Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 979/2004Usnesení NS ze dne 10.11.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.979.2004.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

33 Odo 979/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce Ing. J. S., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému JUDr. B. K., o zaplacení částky 22.983,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 7 C 110/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. března 2004, č. j. 11 Co 105/2004-68, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Plzeň - jih rozsudkem ze dne 21. srpna 2002, č. j. 7 C 110/2000-43, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 22.983,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 16. 3. 2000 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, do částky 7.800,- Kč s 10% úrokem z prodlení žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. března 2004, č. j. 11 Co 105/2004-68, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22.983,- Kč s příslušenstvím, a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. března 2004, č. j. 11 Co 105/2004-68, není podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) přípustné a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak dovolací důvod, kterým je možno namítat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), ani dovolací důvod, jímž lze vytýkat existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).

Z obsahu dovolání (tj. z vylíčení dovolání) vyplývá, že dovolatel nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) při rozhodování ve věci samé vycházel. Dovolatel netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jeho námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Proto vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že stejně jako před ním soud prvního stupně se nezabýval jeho námitkou, že podpis na tzv. uznávacím prohlášení na faktuře není jeho vlastnoručním podpisem, že dokazování nebylo doplněno jím navrženým znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a že nesprávně posoudil otázku pravosti předložených dokladů, uplatnil tím ve skutečnosti dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o. s. ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto uplatněných výtek však nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je eventuelně postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládá. Pokud dovolatel nastiňuje v dovolání řešení některých právních otázek, jedná se o právní otázky, na nichž odvolací soud své rozhodnutí ve věci nezaložil. Proto pro jejich řešení není možno napadenému rozsudku odvolacího soudu přiznat zásadní právní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. listopadu 2004

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru