Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 216/2004Rozsudek NS ze dne 22.06.2004

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.216.2004.1
Dotčené předpisy

§ 451 předpisu č. 40/1964 Sb.


přidejte vlastní popisek

33 Odo 216/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobců 1) E. M., 2) L. M., obou zastoupených, advokátem, proti žalované K., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 400.000,- Sk s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 163/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. října 2003, č.j. 13 Co 175/2002-80, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se po žalované domáhali zaplacení částky 830.000,- Sk s příslušenstvím. Uváděli, že tato částka představuje nevrácenou půjčku, kterou žalované poskytli do podnikání.

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 20. prosince 2001, č.j. 17 C 163/2000-56, uložil žalované zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku 400.000,- Sk s 5 % úrokem z prodlení od 5. 12. 2000 do zaplacení, v části, jíž bylo požadováno zaplacení dalších 430.000,- Kč s 5 % úrokem z prodlení od 5. 12. 2000 do zaplacení, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobci dne 20. 9. 1999 uzavřeli s Ing. Š. K. a M. K. společenskou smlouvou o založení společnosti K. t. , spol. s r. o., která nebyla nikdy zapsána do obchodního rejstříku, a že v době od 3. 9. 1999 do 4. 10. 1999 půjčili do připravovaného společného podnikání Ing. Š. K. 400.000,- Sk. Ten tuto částku použil při podnikání žalované společnosti, která ji žalobcům nevrátila.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. října 2003, č.j. 13 Co 175/2002-80, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jíž bylo žalobě vyhověno, změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 400.000,- Sk s 5 % úrokem z prodlení od 5. 12. 2000 do zaplacení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na podkladě skutkového zjištění soudu prvního stupně uzavřel, že žalovaná není ve sporu pasivně věcně legitimována, neboť finanční prostředky (ať již ve formě půjčky, či vkladu do podnikatelské činnosti) žalobci neposkytli jí, nýbrž Ing. Š. K. na jejich společné podnikání v rámci založené společnosti K. t., spol. s r. o.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 238 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a namítají, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru o chybějící pasivní legitimaci žalované. Jsou přesvědčeni, že bez ohledu na to, že peníze byly poskytnuty ke společnému podnikání v rámci K. t., spol. s r. o., zakládá pasivní legitimaci žalované skutečnost, že Ing. K. jako jednatel žalované peníze použil právě do jejího podnikání. Dovolatelé tak mají za to, že je naplněn dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhují, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnými osobami (žalobci) řádně zastoupenými advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.), a že je podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné, neshledal toto dovolání opodstatněným.

Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud též přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení trpělo vadami uvedenými v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o. s. ř., případně jinými vadami řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Pro identifikaci dovolacích důvodů není rozhodující, jak jdou v dovolání označeny, je třeba vycházet z jejich obsahového vymezení, tedy pod který zákonný důvod je lze podle obsahové konkretizace podřadit. Odvolatelé s výslovným odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybňují právní závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované.

Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu než měl, nebo sice použil správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil, nebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.

Věcnou legitimací je stav vyplývající z hmotného práva, podle kterého je účastník řízení nositelem konkrétního práva nebo povinnosti, o které se v řízení jedná. Nedostatek věcné legitimace znamená, že subjekt, který o sobě tvrdí, že je nositelem určitého hmotněprávního oprávnění, nebo subjekt, o němž žalobce tvrdí, že je nositelem určité hmotněprávní povinnosti, ve skutečnosti nositelem takového oprávnění či povinnosti, o které v řízení jde, není. Případný nedostatek věcné legitimace musí vést vždy k zamítnutí žaloby, bez ohledu na to, zda jde o žalobu na plnění podle § 80 písm. b/ o. s. ř., či na určení podle § 80 písm. c/ o. s. ř. (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 1995, sp. zn. 7 Cdo 154/93, publikované v časopise Právní rozhledy, sešit 5, strana 225, ročník 1996).

Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 541 odst. 2 ObčZ bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

V posuzovaném případě je z tvrzení žalobců a z provedených důkazů nepochybné, že peníze od žalobců převzal Š. K. za účelem podnikání společenskou smlouvou zřízené K. t., spol. s r. o., která však již jako právnická osoba nevznikla, neboť nebyla zapsána do obchodního rejstříku (§ 19 odst. 1, 2 ObčZ). Pouze on jako fyzická osoba a subjekt odlišný od žalované jako právnické osoby (§ 7 a násl., § 18 a násl. ObčZ), se na úkor žalobců bezdůvodně obohatil plněním získaným z právního důvodu, který odpadl (§ 451 odst. 2 ObčZ), a je tudíž nositelem hmotněprávní povinnosti k vydání tohoto bezdůvodného obohacení (§ 451 odst. 1, § 456 ObčZ). Skutečnost, jakým způsobem Š. K. peníze použil, resp. že je použil do podnikání žalované, je pro právní posouzení otázky pasivní věcné legitimace v daném sporu irelevantní. Závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované je proto správný.

Lze uzavřít, že dovodil-li odvolací soud, že žalovaná není v daném sporu pasivně věcně legitimována, je jeho rozhodnutí z pohledu použitého dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. včetně jeho obsahové konkretizace správné, a protože – jak bylo již výše zmíněno – ani existence vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, z obsahu spisu nevyplývá, dovolací soud dovolání žalobců podle § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobci nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalované náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. června 2004

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru