Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 419/2001Usnesení NS ze dne 26.09.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.419.2001.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

33 Odo 419/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce D. V., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému M. Š., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 718 498 Kč příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 7 C 60/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2000 č. j. 15 Co 179/2000-137, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 1. prosince 1999 č. j. 7 C 60/96-92 zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 718 498 Kč s úrokem z prodlení 0,05 % denně z částky 18 519 Kč od 5. 8. 1993 do zaplacení, z částky 311 353 Kč od 20. 8. 1993 do zaplacení, z částky 388 626 Kč od 23. 10. 1993 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. listopadu 2000 č. j. 15 Co 179/2000-137 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, v zamítavém výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Je přesvědčen, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť svojí žalobou se domáhal finančního plnění, aniž by specifikoval, z jakého právního titulu. Závěr odvolacího soudu, že žalobce se domáhal plnění ze smlouvy o dílo, které se stalo nemožným, když se měl domáhat nároku na vydání bezdůvodného obohacení, je nesprávný. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 - dále jen “o. s. ř.”). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán dne 27. 11. 2000.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v § 239 o. s. ř.

Podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná.

Dovolání v tomto případě není přípustné ani podle § 239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nepřipustil možnost podání dovolání. Poučení účastníků řízení o možnosti podat dovolání při splnění zákonných podmínek podle § 237 - § 239 o. s. ř., jak v tomto případě učinil odvolací soud, není vlastním výrokem o připuštění dovolání.

Zbývá tedy ještě posoudit, zda není dán poslední v úvahu přicházející důvod přípustnosti dovolání, který je upraven v § 239 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné tehdy, učinil-li účastník nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku návrh na vyslovení přípustnost dovolání, odvolací soud však tomuto návrhu nevyhověl a dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Vzhledem k tomu, že dovolatel nepožádal ve výše stanovené lhůtě o připuštění dovolání, není jeho dovolání přípustné ani podle § 239 odst. 2 o. s. ř.

Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., přičemž ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 4 ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. září 2002

JUDr. Zdeněk Des, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru