Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 862/2020Usnesení NS ze dne 26.05.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.862.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 862/2020-136

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce Ľ. H., bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti žalované E. M., bytem XY, zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné, Masarykovo nám. 91/28, o 65.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 315/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. října 2019, č. j. 11 Co 176/2019-121, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.840 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Tomáše Výborčíka, advokáta.

Odůvodnění:

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 26. 3. 2019, č. j. 8 C 315/2017-92, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit mu 65.000 Kč s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 26. 8. 2017 do zaplacení, žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 15.804 Kč k rukám JUDr. Marka Kříže, Ph.D. a zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na znalečném 9.911 Kč.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 10. 2019, č. j. 11 Co 176/2019-121, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 65.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky do 26. 8. 2017 a na náhradě nákladů řízení 24.849 Kč a zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na znalečném částku 9.911 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Odvolací soud v posuzovaném případě skutkově uzavřel, že automobil převáděný kupní smlouvou dne 10. 5. 2017 měl v době prodeje žalobcem vytýkanou vadu. Obrana žalované přitom spočívala v opačném tvrzení a byla vyvrácena znaleckým posudkem, z něhož se podává, že vada byla na vozidle již v den prodeje, postupně se zhoršovala a projevila se teprve dne 25. 7. 2017, kdy motor přestal fungovat, a vozidlo se stalo nepojízdným; vadu nebylo možno při uzavření smlouvy rozpoznat, i když si žalobce vozidlo prohlédl a projel se s ním. Po poučení o koncentraci řízení žalovaná další skutková tvrzení na svou obranu, než tvrzení, že vozidlo v době prodeje vytýkanou vadou netrpělo, nedoplnila. Odvolací soud proto shledal důvodnou odvolací námitku, že soud prvního stupně nepřípustně doplňoval rozhodující skutečnosti nad rámec skutkové verze přednesené žalovanou, jestliže z výpovědi svědka R. O. zjistil, že žalobce byl před uzavřením smlouvy upozorněn na riziko problémů s rozvody motoru a nutnost jejich výměny. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná žalobce na vadu rozvodu motoru před uzavřením kupní smlouvy neupozornila, což potvrzuje způsob její procesní obrany. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dovodil, že zjištěné vadné plnění poskytnuté žalovanou je podstatným porušením smlouvy podle § 2002 odst. 1 o. z., žalobce provedl volbu práva z vadného plnění, dopisem ze dne 7. 8. 2017 od kupní smlouvy odstoupil, smlouva byla v důsledku odstoupení zrušena od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.) a žalobce má podle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co podle ní plnil.

Na přípustnost svého dovolání usuzuje žalovaná - odkazujíc na § 237 o. s. ř. - z toho, že „odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, a také se částečně jedná o otázku, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena.“ Vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně, resp. neúplně zjistil skutkový stav věci, jestliže nevycházel z výpovědi svědka R. O., z níž vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce byl před uzavřením kupní smlouvy upozorněn na nutnost výměny rozvodu motoru. Oproti odvolacímu soudu, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 904/2016, prosazuje, že nešlo o důkaz nadbytečný, neboť do té doby provedené důkazy nevedly k prokázání jejího obranného tvrzení, že žalobce byl informován o stavu a stáří vozidla, resp. byl upozorněn na riziko problémů s rozvody motoru a nutnost jejich výměny. Odvolacímu soudu nadto přičítá nejistotu, zda důkaz výslechem svědka O. považoval za nadbytečný či nepřípustný nebo zda pochyboval o jeho věrohodnosti; v takovém případě totiž měl důkaz opakovat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 897/2009), což neučinil. Odvolacímu soudu pak rovněž vytýká, že ji nepoučil podle § 118a o. s. ř. a připravil ji tak o možnost se jakkoli bránit. V postupu odvolacího soudu spatřuje zásah do svého práva na spravedlivý proces a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z argumentace použité v dovolání je zřejmé, že žalovaná jím neuplatnila jediný způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.); jeho uplatněním totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Skutkový stav věci zjištěný odvolacím soudem je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost.

Vytýká-li žalovaná odvolacímu soudu, že nevycházel z důkazu výslechem svědka R. O., který mohl být pro rozhodnutí ve věci zásadní, resp. že změnil v její neprospěch rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž tento důkaz zopakoval, a že ve vztahu k ní nesplnil poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř., čímž porušil její právo na spravedlivý proces, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž mu vytýká, že právní posouzení založil na nesprávně, resp. neúplně zjištěném skutkovém stavu věci a že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. K případným vadám řízení, pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo, dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. Tvrzení dovolatelky o procesních pochybeních odvolacího soudu nezahrnují žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se odvolací soud namítaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015).

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. 5. 2020

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru