Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Nd 498/2019Usnesení NS ze dne 27.02.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.ND.498.2019.1
Dotčené předpisy

§ 14 odst. 1 o. s. ř.

§ 16 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Nd 498/2019-222

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy v právní věci žalobce B. V., narozeného dne XY, bytem XY, proti žalovanému Národnímu ústavu duševního zdraví, se sídlem Klecany, Topolová 748, identifikační číslo 000 23 752, zastoupenému JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 276/20, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 44/2011, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, u něhož je věc vedena pod sp. zn. 3 Co 99/2019, takto:

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda a JUDr. Roman Horáček, Ph.D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 99/2019.

Odůvodnění:

V řízení o ochranu osobnosti Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2019, č. j. 37 C 44/2011-215, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro řízení o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2019, č. j. 3 Co 21/2018-187, a současně nevyhověl ani jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Shora označené usnesení napadl žalobce odvoláním, v němž mimo jiné vznesl námitku podjatosti „VS Praha jako celku“ a senátu 3 Co s tím, že důvody vyloučení soudců označeného senátu, resp. Vrchního soudu v Praze jsou dány, „jelikož kryli zločiny komunismu i jednání žalovaného“.

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda a JUDr. Roman Horáček, Ph.D., jakožto členové senátu 3 Co, který je podle rozvrhu práce tohoto soudu příslušný věc projednat a rozhodnout, shodně uvedli, že k věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah, nemají zájem na výsledku řízení a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti. Soudce JUDr. Jiří Macek zdůraznil, že na Krajském soudě v Praze ani na Městském soudě v Praze nepůsobil a soudci JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda a JUDr. Roman Horáček, Ph.D. si ze svého působení na Městském potažmo Krajském soudu v Praze nejsou vědomi žádných okolností zpochybňujících jejich nepodjatost.

Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 15a odst. 1 o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.

O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.

Předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.

Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.

V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze. Tito soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření, o jejichž pravdivosti nemá Nejvyšší soud sebemenší důvod pochybovat - žádný vztah významný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalobce. Již v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65/1997, je dovozeno, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.

Z toho, že účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a uvést, v čem spatřuje důvod jeho podjatosti (srov. § 15a odst. 3 o. s. ř.), vyplývá, že nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni všichni soudci určitého soudu. Žalobcova námitka podjatosti „Vrchního soudu v Praze“ nemůže tudíž být sama o sobě základem pro kladné rozhodování o námitce vyloučení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 2. 2020

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru