Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Odo 1007/2003Usnesení NS ze dne 16.12.2004

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.1007.2003.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

33 Odo 1007/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce F. B., proti žalovanému J. K., zastoupenému, advokátem, o návrhu žalovaného na obnovu řízení ve věci Okresního soudu v Písku, sp. zn. 6 C 935/97, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 856/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. června 2003, č. j. 7 Co 791/2003-63, takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. června 2003, č. j. 7 Co 791/2003-63, a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 22. ledna 2003, č. j. 6 C 856/2000-48, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Písku k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný se návrhem podaným u soudu dne 10. 10. 2000 domáhal, aby byla povolena obnova řízení vedeného u Okresního soudu v Písku, jenž rozsudkem ze dne 29. října 1999, č. j. 6 C 935/97- 52, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 80.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % od 21. 3. 1997 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. března 2000, č. j. 7 Co 527/2000-71. Návrh odůvodnil tvrzením, že po pravomocném skončení původního řízení se objevily nové skutečnosti, jež zpochybňují věrohodnost svědků P. H. a P. K. (z jejichž výpovědí soudy při rozhodování vycházely), kteří na Policii České republiky, Okresním ředitelství P. – s. oproti původnímu řízení vypovídali o stejných skutečnostech zcela odlišně. Žalovaný se o tom dozvěděl až z usnesení Policie České republiky, Okresního ředitelství P. – s. ze dne 14. 8. 2000, č. j. ORPS-559/KS-2-Pč-2000.

Okresní soud v Písku usnesením ze dne 24. září 2001, č. j. 6 C 856/2001-27, povolil obnovu řízení v právní věci žalobce F. B. proti žalovanému J. K. o zaplacení 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 935/97. Zjistil, že svědci P. H. a P. K., na jejichž výpovědích bylo původní řízení založeno, změnili později v trestním řízení svou výpověď. Tato skutečnost proto zpochybňuje jejich věrohodnost. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je dán důvod obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť zjištěné skutečnosti nemohl žalovaný uvést v původním řízení, přičemž tyto skutečnosti mohou pro žalovaného přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. března 2002, č. j. 7 Co 308/2002-39, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že v případě svědectví P. H. a P. K. nemůže jít o nové důkazy ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., jak dovodil soud prvního stupně, neboť právě na nich spočívá původní rozhodnutí soudu.

Soud prvního stupně dalším usnesením ze dne 22. ledna 2003, č. j. 6 C 856/2000-48, návrh na povolení obnovy řízení zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Po řízení provedeném podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), neshledal totiž důvod pro povolení obnovy řízení, neboť ke změněným výpovědím svědků K. a H., které věrohodnost těchto svědků zpochybňují, došlo až po pravomocném skončení původního řízení a nejedná se tak o skutečnost, která v době původního řízení existovala a již účastníci nemohli bez své viny uplatnit (§ 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 25. června 2003, č. j. 7 Co 791/2003-63, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Zcela se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě není naplněn důvod povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedl, že odvolacím soudem zaujatý právní názor, že novou skutečností není svědectví osob slyšených v původním řízení, není správný. Touto novou skutečností není existence svědků, nýbrž nová fakta, která tito svědci uvedli po právní moci původního rozhodnutí soudu. Navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že oba soudy v řízení postupovaly podle občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., ve znění dalších předpisů, projednal Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaného podle tohoto právního předpisu (srovnej část dvanáctou, hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že je podle § 238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 16., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).

Jelikož v původním řízení, o jehož obnovu jde, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 29. října 1999, č. j. 6 C 935/97-52, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. března 2000, č. j. 7 Co 527/2000-71, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo třeba v řízení o povolení obnovy postupovat podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).

Protože odvolací soud postupoval v řízení, v němž se žalovaný domáhá obnovy řízení, podle občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je zřejmé, že na danou věc aplikoval nesprávný procesní předpis a jeho rozhodnutí z tohoto důvodu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Ke stejnému závěru v obdobném případě dospěl Nejvyšší soud České republiky již v rozhodnutí publikovaném pod R 14/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2004

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru