Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 984/2004Usnesení NS ze dne 18.10.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.984.2004.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

33 Odo 984/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Z. V. a b) V. V., proti žalovaným 1) P. V., 2) P. V., a 3) M. V., o zaplacení částky 22.364,80 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o zaplacení částky 5.015,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 291/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. února 2004, č. j. 28 Co 500/2003, 28 Co 501/2003-541, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se po žalovaných, kteří užívali byt v jejich domě, domáhali žalobou v konečném znění zaplacení celkem částky 22.364,80 Kč s příslušenstvím. Uváděli, že žalovaní jim za období od 1. 1. 1994 do 31. 8. 1997 dluží na nájemném částku 5.099,40 Kč, na úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu částku 3.971,20 Kč, na smluveném poplatku z prodlení (20 Kč za každý den) částku 7.580,- Kč a na poplatku z prodlení podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (2,5 promile za každý den) částku 5.714,40 Kč.

Žalovaní po žalobcích vzájemným návrhem požadovali zaplacení částky 13.254,10 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 21. července 2003, č. j. 5 C 291/97-486 (poté co jeho v pořadí první zamítavý rozsudek ze dne 7. června 1999, č. j. 5 C 291/97-116, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. listopadu 1999, č. j. 28 Co 594/99-136, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení), výrokem I. zamítl žalobu požadující po každém z původně žalovaných zaplacení částky 11.182,40 Kč (celkem 22.364,80 Kč) s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 % za každý den prodlení z částky 21.715,30 Kč za dobu od 1. září 1997 do zaplacení, výrokem II. uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovaným částku 11.811,45 Kč s 26 % úrokem z prodlení, počínaje od 14. 2. 1998 do právní moci tohoto rozhodnutí, výrokem III. zamítl vzájemný návrh žalovaných o zaplacení další částky 1.442,60 Kč a zbývající části úroku z prodlení, výrokem IV. odmítl žalobu o zaplacení částky 5.675,- Kč, výrokem V. rozhodl o nákladech řízení účastníků a výrokem VI. odkázal, pokud jde o náklady řízení státu, na samostatné rozhodnutí. Usnesením ze dne 6. listopadu 2003, č. j. 5 C 291/97-518, pak rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a státem.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci kupní smlouvou ze dne 27. 10. 1992 nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví nemovitost čp. 2054 v R. (dále jen „předmětná nemovitost“, resp. „nemovitost“) a jsou tedy pronajímateli bytu I. kategorie 3+1 s příslušenstvím, který se nachází v předmětné nemovitosti (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“). Tento byt užívali původní žalovaní manželé M. V. a O. V., který v průběhu řízení dne 25. 5. 2004 zemřel a soud prvního stupně usnesením ze dne 3. srpna 2004, č. j. 5 C 291/97-612, rozhodl, že v řízení bude dále pokračováno s jeho dědici - první žalovanou P. V., a druhým žalovaným P. V. Předmětný byt měl charakter bytu podnikového, a proto O. a M. V. nevzniklo právo společného užívání bytu a právo užívání svědčilo pouze žalované M. V. (dále jen „třetí žalovaná“). Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 11. 1984, č. j. 4 C 524/84-8, který nabyl právní moci dne 22. 12. 1984, bylo třetí žalované zrušeno právo užívat předmětný byt a byla jí uložena povinnost byt vyklidit do patnácti dnů poté, co jí bude příslušným orgánem přidělen byt náhradní. Bytová náhrada jí dosud zajištěna nebyla. Třetí žalovaná za užívání předmětného bytu za období od 1. 1. 1994 do 31. 8. 1998 (dále jen „rozhodné období“) zaplatila částku 53.010,10 Kč, z čehož tzv. čisté nájemné činilo částku 28.881,80 Kč. Ze znaleckého posudku soudního znalce Ing. J. K., CSc., vyplynulo, že byt je v současné době ve stavu, který brání jeho řádnému užívání z důvodu výskytu plísně. Znalkyně z oboru ekonomika, odhady a ceny V. J. ve svém znaleckém posudku ze dne 15. 3. 2002 ve znění dodatku ze dne 7. 5. 2003 stanovila výši nájemného za rozhodné období částkou 25.302,24 Kč; vycházela přitom z vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 176/1993 Sb., přičemž skutečnost, že do bytu nebylo dodáváno teplo a že byt má zhoršenou kvalitu, zohlednila snížením nájemného. Soud prvního stupně z takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že třetí žalované svědčí na základě rozsudku soudu prvního stupně ze dne 21. 11. 1984, č. j. 4 C 524/84-8, právo bydlení k předmětnému bytu ve smyslu § 712a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“). Protože původně žalovaný O. V. své bydlení v bytě vždy odvozoval pouze od práva své manželky, soud prvního stupně dovodil, že není ve věci pasivně legitimován a žalobu z tohoto důvodu proti němu zamítl. Žalobu proti žalované M. V. zamítl rovněž, když dovodil, že žalobcům za rozhodné období na nájemném a na úhradách za plnění poskytovaná s užíváním bytu nedluží žádnou částku. Protože zároveň zjistil, že žalovaní v rozhodném období zaplatili na nájemném a na úhradách za plnění poskytovaná s užíváním bytu o částku 11.811,45 Kč více, než měli, vyhověl v tomto rozsahu vzájemnému návrhu žalovaných.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. února 2004, č. j. 28 Co 500/2003, 28 Co 501/2003-541, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením změnil ve výroku II. tak, že zamítl návrh žalovaných do částky 6.796,- Kč s 26 % úrokem z prodlení jdoucím od 14. 2. 1998 do zaplacení a že úrok z prodlení u zbývající částky uložil žalobcům zaplatit do zaplacení přisouzené částky. V dalších výrocích ve věci samé (vyjma nenapadených výroků III. a IV.) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, změnil jej ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky navzájem a mezi účastníky a státem a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně shledal odvolací soud zásadně správnými. Na rozdíl od soudu prvního stupně ovšem dospěl k závěru, že právo žalovaných na zaplacení částky 11.811,45 Kč je vzhledem k žalobci vznesené námitce promlčení v rozsahu 6.796, Kč s příslušenstvím promlčeno; proto rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku změnil tak, že vzájemný návrh žalovaných do částky 6.796,- Kč s příslušenstvím zamítl (žalobcům tak bylo uloženo zaplatit žalovaným částku 5.015,45 Kč s 26 % úrokem z prodlení od 14. 2. 1998 do zaplacení). Právní závěry, na jejichž základě byla žaloba ohledně částky 22.364,80 Kč zamítnuta, shledal odvolací soud věcně správnými.

Proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku zamítajícím žalobu požadující zaplacení celkem částky 22.364,80 Kč s příslušenstvím a ve výroku vyhovujícím vzájemnému návrhu v rozsahu částky 5.015,45 Kč s příslušenstvím, podali žalobci dovolání s odkazem na § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. Soudům oběma stupňů mimo jiné vytkli, že si nevyjasnily předmět řízení, pokud jde o nárok uplatňovaný žalovanými. Nesouhlasí s odvolacím soudem ani v tom, že při stanovení „nájemného“ vycházel ze znaleckého posudku a tedy z tzv. regulovaného nájemného a při určení jeho výše nepatřičně přistoupil k jeho snížení pro neplnění dodávky tepla do předmětného bytu a pro jeho zhoršenou kvalitu, kterou měl zjištěnu ze znaleckého posudku Ing. K. Připomněli, že tato otázka je předmětem jiného řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 5 C 353/98. Podle jejich názoru je zde tedy založena překážka věci zahájené - litispendence. Jsou přesvědčeni, že jejich nárok měl být posuzován jako bezdůvodné obohacení, jehož výše by měla odpovídat (nejméně) nájemnému obvyklému v daném místě a čase. Navrhují proto zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání nabídli argumenty proti jednotlivým námitkám žalobců s návrhem, aby bylo dovolání zamítnuto.

S ohledem na den vydání napadeného rozsudku Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005, kdy nabyla účinnosti jeho novela provedená zákonem č. 59/2005 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými osobami - žalobci při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. však není podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci žalobci napadají dovoláním výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení celkové částky 22.364,80 Kč s příslušenstvím, a ve výroku, jímž bylo žalobcům uloženo zaplatit žalovaným částku 5.015,45 Kč s příslušenstvím. Žalobou požadovaná částka přitom sestává z částek 9.070,40 Kč (dlužné nájemné v částce 5.099,40 Kč a úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu v částce 3.971,20 Kč), 7.580,- Kč (smluvený poplatek z prodlení ve výši 20 Kč za každý den) a 5.714,40 Kč (poplatek z prodlení podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve výši 2,5 promile za každý den). Vzájemným návrhem požadovaná částka 5.015,45 Kč představuje přeplatek na nájemném a na úhradách za plnění poskytovaná s užíváním bytu, který zaplatili žalovaní žalobcům. Přípustnost dovolání s přihlédnutím k tomu, že jde o samostatné nároky s odlišným skutkovým základem, je třeba posuzovat ohledně každého jednotlivého nároku zvláště bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení (třeba i vzájemným návrhem) a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. 25 Cdo 735/98, uveřejněné v časopise soudní judikatura, pod č. 113/98, a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, pod č. 9/2000). Jelikož ani jeden z uvedených samostatných nároků nepřesahuje limitní částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vzhledem k § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vyloučena. Okolnost, že souhrn jednotlivých plnění uvedenou částku přesahuje, nemá žádný vliv na učiněný závěr. Pokud jde o poplatek z prodlení vyčíslený částkami 7.580,- Kč a 5.714,40 Kč, tvoří příslušenství nájemného, k němuž se při zvažování přípustnosti dovolání z pohledu § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nepřihlíží. I kdyby byl samostatným předmětem řízení (bez současného uplatnění nároku samotného), částku 20.000,- Kč by nepřesáhl (srovnej rozhodnutí publikované pod R 62/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval věcí z hlediska uplatněných dovolacích námitek.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaní v souvislosti s tímto řízením žádné náklady účelně nevynaložili.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 18. října 2005

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru