Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 506/2003Usnesení NS ze dne 25.08.2003

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.506.2003.1
Dotčené předpisy

§ 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

33 Odo 506/2003-85

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce R. H., proti žalovanému Z. N., zastoupenému JUDr. S. V., advokátkou, o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 179/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2002, č. j. 18 Co 192/2002-75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 20 000 Kč. Uváděl, že žalovanou částku žalovanému půjčil dne 15. 8. 1996 na základě smlouvy o půjčce s tím, že žalovaný se zavázal vrátit půjčený finanční obnos do 31. 12. 1996. Dosud však žalobci nic nezaplatil

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 17. 1. 2000, č.j. 14 C 179/99-20, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % od 1. 1. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2000, č.j. 19 Co 376/2000-46, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Obvodní soud pro Prahu 6 poté rozsudkem ze dne 13. 12. 2001, 14 C 179/99-60, žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 9. 2002, č. j. 18 Co 192/2002-75, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % z uvedené částky od 1. 1. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že žalobce předal žalovanému částka 20 000 Kč při podpisu smlouvy o půjčce a žalovaný neprokázal, že by půjčku žalobci vrátil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Ačkoli se v dovolání výslovně odvolává na dovolací důvod, jímž lze vytýkat nesprávné právní posouzení věci, z obsahu dovolání se podává, že brojí výlučně proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2, věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle ustanovení § 46 odst. 4 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2002, č. j. 18 Co 192/2002-75 byl tehdejší zástupkyni žalovaného, E. N., doručován na adresu jejího bydliště. Poté, co adresátka nebyla na uvedené adrese zastižena, byla předmětná zásilka dne 22. 11. 2002 uložena na poště Praha. Jelikož si ji adresátka do deseti dnů od uložení, tedy do 2. 12. 2002 nevyzvedla, byl tímto dnem rozsudek odvolacího soudu doručen fikcí náhradního doručení (srov. § 46 odst. 4 o.s.ř.). Dvouměsíční lhůta k podání dovolání uplynula v pondělí 3. 2. 2003 (srov. § 57 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu bylo předáno k poštovnímu doručení jako zásilka č. R 083959 u pošty Praha dne 6. 2. 2003.

Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první o.s.ř.), bylo v souladu s ustanoveními § 243b odst. 5, věty první a § 218a o.s.ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. srpna 2003

JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru