Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 759/2004Usnesení NS ze dne 11.08.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.759.2004.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

33 Odo 759/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně H. L., zastoupené, advokátem, proti žalované D. P., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 714.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 190/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. března 2004, č. j. 19 Co 406/2004-89, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. prosince 2003, č. j. 16 C 190/2003-66, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 700.000,- Kč spolu se smluveným úrokem v částce 14.000,- Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 3. 2003 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. března 2004, č. j. 19 Co 406/2004-89, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze skutkového zjištění, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 20. 11. 2002 písemnou smlouvu o půjčce, kterou žalovaná podepsala před notářem JUDr. I. K., na základě níž měla žalobkyně půjčit žalované částku 700.000, Kč se smluveným úrokem ve výši 2 % z půjčené částky, a to za období od 18. 11. 2002 do 28. 2. 2003. Výše smluveného úroku tak dosáhla částky 14.000,- Kč. K faktickému předání ve smlouvě uvedené částky 700.000,- Kč mezi žalobkyní a žalovanou ovšem nedošlo. Soud prvního stupně dovodil, že smlouva o půjčce ve smyslu § 657 zákona č. 40/1964, občanský zákoník, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), nevznikla, neboť je svou povahou smlouvou reálnou, která fakticky vzniká předáním druhově určené věci (peněz); vyžaduje nejen dohodu stran (zde uzavření písemné smlouvy o půjčce), ale i faktické odevzdání předmětu plnění, což v této věci prokázáno nebylo. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci soudem prvního stupně. Námitce žalobkyně, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů došel k nesprávným skutkovým zjištěním, nepřisvědčil s tím, že soud prvního stupně zhodnotil všechny důkazy v souladu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a listinu obsahující smlouvu o půjčce zcela správně považoval za soukromou listinu, jejíž pravost žalovaná popírala. Bylo tak na žalobkyni, aby po poučení soudem prvního stupně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázala pravost listiny a pravdivost jejího obsahu, tedy že došlo k faktickému předání peněz.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 22. června 2004 dovolání, jehož přípustnost odvozovala z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a v němž uplatnila dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., jimiž lze vytýkat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto důvody obsahově nekonkretizovala s tím, že pro složitost věci bude podrobnější odůvodnění dovolání předloženo ve lhůtě deseti dnů. Podáním ze dne 30. června 2004 (osobně podané u soudu prvního stupně dne 1. července 2004) žalobkyně doplnila své dovolání o obsahové vylíčení použitých dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky, zda dovolání žalobkyně obsahuje všechny potřebné náležitosti vyžadované občanským soudním řádem.

Náležitosti dovolání stanoví § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z § 209 a § 43 o. s. ř., které jsou zčásti modifikovány v § 241b odst. 3 o. s. ř. Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu § 241b odst. 3 o. s. ř. prodlužuje pouze v případě, kdy dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle § 209 a § 43 o. s. ř. do uplynutí lhůty určené v § 241b odst. 3 o. s. ř., která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití § 43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen zástupci žalobkyně JUDr. V. H., advokátovi se sídlem Č., U Č. v. 9, dne 22. dubna 2004. Posledním dnem lhůty pro dovolání žalobkyně bylo úterý 22. června 2004 (§ 57 o. s. ř.). Žalobkyně dovolání prostřednictvím svého zástupce podala osobně u soudu dne 22. června 2004, tedy v poslední den dovolací lhůty. V tomto svém podání sice dostatečně označila rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a rovněž v jakém rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním napadáno; dovolací důvody však označila toliko odkazem na zákonná ustanovení - § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., aniž by je obsahově po skutkové stránce vylíčila. Uplatnění dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. předpokládá, že dovolatel konkretizuje okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvody jsou dány, přičemž, pokud jde o obsahové vymezení dovolacího důvodu, nepostačuje pouhý odkaz na text zákona, popř. citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Případná absence vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu totiž, vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem, znamená nevymezení obsahu přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možno věcně přezkoumat (viz usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 11. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 729/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 1, ročník 2001, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, ze dne 16. prosince 2003, sp. zn. 32 Odo 797/2003). Lze tedy učinit závěr, že uvedené tzv. blanketní dovolání vykazuje vadu, která brání pokračování dovolacího řízení. Protože dovolatelka byla zastoupena advokátem již při podání dovolání, měla možnost doplnit dovolání o chybějící náležitost jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do 22. června 2004. V uvedené lhůtě dovolání ovšem doplněno nebylo. K podání ze dne 30. června 2004, jímž bylo dovolání doplněno, nemohl dovolací soud pro jeho opožděnost přihlédnout. Z uvedeného pak plyne závěr, že uvedená vada dovolání se stala vadou neodstranitelnou.

Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalované podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 11. srpna 2004

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru