Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 296/2002Usnesení NS ze dne 28.05.2002

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.296.2002.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

33 Odo 296/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A/ J. K., B/ H. S., a C/ I. K., (jako právních nástupců původního žalobce K. K.), všech zastoupených, advokátkou , proti žalovanému P. H., zastoupenému , advokátem, o zaplacení 30 774,20 s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 3 C 101/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. března 2001, č.j. 27 Co 446/2000-103, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech dovolacího řízení částku 2 815 Kč k rukám jejich právní zástupkyně, advokátky.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 3. 2001, č.j. 27 Co 446/2000-103, změnil rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 22. 7. 1999, č.j. 3 C 101/98-64, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. 5. 2000, č.j. 3 C 101/98-86, pouze tak, že vypustil výrok, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům 8 890 Kč na nákladech řízení; ostatní odvoláním žalovaného napadené výroky, jimiž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům částku 30 774,20 Kč s 21 % úrokem z prodlení od 1. 2. 1997 do 26. 5. 1997 a s 26 % úrokem z prodlení od 27. 5. 1997 do zaplacení a nahradit jim náklady řízení ve výši 28 096 Kč potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Poté, co původní žalobce K. K. v průběhu soudního řízení zemřel, vystupovali na straně žalobců vedle původní žalobkyně rovněž další zákonní dědicové zemřelého, potomci H. S. a I. K.

Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud ke zjištění, že mezi K. K. a žalovaným – podnikajícím jako fyzická osoba s dodatkem H. – byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zateplení rodinného domku žalobců. Dne 28. 1. 1997 K. K. od uvedené smlouvy platně odstoupil. Zatímco hodnota provedeného díla činila podle znaleckého vyjádření pouze 123 685,80 Kč, zaplatil K. K. žalovanému za provedení díla 154 460 Kč a žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 30 774,20 Kč, které je povinen žalobcům vrátit spolu s úrokem z prodlení od 1. 2. 1997.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Z obsahu dovolání je patrné, že dovolatel jím brojí pouze proti výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a na němž je závislý výrok o nákladech řízení. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že při rozhodování vycházel z nesprávného skutkového zjištění a že dospěl k nesprávným právním závěrům. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci navrhli podané dovolání zamítnout, neboť není v dané věci přípustné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále rovněž jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) zastoupeným advokátem (srov. § 241 odst. 1 větu první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde-li o případ vad uvedených v § 237 odst. 1 o.s.ř. – a ty v daném případě nebyly dovolatelem namítány, ani se z obsahu spisu nepodávají – je třeba, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení § 238 odst. 1 a § 239 o.s.ř.

Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), úprava připouští dovolání pouze ve třech následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v § 238 odst. 1, písm. b/ o.s.ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak, než v jeho dřívějším zrušeném rozsudku. Ve druhém případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh nebo bez návrhu ve výroku svého potvrzujícího rozsudku (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Konečně ve třetím případě (§ 239 odst. 2 o.s.ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů, odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně v něm řešená konkrétní právní otázka, má po právní stránce zásadní význam.

O žádný ze shora uvedených případů přípustnosti dovolání v dané věci nejde. Odvolací soud – pokud jde o rozhodnutí ve věci samé – potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, aniž současně ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání. Protože žalovaný před vyhlášením potvrzujícího rozsudku neučinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, je vyloučeno, aby dovolací soud přípustnost dovolání uvažoval v intencích ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř.

Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v ustanoveních § 238 odst. 1 ani § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., a kdy nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243b odst. 4 věty prvé o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 2 740 Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15, § 16 odst. 2, § 17 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. května 2002

JUDr. Ivana Zlatohlávková,v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru