Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 16/2002Usnesení NS ze dne 28.01.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.16.2002.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

33 Odo 16/2002-143

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce F. Š., proti žalovanému L. N., o zaplacení částky 219 807,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 C 390/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. dubna 2001 č. j. 5 Co 567/2001-113, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 26. července 2000 č. j. 5 C 390/99-67 (poté co Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. března 2000 č. j. 5 Co 366/2000-49 zčásti zrušil jeho rozsudek ze dne 4. listopadu 1999 č. j. 5 C 390/99-20 a věc mu vrátil k dalšímu řízení) zamítl návrh, aby byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 219 807,70 Kč s 21% úrokem z prodlení od 13. 2. 1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli ústní kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dřevo tzv. „nastojato“, a dohodu, že žalovaný vytěženou plochu uklidí od dřevního odpadu. Žalovaný za vytěžené dřevo zaplatil více, než bylo sjednáno, dohodu o odklizení nesplnil a žalobce vynaložil podle znaleckého posudku částku 9 807,70 Kč na provedení této práce. Soud prvního stupně posoudil žalovaný nárok podle § 588 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) o kupní smlouvě a podle § 420 odst. 1 ObčZ o náhradě škody. Dospěl k závěru, že žalovaný kupní cenu přeplatil, vznikla mu však povinnost nahradit žalobci škodu ve výši 9 807,70 Kč. Soud prvního stupně však uznal za důvodnou žalovaným vznesenou námitku započtení jeho pohledávky na vrácení přeplatku do výše povinnosti k náhradě škody.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. dubna 2001 č. j. 5 Co 5671/2001-113 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se vypořádal s námitkami žalobce, které shledal nedůvodnými a dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, jednotlivé důkazy hodnotil řádně, náležitě zjistil skutkový stav věci a dospěl rovněž ke správným právním závěrům.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zpochybnil zjištění o výši dohodnuté ceny za dodávku dřeva, namítl, že žalovaný nepředal žalobci kupní cenu ve výši 140 000 Kč, když tuto částku převzala manželka žalobce. Nešlo tudíž o plnění z kupní smlouvy, ale mohlo by jít pouze o bezdůvodné obohacení na straně manželky žalobce, resp. žalobce. Rovněž namítl, že je nejasný předmět plnění mezi účastníky. Je otázkou, zda „smrkové dřevo nastojato“ je věcí movitou či nemovitou. Pokud lze připustit, že „smrkové dřevo nastojato“ je les, pak jde o věc nemovitou a bylo třeba uzavřít písemnou smlouvu. Pokud pak prodej „smrkového dřeva nastojato“ je prodejem věci movité, měl se soud s touto otázkou lépe vypořádat. Žalobce navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k novému rozhodnutí.

Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000.

Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 26. července 2000.

Dovolání v dané věci není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v § 239 o. s. ř.

Podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Takový případ však v dané věci nenastal. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. července 2000 nerozhodl jinak než v rozsudku ze dne 4. listopadu 1999 v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu, nýbrž v důsledku jinak zjištěného skutkového stavu.

Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu. Oprávnění založit přípustnost dovolání proti svému rozsudku, proti němuž by jinak dovolání přípustné nebylo, svěřuje ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. odvolacímu soudu za předpokladu, že jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. V posuzovaném případě byl rozsudkem odvolacího soudu rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen. Odvolací soud však ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku nevyslovil. Uvedl-li odvolací soud v poučení svého rozsudku (nad rámec ustanovení § 157 odst. 1 o. s. ř.), že „lze podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu, a to u Okresního soudu ve Strakonicích“, pak šlo jen o obecné upozornění na existenci dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku. Takové upozornění nemůže samo o sobě založit v posuzované věci přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř.

Protože žalobce nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., je nepochybné, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 4 ve spojení s § 224 odst. l, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. když úspěšnému žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2002

JUDr. Zdeněk Des, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru