Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 982/2003Usnesení NS ze dne 11.08.2004

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.982.2003.1

přidejte vlastní popisek

33 Odo 982/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyň A/ A. P. a B/ L. H., zastoupených, advokátem, proti žalované J. P., zastoupené, advokátem, o 36.541,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 10 C 1292/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. května 2003, č. j. 47 Co 482/2002-60, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na nákladech dovolacího řízení 525,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce, advokáta.

Odůvodnění:

Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 9. 4. 2002, č. j. 10 C 1292/2001-37, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyním 36.541,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2001 do zaplacení v měsíčních splátkách po 1.000,- Kč splatných vždy do 28. dne v měsíci, počínaje dubnem 2002 pod ztrátou výhody splátek, a náklady řízení ve výši 13.675,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň.

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 5. 2003, č. j. 47 Co 482/2002-60, rozsudek soudu prvního stupně zrušil v části, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyním 6.000,- Kč s příslušenstvím, a řízení v tomto rozsahu zastavil; ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se zamítá. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že brojí výlučně proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Namítá, že skutečnosti, které odvolací soud hodnotil jako důvody zvláštního zřetele hodné, postup podle ustanovení § 150 o. s. ř. neodůvodňovaly.

Žalobkyně navrhly, aby dovolací soud dovolání žalobkyň jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalovanou) zastoupeným advokátem (srov. § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzované věci směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Protože výroky rozsudku o nákladech řízení mají vždy povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o. s. ř.), je namístě přípustnost dovolání proti dovoláním napadenému výroku rozsudku, jímž v dané věci odvolací soud rozhodl o nákladech řízení účastníků, posoudit v intencích § 237 až § 239 o. s. ř., jež upravují přípustnost dovolání proti usnesení.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadený výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto toto dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.

V dovolacím řízení vznikly žalobkyním v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 450,- Kč (srov. § 14 odst. 3, § 15, § 17 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif). Protože dovolání bylo odmítnuto, uložil soud žalované ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., aby tyto náklady žalobkyním nahradila; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyně v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. srpna 2004

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru