Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Nd 229/2001Usnesení NS ze dne 12.09.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:4.ND.229.2001.1

přidejte vlastní popisek

4 Nd 229/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2001 spor o příslušnost mezi Krajským soudem v Ostravě a Městským soudem v Praze v trestní věci obviněného J. M., a rozhodl takto:

Podle § 24 tr. ř. příslušným soudem k projednání předmětné věci je Městský soud v Praze.

Odůvodnění:

Krajský státní zástupce v Ostravě podal dne 4. 5. 2001 u Krajského soudu v Ostravě obžalobu na obviněného J. M. pro skutek, že jako podnikatel - fyzická osoba, podnikající pod obchodním jménem J. M., na základě živnostenského listu, vydaného Obecním živnostenským úřadem Městského úřadu ve Frenštátě pod Radhoštěm dne 13. 7. 1996 na předmět podnikání impregnace dřeva, v úmyslu vylákat automobily a nesplnit závazky jím sjednaných leasingových smluv,

1) dne 8. 6. 2000 v Praze, uzavřel se společností M.-B. L. B. s. r. o. P. 5, smlouvu o finančním leasingu, na základě které se stal nájemcem osobního motorového vozidla zn. Mercedes Benz C200K, v hodnotě 1.255.799,68 Kč, kdy před podpisem této smlouvy předložil zástupci společnosti padělané doklady osvědčující jeho solventnost, přičemž uhradil pouze zálohu na leasingové splátky a paušální poplatky ve výši 422.727,30 Kč a další splátky již nehradil, a dne 8. 11. 2000 v O., vozidlo prodal za částku 1.125.000,- Kč společnosti C. a. s., P., kdy předložil padělané doklady osvědčující jeho vlastnické právo k předmětnému vozidlu, čímž společnosti M. B. L. B. s. r. o., způsobil škodu ve výši 833.072,38 Kč,

2) dne 23. 8. 2000 v P., uzavřel se společností C. L. a. s. P. smlouvu o finančním leasingu, na základě které se stal nájemcem osobního motorového vozidla zn. Mercedes Benz S320, v hodnotě 2.500.000,- Kč, kdy před podpisem této smlouvy předložil zástupci společnosti padělané doklady osvědčující jeho solventnost, přičemž uhradil pouze zálohu na leasingové splátky ve výši 625.000,- Kč a další splátky již nehradil a dne 13. 9. 2000 v P., vozidlo prodal za částku 2.000.000,- Kč společnosti ČP L. a. s., P., kdy předložil padělané doklady osvědčující vlastnické právo k předmětnému vozidlu, čímž společnosti C. L. a. s., P. způsobil škodu ve výši 1.875.000,- Kč,

přičemž jednáním uvedeným v bodech 1) - 2) způsobil celkovou škodu ve výši 2.708.072,38 Kč.

Tento skutek byl v obžalobě kvalifikován jako pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák.

Krajský soud v Ostravě po předběžném projednání obžaloby svým usnesením ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 54 T 11/2001 podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předmětnou věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu příslušnému, a dále rozhodl o vazbě obviněného a o jeho žádosti o propuštění z vazby. Uvedené usnesení nabylo právní moci ve výroku o postoupení věci dne 19. 6. 2001 (nikoli dne 18. 6. 2001, jak je na něm chybně vyznačeno). Tento svůj postup krajský soud odůvodnil tím, že za místo spáchání žalovaného trestného činu je nutné pokládat P., neboť k předložení padělaných dokumentů použitých jako podklad pro uzavření leasingových smluv, k uzavření samotných leasingových smluv, jakož i k převzetí motorových vozidel došlo v P. (útok ad 1) avP. (útok ad 2). Proto je věcně i místně příslušným k projednání věci obviněného J. M. Městský soud v Praze.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 41 T 14/2001, byla podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam vyslovena nepříslušnost k projednání a rozhodnutí této věci, a taktéž bylo rozhodnuto o vazbě obviněného. Toto své rozhodnutí Městský soud v Praze odůvodnil tím, že je pouze jedním z věcně a místně příslušných soudů, když dalším takto příslušným soudem je Krajský soud v Ostravě, u něhož byla podána obžaloba. Tento svůj závěr opírá o okolnost, že část skutku u útoku pod bodem 1) byla realizována v Ostravě. Konkrétně se jednalo o prodej vozidla obviněným v rámci tzv. zpětného leasingu společnosti C. a.s., P., dne 8. 11. 2000. S ohledem na to, že jednání obviněného je posuzováno jako jeden pokračující trestný čin podvodu, je za místo spáchání trestného činu nutno považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňující objektivní stránku trestného činu, ale i místo, kde nastal a nebo měl nastat následek trestného činu. I když k převážné části jednání pod bodem 1) i 2) došlo v obvodu hlavního města Prahy, tj. k uzavření obou leasingových smluv i k novému prodeji vozidla ohledně jednání pod bodem 2) obžaloby, prokazatelně důležitou součástí podvodného jednání bylo i předání vozidla v O. v rámci jednání pod bodem 1) obžaloby. Tuto skutečnost, že částečně mělo být stíhané jednání spácháno v obvodu Krajského soudu v Ostravě, považuje Městský soud v Praze za postačující, aby v souladu s ustanovením § 22 tr. ř. byla založena jeho příslušnost k projednání věci. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze neuznal svoji místní příslušnost a dne 27. 8. 2001 předložil předmětnou věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí sporu o příslušnost.

Nejvyšší soud, jako soud oběma uvedeným soudům společně nadřízený, věc projednal v neveřejném zasedání a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

V konkrétním případě vzhledem k právnímu posouzení žalovaného skutku je ve smyslu § 17 tr. ř. nepochybné, že řízení v prvním stupni bude konat krajský soud. Tuto věcnou příslušnost ani žádný z výše uvedených soudů nezpochybnil. Pokud se předmětem sporu obou soudů stala příslušnost místní, je třeba v prvé řadě vycházet z ustanovení § 18 odst. 1 tr. ř., podle něhož řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Právě při řešení otázky místa spáchání trestného činu projevily jmenované soudy rozdílné přístupy. Krajský soud v Ostravě vychází z popisu skutku, jak je uveden v podané obžalobě, zejména z jednání obviněného, a činí závěr o výhradním spáchání činu na území hlavního města Prahy, tedy v obvodu Městského soudu v Praze. Posledně jmenovaný soud pak vedle toho poukazuje na význam místa, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu, a dává to v případě útoku pod bodem 1) obžaloby do spojitosti s předáním vozidla obviněným v rámci tzv. zpětného leasingu, k němuž nedošlo v P., ale v O.

Nejvyšší soud v rámci hodnocení teoretických východisek obsažených v posuzovaných usneseních musel dát za pravdu oběma soudům, neboť místem, kde byl trestný čin spáchán, je nejenom místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícím objektivní stránku trestného činu, ale i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. S aplikací této zásady vycházející z trestně-právní nauky na projednávaný případ, jak ji uplatnil Městský soud v Praze, se ale Nejvyšší soud již ztotožnit nemohl. Z jednání obviněného J. M., jak je v podané obžalobě popsáno, vyplývá, že v obou případech měl zmíněná motorová vozidla vylákat po předchozím uzavření leasingových smluv, jimiž se leasingovým společnostem zavázal ve stanovených lhůtách splácet příslušné leasingové splátky, a byl si přitom vědom, že těmto svým závazkům nedostojí. Na tomto skutkovém základě je také jednání obviněného kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a nikoli jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. To ovšem z hlediska posuzování kriterií, která jsou rozhodná pro určení místní příslušnosti soudu (viz § 18 odst. 1 tr. ř.) znamená, že k jednání obviněného majícího naplňovat objektivní stránku trestného činu podvodu, došlo v případě obou útoků v P. K celkovému komplexu jednání souvisejících s uzavřením obou leasingových smluv, jakož i k převzetí obou vozidel došlo zde, přičemž současně na týchž místech došlo ke způsobení následku trestného činu, spočívajícího jednak v celkovém způsobení škody velkého rozsahu leasingovým společnostem a jednak v obohacení obviněného. Jak již bylo výše poukázáno, obviněný měl na základě podvodného jednání převzít vozidla, která zaplatil pouze částečně při vědomí, že další splátky až do vyrovnání smluvní ceny nezaplatí a vozidla nadále užíval a i jinak s nimi disponoval, jako by byla v jeho vlastnictví. Zmíněné skutečnosti tedy umožňují vyslovit předběžný závěr, že k dokonání trestného činu podvodu došlo v obou případech na území hlavního města Prahy. Proto názor o zásadním významu okolnosti, že k následnému prodeji prvního z vozidel jedné z leasingových společností v rámci tzv. zpětného leasingu došlo v Ostravě, jak jej rozvíjel ve svém usnesení Městský soud v Praze, je lichý, a při rozhodování o místní příslušnosti soudu, který věc projedná a rozhodne, irelevantní. Další počínání obviněného, jak na něj poukazuje Městský soud v Praze, je z pohledu naplnění formálních znaků trestného činu podvodu nerozhodné. Jde pouze o součást jednání v rámci pokračujícího skutku po dokonání trestného činu, kdy obviněný předmět svého obohacení (motorové vozidlo) převedl, nebo se o to pokusil (útok ad 1), do jiné podoby (formy), a to do hotových peněz. Tímto prodejem sebe ani jinou osobu již neobohatil, protože za prodej věci (motorového vozidla) získal pouze ekvivalent toho, o co se již předtím podvodně neoprávněně obohatil. Ustanovení § 22 tr. ř. se proto v tomto případě uplatnit nemůže, neboť zde příslušnost více soudů dána není. Jediným místně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí věci obviněného J. M. je na základě výše uvedených úvah a závěrů Městský soud v Praze.

Nejvyšší soud proto v předmětném kompetenčním sporu rozhodl podle § 24 tr. ř. tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 12. září 2001

Předseda senátu

JUDr. František Hrabec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru