Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 923/2004Usnesení NS ze dne 21.09.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.923.2004.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

33 Odo 923/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného, advokátkou, proti žalované S. CH., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 16/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. března 2004, č. j. 15 Co 7/2004-56, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 4.955,- Kč k rukám, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 21. května 2003, č. j. 6 C 16/2003-14, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč se 7,5 % úrokem z prodlení od 1. 2. 2002 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté, co usnesením ze dne 26. března 2003, č. j. 6 C 16/2003-8, ve smyslu § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve věci samé písemně vyjádřila k žalobě, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení, a zároveň ji poučil o následcích nesplnění výzvy tj. o fikci uznání nároku (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Žalovaná na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 3. dubna 2004 (došlým soudu dne 4. 4. 2003), v němž uvedla, že se k žalobě vyjádří ve lhůtě 30 dnů, což však neučinila. Soud prvního stupně na to na základě nastalé fikce uznání žalobou uplatněného nároku (§ 114b odst. 5 o. s. ř.) rozhodl ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř. shora označeným rozsudkem pro uznání; věc přitom po právní stránce posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobce ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“) bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo žalobcem plněno z právního důvodu, který odpadl, a že je povinna žalobci bezdůvodné obohacení vydat (§ 458 obč. zák.).

Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované rozsudkem ze dne 4. března 2004, č. j. 15 Co 7/2004-56, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Postup soudu prvního stupně při vydání rozsudku pro uznání shledal v souladu s § 114b odst. 1, 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná prostřednictvím svého zástupce dne 15. 6. 2004 u soudu prvního stupně dovolání, v němž namítla, že odvolací soud nerozhodl ve věci samé správně dle všech doložených skutečností. Napadený rozsudek odvolacího soudu navrhla zrušit.

Žalobce se ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a dovolání navrhl pro jeho nepřípustnost odmítnout.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky, zda dovolání žalované obsahuje všechny potřebné náležitosti vyžadované občanským soudním řádem.

Náležitosti dovolání stanoví § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z § 209 a § 43 o. s. ř., které jsou zčásti modifikovány v § 241b odst. 3 o. s. ř. Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu § 241b odst. 3 o. s. ř. prodlužuje pouze v případě, že dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle § 209 a § 43 o. s. ř. do uplynutí lhůty určené v § 241b odst. 3 o. s. ř., která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití § 43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen zástupci žalované dne 15. dubna 2004. Posledním dnem dvouměsíční lhůty pro podání dovolání bylo úterý 15. června 2004 (§ 57 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno u soudu prvního stupně osobně dne 15. června 2004, stalo se tak v poslední den lhůty pro podání dovolání. Dovolatelka v tomto svém podání sice dostatečně označila rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a rovněž v jakém rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním napadáno, neuvedla však v něm, z jakých důvodů dovolání podává (neoznačila nikterak dovolací důvody). Lze tedy učinit závěr, že uvedené dovolání vykazuje vadu, která brání pokračování dovolacího řízení. Protože dovolatelka byla již při jeho podání zastoupena advokátem, měla možnost doplnit dovolání o chybějící náležitost jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do 15. června 2004. V uvedené lhůtě dovolání doplněno nebylo a vada dovolání se tedy stala vadou neodstranitelnou. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. června 2004, č. j. 6 C 16/2003-64, jímž byla žalovaná vyzvána, aby odstranila vady dovolání ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení, lze proto s ohledem ke shora řečenému považovat za nepřípadné.

Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 4.880,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 21. září 2004

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru