Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 1264/2005Usnesení NS ze dne 20.10.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1264.2005.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 91 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

33 Odo 1264/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. M. K., proti žalovaným 1) J. P., 2) A. E., a 3) M. V., o 49.999,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 76/2003, o dovolání všech žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2004, č. j. 44 Co 176/2004-111, takto:

I. Dovolání žalovaných se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalovaným, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 50.000 Kč. Podle smlouvy o postoupení pohledávky sepsané formou notářského zápisu dne 2. listopadu 2000 od něj žalovaní tuto částku převzali jako splátku na dohodnutou cenu za postoupenou pohledávku. Protože smlouva o postoupení pohledávky je neplatným právním úkonem a navíc žalobce od smlouvy dodatečně odstoupil, jsou žalovaní povinni mu částku 50.000 Kč vrátit.

Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. září 2003, č. j. 4 C 76/2003-67, uložil všem žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 50.000 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 2. listopadu 2000 do zaplacení. Dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena 2. listopadu 2000 smlouva o postoupení pohledávky formou notářského zápisu. V ní žalovaní prohlásili, že mají každý pohledávku ve výši „ideální“ třetiny, která činí celkem 755.000,- Kč, a postupují ji žalobci. Soud prvního stupně smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 37 odst. 1 obč. zák. a s odkazem na § 457 obč. zák. zavázal všechny žalované solidárně zaplatit žalobci částku 50.000 Kč včetně příslušenství.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. dubna 2004, č. j. 44 Co 176/2004-111, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci částku 50.000 Kč změnil tak, že každému z žalovaných uložil povinnost zaplatit žalobci částku 16.666,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výrocích o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci též úroky z prodlení a o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Zcela se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy. Přisvědčil však odvolací námitce žalovaných, podle které jim povinnost k solidárnímu plnění nelze uložit. Je-li každý z žalovaných podílovým spoluvlastníkem postoupené pohledávky z 1/3, povinnost k vydání bezdůvodného obohacení musí tomuto poměru odpovídat.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalovaní (dále jen „dovolatelé“) dovolání, jehož přípustnost dovozují z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí má podle jejich názoru po právní stránce zásadní význam. Ten je dán nesprávným právním závěrem obou soudů o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. V této souvislosti poukázali na to, že ve věcech Krajského soudu v Brně sp. zn. 26 Co 124/2003 a 26 Co 428/2003 byl notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 2. listopadu 2000, obsahující text smlouvy o postoupení pohledávky, shledán perfektním. Rozdíl při posouzení platnosti smlouvy o postoupení pohledávky Krajským soudem v Brně ve shora uvedených věcech by měl vést ke zrušení rozsudku odvolacího soudu, který naopak ze stejné listiny dovodil neplatnost smlouvy.

Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t.j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) se po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami - žalovanými (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) - za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v § 237 odst. 1 o. s. ř. Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však dovolání podle odst. 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci napadli žalovaní svým dovoláním výrok, kterým byla každému z nich samostatně uložena povinnost zaplatit žalobci 16.666,50 Kč. Ačkoliv součet přisouzených částek přesahuje hranici 20.000,- Kč, skládá se ze tří samostatných nároků. Žalovaní v tomto řízení nejsou nerozlučnými společníky ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., nýbrž společníky samostatnými (§ 91 odst. 1 o. s. ř.), rozsudek se tedy nemusí nutně vztahovat na všechny společně. Přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z žalovaných odděleně bez ohledu na to, zda součet nároků proti nim uplatněných přesahoval částku 20.000,- Kč a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím u žádného ze žalovaných částku 20.000,- Kč (přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované v časopise Soudní judikatura, č. 5/2000, pod poř. č. SJ 55/2000).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto bez jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.) odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska uplatněných námitek [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 20. října 2005

Vít Jakšič, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru