Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 91/2011Usnesení NS ze dne 28.06.2012

HeslaPravomoc soudu
Rozhodčí doložka
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.91.2011.1
Dotčené předpisy

§ 106 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 91/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. J., zastoupené Lubošem Hejtmánkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Baranova 640/34, proti žalované PROLUX Consulting Int. s.r.o. se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č.p. 819 (identifikační číslo 26731908), zastoupené JUDr. Stanislavem Zenáhlíkem, advokátem se sídlem v Otrokovicích, nám. 3. května 35, o určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 180/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2010, č.j. 22 Co 86/2010-29, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Stanislava Zenáhlíka, advokáta.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 12. 2009, č.j. 25 C 180/2009-15, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil podle § 106 odst. 1, části první věty před středníkem, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), řízení, v němž žalobkyně požadovala určit, že zprostředkovatelská smlouva je neplatným právním úkonem. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že rozhodčí smlouva – obsažená na téže listině jako zprostředkovatelská smlouva – splňuje náležitosti vyžadované ustanoveními § 2 a § 3 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), tedy byla sjednána písemně, vymezuje okruh majetkových sporů, kterých se týká, a obsahuje způsob určení osoby rozhodce. Na platnost rozhodčí smlouvy nemá vliv žalobkyní tvrzená neplatnost zprostředkovatelské smlouvy; i kdyby byla smlouva zakládající práva a povinnosti stran, které plní její hospodářský účel (zprostředkování prodeje nemovitosti), neplatná, nemůže to způsobit neplatnost rozhodčí smlouvy (§ 267 odst. 3, zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“). Majetkovým sporem vzešlým ze zprostředkovatelské smlouvy je podle soudů obou stupňů i spor o to, zda smlouva zakládající práva a povinnosti stran, které plní její hospodářský účel (zprostředkování prodeje nemovitosti), pozbyla účinků tím, že žalobkyně se dovolala její relativní neplatnosti.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybnila závěr o nedostatku pravomoci soudu k projednání věci; je-li zprostředkovatelská smlouva neplatná (jako celek), nemůže být platná rozhodčí smlouva, která je její nedílnou součástí. Žalobkyně připomíná, že práva a povinnosti účastnic vyplývající ze zprostředkovatelské smlouvy se nemohou řídit obchodním zákoníkem, jak bylo sjednáno, ale ustanoveními § 774 a násl. zákona č. 41/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Věc, jejíž prodej měla žalovaná zprostředkovat, byla v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a K. J., přičemž smlouvu podepsala žalobkyně bez souhlasu nebo zmocnění spoluvlastníka (to byl důvod, pro který dopisem z 27. 6. 2008 odstoupila od smlouvy). Neplatnost zprostředkovatelské smlouvy zakládá i ustanovení § 49a obč. zák.; žalobkyně byla úmyslně uvedena v omyl zaměstnankyní žalované, která jí – v rozporu se skutečností – tvrdila, že smlouva nezakládá výhradní zastoupení. Zprostředkovatelská smlouva byla uzavřena na základě „klamavé a nekalé obchodní praktiky“ a její obsah je v rozporu s ustanovením § 56 obč. zák., „zejména pak s ust. odst. 3 písm. j/“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu a připomněla, že žádný z tvrzených důvodů neplatnosti zprostředkovatelské smlouvy se nevztahuje na rozhodčí doložku.

Dovolání – přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. – není důvodné.

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Účastnice uzavřely 25. 6. 2008 zprostředkovatelskou smlouvu, jíž se žalovaná zavázala vyvíjet činnost směřující k tomu, aby žalobkyně (jako prodávající) měla příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu o převodu vlastnictví k označené bytové jednotce se spoluvlastnickým podílem k pozemkům a společným částem domu a žalobkyně se zavázala zaplatit dohodnutou úplatu (provizi). Smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku od podpisu (s možností prodloužení). V článku VIII. bodu 2. se strany dohodly, že „Veškeré z této smlouvy v budoucnu vzešlé majetkové spory se strany zavazují řešit v rozhodčím řízení v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., před jediným rozhodcem, podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydanými Sdružením rozhodců, s.r.o., IČ 63496658, sídlem Příkop 8 (budova IBC), 604 10 Brno, s tím, že tyto dokumenty jsou zveřejněny v platném znění na internetových stránkách Sdružení rozhodců …“ V článku VIII. bodu 3. se dohodly, že závazkový vztah vzniklý na základě smlouvy se bude „v souladu s ustanovením § 262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů,“ řídit obchodním zákoníkem.

Podle ustanovení § 106 odst. 1 o.s.ř., jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat.

Nedostatek pravomoci soudu patří k podmínkám řízení, jejichž absence má za následek zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. Pravomoc soudu k projednání věci není dána jak tam, kde v případech stanovených zákonem nepatří určitá věc do pravomoci soudu dříve, než skončí řízení u jiného orgánu (§ 8 o.s.ř.), tak i v případech, kdy věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodcem za podmínek stanovených v § 106 odst. 1 o.s.ř. Ustanovení § 106 odst. 1 o.s.ř. se od obecné úpravy nedostatku podmínek řízení obsažené v § 104 o.s.ř. odchyluje zásadně jen v tom, že soud tuto překážku postupu řízení nezkoumá z úřední povinnosti, nýbrž jen na základě včasné námitky žalovaného.

V rozsudku ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 29 Odo 1222/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2008 pod č. 103, Nejvyšší soud uzavřel, že na platnost rozhodčí doložky týkající se sporů ze smlouvy nemá neplatnost této smlouvy vliv, pokud se důvod neplatnosti na rozhodčí doložku nevztahuje. Okolnosti, z nichž žalobkyně dovozuje (absolutní či relativní) neplatnost zprostředkovatelské smlouvy, se vztahují výlučně k tomuto právnímu úkonu a nevykazují přesah do poměrů založených rozhodčí doložkou obsaženou v článku VIII. bodu 2. smlouvy. Závěr odvolacího soudu, že rozhodčí smlouva je platným právním úkonem, protože splňuje náležitosti stanovené v § 2 a § 3 zákona č. 216/1994 Sb., dovolatelka nenapadla. Tím, zda se právní vztah účastnic řídí obchodním nebo občanským zákoníkem, zda sjednání zprostředkovatelské smlouvy jen jedním ze spoluvlastníků jde na úkor její platnosti, zda žalobkyně učinila právní úkon v omylu a souladností zprostředkovatelské smlouvy s ustanoveními na ochranu spotřebitele se bude zabývat – pokud shledá naléhavý právní zájem na požadovaném určení – rozhodce (srov. § 2 odst. 4 zákona č. 216/1994 Sb.).

Lze uzavřít, že se žalobkyni nepodařilo užitými argumenty správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit; Nejvyšší soud proto – vyloučiv vady řízení vyjmenované v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. – dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 5 písm. d/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., v rozhodném znění, tj. částkou 2.500,- Kč; součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v rozhodném znění).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 28. června 2012

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru