Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 ICdo 136/2019Usnesení NS ze dne 23.06.2020

HeslaŽaloba pro zmatečnost
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.ICDO.136.2019.1
Dotčené předpisy

§ 229 odst. 4 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

KSOS 37 INS XY

22 ICm XY

33 ICdo 136/2019-114

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy v insolvenční věci dlužníka V. K., bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS XY, za účasti 1) Mgr. Ing. Evy Hepperové, insolvenční správkyně se sídlem v Opavě, Komárovská 2438/13 (identifikační číslo 476 34 588), a 2) Sberbank CZ, a.s., se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2 (identifikační číslo 250 83 325), jako zástupce věřitelů, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2017, č.j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, o dovolání dlužníka zastoupeného Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 7. 2019, č.j. KSOS 37 INS XY, 11 VSOL XY, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 7. 2019, č.j. KSOS 37 INS XY, 11 VSOL XY, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2019, č.j. KSOS 37 INS XY, 22 ICm XY, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 19. 10. 2015, č.j. KSOS 37 INS XY, Krajský soud v Ostravě předvolal dlužníka k výslechu a vyzval ho k prohlášení o majetku (§ 214 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších předpisů).

Odvolání dlužníka proti usnesení krajského soudu Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 5. 2017, č.j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, odmítl (§ 7 insolvenčního zákona, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též jen „o.s.ř.“). Uzavřel, že napadené rozhodnutí je usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání objektivně přípustné (§ 202 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.).

V žalobě pro zmatečnost, jíž rozhodnutí vrchního soudu napadl, dlužník prosazuje, že proti usnesení o předvolání k výslechu s výzvou k prohlášení o majetku je odvolání přípustné.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 2. 2019, č.j. KSOS 37 INS XY, 22 ICm XY, žalobu pro zmatečnost, kterou dlužník napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2017, č.j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, zamítl. Důvodem zamítnutí žaloby podle § 235e odst. 2, věty první, o.s.ř. je podle soudu prvního stupně to, že zmatečností napadeným rozhodnutím nebyla dlužníkovi způsobena žádná – ani nepříliš významná – újma, kterou by bylo nutno odstranit jeho zrušením; k podání žaloby pro zmatečnost není aktivně legitimován.

Dlužník v odvolání namítl, že je aktivně legitimován k podání žaloby pro zmatečnost, neboť je účastníkem řízení, jemuž nebylo rozhodnutím soudu plně vyhověno – vrchní soud jeho odvolání odmítl.

Usnesením ze dne 17. 7. 2019, č.j. KSOS 37 INS XY, 11 VSOL XY, Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Usnesením ze dne 31. 5. 2017, č.j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, vrchní soud odmítnutím odvolání nezpůsobil dlužníkovi žádnou újmu na jeho právech, a i kdyby tomu tak bylo, nelze ji odstranit jeho zrušením. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2179/2002, a ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 ICdo 17/2015, se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že dlužník není osobou oprávněnou k podání žaloby pro zmatečnost.

V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, dlužník namítá, že je nositelem aktivní legitimace k podání žaloby pro zmatečnost proti usnesení, jímž vrchní soud odmítl jeho odvolání. Soudy obou stupňů vycházely z přiléhavých rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale nesprávně je vyložily. Podle dovolatele aktivně legitimováni ke zmatečnostní žalobě jsou jednak ti, kterým soud prvního stupně (odvolací soud) výrokem rozhodnutí nevyhověl, jednak ti, kterým byla rozhodnutím soudu prvního stupně (odvolacího soudu) způsobena jiná újma na jejich právech, jestliže ji lze odstranit zrušením žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí. Dovolatel patří do první skupiny aktivně legitimovaných, neboť jeho odvolání vrchní soud odmítl, tj. nevyhověl mu; zda byla způsobena újma, již není rozhodné. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017). Aktivní legitimaci účastníka ke zmatečnostní žalobě vyřešil v rozporu s tím, co je uvedeno níže.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 229 odst. 4 o.s.ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

V projednávané věci žaloba pro zmatečnost směřovala proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání, které dlužník podal proti usnesení vydanému soudem prvního stupně v průběhu řízení. Důvodem zmatečnosti je tak skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, a ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1269/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 94/2007).

Soudní praxe dovodila, že žaloba pro zmatečnost podaná podle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. je právním prostředkem ke zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v rozporu se zákonem odmítnuto odvolání. Z obecného závěru, že k žalobě pro zmatečnost jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by žalobu pro zmatečnost mohl podat každý účastník řízení (kterýkoliv z nich). Z povahy žaloby pro zmatečnost jakožto opravného prostředku plyne, že ji může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, jestliže ji lze odstranit zrušením žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy na právech účastníka lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoli podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení věci samé. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Odmítl-li odvolací soud odvolání, mohla tím být – i kdyby usnesení odvolacího soudu bylo opravdu nesprávné – způsobena újma jen na právech odvolatele, neboť druhý účastník (ostatní účastníci) nemůže mít (uvažováno z objektivního hlediska) žádný zájem na tom, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno. Žalobu pro zmatečnost proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. je proto oprávněn podat jen ten z účastníků původního řízení, jehož odvolání bylo odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2179/2002, a ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 ICdo 17/2015).

Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§ 243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 6. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru