Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 314/2002Usnesení NS ze dne 06.05.2002

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.314.2002.1
Dotčené předpisy

§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

33 Odo 314/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce B. G., proti žalované J. K., o zaplacení 61 645 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 8 C 109/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. prosince 2001, č.j. 12 Co 961/2001-11, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

0 důvodnění:

Usnesením ze dne 28. 12. 2001, č.j. 12 Co 961/2001-11, Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 10. 12. 2001, č.j. 8 C 109/2001-8, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků. Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že poměry žalobce přiznání osvobození od soudních poplatků neodůvodňují.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť má za to, že otázka, zda je či není schopen platit soudní poplatky, je otázkou zásadního právního významu. S výslovným odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (jímž lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení) poukazuje na své nepříznivé majetkové a finanční poměry. Připomíná, že výkon advokátní praxe mu byl pozastaven již pěti rozhodnutími České advokátní komory, z jeho důchodu mu Česká správa sociálního zabezpečení vyplácí toliko životní minimum, neboť jsou proti němu vedeny čtyři výkony rozhodnutí, a jeho finanční poměry zatěžuje i skutečnost, že ze svých prostředků je nucen kupovat léky, jejichž cenu v dovolání vypočítává. Dovolatel je přesvědčen, že měl-li by platit soudní poplatky, nezbyly by mu peníze na léky, což by bylo v rozporu s dobrými mravy.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále rovněž jen „o.s.ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), jenž má právnické vzdělání (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o.s.ř., kterého se žalobce výslovně dovolává, je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku na zaplacení částky 61 645 Kč s příslušenstvím. Jelikož odvolací soud svým usnesením nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž potvrzoval usnesení, jímž soud prvního stupně žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, není jeho usnesení rozhodnutím ve věci samé a přípustnost dovolání nelze v intencích ustanovení § 237 o.s.ř. v dané věci uvažovat.

O přípustnost dovolání podle § 238 a 238a o.s.ř. v dané věci nejde.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Zmíněné ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti nemeritorním usnesením, která ve výčtu výslovně uvádí. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, však v uvedeném výčtu není.

Lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., jehož se žalobce výslovně dovolával, ani podle ustanovení § 239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce nemá právo na náhradu nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. května 2002

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru