailovou komunikaci související s pácháním předmětné trestné činnosti. Státní zástupce v podaném návrhu rozvedl 4 skutky, z jejichž spáchání byl podezřelý navrhovatel a další uvedené osoby. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Berouně zhodnotil naplnění zákonných podmínek podle § 88a tr. ř., když podle něho existovalo důvodné podezření, že obviněné osoby používají telekomunikačních prostředků ke spojení s poškozenými a dalšími osobami, které se na trestné činnosti podílely a vylákané stroje kupovaly. Potřebnost příkazu rovněž zdůvodňuje posouzením míry podílu obviněných na trestné činnosti a zjištění dalších možných pachatelů a poškozených.

17. Soudce Okresního soudu v Berouně dne 30. 4. 2012, sp. zn. 0 Nt 525/2012 (č. l. 2808 ve spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn. 5 T 22/2013), vydal podle § 88a odst. 1 tr. ř. příkaz ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu a telekomunikačního provozu u e-mailové schránky uživatele R. H. na adrese XY se zjištěním všech přístupových logů, nastavení přeposílání/přesměrování/ zpráv do jiné e-mailové schránky, případně na mobilní telefon, registrační údaje k výše uvedené e-mailové schránce, včetně požadavku postoupit veškeré e-mailové zprávy uložené v uvedené e-mailové schránce, sdělit další údaje vedoucí ke ztotožnění přístupového bodu dle zjištěných identifikátorů sítě internet, dále informace o uskutečněném telekomunikačním provozu, týkající se telefonních čísel, a to u V. Š. (telefonní číslo XY), R. H. (telefonní číslo XY, XY, XY, XY, XY), V. B. (telefonní číslo XY), M. Ch. (telefonní číslo XY) a Johnny Servis, s. r. o. (telefonní číslo XY). Příkaz byl vydán na dobu od 1. 3. 2012 do 18. 4. 2012. Soudce shora uvedeného soudu odůvodnil vydání příkazu tím, že orgány policie je vedeno šetření pro podezření spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ze kterého jsou podezřelí navrhovatel, R. H. a V. B. Současně uvedl, jakým způsobem se měli trestné činnosti, ze které byli podezřelí, dopouštět. V příkazu bylo výslovně uvedeno, že na základě prostudování vyšetřovacího spisu naznal soudce, že existuje důvodné podezření, že osoby, které jsou obviněny, používaly telekomunikačních prostředků ke spojení s poškozenými a dalšími osobami, které od nich vylákané stroje dále kupovaly a na trestné činnosti se podílely. S ohledem na takto popsané skutečnosti soudce Okresního soudu v Berouně vydal předmětný příkaz.

18. Nejvyšší soud se nemusel v rámci přezkumu zabývat ani zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tr. ř., v současném znění, vyjadřující tzv. subsidiaritu použití zjištění údajů o telekomunikačním provozu, neboť v době vydání příkazu trestní řád neobsahoval formulaci „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“. Stručně lze však uvést, že obecně platí, že jde o omezující podmínku nařízení zjištění údajů o telekomunikačním provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení zjištění údajů o telekomunikačním provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být také zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit jinými prostředky uvedenými v trestním řádu (např. výslechem svědků, opatřením si listinných důkazů). Nejvyšší soud považuje za vhodné podotknout, že i v případě posuzování splnění zásady přiměřenosti a zdrženlivosti by příkaz soudce Okresního soudu v Berouně obstál, neboť pachatelé se vzájemně dorozumívali pomocí telekomunikačního provozu, jehož prostřednictvím kontaktovali i poškozené subjekty a pro zjištění vzájemných vztahů mezi obviněnými, mezi nimiž se nacházel i navrhovatel jako jeden z hlavních pachatelů, a všech poškozených, bylo zapotřebí zjistit údaje o telekomunikačním provozu účastnického čísla navrhovatele XY. Policejní orgán v danou dobu neměl jinou možnost, jak údaje o telekomunikačním provozu zjistit, aby mohl rozkrýt propracovanou a rozsáhlou trestnou činnost pachatelů trestného činu podvodu.

19. Dále lze konstatovat, že v příkazu musí být mimo obecných náležitostí v odůvodnění uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují. V případě věci navrhovatele předmětný příkaz splňuje zákonem stanovené podmínky § 88a odst. 1 tr. ř. ve znění účinném k 30. 4. 2012, neboť příkaz byl vydán v písemné formě a pak obsahoval veškeré náležitosti požadované ustanovením § 88a odst. 1 tr. ř., ve znění účinném k 30. 4. 2012. Obecně je možné připustit, že příkaz soudce Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 0 Nt 525/2012, k zjištění údajů o telekomunikačním provozu je z hlediska odůvodnění strožejší, nicméně plně odpovídá požadavkům právní úpravy platné v době rozhodování o vydání příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Především je třeba uvést, že z příkazu soudce Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 0 Nt 525/2012, k zjištění údajů o telekomunikačním provozu je patrné, pro jakou trestnou činnost byl předmětný příkaz vydán, jakého trestného činu se měl navrhovatel s dalšími osobami dopustit, když v době rozhodování o vydání příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu existovalo důvodné podezření, že navrhovatel páchá trestnou činnost, pro bylo vedeno šetření pro podezření spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Pro závěr o důvodnosti vydaného předmětného příkazu hovoří i skutečnost, že již v té době pro část trestné činnosti bylo navrhovateli a dalším osobám, ohledně nichž byl rovněž vydán předmětný příkaz, sděleno obvinění pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a rovněž pravomocné odsouzení navrhovatele, jakož i spoluobviněných, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2013, sp. zn. 5 T 22/2013, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 9 To 44/2014, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1289/2015. Soudními rozhodnutími bylo rozhodnuto o vině navrhovatele pro spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, tedy přísnější právní kvalifikací a to pro skutky, pro které bylo v době vydání příkazu navrhovateli již sděleno obvinění, když dále došlo k rozšíření počtu útoků a spoluobviněných podílející se na páchání trestné činnosti a to mimo jiné i ve vztahu ke skutkům, ze kterých byl navrhovatel podezřelý v době vydání předmětného příkazu.

20. Nejvyšší soud považuje ještě za vhodné podotknout, že nelze oddělovat návrh na vydání příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu od vlastního příkazu, naopak tyto je třeba z pohledu dodržení předpokladu pro vydání příkazu posuzovat komplexně z toho pohledu, zda byly dodrženy materiální předpoklady pro jejich vydání. V tomto směru je třeba uvést, že skutečně vzhledem k charakteru trestné činnosti bylo nezbytné především ustanovit všechny osoby, které se na páchání trestné činnosti měly podílet, jakož i osoby poškozené, když v daném stadiu řízení nebylo možno tuto informaci získat objektivně jinak než prostřednictvím údajů o telekomunikačním provozu. Proto lze uzavřít, že sledovaného účelu v daném okamžiku řízení nebylo objektivně možné dosáhnout jinak, byť tato podmínka v době vydání příkazu požadována nebyla.

21. Ohledně doby vydání informací o uskutečněném telekomunikačním provozu se z příkazu soudce Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 0 Nt 525/2012, k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, podává, že předmětný příkaz povolil zjištění údajů o telekomunikačním provozu telefonního čísla navrhovatele na dobu od 1. 3. 2012 do 18. 4. 2012, tj. na dobu přibližně jeden a půl měsíce. Lze připustit, že v odůvodnění příkazu není takto stanovená doba blíže specifikována, nicméně jedná se o dobu poměrně krátkou, během níž měly být zjištěny bezpochyby dostatečně informace o telekomunikačním provozu na telefonním čísle navrhovatele, jakož i účastnických čísel dalších zainteresovaných osob a e-mailové adresy spoluobviněného R. H. (XY). V dané souvislosti nelze pominout, že zjištění údajů o telekomunikačním provozu bylo povoleno pouze na nezbytnou dobu. Faktická délka povoleného zjišťování údajů o telekomunikačním provozu podle Nejvyššího soudu odpovídá závažnosti projednávané trestné činnosti, když objasnění trestné činnosti z toho pohledu, kdo se na páchání trestné činnosti podílí a jakou měrou a kdy má být skutek realizován předpokládá jisté časové šetření ze strany orgánů činných v trestním řízení, tak aby mohlo být rozhodnuto o sdělení obvinění podle § 160 odst. 1 tr. ř. a pro jaký skutek a vůči kterým osobám, popř. o odložení věci. Samotná délka nařízeného zjištění údajů o telekomunikačním provozu se právě z tohoto pohledu jeví zcela odpovídající, když jí lze naopak považovat spíše za kratší.

22. Je třeba zdůraznit, že tento jistý formální nedostatek příkazu nezakládá jeho nezákonnost, jelikož důvody pro povolení zjištění údajů o telekomunikačním provozu na konkrétní dobu byly v každém případě „materiálně“ seznatelné z konkrétních skutkových okolností, které byly rozvedeny v odůvodněních návrhů na vydání příkazu a ve vlastním příkazu. Jinak vyjádřeno skutečnost, že soudce se pečlivěji nezabýval odůvodněním vydaného příkazu z hlediska doby zjišťování údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu [se zřetelem k požadavku formálně-materiálního posuzovaní zákonnosti (opatřování) důkazů] přestavuje „pouze“ formální nedostatek příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu a nezpůsobuje tak jeho nezákonnost (srov. usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017). Nadto je třeba se zřetelem k obsahu spisového materiálu a po provedení testu účinnosti trojí kontroly zapotřebí konstatovat, že policejní orgán před vlastním podáním návrhu prokazatelně prověřil validitu získaných informací a provedl nezbytné operativní šetření, např. vytěžením některých osob a opatřením si listinných důkazů. Zde je třeba podotknout, že o důvodnosti podezření, že se navrhovatel a další osoby dopouští trestné činnosti a to opakovaně, nakonec svědčí i skutečnost, že ještě před vydáním předmětného příkazu došlo k zahájení trestního stíhání navrhovatele a R. H. a V. B. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit ke škodě spol. Johnny servis s. r. o. společnosti Boels Česká republika s. r.o. společnosti Phoenix-Zeppelin s. r. o. a při odběru nafty od společnosti Shell Czech Republic a. s. a to dne 16. 4. 2012.

23. Je tedy možno uzavřít, že s přihlédnutím k povaze trestné činnosti z oblasti rozsáhlého podvodného jednání seznatelného z odůvodnění příkazu si nelze reálně představit, že by bylo možné zjišťovat skutečnosti důležité pro trestní řízení prostřednictvím úkonů jiných či méně zasahujících do základních práv navrhovatele, poněvadž informacemi o tomto druhu trestné činnosti disponují zpravidla jen její pachatelé, kteří navíc postupují sofistikovaně a konspirativně tak, aby protiprávnost jejich jednání nebyla ani ex post zjistitelná.

24. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že příkaz soudce Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 0 Nt 525/2012, k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, byl vydán v mezích zákona a jeho odůvodnění je dostatečné, neboť z formálně materiálního hlediska splňuje všechny náležitosti vymezené v § 88a odst. 1 tr. ř., ve znění k 30. 4. 2012. Nejvyšší soud navíc akcentuje, že k závěru o materiální důvodnosti nařízení zjištění údajů o telekomunikačním provozu lze dospět o to výrazněji po přezkoumání věcně a v zásadě i formálně dostatečně odůvodněného návrhu státního zástupce a spisového materiálu. Nutno podotknout, že zákon ani judikatura nepožaduje, aby orgány činné v přípravném řízení ve svých podnětech / návrzích / rozhodnutích sui generis podrobně specifikovaly důkazní materiál, z něhož čerpaly uváděné skutečnosti (tj. kupř. odkazem na konkrétní strany ve spise, či dokonce na prameny jednotlivých informací zjištěných v rámci operativního šetření policejního orgánu; (k tomu srov. především shora citované usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05), jelikož na tyto úkony nelze klást stejně formalizované nároky jako na rozsudky, popř. usnesení vydávaná v řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017).

25. Proto po prostudování předloženého spisového materiálu a s ohledem na výše uvedená zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že příkazem k zjištění údajů o telekomunikačním provozu vydaným soudcem Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 0 Nt 525/2012 zákon porušen nebyl, což ve svém rozhodnutí podle § 314n odst. 1 tr. ř. vyslovil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 314n odst. 2 tr. ř.).

V Brně dne 15. 12. 2020

JUDr. Marta Ondrušová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru