33 Odo 1058/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. K., zastoupené, advokátem, proti žalovanému O. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 77.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 14 C 85/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 2004, č. j. 19 Co 614/2003-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.095,- Kč k rukám advokáta … do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) ze dne 4. března 2004, č. j. 19 Co 614/2003-54, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. srpna 2003, č. j. 14 C 85/2003-35, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, jelikož jím napadený rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.
Potvrzující rozsudek odvolacího soudu je vybudován na právním závěru, že smlouva o vypořádání majetkových vztahů pro dobu po rozvodu, kterou účastníci uzavřeli podle § 24a odst. 1 písm. a) zákona o rodině dne 5. dubna 2000, tedy dříve, než bylo rozvedeno jejich manželství, nemůže být považována za platnou, jelikož manželství účastníků nebylo rozvedeno podle § 24a zákona o rodině, nýbrž podle § 24 tohoto předpisu. Tuto právní otázku také žalobkyně otevřela dovolacímu přezkumu. Shora uvedený názor však je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR, vyjádřenou především v rozsudku ze dne 14. června 2001, sp. zn. 30 Cdo 257/2001, který byl publikován v ASPI a v němž je vysloven závěr, že uzavření smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů podle § 24a odst. 1 písm. a) zákona o rodině zákon připouští pouze tehdy, dojde-li k rozvodu manželství podle § 24a zákona o rodině. Dovoláním napadený rozsudek tedy neřeší otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a jelikož jde o rozhodnutí, které judikaturu dovolacího soudu respektuje, nejde ani o řešení právní otázky v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 OSŘ).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Proto je dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.
Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ má žalovaný vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty představuje odměna advokáta za písemné vyjádření k dovolání [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] stanovená podle § 15, § 14 odst. 1, § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bodu 5., § 18 odst. 1 a § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 4.020,- Kč a paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. listopadu 2004
Vít Jakšič,v.r.
předseda senátu