Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Pzo 10/2019Usnesení NS ze dne 22.01.2020

HeslaOdposlech a záznam telekomunikačního provozu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:4.PZO.10.2019.1
Dotčené předpisy

§ 88 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

4 Pzo 10/2019-26

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2020 návrh R. S., nar. XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem Praha-východ ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. Nt 1514/2016 (V 25-2/2016), a rozhodl takto:

Podle § 314n odst. 1 tr. ř. příkazem soudkyně Okresního soudu Praha-východ ze dne ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. Nt 1514/2016 (V 25-2/2016) k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně navrhovatele R. S. nebyl porušen zákon.

Odůvodnění:

Dne 18. 12. 2019 byl Nejvyššímu soudu předložen návrh podle § 88 odst. 2 tr. ř. R. S. (dále jen „navrhovatel“) ze dne 15. 7. 2019 na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který vydal Okresní soud Praha-východ dne 18. 7. 2016, sp. zn. Nt 1514/2016 (V 25-2/2016). Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán na e-mailovou schránku XY, u kterého byl a nadále je veden navrhovatel jako uživatel, na dobu od 18. 7. 2016 až 18. 11. 2016. V návrhu navrhovatel uvedl, že příkaz považuje za nezákonný, neuvádí ovšem žádnou bližší věcnou argumentaci k přezkumu shora uvedeného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přestože uvedl, že návrh doplní do pěti pracovních dní a ačkoliv byl vyzýván Krajským soudem v Praze k doplnění návrhu (viz č. l. 3792).

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 1 NZP 1/2020, uvedl, že se nebude k návrhu zatím věcně vyjadřovat, když navrhovatel neuplatnil žádnou věcnou argumentaci. Obecně pouze konstatoval, že z obsahu návrhu je zřejmé, že měl být podán poslední den lhůty stanovené podle § 88 odst. 8 tr. ř., což však nelze z předložených podkladů prověřit. Dále stejně nelze prověřit, zda navrhovatel ve lhůtě 5 dnů, jak uvedl v návrhu, tento doplnil či nikoliv. Pokud by tak učinil, tak by se k návrhu následně vyjádřil.

Následně státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 17. 1. 2020, sp. zn. 1 NZP 1/2020, doplnil své předchozí vyjádření. Zdůraznil, že v době povolení odposlechu se trestní řízení nacházelo v procesním stadiu prověřování, když podle jeho názoru byly návrhy Krajského státního zastupitelství v Praze na povolení odposlechu řádně zdůvodněny, když i soudce povolující odposlechy napadené rozhodnutí náležitě odůvodnil. Uvedl, že podezřelý Y. V. si S. zvolil za obhájce až poté, co byl odposlech ukončen (dne 15. 11. 2016), neboť mu plnou moc udělil dne 13. 12. 2016. Poté již žádné úkony ze strany orgánů činných v přípravném řízení vůči S. činěny nebyly.

Podle ustanovení § 314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Osobou uvedenou v § 88 odst. 2 tr. ř. se rozumí uživatel telefonické stanice.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda návrh byl podán oprávněnou osobou, neboť návrh podle § 88 odst. 2 tr. ř. nemůže podat kdokoliv, ale pouze osoba, která byla uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu telekomunikační provoz, tak se tím rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu se pak musí vždy uvést konkrétní zařízení, kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního provozu zjištěny.

Při řešení otázky, zda je navrhovatel osobou oprávněnou podat návrh na přezkum předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je třeba vycházet z dikce ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty, e-mailová schránka) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ovšem ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit nebo je popř. dodatečně zjištěno, že telekomunikační zařízení užívala jiná osoba, než uvedená v příkazu. Z dikce ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. lze dovodit, že k podání návrhu není oprávněn obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, nýbrž že návrh může podat jen uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž totožnost bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že byl uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Jinak vyjádřeno, návrh nemůže podat každá osoba, jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci realizace tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal a která ho užívala v době odposlechu, když taková osoba může být osobou totožnou s obviněným, ale i osobou odlišnou.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel R. S. je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh, neboť byl osobou, na jejíž e-mailovou schránku byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Současně bylo ověřeno, že návrh byl podán v zákonné lhůtě 6 měsíců ode dne 25. 1. 2019, když tímto dnem mu byla doručena informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž návrh byl podán dne 15. 7. 2019, tedy v zákonné lhůtě.

Následně Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání podaného návrhu navrhovatele. Z pohledu konkrétní věcné argumentace navrhovatele je však třeba zdůraznit, že jeho návrh je velmi obecný a strohý, navrhovatel ani neupřesňuje, v čem konkrétně spatřuje nezákonnost nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Za takové situace se Nejvyšší soud s návrhem navrhovatele může vypořádat pouze obecně, neboť takový návrh nemůže být předmětem podrobného přezkumu (viz přiměřeně per analogiam rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 4 Tdo 330/2015).

Po přezkoumání předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům. Podle § 88 odst. 1 tr. ř. platného v době rozhodování o vydání předmětného příkazu, je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky.

Z předloženého spisového materiálu, zejména předloženého spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 7 T 71/2017, je zřejmé, že v dané věci bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku a podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku, tedy pro trestné činy, ohledně kterých z hlediska trestní sazby bylo možno odposlech podle tehdy platné právní úpravy povolit. (§ 361 odst. 1 a § 209 odst. 5 tr. zákoníku).

Současně bylo nezbytné zkoumat, zda byly splněny i další podmínky § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř., které stanoví předpoklady pro vydání příkazu k odposlechu záznamu telekomunikačního provozu, včetně jeho náležitostí. Podle § 88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.

Zde se sluší ještě poznamenat, že formulací uvedenou v § 88 odst. 1 tr. ř. „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být vždy zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků, vyžádáním listin apod.

Lze konstatovat, že v příkazu musí být mimo obecných náležitostí uloženo provedení odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu a podle výslovného znění ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. být uvedena: uživatelská adresa či zařízení, a to včetně telefonního čísla, osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, trestný čin, pro nějž se vede trestní řízení, doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce. V odůvodnění pak musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují (včetně doby jeho trvání), dále zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené, odůvodněna musí být i délka doby trvání odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu.

Z předloženého spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 7 T 71/2017, konkrétně příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. Nt 1514/2016 (V 25-2/2016) vyplývá, že soudkyní tohoto soudu byl povolen odposlech a záznam telekomunikačního provozu e-mailové schránky XY, jejíž uživatelem byl navrhovatel, což bylo v příkaze výslovně uvedeno. Současně je z obsahu tohoto příkazu patrno, že zvlášť závažných zločinů účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku a podvodu podle § 209 odst. 1, 5 tr. zákoníku se měly dle do tehdy zjištěných skutečností dopouštět od druhé poloviny roku 2015 na území České republiky dosud známé osoby (Y. V., P. H., N. Z., D. F. a A. S.) společně s dalšími do tehdy neustanovenými osobami. Obětmi měly být obchodní společnosti disponující značnými finančními prostředky nebo nemovitostmi v hodnotě desítek milionů korun, jejich majiteli byli cizinci, zejména příslušníci z bloku bývalého SSSR. Podezřelé osoby měly podvodným jednáním takové společnosti převádět na sebe či jiné jimi řízené fyzické osoby a následně s majetkem těchto společností nakládaly za účelem vlastního obohacení. Jejich trestná činnost vykazovala znaky závažné hospodářské trestné činnosti. Ze spisového materiálu je rovněž nepochybné, že úkony trestního řízení byly v předmětné věci zahájeny podle § 158 odst. 3 tr. ř. dne 18. 5. 2016 pod č. j. ÚOOZ-2894-1/TČ-2016-290040.

Z odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je rovněž patrné, že skupina zainteresovaných osob má pracovat s vysokou sofistikovaností vyžadující znalosti z různých oblastí práva, s dispozicí dalších osob a do značné míry s rozhodovací pravomocí v oblasti státní správy, když ze zjištěného fungování organizované skupiny je patrna vnitřní organizovanost předmětné skupiny, s rozdělením funkcí a dělbou činností potřebné k páchání trestné činnosti. Soudkyně Okresního soudu Praha-východ shrnula v příkazu doposud zjištěné skutečnosti získané na základě provedeného vyšetřování a prováděného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na základě příkazu Okresního soudu Praha-východ, sp. zn. Nt 1513/2016 (V 22/2016). Mimo jiné uvedla, že byla zjištěna komunikace mezi podezřelým P. H. a navrhovatelem, který jako advokát prováděl právní úkony pro P. H. a měl činit kroky k neoprávněnému převodu domu č. p. XY v obci XY, když došlo k podvodnému převedení společnosti I. na osoby Y. V. a P. H. s cílem získat tento předmětný dům. Ze zjištěné komunikace bylo podle soudkyně rovněž zjištěno, že existuje záměr předložení neidentifikovatelných směnek na celkovou částku 2 000 000 EURO, za něž měly být v Moskvě poskytnuty finanční prostředky dosud neustanovenou osobou, a tímto způsobem se osoby snaží získat finanční prostředky bez prokázání jejich původu. Zároveň bylo konstatováno, že komunikace mezi navrhovatelem a P. H. (jeden z podezřelých) probíhá prostřednictvím e-mailové schránky, kdy připravené podklady navrhovatel jako advokát sdílel právě prostřednictvím této schránky. Soudkyně Okresního soudu Praha-východ výslovně uvedla, že jediným způsobem, jak komunikaci zadokumentovat vzhledem k charakteru této komunikace je odposlech a záznam telekomunikačního provozu i e-mailové schránky navrhovatele. Tedy soudkyně zdůvodnila, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak. S tímto závěrem soudkyně se Nejvyšší soud zcela ztotožnil, když lze skutečně připustit, že vzhledem k charakteru trestné činnosti, zejména způsobu komunikace osob se na ní podílejících, využitím jiných prostředků nebylo možno v dané době zajistit dostatek důkazního materiálu, když nebylo možno vést prověřování jiným neskrytým způsobem, neboť by došlo k prozrazení a zmaření trestního řízení. Za takového stavu lze uzavřít, že sledovaného účelu v daném čase nebylo možno skutečně dosáhnout jiným způsobem, který by umožnil dosáhnout účelu sledovaného nařízením odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Zásada přiměřenosti tedy byla v dané věci dodržena.

Zároveň je možno konstatovat, že ve shora citovaném příkazu Okresního soudu Praha-východ byla uvedena doba povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, když odposlech a záznam telekomunikačního provozu na e-mailovou schránku XY byl povolen na dobu 4 měsíců, tedy doba povolení odposlechů nepřekročila zákonnou lhůtu, když předmětnou dobu lze považovat vzhledem k charakteru páchané trestné činnosti za přiměřenou, když se jednalo o vysoce sofistikovanou trestnou činnost zaměřenou na získání velkého majetkového prospěchu, na které se měl podle tehdy zjištěných poznatků dopouštět větší počet osob. Zde je třeba uvést, že tento závěr je možno považovat za odpovídající právě vzhledem ke skutečnosti, že na trestné činnosti se podílely nejen osoby již ztotožněné, ale rovněž osoby, které bylo třeba ještě ztotožnit a objasnit fungování těchto pachatelů z hlediska páchání trestné činnosti, ustanovit hierarchii těchto pachatelů a jejich funkci. V příkazech bylo také výslovně uvedeno, pro jaké konkrétní trestné činy se řízení vede, když se jednalo o trestné činy, pro které lze povolit vzhledem k dikci § 88 odst. 1 tr. ř. odposlech a záznam telekomunikačního provozu. Současně je v těchto příkazech uvedeno, z jakých důvodů je odposlech povolen, tedy, že tímto budou získány významné skutečnosti důležité pro trestní řízení, když na trestné činnosti se podílí více osob a je třeba zjistit všechny osoby podílející se na trestné činnosti, včetně dalších informací důležitých pro objasnění a zdokumentování trestné činnosti, včetně zadokumentování podkladů připravovaných navrhovatelem jako advokátem k trestné činnosti dalších osob. Současně je v příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu expressis verbis uvedeno, že na základě nařízeného odposlechu a záznamu prostřednictvím e-mailové schránky by mělo být zjištěno, zda se navrhovatel na trestné činnosti podílí úmyslně (vědomě) či nikoliv. Lze tedy uzavřít, že bez napadeného příkazu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by nebylo možné rozhodné skutečnosti zjistit.

Odůvodnění předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu rovněž obsahuje zdůvodnění, proč se jedná o úkony neodkladné ve smyslu § 160 odst. 3, 4 tr. ř., když je výslovně uváděno, že provedení těchto úkonů vzhledem k nebezpečí zmaření a ztráty nesnese odkladu z hlediska účelu trestního řízení na dobu, až bude zahájeno trestní stíhání, když právě těmito úkony by mohly být a měly být objasněny skutečnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání konkrétních osob, když tyto skutečnosti v dané fázi řízení nelze zjistit jiným způsobem. Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že vzhledem k obsahu předloženého spisového materiálu je zřejmé, že v dané věci se jednalo z hlediska materiálního skutečně o neodkladné úkony, tedy úkony, které nesnesly vzhledem k nebezpečí jejich zmaření z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní řízení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že se jednalo o trestnou činnost, u které by vzhledem k rozsáhlosti zainteresovaných osob a postavení navrhovatele, mohlo dojít ke ztrátě důkazů.

Nad rámec uvedeného je rovněž nutné dodat, byť to navrhovatel v návrhu neuvádí, že navrhovatel se stal obhájcem jedné ze ztotožněných osob, Y. V., jak vyplývá z předloženého spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn. 7 T 71/2017. Nicméně plná moc mu byla udělena až dne 13. 12. 2016, tedy až po vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 18. 7. 2016 a po ukončení povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, když odposlech a záznam telekomunikačního provozu k e-mailové schránce XY probíhal v období od 18. 7. 2016 do 18. 11. 2016, tedy před udělením plné moci. Na druhé straně musí Nejvyšší soud konstatovat, že i v případě, že by navrhovatel byl obhájce jednoho z obviněných již v době odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, nemohlo by v takovém případě dojít k porušení zákona, neboť v prvé řadě je nutné naplnit účel trestního řízení a nelze ospravedlňovat případnou trestnou činnost obhájce (viz přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1245/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. I. ÚS 1638/14, nález Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. III. 2847/14).

Lze tedy konstatovat, že zákonem vymezené předpoklady pro povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly v přezkoumávané věci splněny.

Proto po prostudování předloženého spisového materiálu a s ohledem na výše uvedená zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že příkazem soudkyně Okresního soudu Praha-východ k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným dne 18. 7. 2016, sp. zn. Nt 1514/2016 zákon porušen nebyl, což ve svém rozhodnutí podle § 314n odst. 1 tr. ř. vyslovil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 314m odst. 2 tr. ř.).

V Brně dne 22. 1. 2020

JUDr. Marta Ondrušová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru