Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 606/2005Usnesení NS ze dne 19.07.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.606.2005.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

33 Odo 606/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. č. P. 6 proti žalovaným 1) J. P., a 2) V. P., o zaplacení částek 14.721,- Kč s příslušenstvím a 6.476,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 191/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2004, č. j. 64 Co 91/2003-55 (správně 64 Co 91/2004-55), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. listopadu 2003, č. j. 18 C 191/2003-40, výrokem I. uložil žalovaným, aby zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 14.721,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5% p. a. od 8. 5. 2003 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu „co do zbytku příslušenství z částky 14.721,- Kč“, výrokem III. uložil žalovaným zaplatit žalobkyni, opět společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku, částku 6.476,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 6,5% p. a. z částky 398,- Kč od 1. 3. 2002 do zaplacení, 5,5% p. a. z částky 2.026,- Kč od 1. 4. 2002 do zaplacení, 5,5% p. a. z částky 2.026,- Kč od 1. 5. 2002 do zaplacení a 5,5% p. a. z částky 2.026,- Kč od 1. 6. 2002 do zaplacení, výrokem IV. zamítl žalobu „co do částky 6.606,- Kč s přísl.“, výrokem V. zastavil řízení „co do částky 3.880,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 1. 3. 2002 do zaplacení“ a výrokem VI. rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. září 2004, označeným nesprávným č. j. 64 Co 91/2003-55 (správné č. j. je 64 Co 91/2004-55), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. „jen tak, že výše úroku z prodlení z částky 6.476,- Kč činí 2,5% za dobu od 8. 5. 2003 do zaplacení“, jinak jej v tomto výroku a ve výroku I. potvrdil (výrok I.). Výrokem II. pak rozhodl, že pokud se žalobkyně domáhala i 6,5% úroku z prodlení z částky 398,- Kč od 1. 3. 2002 do 7. 5. 2003 a 4% úroku z prodlení z této částky od 8. 5. 2003 do zaplacení, 5,5% úroku z prodlení z částky 2.026,- Kč od 1. 4. 2002 do 7. 5. 2003 a 3% úroku z prodlení z této částky od 8. 5. 2003 do zaplacení, 5,5% úroku z prodlení z částky 2.026,- Kč od 1. 5. 2002 do 7. 5. 2003 a 3% úroku z prodlení z této částky od 8. 5. 2003 do zaplacení a 5,5% úroku z prodlení z částky 2.026,- Kč od 1. 6. 2002 do 7. 5. 2003 a 3% úroku z prodlení z této částky od 8. 5. 2003 do zaplacení, žaloba se v tomto rozsahu zamítá. Výroky III. a IV. odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V písemném vyhotovení rozsudku odvolací soud poučil účastníky, že proti němu není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení dospěje dovolací soud k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozovali ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí [§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu – dále jen „OSŘ“] a v němž namítli, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) OSŘ], a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) OSŘ]. Navrhli, aby byl napadený rozsudek zrušen a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle článku II zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „OSŘ“).

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v § 237 odst. 1 OSŘ. Podle § 237 odst. 2 písm. a) OSŘ však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Už v usnesení ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1/2000 pod SJ 9/2000, zaujal Nejvyšší soud ČR názor, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu [po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb. podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a)] proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem.

V této věci uplatnila žalobkyně proti žalovaným dva nároky, které mají samostatný skutkový základ a které také soudy obou stupňů samostatně právně posoudily. Žalobou bylo požadováno zaplacení jednak částky 16.970,- Kč s příslušenstvím za to, že žalovaní v měsících únoru až květnu 2002 užívali byt v P., který je ve vlastnictví H. města P. a ve správě žalobkyně, k uskladnění svých věcí, aniž by byli jeho nájemci, tedy bez právního důvodu, jednak částky 14.721,- Kč s příslušenstvím jako náhrady za to, co žalobkyně zaplatila na nákladech spojených s vyklizením věcí žalobců z uvedeného bytu dne 4. června 2002. Už z toho je zřejmé, že napadeným rozsudkem nemohlo být rozhodnuto u žádného z uplatněných nároků o částce vyšší než 20.000,- Kč. Proto i kdyby bylo možno přisvědčit žalovaným v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu je rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, nebylo by jejich dovolání přípustné právě s ohledem na ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) OSŘ. Zbývá poznamenat, že přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení, jehož se účastníkům v tomto směru dostalo ze strany odvolacího soudu, neboť ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ váže přípustnost dovolání výslovně na zákonnou úpravu, nikoli na rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolání žalovaných tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) OSŘ odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. července 2005

Vít Jakšič,v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru