Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 849/2015Usnesení NS ze dne 28.04.2015

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.849.2015.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 849/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. P., zastoupené JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem se sídlem Lomnice nad Popelkou, Poděbradova 54, proti žalovanému V. J., zastoupenému JUDr. Kateřinou Součkovou, advokátkou se sídlem Jičín, Šafaříkova 161, o 145.370,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 203 C 50/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11. 2014, č. j. 47 Co 219/2014-82, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Kateřiny Součkové, advokátky se sídlem Jičín, Šafaříkova 161.

Odůvodnění:

Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 18. 3. 2014, č. j. 203 C 50/2013-46, zamítl žalobu o zaplacení 145.370,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z dlužné částky ročně od 1. 10. 2013 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. 11. 2014, č. j. 47 Co 219/2014-82, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, v nákladovém výroku jej změnil co do výše přiznaných nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.); má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na posouzení otázky, zda žalovaný získal na její úkor bezdůvodné obohacení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované rozsudky ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 413/2000, ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1283/2005, ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1986/2012, nebo ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2898/2012. Prosazuje, že žalovaný nebyl oprávněn k přijetí peněžního plnění, které mu poskytla na základě smlouvy o dílo uzavřené se společností Trio Jičín s. r. o., jejímž je jednatelem. Má za to, že e-mailovou zprávu žalovaného ze dne 11. 10. 2012 nelze považovat za zmocnění ve smyslu § 562 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ (viz. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.).

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobkyně se mylně domnívá, že právní otázku, kterou předestřela k dovolacímu přezkumu, odvolací soud řešil v rozporu s rozhodnutími dovolacího soudu, na něž v dovolání odkazuje. Rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 413/2000 řeší situaci, na čí úkor se bezdůvodně obohatil žalovaný, který přijal plnění, aniž byl k tomu zmocněn, zda na úkor toho, kdo mu plnění poskytl (tj. dlužníka), nebo na úkor toho, komu bylo plnění určeno (tj. věřitele). Obdobné problematiky se týká rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 1283/2005, zabývající se otázkou nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení, jehož předmětem je plnění dlužníka žalobkyně třetí osobě - žalovanému, který se neprokázal zmocněním k přijetí tohoto plnění. V rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1986/2012 dovolací soud posuzoval situaci, kdy žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení žalovanou, s níž uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, od níž následně odstoupila. Rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2898/2012 se pak týká posouzení nároku na náhradu škody.

Ačkoli žalobkyně avizuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 1 o. s. ř., její námitka nesměřuje primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž odvolacímu soudu vytýká nesprávnost skutkového zjištění, na němž je právní posouzení věci založeno, a to že „jako dlužnice plnila žalovanému, který se prokázal potvrzením věřitele, tj. plnila osobě, která byla k přijetí plnění oprávněna“. Oproti odvolacímu soudu zastává názor, že žalovaný nepředložil potvrzení společnosti Trio Jičín s. r. o., že je oprávněn přijmout plnění ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní (objednatelkou) a společností Trio Jičín s. r. o. (zhotovitelkou). Žalobkyně však pomíjí, že zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, popř. rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, pod č. 46). Žalobkyně tudíž svými výhradami nevystihla jediný v úvahu přicházející dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Jeho uplatněním není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 28. dubna 2015

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru